14. dubna  2010  rubrika: Studio STOP

Projekt "Kdo jiný?" je zaměřen na aktivní mladé lidi

Člověk v tísni - Foto:  www.clovekvtisni.cz

Člověk v tísniFoto:  www.clovekvtisni.cz

Následujících 50 minut zasvětíme diskusi o projektu Kdo jiný. Ten je zaměřen na mladé lidi, studenty, kteří se rozhodli být aktivní a zkusit ovlivnit život a dění kolem sebe. Svým občanským angažováním.

Jak se jim to daří? Studenti kolika škol se do pilotního projektu zapojili? Jak je projekt strukturován a co si od něj slibuje společnost Člověk v tísni, která s ním přišla? Co pedagogové a studenti? Do jeho konceptu zapadá i idea studentských voleb, které se měly letos krátce před těmi poslaneckými poprvé uskutečnit. Situace se ale trochu zkomplikovala. Budou tedy nakonec nebo ne? To jsou dotazy, k nimž se rozhodně dostaneme za chvíli s mými hosty. Ještě jednou příjemný poslech.
Já jsem velmi ráda, že mé pozvání do studia přijali Karel Strachota, ředitel programu Jeden svět na školách ze společnosti Člověk v tísni, díky němuž právě i projekt Kdo jiný vznikl. Dobrý večer, Karle. 

Karel STRACHOTA, ředitel programu Jeden svět na školách, Člověk v tísni
--------------------
Dobrý večer. 

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka
--------------------
Děkujeme za to, že jste si udělal čas. Stejně tak děkuji Josefu Porschovi, ze střední odborné školy pro administrativu Evropské unie. I vám dobrý večer. 

Josef PORSCH, Střední odborná škola pro administrativu Evropské unie
--------------------
Dobrý večer. 

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka
--------------------
A samozřejmě s vámi přijely 2 studentky, Tereza Přidalová, dobrý večer. 

Tereza PŘIDALOVÁ, studentka
--------------------
Dobrý večer. 

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka
--------------------
A Monika Macurová, i vám dobrý večer. 

Monika MACUROVÁ, studentka
--------------------
Dobrý večer. 

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka
--------------------
Obě slečny studentky jsou v posledním ročníku zmiňované školy, tedy Střední odborné školy pro administrativu Evropské unie. Jenom, tak škola je v Praze? 

Tereza PŘIDALOVÁ, studentka
--------------------
Ta škola je v Praze 9 v Horních Počernicích. 

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak, abychom to ujasnili našim posluchačům. Upřesňovala Tereza Přidalová. Já mám první dotaz na Karla Strachotu. Kdy a proč projekt Kdo jiný? vznikl? Já už jsem tak trochu naznačila tím, že je napojen na projekt Jeden svět na školách. Naši posluchači pravidelní jistě vědí, že Jeden svět na školách zase velmi úzce souvisí s lidskoprávním festivalem Jeden svět. Tak, jak vznikla ta propojenost? 

Karel STRACHOTA, ředitel programu Jeden svět na školách, Člověk v tísni
--------------------
Přesně tak. Projekt Kdo jiný? je součástí Jednoho světa na školách a Jeden svět na školách vlastně už 9 let nabízí českých základním a středním školám dokumentární filmy z festivalu Jeden svět. A tak, aby vlastně prostřednictvím těchhle těch filmů měli mladí lidé možnost dozvědět se více o aktuálních tématech a výzvách současného světa. S tím, že v tuhletu chvíli vlastně každá druhá česká škola využívá jak dokumentární filmy, tak další doprovodné materiály, které pro ně průběžně připravujeme. To je tedy využití dokumentárních filmů přímo ve výuce. Vedle toho asi před 5, 6 lety vznikla čistě studentská aktivita, takzvané filmové kluby Jeden svět s tím, že vlastně studenti středních škol ve volném čase promítají filmy, které jim půjčujeme. Promítají filmy pro své spolužáky, případně kamarády z jiných škol. A protože jsem vlastně viděli, že bezprostředně po těch projekcích velice často zaznívá, padá otázka co já sám mohu s tím tématem, s tím problémem udělat? Tak se vlastně zrodil nápad projektu Kdo jiný? To Kdo jiný? je s otazníkem, a my se vlastně prostřednictvím tohohle toho projektu obracíme na mladé lidi a říkáme, je to na vás, neočekávejte, že někdo jiný bude konat, vy sami máte možnost věci ovlivňovat, vy sami můžete něco změnit. Protože kdo jiný než vy? 

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka
--------------------
Měli bychom asi říci, že jde o tříletý pilotní projekt, který je financován ze zahraničních zdrojů a na jehož počátku stálo to, že vy jste si provedli takové dotazníkové šetření a položili jste studentům dotazy, co je nejvíc zajímá, které oblasti. Byly potom ony tou páteří těch diskusí a celého toho projektu Kdo jiný? 

Karel STRACHOTA, ředitel programu Jeden svět na školách, Člověk v tísni
--------------------
To šetření bylo opravdu rozsáhlé. My jsme měli 1000 respondentů, studentů středních škol. My jsme se jich ptali mimo jiné na to, která témata považují za nejdůležitější, které problémy vnímají jako ty nejzávažnější. A na základě nich jsme pak vybrali témata přímo do tohohle toho projektu. To dotazníkové šetření bohužel ukázalo něco, co lidé, kteří se pohybují ve školním prostředí, tak asi vnímají také, že mladí lidé příliš nevěří tomu, že oni sami mohou právě ty problémy ovlivnit. A jestli se to chystají udělat. Vlastně jenom 8 procent těch respondentů na otázku myslíte si, že vy sami můžete něco ovlivnit a chcete to udělat? Tak jenom 8 procent odpovědělo ano. V té pilotní fázi, kterou jste zmínila, tak vlastně jsme na několika školách vedli party, party studentů k tomu, aby samy zkusily k tomu kterému tématu připravit nějaký projekt. 

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka
--------------------
Než se dostaneme podrobněji k některým těm příkladům. Pozitivní praxe, nebo dobré praxe, jak se říká těm úspěšným, které potom mohou sloužit coby motivace nebo model pro ostatní. V tomto případě studenty a žáky. Tak, chci využít přítomnosti dvou mladých studentek Terezy a Moniky a zeptat se, jestli vy na základě toho, co říkal Karel, já samozřejmě nevím, jestli vy jste byly také zpovídány a zařazeny do toho dotazníkového šetření, ale čistě teoreticky, vám je kolik? 17, 18 vám bude? 

Tereza PŘIDALOVÁ, studentka
--------------------
Mně je 18 let. 

Monika MACUROVÁ, studentka
--------------------
Devatenáct. 

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka
--------------------
Máte pocit, že můžete ve svém okolí něco aktivního udělat, že se vůbec s tím vaším interesem, a teď nemyslím školu, ale třeba konkrétní městskou část, v níž vy bydlíte, tak že se s vámi počítá? Že někoho zajímá, co ti mladí lidé a že i vy sami za sebe se dokážete prosadit a máte zájem tedy pohnout s věcmi kolem vás? Kdo začne, Tereza? 

