Necelého čtvrt roku před sněmovními volbami se stupňuje kampaň jednotlivých stran
kampaň ODS a ČSSDFoto: Marián Vojtek
Necelého čtvrt roku před sněmovními volbami se stupňuje kampaň jednotlivých stran a rovněž roste jejich nervozita, zda ve volbách uspějí. Tu mohou zmírňovat nebo naopak umocňovat výsledky průzkumů veřejného mínění.
V tuto chvíli jsou k dispozici únorová data od tří společností, které se volebními preferencemi dlouhodobě zabývají. Řeč je o Centru pro výzkum veřejného mínění, nebo chcete-li o CVVM, dále o STEMu a také o agentuře Factum Invenio. Všechny potvrzují očekávanou skutečnost. Že o volební vítězství si to rozdají občanští a sociální demokraté. Bez problémů by do sněmovny měli proniknout rovněž komunisté a TOP 09. V čem se naopak výsledky zmiňovaných agentur rozcházejí? To je v šancích menších stran. Podle CVVM by do sněmovny měli proniknout i zelení, Věci veřejné a lidovci. Podle STEMu by se tam naopak tyto tři subjekty nedostaly. Factum Invenio zase dává naději pouze lidovcům a Věcem veřejným. Nakolik je reálné, že takzvané malé strany získají poslanecká křesla? Jak jejich případný volební úspěch či naopak neúspěch může ovlivnit tuzemskou politickou scénu? Odpověď nejenom na tyto otázky se pokusí nabídnout dnešní Studio STOP. Ve studiu vítám politology Milana Znoje z Ústavu politologie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy a také Jana Bureše z Metropolitní univerzity. Takže dobrý den.
Milan ZNOJ, politolog, Ústav politologie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy -------------------- Dobrý den.
Jan BUREŠ, politolog, Metropolitní univerzita -------------------- Dobrý den.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Když budeme hovořit o vyhlídkách menších stran na úspěch v květnových sněmovních volbách, tak bychom měli začít tím, jaké šance jim dávají průzkumy volebních preferencí. Já už jsem zde zmínil, že 3 společnosti, které tyto průzkumy dlouhodobě dělají, tak se poněkud rozcházejí v tom, jaké jsou šance například STEM nedává zatím šanci ani jedné z těch menších stran, mám na mysli Věci veřejné, lidovce a zelené. Naopak všechny 3 agentury se shodují v tom, že TOP 09 by bez problémů se měla dostat do sněmovny spolu se sociální demokracií, ODS a komunisty. Ale u Věcí veřejných, lidovců a zelených, tam ty rozdíly jsou, byť nejsou nijak dramatické, vše se to pohybuje kolem 5 procent. Samozřejmě s výjimkou zelených, kterým STEM a Factum Invenio dávají buď 2,7 procenta nebo 2,2 procenta. Naopak CVVM přisuzuje zeleným 5 procent. Dalo by se říci, že se to pohybuje ve statistické chybě a že tedy všechny zmiňované strany balancují tak na hranici volitelnosti?
Jan BUREŠ, politolog, Metropolitní univerzita -------------------- Tak, je otázka, jestli je to statistická chyba. Já myslím spíš, že ta situace je prostě nová, odlišná od těch posledních voleb v roce 2006, kde v zásadě roli malé strany v těch volbách hrála prakticky jenom Strana zelených a ty ostatní strany, které byly takzvaně malé, byly prostě tak malé, že vůbec neměly šanci proniknout. Dneska kolem té pětiprocentní hranice se pohybuje více stran. Zároveň vlastně lidová strana, která byla dříve považována za stranu středně velkou, se prakticky stala malou stranou, čili najednou je tady 4 až 5 malých stran, které se pohybují kolem tý pětiprocentní hranice. A to pochopitelně tu situaci znepřehledňuje a do jisté míry myslím, že bude v podstatě až do těch voleb ne zcela jasné, které, která strana bude mít šanci z těchto malých stran se dostat do sněmovny.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- To byl Jan Bureš. Zrovna jsem to chtěl zmínit, že jsme v poněkud paradoxní situaci, protože skutečně mezi malé strany najednou zamířili lidovci a máme malé strany vlastně 2, které jsou v současné době ve sněmovně a které by se tam nemusely dostat. Což až tak nebývalo, vždy to většinou byla ta jedna, ať už to byla Unie svobody, nebo předtím ODA.
Milan ZNOJ, politolog, Ústav politologie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy -------------------- Berme označení malá strana kvantitativně. Co do počtu jaksi voličů nebo příznivců. Myslím, že ale je lepší uvažovat o těchto malých stranách tak, že je rozlišíme na 2 skupiny. Staré malé strany a nové malé strany, každá ta strana se pohybuje tak trochu na jiné trajektorii. Že jo, samozřejmě lidovci jsou tradiční stranou a mají nejenom určitej tradiční elektorát, ale taky mají svý funkcionáře, mají stranický organizace, jsou zavedenou stranou tady v té naší, v našem politickém systému prostě od První republiky. A to, že najednou se dostávají na hranici volitelnosti je docela vážná věc. A svědčí to o tom, že nejenom možná ten potenciál lidový strany, ta schopnost oslovit voliče se trochu vyčerpává, ale možná i ten stranický systém se určitým způsobem mění. A to, že se zřejmě mění, aspoň v takové kritické situaci nebo zlomové situaci, o tom svědčí to, že je tu celá skupina těch nových malých stran. Ale k těm novým stranám je třeba počítat i TOPku, která je vlastně novou stranou, která zazářila jako supernova na té politické scéně. A teď se udržuje kolem těch 10 procent a taky není jasný ten další osud. Ale v podstatě samozřejmě má ten elektorát dost silný na to, aby se už počítalo s tím, že se do parlamentu dostane. Ale takže se tady mění dramaticky situace, kdy jaksi staré zavedené strany některé, jako lidovci, postupně ztrácí ten elektorát. Ale zelení, kteří byli, jsou do teďka vlastně v parlamentu, tak najednou prudce propadli a teď se možná zdá, že by se mohli malinko trochu zvednout. Takže jsou tu už strany jaksi zavedené, které se stahují z té scény a nové, které se na to, na tu scénu derou. A myslím si, že to je doklad toho, že ta politická scéna není úplně tak stabilní, jak jsme si vždycky mysleli. Že se ve veřejnosti něco děje, že se asi možná rozčarování ještě víc rozšířilo. Napětí mezi voliči a politickou elitou se stupňuje. A odrazem toho je takový kvas na té politické scéně a najednou se tu objevuje celá řada politických aktérů, kteří se, těch, kteří chtějí využít té situace. Toho zlomového okamžiku. A prodrat se do toho parlamentu. Takže samozřejmě asi je vždycky více těch, co touží a více těch aspirantů než těch, kteří mají tu příležitost. Takže já si myslím, že sice je tu houfec stran, těch nových malých, které se derou, ale v podstatě je vůbec otázka, kolika se to podaří.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Petr Holub na Aktuálně.cz v souvislosti s volebními vyhlídkami publikoval takový zajímavý článek. On se zabýval volebními preferencemi jednotlivých stran v únoru před volbami v roce 98, 2002 a 2006. A z toho dospěl k závěru, že v té době, když někdo nebyl nad 6 procenty, tak pak v těch volbách neuspěl. Když jsem se na to ptal sociologů, tak tvrdili, že letos je skutečně situace poněkud odlišná, že to až tak vyvozovat nelze, že by do sněmovny podle těch únorových výsledků se totiž dostali jenom občanští a sociální demokraté, komunisté a TOP 09. Myslí si Jan Bureš, že ten trend se může potvrdit? Že lidé se přikloní spíše k těmto silnějším, k těm uskupením, která se opírají o větší podporu ve veřejnosti než k těm menším?
