Podle předsedy vlády jsou nejrůznější škrty pochopitelně nezbytné
Premiér Petr Nečas (ODS)Foto: ČTK
Premiér Petr Nečas v rozhovoru pro Mladou frontu DNES prohlásil, že ministři zatím předkládají účetní škrty, které nevyžadují žádné přemýšlení. Zároveň dodal, že zatím žádný z nich návrh skutečné reformy nepředložil.
Podle předsedy vlády jsou nejrůznější škrty pochopitelně nezbytné, jinak by se nepodařilo v letošním a příštím roce dodržet rozpočtový deficit v plánovaných mezích. Právě v souvislosti s nástupem koaličního kabinetu se často hovoří o tom, jakým způsobem chce šetřit a jak hodlá dát do pořádku hospodaření země. Nakolik v tom mohou pomoci nejrůznější škrty výdajů a jak důležité jsou skutečné reformy? Právě o tom uslyšíte v dnešním Studiu STOP.
Ve studiu vítám hlavního ekonoma Poštovní spořitelny Jana Bureše a po telefonu se dnešní diskuse zúčastní také Martin Kupka, hlavní ekonom Československé obchodní banky. Doufám, že se slyšíme, dobrý večer.
Jan BUREŠ, hlavní ekonom, Poštovní spořitelna
--------------------
Dobrý večer.
Martin KUPKA, hlavní ekonom, Československá obchodní banka
--------------------
Dobrý večer.
Petr HARTMAN, moderátor
--------------------
Jak už zaznělo v úvodu, budeme hovořit o tom, co hodlá dělat nová vláda. Ta si vytkla poměrně ambiciózní cíl, totiž chce dát do pořádku veřejné finance. Jakým způsobem by se jí to mohlo podařit podle ekonoma Aleše Michla?
Aleš MICHL, ekonom
--------------------
Já si myslím, že 5 takových bodů k úspěchu této vlády. První bod je mít doopravdy silnou vládu. Když ta vláda doopravdy bude silná a nebude se hádat, tak v tý ekonomice doopravdy s něčím může pohnout. Podle mě nezastaví zadlužení, ale s něčím může pohnout. Druhý důležitý bod je boj s korupcí. To je jasná věc. V této zemi se musí přestat krást. Tam se dá hodně ušetřit na výběrových řízeních. Třetí bod k tomu, aby se pohnulo s ekonomikou, tak je podle mě podívat se na výdaje státního rozpočtu a ušetřit hlavně na provozu státu, minimálně 20 procent by každý resort, každý ministerstvo mělo ušetřit ze svého rozpočtu. Čili já bych ani tak moc neškrtal investiční výdaje, ale na tom provozu bych škrtal. Čtvrtý bod je komunikace. Že já si myslím, že je strašně důležité to vysvětlit lidem, co se teda bude dít, prostě získat si je na svoji stranu. A to jednak i zaměstnance, zaměstnavatele, prostě všechno vysvětlit. A ten pátý bod, co je potřeba k úspěchu, tak to je podle mě ekonomický růst. Podle mě i když vyrovnáme náš primární deficit, to je deficit bez úroků ze státního dluhu, tak budeme potřebovat minimálně, aby naše ekonomika rostla o více než 3 procenta, nebo 3 procenta, abysme stabilizovali zadlužení. Čili ta matematika prostě říká jasně těchto 5 bodů my potřebujeme k tomu, abysme stabilizovali zadlužení. Nikoli snížili dluh. A všech těch 5 bodů je strašně moc ambiciózních.
Petr HARTMAN, moderátor
--------------------
Tolik názory ekonoma Aleše Michla. On vyjmenoval 5 bodů. První bod je silná vláda, o tom nebudeme hovořit. Alespoň na papíře ta vláda by silná měla být, protože se může opírat o poměrně silnou většinu ve sněmovně. O boji proti korupci také hovořit příliš nebudeme, protože my se chceme skutečně zaměřit na to, co vláda může dělat ohledně státního rozpočtu, státních výdajů, případně příjmů. A já bych začal tím pátým bodem, obrátil bych se na Martina Kupku. On Aleš Michl říkal, že potřebujeme určitý ekonomický růst, ale ne k tomu, abychom snižovali zadlužení, ale abychom stabilizovali to zadlužení. A ono když se člověk podívá na to, jakým způsobem by se měl vyvíjet například deficit státního rozpočtu, tak tam samozřejmě nemůžeme hovořit o tom, že se dluh bude snižovat. Protože on stále přece jenom poroste, protože ten deficit tam je plánovaný. Co si myslí o tom zabezpečení té stabilizace Martin Kupka? Zda lze takto na nové kroky vlády skutečně pohlížet, zda nelze hovořit o tom, že vláda chce snižovat to zadlužení.
Martin KUPKA, hlavní ekonom, Československá obchodní banka
--------------------
Tak, já si myslím, že samozřejmě pan Michl má pravdu v tom, že ekonomický růst je potřeba. On je potřeba nejenom kvůli tomu obecnému cíli udržení fiskální stability v České republice, ale i pro prozaičtější věci jako je udržení rozumné míry nezaměstnanosti. Protože z nějakého hospodářského růstu znatelného pouze růstem produktivity práce, ke kterému dochází, by byl vytvářen tlak na nárůst míře nezaměstnanosti. Takže my určitě potřebujeme ekonomický růst. Na druhou stranu je pravda, že pokud by se naše veřejné finance ubíraly i v budoucnosti tím negativním směrem, jak jsme to viděli v posledních letech, to znamená naše zadlužení by rychle narůstalo, tak bychom se dostali do velmi nepříjemné situace. Jsme vlastně v té poloze, v jaké je řada jiných ekonomik. Je třeba nejprve podle mého názoru zatáhnout za záchrannou brzdu, to znamená opravdu škrtat, abychom v krátkém období relativně zastavili tu strmou křivku nárůstu veřejného dluhu a přitom dávat pozor, abychom ten ekonomický růst do budoucna nezařízli. Je to trošku jako boj se Scyllou a Charybdou. Ale bohužel je to tak. Takže ekonomický růst ano, ale pokud bychom si mysleli, že z té dluhové problematiky vybředneme jenom tím, že budeme stimulovat ekonomiku, dosáhneme rychlejšího růstu a díky tomu rychlejšímu růstu potom budeme likvidovat dluh, tak to si myslím, že by se nepodařilo.
