Jak se daří v České republice řešit problémy lidí žijících v chudobě
Ilustrační fotoFoto: Audiovisual service EU
Jak se daří řešit problémy lidí žijících v chudobě a sociálním vyloučení v České republice? Jakou pomoc potřebují a jakou dostávají?
O tom budeme hovořit v dnešním vydání Studia STOP, které právě začíná. 19. května se v Praze konalo národní setkání lidí se zkušeností s chudobou a sociálním vyloučením. Organizátorem akce byla Evropská síť proti chudobě, tedy EAPN Česká republika, která ve spolupráci s NAPSI spolu!, jež sdružuje neziskové organizace IQ Roma servis, Člověk v tísni, Skok zorganizovala jednu z akcí Evropského roku boje proti chudobě a sociálnímu vyloučení. Tohoto setkání se zúčastnilo celkem 27 osob s různými typy zkušenosti s chudobou a sociálním vyloučením. Od obětí trestné činnosti, domácího násilí také, přes osoby opouštějící zařízení po výkonu trestu, až po jedince ohrožené sociálním vyloučením z důvodu chudoby či etnicity a také osoby bez přístřeší. Účastníci setkání hovořili o tom, jak chudoba ovlivnila jejich vztahy, komunikaci s okolím, jak se dostali do dluhů, které vyústily až v exekuce. Mnozí z nich si dnes uvědomují, že jedním z důvodů jejich problémů je nedostatek vzdělání a že každý hazard či jiný risk se jim v životě vymstil a vedl k hlubšímu společenskému propadu, zadlužení, problémům s bydlením, izolací, zdravotním potížím. Na tomto setkání byly zformulovány náměty pro takzvaný Národní akční plán sociálního začleňování pro léta 2011 až 2013. Těmto námětům se v dnešním vydání Studia STOP budeme posléze věnovat. Účastníci tohoto setkání také natočili takzvané videopohlednice, které vznikly proto, aby upozornily širokou veřejnost a hlavně zákonodárce na problémy, které jsou s chudobou a sociálním vyloučením spojené. Na setkání byli také vybráni formou volby 4 zástupci, kteří se ve dnech 24. a 25. června letošího roku zúčastní evropského setkání lidí se zkušeností s chudobou a sociálním vyloučením, které se bude konat v Bruselu. Za Českou republiku do Bruselu pojedou manželé Mazáčovi, Erik Nedbal a také Alžběta Fontiová. 3 osudy lidí, kteří se dostali na scestí a následně do problémů. 3 osudy, které nyní spojuje touha po tom žít takzvaně normálním životem. První z nich je František Mazáč, který v následujícím rozhovoru shrnuje, jak se dostal až na dno.
František MAZÁČ
--------------------
Z vlastní naivity já osobně. Protože jsem se snažil zbohatnout nezákonnou činností. To bylo ještě na studiu a prostě dospívající naivita, experimentování s drogami, prostě vedly jenom ke špatným věcem a takové ty drobné věci, jakože neplacení pojistného, neplacení pokut v dopravních prostředcích, drobné přestupky v obchodech, nějaké drobné výtržnosti, takové v podstatě, no, opravdu lehká kriminalita, ale dlouhodobě, která narůstala a nebyla placená, no.
Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
To znamená narostly vám dluhy?
František MAZÁČ
--------------------
Ano, ano.
Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
A byl jste někdy uvězněn za ty přečiny?
František MAZÁČ
--------------------
Ne, ne, ne. Mám čistý trestní rejstřík, vždycky jsem se tomu nějak zázračným způsobem vymotal.
Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ano, a co jste studoval? Jenom pro zajímavost.
František MAZÁČ
--------------------
Studoval jsem mechanik, seřizovač, obráběcí stroje, linky a speciální pedagogiku. Já jsem zkoušel dvě školy, dvě střední a z tý jedný jsem odešel rok před maturitou právě na pajdák, na střední, ale bohémský způsob života, rozsáhlá absence vedly k ukončení. Bohužel jsem takzvaně, dneska se to říká moderně, s nedokončeným středoškolským vzděláním. Dneska mohu říct, že lituji pouze toho, hlavně toho vzdělání, a ti lidé, a lidi, kterým jsem třeba ublížil, třeba nechtěně. Protože samozřejmě člověk, který experimentuje s drogami spoustu lidí zklame, odchází bez rozloučení, prostě zklamání, no, to je asi to, dost člověk lže, no. Si myslíte takhle, protože žije v takovém nějakém přeludu, v nějaké mystifikaci prostě.
Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
A proč si myslíte, že by se měly takové organizace, které vy vlastně dneska jste členem, starat o lidi, kteří třeba takto v nějaké i mladické nerozvážnosti se chovají tím podobným způsobem jako vy? Proč by jim měly pomáhat?
František MAZÁČ
--------------------
Protože to je práce, která má cenu, si myslím. A když to převedu teď úplně na prachsprostý jako materiální počin, tak člověk, kterej prostě se vzdělá, chodí do práce, žije spořádaný život, tak tomu státu musí dát víc. Nemyslím jenom daní, ale prostě nějakého užitku můžou být. Zajímavé nové objevy, může být ten člověk dobrý malíř, dobrý hudebník, dobrý inženýr a může být prospěšný.
Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
A jak myslíte, že můžete být prospěšný vy dneska? Jakým způsobem života žijete?
František MAZÁČ
--------------------
Zatím pracuji už několik let. Mým velkým cílem je prostě dodělat si školu a naopak ještě pomýšlím ještě na vyšší vzdělání, ke kterému jsem vždycky býval předurčený takovou nějakou jako rodičovskou výchovou. Prostě měl jsem na to i jít, ale nějak jsem to zklamal, no. A snažím se být hlavně dobrým otcem, abych prostě se nemusel stydět, víte co, jednou až potkám svoje starší děti někde na ulici s kamarády, aby se prostě nemusely stydět, jako to je můj otec. Ale nejenom z toho důvodu, že nebudu bohatý, nebo že prostě nebudu mít přepychové auto. Ale víte, já chci mít rovnou páteř.
Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak to se hezky poslouchá. A co pro vás znamená to, že jste byl vybrán, že pojedete do Bruselu?
František MAZÁČ
--------------------
No, znamená to pro mě naději a že prostě nejsem jenom stroj na vydělávání peněz pro svého šéfa, no. Jako že můžu udělat něco navíc. Můžu se ozvat, víte co, můžu to zkusit. A nebudu říkat jako, nebudu ukřivděný, ale zkusil jsem to.
Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ano, takže si myslíte, že je vhodné dávat lidem ve společnosti, kteří třeba se dostanou takto do problémů jako vy jste se dostal vlastně, druhou šanci, dá se říci?
