21. června  2010  rubrika: Studio STOP

Zhruba 3 týdny po sněmovních volbách se konal volební kongres občanských demokratů

21. kongres ODS - Foto: Tomáš Adamec

21. kongres ODSFoto: Tomáš Adamec

Zhruba 3 týdny po sněmovních volbách se konal volební kongres občanských demokratů. Nebývá to zrovna obvyklé. Tím spíš, že jde o stranu, která momentálně sestavuje vládu a bude mít premiéra. ODS však měla provizorní vedení, protože ještě před volbami byl nucen odstoupit z postu předsedy Mirek Topolánek.

Takže bez ohledu na volební výsledek bylo zřejmé, že se občanští demokraté budou muset sejít a zvolit si nového šéfa. Zároveň ve volbách zaznamenali nejhorší výsledek v historii a voliči kroužkováním dali jasně najevo, že o některé politiky nestojí. Když se k tomu přidá nástup TOP 09, čelí občanští demokraté nebezpečí, že vy v dohledné době nemuseli být nejsilnější pravicovou stranou v zemi. Nakolik toto nebezpečí ovlivnilo víkendový kongres? Jakým směrem se může vyvíjet Občanská demokratická strana? Odpověď nejenom na tyto otázky vám nabídne dnešní Studio STOP.
Ve studiu vítám politology Jiřího Pehe z Newyorské univerzity v Praze a Petra Justa z Metropolitní univerzity. Dobrý večer. 

Jiří PEHE, politolog, Newyorská univerzita v Praze
--------------------
Dobrý večer. 

Petr JUST, politolog, Metropolitní univerzita
--------------------
Dobrý večer. 

Petr HARTMAN, moderátor
--------------------
Nebývá zrovna obvyklé, aby se tak krátce po sněmovních volbách konal sjezd. Kdyby někdo, kdo nesleduje dění v české politice se na to díval, tak by mu to přišlo naprosto neuvěřitelné, že vítězná strana, která bude mít premiéra, která sestavuje vládu, tak si volí nové vedení. Petře Juste. 

Petr JUST, politolog, Metropolitní univerzita
--------------------
No, ono je to možná právě proto, že ta strana neměla plnohodnotné vedení ani ve volbách, tak má-li vystupovat jako hodnověrná strana v tom povolebním vyjednávání, má-li mít její lídr a tedy předpokládaný premiér Petr Nečas dostatečný mandát, byť můžeme vnímat to trošku symbolicky, ale má-li mít dostatečně silný mandát i pro jednání se svými potencionálními koaličními partnery a pro prezentování vlastně výsledků tohoto jednání navenek, pak je samozřejmě lepší, pokud disponuje i mandátem od své vlastní politické strany. Od toho nejvyššího orgánu, což je sjezd, který právě proběhl, nebo kongres v terminologii ODS, který právě proběhl a který Petru Nečasovi dal plnohodnotný mandát vést stranu v tom nadcházejícím období. 

Petr HARTMAN, moderátor
--------------------
Podle Jiřího Pehe, bylo vůbec možné, aby jednání o nové vládě se pohla nějakým výrazným směrem dopředu dříve než byl zvolen řádně Petr Nečas a další vedení? Protože vyjednavači tvrdili, že je to dlouhodobý proces, že to může trvat i 2 měsíce, že o křeslech se vůbec nehovoří, že nejdůležitější je domluvit se na programu. Ale nemohlo to být dáno právě tím, že se čekalo na výsledky kongresu? 

Jiří PEHE, politolog, Newyorská univerzita v Praze
--------------------
Já myslím, že domluvit se samozřejmě mohli. Protože Petr Nečas měl od té strany mandát. Ten mandát se dá samozřejmě zajistit nejenom tím, že je zvolen předsedou strany, ale i tím, že ho ta strana pověří coby volebního lídra, aby také vyjednával o vládě. Takže to si nemyslím, že by byla tak velká překážka. Ale samozřejmě ten mandát je nyní jasnější, je také jasnější, o jaký tým lidí se opírá, to možná byl ten největší problém. Protože teď se teprve začnou dělit křesla ve vládě a tam samozřejmě by bylo asi těžké pro Petra Nečase jasně říci, co vlastně ODS chce, když nevěděl, kteří lidé ve vedení ODS zůstanou, kteří nezůstanou. 

Petr HARTMAN, moderátor
--------------------
Podle Petra Justa mělo tedy smysl, aby Petr Nečas zamířil na Hrad za Václavem Klausem zrovna před kongresem? Nebylo by lepší, kdyby zamířil po kongresu? Nebo jinými slovy, prezident republiky sice se snaží vystupovat nadstranicky, nechce zasahovat do dění v praktické politice v těch jednotlivých stranách, ale nebylo to také určité vyjádření podpory Petru Nečasovi a svým způsobem ovlivnění toho kongresu? 

Petr JUST, politolog, Metropolitní univerzita
--------------------
No, myslím, že ne. Protože ten termín v podstatě možná byl Petru Nečasovi nadiktován. Kdy má přijít referovat o tom, jak pokročil v povolebním vyjednávání. Pokud prezident měl nějaké vedlejší úmysly, chtěl to spojit s kongresem nebo s tím, aby to bylo těsně před kongresem, to nevím. Na druhou stranu množily se uvnitř ODS určité spekulace, že možná pro Petra Nečase by bylo daleko výhodnější, kdyby už v ten pátek před kongresem byl skutečně jmenován premiérem, už dostal ten jmenovací dekret, nikoli pouze dekret, kterým byl pověřen, aby vedl jednání na politické scéně, nebo jak to je, jak to bylo nazýváno. A kdyby už přijel jako v podstatě jmenovaný premiér, i se to zosobňovalo tím, že aby přijel v tom autě s tím majáčkem a s tou suitou ochranky, že by přece jenom to mohlo zapůsobit na delegáty daleko silnějším dojmem a Petr Nečas by si tím mohl říct o silnější mandát. On to v podstatě nepotřeboval na konci. Ten výsledek sjezdu, kongresu, pardon, víceméně je tak, jak Petr Nečas předpokládal, alespoň v té první fázi při konstruování toho nejužšího vedení i vlastně jakoby toho základního směru, kterým by se ODS měla vydat. Jestli to skutečně bude naplněno, to je samozřejmě otázka nadcházejících dnů, týdnů, měsíců a v podstatě i let, ale přece jenom Petr Nečas může alespoň teď říci, že ten mandát má dostatečně silný a může tedy vyjednávat o vládě daleko intenzivněji. 

Petr HARTMAN, moderátor
--------------------
Když jsme u počínání prezidenta republiky Václava Klause, tak ono je svým způsobem neobvyklé, protože byl pozván na kongres ODS, nakonec tam poslal pouze dopis, přitom nedávno, když se konal sjezd sociální demokracie, tak tam bez problémů se toho sjezdu zúčastnil. Co si o tomto postupu myslí právě Petr Nečas? 