Petr HARTMAN, moderátor
--------------------
Tolik hlavní ekonom Československé obchodní banky Martin Kupka. A jaký je názor hlavního ekonoma Poštovní spořitelny Jana Bureše na to, že vláda se snaží určitým způsobem zlepšit podobu veřejných financí, že se snaží zlepšit podobu státního rozpočtu? Ať už na letošní nebo na příští rok. Ale pořád tam ten deficit je, takže skutečně nelze mluvit o tom, že by vláda snižovala dluh, ale že se snaží brzdit tempo jeho růstu.
Jan BUREŠ, hlavní ekonom, Poštovní spořitelna
--------------------
Ten návrat k vyrovnaným veřejným rozpočtům samozřejmě tradičně touhlectou cestou prochází. Vy vycházíte z určitého bodu nula, kdy hospodaříte s jistým deficitem. A pokavad skutečně nechcete tu ekonomiku zaříznout v určitém růstu a uvrhnout ji do hluboké recese, tak musíte postupovat s určitou dávkou rozvahy a stanovit si určitý promyšlený plán, tempo snižování deficitu a z toho musíte vycházet. Pokavad byste třeba v případě, dám příklad Řecka, chtěli z roku na rok snížit deficit ze 13 procent do vyrovnaného stavu, tak to povede k tak silnému propadu HDP, že nakonec stejně nebudete mít šanci vybrat na příjmech tolik peněz, abyste svému cíli dostáli. Dostanete se do určité zhoubné spirály, zasáhnete tu ekonomiku takovým prudkým šokem, která jí ze střednědobého hlediska určitě nepomůže. Česko navíc není v situaci Řecka a může si dovolit vzhledem k tomu, že má nižší úroveň dluhu, že má relativně solidní přebytky domácích úspor, respektive teče k nám značné množství peněz ještě navíc z externích fondů z Bruselu, dají se prodávat velice pohodlně dluhopisy na domácím trhu, to všechno poskytuje určitou dávku flexibility a volnosti české vládě. A nejsme v takové situaci, kdy bychom museli zkrátka ty výdaje řezat hlava nehlava. My si můžeme stanovit rozumné tempo a já si myslím, že to tempo, které si stanovila vláda, srazit ten deficit veřejných financí pod 3 procenta hrubého domácího produktu do roku 2013, je rozumné a odpovídá tomu, v jaké kondici jsou české veřejné finance, jaké výzvy před nima leží a co si můžeme v tuto chvíli dovolit.
Petr HARTMAN, moderátor
--------------------
Kdybych se vrátil k těm 5 bodům, které zde přednesl Aleš Michl, tak on tam v jednom bodu hovořil o tom, že podle jeho názoru by nebyl problém plošně škrtnout výdaje jednotlivých resortů o 20 procent, že by se to mělo týkat především provozu státu, ne investic. Souhlasí s tímto pohledem také Martin Kupka?
Martin KUPKA, hlavní ekonom, Československá obchodní banka
--------------------
No, já bych byl trošku obezřetný. Respektive bych si myslel, že je to téma, které si zaslouží obšírnější komentář. Já nedokážu říct, jestli ve všech resortech o 20 procent, nebo někde o 15. Ale co si myslím, že říct dokážu, nebo si myslím, že by stálo za zvážení je, neudělat ty škrty velmi rychle. Já vím, že ten čas tlačí. Ale myslím si, že dokážeme dosáhnout úspory v zásadě dvojím způsobem. Jednak tím, že, jak říká pan Michl, provedeme racionalizaci, zefektivnění toho stávajícího provozu, určitě tam peníze můžeme ušetřit. Je otázka, jestli na to nebudeme potřebovat víc než 1 třeba nebo 2 roky. Protože řada změn prostě nějaký čas vyžaduje. A každá instituce je živým organismem, který potřebuje na to, aby mohl přežít adaptaci, nějaký časový prostor. Takže samozřejmě je tam riziko z prodlení, ale myslím, že ty věci v řadě případů se nedají udělat ze dne na den a nějaký čas tam potřeba je. A potom je tam druhá cesta, jak si myslím, že se dá výrazně ušetřit na té výdajové straně i na výdajích ministerstev jako institucí. To mi možná v tom výčtu pana Michla trochu chybělo. A to je změna strategie. Změna akcentů a posunů v politice veřejných výdajů. To znamená nejenom to, že budeme šetřit na tom, co děláme, ale zamyslíme se nad tím, jestli to, co děláme, je přesně to, co dělat máme a nezměníme trošku naše myšlení nejprve a potom také třeba předmět činnosti těch jednotlivých výdajových zdrojů nebo položek, institucí. Ale to už je více o nějakém strategickém zaměření vládní politiky a výdajové stránky veřejných rozpočtů. A to si myslím, že je téma, které určitě přesahuje horizont příštího roku. Ale pokud by se vytratilo z úvah o reformě veřejných rozpočtů, tak by to byla určitě velká škoda.
Petr HARTMAN, moderátor
--------------------
Martin Kupka už zde zmínil to, že by se také stát měl zamyslet nad tím, jak hospodaří, co všechno potřebuje, nepotřebuje. On Petr Nečas, premiér, v této souvislosti zmínil, že ty plošné škrty, že to je práce s kalkulačkou. On to řekl trochu zjednodušeně a nadneseně, od stolu, že se to dá škrtnout během chvíle. A i v této souvislosti se skutečně hovoří o tom, že ty plošné škrty jsou pohodlnější, daleko více než škrty konkrétní, selektivní, výběrové. To znamená takové, které jsou podloženy nějakou analýzou, kde se ukáže, zda někde se škrtat skutečně má nebo nemá. Zda je to potřeba nebo ne. Podle Jana Bureše je možné takto postupovat v relativně krátké době? Protože vláda v čele s premiérem může argumentovat tím, že potřebovala připravit podobu státního rozpočtu na příští rok, že na to neměla prakticky žádný čas. Takže pro letošní a příští rok musí zůstat u těch plošných škrtů? Mám na mysli výdaje státního rozpočtu z hlediska právě přípravy státního rozpočtu na příští rok a toho letošního rozpočtu, aby se vešla vláda do toho plánovaného schodku.