František MAZÁČ
--------------------
Myslím, že si ji zaslouží. Samozřejmě není to jenom jako že já chcu druhou šanci, dejte mi ji, ale já pro to musím udělat a musím makat. Já ze sebe něco vydat.
Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
V současné době pro Podané ruce pracujete. Představte tedy tu organizaci.
František MAZÁČ
--------------------
No, sdružení Podané ruce je nestátní nezisková organizace, která funguje od roku 91. Tehdy to byla ještě nadace Podané ruce. Máme v České republice 27 center, máme takzvaná ty K-centra, kde probíhá program Harm reduktion, což znamená snižování škod a zabýváme se prevencí, léčbou a kontaktem prostě s drogově závislými lidmi.
Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
Proč vy si myslíte, že lidé začínají s drogama? Je tam problém v rodinném prostředí? Nebo jaké vy jste třeba měl rodinné zázemí? Proč vůbec tehdy kluk vlastně s ambicemi na středoškolské a vlastně i vysokoškolské vzdělání, proč jste se k tomu propůjčoval?
František MAZÁČ
--------------------
Bylo tam asi něco v rodině. Byly na mě kladeny, já nevím, třeba velké požadavky a prostě opravdu to byla naivita. Dejme tomu, že to je 13 let zpátky. Nedokázal jsem si představit, že bych to, že by to probíhalo za rok, za dva, za tři. To bylo jenom na zkoušku. A to je právě to nebezpečí. A proto to chci dělat, jakože tu prevenci, hlavně prosazovat opravdu jako zdravou rodinu. A zdravá rodina to je prostě moje priorita dosud.
Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
Hovořil František Mazáč. A následující rozhovor jsem natočila s další vybranou pro cestu do Bruselu. Hovoří paní Alžběta Fontiová.
Alžběta FONTIOVÁ
--------------------
Můj přítel mi neplatil nájem, listonoš z Bohumína jménem Honza mu vydával moje peníze, ať to byly sociální dávky, nebo mateřská a tak dále. Všechno mu vydával. No, a tím on to prohrál třeba v automatech, prochlastal to, neplatil mi nájem, protože já jsem neměla z čeho platit nájem. A když třeba, já nevím, jsem šla na sociálku nebo tak něco, tak jako oni mě tam vůbec nechtěli poslouchat. No, a tímhletím jsem se dostala na ulici, že mi dali soudní vystěhování. Já jsem byla ještě v tý době na podpoře už.
Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
Protože jste nemohla sehnat práci?
Alžběta FONTIOVÁ
--------------------
Ano.
Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
A jaká je vaše situace dnes?
Alžběta FONTIOVÁ
--------------------
Dnes je to taková, sice mám práci, beru 10 tisíc čistýho, ale z toho mám exekuci a tak dále. Jsem ráda, že mi zůstane aspoň na jídlo těch 800 korun měsíčně. No, 800 korun měsíčně, protože já ještě platím nájem a nějaké alimenty a tak dále. No, a jak jsem na tom teď, tak to je tímhletím, že já sice pracuju v CDV, je to úklidová firma. Mám kurz jako mentora plus ještě se hlásím na dálkovou školu sociální, ale i tak jako prostě je to na nic. Je to na nic, protože nemám kde bydlet. Bydlím sice na Armádě spásy, ale není to vono.
Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
A vy máte děti?
Alžběta FONTIOVÁ
--------------------
Já mám, ale kluk je v pěstounské péči u bráchy a dcera bez mýho svolení se dostala taky do pěstounské péče do Příbrami.
Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
A myslíte si, že byste ty děti chtěla zpátky a že máte šanci je získat někdy?
Alžběta FONTIOVÁ
--------------------
Já si myslím, že ne. Protože u kluka jsem zbavená rodičovských práv a u dcery, dcera mě nechce. Dcera mě nechce z toho důvodu, že je zmanipulovaná. Tam to jde totiž o to, že tam hraje roli to, že jí ta pěstounka bere k moři a tak dále. Naslibuje jí hory doly a dcera mě nechce.
Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
A jak se to přihodilo, jak jste dopustila, že vám vzali děti, proč jste nemohla ...
Alžběta FONTIOVÁ
--------------------
Já jsem o tom vůbec nevěděla. Já jsem o tom vůbec nevěděla. Klárku jsem měla v Žatci v Klokánku. Když jsem byli na horách s nadací R - R. A jak jsme přijeli, tak na druhý den mi ji odvedli do tý Příbrami. A když jsem volala do Klokánku, tak mi řekli, že je v pěstounské péči. A vůbec jsem o tom nic nevěděla a tak dále.
Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
Kde vidíte vlastně začátek těch vašich problémů? Jaké jste měla vzdělání, proč jste nemohla najít práci?
Alžběta FONTIOVÁ
--------------------
Protože já mám jenom základní vzdělání. No, na Bohumínsku jako tam žádná práce není.
Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
A proč jste nepokračovala na středoškolské vzdělání? Nešlo to nějak?
Alžběta FONTIOVÁ
--------------------
No, protože já jsem utekla od rodičů, tam byly nějaké problémy. Nechci o těchhletěch problémech mluvit. Ale jako prostě nebylo to dobrý jako u rodičů. U maminky to bylo něco jinýho, protože maminku jsem milovala strašně moc, sice už nežije, ale jako, ale otec, to byl problémový člověk. Neměla jsem prostě v rodině podporu, žádnou podporu, když ještě jsem byla mladistvá a tak dále. Prostě ono to, se mnou se to táhlo od mladiství, že mi třeba rodina nevěřila, když jsem jim něco řekla a tak dále. Byla jsem prostě jakoby černá ovce.
Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
A co pro vás znamená to, že jste byla vybrána, že pojedete na to setkání do Bruselu? Myslíte si, že vám to nějak pomůže v té vaší situaci?
Alžběta FONTIOVÁ
--------------------
Já bych jim tam chtěla vysvětlit, jak se žije na ulici. Protože člověk, který to nezažije a nezažívá to každý den tak jak já, tak jako to člověk nemůže jen takhle pochopit. A skutečně nám chybí jenom to bydlení. Já mluvím teďkom jenom za ty lidi, kteří jsme pracující, kteří i třeba berou důchod, ale jako prostě je to pro nás strašně moc těžký. Je to pro nás těžký žít na ulici, protože i když třeba máme nějakou ubytovnu, třeba tu Armádu spásy, ale není to na věčnost. Mně to třeba končí 31. prosince. Takže 1. ledna se ocitnu na ulici. Co se týče těch sociálních odborů a tak dále, tak já bych do Bohumína třeba nemohla jet. Protože já se tam bojím jet. Protože můj přítel se zadlužil, nebudu říkat u koho, ale jako prostě, a věřím tomu, že ti lidé by šli po mně. Kdybych měla to bydlení, tak určitě po studiu nebo ještě v průběhu studia, chtěla bych mít jedno dítě, o které bych se mohla starat a dát mu veškerou lásku, kterou potřebuje.
Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
Hovořila Alžběta Fontiová, účastnice národního setkání lidí se zkušeností s chudobou a sociálním vyloučením. A naposled ještě jeden příběh. Další z účastníků bruselského setkání lidí se zkušeností s chudobou a sociálním vyloučením je Erik Nedbal. A zde je jeho příběh.
Erik NEDBAL
--------------------
Do toho stavu vyloučení jsem se dostal, když mi v roce 2000 vzali děti. A prostě nezvládl jsem tu situaci a spustil jsem se na drogách a tenkrát jsem neměl tolik rozumu jak teďkon. Momentálně moje situace taky není nějaká moc dobrá, ale snažím se, no. Snažím se.
Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
A proč vám, promiňte, proč vám vzali děti?
Erik NEDBAL
--------------------
No, jelikož od 15 let jsem žil se svou přítelkyní a nějak jsem nemohl sehnat práci, protože jsem ještě nebyl plnoletej, tak jsem páchal nějakou trestnou činnost, kvůli které jsem se dostal do věznice do Kuřimi a už když jsem se vrátil vlastně z kriminálu, no, tak moje družka díky tomu neplatila, že jsem byl v kriminálu, nájem a tak dále, dostali jsme soudní vystěhování a vzali nám děti do ústavní výchovy.
Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
A v současné době máte práci a nějaký příjem a bydlení?
Erik NEDBAL
--------------------
Práci mám a zrovna dneska, dneska mě vystěhovali na ulicu, takže tady dělám rozhovor, ale su na nádraží a stojím tady, protože prší a nechcu zmoknout, no. A řeším to, no, nějak.
Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
A máte možnost třeba něco si najít, nějaký podnájem za to, co si vyděláte?
Erik NEDBAL
--------------------
No, zatím ne. Zatím výhledově to vypadá špatně. No, ale ve čtvrtek je konference tady ve Vaňkovce, tak budu ubytované na hotelu 2 dny, tak snad do tý doby nějak vyřeším, no, tu otázku bydlení.
Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
A mě by zajímalo, ještě když se ohlédnete, jak byste zhodnotil to, že jste se do té situace dostal?
Erik NEDBAL
--------------------
Zčásti si za to můžu sám, samozřejmě. Každej si může za svůj příběh sám. Ale byla to špatná komunikace s úřadama, se sociální péčí a tak dále, protože jelikož jsme zůstali na ulici, tak úřady, a děcka nám vzali vlastně do péče, tak úřady s náma jednaly jako se samostatnýma lidima, už s náma nejednali jako rodinou s dětma. Tím pádem jsme neměli nárok na nějaký sociální bydlení a tak dále a řekli nám, no, prostě sežeňte si byt a děcka dostanete zpátky, no. Tak se to se mnou táhne už od toho roku 2000. Tenkrát jsem to řešil nějakou svou drogovou minulostí, teď teda chodím do nadace Podané ruce, která mně velice pomáhá.
Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
Pardon, a rok a půl neberete žádné drogy?
Erik NEDBAL
--------------------
Ne, neberu, neberu, neberu. Chodím do práce, pracuju v Podaných rukách a i se svou nynější novou družkou, s kterou čekáme taky miminko, takže to máme takový zapeklitý.
Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
Když se ohlédnete, proč myslíte, že jste bral drogy? Z jakého důvodu?
Erik NEDBAL
--------------------
No, protože jsem se dostal do takové situace, pro mě neřešitelné situace. A nevěděl jsem, jak to mám řešit. Protože od úřadu k úřadu mě posílali úplně jinam a nikdo se mnou nic neřešil, nikdo mně nedal žádný informace, jak bych mohl vyřešit tu svou situaci a beznaděj a začal jsem se prostě utápěl v drogách, no, v pervitinu.
Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
A ta trestná činnost, jestli se můžu zeptat, ta byla až jako důsledek té drogové, drogové dráhy?
Erik NEDBAL
--------------------
Potom už jsem vlastně začal krást kvůli tomu, abych měl na drogy, abych mohl bydlet na nějakým toxi bytě, protože toxi byt, i když se to nezdá, tak je velice finančně náročný, protože musíte tam přispívat, když na ty drogy a tak dále. Pokud se nestaráte a nelítáte, tak nebydlíte, nežijete. Žijete někde v kanálu a to se mně tenkrát nelíbilo a nelíbí se mně to ani dneska, ale holt dneska to řeším nějak úplně jinak, přes úřady a tak dále, no. Třeba moje družka ta je teď po ústavní výchově, je jí už 18 let a od státu nedostala ani korunu, nedostala od něj ani bydlení, nedostala nic. Takže ...
Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
A můžu se zeptat, jaké bylo vaše rodinné zázemí? V jaké rodině jste vyrůstal?
Erik NEDBAL
--------------------
Já jsem vyrůstal v celkem dobře situované rodině, ale můj problém byl to, že moje první družka byla, i nynější družka, Romka a moje rodina je hodně jako rasisticky založená. Nemá ráda cigány. Tenkrát mně tvrdili, že s ní budu 2 měsíce, zůstal jsem s ní 14 let s tou první družkou. S tou nynější už su rok. Takže jako neměli pravdu. Nepomohli mně a úplně jako se mnou přerušili veškerý kontakty.
Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
A to znamená, teď máte, jestli tomu dobře rozumím, předsevzetí, že chcete žít slušně. Jakým způsobem vám třeba to setkání lidí žijících v sociálních vyloučení, pomáhá vám to nějak, nebo ...
Erik NEDBAL
--------------------
No, pomáhá mně to, hodně psychicky mně to pomáhá. A taky jsem se dozvěděl nové informace, které jsou v jiných městech třeba v Praze a tak dále, přemýšlím o tom, že bych možná zkusil nějakej azylovej dům v Praze, jelikož tady v Brně prostě pro rodiny s dětmi jako dohromady je tady, myslím, jenom jedinej a v Praze jich je víc, co jsem se dozvěděl, no. Takže zkouším určitý možnosti.
Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
Slyšeli jste Erika Nedbala, jednoho z účastníků národního setkání lidí se zkušeností s chudobou a sociálním vyloučením, které se konalo 19. května v Praze.