Petr NEČAS, předseda ODS
--------------------
Není to pro mě zklamáním, protože jsem podobný krok očekával již když jsem zval pana prezidenta na kongres, tak on naznačoval, že i jeho časová agenda bude spíše taková, že to nebude možné a zvolil tuto formu, kterou já považuji za velmi vhodnou, velmi přiměřenou. To znamená poslání dopisu delegátům a žádost ke mně, abych osobně tento jeho dopis přečetl. Já to považuji za velice přiměřenou a vhodnou formou a jsem s ní naprosto spokojený. 

Petr HARTMAN, moderátor
--------------------
Tolik předseda ODS Petr Nečas. Ani se nedalo čekat, že by řekl něco jiného. Proto bych požádal o názor Jiřího Pehe. Jak lze si vysvětlit to počínání Václava Klause? Že se snaží na jednu stranu hrát roli nadstranického prezidenta, na druhou stranu i v minulosti výrazně ovlivňoval dění v ODS. Ostatně Mirek Topolánek na to několikrát upozorňoval. 

Jiří PEHE, politolog, Newyorská univerzita v Praze
--------------------
Václav Klaus za prvé není nadstranický prezident, Václav Klaus přišel do té prezidentské funkce v roli čestného předsedy Občanské demokratické strany. Té role se sice vzdal, ale je s tou stranou spjat a každý ví, že bude těžké, aby tento vztah kdy nějakým způsobem aspoň mentálně přerušil. Já myslím, že Václav Klaus na ten sjezd, na ten kongres nepřišel prostě proto, že nevěděl úplně přesně, jak se bude ten kongres vyvíjet. To znamená tak, jak to skončilo, to asi dopadlo, myslím si, k jeho spokojenosti. A možná, že už na tom příštím kongresu se opět ukáže. Ale nechtěl zřejmě riskovat, že přijde na kongres, který pak dopadne třeba v kontrastu k tomu, co se skutečně stalo, takže zvítězí lidé, kteří stojí v opozici vůči Václava Klausovi. Takže by to byla pro něho určitá potupa. 

Petr HARTMAN, moderátor
--------------------
Kdo také na kongres nedorazil, to byl bývalý předseda strany Mirek Topolánek. To zrovna není také obvyklé. Delegátům opět pouze poslal dopis. Ale ten dopis nenechal nikoho přečíst, takže to skončilo tak, že většina delegátů ten dopis vůbec nečetla. Zde je názor 1. místopředsedkyně občanských demokratů Miroslavy Němcové. 

Miroslava NĚMCOVÁ, 1. místopředsedkyně ODS
--------------------
Pokud nám chtěl Mirek Topolánek něco říct a je bývalým předsedou ODS, bylo by asi normální, kdyby sem přišel a řekl nám to. Možná to mohla být zpráva, kolem které se měla rozvést ta diskuse. Nijak nelimitovaná, abychom si opravdu řekli, co ODS dělala špatně, jak to vidí její bývalý šéf, jak to vidí jeho spolupracovníci, jak to vidí delegáti. A během téhleté diskuse by se asi i vyčistil vzduchu. Ale když sem hodí jenom na papíře nějakou zprávu a odjede někam na dovolenou, no, tak to pardon, to mně se ani nechce číst. 

Petr HARTMAN, moderátor
--------------------
Tolik místopředsedkyně ODS, 1. místopředsedkyně Miroslava Němcová. Podle Petra Justa je normální, aby panovaly takovéto vztahy mezi bývalým šéfem strany a jeho kolegy? Protože to zrovna nesvědčí o nějaké kultivovanosti toho rozchodu a vůbec té spolupráce. 

Petr JUST, politolog, Metropolitní univerzita
--------------------
Bohužel to úplně normální není. V klasických standardních, normálních, normálně fungujících politických, stranicko-politických poměrech je bývalý předseda strany většinou člověkem, který s tou stranou i nadále zachovává určitou vazbu. Který rozhodně se účastní akcí, které minimálně jsou u příležitosti konce jeho mandátu, kde hodnotí své působení. Myslím si, že tady sedí možná ještě daleko víc to, co říkal pan Pehe ohledně nepřítomnosti Václava Klause. Že Mirek Topolánek se rovněž patrně obával, jak by vlastně skončil a co všechno by se třeba na jeho hlavu mohlo ještě snést v průběhu diskuse k hodnocení uplynulého období. Ještě více se mohl bát průběhu toho sjezdu, jestli by skutečně byl nebo nebyl mu nakloněn pozitivně, negativně, příznivě, nepříznivě a podobně. Patrně očekával, že hodnocení jeho osoby tak, jako bylo i v dubnu nebo na přelomu března, dubna, medializováno v rámci, v rámci jednání těch různých grémií ODS a výkonných rad, takže toto hodnocení by bylo poměrně negativní. Proto se možná rozhodl splnit svoji povinnost, kterou má jako bývalý předseda, pouze písemnou formou, nikoliv formou ústní. To, že ten dopis nebyl přečten veřejně, myslím si, že v jeho zastoupení přece jenom zdravice prezidenta republiky a hodnotící zpráva předsedy strany je trošku něco jiného. Chápu, že zdravice prezidenta republiky se může přednést v zastoupení, přece jenom ta hodnotící zpráva, za tou ten člověk by měl stát, měl by ji přednášet osobně. Takže nevidím zas až takový problém, že když už poslal dopis, nebo když už poslal nějakou písemnou zprávu, že nebyla přečtena. Ale podle mého názoru standardnější a normálnější by bylo, kdyby tam Mirek Topolánek přijel, tu zprávu přednesl a samozřejmě by musel být připraven i na to, že by čelil případné diskusi ohledně té zprávy a i výtkám na svoji adresu. 

Petr HARTMAN, moderátor
--------------------
Výsledkem toho bylo, že ten dopis skoro nikdo nečetl a přitom se na základě toho dopisu mohla rozvinout docela zajímavá polemika. Tím spíš, že Mirek Topolánek i v době, kdy působil ve vedení ODS, tak kritizoval některé kmotry. Mirek Topolánek v tom dopise například napsal, že se dopustil určitých chyb, jmenoval mimo jiné znovuzvolení prezidenta republiky Václava Klause, jmenoval mimo jiné podporu premiéru Fischerovi a jeho vládě. Pak také to, že ustavil ministrem financí kdysi Vlastimila Tlustého. Mirek Topolánek tam také v tom dopise psal, že když se podívá na tvrdá fakta, tak podpora ODS v době, kdy byl předsedou, tak byla kolem 25 procent, pak když odešel, tak sklouzla k těm 20 a byla pod 20, možná to mohlo být postaveno také na zajímavém kontrastu, že když Topolánek nastoupil do čela ODS, tak ve volbách v roce 2006 získal historicky nejlepší výsledek, 35,4 procenta, kdežto nyní po jeho odchodu ODS získala ten nejhorší výsledek. Samozřejmě to lze interpretovat tak, že on někam nastoupil a pak tu stranu dovedl téměř ke krachu. Alel právě ty názory mohly být různé a ta diskuse asi by mohla posunout ODS daleko víc dopředu, kdyby proběhla, než to, že neproběhla. 