Tereza PŘIDALOVÁ, studentka
--------------------
No, tak já si myslím, že to je určitě na každém člověku. Na každém z nás, jak se zachováme v našem světě a jak se zachováme ke svým občanům a ke svým, ke svému okolí. A myslím si, že každý člověk může svým způsobem ovlivnit to, co dělá. Ať už prostřednictvím charity nebo posíláním SMS, dárcovských SMS, nebo právě pomocí projektu Člověk v tísni. 

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka
--------------------
Rozumím tomu úplně. Stejný dotaz položím i Monice. Samozřejmě, že je obtížné hovořit za všechny mladé lidi, ale zkuste třeba alespoň za sebe, potažmo za okruh kamarádů, s nimiž se stýkáte. Tak, vy sami, jste aktivní? Na čem to vlastně záleží? Na rodičích, na tom, jestli oni vás k tomu aktivnímu přístupu vedou, na pedagozích? 

Monika MACUROVÁ, studentka
--------------------
Tak, určitě. Já jsem teda předtím si myslela taky, že jako jedinec nic nedokážu změnit, že to nejde. Ale právě tady ten projekt Kdo jiný? mi ukázal, že když doopravdy ten jeden člověk za tím jde a chce něco změnit, tak to dokáže. A určitě hodně záleží na tom okolí, ve kterém se vyskytuje, protože je hrozně důležité ta opora těch lidí okolo. Protože kdyby do toho člověk šel doopravdy jenom sám, tak je to strašně těžké břemeno, které takřka nemůže unést. Takže určitě je dobré, když kolem sebe má lidi, kteří ho dokážou podpořit, kteří mu dají popřípadě nějaké informace a pak si myslím, že to jde všechno samo. 

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka
--------------------
A vy je máte, Moniko? 

Monika MACUROVÁ, studentka
--------------------
Já si myslím, že ano. 

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka
--------------------
V kom konkrétně? 

Monika MACUROVÁ, studentka
--------------------
V kom konkrétně? Tak určitě takový ten prvotní impuls byl tedy od pana profesora Poršeho. Právě na tomto projektu Kdo jiný? a už v minulosti jsem se tak trošku podílela i na různých pomocích co se týče i třeba s nemocnými dětmi, nebo různých těchhle těch akcích dobrovolných. A tam doopravdy byla veliká podpora přátel i rodiny. 

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka
--------------------
Terezo, vás se také zeptám, nakolik vás vaše rodina ovlivňuje k tomu interesu o okolní státy, co se v nich děje, třeba i ve třetím světě, ale také ve vaší ulici? Zajímají se vaši o to? Vy jste zmínila třeba tu konkrétní pomoc přes dárcovské SMS. Samozřejmě přes nejrůznější charitativní projekty. Tak vychází to u vás z vaší konkrétní rodiny? 

Tereza PŘIDALOVÁ, studentka
--------------------
Můj otec vlastně posílá peníze na účet Unicefu, takže tím se podílíme na této pomoci. Ale určitě ten největší impuls je ze školy, kde nám vlastně pan profesor a vlastně profesorský sbor dává najevo, že my můžeme pomáhat a je to jenom na nás, jak pomůžeme. 

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka
--------------------
Josef Porsch byl vámi dvěma označen za tu osobu, která vás hodně motivovala k tomu, že jste se začaly zajímat i o tenhle konkrétní projekt, o němž tady dnes hovoříme. Čili Kdo jiný? Jak vy jste se o něm vlastně dozvěděl a proč si myslíte, že je dobré vlastně studenty do takovýchto projektů "zatahovat" v tom pozitivním slova smyslu? 

Josef PORSCH, Střední odborná škola pro administrativu Evropské unie
--------------------
Já dlouhodobě sleduju vlastně aktivity Člověka v tísni a i některé materiály používám. A takže to bylo vlastně tímto směrem. A v momentě, kdy jsem zjistil, že existuje takovýhle projekt, tak jsem si říkal, to je přesně ono, protože jsem dlouhou dobu přemejšlel o tom, jak vlastně studenti by mohli propojit tu školu s tím praktickým životem a hlavně s pomocí druhým lidem, nebo jiným státům, která mně je jako osobně blízká. Takže to byl ten hlavní důvod asi a ... 

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka
--------------------
Co vy konkrétně učíte? 

Josef PORSCH, Střední odborná škola pro administrativu Evropské unie
--------------------
Já učím zeměpis, multikulturní soužití, občanskou nauku, takže všechno jsou to předměty, kam se dá pěkně zapasovat. 

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka
--------------------
Proto jsem se na to ptala, jestli to nějakým způsobem souvisí a jestli máte možnost nikoliv jenom teoretickou rovinou, ale i tou praktickou studenty právě ovlivnit. Jakým způsobem se pak získávají studenti pro tu participaci na daných projektech? Nikoliv jenom pro tu krátkodobou, protože to věřím, že asi není problém uspořádat nějaký charitativní den, nějaké sbírky nebo něco takového, ale skutečně pro tu dlouhodobější systematičtější, kdy už se vytvoří nějaký konkrétní tým lidí a ti na něčem pracují, dejme tomu, půl roku? 

Josef PORSCH, Střední odborná škola pro administrativu Evropské unie
--------------------
No, to je těžká otázka, no. Já jsem sám dlouhou dobu jakoby s tím měl potíž, jak vlastně motivovat všechny v tý třídě, abych mohl, dejme tomu, půl roku jsme pracovali na tom projektu, abych mohl pracovat se všemi a nemusel vlastně vymýšlet dvojí práce a tak podobně. Takže mně se nakonec zdá, že to stojí jakoby hlavně na osobnosti toho učitele. Pokud jakoby on to cejtí jako podstatnou věc, je v tom zahrnutej, dává do toho vlastně svůj čas a svoji energii, tak myslím, že ti studenti to cítí a pak jakoby mají taky takový ten drajf do toho. 

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka
--------------------
A vám se podařilo skutečně zapojit celou třídu? 

Josef PORSCH, Střední odborná škola pro administrativu Evropské unie
--------------------
No ... 

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka
--------------------
Kolik je to tak lidí přibližně? 

Josef PORSCH, Střední odborná škola pro administrativu Evropské unie
--------------------
Třída je 30 lidí a samozřejmě, že některý ty skupinky se zapálej, že hořej jako pochodeň a další jsou tak trošku jenom plápolaj. A nakonec jako se podařilo zapojit úplně všechny, i když ty projekty samozřejmě míře toho zapálení odpovídaly. 

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak to je určitě dobře, protože já jsem měla vždycky pocit, že podobné projekty, jakkoliv je velmi obdivuji a oceňuji, koneckonců proto jsem si je vybrala i pro námět tohoto pořadu, ale že zpravidla se jim daří zasáhnout jenom ty aktivnější. Ty angažovanější, ty přesvědčenější. A že není úplně jednoduché do toho přitáhnout i ty ostatní, což by právě měl tam být ten cíl a smysl. A vy tady říkáte, že to záleží na osobnosti toho pedagoga, tak to je dobrá zpráva, teda jestli se vám to podařilo. Karle, dotaz na vás. Jakým způsobem se mohli žáci a studenti, a připomeňme, že to mohli být žáci a studenti posledního ročníku základních škol, anebo pak už středních škol, zapojit? A mají vůbec ještě šanci v téhle fázi, kdy už ten projekt vlastně běží, běží od roku 2008? 