Jan BUREŠ, hlavní ekonom, Poštovní spořitelna
--------------------
Já bych se v prvé řadě jednoznačně podepsal pod výrok Petra Nečase s tím, že plošné škrty fakticky nic z toho dlouhodobého pohledu neřeší. Já jsem jejich velkým odpůrcem a nesouhlasím s tím, že se dá škrtat hlava nehlava, plošně o 20 procent napříč všemi ministerstvy. To spíše, bych řekl, odráží určitou neznalost konkrétních, řekněme, poměrů na, v konkrétních resortech. Já si myslím, že je třeba z dlouhodobého pohledu jít tou selektivní cestou a je třeba se nejprve zamyslet nad tím, na co se ty peníze vydávají. A ten problém z mého pohledu je hlubší, není to skutečně o těch škrtech na 1, na 2 roky, protože pokavad je provedete a skutečně takhle čistě od stolu škrtnete tu tam a tu onde, tak se vám může lehce stát, že pouze pozastavíte některé projekty, které nakonec stejně budete muset dokončit a váš nástupce na ministerském křesle bude řešit ten samý problém co vy. Akorát bude škrtat zase na jiných místech. Zkrátka jenom před sebou budete valit určitou kouli. Myslím si, že daleko rozumnější je skutečně do hloubky se zamyslet nad tím, na co se peníze vydávají a s tím podle mě souvisí zásadní otázka změny rozdělování peněz ve státní správě. V současné době ty peníze ze státního rozpočtu plynou především na základě určitých historických nároků ministerstva, jednotlivé úřady si nárokují peníze na základě svých historických zkušeností s tím, co nárokovaly v minulosti. Myslím si, že do budoucna by to nemělo jít touto cestou, mělo by to být vázané na konkrétní programy, které by měly jasněji odrážet priority vlády, měly by mít své jasněji definované cíle, vstupy a přiřazené zdroje. A na základě těchto programů by se potom dalo lépe kontrolovat nakládání s penězi daňových poplatníků. Nebylo by to tak nečitelné jako dnes, kdy běžný čtenář státního rozpočtu pouze vidí, kterým kapitolám se kolik přiřadilo, ale naprosto nemá šanci zjistit, na jaké činnosti ty peníze jdou a jaké cíle se tím přesně sledují. A tím pádem je dost dobře i nemožné říci, jestli těch peněz je tam málo nebo hodně, protože pozorovatel z vnějšku, ať je to kdokoliv, zkrátka ty informace nemá, nemůže o tom nic říct. Takže namísto plošných škrtů jsem jednoznačně pro systémovou změnu hospodaření s penězmi ve státním rozpočtu a změnu fakticky celkového přerozdělování peněz v rámci státního rozpočtu. To si myslím, že je daleko užitečnější než se zamýšlet nad plošnými škrty.
Petr HARTMAN, moderátor
--------------------
Ono se to ukazuje i v momentu, kdy nějaký ministr se odhodlá k nějaké analýze hospodaření určité části resortu a tam zjistí, že se peníze vydávají zbytečně na různé věci a nemusí se to týkat pouze zalévání květin, byť se to může jevit jako drobná věc, ale když se to pak sečte, tak z těch drobných věcí mohou být docela zajímavé částky. A z toho se pak, z těch částek skládá velmi výrazná suma. Ale ono se to asi netýká pouze jenom provozu ministerstev, ale jak Jan Bureš naznačil, tak se to týká i dalších kapitol rozpočtu, které spadají třeba pod ministerstvo, ale týkají se něčeho, co přímo nesouvisí přímo s tím běžným chodem ministerstva, ať už jsou to různé dotace, různé podpory a tak dále. Co si o těchto temných stránkách rozpočtu, mám na mysli z toho úhlu pohledu, že nejsou příliš srozumitelné a čitelné, myslí Martin Kupka?
Martin KUPKA, hlavní ekonom, Československá obchodní banka
--------------------
Tak, já si myslím, že když jsme tady tak trošku zkritizovali vstup Aleše Michla, tak je zase fér, a to souhlasím se svým předřečníkem, že je fér podtrhnout jeho úsilí, nebo aktivitu, kterou pozorujeme v poslední době nejenom o zprůhlednění toků veřejných financí a toho, kam které prostředky v té výdajové stránce vlastně plynou. To si myslím, že je důležité. Já trošku odpovím snad na tu vaši otázku oklikou. Vrátím se k tomu, jak dostali ministři za úkol provádět plošné škrty. Říkal jsem, že je těžké říct, kde se 15 nebo 20 procent dá ušetřit. A určitě všichni mají představu o tom, že nějakých 5 nebo 10 procent se ušetřit dá. Problém řady ministrů, kteří nejsou 20 let stínovými ministry na tom ministerstvu, kde nyní působí, a neznají problematiku toho ministerstva nebo toho oboru dopodrobna je to, že oni ani kdyby byli geniální, tak během té krátké doby, kterou mají na přípravu těch škrtů, tak nemohou přesně pochopit, kde jsou zákruty, pasti, slabá místa, kde škrtat lze, kde škrtat nelze. To prostě nejde, už proto je třeba, aby byli opatrnější. A já si myslím, že to platí nejenom pro provoz, ale platí to i pro ty další oblasti, které jste v té své otázce zmínil. Ta ministerstva prostě jsou útvary, kde pracují lidé, pracují tam dlouho, fungují tam určité zájmy. Ty zájmy, spjatosti, kontakty fungují napříč ministerstvy. Máme v České republice řadu silných a zkušených lobbistických seskupení, takže tam tu spleť rozmotat, identifikovat, kde je možné, účelné a není to nebezpečné třeba i do budoucna ty peníze pokrátit, to je velmi těžké.
Petr HARTMAN, moderátor
--------------------
Já bych ještě u těch plošných škrtů se zastavil a uvedl klasický příklad. Byť ministr Bárta je nezkušený, ale možná i zkušený ministr by měl problém rozhodnout na základě podkladů, které dostal, o tom, které stavby, ať už se to týká silnic, železnic, dálnic a tak dál, zastavit a které ne. Nejde pouze o znalost těch konkrétních případů, ale také o to vůbec si spočítat, kolik by zastavení stálo. Protože některé ty stavby, když se zastaví, tak pak se musí takzvaně zakonzervovat, musí se nějak hlídat a tak dále, aby nebyly znehodnoceny a někdy to možná může přijít dráž než by přišlo to je dostavět. Byť o právě železnicích, silnicích, dálnicích se mluví v souvislosti s tím, že mohou být někdy zbytečně předraženy. Co si myslí Martin Kupka?