Jiří PEHE, politolog, Newyorská univerzita v Praze
--------------------
No, já myslím, že za prvé je třeba říci, že v české politice panuje zoufalý nedostatek určité noblesnosti. A to se týká nejenom Mirka Topolánka, ale i toho, jak se k němu chová jeho strana. Ta strana mu za mnohé vděčí, i když v tom posledním období ta strana, Občanská demokratická strana, si nevedla tak dobře, jak by asi mohla pod Topolánkovým vedením. Ale nemělo by se zapomínat na to, že vyhrála pod jeho vedením asi šestery volby v řadě. A za to by mu měl, myslím, někdo poděkovat. Takže to, že byl na ten kongres pozván údajně prostřednictvím nějakého e-mailu, to se prostě nedělá ve slušné společnosti. A já se mu ani příliš nedivím, že se urazil a že tam prostě nepřišel. I když je také dobře možné, že prostě nechtěl přijít právě kvůli tomu, že věděl, že by se možná snesla na jeho hlavu kritika. Pokud jde o ten jeho dopis, tak tam si myslím, že ta, ten má dvě části. Za prvé je tam docela slušná, řekněme, sociologicky laděná analýza důvodu neúspěchu ODS. A tam myslím, že mu asi s tím pomáhal nějaký tým. Pak jsou tam ovšem takové typicky Topolánkovské pasáže, což jsou právě třeba ty 3 body, kdy si stěžuje na ty konkrétní důvody svého neúspěchu, nebo ty své chyby, které vyjmenovává. A myslím si ovšem, že to také svědčí o určitém nedostatku politické prozíravosti. Protože spousta analytiků už v době, kdy ty chyby dělal, tak vcelku veřejně v médiích naznačovala, nebo otevřeně upozorňovala na to, že je to chyba ze strany Mirka Topolánka. Pokud tedy dnes vidí, že například z jeho pohledu znovuzvolení Václava Klause údajně byla chyba, tak je podivné, že se do toho boje nepustil v době, kdy byl ještě, řekněme, na vrcholku politických sil a mohl možná ten boj ustát. Teď o tom mluvit s tímto časovým zpožděním se mi zdá trochu nepatřičné a spíše by asi bylo na místě se věnovat, jak už jsem řekl, těm obecným příčinám neúspěchu strany, tedy Občanské demokratické strany. Proč třeba z těch 36 procent v roce 2006 sklouzla na 20 a ztratila 800 tisíc voličů, to by možná bylo zajímavější pro ten kongres. A souhlasím s tím, že kdyby se o tom bylo mluvilo, tak se mohlo také mluvit více o tom, kam chce ODS vlastně se zařadit, kráčet programově, ideově. Protože to tam vlastně příliš nezaznělo. Mluvilo se hodně o těch postech, o tom, o té válce s kmotry a o tom, jak je třeba tedy se odříznout od té minulosti, pokud se mluvilo vůbec o identitě ODS, tak se vzýval, řekněme, návrat ke kořenům a údajně dobré věci, které se podařily za vedení Václava Klause, Mirka Topolánka. Ale nerozproudila se skutečná diskuse o tom, čím ta strana má být nyní. V době, kdy tedy napravo od ní se na českém politickém nebi usadil konzervativně laděný subjekt, který tady zřejmě nějakou dobu bude, a to by mělo být přeci základem té diskuse, kam teda se chce posunout, nebo co chce dělat Občanská demokratická strana. 

Petr HARTMAN, moderátor
--------------------
Jiří Pehe mě trochu předběhl. Zrovna jsem o tom chtěl mluvit, protože když se člověk dívá na výsledky kongresu, tak může až zaznamenat určitou euforii v tom slova smyslu revoluce Nečase, nyní ODS bude úplně jiná, ale jaká bude, o tom se skutečně nemluvilo. A nemluvilo se o tom, proč ODS prohrála. Protože pod vedením Václava Klause směřovala do určitého gheta, kde se často chovala jako sekta uzavřená velmi, která podrážděně reagovala na jakékoliv podněty z okolí. Mirek Topolánek tvrdil, že jediná šance ODS, nebo on považuje za jedinou šanci ODS, aby se více otevřela okolí, aby se rozkročila, aby se snažila přilákat i středové voliče. O tom se příliš nehovoří. Ono se skutečně hovoří o tom, vyměníme takzvané kmotry nebo lidi napojené na kmotry, dáme tam jiné tváře. O tom, jakým směrem by ta strana se měla vyvíjet, se skoro vůbec nemluví. Má se vrátit ke kořenům? On si to možná tak představuje Václav Klaus, když psal ten dopis, tak když ho člověk četl, tak to tak vyznělo, že se opět nebude muset "stydět" za to, kam se ODS ubírá a že se vrátí právě k té jeho tradici. To znamená určité konzervativní strany. Alespoň co se týče slov, protože činy mnohdy byly s tím v rozporu. 