Jan BUREŠ, politolog, Metropolitní univerzita -------------------- Obecně existuje něco jako band vagon efekt, že prostě těsně před těmi volbami se ti nerozhodnutí voliči přiklánějí spíš k té straně, která opravdu má šanci do parlamentu proniknout, což jsou ty strany tedy větší. Ale jako není to zákonitost, že jo. To znamená skutečně myslím, že jsme v určité nové situaci, kdy některé z těch malých stran, a vlastně to bylo i v roce 2006, dokud Strana zelených v těch výzkumech nepřekročila 5 procent, tak prostě se ti voliči nepřikláněli, ale jakmile někdy v lednu 2006 překročila pětiprocentní hranici, tak se vlastně další a další voliči na ně nabalovali. Čili protože už získali tu důvěru, že ta strana skutečně může proniknout do sněmovny a tím pádem teda ten hlas nebude ztracen. A myslím, že v letošním roce spíš se zdá, že ty velké politické strany ten potenciál voličský mají spíše vyčerpaný. A už nebudou schopny nabalovat nějaké velké další skupiny voličů, že ta kampaň samozřejmě bude vypjatá a podobně, navíc už dneska v těch výzkumech v podstatě vychází, že přes 80 procent těch voličů, kteří odpovídají, že teda chtějí přijít k volbám, tak že už jsou rozhodnuti. Čili myslím si, že je to jistá příležitost spíš i pro ty menší strany právě i to, co říkal kolega Znoj, že tady je to jisté napětí mezi občany a politickou elitou, jisté prostě, jistá distanc občanů od té, od těch zavedených politických stran. Takže jako určitě si myslím, že ty malé strany ještě mají příležitost tu pětiprocentní hranici překročit.
Milan ZNOJ, politolog, Ústav politologie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy -------------------- Je opravdu důležité poukázat na to, že tady je nová situace a těžko srovnatelná s těmi volbami předchozími. Nicméně je tu jeden faktor, který je společný. A to, že tak půl roku před těma volbama nebo minimálně ty 3 měsíce jak se rozvíjí ta volební kampaň, tak samozřejmě tu volební kampaň zahltí ty dvě velký strany. Ona bude vyhrocovaná konfrontační do jisté míry a strhne tu pozornost médií a samozřejmě občanů. Tudíž se dá očekávat, že od teďka to co asi je i v té Holubově analýze zjevně jaksi faktor, který je věrohodný, dá se počítat s tím, že od teďka do voleb už ta podpora těch velkých stran klesat nebude. A naopak budou posilovat a spíš bude klesat podpora těch malých stran. Tuto, řekněme, "zákonitost" bych si dovolil skutečně vyhlásit.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Dá se tvrdit, že v souvislosti s případným volebním úspěchem nebo neúspěchem těch menších stran budou klíčové skutečně výsledky volebních preferencí? Že, zjednodušeně řečeno, je mají v hrsti ty agentury, které ty průzkumy dělají? Že pokud je pošlou pod 5 procent, že už se nedostanou nahoru?
Milan ZNOJ, politolog, Ústav politologie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy -------------------- No, tady je třeba jako agentury pošlou někoho pod 5 procent, to vypadá, jako kdyby ty agentury si ty výsledky malovaly na papíře, anebo od zeleného stolu. Tak to určitě není. Samozřejmě je vždycky otázka metodologií, je třeba se podívat taky, jak ty výzkumy byly dělány, jestli jsou reprezentativní, jestli jsou spolehlivé. Ale když vezmeme ty renomovaný agentury, tak ty mají dlouhodobě stabilní nějaké výsledky a ta věrohodnost tady existuje. Takže bych neřekl, že někoho někam pošlou. Prostě oni cosi odráží ve veřejnosti, momentální rozložení nálad. A samozřejmě pak hraje velkou roli to, jestli ta strana se dostane přes těch 5 procent, protože jednak tady je ten psychologický efekt, že voliči si řeknou, no, tak asi to má smysl je volit, no, také novináři zbystří, dostanou se do televize mnohem častěji a nastartuje se jaksi mnohem více viditelná kampaň. Věci veřejné dlouho se, no, tak dlouho, tak, dejme tomu, rok se pokoušely na té veřejné scéně nějak prosadit. Dělaly to nejdřív lokálně na Praze, kde se dostaly do radnic, ale ten celorepublikovej dosah nikdy neměly a rozhodly se tak před rokem, že do toho vstoupí. A strašně pomalinku ta jejich podpora stoupala. A teprve před nedávnem se to začíná lámat kolem těch 5 procent. A to je, u nich je to vytrvalý trend, takže vždycky je lepší se dívat na ty trendy a nevěřit nějakým výbuchům nahoru nebo dolů. A určitě bych z toho nevinil ty agentury.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Já jsem to nemyslel úplně tak, že bych je vinil, ale že přece jenom je to citlivé téma a někdy tam hraje roli i statistická chyba a záleží na tom, jak se ty výsledky zpracují, zda se zahrnou všichni, kdo byli dotázáni, nebo pouze ti, kteří řeknou, že určitě nebo spíše půjdou k volbám a tak dále. A pak ty výsledky se mohou lišit, byť se liší i v rámci té statistické chyby, což se dá obhájit. Ale je rozdíl, pokud někdo má 3 procenta nebo 5,5. Alespoň z pohledu dopadu na veřejnost. My už jsme zde o tom hovořili, že lidé dost často zvažují, zda jejich hlas nepropadne. Alespoň tak to fungovalo v těch volbách předtím. Mám na mysli sněmovní volby. Může se situace v současné době změnit, že lidé si řeknou, už nebudu volit menší zlo s ohledem na to, aby ten hlas nepropadl, budu tedy vybírat z těch silnějších. Ale dám klidně hlas i tomu menšímu i s tím rizikem, že o něj například přijdu, že skončí v propadlišti, když to takto řeknu.
