6. října  2011  rubrika: Studio STOP

Interview s koordinátorkou Mezinárodního výzkumu dospělých Janou Strakovou

Pedagogická expertka Jana Straková - Foto: Noemi Fingerlandová

Pedagogická expertka Jana StrakováFoto: Noemi Fingerlandová

Naším dnešním hostem je koordinátorka Mezinárodního výzkumu dospělých Jana Straková. Dobrý večer, paní Straková.

Jana STRAKOVÁ, koordinátorka Mezinárodního výzkumu dospělých
--------------------
Dobrý večer. 

Petr HOLUB, moderátor
--------------------
Mezinárodní výzkum dospělých je znám pod zkratkou PIIAC, což je tedy anglická zkratka, tak by se to mělo určitě vyslovovat jinak. V každém případě je zaměřen na hodnocení úrovně základních dovedností potřebných pro úspěch v běžném životě i na pracovním trhu u dospělých ve věku 16 až 65 let. A mapuje rovněž využití jejich dovedností v každodenním osobním i pracovním životě. To měření dovedností prý přináší zcela nové prvky, které umožňují získat informace o efektivitě vzdělávacích systémů, které dosud nebyly k dispozici. Výzkum probíhá od roku 2010 do roku 2013. A teď ovšem vstupuje do rozhodující fáze. 

osoba
--------------------
Pro každého z nás si myslím, že je důležité to, jestli žijeme v národě, jehož významnou součástí identity je vzdělanost. 

osoba
--------------------
Vzdělanost bude hrát čím dál tím větší roli. Bez vzdělanosti nemůžeme být jako země úspěšní. 

osoba
--------------------
Vzdělání je oblast, která nás provází celým životem. Tenhle ten výzkum nám ukáže, kde bychom se měli po zbytek života dále vzdělávat. 

osoba
--------------------
Co vás baví? Co máte rádi? Já si myslím, že takovýhle výzkum by mohl i pomoci mimochodem i těm mladým ukázat, ježíš, dělejte hlavně to, co máte rádi. 

osoba
--------------------
Myslím si, že to má smysl a výzkum, který má smysl, ten já budu vždycky podporovat. 

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka
--------------------
Paní Straková, slyšeli jsme zvukovou ukázku z vašeho bohatě strukturovaného webu, který o zmíněném programu poskytuje řadu informací. Ale i praktických testů. A my se nyní celou věc ve vaší společnosti pokusíme zprostředkovat našim posluchačkám a posluchačům. A hned se ptáme. Opakuje se výzkum, který proběhl před 12, 13 lety. V čem je jeho význam? Proč vůbec další výzkum a vzali jste si poučení z těch výzkumů minulých? 

Jana STRAKOVÁ, koordinátorka Mezinárodního výzkumu dospělých
--------------------
Tak, k té první otázce, proč další výzkum. Ten výzkum v zásadě zjišťuje do jisté míry podobné vědomosti a dovednosti. Zjišťuje čtenářskou gramotnost, zjišťuje matematickou gramotnost. Ale obě tyhle ty dovednosti se vlastně v čase proměňují. V tom roce 1998, kdy probíhal vlastně výzkum SIALS, který nám poskytl první informace o vědomostech a dovednostech dospělých, tak se zjišťovaly jak matematická, tak čtenářská gramotnost prostřednictvím tištěných sešitů. V současné době už se zjišťují tyto dovednosti prostřednictvím přenosných počítačů, a to proto, že ta čtenářská gramotnost sice je stále považována za základní dovednost, která předurčuje úspěch při studiu, v životě, ale ta její podoba se mění. Mění se proto, protože v současné době je přemíra informací, informací necenzurovaných, musíme být schopni nejenom si udělat názor na to, jaká je kvalita příslušných zdrojů, musíme být schopni ty informace vzájemně propojovat. A také ty texty mají jinou povahu. Jsou interaktivní, jsou rekurzivní, to znamená vyžadují jiné dovednosti. Co se týče matematické gramotnosti, tak ta je, myslím, v čase relativně neměnná. Ale trošku se mění ty kontexty, v kterých je používáme. A ta, to množství těch matematických informací, s kterými se setkáváme nejenom na pracovním trhu, ale i v běžném životě, se v čase, se v čase mění, protože se, protože významně narůstá. A ta poslední doména, která se vlastně zjišťuje v rámci výzkumu PIAAC, je zcela nová, a to je řešení problému v prostředí informačních technologií. A tam se zjišťuje, do jaké míry jsou občané schopni řešit problémy, s kterými se tedy běžně setkávají, s využitím Internetu, s využitím počítačů. A ty technologie tedy umožňují nejenom zjišťovat, jestli jsou schopni ty úlohy vyřešit, ale také zjišťovat, jak efektivně. Protože počítače umožňují vlastně monitorovat nejenom ten výsledek, ale monitorovat i ten postup. 

Petr HOLUB, moderátor
--------------------
To znamená ten průzkum bude vypadat tak, že přijde nějaký pán či paní, přinesou laptop a mě jako respondentovi předloží ten test na počítači? Rozumím tomu správně? 