Karel STRACHOTA, ředitel programu Jeden svět na školách, Člověk v tísni
--------------------
Tak, momentálně v téhleté fázi jsem vlastně končili sbírání těch pilotních projektů a připravujeme k vydání takovou větší sadu, o tom asi bude řeč později. Nicméně my jsme na začátku oslovili pedagogy, kteří s námi dlouhou dobu spolupracují na nějakých jiných projektech, kteří využívají naše materiály, a stejně tak jsme oslovili síť těch studentských filmových klubů s tím, že část těch pilotních projektů vznikla na základě, řekněme, impulsu pedagoga, část těch projektů dokonce vznikla tak, že si sami studenti třeba v rámci toho filmového klubu nějaký projekt vymysleli. A já chtěl bych jenom k tomu, co říkal pan profesor. Tam skutečně ta osobnost toho pedagoga, případně rodiče, někoho, kdo dokáže, a ono to tady zaznělo od studentky, kdo dokáže ve správnou chvíli pomoci, kdo je přesvědčivý, tak to hraje roli. A co se týká toho, že se zapojí jen ty nejaktivnější, to je pravda, ale tady funguje, a vidíme to vlastně, my, co děláme Jeden svět na školách, tak to vidíme každodenně, to je takový ten nabalovací, ten Snow Ball efekt tady funguje. A příklady toho, že se něco povedlo, jsou v tomhletom výborné. 

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka
--------------------
Proto jsou hrozně dobré i ty příklady dobré praxe. Kolik tedy pilotních týmů bylo zapojeno v průběhu těch dvou let? Dá se to odhadnout? 

Karel STRACHOTA, ředitel programu Jeden svět na školách, Člověk v tísni
--------------------
Studentské filmové kluby běží na asi 50, 55 školách s tím, že dalších asi 30 škol se zapojilo do té pilotní fáze. Nicméně my očekáváme, že následně až vydáme tu sadu, tak pak už budeme mluvit o stovkách škol. 

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka
--------------------
Měli bychom asi říci, že teď vyšla velmi čerstvě také příručka právě s těmi příklady dobré praxe, která přibližuje aktivitu studentů v jednotlivých školách, to, čím se zabývali v průběhu těch dvou let. K čemu došli. Komu půjde ta příručka? Kromě tedy těch zmiňovaných škol, asi proto, aby také ten efekt směrem ke studentům se znásobil tím, že uvidí jakoby zhodnocenou i svoji práci. Půjde pravděpodobně kromě patřičných ministerstev také do knihoven a dalších škol? Kvůli motivaci? 

Karel STRACHOTA, ředitel programu Jeden svět na školách, Člověk v tísni
--------------------
Tahlencta první příručka, to byla opravdu pilotní příručka, která šla v malém nákladu a půjde přesně na ta místa, co jste zmínila. Nicméně to, co je v ní obsaženo ... 

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka
--------------------
Čili jenom, jenom ty zainteresované, nebo i další? Dostane se i na další? 

Karel STRACHOTA, ředitel programu Jeden svět na školách, Člověk v tísni
--------------------
Tak v tuhletu chvíli jenom ty zainteresované. Případně, řekněme, relevantní instituce. My připravujeme v tuhletu chvíli daleko rozsáhlejší příručku, která bude vedle příkladů dobré praxe bude obsahovat i ukázky jako různých možných nástrojů občanské angažovanosti, bude tam poměrně velká část věnovaná i tomu, jak vést projekt, projektovému managementu s tím, že se také hodně zaměříme na využití moderních technologií k propagaci, k medializaci vlastních aktivit. Protože to je také samozřejmě důležité dát o tom, co vzniká, svému okolí vědět. 

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka
--------------------
Říká Karel Strachota.
A je na čase samozřejmě dostat se k tomu, čím konkrétně se tedy konkrétní škola, Střední odborná škola pro administrativu Evropské unie zabývala. Tak, kdo to řekne, možná pan profesor Porš? 

Josef PORSCH, Střední odborná škola pro administrativu Evropské unie
--------------------
No, tak já řeknu, já to trochu shrnu a studentky potom poprosím ... 

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka
--------------------
Hm, určitě to doplníme. 

Josef PORSCH, Střední odborná škola pro administrativu Evropské unie
--------------------
... aby něco dělaly ony. Tak, já jsem měl takový nelehký úkol. Protože jsem učil paralelně 3 třídy, tak jsem si říkal, tak zkusím zapojit všechny 3 třídy, což se jevilo jako poměrně značný množství lidí. Ale nakonec se to povedlo, takže ... 

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka
--------------------
O jaké ročníky šlo jenom? 

Josef PORSCH, Střední odborná škola pro administrativu Evropské unie
--------------------
Byly to třetí ročníky v rámci občanské nauky. A nakonec se podařilo uskutečnit téměř 20 různých projektů, jak jsem říkal, některé jakoby menší, některé větší. 

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka
--------------------
Jenom v rámci vaší školy? 

Josef PORSCH, Střední odborná škola pro administrativu Evropské unie
--------------------
No, jenom v rámci naší školy, jo, ale abych to třeba nějak přiblížil konkrétně. Tak ty menší projekty třeba udělaly výzkum, co si lidé myslí o škole, co si lidé myslí o třeba nošení kožichů nebo týrání zvířat a podobně. A pak udělali plakát, kde to zveřejnili. A ty velké projekty, tak vlastně už byly třeba například udělat třeba koncert a výtěžek z toho koncertu potom studenti poslali na nadaci Lejly Abbasové. Takže to byl asi takovej úplně největší projekt, jo. A mezi tím byla celá škála různých dalších. 

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka
--------------------
Byla většina z těch 20, ať už mini projektů nebo větších, které jste zmínil a na nichž se podíleli studenti těch tří ročníků, připomeňme, že to bylo v roce 2009, zejména ta hlavní část probíhala. Tak bylo možné to udělat bez nějaké finanční podpory? 

Josef PORSCH, Střední odborná škola pro administrativu Evropské unie
--------------------
No, většinu těch projektů ano, to vlastně bylo limitní pro ty projekty. Ale jinak Člověk v tísni nabízel vlastně takové minigrantíky, ze kterých se podařilo některé ty věci financovat. Nevím teď už přesně, jestli to byla část nájmu sálu na ten koncert, a tak podobně. Ale spoustu peněz, nebo určitou část peněz do toho dali třeba i sami studenti s tím vědomím, že právě pomůžou. 

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka
--------------------
Tereza, Monika. Vy jste byly tenkrát ve třetím ročníku. Tenkrát, to je loni, to není zas tak dávno. Byly jste ve třetím ročníku. Na čem konkrétně jste pracovaly vy? Monika může začít, ano. 