Je čas představit mé dnešní hosty tohoto vydání Studia STOP. Všichni 3, kteří jsou buďto v telefonickém spojení, nebo sedí tady ve studiu, slyšeli v záznamu rozhovory, které jsem natočila během dnešního dne. Hosty dnešního vydání jsou Milena Černá, která je ředitelkou Výboru dobré vůle - Nadace Olgy Havlové a předsedkyní evropské sítě proti chudobě a sociálnímu vyloučení v České republice. A také ještě máte novou funkci, jste národní ambasadorkou Evropského roku boje proti chudobě. Je tady také David Šmejkal, ředitel Poradny při finanční tísni a po telefonu je s námi ve spojení právě Martin Šimáček, ředitel Agentury pro sociální začleňování v romských komunitách. A ten, doufám, nás slyší po telefonu. Dobrý večer přeji vám všem.
David ŠMEJKAL, ředitel, Poradna při finanční tísni
--------------------
Dobrý večer.
Martin ŠIMÁČEK, ředitel, Agentura pro sociální začleňování v romských komunitách
--------------------
Dobrý večer.
Milena ČERNÁ, ředitelka, Výbor dobré vůle - Nadace Olgy Havlové, předsedkyně evropské sítě proti chudobě a sociálnímu vyloučení v ČR, národní ambasadorka Evropského roku boje proti chudobě
--------------------
Dobrý večer.
Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
Pane Šimáčku, slyšíte nás?
Martin ŠIMÁČEK, ředitel, Agentura pro sociální začleňování v romských komunitách
--------------------
Já vás slyším po telefonu, dobrý večer.
Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
Já vás v úvodu poprosím, abyste představili ty organizace, které zde zastupujete. A řekli mi takový svůj osobní postřeh, názor, nestává se vám, že když lidé slyší takovéto příběhy, jako jsme slyšeli před chvílí, tak že třeba říkají, že ti lidé si za svůj osud mohou z velké části sami, že je nikdo nenutí k tomu, aby dělali takové ty extrémní činy, které je pak vedou do chudoby a izolace. Tak, musíte stále ještě obhajovat, že právě takoví lidé mají právo na péči, podporu a také úctu? Paní doktorka Černá.
Milena ČERNÁ, ředitelka, Výbor dobré vůle - Nadace Olgy Havlové, předsedkyně evropské sítě proti chudobě a sociálnímu vyloučení v ČR, národní ambasadorka Evropského roku boje proti chudobě
--------------------
Samozřejmě. Protože lidé, kteří nezažili chudobu a kteří nebyli v obtížných životních situacích, tak se samozřejmě nemohou vůbec představit. Je to známé české pořekadlo, sytý hladovému nevěří. Ale je to, my pracujeme v sociální oblasti a z toho důvodu nerozlišujeme, jestli potřebuje pomoc člověk, který se dostal do té situace svojí nepozorností nebo nějakou nešťastnou shodou náhod, anebo jestli na něho dopadlo neštěstí. Víte, že kdybychom rozlišovali, kdo si co zaslouží, tak bychom se asi daleko nedostali. Sváťa Karásek to má v jedné svojí písničce My můžem třídit brambory a nás si potom přebere Bůh. Tohle je pravidlo pro sociální práci. Nemůžeme se ptát, může za to ten člověk? Nemůže? V medicíně se taky neptáme, jestli ten člověk si způsobil svoji nemoc tím, že třeba kouřil, nebo že to, ale musíme mu pomoci. V tom okamžiku, kdy je v té situaci, musíme mu pomoci. To je prostě zásada.
Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
Promiňte, a stále se setkáváte, je to často s takovými otázkami, jako jsem nadnesla já, tedy takovými pochybnostmi?
Milena ČERNÁ, ředitelka, Výbor dobré vůle - Nadace Olgy Havlové, předsedkyně evropské sítě proti chudobě a sociálnímu vyloučení v ČR, národní ambasadorka Evropského roku boje proti chudobě
--------------------
Je to běžný, řekla bych přímo téměř většinový názor. Vysvětluji si to právě tím, že lidé zavírají oči před těmi, kdo jsou v nějaké nouzi. A říká se, že každý má okolo sebe chudé lidi. Ale někdo je vidí, někdo si jich všímá a někdo o tom nechce vědět, zavře oči. A žije si svůj vlastní život. Tady je to hodně i o tom, jestli lidé mají solidari.., nebo v sobě ten pocit, že jsou, že mají být solidární s druhými, že mají držet jeden při druhém. A pomoci mu v obtížné situaci.
Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
Je zde ve studiu také pan David Šmejkal. Vy jste ředitelem Poradny při finanční tísni. Tak, představte, jaké služby poskytujete a, prosím, odpovězte na tu úvodní otázku.
David ŠMEJKAL, ředitel, Poradna při finanční tísni
--------------------
Určitě. Myslím si, že všichni si zaslouží naši účtu v každém případě. Co se týče našich klientů, tak my radíme, poskytujeme rady a konzultace lidem, co jsou zadlužení a předlužení. A to bez rozdílu pohlaví, rasy a samozřejmě úrovně příjmů. Mezi našimi klienty naleznete jak lidi s vyššími příjmy, tak i se středními, ale i s velice nízkými příjmy. Jde vlastně o to vyzpovídat klienta a poradit mu, jak se ze svých problémů může dostat. To děláme často a využíváme k tomu veškerou možnou legislativu a veškeré možné naše znalosti a zkušenosti. A mnohdy se nám podaří skutečně s dluhami vyjít dobře.
Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
To znamená, že ten zásadní problém, s kterým lidé za vámi přicházejí je, že dluží peníze? Ať jsou to lidé, kteří vydělávají více či méně.
David ŠMEJKAL, ředitel, Poradna při finanční tísni
--------------------
Ano. Dluhy, to je náš denní chlebíček. Snažíme se s klienty rozebrat příčiny jejich problematické finanční situace, snažíme se tu příčinu identifikovat a následně ji nejlépe odstranit nebo omezit. Rozebíráme rodinný rozpočet a poskytujeme cestu, nějaké řešení, jak zmenšit důsledky a následky nějakých špatných rozhodnutí v minulosti. Anebo něčeho, co se klientovi přihodilo nezávisle na jeho vůli. Ať je to ztráta zaměstnání, nebo nějaké zmenšení příjmů rodinných vlivem rozchodu nebo rozvodu, případně nějakými druhy závislostí, ať už to jsou automaty nebo různé drogové závislosti. Ale tady už je skutečně třeba uvažovat, jestli si to ten člověk způsobil sám nebo ne, ale to není otázka pro nás.
Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ano. V telefonickém spojení je s námi také Martin Šimáček, ředitel Agentury pro sociální začleňování v romských komunitách. Tak, jak je to s vaší náplní práce?