Jana STRAKOVÁ, koordinátorka Mezinárodního výzkumu dospělých
--------------------
Ano, rozumíte tomu správně. A samozřejmě ale pamatujeme i na ty respondenty, pro které by to vyplnění na počítači bylo obtížné. Takže ti dostanou alternativu tištěného testu. Na základě pilotáže počítáme, že jich bude 10 až 15 procent. 

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka
--------------------
My samozřejmě o těch praktických záležitostech budeme ještě hovořit v další části pořadu a naše posluchačky a posluchači se dozví všechno, co budou potřebovat, až jim zaklepe na dveře s laptopem nějaký tedy tazatel. Tak, teď se ale vracíme ještě k té obecnější části věci. V minulém průzkumu, o něm už jsme mluvili, ten byl publikován před 12 lety, se zjistilo, že Češi jsou průměrní v čtenářské gramotnosti, byli ovšem za Švédskem hned druzí nejlepší v matematické gramotnosti. Teoreticky by člověk čekal, že se bude investovat do schopnosti porozumět psanému textu. Tak, je to ale v případě dospělých vůbec možné? Nezapomněli už na ty základní vlastně dovednosti a už je ten všední život vláčí takovým stylem, že o těch věcech vůbec nepřemýšlejí? 

Jana STRAKOVÁ, koordinátorka Mezinárodního výzkumu dospělých
--------------------
No, tady je zajímavé, že vlastně stejný vzorec my pozorujeme i v té žákovské populaci. Protože když my se podíváme na výsledky mezinárodních výzkumů v žákovské populaci, tak zjistíme, že jak na prvním, tak na druhém stupni naši žáci mají relativně výborných výsledků v matematice a podprůměrných výsledků ve čtenářské gramotnosti. Čili to je něco, co v tom našem vzdělávacím systému evidentně opomíjíme. A dá se to samozřejmě vylepšovat jak v té, v tom školním věku, ale tak samozřejmě i v té, v tom dospělém věku. Jedním z těch cílů vlastně, nebo z těch důvodů, proč výzkum PIAAC se realizuje v mezinárodním měřítku, proč mu tvůrci vzdělávacích politik věnují takovou pozornost je to, že doufají, že na základě výsledků výzkumu budou schopni efektivněji nastavit programy dalšího vzdělávání dospělých. 

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka
--------------------
Abychom si, paní Straková, v tom udělali pořádek, už jsme několikrát zmínili skutečnost, že jde o mezinárodní výzkum pod egirou OECD, tak možná byste mohla přiblížit, kolik zemí se vůbec účastní a proč právě i Česká republika se do toho připojuje, tak, prosím, máte slovo. 

Jana STRAKOVÁ, koordinátorka Mezinárodního výzkumu dospělých
--------------------
Toho výzkumu se účastní 25 zemí. Je tedy organizován z OECD a je řízen konsorciem předních institucí světových, které se zabývají měřením výsledků vzdělávání. Ten výzkum je podporován i Evropskou unií. V České republice je tedy hrazen z prostředků Evropského strukturálního fondu. Ale Evropská unie ještě podporuje své členské země v účasti tím, že za ně hradí mezinárodní poplatek. To znamená, je vidět, že ti tvůrci politik věnují tomu výzkumu velkou pozornost, považují jeho výsledky za velmi důležité. A my víme už z těch minulých výzkumů i z těch výzkumů v žákovské populaci, že opravdu ty výsledky jsou brány velmi vážně, protože se na základě těch výsledků například i usuzuje na to, jak jsou konkurenceschopní občané těch jednotlivých zemí. A vlády se samozřejmě obávají, že třeba špatné výsledky v tom výzkumu by mohly nějaký, mít nějaké negativní dopady na jejich ekonomiky. 

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka
--------------------
Takže Evropská unie je jakýsi tahoun ideí o vzdělané Evropě, nebo jak je strukturován ten výběr zemí? 

Jana STRAKOVÁ, koordinátorka Mezinárodního výzkumu dospělých
--------------------
Ty země se hlásí samy, protože samozřejmě jim vznikají národní náklady a i ony se rozhodují o tom, jestli pro ně ty informace jsou důležité nebo nejsou důležité. Ale všechny evropské země, které se přihlásí, tak získají příspěvek z Evropské unie a ty finanční prostředky se prostě dělí podle počtu zemí, které, evropských zemí, které se do toho výzkumu zapojily. 

Petr HOLUB, moderátor
--------------------
Informace jsou tedy důležité. Bude se do nich investovat. Ale to byly důležité zřejmě i ty informace před 12 lety. A co jsme si z nich odnesli? Kromě toho, že jsme třeba byli spokojení s výsledky. Využily se tyto informace třeba nějak při vzdělávací politice? 

Jana STRAKOVÁ, koordinátorka Mezinárodního výzkumu dospělých
--------------------
Já myslím, že ty výsledky se zatím využily málo. A myslím si, že v některých oblastech je to zvlášť alarmující, což je například ta již zmiňovaná oblast čtenářské gramotnosti. K té vlastně, k posilování čtenářské gramotnosti nebo k přemýšlení o tom, jak by se dala ta čtenářská gramotnost intenzivněji rozvíjet, vlastně dochází až v posledních letech. A přitom o těch nedostatcích víme od roku 1995, kdy proběhly vlastně ty první komparativní výzkumy. 

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka
--------------------
Takže ty výsledky zapadaly prachem? Ty původní v České republice tedy myslím. A možná v některých zemích ne, jaké máte informace? 