Jan BUREŠ, politolog, Metropolitní univerzita -------------------- Je otázka, mluvíme tady o těch lidech, kteří hlavně ještě nejsou rozhodnuti. Je otázka, jak vlastně ještě ty strany, jak se budou prezentovat v té kampani, s čím přijdou i ty velké strany programově. Zatím vlastně jsme byli svědky jenom spíš některých náznaků programů, i když samozřejmě ty strany mají stabilní programy. Ale jde teď o to vlastně, že musí předložit nějaké konkrétní programy do těchto voleb s konkrétními sliby a cíli. A to ještě může samozřejmě i v kontextu třeba hospodářské krize a podobně nějakým způsobem ty voliče ovlivnit. Zase je fakt, že právě díky té ekonomické krizi asi ty voliči budou spíš podle mého názoru sázet na určitou jistotu a tudíž je možné, že se přikloní spíš k těm dvěma, třem velkým stranám než k těm menším.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Sociologové tvrdí, že v poslední době sledují takový zajímavý trend, že ty velké strany mají problém, který dřív až tak silně nepociťovaly, a to je problém svých věrných voličů, toho tvrdého jádra. Že už v poslední době mají problém přesvědčit tyto voliče, aby v tom tvrdém jádru zůstali. Může to být nějaká šance pro ty menší strany?
Milan ZNOJ, politolog, Ústav politologie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy -------------------- Ty menší strany mají samozřejmě spíš šanci u voličů jaksi naviklaných, který odchází. Jakmile mluvíme o tvrdém jádru, to jsou přesvědčení, otázka, jestli se nezmenšilo to tvrdé jádro. Já myslím, že v zásadě ne. ODS má zjevně stabilní elektorát, přesvědčené voliče. Po komunistických voličích jsou to zjevně další skupina odhodlaných voličů, který chtějí jít k volbám. A to, co je zajímavé je, že se spíš vytvořil už stabilní elektorát sociální demokracie, která vždycky měla tak trošku vágní tu voličskou základnu. A ta už se nějakým způsobem stabilizovala. A myslím si, že to je jakoby důležitý prvek toho našeho stranického systému, že tady už ty hlavní strany mají pevný elektorát. Problém je samozřejmě u té TOPky, jak rychle zazářila na té scéně, tak samozřejmě se snažila oslovit kdekoho a ten její elektorát je, myslím, pořád ještě strašně jako těžko uchopitelný, protože na jedné straně jsou to lidé, kteří slyší na to, že to je konzervativní strana, tradiční, jsou tam lidovci, konzervativní hodnoty. A zároveň je to strana, která se snaží oslovit prvovoliče, mladou generaci, která moc konzervativní není. Tudíž jak toto voličstvo nějak skloubit, jaksi seskupit pod jedním praporem? To je strašně obtížné a bude to dlouhodobější úkol pro tu TOPku vytvořit si zase nějaký stabilní voličský základ. Možná se, doufám, doufám, že se jim to podaří a že tady vznikne nějaká stabilnější situace. Ale naštěstí ta novost na naší scéně a určitý zlomový okamžik nejde tak daleko, abychom mluvili o tom, že se rozkládá základna těch velkých stran. To se mi zdá jakoby přehnané. Byť v těch novinách tahleta nálada se občas objevuje, i asi mezi občany ve veřejnosti se šíří taková představa nevolte ty zkorumpovaný velký strany, dejte šanci těm malým, pošlete je už na smetiště dějin. Samozřejmě tahle nálada existuje, ale myslím si, že to voličské jádro těch velkých stran zatím odolává.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Tady je zajímavé, že když se dělá to srovnání s regionem střední Evropy s těmi post komunistickými sousedními zeměmi, tak z toho vychází český politický systém relativně dobře. Jako velmi stabilní. Mám na mysli to, že zde jsou dvě silné strany občanští a sociální demokraté. Ti zde fungují dlouho. Kdežto v jiných zemích se ty silné strany mění. Nejsou to pořád ty samé. Čím je to dáno v České republice? Jsou čeští voliči tak konzervativní? Nebo to strany dělají tak dobře?
Jan BUREŠ, politolog, Metropolitní univerzita -------------------- No, to bude asi souhra více faktorů, napadají mě minimálně dva. Na jedné straně je tady prostě, nebo byla tady velká tradice toho stranického systému první a třetí republiky, tedy poválečné. A když se podíváte na podobu toho českého stranického systému, tak ty základní vlastně stranické rodiny, to znamená prostě silná strana, konzervativní, nebo liberálně konzervativní. Potom levicová, pak nějaké menší strany orientované teda na určité názorové menšiny a podobně. Tak a potom teda strana křesťanská, orientovaná hlavně na ty voliče akcentující tu problematiku náboženskou, tak vlastně to je spektrum, které se tady znova převzalo i po listopadu 89. Nebo postupně se obnovilo vlastně podobné spektrum jako z té první, anebo třetí republiky. To je jeden faktor. Druhý faktor podle mě je například na rozdíl od těch dalších zemí střední a východní Evropy, že tady vlastně zejména ta pravicová scéna se vlastně postupně vytvořila, vykrystalizovala zejména z Občanského fóra, které bylo jako obrovským jednolitým hnutím a nemělo vlastně žádného konkurenta. Kdežto třeba Solidarita se rozpadla velmi rychle v Polsku. Nebo i další opoziční skupiny, například v Maďarsku nebo v některých dalších zemích. I vlastně nakonec ta rozdvojenost té levice vlastně je jako vlastně zase jenom pokračováním té situace z doby První republiky nebo poválečné.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- V současné době můžeme sledovat určitou roztříštěnost těch malých stran. Protože když o tom mluvíme, tak o těch, které mají alespoň nějakou šanci proniknout do sněmovny, tak hovoříme o třech. Můžeme k tomu přidat TOP 09, byť se pohybuje nad 10 procenty. Je to poměrně značné množství a zdálo se, že pokud by tyto menší subjekty měly mít někdy šanci na úspěch, tak by ji měly mít především v tom, že by nějak spolu spolupracovaly.