Martin ŠIMÁČEK, ředitel, Agentura pro sociální začleňování v romských komunitách
--------------------
Já bych nejprve velmi rád vyjádřil respekt vlastně ke všem těm třem příběhům nebo těm, kteří je prezentovali, k těm lidem samotným samozřejmě. Respekt proto, že je patrné, jak obtížnou situací celý život procházejí a jak se s ní perou. A že ještě pořád neztratili chuť a motivaci, to motivace je tady extrémně důležité, motivaci s tou situací něco dělat. A že neustále hledají svoji cestu tím životem. A to takovou cestu, která vlastně nezůstane někde na okraji, ale bude se naopak snažit se znovu vrátit do toho společenského života a najít nějaký smysl života a svoji užitečnost pro společnost. To je něco, co zaslouží velký respekt. A my jsme z těch příběhů mohli slyšet, jak nepříznivě se na sebe ty věci nabalují. A že i někdy jenom drobná maličkost někde na začátku toho příběhu může způsobit velký zašmodrchanec někde uprostřed části toho příběhu. A je to hrozně častý jev, vlastně nejčastější. I když jsme si mohli všimnout, jak se sebou nesou, řekněme, nějaké rodinné události, nějaké mezigenerační reprodukce těch problémů a potíží. Slyšeli jsme, že ti, kteří promlouvali, tak si vlastně nesli nějakou potíž už z toho předchozího, z té předchozí rodiny, od svých rodičů. Ten potom musí sami nějakým způsobem vyřešit. Pro ten svůj současný stávající život, a to je velmi nepříznivá, nepříznivý vklad pro ten život. To znamená, zase, tady opravdu nemůžeme najít odpověď na otázku, zda si za to mohou, či nemohou. A nejlépe je to vidět na dětech samotných. Pokud se nějaké dítě narodí třeba do velmi chudé domácnosti, do sociálně vyloučené lokality, tak opravdu nemůže rozhodnout o tom, jak se v tom životě bude vyvíjet, protože, nebo nemůže rozhodnout samo, úplně samo. Protože je jaksi v zajetí celé té situace, té nevýhodnosti té situace. Sociálních patologií, chudoby, řešení nebo strategií, které volí ti rodiče a volí je často tak, aby jenom přežili v té velmi těžké situaci. A takové dítě potom má do toho života obrovský handicap. Neví, jakým způsobem si standardně opatřit peníze, jak se zapojit mezi vrstevníky, je v řadě situací diskriminováno. A tam opravdu nemůžeme mluvit o tom, že by si snad za to to dítě mohlo nějakým způsobem samo.
Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
Promiňte, já vás samozřejmě nechám dále pokračovat. Jenom pro upřesnění, já jsem tu otázku vznesla v tom smyslu, ne že my bychom měli hledat tu příčinu nebo tu kombinaci těch vlivů, které vedly k tomu, že ten člověk není nějak úplně schopný v té společnosti v nějaké fázi života obstát, ale spíše mě zajímalo, jestli se vás lidé na to ptají, má smysl těm lidem toto poskytovat, tyto služby, když si za to mohou sami? Zda tento předsudek, či odsudek pořád v té společnosti vy zažíváte na vlastní kůži?
Martin ŠIMÁČEK, ředitel, Agentura pro sociální začleňování v romských komunitách
--------------------
Tak, bezpochyby, ale o tom už hovořili předřečníci. To je něco, co je vlastně pořád ještě, bohužel, realitou. A nejvíce, nebo nejčastěji to vnímám ve vztahu zejména k lidem, k romské menšině. Tam to vlastně musíme vysvětlovat dnes a denně a je nepříznivou skutečností, vyplývá to často z těch průzkumů veřejného mínění, že vlastně většina lidí, z většinové populace si myslí, že pomoc těmto lidem je neadekvátní, přílišná, že tam vlastně dochází k utrácení peněz, že si to ti lidé nezaslouží. To je až skandální, řekl bych. A potřebujeme vlastně i ten názor té většinové populace v tomhle smyslu tak trochu poopravit a prostřednictvím těch příběhů, tak jak jsme je dneska mohli slyšet, se to, myslím, může hodně podařit. Lidé prostě musí slyšet, jak těžké je v té obtížné situaci být a jak těžké je ji řešit. A že, a to jsme z těch příběhů také mnohokrát slyšeli, že v určitých fázích života je hrozně důležité dostat tu pomocnou ruku a že od té pomocné ruky se potom může odvíjet nějaké řešení té situace. Erik o tom například mluvil, proč padl do té vlastně drogové závislosti, že tam v tu chvíli nebyl nikdo, kdo by mu poradil, pomohl, a to by možná stačilo, aby ten jeho příběh se od začátku nevyvíjel tak špatně. Takže ano, musíme to bohužel ještě vysvětlovat.
Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak, postupme, prosím dále. Na tom setkání těch lidí s tou zkušeností s chudobou a sociálním vyloučením zazněly různé zajímavé informace. Jedna z nich také je, že lidé, kteří mají tu zkušenost s tím, že byli chudí, anebo stále ještě jsou, tak že daleko hůř pro ně je snášet ono vyloučení než ta samotná chudoba. Tak, jak častý je takový scénář a můžete i konkrétně říci, co se pro takové lidi, kteří toto vyloučení a chudobu zažívají, konkrétně dělá z té vaší pozice? Milena Černá.
Milena ČERNÁ, ředitelka, Výbor dobré vůle - Nadace Olgy Havlové, předsedkyně evropské sítě proti chudobě a sociálnímu vyloučení v ČR, národní ambasadorka Evropského roku boje proti chudobě
--------------------
Lidé, kteří mají zážitek chudoby, je to velmi zvláštní, ale tak to, co jsme poznali teď v konkrétních případech teď v poslední době, to bylo vlastně několik desítek lidí, se kterými jsme se spojili, ono to vlastně boří celou naši definici chudoby. Protože se hovoří pořád o minimálním příjmu, hovoří se o výši sociálních dávek a tak dále. Samozřejmě, že ti lidé potřebují materiální zajištění. A samozřejmě, že jsou příjemci dávek, ale to, co jim dělá větší starost než nedostatek finančních prostředků je to, že se na ně dívají lidé skrz prsty. Že je diskriminují úředníci. Úplně jinak s nimi jednají, pokud přijdou sami, anebo přijdou s člověkem, který se jich zastává. Tady musím zdůraznit velmi pozitivní roli nestátních neziskových organizací, řekla bych, že to jsou právě ty organizace, které jsou sdruženy v evropské síti proti chudobě, zkráceně se hovoří o EAPN Česká republika, je to česká síť těch organizací, které jsou zaměřeny proti chudobě a proti sociálnímu vyloučení. Ti lidé se obracejí samozřejmě nejprve na úřady a chtějí se dohodnout o tom, jestli třeba si mohou podat žádost o byt, nebo jestli mohou dostat nějaké dávky. Nedostává se jim dostatečných informací, nebo dostávají zkreslené informace, anebo se s nimi nikdo nechce zabývat. Posílají je z jednoho, z jedněch dveří do druhých. A ti lidé se, jsou samozřejmě velmi z toho skleslí a ztrácejí motivaci a potom se i vlastně dostávají do nějakých nepříjemných souvislostí s ostatními občany.
Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
Já, když dovolíte, tak bych odcitovala to, co řekla jedna účastnice na tom setkání a nechám vás pokračovat. Ona řekla, co si přeje. Aby na úřadech uměli naslouchat, aby člověka vlastně vůbec vyslechli, co potřebuje, aby mu to vysvětlili. "Když jsem přišla na úřad, vím ze svojí zkušenosti, že nechtějí poslouchat. Vyprávěla jsem úřednici svůj příběh, že mi chtějí vystěhovat z bytu. A ona ani nezvedla hlavu od papíru."
Milena ČERNÁ, ředitelka, Výbor dobré vůle - Nadace Olgy Havlové, předsedkyně evropské sítě proti chudobě a sociálnímu vyloučení v ČR, národní ambasadorka Evropského roku boje proti chudobě
--------------------
Ano, já se lidí ptám, jak se cítí, nebo jak se v té situaci, co se stalo, jak s nimi hovořili třeba u soudu, neuvěřitelné příběhy. Jakým, jak odlišným způsobem jednají u soudu s člověkem, který má jinou barvu pleti.
Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
Promiňte, a myslíte si, co by pomohlo té situaci?
Milena ČERNÁ, ředitelka, Výbor dobré vůle - Nadace Olgy Havlové, předsedkyně evropské sítě proti chudobě a sociálnímu vyloučení v ČR, národní ambasadorka Evropského roku boje proti chudobě
--------------------
Základním lidským právem je žít slušně. A to je obsaženo ve všech, ve všech kodexech mravních, ve všech listinách a nechartách lidských práv. Ať jsou světové, evropské nebo národní, nebo oborové. Při národním setkání osob žijících v chudobě jsme vyposlechli také, že bychom měli navrhnout, aby úředníci dostávali pravidelná školení, ve kterých by vůbec se dozvěděli, jak, jaká jsou pravidla komunikace s klienty. A teď opravdu oni měli na mysli základní pravidla slušnosti. A ne nějaké výhody. Tady nejde o pozitivní diskriminaci, na kterou lidé taky negativně nahlížejí, ale o to jenom, aby komunikovali slušně s klienty.
Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ano. Další otázka míří k řediteli Poradny při finanční tísni. Pane řediteli Šmejkale, můžete samozřejmě k tomuto se vyjádřit, ale protože vidím, že čas kvapí, řekněte nějaké konkrétní případy, proč konkrétně se lidé do chudoby, zadlužení a následně izolace dostávají? Třeba nějaký jeden, dva příklady.
David ŠMEJKAL, ředitel, Poradna při finanční tísni
--------------------
Je to ztráta zaměstnání, určitě je to rozvod či rozchod, případně nemoc nebo snížení příjmů, které může být způsobeno třeba tím, že zaměstnavatel skončil brigádu, další důvody mohou být neočekávané výdaje. Například výdaje na nějakou opravu nebo nutný nákup nějaké pomůcky, třeba zdravotní. Nebo nutný výdaj spojený s péčí o osobu blízkou, nebo vůbec výdaj spojený s osobou blízkou. Ať už je to například narození dítěte, nebo pohřeb osoby blízké. Dalším důvodem může být jenom snížení příjmů přechodné, kdy zaměstnavatel, například dnes z důvodu ekonomické krize, sníží přesčasy nebo sníží nějaké další směny a očekávaný příjem tedy jde dolů. A výsledkem je problém, pokud klient v době předtím si netvořil nějakou finanční rezervu postupně, kterou by mohl v těch problémových časech potom rozpouštět ve prospěch splátek věřitelům. Jinak se dostane do platební neschopnosti, nesplácí, naskáčou penále a sankce a pokud se situace nabaluje, neřeší se nějakou radikální změnou, ať už životního stylu nebo nějakými jinými nástroji, tak může dojít až k exekuci. Což je situace velice nemilá. A ještě jenom bych zmínil, co tady zaznělo, že poradenské služby neziskových organizací jsou důležité. Ano. A myslím si, že nejenom pro ty samotné, z našeho pohledu dlužníky, nebo klienty, kteří jsou v problematické životní situaci, kteří nevědí, jak na to, neznají pojmy, neznají, řekněme, právní prostředí, neznají ani metody, jak se ze svých, ze své situace dostat. Neznají ty dobré příklady, tak někdo, kdo jim dokáže poradit, ať už jsme to my, nebo je to Člověk v tísni, nebo organizace IQ Roma servis pro romské spoluobčany, tak jim může velice pomoci a navrhnout jim, nastínit jim cestu řešení. A na druhé straně tato nezisková poradenská činnost může pomoci i těm úředníkům. Těm soudním úředníkům, těm úředníkům ve správním řízení, kteří by snad se mohli cítit nějak poníženě, nebo já neznám ten důvod, proč jednají s takovými klienty v těžkých životních situacích nesprávně. Protože to je nesprávné jednání, takže ano. Jakmile je někdo, kdo dokáže poradit, zvenčí, a kdo to dělá zadarmo, zlepší to situaci řešení té špatné životní situace.
Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak vy definujete chudobu? Z podstaty výkonu vaší činnosti.
David ŠMEJKAL, ředitel, Poradna při finanční tísni
--------------------
Tak, z našeho pohledu je člověk chudobný, pokud nedosahuje na zákonnou možnost oddlužení osobního bankrotu jako mnohdy jedinou cestu k nalezení řešení obtížné finanční situace. To znamená člověk s minimálními příjmy, většinou bez zaměstnání, který nedosahuje ani takzvaných nezabavitelných částek, pro takového klienta mnohdy nedokážeme najít my z pohledu dluhového poradenství, žádné řešení. Pro nás toto znamená chudoba.
Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
Pane řediteli Šimáčku, vy jste ředitelem Agentury pro sociální začleňování v romských komunitách, tak jaké problémy vás nejvíce trápí v této oblasti a co se vám daří dělat v této oblasti?