Jana STRAKOVÁ, koordinátorka Mezinárodního výzkumu dospělých
--------------------
Mám informace, že to, jak reagují vzdělávací politiky na ty výzkumy v jednotlivých zemích je velice různé. Že v některých zemích ty vlády reagují okamžitě. Já vím, že v Japonsku, když se zhoršilo Japonsko o několik příček ve čtenářské gramotnosti ... 

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak se páchalo harakiri tedy. 

Jana STRAKOVÁ, koordinátorka Mezinárodního výzkumu dospělých
--------------------
... tak již, již japonský ministr školství odjížděl do OECD a tázal se, cože má dělat pro to, aby tomuto propadu zamezil. Tak v tomto ohledu my jsme teda skutečně zůstávali velice v klidu. Ale také je možné, že prostě to chvilku trvá. Že jsme u nás tedy museli počkat na to, až se ukáže, jestli se ty výsledky zhoršují, protože bysme zjistili v těch posledních letech, že se výsledky českých žáků ve všech těch sledovaných oblastech významně zhoršily. Zjistili jsme to jak na úrovni prvního stupně, tak na úrovni druhého stupně. A vlastně teprve v této situaci začalo ministerstvo školství nějakým způsobem konat. A začaly ty výsledky budit nějaký zájem, čili možná je to tak, že prostě v té situaci, kdy ta zpráva je jednoznačně špatná, kdy jednoznačně se dozvídáme, že se tedy zhoršujeme, tak teprve v té situaci dochází k těm reakcím, které bychom si přáli již třeba před těmi 10 lety. 

Petr HOLUB, moderátor
--------------------
Tak, my jsme byli v tom 12 let starém průzkumu skutečně velice dobří v té matematice. Vedle skandinávců jsme prostě byli nejlepší. A tak jsem se chtěl vlastně zeptat, jak k tomu došlo, že Češi jsou tak kvalitními počtáři? 

Jana STRAKOVÁ, koordinátorka Mezinárodního výzkumu dospělých
--------------------
No, to je zajímavá otázka, že jo, na kterou vlastně nemáme odpověď, protože to je ... 

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka
--------------------
Možná si to Češi dovedou všechno dobře spočítat. 

Jana STRAKOVÁ, koordinátorka Mezinárodního výzkumu dospělých
--------------------
Možná si to dovedli dobře spočítat, jo. Teď se obáváme, že si to dovedli dobře spočítat a že už to tak dobře nedovedou. A je to samozřejmě část té odpovědi na otázku, proč už teď nejsou Češi tak dobrými počtáři jako byli dřív. Samozřejmě tohle to je odpověď, která je zcela zásadní, protože to zhoršení v matematice vlastně bylo nejvíc alarmující. Ze všech těch sledovaných oblastí. Je možné, že došlo k nějakým změnám vlastně ve výuce matematiky, které zhoršují výsledky nebo znalosti českých žáků, je také možné, že se atmosféra ve školách tak změnila, že prostě ty metody výuky matematiky, které dříve fungovaly, už třeba v současné době fungovat nemohou a je třeba na ty změny ve společnosti, na ty změny ve škole, na ty změny, které prodělávají děti reagovat nějakou zcela jinou výukou. A to jsou všechno velmi důležité otázky, na které musíme, musíme ty odpovědi nalézt. 

Petr HOLUB, moderátor
--------------------
A tady se nabízí logický výklad, nevím tedy, jestli je správný, že když tedy dříve jsme byli dobrými počtáři, tak jsme měli dobré školství a teď ho tedy máme horší. A v čem bylo tedy to minulé školství dobré? My si to ze školních tříd pamatujeme tak, že jsme pěkně v klidu seděli a psali ty písemky z matematiky. A ono se tomu teď trochu vysmívá, ale nebyl to nakonec ten správný přístup, který měl výsledky v tom mezinárodním srovnání? 

Jana STRAKOVÁ, koordinátorka Mezinárodního výzkumu dospělých
--------------------
Byl to, byl to přístup, který měl výsledky v mezinárodním srovnání před těmi 10, 12 lety. A to je hrozně důležité si uvědomit, protože mezitím se ta společnost hrozně změnila. A my v současné době se setkáváme s tím, že řada našich autorit i našich vzdělanců vlastně volá po tom, abychom se navrátili právě k těm rukoum za zády a k těm písemkám. A myslím si, že dostatečně nedoceňují ty změny, kterými prošla ta společnost v tom mezidobí. Já osobně jsem přesvědčena, že v současné době prostě není možno se vrátit k těm starým výukovým metodám, protože děti nebudou ochotny se vzdělávat těmi starými výukovými metodami. A my těmi starými výukovými metodami zkrátka a dobře nedosáhneme těch výsledků, kterých jsme dosáhli před těmi 20 lety. A myslím si, že je třeba si opravdu velmi zásadním způsobem položit otázku, za A, jaké jsou ty vědomosti a dovednosti, které potřebují mladí lidé pro uplatnění v životě a práci v 21. století? A také, jakým způsobem je možno tyhle ty vědomosti a dovednosti předávat dětem, které žijí v té současné společnosti, mají zcela jiné zábavy a záliby a taky zcela jiné zdroje a podněty než měly děti před těmi 20, 40 lety. 