Petr JUST, politolog, Metropolitní univerzita
--------------------
Návrat ke kořenům, to znamená k roku 1991, 92, je podle mě dost taková iluzorní záležitost. Přece jenom myslím, že jeden z delegátů to tam i řekl, že se nemůžeme přece vracet do začátku 90. let. Za těch 18 let, co uplynuly, 18, 19 let přece jenom nejenom ta strana prodělala určitý vývoj z hlediska generačního, generační obměna, už tam nejsou lidé třeba, nebo už netvoří převážnou většinu lidé spojení se vznikem té strany. Mnoho lidí přišlo po sarajevském atentátu, mnoho lidí přišlo až po nástupu Mirka Topolánka. Takže jednak tam došlo k výrazné personální generační obměně v rámci té strany, ale druhý problém, a ten je možná ještě daleko závažnější, že přece jenom se vyvíjí i to politické prostředí, vyvíjí se atmosféra. Ať už je ovli..., politická atmosféra, ať už je ovlivňována domácími nebo vnějšími faktory. A ta strana nemůže zůstat na těch pilířích, které, na kterých vznikala v roce 1991. Už samo o sobě členství v Evropské unii ovlivňuje každou politickou stranu. Ta takzvaná europeizace politických stran, která se musela chtě nechtě promítnout do činnosti působení, postavení i programatiky všech politických stran, tak ta ty strany rovněž někam posouvá. Takže není úplně, není úplně vhodné volat po návratu ke kořenům, pokud těmi kořeny míníme skutečně to zakladatelské období. Pokud ten návrat ke kořenům skutečně, pokud k němu dojde, pak se spíš ta strana, pak spíš ta strana riskuje, že jí bude už vždycky volit jenom nějakých těch 20 procent těch skalních věrných voličů, což je zhruba to číslo, které ji volilo nyní. Ostatně Petr Nečas to právě v tom svém úvodním projevu úplně na úvod, nikoli kandidátském, ale tom úvodním projevu zmiňoval, že ODS neztratila třeba ty své věrné tradiční voliče, ale právě se jí nepodařilo v těchto volbách získat ten obal, ty voliče, kteří, řekněme, si vybírají politické strany spíše takovým nestálým způsobem, kteří nejsou trvale zakotveni u nějaké politické strany, pro které není problém přejít v rámci toho, řekněme, stejného politického spektra ke konkurenci. Tyto voliče ztratili právě proto, že se možná pokoušeli příliš se uzavřít, opět jakoby Klausovsky se uzavřít, jak jste vy tady zdůrazňoval před chvílí. A opustit tu, ten princip té strany otevřené, ten princip Topolánkovský, který mohl být jedním z důvodů toho výrazného úspěchu v roce 2006, o kterém už tady také byla zmínka. Ale samozřejmě ten rok 2006 je nutno vnímat i v kontextu toho, že ODS v tu dobu končila 8. rok v opozici. Nebo 4. rok v té pravé opozici, 8. rok v opozici, i když připočteme takovou tu kvazi opozici z doby opoziční smlouvy. Každopádně nastupovala do těch voleb z opozičních lavic, což bylo mnohem výhodnější. Takže možná i právě proto ten rekordní výsledek z roku 2006 a teď už se víceméně opět uzavřela sama do sebe. Navíc vstupovala s nedávnou zkušeností strany vládní a i ty všechny krátkodobé události, konflikty, aféry a jejich medializace to samozřejmě také k tomu neprospělo. Takže proto možná ten zisk v letošních volbách tak nízký. 

Petr HARTMAN, moderátor
--------------------
To byl Petr Just. Má ODS šanci pokračovat v tom, co chtěl Mirek Topolánek, pak se to různě zkazilo, různými okolnostmi, to znamená, aby ODS byla stranou ne tak konzervativní, ale z pravé strany politického spektra, která se víc rozkročí do toho středu a bude tam brát nějaké voliče? On někdo může říci, že se úplně pak ta strana rozplizla, že nikdo nevěděl, co vlastně je, co chce, že to je to nebezpečí. 

Jiří PEHE, politolog, Newyorská univerzita v Praze
--------------------
Já myslím, že ODS tu šanci má. A myslím si, že to, co se stalo na tom sjezdu, na tom kongresu, je docela dobrý začátek. Alespoň v tom, že samozřejmě zatím byla pouze přemalována poměrně zářivou barvou a nečekaně zářivou ta fasáda. Útroby té stranické budovy zůstávají zatím, řekl bych, poměrně stejné. Ale každopádně je možné, že to nové vedení si nějakým způsobem poradí s jedním z těch problémů, který, myslím, přispěl k té obrovské ztrátě volební ODS, a to je to, že byla spojována s korupčními praktikami, s celým tím podivným politicko ekonomickým podsvětím, kterému se přezdívá kmotři a tak dále, což možná bude první signál, že ta strana se nějakým způsobem, alespoň po té formální stránce obrozuje. Ale já si osobně myslím, že paradoxně to, že nyní napravo od ODS existuje konzervativní strana, která je ve svém ekonomickém programu ještě více, řekněme, neoliberální, skutečně šla do voleb s tvrdým programem, rétorikou, krev, pot a slzy a že ta strana tam je, tak to dává ODS paradoxně šanci se vymezit nějakým jiným způsobem než dosud. Protože ona nemá asi smysl, aby bojovala, tak, jak to několikrát na tom sjezdu zaznělo, že by to tak mělo být, že by měla bojovat s TOP 09 o ty skutečně konzervativní voliče. Mám dojem, že se tady nabízí ODS v podobě propadu lidovců, kteří se už zřejmě do sněmovny nevrátí. A také neúspěchu těch středových liberálních stran, které zmizely. Ale ti voliči nikam nezmizeli. Šance skutečně se rozkročit směrem ke středu a stát se jakousi Volkspartai. To znamená skutečně pravicovou lidovou stranou, teď to nemyslím v tom křesťansko-demokratickém smyslu, tak jak existují ty Volkspartaie na západ od nás v Německu nebo v Rakousku. Ale opravdu obhospodařovat v tom nejširším slova smyslu tu pravou část politického spektra. S tím, že má teda po pravé straně jakýsi doplněk v podobě té TOP 09 a přirozeného koaličního partnera. Pokud by skutečně byla schopna polapit ty voliče, nebo část voličů lidovců a ty voliče, kteří jsou napravo od politického středu, ale dříve volili třeba Unii svobody, tak nejenom, že by se podařilo ODS překonat to trauma toho sarajevského atentátu, které ji vlastně až dodnes provázelo. Ale skutečně by se mohla etablovat jako, znovu jako ta hlavní a dominantní síla na pravici. A k tomu, myslím, programově, by měla především udělat dvě věci. Za prvé by měla se na rozdíl od TOP 09, která požaduje ty tvrdé reformy, ale neslibuje, řekněme, žádný velký soucit sociální, tak by se měla možná profilovat jako konzervativně soucítící, nebo soucitná strana. Ten termín existuje na západě, ty velké pravicové strany konzervativní říkají, ano, my jsme konzervativci, ale zároveň máme určité sociální cítění. To by, myslím, ODS jasně odlišilo od TOP 09 a zároveň by jí to možná dalo dokonce šanci sáhnout si do toho elektorátu sociální demokracie. A zároveň samozřejmě by to také přitahovalo právě ty bývalé lidovecké voliče. A druhá, druhá dimenze, která se mi zdá jako problematická pro ODS, je její postoj k Evropské unii. Protože velmi málo se v těch povolebních analýzách objevuje, co stojí za úspěchem TOP 09. Obvykle se říká, že to je postava Karla Schwarzenberga, že tam jsou ti skutečně reformně naladění politici a ti voliči je volili proto, že chtěli ty tvrdé pravicové reformy. Ale já si myslím, že také tam hrál velkou roli jeden faktor, který není zmiňován, a to sice, že TOP 09 je proevropská pravicová strana. A v minulosti já osobně jsem třeba potkával mnoho, mnoho lidí, mých přátel, kteří říkali, volil jsem ODS, ale skutečně se skřípěním zubů, protože jsem proevropský. A to byla, když se podíváme na průzkum veřejného mínění, myslím, situace mnoha voličů ODS. Protože to je nejvíce proevropský elektorát. Čili ODS, pokud by se skutečně chtěla stát tou Volkspartaí, jak jsem to tady naznačil v tom smyslu té široce otevřené pravicové strany, tak by také zřejmě měla trochu modifikovat ty svoje zbytečně protievropské, nebo euroskeptické postoje. A to, myslím, by jí dalo trochu jiný nátěr. Včetně toho, že by symbolicky možná mohla přejít zpátky do toho klubu Evropské lidové strany v Evropském parlamentu. 