Martin ŠIMÁČEK, ředitel, Agentura pro sociální začleňování v romských komunitách
--------------------
Tak, možná by na úvod mělo zaznít, že my pracujeme s cílovou skupinou sociálně vyloučených obyvatel, zejména tedy Romů ve vyloučených lokalitách až sekundárně. Proč sekundárně? Protože primární cílovou skupinou jsou obce a další partneři na území obce, jako jsou neziskové organizace, školy, policisté, zaměstnavatelé, odbory úřadu a další. Všichni ti, kteří mohou nebo musí té situaci v oblasti sociálního začleňování nějakým způsobem pomoci, tak to je naše primární cílová skupina. My chceme, aby se prostředí v českých městech vlastně proměnilo v tom smyslu, že bude inkluzivnější, že bude lépe detekovat potřeby těch sociálně vyloučených. A nemusí to nezbytně nutně být vždycky jenom ti, kteří jsou v těch nejubožejších lokalitách. Může to být každý, kdo se v nějaké chvíli dostane do krizové situace. Takovou pomoc potřebuje téměř každý člověk alespoň jednou v životě. A chceme tedy pomoci těmto všem aktérům pod vedením obce, aby vlastně naplánovali vhodnou skladbu opatření, vhodné služby ve všech těch oblastech zároveň. A také jim pomáháme, aby to dokázali zafinancovat. To znamená v prvním okamžiku prostřednictvím strukturálních fondů, ale také dlouhodobě z prostředků veřejných rozpočtů, anebo také ze soukromého sektoru. To je velká příležitost zejména v oblasti zaměstnanosti. Takže úkolem agentury je vlastně pomáhat v českých obcích vlastně, řekněme, z vládní úrovně, protože agentura je vládní orgán, tak pomáhat to prostředí udělat co nejinkluzivnějším a udržet ty služby co nejdlouhodoběji a trvale udržitelně.
Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
A jaké máte výsledky?
Martin ŠIMÁČEK, ředitel, Agentura pro sociální začleňování v romských komunitách
--------------------
Tak, já musím říci, že teďkon po roce a čtvrt, co mohu v agentuře působit, tak bych se docela rád pochlubil tím, že se nám daří v těch pilotních lokalitách, kterých bylo 13, mít ukončeny ty strategické plány, které obsahují cirka vždy kolem 20, 30, ale někdy i 60 opatření. A tyhlety opatření ze všech těch oblastí bydlení, služby, zaměstnanost, vzdělávání, tak začínáme spolu s partnery vlastně překlápět do těch projektových žádostí, anebo už se startují, protože ty projektové žádosti jsou hotové. Tady bych docela rád odkázal na naše webové stránky www.socialni-zaclenovani.cz, kde si posluchači mohou najít tyhlety strategické dokumenty a ta jednotlivá opatření pro města, kde působíme, vzhledem k tomu tématu, o kterém se bavíme, teď aktuálně to předlužení například, tak bych docela rád zmínil zajímavá opatření ve městě Most, kde musím říci, že ten plán má asi 60 opatření, vynikající je, že se na něm podílí téměř všichni aktéři toho města. A že ten akční plán je připraven na nejbližší 3 roky tak, že každý přesně zná tu svoji roli a ta opatření na sebe nasednou. Tak například v té oblasti zadlužování se tam podařilo domluvit spolupráci exekutorů a sociálních pracovníků tak, aby ten, kdo třeba začne pracovat, tak aby automaticky vlastně, pokud je předložen, neměl exekutora na zádech a nebyla ta jeho mzda v podstatě téměř celá hned v kapse toho exekutora, ale aby tam došlo k nějaké dohodě mezi všemi účastníky a dlouhodobě bylo možné vlastně pro všechny výhodně ten dluh umořovat a klientovi se stále dařilo si udržet zaměstnání. Nebo je tam vynikající opatření, kdy se město zavázalo, že 10 procent všech pracovních míst v rámci veřejných zakázek, musí ten, kdo se o ně uchází, tak musí obsazovat lidmi z evidence úřadu práce. To je velmi jednoduché opatření, které je v souladu vlastně se zákonem o veřejných zakázkách, ale umožňuje, aby se k práci dostali i ti, kteří dlouhodobě vypadávají z toho volného trhu se zaměstnáním. A takhle bych mohl pokračovat.
Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
Paní Milena Černá, jestli v praxi přímo nějak už monitorujete pozitivně tyto změny, které se daří právě úřadu vlády, tedy agentuře pro sociální začleňování?
Milena ČERNÁ, ředitelka, Výbor dobré vůle - Nadace Olgy Havlové, předsedkyně evropské sítě proti chudobě a sociálnímu vyloučení v ČR, národní ambasadorka Evropského roku boje proti chudobě
--------------------
Tak, já jsem velmi potěšena, že agentura má takové smělé plány a že bude také zahájen ten projekt, že to ještě není, to ještě není v běhu. My jsme zatím v našich projektech, našich nestátních neziskových organizací se orientovali na participaci těch lidí, kteří chudobu zažívají tak, aby oni mohli sami do toho vstupovat, aby mohli sami říci, co by považovali za dobré, co by považovali za pozitivní změnu. Tak, nám se zdá, že třeba i v té otázce předlužení, protože už od roku 2008 EAPN Česká republika pořádá kulaté stoly k otázce předlužení, tak už se zdá, že do konce tohoto roku, evropského roku boje proti chudobě, budou připravena opatření, které ty neziskové organizace navrhují na zlepšení situace lidí, kteří dluží. Ale zejména se chystáme na mnoho projektů, které budou těm nepříznivým situacím předcházet. Zkrátka zabránit tomu, aby lidé, nebo alespoň měli šanci někde se zastavit, zachytit a nedojít až na samé dno.
Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
Chýlíme se k závěru. Důležité je poznamenat, že výstupem setkání, jak již zaznělo, byl také námět pro Národní akční plán toho sociálního začleňování na léta 2011 až 2013. A tam jsou body, které se týkají integrace, poskytování sociálních služeb, oblasti dluhů, exekucí, téma je, které je tam zpracováno, je vzdělání a také trh práce. Já bych vás poprosila, jestli byste v tom závěru řekli, které z těch oblastí vás z těch vašich pracovních pozic nejvíce trápí, kde si myslíte, že je třeba nejvíce potřeba zapracovat a kde je to také reálné? U té integrace poskytování sociálních služeb, tam se hovoří o tom, že by měla být širší ta nabídka těch integračních služeb, mělo by být také využíváno alternativních trestů, samozřejmě osvěta skrze média, kvalitní psychologická terapeutická péče, tolerance k jinakosti, o tom jsme již hovořili, transformace úřadů v otevřené instituce. To jsou samozřejmě takové bohulibé plány, ale kdo nesní, ten nikdy ničeho nedosáhne. Třeba v budoucnu, hovoří se o přístupu k informacím, budování sociálních bytů a tak bych mohla pokračovat. Tak, poprosím pana ředitele Šimáčka z Úřadu vlády, tak, které ty oblasti vy vnímáte jako nejproblematičtější právě z podstaty té vaší práce?