Milan ZNOJ, politolog, Ústav politologie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy -------------------- Já myslím, že to je trochu optický klam. Představa, že když se spojí ty strany malé do nějaké koalice, tak že jejich voličská základna sečte. Tak to určitě nefunguje. A vytvořit nějakou věrohodnou koalici, která opravdu rozšíří ten elektorát, to není vůbec jednoduché a předpokládá to nejenom najít nějakou vhodnou ideovou politickou platformu nebo nějaká témata, ale také jaksi lídry schopné se domluvit. Když mluvíme o malých stranách, tak je to trochu problém, protože i když uspějou, mají přes 5 procent, tak stejně volitelné místo je jedno, dvě, kolik lidí se z nich dostane do parlamentu. A samozřejmě, když pak dochází k vyjednávání o té koalici, tak všichni chtějí být tou jedničkou, která by měla tu šanci. V podstatě ty malý strany vždycky nějakým způsobem za nima stojí někdo, kdo má tu aspiraci, kdo má tu touhu, kdo má nějaký manažerský zázemí. A to je nějaká dynamická osobnost nebo skupina lidí a v každý tý malý straně je takhle najdeme a aby se dali dohromady, to je strašně obtížné. Vždycky to, hodně často to naráží na ambice těch vůdců, kteří jsou často neopodstatněný. Takže u těch problémům kolem toho, jak dát dohromady malé strany, aby spolupracovaly, aby se sečetly jejich hlasy je tolik, že si myslím, že věcně to v podstatě nefunguje.
Jan BUREŠ, politolog, Metropolitní univerzita -------------------- Je fakt, že tady byl třeba příklad čtyřkoalice, která v době, kdy tady vládla opoziční smlouva, tedy v době mezi volbami, tak měla někdy až průzkumy kolem 17 procent hlasů, což samozřejmě bylo víc než ta hlavní strana čtyřkoalice, to znamená KDU-ČSL. Určitě se nedá říct, že se ty procenta jakoby opticky sčítají, ale myslím si, že když se dá najevo vůle těm voličům, že je tady snaha po dohodě, že to právě ta čtyřkoalice podle mě ukazovala, dokonce i teda pod tím velmi jako efektním vedením Josefa Luxe ukazovala, že vlastně může ty voliče zaujmout. Ale je fakt, že nakonec u těch voleb to vlastně tak úplně nedopadlo. Na druhou stranu zase, když si vezmeme vlastně i podobu těch malých stran, které kandidovaly třeba do Evropského parlamentu naposledy, tak je dobré si tam ještě všimnout toho, že tam bylo poměrně hodně stran, které se chovaly v podstatě jaksi extrémně a do jisté míry vlastně odpuzovaly ty ostatní takzvaně seriózní malé politické strany. Když si vezmete stranu Vladimíra Železného, stranu Jany Bobošíkové, to byly v podstatě extrémní strany s velmi tedy radikální rétorikou. Na druhé straně tam byly takové ty pokusy o vytvoření těch Klausovských stran. Zase jakýchsi teda ultraliberálních, které ale vlastně se programově chovaly také poměrně velmi radikálně. A to, myslím, že také byl jeden z faktorů, který znemožňoval nějakou užší spolupráci, kromě samozřejmě těch personálních ambicí, který jsou jasný, že jo.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Ještě Milan Znoj.
Milan ZNOJ, politolog, Ústav politologie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy -------------------- Souhlasím s tím, že čtyřkoalice byl zajímavý pokus, jak vytvořit koalici menších stran, která dá, která jaksi posílí svůj potenciál a osloví větší spektrum voličů. Ale ta vznikla ve specifický situaci, kdy tady existovala opoziční smlouva. ODS a sociální demokracie spolupracovaly na těch nejvyšších úrovních a byla tady ohromná averze politická i ve veřejnosti vůči této opoziční smlouvě. A to dalo šanci těm malým stranám se jakoby seskupit pod touhletou hlavičkou. Takže oni nacházely společnýho protivníka, veřejnost a novináři je podporovali. A mohl tady ten synergický efekt vzniknout, ale stejně se neuplatnil. Koneckonců lidovci pak tu čtyřkoalici rozbili právě proto, že tam byla ODA, která měla potíže s financováním, nebyly jasný tyhlety otázky. Takže když se bojovalo proti korupci velkých stran, tak se dal ten argument uplatnit na tu čtyřkoalici a stejně se rozklížila. Takže já bych souhlasil s tím, že může vzniknout tady nějaká konkrétní situace, která dá šanci koalici menších stran, které znásobí svůj potenciál. Ale nezdá se mi, že by to byla situace teď.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Posloucháte pravidelný diskusní pořad Studio STOP, který se vysílá na okruhu Český rozhlas 6. Posloucháte diskusi věnovanou úspěchu takzvaných malých stran v blížících se sněmovních volbách. Hosty ve studiu jsou politologové Milan Znoj z Ústavu politologie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy a Jan Bureš z Metropolitní univerzity. Kdybych to měl trochu otočit. Není také cesta ta, že by ty menší strany se přidaly k těm větším? Vytvořily nějakou předvolební koalici nebo nějak spolu spolupracovaly? Dávaly najevo voličům, že chtějí spolupracovat i po volbách a podobně?
Milan ZNOJ, politolog, Ústav politologie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy -------------------- No, tak samozřejmě Sdružení nezávislých SNK s lidovci takovou dohodu jakoby mělo dát lídra na kandidátku té, řekněme, větší strany. Ale reálně vzato, když se podíváte na tu situaci, tak mi není jasné, která strana by jaksi měla zájem vzít tu malou stranu k sobě, aby si vylepšila image, a přitom to mělo i pro tu malou stranu nějaký význam, tak já si nedovedu představit, že sociální demokracie prostě nabídne místa na kandidátce Zemanově Straně práv občanů, nebo ODS že by se takhle zachovala k nějaký menší straně. Prostě to není reálná situace, protože ty velký strany vynaložily ohromný vnitřní, nechci říct napětí, ale je to vždycky strašně obtížný sestavit ty kandidátky. To je dohadování, dojednávání, tenze, schůze, kompromisy než se vyladí ta kandidátka a vůbec pro ty velký strany už je trochu problém sahat znovu do těch kandidátek. Některé do toho sahají, asi každá do toho nějakým způsobem zasáhne, protože ta situace se od těch předpokládaných voleb minulých změnila nepochybně. Ale je to strašně složité a není šance pro to, že by ještě zapojovaly nějaké menší strany. Protože by to těm velkým v podstatě k ničemu nebylo a jenom by si rozbily ty vlastní kandidátky a celý ten proces domácího hašteření by se opakoval. A toho se určitě budou chtít vyvarovat.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Ono se o tom hovořilo v souvislosti s ODS, protože když sociologové dělali určité rozbory, tak zjistili věc, kterou asi vy víte také, že ODS má určité hranice, jaké příznivce může přitáhnout. A že pokud by tedy chtěla vládnout nějak většinově, bez větších problémů, tak by potřebovala silnějšího partnera nějakého koaličního a že by ho mohla nějakým způsobem podpořit. Ono se mohlo zdát, že to může fungovat mezi ODS a TOP 09 do doby než sociologové zase zjistili, že část voličů ODS může přetáhnout právě TOP 09 a že to žádný efekt nepřinese.