Petr HOLUB, moderátor
--------------------
Kdybych se tedy vrátil teď k tomu průzkumu PIAAC, tak jedna z hypotéz, kterou by měl ověřit je to, že u dospělých dochází k podobnému vývoji matematických schopností jako u těch žáků základních škol. A že to by teoreticky mohlo ukázat nějaký další směr pro tu vzdělávací politiku. Rozumím tomu správně? 

Jana STRAKOVÁ, koordinátorka Mezinárodního výzkumu dospělých
--------------------
Ten výzkum nám samozřejmě ukáže, jestli to zhoršení, které pozorujeme v žákovské populaci, má nějaký, má nějaký odraz i v té dospělé populaci. Ale já považuji za nejdůležitější vlastně informaci, které, kterou nám výzkum PIAAC přinese, informaci o tom, jaké vědomosti a dovednosti dospělí lidé potřebují, používají v běžném životě na pracovním trhu a jaké vědomosti a dovednosti se jim nedostávají. Já si myslím, že tohle to je otázka, které my se u nás prostě hrozně málo věnujeme. My stále vycházíme z toho, že nejlepší bylo to školství dříve a že ty vědomosti a dovednosti, které jsme potřebovali dříve, potřebujeme nyní, tak stejným způsobem vlastně přistupujeme k posuzování vědomostí a dovedností potřebných tedy v dospělém životě a na trhu práce a ta situace se velmi změnila. V Americe je řada výzkumů, které zjišťují, jak se mění vlastně ta struktura vědomostí a dovedností, které potřebují lidé dnes a ukazuje se, že velmi klesá význam takových těch rutinních dovedností, jak tedy manuálních, tak kognitivních. A velmi narůstá význam například dovednosti kriticky myslet, řešit problémy, ale také význam sociálních dovedností. A těmto zjištěním, které já doufám, že ten výzkum PIAAC přinese analogii vlastně těchto zjištění pro Českou republiku, tak těm by se potom mělo přizpůsobit nejenom to vzdělání počáteční, ale i to vzdělávání další. A myslím si, že tyhle ty poznatky by měly u nás konečně nastartovat debatu o tom, jaké jsou to ty vědomosti a dovednosti pro 21. století, které potřebujeme. 

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka
--------------------
Říká Jana Straková, která řekla mimo jiné, že my se tomu málo věnujeme. Myslíte tedy tím školy, ale školy zase všechno úplně nezmůžou. Jak by ten celospolečenský proces, paní Straková, měl vypadat? 

Jana STRAKOVÁ, koordinátorka Mezinárodního výzkumu dospělých
--------------------
Myslím si, že se tomu málo věnují jak tvůrci vzdělávací politiky, ale myslím, že o tom velmi málo přemýšlíme i my jako společnost. Já jsem viděla minulý týden v televizi takový pořad, který se jmenoval Po škole ... 

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka
--------------------
I já jsem ho viděla. 

Jana STRAKOVÁ, koordinátorka Mezinárodního výzkumu dospělých
--------------------
... a tento pořad vypadal tak, že tam zhruba 10 středoškolských učitelů a ředitelů, vysokoškolských učitelů a ředitelů, odborníků zřejmě z oblasti práce a sociálních věcí hodinu vážně debatovalo o tom, jak je třeba a jakými cestami je možno zabránit mladým lidem k přístupu ke vzdělání. Ten pořad vlastně celý byl o tom, že je třeba zachovat podíl žáků v učňovských školách, že je třeba zabránit nárůstu studentů vysokých škol. A z celého toho pořadu bylo zcela zřejmé, že vycházíme z toho, že to vzdělání, odborné vzdělání, které bylo u nás ceněno vlastně za první republiky, které bylo ceněno před 50 lety, tak že pořád máme pocit, že tohle to odborné vzdělání odpovídá dobře, reaguje dobře na ty potřeby mladých lidí, které mají v dnešní době a které od nich bude vyžadovat pracovní trh. My jsme nemluvili o tom, jak změnit odborné vzdělávání proto, aby ti mladí lidé byli lépe uplatnitelní, aby byli dobře připraveni jak na tu práci, tak na ten život. Ale mluvili jsme o tom, jak vlastně je přinutit k tomu, aby volili vzdělávací kariéru, která je pro ně podle všech statistických údajů nevýhodná. A to mě utvrdilo v tom, že vlastně si neklademe ty správné otázky. Že si klademe otázku, jak zachovat ten stávající stav, ale neklademe si otázku, co udělat pro to, aby ten stav se zlepšil tak, aby odpovídal těm potřebám té moderní společnosti. 

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka
--------------------
A Studio STOP debatuje s koordinátorkou mezinárodního výzkumu dospělých Janou Strakovou. 

Petr HOLUB, moderátor
--------------------
Průzkum, kterému se v roce 1999 říkalo mezinárodní srovnání vzdělanosti dospělých, o tom jsme už mluvili, tak mimo jiné zjistil, že rozdíly v úrovni vzdělání nejsou mezi Čechy, podobně jako mezi skandinávskými národy, příliš velké. Takže to jsem se opět chtěl zeptat, čím to? Prostě jsme tradičně rovnostářští, tak se to projevilo i na tradičním školském systému? 