Monika MACUROVÁ, studentka
--------------------
Tak, my jsme teda konkrétně pracovaly na tom, že jsme se dohodly dvě skupinky, že upečeme sladké a slané pečivo s tím, že u toho sladkého byly palačinky a pak jsme to prodávaly na naší škole s tím, že tam přicházela i spřátelená škola jakoby s postiženými dětmi. Mělo to tedy neuvěřitelný úspěch. Lidé to kupovali, nechávali nám tam i spropitné jenom tak, že šli okolo. A vybrali jsme doopravdy hroznou sumu peněz. A nejen, že byli spokojeni ti, co to jedli, protože to bylo samozřejmě dobré, pekli jsme to sami s láskou, ale určitě to pomohlo pak i dál těm lidem, kam šel ten výtěžek. 

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka
--------------------
Takže vám nechávali i jakési tuzéry, spropitné asi ne, když šlo o palačinky. Ale kromě toho, že ta aktivita sloužila k získání nějakých finančních prostředků, které šly potom na co? 

Monika MACUROVÁ, studentka
--------------------
Tak, my jsme vybrali přibližně sumu asi 10 tisíc, pokud se dobře pamatuji. A dávali jsme to na nadaci Uniceff a ty peníze šly konkrétně na vakcíny pro očkování dětí v Africe. 

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka
--------------------
Čili podpora toho, aby děti měly co jíst, jestli se nepletu, tak tohle je ta, ano, tou vakcinací se jim dává taková glukóza. 

Monika MACUROVÁ, studentka
--------------------
Ano, ano. 

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka
--------------------
Předpokládám, že to byl ten projekt. V každém případě to byla konkrétní projekt dětem prostřednictvím Uniceffu. Ale kromě toho, že se vám podařilo získat ty finanční prostředky, tak ten efekt toho, kdy se spřátelily minimálně po dobu jednoho odpoledne tyto dvě školy a vytvořily jste vlastně prostor pro komunikaci, výměnu třeba konkrétních informací, možná i přátelství. Považujete to za důležité ten druhý efekt, o němž jsem mluvila? 

Monika MACUROVÁ, studentka
--------------------
Tak vlastně my jsme na tom dělali takřka jenom naše škola, tamta druhá škola šla ... 

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka
--------------------
Ne, myslím to, že jste měli možnost se potkat, že jste zprostředkovali třeba vy možnost i dalším vašim studentům třeba mladším od vás ze školy šanci potkat se s mladými lidmi, kteří jsou nějakým způsobem handicapováni a s nimiž nepřijdete do kontaktu možná dennodenně. 

Monika MACUROVÁ, studentka
--------------------
Určitě. Protože právě ne každý má tuto možnost se s nimi přijít do kontaktu, jak jste říkala. A mnoho lidí to hrozně překvapí. Protože mají mylné informace, například o těchto dětech nebo o těchto lidech. A teďko najednou vidí, že oni jsou úplně normální, akorát jsou jakoby v něčem handicapovaní. Že nemůžou dělat úplně všechno. A tohleto ať každý chce nebo ne, tak to toho člověka sblíží. Dá mu to určitě něco, dá do toho energii. A i když většina z nás třeba pekla do noci, dávali jsme na to čas, tak všechny to neuvěřitelně bavilo. A já si myslím, že každý si z toho odnesl jenom to dobré. 

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy jste, Terezo, pracovala na stejném projektu? 

Tereza PŘIDALOVÁ, studentka
--------------------
Ano, já jsem byla shodou okolností ve stejném týmu jako Monika a musím potvrdit, že to byla pro mě úžasná zkušenost a myslím si, že nás to hodně sblížilo. Všechny spolužáky, že jsme vlastně pracovali na stejném projektu a snažili jsme se pomoct a vlastně ta vidina té pomoci se odrážela v tom, jak jsme se sblížili a byli jsme tak, byli jsme prostě jeden tým, který se ... 

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka
--------------------
Na tom je asi zajímavé, že najednou člověk taky se naučí, jak pracovat v týmu a jak dosáhnout toho cíle, co konkrétně jakoby se dá udělat, jak přerozdělit, zorganizovat tu práci, že je nutné vlastně se nějakým způsobem domluvit. 

Tereza PŘIDALOVÁ, studentka
--------------------
Ano, a pak vlastně vidí, jak se ta práce odráží v tom výsledku a vidí, co jsme všechno dokázali a motivuje nás to dál a opravdu si myslím, že nás to hodně bavilo a že bysme se něčeho takového chtěli zúčastnit i v budoucnosti. 

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka
--------------------
Když Karel Strachota v první třetině pořadu zmiňoval to dotazníkové šetření, také ty, asi těch 17 oblastí, které z toho vznikly jako ty, co nejvíce zajímají mladé lidi, tak kdyby vy jste měla, Terezo, říci, co vás asi tak jakoby nejvíc zajímá? Vás konkrétně. 

Tereza PŘIDALOVÁ, studentka
--------------------
Mě nejvíc konkrétně zajímá pomoc dětem v rozvojových zemích, jako je Afrika. A nejvíc mě zajímá samozřejmě problém AIDS a vyřešení tohoto problému, které, myslím, velmi těžké najít řešení a pomoc pro tyto lidi. A hlavně najít finanční prostředky na tu pomoc. 

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy říkáte samozřejmě mě to zajímá. Není to tak úplně samozřejmé, že to mladé lidi zajímá. Proč právě tahle dvě témata? 

Tereza PŘIDALOVÁ, studentka
--------------------
Protože si myslím, že se nás to, i když si myslíme, že Afrika je velmi daleko, že se nás to netýká, tak si právě myslím, že je to nejdůležitější, čím bysme se měli zabývat. Proto, právě proto, protože je to, AIDS je nebezpečná nemoc a která se vlastně nedá vyléčit a může nás napadnout kohokoliv z nás, tak. 

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka
--------------------
Z těchhle důvodů. Monika, kdyby vy jste měla, Moniko, zmínit ty oblasti, které zajímají vás? 

Monika MACUROVÁ, studentka
--------------------
Tak určitě já bych se taky přiklonila už k té Africe. Jenom z toho důvodu, že tam žije plno lidí, kteří nemají takové prostředky jako my, že nám přijde normální, že vyjdeme na ulici, máme co jíst, co pít. Tam to normální není, tak už z toho důvodu. A pak například i co se týče tady u nás v republice je mnoho skupin lidí, kteří taky nemají ty možnosti, ať už jsem zmiňovala ty handicapované děti a vůbec ti, kteří sami, když chtějí teda něco změnit, tak nemůžou. Potřebují k tomu pomoc ostatních. 

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka
--------------------
Máte pocit, nebo vnímáte vy to, že žijete v demokratickém režimu, narodily jste se po roce 89 obě, tak jako jistou zodpovědnost, která vás motivuje k tomu, abyste pomáhaly těm lidem, kteří žijí v zemích, kde tohle štěstí nemají? 

Monika MACUROVÁ, studentka
--------------------
No, tak jestli povinnost, nevím, ale mně to určitě přináší takovou radost to dělat, protože hodně lidí právě v našem věku si vůbec neuvědomují, jaký, jaké můžou mít prostředky k tomu, aby těm lidem pomohli. A právě potřebují takové to prvotní vnuknutí na to, aby to šli dělat. A já věřím, že kdyby se to těmhle lidem poskytlo, tak se najde nehorázná spousta doopravdy dobrovolníků, kteří by do toho šli. 