Jan BUREŠ, politolog, Metropolitní univerzita -------------------- No, přinese. Protože ty voliči sice jako odejdou od ODS, ale jestliže přejdou k TOP 09, tak je potom docela pravděpodobné, že ta TOP 09 stejně bude koaličním partnerem ODS. Čili ta vláda, ta většina tam potom bude stejně, pokud se jim to zdaří, aby měli většinu ve sněmovně. Ale já jsem chtěl upozornit ještě na jednu věc v souvislosti s těmi malými stranami a tou možností se přiklánět k větším. Myslím, že tam ještě je jedna důležitá brzda, která tomu brání. A to je samozřejmě ta hranice procenta, které musí strany získat, aby dostaly státní příspěvek. Nezapomeňme, že ty malé strany samozřejmě, pokud uvažují velmi racionálně, realisticky a vědí, že prostě tu pětiprocentní hranici nepřekročí a samozřejmě to nepřiznají ve veřejném mínění nebo v té předvolební situaci, ale oni prostě mohou být momentálně spokojeny s tím, že přesáhnou tu hranici, tuším, asi 2 procent ze zákona, které potřebují, aby, nebo 3 procent, pardon, aby dostaly teda státní příspěvek. A to pro ně samozřejmě znamená zase možnost jako pokračovat jako samostatná strana. A prostě to zkusit v dalších volbách, čili tou možností, kdyby se spojily s velkou stranou, tak vlastně ztrácejí tu možnost získat tyhle peníze.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Tady je ještě zajímavá jedna věc, upozorňuje na to politolog Tomáš Lebeda, že při případném vstupu většího počtu těch menších stran do sněmovny, tak kvůli specifikám českého volebního systému by nedostaly tolik poslanců, kolik by odpovídalo jejich poměrnému výsledku. Zelení se o tom mohli už přesvědčit. Znamenalo by to, že stejně ten úspěch by byl relativní, že ta síla by byla výrazně menší?
Jan BUREŠ, politolog, Metropolitní univerzita -------------------- No, nemusí to tak být, že jo. Pokud si vezmete, že by se třeba mohly dostat Věci veřejné s nějakými 8, 7 třeba 4, 5 poslanci, ale byla by to právě ta skupinka, která by byla potřebná pro sestavení většinové pravicové nebo středopravicové koalice, tak by vlastně ta strana stejně měla ten takzvaný vyděračský potenciál daleko větší než by odpovídalo jejímu zastoupení v tom parlamentu. Čili i s tím malým počtem poslanců v určité konstelaci koneckonců zelení to, myslím, docela předváděli v tom parlamentu úspěšně, se dá hrát docela zajímavá politická hra, že jo.
Milan ZNOJ, politolog, Ústav politologie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy -------------------- Ono by záleželo na tom, nebo bude v každém případě záležet na tom, jak dopadnou volby. A zda se bude opakovat nějaká patová situace podobné té z předminulých voleb. Po pravdě řečeno si teď nemyslím, že by se ta situace opakovala a člověk neví, jak to dopadne. Ale jak se zdá, teď se nabízí mnohem více možností, jak sestavovat ty vítězné koalice než to bylo v těch minulých volbách. A tudíž příležitost využít vyděračského potenciálu pro nějakou malou stranu, která je tím kyvadlem, bude menší, jo. Jinak nevylučuji, co říkal Honza Bureš, že může se stát, že rozhodování o vládě či nevládě nakonec závisí na nějakém jednom poslanci, který, aby tu svoji výjimečnost posílil, tak může i vystoupit ze strany. Vemme si Josefa Wagnera, že, což jsou fascinující fenomény, která ta česká politika už zažila. Takže malá strana s jedním poslancem může hodně znamenat, ale to, co Tomáš Lebeda myslel nebylo, že malé strany, když mají málo poslanců, že jsou zanedbatelné, ale spíš to byla otázka, do jaký míry je náš volební systém spravedlivý ...
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Že doplatí na volební systém.
Milan ZNOJ, politolog, Ústav politologie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy -------------------- ... jestli zvýhodňuje nebo znevýhodňuje malé strany a tak dále. A to je taková speciální diskuse. Já si myslím, že Ústavní soud tady už několikrát rozhodl v tom smyslu, že samozřejmě můžeme diskutovat o tom, když jsou volební obvody, krajské, tak různě početně uspořádány, že na jednoho poslance, já nevím, z karlovarskýho obvodu je potřeba vlastně mnohem víc voličů než mnohem větší úspěchy než jinde.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Hovoří se, že až 16, kolem 16 procent.
Milan ZNOJ, politolog, Ústav politologie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy -------------------- No, ale to je dáno prostě samozřejmě tím, že tam je málo voličů v tom kraji, a tudíž kdybyste zase jaksi tomu kraji dal stejný počet voličů co v jiném kraji, kde je hodně občanů, no, tak by pak jste porušil rovnost váhy hlasů těch voličů. Protože by hlas toho občana v tom velkém kraji znamenal míň než občana v tom kraji, který je málo početný. Takže to je, prostě ten volební systém je takový a můžeme uvažovat o tom, že by se mohl napravit, aby ty váhy nebyly tak rozházené. Ale v zásadě to je jenom technická záležitost a vždycky si někdo stěžuje, kdo neuspěje a má pocit, že kdyby se ta pravidla volební stanovila jinak, tak by na tom vydělal. Ale to jsou argumenty ad hoc a myslím si, že v zásadě ten náš volební systém zatím funguje jakž takž spolehlivě a ten stranický systém byl díky tomu relativně stabilní, což je, jak jsme už konstatovali, předností toho českého stranického systému.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- To byl Milan Znoj. Reakce Jana Bureše?
Jan BUREŠ, politolog, Metropolitní univerzita -------------------- No, určitě, nebo v zásadě to platí, ale myslím, že přeci jenom teda tady si přihřeju polívčičku těch politologických teorií, který opravdu říkají, že na ty teorie volebních systémů, že tedy má-li být poměrný volební systém aplikován skutečně jaksi v nějaké téměř ideální podobě, tak jak by měl správně fungovat, tak předpokládá právě stejně velké volební obvody. To znamená třeba pro ten český systém v podstatě politologové, kteří se tím dlouhodobě zabývají jako právě třeba Tomáš Lebeda, nebo Miroslav Novák a další, tak ukazují v těch svých textech, že vlastně ten systém by měl být ideální, nebo téměř ideální v podobě asi takové, že tady bude vlastně 10 volebních obvodů po 20 voličích, po 20 poslancích, to znamená ta dvousečná sněmovna by byla potom rozdělena na 10 volebních obvodů, které by volily každé, každý volební obvod 20 poslanců. To by byl, tak by pravděpodobně mohl ten poměrný volební systém fungovat jakoby kvalitně ...