Martin KUPKA, hlavní ekonom, Československá obchodní banka
--------------------
Máte určitě pravdu. Kdysi, nevím, jestli to platí dodnes, tak museli ministři, kteří šli na vládu s návrhem nějakého opatření, doložit, jaký všechny možný důsledky bude mít realizace tohoto opatření na státní rozpočet, nebo na veřejné finance. A tam se ukazovalo, že těch různých sekundárních nebo terciárních dopadů je celá řada, že to není jenom o tom prvním, třeba i prvoplánově příjemném a sympaticky vypadajícím návrhu, ale že potom oklikou zezadu se nám mohou vrátit některé výdaje, které třeba nezanedbatelnou část pozitivního přínosu zase odmažou. V trošku jiné poloze to je vidět, když se teď diskutuje o tom, že snížení peněz, které tečou do stavebnictví, připraví o místa mnoho tisíc pracovníků, kteří v tom stavebnictví pracují. To je určitě pravda, na druhou stranu je zase dobré položit si otázku, jaká je struktura těch, kdo tam pracují. Jaké objemy prostředků ti lidé třeba odvádějí prostřednictvím daní nebo ty stavební firmy, kolik bude stát výplata podpory v nezaměstnanosti, respektive kolika z těchto lidí bude vyplácena. Takže ty věci jsou opravdu často velice, velice komplexní a my bysme je měli se snažit komplexně posoudit dříve než nějaké opatření navrhneme a necháme ho, v lepším případě tedy z pohledu vlády, prohlasovat v parlamentu.
Petr HARTMAN, moderátor
--------------------
To ale pouze dokresluje tu složitou situaci, ve které vláda je. Pod tlakem času potřebuje udělat nějaké změny týkající se výdajů rozpočtu a zároveň ale zdá se, že nemá čas a možná někdy ani někteří ministři chuť pustit se do té analýzy a do toho, aby to nějak šlo ruku v ruce. Ty škrty s tou analýzou, kde jsou potřeba, jaké jsou dopady, jak to ohrozí případně ekonomický růst, jak to ovlivní nárůst nezaměstnanosti, jak to ovlivní i jiné stránky výdajů státního rozpočtu. Protože škrtne se někde a pak by se mohlo teoreticky zjistit, že se musí více přidat, ať už se to týká nezaměstnanosti a podobně. Názor Jana Bureše?
Jan BUREŠ, hlavní ekonom, Poštovní spořitelna
--------------------
Tak, ten tlak času tady určitě je, nicméně já si musím, musím zopakovat tu věc někdy zpočátku tohoto pořadu, že ten tlak času u nás není nijak zásadní jako například v případě Řeků nebo Španělů, kteří prostě hrají s trhy vabank a potřebují je přesvědčit o tom, že dělají tvrdé reformy a dělají je teď. My v takovéhle situaci zkrátka nejsme a já respektuju to, že určitá disciplína i vzhledem k času musí být, nicméně si myslím, že ministři by měli plýtvat energií na, a úsilím na ty skutečně zásadnější reformy, které posunou střednědobě veřejné finance Česka někam do přebytků, někam k lepším výsledkům a skutečně nezlepší je pouze opticky v průběhu jednoho, 2 let. Proto si myslím, že skutečně na místě spíš je soustředit se na tu systémovou změnu, když teď se bavíme o tom vynakládání prostředků v rámci státní správy, tak na to systémové přerozdělování peněz mezi resorty. A tam si myslím, že skutečně se jedná o to nadesignování nějakého programového rozdělování peněz, ne historicky jednotlivým resortům na základě prostě těch nároků, na které byli zvyklí, ale přidělit to konkrétním programům, tím pádem trošku omezit ten vliv lobby v rámci té konkrétní instituce. A současně s tím ještě jednu věc, kterou jsem nezmínil. Samozřejmě, když máte programy, které mají definované cíle, tak můžete daleko lépe hodnotit ty zaměstnance a s tím je spojena jedna velice užitečná věc, kterou už naťukl ministr práce a sociálních věcí pan Drábek. Velice užitečně si myslím, a to je změna systému odměňování v rámci státní správy, kdy by měla být dána větší volnost vedoucím pracovníkům v ohodnocení těch lepších a kvalitních a pokavad budete mít k dispozici v tom programově orientovaném rozpočtování i konkrétní nějaké metriky, cíle, pomocí kterých to budete moci objektivně zhodnotit, tak to bude jenom lépe. A myslím si, že tyto reformy nás můžou posunout vpřed. Tlak na nějaké rychlé nepromyšlené plošné škrty si myslím, že nás posouvá zpátky.
Petr HARTMAN, moderátor
--------------------
Kdybych navázal na slova Jana Bureše, tak podle Martina Kupky znamená to, že ministři by až tak nemuseli spěchat s těmi škrty a že více energie by mohli věnovat přípravě právě těch reforem, které jsou daleko důležitější a že tím pádem to může tak trochu působit, že se snaží dokázat voličům, že jsou akční, že něco dělají, ale že až tak silný ekonomický tlak na to, aby se za každou cenu škrtalo i bez nějakého důkladného rozmyslení tady není?
Martin KUPKA, hlavní ekonom, Československá obchodní banka
--------------------
Ona ta situace je opravdu ošemetná. Pro mě jako občana a ekonoma, člověka, který se kouká do budoucnosti, tak bych stoprocentně potvrdil to, co říkal Honza Bureš před chvílí, že je důležitější dívat se na tu problematiku ze strategického pohledu než prvoplánově se snažit maximálně ušetřit. Na druhou stranu rozumím jednak tomu, že vláda, která získala mandát jako vláda, která má se snažit v období, které je velmi citlivé na vývoj veřejných financí v jednotlivých zemích, jak se to třeba může potom i hmatatelně odrážet v ceně, za kterou si ty země mohou půjčovat na mezinárodních trzích, že se snaží nějak rychle ukázat, že Česká republika nepatří mezi ty středozemní hříšníky jako je Řecko nebo Španělsko. Takže ten tlak vlády na to, aby škrtala tak, aby byly viditelné ty výsledky zlepšení vývoje fiskálního v krátkém horizontu, ten tlak tady je. Kromě toho i kdyby tady nebyl, tak je oblíbená poučka, která říká, že pokud nějaká vláda chce reformovat stránku výdajovou tím, že bude škrtat, tak je lépe, aby to dělala na začátku svého funkčního období a ne na konci, protože na konci přirozené jaksi pudy každé vlády velí dbát i na to, aby obhájila svůj mandát. Takže tam se škrtá těžko. A k tomu bych připočetl ještě jednu věc, která si myslím, že s tím právě řečeným také volně souvisí. Pokud bychom měli pocit, že ty výrazné nesouhlasné hlasy, které zaznívají dnes například z oblasti pracovníků ve veřejném sektoru, by neozývaly se, kdyby byly tlaky na škrtání o něco menší, tak si myslím, že to tak není. Prostě bohužel ať by bylo to strukturování, škrtání jakékoliv, tak vždycky ze své podstaty se někoho negativně dotkne. A ten někdo se bude ozývat proti. Čímž nechci nikterak říct na druhou stranu, že tak, jak je navrženo to škrtání, že by nešlo navrhnout lépe, jenom se snažím najít argumenty, které vysvětlují, proč vláda klade na škrty takto rychle tak silný důraz.