Jana STRAKOVÁ, koordinátorka Mezinárodního výzkumu dospělých
--------------------
Ten náš školský systém býval rovnostářský. Aspoň jsme si to mysleli. I když v České republice vždycky byla silná závislost výsledků vzdělávání na rodinném zázemí. A ... 

Petr HOLUB, moderátor
--------------------
Ale v tom roce 99 ty výsledky byly jako rovnostářské ještě. 

Jana STRAKOVÁ, koordinátorka Mezinárodního výzkumu dospělých
--------------------
Protože Česká republika byla a stále je relativně homogenní zemí z hlediska socioekonomických poměrů jednotlivých rodin. To znamená nejsou tady pořád velké ekonomické rozdíly mezi jednotlivými lidmi. Ale nicméně ty rozdíly zde nejsou, nebyly zde velké rozdíly ani v tom vzdělání. Ale pořád zde byla relativně silná závislost mezi tedy těmi výsledky vzdělání a tím socioekonomickým statusem. My zjišťujeme, že když se podíváme do žákovské populace, tak že tam Česká republika patří mezi země, kde je relativně velmi silná závislost mezi výsledky vzdělání a rodinným zázemím. A to, co zjišťujeme dále je, že se hodně zvětšují rozdíly mezi jednotlivými školami. To znamená, že některé školy navštěvují děti s dobrým rodinným zázemím, dosahují tam dobrých výsledků, jiné školy navštěvují děti s horším rodinným zázemím, dosahují tam špatných výsledků. A tohle to je trend, který mně připadá velmi alarmující a obávám se, že dříve nebo později se musí nutně odrazit v tom, že se ty, ta relativní homogenita v té dospělé populaci z hlediska vzdělání nějakým zásadním způsobem naruší. Ale otázka je, jestli ty dopady toho, co se děje v tom, v tom vzdělávacím systému, v tom školním vzdělávání, jestli ty dopady už nyní budou patrné v té dospělé populaci. 

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka
--------------------
No právě, nabízí se otázka, zda nedochází v Česku po listopadu 89 k vytváření úzké elity, často o tom píše Petr Matějů, upozorňuje, že rozdíly se zvětšují tím, že přístup na vysoké školy mají děti vysokoškolsky vzdělaných rodičů. My jsme o tom trochu mluvili, o tom rodinném zázemí. Především navíc kritizuje víceletá gymnázia, která opět podle levicových politiků, zejména levicových politiků, zvětšují ty rozdíly, tak i toto je ten problém, který by se měl více osvětlit právě v tom průzkumu. 

Jana STRAKOVÁ, koordinátorka Mezinárodního výzkumu dospělých
--------------------
Já se, já si nejsem jistá, jestli k tomuhle tomu nám výzkum PIAAC jako poskytne ty nejdůležitější informace, my se dozvíme, což je také pro nás důležitá informace právě, jestli se ta homogenita vlastně té populace z hlediska vzdělání zvýšila od roku 1998. Ale myslím si, že vlastně takové ty, ta vysvětlení, nebo ty trendy o tom, jak se mění ten vzdělávací systém, jak se mění, jak se zvyšují, zda se zvyšují nerovnosti, které ten vzdělávací systém produkuje, tak tam si myslím, že ty odpovědi musíme hledat v té žákovské populaci. 

Petr HOLUB, moderátor
--------------------
Takže si myslíte, že to otevírání nůžek mezi více a méně vzdělanými, to je nakonec v těch průzkumech na základních školách vidět, tak že to se ještě neprojeví v tom průzkumu o vzdělávání dospělých? 

Jana STRAKOVÁ, koordinátorka Mezinárodního výzkumu dospělých
--------------------
Já si od toho výzkumu slibuji, že nám například poskytne informace o tom, jaké jsou rozdíly mezi vědomostmi a dovednostmi žáků, kteří opouštějí různé typy středních škol. My v tom, Česká republika v tom výzkumu dělá nadvýběr mladých lidí ve věku 16 až 30 let. A my doufáme, že se, že se právě poučíme o tom, jak ty jednotlivé vzdělávací dráhy vlastně připravují mladé lidi pro život. My v tuhle tu chvíli vlastně nemáme vůbec žádné informace o tom, jak připravují například ta odborná učiliště, o kterých jsem mluvila předtím. Jo, to se mi zdá, že je informace, která je zcela zásadní. My vlastně mluvíme o tom, že chceme, aby se mladí lidé tedy vraceli do učilišť, aby absolvovali učiliště. Máme různé nepřímé důkazy, že ta volba je pro ně nevýhodná. Oni zpětně hodnotí to své vzdělávání jako nedostačivé, stěžují si, že se jim dostalo malého vzdělání v oboru informačních technologií, že se naučili málo cizím jazykům. Hodně z nich se snaží potom si to vzdělání doplňovat. Už méně efektivním způsobem. Ale my nemáme přímé doklady o tom, jak se liší vlastně ty jejich vědomosti, dovednosti od vědomostí, dovedností třeba absolventů maturitních oborů nebo třeba i vědomosti a dovednosti gymnazistů. A to se mi zdá, že je důležitá informace, abychom si tedy udělali představu o tom, v čem, řekněme, to vzdělání na středních odborných učilištích ty mladé lidi znevýhodňuje. A pokud už budeme chtít třeba ty mladé lidi na ty, na ta střední odborná učiliště vrátit, tak jak to vzdělání změnit tak, aby se těm vědomostem a dovednostem, které v současné době postrádají, aby se jim naučili. Čili já mám od toho výzkumu spíše tato očekávání než očekávání, že by vypověděl vlastně o celé té populaci dospělých. 