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Spravedlivě.
Jan BUREŠ, politolog, Metropolitní univerzita -------------------- ... a spravedlivě, jo. Čili já v tom ...
Milan ZNOJ, politolog, Ústav politologie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy -------------------- Tak, spravedlivě funguje vždycky, že jo. Protože ...
Jan BUREŠ, politolog, Metropolitní univerzita -------------------- No, ale ...
Milan ZNOJ, politolog, Ústav politologie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy -------------------- ... funguje podle obecného pravidla.
Jan BUREŠ, politolog, Metropolitní univerzita -------------------- ... přeci jen, dobře, ale přeci jenom to, že na hlas, na získání jednoho poslaneckýho mandátu musí získat v jednom obvodu daleko více hlasů než v jiném obvodě. Prostě rovnost není, že jo. To je určitá nespravedlnost a víme, že to třeba v těch malých volebních obvodech jako je karlovarský kraj objektivně znevýhodňuje ty malé politické strany, jo, které prostě za stejné situace ve velkém kraji za stejného procentního zisku dostanou mandát a v tom malém kraji ho nedostanou, jo. Čili to myslím, že určitá nerovnovážnost prostě je, no.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Kdybych měl zůstat u případného vstupu menších stran do sněmovny, tak čistě teoreticky, kdyby místo 4 stran, o kterých se hovoří, že by se tam mohly dostat, to znamená ČSSD, ODS, KSČM a TOP 09, se tam dostaly ještě Věci veřejné, lidovci a zelení, bylo by to pro budoucí fungování české politiky a pro sestavování vládní koalice lepší nebo by byla lepší další redukce právě na ty 4 subjekty?
Jan BUREŠ, politolog, Metropolitní univerzita -------------------- Záleželo by na tom, jak se vytvoří, jak pevná většina nebo vládní většina v parlamentu. A je jenom trošku iluze očekávat, že když tam bude jakoby víc stran, že bude automaticky mnohem víc možností, jak sestavit pevnou vládní většinu. Spíš se zdá, že samozřejmě by pak mohlo záležet na jednom či dvou poslancích z nějaké strany a zase některá by mohla být odmítnuta, takže by se nabízelo několik variant, jak tu koalici vytvořit. Ale v zásadě, v zásadě by to trošku tu situaci podle mě spíš učinilo chaotičtější, protože ta strana, která by, malá, která by se tam nedostala, tak by se snažila nějakým způsobem, tak by stála před problémem naprostý marginalizace, pro ni by to byla jakoby zásadní otázka. Buď teda se dostanu do tý vládní koalice a budu těžit z toho svého vládního postu a budu velice úspěšná teda na, v tom politickém slova smyslu. Anebo budu marginalizovaná jedním poslancem, který de facto nic neznamená, protože s opozicí jeden poslanec navíc nebo v menšině jeden poslanec de facto takovou roli už nemá, že jo. Takže by to mohlo v tom vyjednávání vést k takovým zvláštním zvratům. A pro ty velký strany by to nebyla zas nějaká příležitost se dohodnout na nějaké stabilní většině. Spíš by to bylo chaotičtější vyjednávání a podle mého názoru stejně dojde k tomu, že tolik stran v parlamentu náš stranický systém jakoby neunesl z povahy věci. Nemyslím si, že by ideální byly jenom dvě velké strany a jeden jazýček na vahách. To samozřejmě díky tradici ani nejde. Jednak je tady ta komunistická strana, která sotva může být jazýčkem na vahách. A lidovci se tam horko těžko teď budou dostávat. Takže když by se tam objevila druhá strana, jakoby dvě menší strany, které mohou hrát tu roli jazýčku na vahách, tak se to strašně, nechci říct zkomplikuje, ale zásadně mění parametry toho systému.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Já jsem o tom mluvil právě kvůli tomu, že tady panuje takové všeobecné přesvědčení, že lépe by se vládlo, kdyby zde byl většinový volební systém, že by zde byly dvě strany, které by se střídaly u moci, případně ta třetí nějaká, která by byla jazýčkem na vahách, která by mohla se přiklonit tu k jedné straně, tu k druhé. A vytvořit s ní vládní většinu, kdyby to bylo potřeba. Bylo by to skutečně lepší, nebo je lepší, když ty šance jsou i pro menší strany a sice situace pak povolebního vyjednávání je složitá, ale ...
Jan BUREŠ, politolog, Metropolitní univerzita -------------------- No, ono asi úplně nelze říct, který systém z těchhle dvou je, řekněme, více efektivní nebo správný, spravedlivý. Prostě podle mě ten většinový systém funguje dobře pouze v zemích, kde funguje dlouhodobě a tradičně. To znamená, kde má to jeho, a ta jeho aplikace po desítky nebo dokonce stovky let jako ve Velké Británii nebo Spojených státech má už takovou tradici, že vlastně on už vychoval ty občany k určitému chování politického, politického chování. Když zavedete většinový volební systém v zemi, která je, řekněme, v rámci takzvaných společensko politických štěpení, to znamená určitých sociálních konfliktních linií, které v té společnosti stabilně fungují, a kde je jich více, tak pokud tam zavedete většinový volební systém, tak to z počátku může působit spíše problémy. Protože stejně ten většinový volební systém je založený na principu, že tedy volič volí především konkrétního kandidáta. Čili tam potom hrozí, že kandidují různí populisté, zpěváci, herci a podobně. Nemusí to přinést prostě ty efekty, které se od toho obecně očekávají. To znamená nějaká stabilní dvoustranická, dvoustranický systém. Ten může být až dlouhodobým produktem takového většinového systému, jo, čili je to opravdu dost těžko řešitelná otázka. Myslím ale, že pokud by ta sněmovna byla po letošních volbách spíše méněčetná, byly tam třeba jenom ty 4 strany, tak samozřejmě to může přispět k tomu, že se tady znova otevřou ty debaty o úpravě volebního systému nebo dokonce o změně toho volebního systému. Protože potom už bude vlastně naprosto evidentní, že i ta česká společnost vlastně se začíná chovat spíše většinově. To znamená, že už nepotřebuje ty malé strany, které prostě nepodpoří a bude volit spíše ty strany velké. Čili to je otázka, no. Já si dlouhodobě myslím, že ta stabilita vládních koalic problém je. Přestože si nemyslím, že by jenom, že by hlavním cílem politiky měla být vždycky jakoby efektivní stabilní vláda, protože to může být vláda, která bude se chovat nějakým způsobem ne úplně čestně, může zneužívat to postavení, pokud je to vláda jedné strany a podobně. A je těžko kontrolovatelná a tak dál. Ale na druhou stranu myslím si, že v posledních letech jsme několikrát viděli, že mimo jiné právě ten systém toho koaličního vládnutí v poměrném volebním systému v české společnosti prostě vede k tomu, že se třeba odsouvají určité důležité politické kroky, které, ke kterým prostě chybí ta silná většina v tom parlamentu a potom není možné realizovat a začíná to být v některých otázkách i velký problém. Takže možná, že jistá větší míra jako té, těch většinových prvků by neuškodila, no.