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka
--------------------
Karle, my jsme, já nevím, jestli, Josefe, vy taky, ale my s Karlem, protože tak odhaduju, kolik Karlovi může být, u vás si to netroufnu, ale my jsme zažili ten komunistický režim. Minimálně jako teenageři. Pak nás ten převrat právě jakoby v tomhle věku zasáhl. Jaké to pro vás je poslouchat, tak vy samozřejmě tím, že děláte ve společnosti Člověk v tísni tyhle aktivity, tyhle projekty zaměřené na mladé lidi a na motivaci k jejich občanské angažovanosti, tak samozřejmě to velmi souvisí s tím, co vy si pamatujete z toho komunistického režimu. Ty projekty napomáhají rozvoji občanské společnosti. Tak čím vás to naplňuje, když slyšíte tyhle mladý angažovaný lidi takhle úžasně mluvit? 

Karel STRACHOTA, ředitel programu Jeden svět na školách, Člověk v tísni
--------------------
To se, hezky se to poslouchá. To určitě. Já jenom možná drobnou poznámku k těm, k tomu období před rokem 89 v souvislosti s mladýma lidma. Ono velice často zaznívá při nejrůznějších příležitostech, že je tohleto období nezajímá, že se nechtějí dozvědět víc. A my jsme součástí zmiňovaného dotazníkového šetření byly dvě otázky, které se týkaly období po roku 48 do roku 89. A na otázku, jestli si myslí, že o tom období vědí zdostatek, tak jenom pětina odpověděla, že ano. Ale další otázka, když byla, chcete se dozvědět víc, tak jenom zase pětina odpověděla, že ne. Takže pokud my tvrdíme, že se jich to jako netýká, že už je to dávno a že je to nezajímá, tak to je nálepka, kterou jim my dospělí dáváme, ale ve skutečnosti to tak není. A i část těch projektů, i v těch příkladech dobré praxe zmiňovaných je, byla část projektů, které se právě týkaly, řekněme, zmapovávání a připomínání toho, co bylo v jejich městě před rokem 89, různé výstavy, projekce filmů s tím, že bezprostředně po projekci třeba přišel pamětník, člověk, který měl s komunistickým režimem nějakou ne úplně pěknou zkušenost, bývalí političtí vězni. Takže i o tohlencto období je mezi mladými lidmi, myslím, značný zájem. 

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka
--------------------
Dotaz na Josef Porše. Jakým způsobem se mladí lidé zajímají právě o to období před rokem 89? Vaše osobní zkušenosti coby pedagoga. A jakým způsobem vy, coby pedagogové, naopak můžete díky existenci nejrůznějších nabídek filmů, projektů a tak dále, nabídnout právě mladým lidem, nikoliv jenom výčtem nějaké teorie, ale i jakoby takovým přijatelnějším způsobem, přijatelnější formou zprostředkování toho a diskusi nad tím, co tedy bylo před rokem 89, co je po něm, jestli to ty mladý lidi vůbec zajímá či nikoli? 

Josef PORSCH, Střední odborná škola pro administrativu Evropské unie
--------------------
Hm, moje zkušenost je podobná, že vlastně středoškoláky, který já učím, tak tohle téma hodně zajímá. Protože sám třeba neučím dějepis, tak nevím, do jaký míry to tam probírají. Ale když vždycky na to přijde řeč, nebo máme nějaký okruh na tohle téma, tak vždycky je kolem toho velká debata a mám pocit, jako by z toho velmi pozitivní, jo, pocit jakýsi nenaplněnosti. Takže opravdu vítám materiály, který Člověk v tísni poskytuje, právě třeba ty filmy a podobně, že se s tím dá velmi dobře pracovat. Je to na osobním příběhu a tak dále. Spíše než jak jste říkala právě výčet nějakých dat, informací, který je potřeba dát do hlavy a pak je zase v klidu zapomenout. 

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka
--------------------
Když se vrátíme ještě k té vaší participaci na projektu Kdo jiný?, tak kdo vybíral ta ústřední témata, nebo to naplnění těch jednotlivých 20 miniprojektíků, o nichž jste se zmiňoval? Byli to studenti, nebo spíše vy? Nebo jste se tou diskusí s nimi snažil tak nějak jakoby nasměrovat jejich snažení, aby bylo pokryto více oblastí? 

Josef PORSCH, Střední odborná škola pro administrativu Evropské unie
--------------------
Hm, u nás to bylo dáno tím, že já jsem potřeboval jakoby všem promítnout nějaký motivační film, který jsem dostal. Takže první ... 

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka
--------------------
Ten jste dostal od koho? Jenom abychom upřesnili. 

Josef PORSCH, Střední odborná škola pro administrativu Evropské unie
--------------------
Právě od Člověka v tísni. Na základě výběru tématu studentů, studenty. Ale to vlastně jsem dělal tím způsobem, že jsem předestřel témata a každý napsal čárku, prostě dal svůj hlas tomu určitému tématu. Samozřejmě, že se vyskytly témata, který byly hodně obsazený a nedostalo se na ně a my jsme nakonec vybrali jedno ústřední téta ta chudoba. Ale v momentě, kdy nemohl někdo vymyslet třeba projekt na tu chudobu, tak vymyslel na něco jiného. Ale většina projektů se zabývala tímto. Tuhle jsem vnímal jako takový poměrně značný problém, jak vlastně vybrat to téma, by nemuselo být společné, no. 

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka
--------------------
Karel Strachota. 

Karel STRACHOTA, ředitel programu Jeden svět na školách, Člověk v tísni
--------------------
Já jenom k tomu možná poznámku, že v té publikaci, v té finální publikaci bude i, řekněme, taková metodika, která by právě měla pomoci jak pedagogům, tak studentům pojmenovat to své téma. A ono to je nesnadné. My máme tuhletu informaci jak z ostatních pilotních škol, zároveň už jenom to, že probíhá ve třídě nebo v nějaké skupině probíhá debata o tom, které téma vybrat, tak to je vlastně jako důležitá součást toho projektu. A to, že se nakonec musí vybrat jedno, dvě témata, tak vlastně vede i mladé lidi i k tomu, že se naučí to svoje obhajovat, vyargumentovat, proč tohlencto je důležité. A zároveň, pokud třeba na konci proběhne jakási volba, tak přijmout to, že demokratickým způsobem jejich spolužáci rozhodli, že třeba zrovna to jejich téma nebude to, které budou dál zpracovávat. 

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka
--------------------
Já si uvědomuji i na základě mých zkušeností, rozhovorů s mladými lidmi, koneckonců, když si vzpomenu na sebe, když mi bylo 18, tak jsem nebyla jiná, že pro člověka je mnohem přitažlivější osud lidí, který je samozřejmě také mnohem tragičtější v rozvojových zemích například, než něco, co se děje vedle. Ale myslím si, že pro politickou i občanskou angažovanost, nebo vůbec uvědomění si toho, kde žijeme, co je eventuálně potřeba udělat, jestli jít k volbám, nebo podpořit někoho, zorganizovat nějakou sbírku, tak že je potřeba se zabývat i těmahle věcma. Tak, Terezo, Moniko, zajímá vás to? Proč si myslíte, že tedy přitažlivější pro vás jsou ta témata, která vy jste zmínila? 