Petr HOLUB, moderátor
--------------------
Já jenom připomenu, že ten 12 let starý výzkum ukázal, že ani méně vzdělaní čeští středoškoláci nedopadají ve srovnání se světem vůbec špatně. Ale na tom, co jste říkala zaujal vlastně to, že vycházíte z předpokladu, že je dobré udržet homogenitu populace a že vlastně to vytváření elit není nic, co by mohlo být přínosem pro společnost. Tak jsem se chtěl zeptat, jestli jste to tak opravdu myslela, protože nakonec existují názory, že společnost stojí především na svých elitách. 

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka
--------------------
Dokonce se říká, že jich máme docela málo a že ta naše elitní vrstva je slaboučká. 

Jana STRAKOVÁ, koordinátorka Mezinárodního výzkumu dospělých
--------------------
Teď bysme si museli říci, co těmi, co těmi elitami myslíme. Ale já nesouhlasím tedy s tím názorem, že společnost stojí především na svých elitách. A já si myslím, že elity jsou důležité, ale připadá mi tedy důležité také si říci, co že to ty elity jsou. Já mám také pocit, že nemáme ve společnosti dostatek těch elit, jaké já bych si představovala. 

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka
--------------------
Teď tady nehovoříme o politických elitách, které se "potácejí", tak ... 

Jana STRAKOVÁ, koordinátorka Mezinárodního výzkumu dospělých
--------------------
Ale o tom bych teď nerada mluvila. Ale zdá se mi, že to, co, že to je takový jako všeobecně rozšířený omyl, respektive, že to je takový předpoklad, který je prostě neověřen. Já osobně jsem přesvědčená, že společnost je, že to blaho té společnosti naopak záleží na tom, jak vzdělaní budou ti její nejméně vzdělaní občané. Já si myslím, že je třeba daleko větší pozornost věnovat právě tomu, aby se všem dětem dostalo v tom, v tom vzdělávacím systému nějakého elementárního vzdělání, na které potom budou moci v budoucnosti navázat. Budou si ho moci rozšiřovat. A že se prostě ta vzdělávací politika musí zaměřit zejména na toto. Samozřejmě musí být schopná rozvíjet vlastně každé to dítě podle jeho možností. Musí být třeba nadaný, musí být schopna poskytnout nadaným dětem dostatek podnětů pro to, aby byly schopny se rozvíjet, abychom z nich tedy mohli mít ty elity, abychom byli schopni, řekněme, vytěžit ten jejich potenciál. Ale ta péče o ty, o ty nejméně vzdělané, o ty znevýhodněné se mi jeví být z hlediska té minimálně státní politiky jako daleko zásadnější. 

Petr HOLUB, moderátor
--------------------
Vy tedy, když to převedu teď do nějakého srovnatelného vyjádření, tak byste asi souhlasila s ekonomem Josephem Stiglitzem, nositelem Nobelovy ceny, který tvrdí, že stát má ve vzdělávání jedinou úlohu, a to vyrovnat úroveň vzdělání studentů pocházejících z různých sociálních skupin. Řekla byste to také takhle jednoznačně? 

Jana STRAKOVÁ, koordinátorka Mezinárodního výzkumu dospělých
--------------------
Já nevím, jestli bych řekla jedinou, ale rozhodně bych řekla primární. Rozhodně bych řekla primární a rozhodně bych řekla, že to je něco, čemu se prostě česká vzdělávací politika věnuje velmi nedostatečně. Ono se totiž také vlastně ukazuje, že to vyrovnávání těch šancí dětí, které přicházejí s různým rodinným zázemím, se nejlépe děje prostřednictvím společného vzdělávání. Na to je řada výzkumů, bohužel ne českých, ale mezinárodních, které ukazují, že v systému, kde je ten, kde je to vzdělávání hodně diferencované, kde se děti hodně rozdělují do výběrových a nevýběrových škol, tak že tam ty průměrné výsledky jsou stejné, ale jsou tam větší rozdíly. A že v těchhle těch systémech vlastně trpí ti žáci, kteří se dostali do těch méně výběrových větví a naopak ten systém tedy prospívá těm žákům, kteří se dostali do těch výběrových větví. Ale zároveň ty výzkumy ukazují, že to rozdělování těch žáků do těch větví není spravedlivé. Že ti rodiče, kteří jsou vzdělaní, kteří jsou motivovaní, jsou vždycky schopni si zajistit pro ty své děti ty výběrové školy, bez ohledu na to, jaké mají schopnosti a dovednosti. A také se ukazuje, že v těch výběrových školách prostě ty děti mají k tomu vzdělávání lepší podmínky, že tam mají lepší učitele, že tam mají, že tam mají lepší pomůcky a taky tam mají samozřejmě lepší spolužáky. Čili ukazuje se, že my vlastně nejsme schopni prostřednictvím těch výběrových škol všem těm dětem poskytnout optimální podmínky. Možná, kdybychom byli schopni tohle to udělat, tak bysme mohli hovořit o tom, jestli prostě není efektivnější ty děti rozdělovat. Ale ty mezinárodní zkušenosti zcela jednoznačně říkají, že my toho schopni nejsme a v té situaci, kdy toho nejsme schopni a kdy část těch dětí poškozujeme tím, že je odkláníme vlastně na ty, na ty méně příznivé vzdělávací dráhy, tak v té situaci my jsme nuceni ty žáky vzdělávat společně a jsme povinni se soustředit na to, abychom v rámci toho společného vzdělávání reagovali co nejlépe na potřeby těch jednotlivých žáků. A v současné době ten vzdělávací systém český, já už jsem to zmiňovala, jde tou druhou cestou a on se velice rozjíždí. Rozjíždí se v rámci systému toho povinného vzdělávání, kde se zřizuje celá řádka různých výběrových škol, výběrových tříd, tříd pro nadané. A ty školy se čím dál tím více diferencují. A já si myslím, že my tomu věnujeme opravdu velmi malou pozornost a že to je jev, který je velmi závažný a který bude mít pro tu společnost velmi závažné negativní důsledky. 