Petr HARTMAN, moderátor
--------------------
To byl Jiří Pehe. To, co říkal, tak se může zdát, že si alespoň částečně to uvědomoval Mirek Topolánek, proto se nějak nesnažil vymezovat více doprava, ale spíše mířil k tomu středu, ale potkalo ho mimo jiné to, že když toto začal dělat, tak velmi tvrdě narazil na odpor Václava Klause, který z pozice prezidenta republiky mu to určitým způsobem dával najevo, že takto ne. Snažil se mu nějakým způsobem komplikovat život. A pokud Petr Nečas se rozhodne vydat touto cestou, tak se dá očekávat, že dříve nebo později opět narazí na odpor Václava Klause. Takže se zdá, že to dědictví Václava Klause je silnější než si občanští demokraté jsou ochotni veřejně připustit. 

Petr JUST, politolog, Metropolitní univerzita
--------------------
To nepochybně je, ale uvědomme si, že Václav Klaus opouštěl stranu poté, co ji dovedl tehdy k historicky nejhoršímu výsledku 24 procent ve volbách 2002. A kritizoval Mirka Topolánka, které o 4 roky později dovedl k historicky nejlepšímu výsledku, těch 35, 36 procent. Možná i v tom může být jistej důvod, nebo jistá příčina toho třeba Klausova kritického postoje, kdy vedle těch, třeba řekněme i programově ideových důvodů tam může být i čistě trošku takový mocenskopolitický důvod, kdy Mirek Topolánek ukázal i na sérii těch předchozích vítězství mezi lety 2002 - 2006, ale zejména pak vyvrcholením těch 36, 36 procent v roce 2006, že dokáže stranu přivést do silové pozice, do pozice skutečně nejsilnější strany v politickém systému, se slušným ziskem. Se ziskem vyšším než měl nejenom Václav Klaus v těch posledních volbách, ale než měl Václav Klaus v kterýchkoliv jiných předcházejících volbách. A možná tohle trošku jakoby začlo nahlodávat obrázek Václava Klause a jeho éry uvnitř ODS. A to je patrně jedna z věcí, která Václavu Klausovi vadila. Takže myslím si, že těch důvodů, proč třeba Václav Klaus začal být kritický k ODS po svém odchodu a po nástupu Topolánka, je víc. A rozhodně bych vedle těch programových řadil i tyto. 

Petr HARTMAN, moderátor
--------------------
Tady jde spíše o to, zda se něco podobného nemůže zopakovat v relativně krátké budoucnosti. 

Jiří PEHE, politolog, Newyorská univerzita v Praze
--------------------
Zopakovat se to může, ale za prvé, Václav Klaus už není v ODS, nemá teda tu, ten samý vliv a tu samou sílu jakou měl. Myslím si také, že ta strana přece jenom se od něho emancipovala do určité míry. Navíc některé ty velké bitvy ohledně Evropské unie jsou vybojovány, jako třeba Lisabonská smlouva. Zároveň si myslím, že ODS musí být opatrná, aby příliš zase nesklouzla zpátky do takové té linie euroskeptické, kterou reprezentuje právě Václav Klaus. V jakési snaze se mu zalíbit nebo si s ním nevyvolat konflikt. Protože je třeba si uvědomit, že ta rodící se vládní koalice bude sestávat ze 3 stran, zhruba stejně silných. To znamená, že to není situace z roku 2006, kdy tady byla velká silná ODS a 2 malinké strany, satelity, kterými mohla ona víceméně diktovat. Takže když Karel Schwarzenberg se stal v roce 2007 ministrem zahraničí, tak za zelené, tak reprezentoval stranu, která měla 6 poslanců. A v celku logicky mu tudíž ODS, která chtěla sledovat tu Klausovskou euroskeptickou linii, jaksi vyvlastnila evropské záležitosti a on byl vlastně ministrem zahraničí pro všechno kromě Evropy. A to si myslím dnes už TOP 09 si nenechá líbit, takže pokud bude Schwarzenberg znovu ministrem zahraničí, nebo pokud to bude za Věci veřejné Josef Zieleniec, nebo dokonce i kdyby to byl někdo z ODS, tak prostě v té vládě se o těch evropských záležitostech nebude rozhodovat tím způsobem jako v té vládě druhé Topolánkově. A ODS může být snadno a velmi rychle izolovaná, pokud jde o její evropská stanoviska, pokud se nepřizpůsobí té koaliční realitě. Takže Václav Klaus samozřejmě zřejmě bude kritický, pokud ta vláda by byla z jeho pohledu příliš proevropská. Ale nemůže s tím vcelku nic dělat, protože ta vláda bude zřejmě sestávat ze 3 stran a 2 z nich, tak jak jsme to viděli třeba v reakcích nedávno na požadavek Evropské unie, aby měla jakýsi konzultační právo vůči rozpočtu národních států, tak bude zřejmě převažovat spíše ten smířlivý pohled, kde TOP 09 i Věci veřejné řekly, že s tím nemají problém, zatímco Petr Nečas vcelku povinně ještě stále v takové té Klausovské linii to okamžitě odsoudil. Ale myslím si, že s tím daleko nedojde, pokud bude chtít v této vládě fungovat. 

Petr HARTMAN, moderátor
--------------------
Když jsme narazili na TOP 09, tak někteří sociologové už dlouhodobě tvrdili, že pro ODS by bylo výhodné z hlediska budoucího vládnutí, kdyby jí vyrostl nějaký přirozený koaliční partner na pravici, což se nakonec stalo. Někteří dokonce podezřívali Mirka Topolánka z toho, že se dohodl s Miroslavem Kalouskem, že něco takového vytvoří. V současné době je to relativně silný subjekt. Může se nyní stát, že ODS skutečně bude ještě více vytlačena do toho středu a že TOP 09 by z dlouhodobého hlediska mohla převzít tu dominanci na pravici? 