Tereza PŘIDALOVÁ, studentka
--------------------
Tak já si určitě myslím že pro mě je přitažlivější chodit třeba na ten festival Jeden svět, kde jsem se dozvěděla o různých zemích v Africe, kde mají právě třeba totalitní režimy, nebo problémové vedení země. A díky tomu se člověk dozví hodně věcí o těch zemích, co bych třeba předtím nevěděla. A potom si člověk uvědomí, co, jaká vlastně ta země, ve které žije, jaký je to, jaké je to pro něj štěstí. Protože vlastně ta demokracie je zde 20 let a je velmi křehká a myslím si, že lidé by s ní měli velmi opatrně zacházet. A vážit si jí. 

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka
--------------------
A máte to skutečně jakoby, myslím ten efekt, že si opravdu niterně vy ve svém mládí uvědomujete, aha, tak jsem ráda, že žiju v téhle zemi, nikdo mě nepronásleduje, protože jsem homosexuál například, nebo protože jsem napsal na svém blogu nějaký konkrétní názor? Skutečně je to u vás, když vidíte takovejhle film, nevím, třeba z Číny, jmenujme, nebo Kuby, tak je ten efekt tak silný, že si to uvědomíte? 

Tereza PŘIDALOVÁ, studentka
--------------------
Určitě na mě ty filmy dělaj hodně velkej, hodně velký dojem. A já si pak skutečně neumím představit, že bych měla žít v nějaké jiné zemi nebo že bych měla ještě žít před 20 lety za komunismu. Já si to neumím představit, protože v dnešní době je možné skoro všechno a možná, že dík té demokracii lidé zase mají pocit, že můžou dělat všechno, co by nemohli předtím. 

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka
--------------------
Moniko, a ptala jsem se ještě na to, proč je pro člověka mnohem atraktivnější vybrat si film nebo konkrétní pomoc někomu ze vzdálenější země než třeba sousedovi, který je úplně bez dětí, nikoho nemá, potřebuje třeba nakoupit. 

Monika MACUROVÁ, studentka
--------------------
Tak to si myslím, že je hodně individuální u toho člověka. Ale kdybych teda měla mluvit za sebe, tak přece jenom, když to vztáhnu na toho souseda, tak ten, dobře, má to možná těžší, ale přece jenom by se našla nějaká ta cesta, jak by se to mohlo najít, nebo jak by se tomu mohlo pomoci. Ale doopravdy z těch vzdálenějších ... 

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka
--------------------
Myslíte systémová, přes nějaký úřady, zdravotnická zařízení a tak? 

Monika MACUROVÁ, studentka
--------------------
Například, například. Protože si myslím, že i tady v České republice doopravdy můžete jít přesně na ten úřad a ono to nějak půjde, nebo, když ten člověk má snahu, tak to může zařídit. Kdežto doopravdy v tamtěch zemích je to hodně složité. A i když ten člověk chce, tak mu to takřka není dovoleno a nemá šanci, je jakoby odříznutý od všeho. 

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka
--------------------
Karel Strachota. 

Karel STRACHOTA, ředitel programu Jeden svět na školách, Člověk v tísni
--------------------
Já bych možná k tomu jenom doplnil, že když takhle listujeme tou knížkou s příklady dobré praxe, jak jsme to nazvali, tak skutečně velká řada projektů se týká, řekněme, chudoby ve světě, rozvojové spolupráce. Ale vedle toho je tam zase celá řada jiných projektů, které jsou, řekněme, zaměřené na problémy, výzvy toho místa. A řada projektů je právě, jak tady teda i zaznělo, je o vztahů k menšinám, je o tom, že si mladí lidé uvědomují, že vedle nich žijí spoluobčané, kteří jsou diskriminovaní na základě sexuální orientace, rasového původu, náboženství, věku, nějakého zdravotního postižení. A vznikla i celá řada projektů, kdy právě tyhlencty, řekněme, skupiny dělají něco společně, projekty, kdy mladí lidé jedou do uprchlického tábora a dělají společně něco s dětmi uprchlíků, kdy dělají něco pro vrstevníky se zdravotním postižením, nějaké projekce, kulturní programy v domově seniorů a podobně. 

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka
--------------------
Bude to určitě individuální a asi bude záležet i na tom, odkud daní studenti jsou, jaké jsou jejich zkušenosti, co je typické pro ten region. 

Karel STRACHOTA, ředitel programu Jeden svět na školách, Člověk v tísni
--------------------
Rozhodně, rozhodně. 

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka
--------------------
Pojďme teď k příkladům té dobré praxe. Už jste to naznačil, ze kterých vyšla ta publikace. Kolik jich je zmíněno v té příručce a jak jste je vybírali? 

Karel STRACHOTA, ředitel programu Jeden svět na školách, Člověk v tísni
--------------------
My jsme jich vybrali asi 25 s tím, že jsme se snažili postihnout právě různá témata. A zároveň jsme rozhodně nevybírali podle klíče, jako že vybereme ty, řekněme, největší nebo ty nejúspěšnější, i když ona je otázka, co je nejúspěšnější. Ale naopak jsme chtěli ukázat tu škálu ... 

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka
--------------------
Rozmanitost. 

Karel STRACHOTA, ředitel programu Jeden svět na školách, Člověk v tísni
--------------------
... tu rozmanitost a dát vlastně mladým lidem možnost motivace i k věcem, které nebudou, řekněme, tak velké, ale ukázat, že i drobnější projekt má svůj význam, dává smysl. 

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka
--------------------
Možná bychom měli ještě důsledněji teď vysvětlit posluchačům Českého rozhlasu 6, v jaké fázi ten projekt teď je a co bude obsahovat ta sada, kam půjde ta sada? Jestli půjde také jenom do těch zúčastněných škol a na ty příslušné odpovědné instituce, řekněme, nebo ... 

Karel STRACHOTA, ředitel programu Jeden svět na školách, Člověk v tísni
--------------------
Sada, která vznikne, tak bude vyrobená v nákladu 700 kusů, takže už teď si ji můžou například naši posluchači, pokud jsou ze školního prostředí, tak si ji můžou objednávat. Bude obsahovat jednak dokumentární filmy, což je právě, jak tady zmínil pan profesor, takový možná dost důležitý motivační prvek k tomu kterému tématu. Vybrali jsme nakonec 11 témat s tím, že filmů bude asi 20, k některým tématům 2, případně nějaké kratší sestřihy, nebo sociální spoty. A vedle toho bude poměrně obsáhlá publikace. A jak už jsem prve zmínil, vedle příkladů dobré praxe tady budou různé možné nástroje občanské angažovanosti a další, řekněme, rady a doporučení, který by měly pomoci jak pedagogům, tak studentům při tom, když se do nějakého projektu pustí, tak aby se, aby se jim podařilo ho dotáhnout až do nějakého úspěšného konce. 