Petr HARTMAN, moderátor
--------------------
Takže to byl Martin Kupka, hlavní ekonom Československé obchodní banky, který se dnešního vysílání Studia STOP zúčastnil po telefonu. Já mu pro tuto chvíli poděkuji a opět někdy na slyšenou.
Martin KUPKA, hlavní ekonom, Československá obchodní banka
--------------------
Na slyšenou.
Petr HARTMAN, moderátor
--------------------
A budeme pokračovat zde ve studiu, kde sedí hlavní ekonom Poštovní spořitelny Jan Bureš. My už jsme hovořili o těch nejrůznějších plošných škrtech, hovořili jsme o tom, že se také dotknou i lidí z toho úhlu pohledu, že celá řada státních zaměstnanců by mohla přijít o místo. A v této souvislosti se objevují nejrůznější názory. Poslechněme si nyní, co si o tom myslí ekonom Aleš Michl.
Aleš MICHL, ekonom
--------------------
Já jsem 2 roky dělal ve státní sféře. Já jsem dělal podrž tašku místopředsedovi vlády pro ekonomiku, prostě já jsem byl studentík, takže vždycky jsem s ním chodil na prezentace a dělal jsem pro něj nějaké podklady. Já jsem poznal tu státní sféru, ta moje zkušenost je, že 2 třetiny lidí si zaslouží tu svoji mzdu a dělají práci fakt dobře a chtějí ji dělat. Jsou to kvalitní úředníci. A 1 třetina jsou flákači. A ty flákači by doopravdy měli odejít a těm dvoum třetinám lidí by měl být plat zvýšen. Takže podle mě na těch úsporách tam nejde moc co udělat, protože pak jsem nespravedlivý. Souhlasím s tím, že ten manažer by měl rozlišit podle výkonu, třetinu vyhodit, 2 třetinám zvýšit plat. Čili já bych moc neušetřil na těch platech.
Petr HARTMAN, moderátor
--------------------
Tolik ekonom Aleš Michl. Souhlasí hlavní ekonom Poštovní spořitelny Jan Bureš s tvrzením, že na platech se až tolik ušetřit nedá? Že podle Aleše Michla by se určití lidé dali propustit, ale naopak ti, kteří jsou kvalitní, by měli být dobře zaplaceni, aby tu státní správu neopouštěli, aby ta státní správa dobře fungovala?
Jan BUREŠ, hlavní ekonom, Poštovní spořitelna
--------------------
Určitě. S tímhle beze zbytku souhlasím. Státní správa na jedné straně má určitě problém s tím, že vynakládá značné množství prostředků na platy, na druhou stranu nedokáže skutečně kvalitní lidi častokrát zaplatit a nedokáže konkurovat soukromému sektoru. Tedy tou odpovědí na tento problém je promyšleným způsobem zredukovat počet státních úředníků, spíše než jim celkově a plošně snižovat platy. A to se vracíme zase k těm nástrojům, které už jsem zmiňoval. Zkrátka zkusit ve státní správě nastavit trošku jasněji měřitelné cíle a podle toho tak, jak to dělá třeba i spousta soukromých firem, i když v té veřejné sféře je to samozřejmě složitější, tak na základě toho ty úředníky potom, zdali plní nebo neplní, je odměňovat. Samozřejmě, že by v tomto směru pomohla změna systému odměňování státních zaměstnanců tak, jak ji například navrhuje dnešní ministr práce a sociálních věcí. Druhá věc, která by rozhodně celou věc mohla posunout kupředu, je přijetí služebního zákona, které, která by prostě nějakým způsobem jasněji upravovala pozici státního zaměstnance. To je věc, která je v západoevropských ekonomikách relativně běžná a u nás se jí už léta nemůžeme dočkat.
Petr HARTMAN, moderátor
--------------------
Když bych se měl chvíli zastavit u toho odměňování těch státních zaměstnanců, státních úředníků, tak ono se hovoří o tom, že by se to mohlo změnit. Právě ministr práce a sociálních věcí navrhuje větší důraz na tu osobní složku, na to osobní ohodnocení, když to takto řeknu. Ale zase proti tomu jsou argumenty takové, že ta kvalita práce těch státních úředníků se relativně těžko měří. Například v konfrontaci s prací pekaře nebo, dejme tomu, někoho, kdo vyrábí nějaký výrobek, kde se dá velmi jednoduše ohodnotit, zda je to kvalitní výrobek nebo nekvalitní. A že když se bude klást příliš velký důraz na to osobní ohodnocení, tak dost často může záležet na vůli toho nadřízeného a může to být komplikované. A že právě smysl těch tarifních tříd je v tom, že by v té státní správě teoreticky měli pracovat kvalitní lidé. A čím déle tam pracují, tím mají více zkušeností, a proto to tak bylo nastaveno. Co si o tom myslí Jan Bureš?
Jan BUREŠ, hlavní ekonom, Poštovní spořitelna
--------------------
V zásadě dokážu tento postoj pochopit, ale nesouhlasím s ním. V současné chvíli to skutečně může vypadat tak, že pokavaď dáte těm nadřízeným vedoucím pracovníkům možnost ohodnotit nějak výrazněji na základě svého vlastního úsudku pracovníky, tak to může vést k tomu, že budou stranit svým oblíbencům. Ale je to právě důsledek toho, že chybí jasnější definice cílů toho, co má vlastně fakticky veřejná správa v konkrétních službách dosáhnout. A to si myslím, že je chyba. Protože my všichni přece chceme kvalitní veřejné služby, můžeme si nějakým způsobem ujasnit představy o tom, co by měly splňovat, jaká jsou kritéria toho, co je, co je úspěch a co je neúspěch při plnění té veřejné služby. Ať se jedná o úředníka, který vyžaduje, vyřizuje žádost na magistrátu, nebo o městského policistu. Určitě se nějakým způsobem ty cíle nastavit dají. A to odměňování řešit, řekněme, objektivnějším způsobem. A argument o tom, že ti vedoucí straní pouze svým oblíbencům, nebo že by mohli stranit pouze svým oblíbencům, si myslím, že potom by nebylo oprávněné. Pokavad byste skutečně přiděloval ty prostředky celkově a systémově na základě, na základě plnění cílů, tak si myslím, že by tenhleten argument se dostával do velké míry mimo hru.