Petr JUST, politolog, Metropolitní univerzita
--------------------
To je otázka, jestli TOP 09 z dlouhodobého hlediska převezme dominanci na pravé části politického spektra. ODS byť výrazně teď pohořela a s TOP 09 jsou de facto na skoro stejné úrovni, tak přece jenom se pokusí podle mě nenechat se právě zatlačit víc do, víc z pozic, které, ze kterých by je mohla vystrnadit právě TOP 09. Ten příklon, nebo to rozkročení do středu může být ale při neopuštění té jedné nohy, která zůstane nakročena do toho konzervativního proudu. Takže při tom rozkročení do středu naopak může podchytit daleko větší spektrum voličů, a tím se vymezit vůči TOP 09, která naopak má ten prostor v tom středu politického spektra spíše uzavřený a že spíše ona má problém se nějakým způsobem rozkračovat, pokud teda ODS se nepřesune tak, že se jako celek jakoby přejde do středu politického spektra. Ale pokud tu skutečně bude, obrazně řečeno, pouze to, pouze to větší rozkročení, TOP 09 ale stoprocentně bude sehrávat roli jakéhosi varování pro Občanskou demokratickou stranu. Varování v tom smyslu, že se ukázalo už v těchto volbách, že velká většina, nebo velká část voličů ODS přešla právě kvůli nespokojenosti s politikou a působením této strany k TOP 09, že ODS tam vidí nejenom soupeře na pravici, nejenom potencionálního koaličního partnera, ale i někoho, s kým musí vlastně tvrdě bojovat o to měkké, o ten měkký obal, který jedině z ODS může udělat stranu opět disponující preferencemi a zisky ve vyšších sférách těch, té, těch 20 procent až 30 procent. Takže TOP 09 bude v hledáčku ODS patrně velmi intenzivně. A na druhou stranu ale případné bližší spojení těchto stran by mohlo do budoucna zajišťovat třeba daleko výhodnější pozici pravice jako celku, protože ten dnešní handicap, který dává volební systém, tak se dá třeba překonat i tím, že se tady budou před volbami vytvářet nějaké větší bloky. Pravicový blok versus třeba blok levicový na té levici, je to samozřejmě komplikované díky tomu, že ČSSD tam v podstatě nemá dnes partnera, se kterým by šla otevřeně i do nějakého předvolebního bloku. A to samé platí zatím ale podle posledních vyjádření i do vlády. Ale na té pravici, pokud by tady vznikl nějaký velký blok předvolební koalice a něco, co třeba vzniká v Itálii, kde vlastně máme sice systém mnohostranický, ale do voleb jdou de facto 2 politické bloky. Jeden kolem Lidu svobody Silvia Berlusconiho a jeden kolem olivovní..., nebo kolem té demokratické strany Romana Prodiho pod tím názvem Olivovník, nebo, myslím, že už se to teď jmenuje jinak. A jedna z těch, jeden z těch dvou subjektů de facto se to trošku chová jako dvoustranický systém. Má posléze většinu, v Itálii teda i díky tomu volebnímu bonusu. Ale pokud by takto postupovaly ty strany před volbami třeba u nás, tak by vymizela i ta určitá rivolita o voliče v té pravé části politického spektra. Ale je to spíš takové, taková trošku idealistická představa. Takže nelze asi očekávat, že by ODS a TOP 09 se vlastně vzdali své vlastní identity ve prospěch vstupu do voleb pod hlavičkou nějakého širšího, širokospektrálnějšího uskupení. 

Petr HARTMAN, moderátor
--------------------
V minulosti se dost často tvrdilo, že pravice doplácí na určitou roztříštěnost, že zbytečně tam ty síly se rozkládají. A nyní by se ale mohl zdát pravý opak. Že kdyby ta pravice nebyla roztříštěna minimálně na ODS a TOP 09, tak by asi výrazně prohrála. 

Jiří PEHE, politolog, Newyorská univerzita v Praze
--------------------
Za prvé musíme si ujasnit, co míníme pravicí. Protože tady je ještě třetí strana, která vlastně dodává těm dvěma onu většinu potřebnou v Poslanecké sněmovně, a to jsou Věci veřejné. A o té bychom mohli dlouho mluvit, zdali to je skutečně strana pravicová, nebo co to vlastně vůbec je. Obě ty strany, TOP 09 a ODS dohromady získaly přesně tolik procent, kolik získala ODS sama v roce 2006. Takže skutečně TOP 09 je jakýmsi, jakousi odnoží ODS. Těch konzervativnějších voličů, kteří prostě odešli k TOP 09. Já osobně, tady zaznělo slovo dlouhodobě. Jak dlouhodobě bude ODS spolupracovat s TOP 09? Já si dovolím, vím, že politický analytik nemá příliš předpovídat, ale já si dovolím předpovědět, že TOP 09 není dlouhodobý projekt. Prostě TOP 09 v tomto okamžiku je spíše jakýsi klub nebo hnutí s velmi malým personálním zázemím. Ve srovnání s ODS vůbec neobstojí jako skutečná politická strana. ODS je skutečná politická strana s historií, členstvem, organizacemi, aparátem. A ta strana TOP 09 navíc stojí a padá s Karlem Schwarzenbergem. To znamená, pokud Karel Schwarzenberg bude tuto stranu zaštiťovat, tak to bude strana, která může být konkurencí vůči, vůči ODS. V okamžiku, kdy tam Karel Schwarzenberg nebude, pokud ta strana nějakým rychlým způsobem, protože Karel Schwarzenberg je poměrně starý, tak pokud ta strana nezúročí ten svůj současný úspěch v to, aby se skutečně proměnila ve skutečnou politickou stranu a přilákala další zajímavé osobnosti, tak v okamžiku, kdy tam Karel Schwarzenberg nebude, tak je to v podstatě inkarnace konzervativního křídla lidovců. A víme všichni, jakou podporu měli lidovci v době, kdy je vedl pan Kalousek. Takže já osobně si spíše myslím, že ten vývoj se bude ubírat tak, že ODS zůstane dominantní silou na pravici, zvlášť, jestli se teda rozkročí, jak už jsme o tom mluvili a stanem se jakousi Volkspartaí. A bude koalovat, tedy vytvářet koalice s TOP 09. Anebo, to vidím jako pravděpodobnější, že v určitém časovém horizontu až TOP 09 ztratí ten současné potenciál, který má hlavně kvůli Karlu Schwarzenbergovi, tak se s ODS sloučí. Ať už tak, že do ní vplyne podobně jako kdysi křesťansko demokratická strana, nebo tak, že vznikne jakýsi subjekt podobný CDU-CSU v Německu. 

Petr HARTMAN, moderátor
--------------------
Podle Petra Justa znamená to, že ODS má i nadále velkou šanci zůstat určitou raritou v tom post komunistickém světě, mám na mysli, že je to strana, která vznikla po převratu, když to takto řeknu, která se dostala do vládních pozic, která dominuje pravé části politického spektra a která té části dominuje. Protože jinde došlo k velmi výrazným obměnám, kdy ty strany zanikaly, vznikaly. Každou chvíli byla v té dané části politického spektra jiná silná strana, která dominovala? 