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka
--------------------
700 kusů je samozřejmě více než v jakém nákladu vyšla teď tahleta stručnější příručka. Nicméně vzhledem k počtu škol, různých institucí, klubů, spolků, co bude, když ten zájem bude mnohem větší? Bude připravena třeba elektronická verze, nebo uděláte dotisk? 

Karel STRACHOTA, ředitel programu Jeden svět na školách, Člověk v tísni
--------------------
Co se týká elektronické verze, tak veškeré naše materiály jsou vlastně k dispozici na našich webových stránkách, tak si je školy mohou stáhnout a co se týká velikosti nákladu, jsme samozřejmě limitováni finančními zdroji takhle, takhle se nám podařilo sehnat finanční prostředky. Možná do budoucna uděláme druhé vydání. Uvidíme. A co filmů týká, studentské filmové kluby si mohou od nás půjčovat vlastně v průběhu celého roku filmy a připravujeme nový portál audiovizuální škola, kde vlastně budou všechny filmy, což už je teďka téměř 3 stovky filmů, budou k dispozici vlastně ve formátu pro stream, takže si budou moct školy vlastně stáhnout filmy a potom si je promítat v čase, který jim bude vyhovovat. 

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy máte samozřejmě dlouholetou zkušenost ve výběru těch filmů, ve zprostředkování filmu konkrétním školám a také zprostředkování různých besed s konkrétními lidmi, pamětníky, což je asi vždycky nejzajímavější, nejpodstatnější. Když bychom se vrátili třeba ještě k období komunismu, pane Porši, to je dotaz na vás, tak nebo třeba i druhé světové války, to se obecně týká těch všech zásadních témat, u nichž ještě je to štěstí, že existují pamětníci, kteří se mohou setkat s mladými lidmi. A to předání zkušenosti je asi mnohem intenzivnější, nebo ne? 

Josef PORSCH, Střední odborná škola pro administrativu Evropské unie
--------------------
Já to vnímám úplně stejně, ano, samozřejmě je něco jiného než když učitel vypráví, než když tam přijde vlastně člověk, který to přímo zažil. O tom nelze diskutovat. 

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka
--------------------
Měli jste, Terezo, Moniko, možnost se v rámci nějaké takové besedy uskutečněné, ať už ve škole, nebo na jiném místě, setkat s někým konkrétním, kdo vám objasnil nějaký úsek dějin historie, té nedávné, kterou vy jste nezažily? 

Monika MACUROVÁ, studentka
--------------------
Tak, když můžu mluvit za sebe, tak teď mě napadá možná jenom tak vyprávění určitě každý slyšel, když mu babička, dědeček vyprávěli, co oni zažili, ještě třeba za války nebo tak. A jelikož já pocházím z malé vesničky, tak tam doopravdy bylo hodně rušno, řekněme, takže asi takhle bych to, na to odpověděla. 

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka
--------------------
Že to předávání mezigenerační těch informací pro vás hraje velkou roli. 

Monika MACUROVÁ, studentka
--------------------
Asi určitě, ano. 

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka
--------------------
Říká Monika Macurová.
A stále pokračujeme v padesátiminutové diskusi, i když teď už nám zbývá necelých 9 minut s mými hosty. Těmi dnes jsou, a začnu dámami, Tereza Přidalová, Monika Macurová, to jsou dvě studentky Střední odborné školy pro administrativu Evropské unie. Ve studiu je také jejich pedagog, profesor Josef Porš a Karel Strachota ze společnosti Člověk v tísni, který je ředitelem programu Jeden svět na školách a na něj je navázán projekt, o kterém zejména dnes hovoříme. A tím je projekt Kdo jiný? Teď jiné téma, které samozřejmě souvisí i s tím, o čem si budeme povídat a o čem se snažíme celou dobu povídat. Zatím to byla občanská angažovanost, ale vám je 18, 19 teď, to znamená, že půjdete poprvé k volbám. A já nechci vědět od vás žádný konkrétní typ, koho budete volit, ale vůbec, jestli považujete za důležité k těm volbám jít? Jestli si uvědomujete, že poprvé máte tuto šanci a jestli ji využijete? Tak, Tereza. 

Tereza PŘIDALOVÁ, studentka
--------------------
Tak, já se určitě chystám k volbám a myslím si, že to je každého člověka taková občanská povinnost jít k volbám, aby vlastně nějak ovlivnil vývoj naší země. A tím způsobem o ní mohl rozhodovat. Takže já se určitě zúčastním voleb. 

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka
--------------------
Vaše rodiče jsou uvědomělí voliči? 

Tereza PŘIDALOVÁ, studentka
--------------------
Naše rodiče jsou, moji rodiče jsou uvědomělí voliči a chodí aktivně volit. 

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka
--------------------
Nechci z vás vytahovat osobní informace, ale jenom mě zajímá to prostředí zase, jakoby nakolik souvisí to, zda v té rodině je tahle praxe běžná či nikoliv. Moniko, jak je to u vás? 

Monika MACUROVÁ, studentka
--------------------
Tak u nás určitě rodiče oba dva chodí aktivně volit. Dokonce se zajímají o tu politickou scénu obecně. A já tak jdu trošičku v jejich šlépějích, já mám, já mám pocit taky, že bych měla jít volit, protože určitě, nechci říct, že to je povinnost, to ne, ale já když pak budu mít určité námitky k tomu systému tady, nebo co se tady děje, tak bych teoreticky potom neměla nic říkat. Protože když já k těm volbám nepůjdu a nepůjdu volit, tak, dá se říct, že já jsem s tím režimem tam smířená. Když k těm volbám půjdu, hodím nějaký ten papírek do toho s tou určitou politickou stranou nebo člověkem, tak jsem pro ten režim tady něco udělala a určitě by to takhle měla brát většina lidí. Podle mého názoru. 

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka
--------------------
Co ta námitka řady lidí, kteří k volbám nechodí a pak říkají, no, já jsem nešel, stejně bych nic neovlivnil, co s tím zmůžu? 

Monika MACUROVÁ, studentka
--------------------
No, tak já když bych měla říct teda upřímně svůj názor, tak podle mě tohle je ta typická česká nátura. Budu si stěžovat, ale nic s tím dělat nebudu. To jsou právě ty typy lidí, kteří mají právě určité problémy, chtěli by je řešit, ale když už přijde na tu věc, tak vlastně dávají od toho ruce pryč a nechtějí. Já chápu, že některým lidem je to jedno, chápu i, že někteří, dobře, neměli nějaké ty kořeny z těch, jakoby od rodičů, které mám já a nebyli k tomu jakoby směřováni. Ale takhle bych chtěla říct, že kdo chce něco změnit, tak by určitě k těm volbám měl jít. 

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka
--------------------
Zajímají vás ty volby jakožto občany, kteří poprvé mají tuhle možnost jít volit natolik, že se zajímáte třeba o programy konkrétních stran? Že si jenom jakoby neřeknete, OK, tak já už mám jasno, budu volit tohohle, nebo dám přednost této straně, ale že opravdu jakoby to berete do té míry zodpovědně, že studujete programy těch stran? Jejich aktivity? 