Petr HARTMAN, moderátor
--------------------
Obecněji. Kdybychom se měli podívat na ty škrty, které navrhuje vláda, plánuje vláda, které patrně prosadí vláda, tak co vyřeší? Vyřeší to, že se státní rozpočet krátkodobě dostane do určitých mezí, jak si to kabinet představuje. Ale co tu ty škrty mohou vyřešit z nějakého dlouhodobého hlediska?
Jan BUREŠ, hlavní ekonom, Poštovní spořitelna
--------------------
Je třeba se na to dívat v perspektivě všech těch reforem, které vláda zvažuje. Ono v tuto chvíli není úplně ještě jasné, které reformy nakonec projdou nebo ne. Pohybujeme se pořád u mnoha bodů ve fázi spekulací. Takže není fakticky ještě jasné, co nakonec bude přijato a co nebude přijato. Nicméně škrty napříč státní správou jsou pouze jedním z opatření, které vláda zvažuje pro to, aby nějakým způsobem dostála tomu svému závazku snižovat deficity veřejných financí. Samozřejmě jsou tady i další opatření. Mnoho z nich jde napříč posilováním výdajů, zvyšováním především tedy nepřímých daní a část těch úsporných opatření jde cestou ne seškrtání prostředků na státní platy, nebo na platy státních zaměstnanců, ale poškrtáním sociálních transferů, různých přídavků. To je další skupina. Takže nejsou to pouze, nejsou to pouze škrty ve státní správě. Nicméně jak jaký je jejich význam, zpět k vaší otázce. Myslím si, že jejich význam může být hluboký, pokavad na základě těch škrtů dospějeme k určité efektivnější a úsporněji fungující státní správě, která lépe dokáže plnit ty cíle, které my od ní požadujeme, které na ni klademe. A proto si myslím, že je na místě v této oblasti skutečně určitá dávka rozvahy a systémovější přístup. A ne ten přístup, jak Petr Nečas správně popsal, účetního s kalkulačkou, který na 1, 2 roky najde skutečně vydupe určité úspory, ale jsou to úspory jednorázové, které se vám zkrátka druhým oknem za 2 roky vrátí zpátky.
Petr HARTMAN, moderátor
--------------------
Vy už jste to naznačil, že vláda plánuje spoustu věcí, ale zatím nic konkrétního z těch věcí není na stole. A co je konkrétní, tak jsou to ty návrhy těch škrtů. Takže to tak může budit dojem, že nelze úplně vyloučit, že to nakonec u těchto škrtů zůstane. I když by to asi nebylo zrovna to nejlepší, ale stát se to může.
Jan BUREŠ, hlavní ekonom, Poštovní spořitelna
--------------------
Věřím tomu, že ne, přece jenom nedokážu v tuto chvíli tady předpovědět, na čem všem se vláda dohodne nebo nedohodne. Ale ten plán tak, jak s ním počítá programové prohlášení vlády, počítá s určitými 2 fázemi. Nejprve určitou krátkodobou stabilizací rozpočtu prostřednictvím těch opatření, které se teď diskutují, a to jsou jednak ty škrty na straně výdajů, které jsme zmínili v sociálních transferech a v platech státních úředníků a na druhé straně taky tedy posílení příjmů především skrze nepřímé daně, skrze DPH. To jsou věci, které se budou zvažovat asi teď krátkodobě. A potom v dalším průběhu volebního období by měly přijít na stůl ty skutečně zásadní reformy, které tolik možná netíží ten aktuální rozpočet, ale jsou střednědobě nesmírně důležité. Jedná se především o reformu penzí. To není, jak říkám, věc, která by akutně nějakým způsobem škodila státnímu rozpočtu, i když v tuto chvíli již prohlubuje jeho deficit, ale je to věc, kterou když provedeme dobře, tak nám za to poděkují další generace důchodců a určitě je to záležitost, kterou potřebujeme. Takže to jsou věci, které jsou na stole. Já v tuto chvíli nedokážu předpovědět, co z toho projde nebo neprojde. Ale ty ambice vlády tak, jak jsou formulované v prohlášení, jsou poměrně slušné a uvidíme, co se nakonec z toho podaří všechno splnit.
Petr HARTMAN, moderátor
--------------------
Když ale se podíváme na ty reformy, tak většinou je to záležitost na delší časový úsek. Možná se některé z nich ani nestihnou v průběhu tohoto volebního období. Takže to znamená, že se hned nějak pozitivně do stavu veřejných financí nepromítnou ty reformy. Navíc některé reformy vyvolají i dodatečné náklady, což znamená, že krátkodobě naopak by se ten stav veřejných financí mohl zhoršit. Tak je to takový paradox, že se zde mluví o tom, že pokud chceme něco udělat se státními financemi a nedodává se v dlouhodobém horizontu, ale poměrně relativně krátkém horizontu, tak se musí provádět reformy.
Jan BUREŠ, hlavní ekonom, Poštovní spořitelna
--------------------
Tak, tím okamžitým zhoršením veřejných financí v důsledku určitých reforem, jak jste naznačil, to se týká fakticky penzijní reformy. Tam skutečně potřebujete z počátku pokrýt určité náklady s přechodem na ten nový systém. A je ale na druhé straně na místě si uvědomit, že jde o pouze vytahování nákladů, které v tom systému jsou a které byste musel zaplatit někdy v budoucnu. Akorát je svým způsobem vynakládáte v přítomnosti a do velké míry ty náklady, co byste musel vynaložit do budoucna, omezujete. Takže ta reforma má svůj hluboký smysl. Jenom zkrátka se to opticky v průběhu 1 až 5 let projeví negativně na hospodaření, na aktuálním hospodaření státní kasy. A je to proto, pro všechny vlády, které chtějí provádět takto velké reformy, nesmírně, řekněme, politicky těžko zkousnutelné a vysvětlitelné. I proto, že ty reformy jsou takhle náročné, tak si myslím, že je dobré, pokavaď to jde, dohodnout se na nich napříč politickým spektrem. Je to ostatně záležitost, která se netýká reforem, reformování na 1, na 2 volební období, ale postihne to skutečně 1, 2, 3 generace lidí a tam je na místě trošku zohlednit i zájmy opozice, i když v tu chvíli třeba je u moci vláda, která má potřebnou sílu k tomu, aby ty reformy prosadila. Mohlo by se pak ale lehce stát, že tuto reformu, kterou si plánujeme třeba v případě penzí na 50 až 100 let, že by vzala za své v následujícím volebním období, což by rozhodně prostředí v české ekonomice neprospělo z hlediska předvídatelnosti, z hlediska nějaké investiční atraktivity by nám to mohlo spíše uškodit.