Petr JUST, politolog, Metropolitní univerzita
--------------------
Zdá se, že ODS k tomu potenciál a příležitost má. Pokud půjde nadále tím, tou cestou, kterou si vytyčili alespoň na tom kongresu, pokud půjde o zdůvěryhodnění té strany navenek, tak se jednak může jí podařit dostat zpátky tu ztracenou podporu, kterou, ze které nejvíce vlastně, nebo která je nejvíce trápila, zejména v tom posledním období. A rozhodně i to, že má daleko širší členskou základnu, organizační strukturu, dlouhodobější historii, to, co tady říkal vlastně pan Pehe, ty základní charakteristiky, tak to zničený subjekt, který má daleko větší šanci, zůstat, přežít, přežít z dlouhodobého hlediska. Protože vlastně i základní definice politických stran zahrnují většinou i ten aspekt té trvalosti politické strany. Takže tohle všechno jsou předpoklady, které jí dávají daleko větší šanci, že přežije. Přežije, přežila odchod dvou svých lídrů, včetně otce zakladatele, přežije nade vší pochybnost i odchod Petra Nečase, až k němu jednou dojde. Což je jeden z těch základních aspektů, kdy můžeme skutečně o té straně mluvit, že je plně zakotvena do jisté míry plně stabilizovaná v tom politickém systému. Pokud dokáže se vyrovnávat právě s odchody svých lídrů nebo s odchody těch, kteří ji nějakým způsobem formují, kteří ji nějakým způsobem vedou, někam vedou a podobně. ODS tuto šanci má, záleží pouze na nich, zda tam něco nepokazí, aby tuto šanci ztratili. 

Petr HARTMAN, moderátor
--------------------
ODS, jak už zaznělo, je zavedenou stranou, která má rozsáhlou strukturu a právě v této souvislosti se zatím pořád mluví o tom, že ODS vyměnila to nejužší vedení, když to takto řeknu, předsedu a místopředsedy, ale přece o těch takzvaných kmotrech a různých zákulisních hráčích se mluvilo hlavně v souvislosti s tím, že mají velký vliv v těch daných regionech. Kde se bez jejich souhlasu prakticky neuskuteční vůbec nic. Ta strana musí nějak fungovat, musí fungovat v regionech, musí být nějak financována. Znamená to, že se dá úplně jednoduše tak, jak se vytváří ta atmosféra, brát za hotové, že pokud strana vymění předsedu a místopředsedy, že se skutečně změní? 

Jiří PEHE, politolog, Newyorská univerzita v Praze
--------------------
No, to je velký problém. ODS, já už jsem to tady říkal na začátku, že zatím se změnila pouze ta fasáda. Celé to tělo té strany je napadeno virusem, který teď to nové vedení, dokud ještě je zdravé, tak musí nějakým způsobem eliminovat, jestli se to podaří, to je velká otázka, protože skutečně ta strana si zejména na těch nižších úrovních, na té regionální úrovni, kde dlouho byla dominantní, měla vlastně všechny kraje, ale také na těch, na té úrovni komunální, protože vlastně ona spravuje většinu velkých měst, tak si zvykla na to propojení s byznysem, tam se vytvořily nejrůznější vazby. A skutečně se Petr Nečas a lidé okolo něho budou muset snažit, pokud toto budou chtít nějakým způsobem neutralizovat. A zároveň budou muset zajít způsoby, jak zajistiti financování té strany tak, aby bylo transparentní a aby dále neexistovalo. Protože momentálně zřejmě celá řada lidí podporuje ODS. Finančně proto, že z toho má určité výhody, což je právě onen kmotrovský princip. Takže to bude pro ODS velmi, velmi těžké. Je to skutečně strana, která je, jak už jsem řekl, napadená virem. A musí se s tím nějakým způsobem vypořádat a zatím, co jsme viděli na kongresu, tak je to jenom ten první krok a chápu nadšení některých českých médií, že to dopadlo ještě lépe než se očekávalo, že dokonce ti kmotři zvítězili přímo na tom kongresu, ale to nadšení se mi zdá zatím trochu předčasné. A já bych to možná trochu přirovnal k situaci v sociální demokracii po odchodu Miloše Zemana a nástupu Vladimíra Špidly, vlastně Petr Nečas je takovým modrým Vladimírem Špidlou trochu. On je podobný i typově, je to prostě slušňák a suchopár a člověk, který tvrdě pracuje. A který se nyní chce pustit do podobné věci jako Vladimír Špidla svého času, to znamená utkat se s těmi nejrůznějšími korupčními bratrstvy ve straně. Tehdy Vladimír Špidla se pokoušel utkat s těmi pozůstatky pohrobky opoziční smlouvy a víme, jak dopadl. Trvalo to 2 roky a skončil ve straně i ve vládě. Takže Petrovi Nečasovi nelze než popřát v zájmu české politiky hodně štěstí, ale neznamená to, že bychom měli být nějak příliš optimističtí. 

Petr HARTMAN, moderátor
--------------------
Prvním zajímavým testem toho, jak se Petru Nečasovi daří by mohly být podzimní komunální volby. A tam je takový paradox, dalo by se říci, protože na jednu stranu, pokud by měla být narušena různá bratrstva, různé vazby, tak by pro ODS bylo dobré, aby v těch komunálních volbách neuspěla, aby přišla o posty primátorů těch velkých měst. Ale pokud se to stane, tak to půjde na vrub Petra Nečase a budou říkat, že je neúspěšný vůdce, protože hned první volby prohrál. 

Petr JUST, politolog, Metropolitní univerzita
--------------------
No, to je zajímavá úvaha. Ale musím přiznat, že v sobě má racionální jádro, že vlastně porážka, případná porážka ODS v těch komunálních volbách by zpřetrhala tyto vazby a ti takzvaní kmotři nebo ta regionální ekonomická elita by musela hledat svoje vazby někam jinam a de facto, tím pádem by se ODS vlastně jakoby zbavila těchto problémů. Možná je to cena, kterou by ODS musela zaplatit. A pokud by se, pokud by se Petru Nečasovi podařilo toto víceméně vysvětlit, že to do jisté míry byl, teď nechci říkat zní to trošku kacířsky pro ODS, ale že to byl trošku úmysl. Neuspět úplně tak, abychom, abychom dali příležitost těm ekonomickým hráčům v regionech, zůstat napojeni na ODS. Pak samozřejmě to může být bráno jako sice poměrně černá záležitosti, nebo černý humor, ale do jisté míry by mohlo tu stranu očistit. Možná, strana se vždycky očišťuje daleko líp, když narazí na své dno, na minimum, kterého může dosáhnout. A od něho se potom odrazí a odrazí se s daleko možná větší mírou sebereflexe, i když nutno podotknout, že té sebereflexi jsem přesto na tom kongresu očekával trošku víc než jaká nakonec byla. Myslím si, že v některých projevech, možná bych to klidně vyvážil půl na půl, že v některých projevech sebereflexe byla, ale v jiných projevech se hledal "nepřítel" všude jinde a důvody toho stavu ODS se hledaly všude jinde než uvnitř ODS samotné. Ne, že by každý začal sám u sebe, u své role v ODS, u role jeho místní, oblastní, regionální organizace, role jednotlivých poslanců, senátorů, ministrů za ODS a spíše se útočilo na TOP 09, Věci veřejné, útočilo se méně na média, to jsem zaznamenal, že média tam bylo trošku v milosti tentokrát u politiků. To bylo poměrně překvapivé. Ale stálo se mi zdálo, že to je sebereflexe. Tam zase až tolik nebylo ve srovnání s tím, jaká byla očekávání tohoto kongresu. Bude kongres, kde proběhne očista. Ta očista sice proběhla, ale už tady bylo několikrát zmiňováno, že pouze jakoby ta zatím vnější očista, ale ta sebereflexe je důležitý, důležitý krok v té vnitřní očistě. Jestli si ODS vůbec uvědomuje sama a její jednotliví řadoví členové, v jaké situaci se ocitla, jestli jsou sami schopni přijmout určitá, určitou spoluzodpovědnost za stav, ve kterém ODS je. A tady si myslím, že je to daleko obtížnější než jak se může na první pohled zdát. A výměna předsedy, 1. místopředsedkyně a řadových místopředsedů v tom v podstatě zase až tolik nezmění. Dokud si to neuvědomí každý jednotlivý straník. 