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka
--------------------
No, a kdo ten rozjetý vlak rozjel a kdo ho může zastavit? Teď myslím samozřejmě tu velice rychle fungující nebo projevující se diferenciaci. 

Jana STRAKOVÁ, koordinátorka Mezinárodního výzkumu dospělých
--------------------
No, určitě prostě minimálně tedy ministerstvo školství, tvůrci vzdělávacích politik se musí tímhle tím fenoménem zabývat. My ho vlastně ani pořádně nemonitorujeme. My ty doklady o tom, že se ten vlak rozjíždí, to znamená, že se ten systém diferencuje, my ho, my je máme skutečně jenom z těch mezinárodních výzkumů. V České republice neprobíhá žádný monitoring, monitoring toho, jak to v těch školách skutečně vypadá. My například nemáme žádné longiturinální výzkumy, které by nám ukázaly, jak se stejně disponovaným dětem daří v těch různých vzdělávacích drahách. My když se třeba bavíme se zastánci zvláštních škol o tom, jestli ty zvláštní školy jsou dobré nebo nejsou dobré, tak to, tak prostě argumentujeme jedním přesvědčením proti druhému přesvědčení. Zástupci, zastánci zvláštních škol často jsou prostě lidé, kteří opravdu jsou hluboce přesvědčeni o tom, že těm dětem, které oni mají ve zvláštní školách, se v těch zvláštních školách vede lépe než by se jim vedlo na základních školách. My argumentujeme nějakými mezinárodními výzkumy, že to tak není. Ale nikdo z nás vlastně neví, jak to je, protože nikdo z nás neudělal ten výzkum, kde by se sledovaly stejně disponované děti ve zvláštní škole, normální škole a na konci by se zjistilo, jaké byly ty výsledky jedněch, jaké byly výsledky těch druhých a jaké jsou třeba i jiné jejich dovednosti, sociální dovednosti, sebevědomí, vlastně všechny ty výsledky toho vzdělávání, na které bychom se potřebovali podívat. 

Petr HOLUB, moderátor
--------------------
Pokud tedy jde o srovnání úrovně vzdělání různých sociálních skupin, tak stát v posledních letech nic nepodnikl. Teď ovšem proběhl poměrně razantní zásah do vzdělávacího systému. A to je zavedení státních maturit. Proběhlo už první kolo. Takže nabízí se logická otázka, jestli ty státní maturity mohou přispět k tomu, aby se jednak zlepšila úroveň vzdělání v českých školách. A zároveň k tomu, aby se vyrovnávaly rozdíly mezi těmi různými sociálními skupinami. 

Jana STRAKOVÁ, koordinátorka Mezinárodního výzkumu dospělých
--------------------
No, teoreticky si dovedu představit situaci, že by k tomu ty státní maturity skutečně mohly napomoci. Ale jenom tedy zdůrazňuji, že tam pořád máme stranou ty absolventy těch středních odborných učilišť, o kterých pořád prostě nebudeme vědět vůbec nic. A kteří jsou na tom evidentně z hlediska těch výsledků vzdělávání nejhůře. 

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka
--------------------
Ale já vás jenom přeruším, tak jsou samozřejmě odborné učiliště s maturitou. A ty teda pohořela velmi, velmi silně. 