Martin ŠIMÁČEK, ředitel, Agentura pro sociální začleňování v romských komunitách
--------------------
Já jenom velmi stručně ještě rychle zareaguji na paní Černou.
Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
Samozřejmě.
Martin ŠIMÁČEK, ředitel, Agentura pro sociální začleňování v romských komunitách
--------------------
Oni totiž ty projekty už opravdu běží. To není tak, že bychom byli teprve v nějaké fázi, kdy je připravujeme. Znovu říkám, podívejte se, prosím, posluchači na www.socialni-zaclenovani.cz a uvidíte, kde všude se co realizuje. To je docela důležité. A ještě, a to už je pravděpodobně velmi blízké odpovědi na tu vaši otázku, bych docela rád podotkl, že v České republice jsme podle mě v situaci, kdy potřebujeme, aby ty velké systémy začaly detekovat problémy lidí v sociálním vyloučení. To znamená, a teď mám na mysli systémy jako je sociálně právní ochrana dětí, jako je sociální bydlení, jako je vzdělávání, řekněme, inkluzivní vzdělávání a tak dále a tak dále. Oni se často tyto systémy míjejí s potřebami těch lidí, jaksi nedokáží na ně reagovat. To jsme před chvílí hovořili o té připravenosti jednotlivých úředníků. Vlastně porozumět situaci těch klientů a znát na ně účinné návody. A jedna věc je, jak důležitá je podpora ze strany neziskových organizací, aby pomáhaly prostředkovat ten kontakt mezi úředníky a klienty, ale druhá věc je, aby ty systémy, které reprezentují právě tito jednotliví koncoví úředníci, se jaksi připravily na ty potřeby těch lidí. A potřebujeme tedy změnu těchhletěch systémů a jaksi naučit ty systémy detekovat potřeby těch sociálně vyloučených obyvatel. A tady asi úplně nejpřesněji odpověď na tu vaši otázku. Já to vidím bohužel ve všech těch oblastech naráz. My říkáme, že ta mobilita lidí ze sociálního vyloučení směrem ke společnosti je možná v čase, a to prostřednictvím vzdělání. A to je teda jedna z klíčových priorit, ale potom také, řekněme, v prostoru je možná tato mobilita, a to je prostřednictvím bydlení a zaměstnanosti. Potřebujeme ty lidi otevřít, nebo otevřít trh práce a trh s bydlením jejich možnostem. To znamená bohužel se nedá říci, že by některá z těch oblastí byla prioritnější než jiná. Ta řešení musí přicházet zároveň. A z těch příběhů, které jsme měli na začátku pořadu možnost vyposlechnout je to úplně jednoznačné. Teď nevím, jestli Alžběta nebo Erik, hovořili o tom, že vlastně přesto, že mají práci, tak aktuálně jim skončila nájemní smlouva a že vlastně teď budou na ulici. Tak to vidíte, ten člověk se dokázal motivovat k zaměstnání, ale ve stejném okamžiku přišel o bydlení. Tak představme si to každý na své vlastní kůži, jak složité je řešit byť jen jeden takový obrovský problém, oni je většinou řeší naráz. To znamená my nemůžeme vybrat jednu prioritu, ale musíme řešit všechny naráz.
Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ano. Stejná otázka David Šmejkal, ředitel Poradny pro finanční tísni. Poprosím krátkou odpověď, protože už jsme na hranici našeho vymezeného času.
David ŠMEJKAL, ředitel, Poradna při finanční tísni
--------------------
Takže které z těch priorit jsem ...
Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
Považujete za nejdůležitější.
David ŠMEJKAL, ředitel, Poradna při finanční tísni
--------------------
... považuju za nejdůležitější.
Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
Případně, co je realizovatelné.
David ŠMEJKAL, ředitel, Poradna při finanční tísni
--------------------
Ano, já myslím, že důležité je o té věci nadále hovořit a nadále koncentrovat prostředky na studium těchto problémů a na tvorbu rigorózních analýz. Domnívám se, že nám velice schází těleso, nějaký meziresortní akční výbor nebo snad výkonný výbor, nevím, jak to nazvat, který by se zabýval dlouhodobě zadlužením a problémy způsobujícím, které jsou zdrojem a příčinou zadlužení. A i problémy, který zadlužení způsobuje. Myslím, že taková meziresortní skupina nám velice schází, která by dávala zadání a na druhé straně ty zadání nějakým způsobem zhmotňovala do konkrétních návrhů pro státní aparát.
Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
Národní ambasadorka evropského roku boje proti chudobě, který je vyhlášen právě na letošní rok, to znamená probíhá, je to také důvod, proč hovoříme o těchto tématech. Milena Černá.
Milena ČERNÁ, ředitelka, Výbor dobré vůle - Nadace Olgy Havlové, předsedkyně evropské sítě proti chudobě a sociálnímu vyloučení v ČR, národní ambasadorka Evropského roku boje proti chudobě
--------------------
Já bych dala důraz na úlohu obcí. Protože obce jsou vlastně občanům nejblíž. Nejlépe znají jejich situaci. A jestliže obce mají možnost stavět sociální byty a umožnit lidem, aby bydleli, tak je to jejich velice důležitá role, kterou oni často opomíjejí jenom proto, aby se vyhnuli tomu, že u nich budou bydlet problémové rodiny. A víte, že to je celkové klima v naší společnosti. Ne všechny obce se chovají tímto ostudným způsobem, ale bylo to vidět třeba na možnosti financování z ministerstva pro místní rozvoj, které vypsalo výběrová řízení na tyto, na stavbu obecních bytů, na sociální byty. A tam zůstaly peníze viset, protože nebyly plně využity. Já si myslím, že je tento rok, že otvírá tyto otázky po dlouhé době, chudoba byla tabu. A dnes o nich můžeme hovořit. Protože nejsme ještě na té úrovni, abychom mohli každý ten problém skutečně kvalifikovaně uchopit. A také navrhnout řešení.
Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
To byla závěrečná slova dnešního vydání Studia STOP z úst Mileny Černé, předsedkyně evropské sítě proti chudobě zastoupení v České republice, dále s námi byl ve spojení Martin Šimáček, ředitel Agentury pro sociální začleňování v romských komunitách z Úřadu vlády a David Šmejkal, který je ředitelem Poradny při finanční tísni. Dámo a pánové, děkuji za to, že jste si našli čas pro Český rozhlas 6.
Ze studia Českého rozhlasu 6 přeje klidnou noc a na slyšenou se těší Terezie Jirásková.
Zvukový záznam pořadu naleznete v sekci Rádio na přání.
Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je Mediasearch. Texty neprocházejí korekturou.