Petr HARTMAN, moderátor
--------------------
Kdybych se měl na chvíli zastavit u výměny na místopředsednických postech, tak se opět v médiích šíří až taková neuvěřitelná naivita, které se příliš nechce věřit. A to je ta, že delegáti přijeli na kongres, byly tam různé zákulisní dohody a pak vystoupí Vodrážka s projevem a je tak zmatený a tak špatný ten projev, že najednou se všechno zbortí a delegáti volí svobodně. Když to vezmeme navíc s tím, že delegáti byli nějakým způsobem na ten kongres nominováni, že byli nominovány regiony, kde v těch regionech mají určitý vliv určití zákulisní hráči. Tak se nechce věřit tomu, že by najednou došlo ke vzbouření a všichni na poslední chvíli začali svobodně se rozhodovat bez jakýchkoliv dohod. Co si o tom myslí Jiří Pehe? 

Jiří PEHE, politolog, Newyorská univerzita v Praze
--------------------
Určitě si myslím, že tam té anarchie nebo toho vzbouřenectví bylo mnohem méně než to na první pohled vypadá. Tím nechci říct, že ten zdánlivě překvapivý výsledek byl nějak předjednán. Asi tam skutečně došlo k takovému efektu, který některá média přirovnávají k tomu kroužkování ve volbách. To znamená, že asi si ty delegáti možná někteří skutečně řekli, už je toho dost a dáme šanci těm novým. Ale do jaké míry skutečně to bylo předjednáno, do jaké míry tam byla tato, byl tam tento aspekt jakési vzpoury proti strukturám. To je opravdu těžké, těžké říct. Já bych ještě možná jenom poznamenal, na adresu těch voleb na podzim, že ODS zcela jistě prohraje alespoň jedny volby, a to budou volby do Senátu, protože ODS obhajuje 19 křesel senátorských, zatímco sociální demokracie ani jedno. Takže pokud ODS nevyhraje naprostou většinu, neobhájí naprostou většinu těchto křesel, tak zřejmě ztratí většinu v Senátu, a to bude tak, či onak prostě posuzováno jako prohra Občanské demokratické strany. Takže si myslím, že tam na ně čeká velmi těžký úkol a bude to, myslím, že to bude první skutečný test toho nového vedení, protože zřejmě zejména pokud by ODS skutečně ztratila většinu v Senátu, tak se na adresu toho vedení snese určitá kritika. 

Petr HARTMAN, moderátor
--------------------
Možná ještě zásadnější test bude to, jak dopadnou volby v Praze. Protože tam se volí do zastupitelstva hlavního města, což je svým způsobem volba jako do kraje. A Praha vždy byla baštou ODS. Nyní ztratila, protože prohrála s TOP 09 v Praze ODS a může se stát, že opět prohraje v těch podzimních volbách. A tam je situace o to složitější, že nové vedení vyšachovalo Prahu ze hry tím, že Praha po dlouhé době nemá vůbec místopředsedu. 

Petr JUST, politolog, Metropolitní univerzita
--------------------
Možná to byl signál pražské ODS, aby se právě nad sebou zamyslela a možná právě v kontextu toho, o čem jste mluvil, v kontextu očekávaného ne příliš úspěšného výsledku voleb do zastupitelstva hlavního města Prahy, aby ODS začla, aby pražská ODS začla skutečně brát tu věc vážně. Možná to bylo určité varování, že nezvolení žádného představitele pražské ODS do užšího předsednictva je v podstatě jakoby trest za špatný výsledek této strany ve sněmovních volbách, ve volbách, nebo v místě, kde tato strana vždycky jednoznačně dominovala, v minulých volbách ziskem nadpoloviční většiny hlasů. I tam, kde ale nezískala nadpoloviční většinu, bylo to mezi 40, 48 procent hlasů, takže byl to možná trest, bylo to varování, byla to možná nějaká žlutá karta, kterou od vedení ODS pražská organizace dostala. A je to příležitost, jestliže jsem před chvílí mluvil o tom, že možná každou stranu posílí až moment, kdy spadne na své dno, je to možná šance, aby tato strana začala, nebo pražská organizace ODS začla vážně uvažovat o tom, kde dělá chybu, kde je potřeba se změnit, že je potřeba daleko, řekněme, lépe pracovat s lidmi, kteří by za tuto stranu případně kandidovali v těch volbách. Stále se v tomto kontextu zmiňovalo, že pražská regionální organizace ještě vůbec nezveřejnila jméno svého kandidáta na primátora, což u této strany, která má tedy ambici obhájit primátorské křeslo, obhájit působení na pražské politické scéně, je poměrně zajímavé. Možná je to signál toho, že strana skutečně počítá s tím, že v těch volbách neuspěje a tudíž není motivována tím, aby nějak s předstihem ukazovala, kdo bude její tváří v komunálních volbách, kdo bude jejím kandidátem nebo tím, koho nabízí pro primátorské křeslo. 

Petr HARTMAN, moderátor
--------------------
Pro tuto chvíli končí pravidelný diskusní pořad Studio STOP. Hosty byli politologové Jiří Pehe z Newyorské univerzity v Praze a Petr Just z Metropolitní univerzity. Děkuji za účast, opět někdy na slyšenou. 

Zvukový záznam pořadu naleznete v sekci Rádio na přání.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je Mediasearch. Texty neprocházejí korekturou.  


 

Autor:  Petr Hartman

Nové články v rubrice

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2020 Český rozhlas