Petr HARTMAN, moderátor
--------------------
Budu-li se držet slova reforma, jaká reforma by se nejrychleji a v nejkratším časovém horizontu mohla příznivě projevit do stavu veřejných financí? Hovořili jsme o tom, že důchodová reforma je spíše běh na dlouhou trať a projeví se to až v té budoucnosti vzdálenější. Tak čeho reforma by se mohla projevit relativně rychle a jaká reforma vlastně by šla udělat rychle?
Jan BUREŠ, hlavní ekonom, Poštovní spořitelna
--------------------
Já si myslím, že ta reforma fungování státní správy tak, aby tam byla větší vazba na plnění konkrétních cílů, aby se zlepšil systém odměňování státních zaměstnanců, že tato reforma by mohla nést své plody relativně brzo a mohla by je ocenit už i současná vláda, kdyby s tím začla hned.
Petr HARTMAN, moderátor
--------------------
V souvislosti s veřejnými financemi samozřejmě nemůžeme zapomínat také na stranu příjmů. Ono, zjednodušeně řečeno, by se mnohé vyřešilo, pokud by ty příjmy byly vyšší. Ale jak už i zaznělo v úvodu, tak asi nelze příliš spoléhat na to, že ekonomika nějakým závratným tempem poroste. To znamená. Že se budou hrnout do státní pokladny peníze jenom z tohoto důvodu. A dostáváme se k tomu, o čem vláda sice diskutuje, ale k čemu až se tak nechce hlásit. Alespoň z hlediska těch předvolebních slibů, a to je zvyšování daní. Ony na to jsou nejrůznější názory. Někdo tvrdí, že daně zvyšovat by se v žádném případě neměly, protože v současné době v jakém stavu je ekonomika by jí to nemuselo moc prospět. Někdo zas naopak tvrdí, že přece jenom bez zvýšení daní se neobejdeme, ale že by se to mělo týkat těch daní, které až tak nejsou závislé na tom, jak se konkrétní ekonomice daří, které se relativně snadněji vybírají, to znamená lidé před nimi až tak neutečou, nebo firmy s pomocí té takzvané daňové optimalizace, když to takto honosně nazvu. Znamená to, že nastal čas na diskusi o zvyšování daní, nepřímých daní, ať už je to DPH, spotřební daň nebo různé majetkové daně?
Jan BUREŠ, hlavní ekonom, Poštovní spořitelna
--------------------
Myslím si, že dozrál čas na určitou daňovou reformu, která celkově asi by měla vést k zvýšení daňové zátěže, protože se tomu těžko budeme vyhýbat. Na druhou stranu by se měl minimalizovat nárůst v těch složkách, které nejvíce dopadají na konkurenceschopnost české ekonomiky. Tady mluvím především o přímých daních, o přímém zdanění, především zdanění práce. V tuto chvíli je zdanění práce v České republice silně nad průměrem Evropské unie, blíží se 40 procentům z disponibilních příjmů. Je vyšší než například v sousedním Německu. Je vyšší než v Dánsku. Skutečně, když vezmete v potaz zdravotní a sociální pojištění a dáte to dohromady s daní z příjmu fyzických osob, tak u nás občané za to, že pracují, odvádějí státu skutečně hodně. V této oblasti zvyšovat zdanění bych považoval za velice škodlivé. A myslím si, že naopak by se rozumným způsobem přímé zdanění mělo do budoucna snižovat. Co se týká nepřímých daní, jsme fakticky na průměru Evropské unie v mnoha ohledech. Lehce pod průměrem v případě DPH, lehce nad průměrem u spotřebních daní. I když je to taky samozřejmě otázka té které konkrétní spotřební daně. Zde si dovedu představit, že ty daně půjdou nahoru, protože zvýšení spotřeby tolik nepoškozuje vaši konkurenceschopnost a současně je patrné, že mnohé evropské ekonomiky, a ne jenom evropské ekonomiky, které řeší fiskální problémy, půjdou touto cestou. Takže je do budoucna představitelné, že ty nepřímé daně dál u těch zemí, které nám teoreticky z pohledu konkurenceschopnosti konkurují, že tam dál půjdou nahoru. Kde je u nás poměrně velký prostor pro to, aby daně šly vzhůru, jsou podle mého názoru, je podle mého názoru zdanění majetku. Zdanění nemovitostí. To je z pohledu vysvětlování voličům velice problematické, není to populární. Mnoho lidí i ekonomů dokonce říká, že to je neetické. To si myslím, že je věc názoru a přístupu vůbec k tomu, co je a co není etického na daních jako takových. Nicméně faktem je, že zdanění majetku, zdanění nemovitostí u nás je druhé nejnižší v celé Evropské unii a nejnižší v rámci OECD. Takže je skutečně velice nízké. Ten prostor pro navýšení tady je. A tyto daně navíc mají velice malý dopad do rozhodování ekonomických subjektů o tom, kde umístit a kde neumístit svoje investice, kde zaměstnat lidi. A proto si myslím, že by bylo na místě zvolit především pro posílení příjmů místních samospráv obcí a krajů.
Petr HARTMAN, moderátor
--------------------
Jak podle vašeho názoru zapadá do toho, co už bylo řečeno, to, co se děje kolem snížení odečitatelné položky u daně z příjmu fyzických osob? Což de facto znamená zvýšení daní pro příjem fyzických osob a to, že politici, nebo někteří politici, argumentují tím, že je to určitá forma povodňové solidarity a podobně, že je dobré naplnit určitý rezervní fond a tak dále?
Jan BUREŠ, hlavní ekonom, Poštovní spořitelna
--------------------
Já toto chápu jako jednorázové opatření, které směřuje k tomu, kde najít v tomto roce prostředky na to, aby stát mohl zaplatit škody po povodních a nemusel vydávat nové dluhopisy, z nějakého dlouhodobého pohledu si nemyslím, že toto je nějaký zásadní krok, který by ten daňový systém posouval někam dál. Myslím si, že se s touto změnou dá žít, ale nejde to tím směrem, který jsem, který jsem navrhoval a načrtl tady. Myslím si, že rozumnější je nešahat do těch přímých daní a nezvyšovat je.