Tereza PŘIDALOVÁ, studentka
--------------------
Tak, já upřímně můžu mluvit za sebe, že nestuduji volební programy těchto stran a myslím si, že v naší zemi je velice, není tak jednoznačné jakou stranu si má člověk zvolit. Protože jsou zde pouze dvě silné politické strany. Je to jenom na člověku, pro jakou se rozhodne, jestli je víc pravicově založený nebo levicově založený. 

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka
--------------------
Je jich víc třeba než ve Spojených státech amerických, na druhé straně. Ale asi chápu, co jste tím chtěla říct. Moniko, jaký vy jste teda prvovolič, jak důkladně to berete? 

Monika MACUROVÁ, studentka
--------------------
Tak, určitě je podle mě potřeba vědět aspoň, pro jakou stranu budu hlasovat, co ona chce tady pro ten stát udělat. Ale je taky podle mě velice důležité si říct, jestli ta strana je schopná pro ten stát tohleto udělat, co ona zamýšlí, nebo má ... 

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka
--------------------
Jestli to nejsou jenom planý sliby ... 

Monika MACUROVÁ, studentka
--------------------
... napsáno. Asi tak. Takhle bych to řekla. 

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka
--------------------
... předvolební. Poslední dotaz, nebo tématicky poslední, bude na Karla Strachotu. Já jsem tuhle diskusi navodila proto, že součástí projektu Kdo jiný? jsou i studentské volby. Letos se měly konat poprvé. A právě teď krátce před těmi poslaneckými. Možná právě proto se situace poněkud zkomplikovala. Vy jste přišli na poslední chvíli o záštitu ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, kterou jste měli přislíbenou. Odhlašují se některé školy, tak čím to, že se podle vás ta situace zkomplikovala? A proč vlastně ten koncept studentských voleb vy jste měli jako součást tohoto projektu? 

Karel STRACHOTA, ředitel programu Jeden svět na školách, Člověk v tísni
--------------------
Ten nápad uspořádat studentské volby je můj a na začátku bylo to, když jsem seděl nad výsledky dotazníkového šetření a některá ta čísla nebyla přinejmenším povzbudivá. Některá byla alarmující a člověk přemýšlel, jakým způsobem by mohl některé, řekněme, ty ukazatele změnit, nebo co by se dalo v tomhle směru udělat. A volby nanečisto tak nějak přišly jako momentální nápad pojďme ukázat mladým lidem nanečisto, jak takové volby fungují. Až následně jsme se dozvěděli, že vlastně podobně zřejmě uvažuje celá řada lidí, kteří pracují s mládeží, protože projekt studentských voleb běží v řadě zemí Evropy, ve Spojených státech, v Kanadě má mnohaletou, mnohaletou tradici. To bylo na začátku. To, že se situace, jak jste zmínila, zkomplikovala, je pravda. My tomu samozřejmě rádi nejsme. Vedeme jednání, abysme rozptýlili obavy, že studentské, koncept studentských voleb nějakým způsobem porušuje školský zákon. Školský zákon říká, že na půdě škol není dovoleno propagovat konkrétní politické strany. Nicméně studentské volby tak, jak je ta metodika nastavená, nejsou postaveny na propagaci žádné politické strany, veškeré materiály, které do škol poskytujeme, tak vlastně by měly jenom pomoci zpropagovat tu akci jako takovou na škole. Politické strany se objeví na jediné, na jediném materiálu, a to jsou volební lístky, které studenti dostanou vlastně ve chvíli, kdy vstoupí do té volební místnosti. S tím, že školám vlastně jsme připravili vedle nějakých propagačních materiálů poměrně z mého pohledu jako zajímavou příručku, která obsahuje jednak podrobné informace o volebním systému v České republice, který není jednoduchý. Když se zeptáte většiny ... 

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka
--------------------
Dospělých voličů, tak podrobnosti netuší, ano. 

Karel STRACHOTA, ředitel programu Jeden svět na školách, Člověk v tísni
--------------------
... našich dospělých voličů, tak podrobnosti netuší. Tak tahle poměrně podrobně zpracovaný přehled, a i tam je zachycený nějaký historický vývoj volebního systému v Československu, nyní v České republice. A zároveň je tam několik aktivit, které by vlastně mohli pedagogové zařadit do svých, do svých hodin, případně uspořádat celé projektové dny, které znova připomínají, jak fungují, řekněme, základní principy demokracie. 

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak to tedy teď vypadá? Asi ta nešťastná "souhra", řekněme to takto, vás postihla právě proto, že to je v takové těsné blízkosti voleb, což nevím, jestli si předtím resorty a politici neuvědomili a uvědomili si to až teď? Jak to teď vypadá? Co tedy bude? Budou volby, nebudou? 

Karel STRACHOTA, ředitel programu Jeden svět na školách, Člověk v tísni
--------------------
Úplně v krátkosti. Tam to zařazení do období, kdy probíhá, řekněme, předvolební kampaň, tak bylo úmyslné. My jsme vlastně chtěli mladým lidem ukázat, že když se rozhodujete, tak se rozhodujete právě v době, kdy politické strany finišují svoje kampaně, kdy se, kdy představují svoje volební programy a tak dále. Aby to neprobíhalo v nějakém skleníku, který vlastně neodpovídá tomu, jak potom reálně vypadá situace, kdy oni se rozhodují. Zároveň ten měsíční odstup od skutečných voleb se nám zdál dostatečný. V tuhlenctu chvíli je do studentských voleb přihlášeno téměř 200 středních škol, protože probíhají jenom na středních školách, to znamená skoro každá sedmá česká škola. A jsme přesvědčeni o tom, že se studentské volby uskuteční a věříme, že tím nedochází k žádnému porušení školského zákona. 

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka
--------------------
Ale zatím netušíte kdy? 

Karel STRACHOTA, ředitel programu Jeden svět na školách, Člověk v tísni
--------------------
26. až 28. dubna. 

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka
--------------------
No, ten termín pořád platí. Ale myslím, že vývojem posledních dvou týdnů, nebo posledního týdne je to ohrožené. Tak žádné bližší informace zatím nejsou, tak věříte, že se nakonec uskuteční? 

Karel STRACHOTA, ředitel programu Jeden svět na školách, Člověk v tísni
--------------------
Já jsem v tomhlenctom směru optimistou. 

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka
--------------------
Že si tu dvacetiletou demokracii uhlídáme a že ji skutečně máme tak, jak jsme o ní mluvili. Přece jenom nějakou, aby studentské volby uskutečněné krátce před těmi do Poslanecké sněmovny, nebyly hrozbou tedy. Jenom tak mrkáte teď. Dobře, tak já mnohokrát děkuji vám všem za účast v dnešním povídání o projektu Kdo jiný? Konkrétně Tereze Přidalové, Monice Macurové, také Josefu Porschovi a samozřejmě Karlu Strachotovi ze společnosti Člověk v tísni. Milí posluchači, a budete-li chtít znát bližší informace o projektu, o němž jsme hovořili, stačí si najít webové stránky společnosti Člověk v tísni. Za všechny se dnes loučí a hezký zbytek večera přeje Jarmila Balážová. 


Zvukový záznam pořadu naleznete v sekci Rádio na přání.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je Mediasearch. Texty neprocházejí korekturou.  


 

Nové články v rubrice

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2014 Český rozhlas