Milan ZNOJ, politolog, Ústav politologie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy -------------------- Myslím, že ten většinový systém v našich podmínkách by spíš skutečně zhoršil úroveň demokracie. Z toho důvodu, že aby byl úspěšný, tak skutečně to předpokládá určitou dlouhou tradici a určitou občanskou a politickou kulturu, která umožňuje třeba těm stranám velkým, aby byly, řekněme, volnější. Aby vlastně připouštěly určitý názorový platformy uvnitř té strany. Protože tam se musí najednou jaksi ten potenciál různých názorů z tý společnosti nějak ventilovat, projevit. Takže v tý straně by měla být určitá názorová pluralita, větší volnost, pak může vzniknout taková veliká strana. Taky nesmí mít velká a protichůdná štěpení v tý společnosti, musí to být taková americká, jakoby relativně homogennější, nebo ta britská. Kdežto na kontinentě, kde jsou jaksi ty náboženský konflikty, ještě ne živý, ale ty tradice snad ještě přetrvávají, ovlivňujou tu politiku. A různé kulturní a etnické štěpení ve hře, takže je obtížné si představit, že by se to mělo převálcovat nějakými dvěmi stranami. I u nás si představte právě, a to je ten problém, který jsem měl na mysli, že ODS svým způsobem by mohla aspirovat na to být tou jedinou pravicovou stranou. Takhle v devadesátých letech koneckonců vznikala, ale už tehdy se objevila ODA jako ta menší pravicová strana, byť tehdy nemůžete říct, že to vzniklo díky aspiraci určitých vůdců, kteří byli v parlamentu a v politice a který nechtěli do tý ODS a šli vlastní cestou. Ale v zásadě už tehdy vznikla menší strana a ta ODS se, se jí nepodařilo to pravicové spektrum jakoby obsadit. A zkušenost vzniku, se vznikem TOP je právě ta, že ta ODS není schopná vlastně rozšířit ten svůj elektorát. Ať už vnitřně, protože se bojí tu pluralitu a frakčnost na tu svoji stranickou půdu pustit, protože to hned vede k rozkladu a znevěrohodnění té strany. Protože začnou stranické půtky, noviny to rozmazávají, občané nemají rádi rozhádané strany, rozhádané politiky, takže ta strana se snaží spíš semknout a i jaksi politickým programem a tak dále jakoby ujednotit ty své řady. A nedovedu si představit, že by ODS vlastně byla jedinou pravicovou stranou, která nabídne šanci všem. A stejně tak sociální demokracie sotva může mít jedinou levicovou stranu, protože máte tady komunistickou stranu, kterou, která má svůj specifický elektorát a jsou tady dost zásadní jakoby rozdíly. Takže taky to nemůže ovládnout ta jedna strana, jo. A kdyby, tak je to umělej nějakej inženýrskej pokus převálcovat určitý občanský představy, různorodý perspektivy, který jsou v tý společnosti důležité, které je důležité, aby se v politice mohly ventilovat. A také aby pro nás je asi dobré, aby šance pro nějakou politickou inovaci byla spojena s tím, že se tu objeví nějaká nová strana, viz zelení, že jo. Kdybychom očekávali, že se zelení prosadí na, jako platforma v nějaké velké straně, no, tak bychom se zelených asi nikdy v životě nedočkali, že jo. Byť Zeman svého času vykládal, jak prostě je pro zelenou politiku, ale pak samozřejmě ministrem průmyslu udělal Grégra a základní program bylo vybudovat tady jadernou elektrárnu v každý vesnici. Takže samozřejmě to je jenom nějaký departismus, může být a je to určitě efektivní, ale ne v českých poměrech.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Posloucháte pravidelný diskusní pořad Studio STOP, který se vysílá na okruhu Český rozhlas 6. Posloucháte diskusi věnovanou úspěchu takzvaných malých stran v blížících se sněmovních volbách. Hosty ve studiu jsou politologové Milan Znoj z Ústavu politologie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy a Jan Bureš z Metropolitní univerzity. Na závěr bychom se mohli stručně zastavit právě u těch menších stran. Začněme u lidovců, kteří mezi menší strany nepatřili, protože se vždy počítalo s tím, že ta jejich voličská podpora se bude pohybovat kolem 7 procent, že může dosáhnout i 10 nebo nad 10 procent a najednou se pohybují na hraně volitelnosti. Ono se jim to už stalo před 4 lety, kdy také se tak uvažovalo o tom, že by mohli spadnout pod pětiprocentní hranici. Nakonec se zmobilizovali a to tradiční voličstvo je poslalo do sněmovny. Povede se jim to opět nebo je to další krok na ústupu ze slávy a nepodařilo se lidovcům to, co chtěl Josef Lux, více se otevřít té veřejnosti, neoslovovat pouze křesťany, ale i širší veřejnost?
Milan ZNOJ, politolog, Ústav politologie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy -------------------- No, tak Josef Lux mluvil o 3 proudech politických, které u nás by měly být dokonce rovnocenné, rovnovážné. A liberální, socialistický nebo sociálně demokratický a ten, jaksi řekněme, křesťansko demokratický. Aby aspiroval na to, aby ta lidová strana byla tím třetím proudem, no. Byl to asi projekt, který byl fascinující a on pro to hodně udělal a byl slibný a nabízel perspektivu lidové straně a asi na naše poměry byl přeci jen příliš, řekněme, utopistický. A ta lidová strana pak narazila jaksi na své meze. A dosud se z toho nedokázala vzpamatovat. Odchod části politiků do TOP 09 ji určitě poškodil. Ale myslím si, že pořád ještě platí to, že i když ta volební kampaň těsně několik měsíců před těmi volbami se stupňuje a ty strany velký získávají a malý naopak ztrácejí, tak u lidovců to je jediná strana, kde to neplatí. Protože oni mají ten svůj elektorát pořád nějaký věrný a stabilní, takže vždycky ty jejich výsledky jsou o něco lepší než ty předposlední výzkumy. Ale zaručeného určitě nemají nic. A i když se dostanou letos do parlamentu, což si myslím, že v zásadě asi ano, tak ta otázka po budoucnosti lidové strany u nás je vážná a nevím, no, jak tuto svoji situaci vyřeší. Protože ten Luxův projekt byl velký, slibný, ale zřejmě nereálný a místo něj už nejsou schopni nic jiného vymyslet nebo nabídnout.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- To byl Milan Znoj. Naopak kdo je na vzestupu v poslední době jsou Věci veřejné, což je taková zvláštní strana, protože o jejich programu se toho mnoho neví. Jsou zvláštním způsobem financovány Věci veřejné právě některými podnikateli, kteří se netají tím, že chtějí vstoupit do politiky. Kde se bere tedy ten jejich úspěch? Je to pouze spjato s osobou Radka Johna, který podle průzkumů společnosti GFK působí údajně jako nejdůvěryhodnější šéf politické strany?