Petr HARTMAN, moderátor
--------------------
Myslíte si, že by vláda si nemohla ušetřit tu polemiku a ten rozruch, že by nenašla v rozpočtu ty peníze? Protože není to zas tak horentní suma. Ona samozřejmě sama o sobě vypadá závratně, ale když si vezmeme, že výdaje státního rozpočtu přesahují bilion korun, tak přece jenom to je suma velice nízká.
Jan BUREŠ, hlavní ekonom, Poštovní spořitelna
--------------------
Já si myslím, že by asi těžko našla v podobě nějakých schovaných rezervních fondů v rozpočtu. Nejsem si toho vědom. Ale narážím tady na svoji neznalost, jsem člověk zvenčí a samozřejmě nevidím do hospodaření státu zevnitř. Takže skutečně nevím o různých skrýších, které kde mohou být. To ostatně souvisí s tím, že skutečně to zprůhlednění výkazů ve státní správě a nějaká jasnější vazba peněz na konkrétní cíle by jenom pomohla. Protože by veřejnost měla jasnější přehled o tom, kde skutečně třeba peníze jsou navíc, kde se dá ušetřit a kde ne. Nevím, jestli by se, jestli by se ty peníze daly najít někde jinde, ale myslím si, že by to pravděpodobně skončilo u toho, že by stát musel dodatečně emitovat nové dluhopisy. To by ale asi v tuto chvíli podle mého názoru nebyla žádná velká tragédie. Protože o české dluhopisy v tomto roce je poměrně velký zájem. A vrátím se už k tomu, co jsem říkal, myslím si, že možná ta energie a to úsilí, které teď současní politici vkládají do těch sporů o tyto relativně malé problémy, by si měli šetřit na ty důležitější věci.
Petr HARTMAN, moderátor
--------------------
Kdybych se měl vrátit k tomu, co řekl Aleš Michl na začátku. On jmenoval 5 bodů, které pokud budou splněny, tak by vláda mohla relativně úspěšně se dobrat k tomu, že by zlepšila stav veřejných financí. A jedním z těch bodů je i komunikace. Ono se zdá, že některé kroky vlády zatím nejsou až tak dobře vysvětleny, anebo možná jsou sporné. A tak vyvolávají negativní reakce, vyvolávají dokonce takové kroky, které možná povedou k narušení sociálního smíru. Hovoří se o různých demonstracích, potom samozřejmě mohla by následovat i nejrůznější vlna stávek a tak dále, ale to nechci předjímat. Jenom spíše obecně. Pokud by se vládě ta komunikace nedařila a skutečně došlo k narušení sociálního smíru, byl by to velký problém v současné době, kdy se ekonomiky vzpamatovávají z těch problémů, kterými si musely projít?
Jan BUREŠ, hlavní ekonom, Poštovní spořitelna
--------------------
Určitě v tomhle má Aleš Michl velkou pravdu. Ta komunikace je zásadní a častokrát ji čeští politici speciálně podceňují. Viděli jsme to krásně na případu zdravotnických poplatků. Nechci jejich význam pro sociálně slabší nějakým způsobem podceňovat, ale jednalo se fakticky o relativně malé částky, na kterých se daly velice dobře vyhrát volby. A nešlo o nic jiného než o špatnou komunikaci minulé vlády při zavádění tohoto opatření. A myslím si, že pokavaď chce být tato vláda v reformách úspěšná, musí na komunikaci, a tím pádem i na vzájemnou koordinaci těch aktivit, klást poměrně velký důraz. Protože jinak může být v očích veřejnosti lehce její úsilí fakticky sestřeleno a opozice bez větší námahy může relativně jednoduše potom vyhrát volby.
Petr HARTMAN, moderátor
--------------------
A může si vláda dovolit riskovat jít do nějakého velkého střetu s odbory a riskovat skutečně narušení sociálního smíru?
Jan BUREŠ, hlavní ekonom, Poštovní spořitelna
--------------------
Já si myslím, že u nás debata mezi odbory a zaměstnavateli, pokavad jsou politici šikovní, tak je relativně rozumná. My nejsme, my nejsme zemí, kde by odboráři pravidelně vyráželi ve statisících do ulic. A nad těmi problémy se skutečně tady dalo hovořit relativně věcně a mělo to podobu konkrétních zájmů a kompromisy se daly najít v minulosti, takže nevím, proč by se nedaly najít dnes. Možná některé ty reformní kroky, které budeme muset přijmout, budou trošku radikálnější v tuto chvíli, ale nevidím tady, pokud budou politici šikovní skutečně, tak nevidím tady riziko toho, že by před námi byly nějaké velké sociální bouře.
Petr HARTMAN, moderátor
--------------------
A úplně na závěr. Kdybychom vyšli z toho, co v současné době vláda podniká, dá se říci, že nejde pouze o nějakou mlhu, kouřovou clonu, ale že zde vidíme úsilí vlády skutečně dobrat se lepšího stavu veřejných financí?
Jan BUREŠ, hlavní ekonom, Poštovní spořitelna
--------------------
Tak, soudě podle programového prohlášení, ty reformy, které vláda zvažuje v tom volebním období udělat, tak určitě se nejedná o mlhu, ale jedná se, jedná se o snahu dostat veřejné finance do pořádku. To si myslím, že je jasné. Na druhou stranu je otázkou, které z těchto bodů, které jsou v programovém prohlášení, skutečně nakonec projdou. Protože vidíme, že ta dnešní vládní koalice se dokáže zaseknout na relativně malých problémech, a to do budoucna spíše nahrává pesimistům, kteří říkají, podívejte, zase žádné reformy nebudou.
Petr HARTMAN, moderátor
--------------------
Tak, uvidíme, k čemu všemu se koaliční vláda pod vedením premiéra Petra Nečase dostane. Pro tuto chvíli končí pravidelný diskusní pořad Studio STOP, který se vysílá na okruhu Český rozhlas 6. Hostem zde ve studiu byl hlavní ekonom Poštovní spořitelny Jan Bureš a v první části relace se také diskuse zúčastnil hlavní ekonom Československé obchodní banky Martin Kupka, a to po telefonu. Pro tuto chvíli je to všechno, děkuji za účast a opět někdy na slyšenou.
Zvukový záznam pořadu naleznete v sekci Rádio na přání.
Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je Mediasearch. Texty neprocházejí korekturou.