Jan BUREŠ, politolog, Metropolitní univerzita -------------------- No, mně se zdá, že zatím ten úspěch relativní tedy strany Věci veřejné, je vlastně zásluhou Prahy. To znamená toho, jak voliči, bývalí voliči ODS, kteří jsou nespokojeni ať už s tím, jak Pavel Bém vede celopražskou radnici, nebo s tím, jak prostě stále funguje Milan Jančík na Praze 5 a podobně, na což ty Věci veřejné upozorňují. Tak nepochybně prostě drtivá většina voličů Věcí veřejných dneska, to jsou ti pražští voliči. Čili tam myslím, že je ten hlavní jako potenciál. Bude ale velká otázka, jak oni nakonec dopadnou v regionech. Protože my zatím o těch regionech moc nevíme. Ty preference jsou tam velmi různé a nevyvážené, zejména u této strany. Je také samozřejmě do jisté míry teda problematická ta otázka programu, protože Věci veřejné zatím ten program mají jenom velmi obecný, i když je to program v podstatě pro jako asi liberálně smýšlejícího mladého voliče, člověka, který jako třeba podniká nebo jsou to třeba i studenti a podobně. Ale v zásadě to není asi program, který by mohl zaujmout nějakou, nějaké širší masy. Ono mimochodem je to tak trošku podobně i u té TOP 09, že jo. Protože tam ten program v zásadě je také velmi stručný a kromě té myšlenky potřeby teda šetřit ve státních financích a snižovat daně, se tam nic moc jiného také zatím neobjevuje. Takže tam to ještě taky může být zajímavé. Ale samozřejmě ten základní argument, proč ty Věci veřejné jsou nějakým způsobem dneska populární, může být prostě v tom, že je to nová strana, že je to strana s populárním lídrem, který je známý jako úspěšný novinář. Mimo jiné právě tepající různé nešvary prostě v té společnosti v rámci těch svých pořadů na televizi Nova. Takže tohleto je jako jistě určitá možnost prostě zaujmout ty nespokojené voliče, kteří by, pokud by taková strana nebyla, tak by třeba zůstali doma, že jo. Protože v zásadě to nejsou voliči nějak radikální, nejsou to voliči zaměření proti celému systému, ale jsou to voliči zaměření právě proti jakoby, myslím hlavně teda z jejich pohledu nekvalitní realizaci politiky ODS. V Praze především.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Myslí si Milan Znoj, že relativně nejtěžší práci k tomu, aby případně uspěli, budou mít zelení?
Milan ZNOJ, politolog, Ústav politologie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy -------------------- Je to pravda, že to budou mít velice obtížné. Ten kámen úrazu spočívá v tom, že zelení, jejich úspěch v minulých volbách byl dán tím, že kromě toho svého ekologického elektorátu a přesvědčení zelených voličů dokázali oslovit jaksi širší spektrum, takový liberální střed a mladou generaci nastupující příslibem nějaké změny v politice. Už jenom to fungování ve vládě vedlo k tomu, že značná část těchto voličů byla rozčarována a vlastně tu stranu opustila, zanevřela na ni. A jakoby se vrací k nějakým, vrátila k svým základům. Ale mají nové vedení, relativně nové vedení tedy. Ty spory ustaly a zdá se, že nastoupili nějakou zase postupnou cestu zvyšování podpory, schopnosti oslovit ty voliče. A já myslím, že tu je pořád ještě řada mladých lidí ekologicky orientovaných, liberálně smýšlejících, kteří jsou ochotni té straně ten svůj hlas dát. A ta podpora roste. Ale aby opravdu překročili těch 5 procent, tak to si myslím, že by se muselo odehrát ještě něco víc dramatického na té naší scéně, třeba ta TOPka by se najednou trošku otřásla a ti mladí voliči by řekli, že nemusí volit nějaké konzervativce podivné a že jim nebudou věřit, nebo já nevím, co by se muselo stát, aby zase ta část těch voličů, která přešla k TOPce od těch liberálů mladých od zelených, tak aby se zase vrátila. Ale není to, není to vyloučené a důležité pro zelené bude, aby přesáhli těch, ty 3 procenta a získali státní příspěvek, zajistili si existenci a musí na tom svém obrazu a politickém profilu a schopnosti získat občany, pracovat ještě dál a tudíž to není vůbec uzavřená kapitola.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Na závěr jenom velice stručně Jan Bureš. Když hovoříme o takzvaných menších stranách, tak hovoříme o těch, které se pohybují kolem 5 procent a mají nebo nemají šanci proniknout do sněmovny. To je samozřejmě otevřené. Může do této kategorie ještě spadnout TOP 09, která se pohybuje stabilně kolem 10 procent, nad 10 procent?
Jan BUREŠ, politolog, Metropolitní univerzita -------------------- To je velká otázka, zatím ty preference vypadají tak, nejsou to, nejde jenom o preference strany, ale jde o to, že vlastně zejména teda Karel Schwarzenberg vlastně je nejpopulárnější politik v současné době, čili tam nevím, co by se skutečně muselo stát, aby jaksi ta jeho prestiž utrpěla. Těžko asi na něj bude objeven nějaký skandál a podobně. To spíš by mohlo hrozit Miroslavu Kalouskovi, ale ten zatím vždycky prokázal, že z jakýhokoliv skandálu vyšel v podstatě poskvrněn poměrně málo. Čili nic se mu vždycky vlastně neprokázalo. Čili tam já mám pocit, že oni tu pětiprocentní hranici překročí. Ale je to opravdu ještě otázka i třeba programová, jak oni skutečně budou schopni před těmi volbami zapracovat na programu a nějakým způsobem ho dál precizovat, protože to, co zatím představili veřejnosti, se mi zdá poměrně málo teda konkrétní.
Petr HARTMAN, moderátor -------------------- Pro tuto chvíli končí pravidelný diskusní pořad Studio STOP. Hosty byli politologové Milan Znoj z Ústavu politologie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy a Jan Bureš z Metropolitní univerzity. Děkuji za účast, opět někdy na slyšenou.
Zvukový záznam pořadu naleznete v sekci Rádio na přání.
Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je Mediasearch. Texty neprocházejí korekturou.