Jana STRAKOVÁ, koordinátorka Mezinárodního výzkumu dospělých
--------------------
Tak máme aspoň takové dílčí výsledky, ano, to je pravda. Ale já si myslím, že ta, že ta maturita tak, jak je teďko nastavená, tak že ona ten cíl nemůže plnit už třeba také proto, že ona si ho vlastně ani neklade. Kdybychom si kladli ten cíl, že máme vlastně všechny žáky vybavit, řekněme, nějakým tím, všechny absolventy středních škol vybavit nějakým minimem, které, řekněme, si budeme definovat jako to minimum, které budu potřebovat pro to další vzdělávání, aby na tom, aby mohli na toto minimum navazovat v průběhu svých pracovních kariér, v průběhu svých dalších životních vzdělávacích voleb. Tak bychom museli v první řadě sjednotit nějakým způsobem to, co se ti žáci učí v rámci jednotlivých středoškolských studií. A to jsme neudělali. To znamená pořád u nás ta středoškolská studia jsou velmi různá. Ty obsahy jsou velmi různé. Nedošlo tam ani k sjednocení toho jádra těch všeobecně vzdělávacích předmětů. Vůbec jsme si neřekli, co je toto, co by ti žáci tedy měli umět, abysme byli spokojeni s tím, jak vybaveni vlastně odcházejí z toho středoškolského systému. No, a když nedošlo k tomu sjednocení těch osnov, nebo toho, toho obsahu vzdělávání, tak těžko můžeme očekávat, že toho sjednocení docílíme tou společnou zkouškou. A na té zkoušce vidíme, že ho nedocílíme, že, protože my jsme postavili tu zkoušku ve dvou úrovních, například právě proto, že se bojíme, že nemáme žádné, žádnou takovou úroveň, kterou by mohli absolvovat žáci všech těch typů vzdělání. Což samo o sobě se mi zdá být špatné. Protože všichni ti žáci odcházejí s maturitním vysvědčením, všichni ti žáci se mohou ucházet o vysokoškolské studium. A téměř většina, ne téměř většina, ale drtivá většina maturantů skutečně se hlásí na vysoké školy. To znamená, my potřebujeme, aby všichni ti žáci měli nějaké penzum vědomostí a dovedností, o k kterých budou ty vysoké školy vědět, že je mají a na které budou moci dále navázat. A pokud bychom si toto definovali, tak bychom byli schopni zajistit možná pomocí nějaké maturitní zkoušky, která by zjišťovala to minimum, možná bychom jí neměli říkat maturitní zkouška, ale pomocí nějaké výstupní zkoušky, která by zjišťovala to minimum, tak bychom se mohli zkusit zajistit, aby všichni žáci, všichni nositelé maturitního vzdělání, maturitního vysvědčení, aby všichni žáci tuhle tu úroveň měli. Ale na to my v současné době neaspirujeme a neděláme žádné ty kroky, které by to umožnily. To znamená nedefinujeme obsah vzdělávání, nedefinujeme ty maturitní standardy a také nemáme jednotnou zkoušku, která by nám umožnila vlastně všechny ty maturanty srovnat. 

Petr HOLUB, moderátor
--------------------
A mě tam ještě napadá jedna podotázka. Ono asi 50 procent populačního ročníku složilo tu státní maturitní zkoušku, ale je tedy nějakých 10, 15 procent studentů, kteří ji nesložili. Nevíte, co se s nim teď bude dál dělat? 

Jana STRAKOVÁ, koordinátorka Mezinárodního výzkumu dospělých
--------------------
Nevím, no. To je samozřejmě taky důležitá otázka, že jo. Jako je, jaké vlastně i z hlediska jako motivace, z hlediska dopadů na ty jejich životy bude mít ta maturitní zkouška. A to jsou všechno věci, které by měly být vyjasněny dříve, než se ta vzdělávací politika k takovému zásadnímu kroku odhodlá. Na mě to trošku dělá dojem, že řadu těch rozhodnutí děláme za pochodu. 

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak, také jsme se rozhodli, že budeme testovat žáky 5. a 9. tříd základních škol, a to plošně. Tak, nemohl by být takový předstupeň právě ke zjištění dovedností a vědomostí právě tento test? 

Jana STRAKOVÁ, koordinátorka Mezinárodního výzkumu dospělých
--------------------
Na to, abychom zjistili, jaká je úroveň vlastně té naší populace, tak na to my nepotřebujeme testovat plošně. Na to nám zcela stačí, abychom dělali výběrová šetření a abychom dělali právě ty výzkumy, o kterých jsem hovořila, že je neděláme. My bychom určitě se potřebovali dozvědět více o tom, jak jsou na tom děti na úrovni základní školy, na úrovni střední školy. Ale ta výběrová šetření nám umožňují se o tom poučit lépe, protože my můžeme pomocí těch výběrových šetření otestovat daleko širší rozsah vědomostí a dovedností. My, když budeme porovnávat jednotlivé děti, tak musíme dávat všem dětem stejný test. Ten test bude mít nějakých 10, 15 úloh. A co my se z těch 10, 15 úloh můžeme dozvědět o dovednostech v matematice, která je velmi široká, o dovednostech v mateřském jazyce, který je velmi široký. Když budeme dělat výběrová šetření, tak můžeme použít takových metod, že budeme mít třeba 10, 15 různých testových sešitů a zároveň nebudeme mít takové nároky na objektivitu. Protože my nebudeme rozhodovat o osudu těch dětí na základě těch testů. A my proto můžeme například těm dětem dát nějaké úlohy, kde budou muset třeba samy něco napsat, kde budou muset samy třeba něco vytvořit. A my se tím vlastně můžeme poučit o daleko širší škále těch, těch jejich vědomostí a dovedností. To je například něco, co se rozhodli, že budou dělat kolegové na Novém Zélandu, kteří tedy netestují plošně, ale naopak dělají ta výběrová šetření ve všech oblastech vzdělávání. Dělají je například i v tělocviku, dělají je i ve výtvarných oborech a dělají to právě proto, aby ukázali školám a učitelům i celé společnosti, že to vzdělávání je velmi rozmanitý široký terén a že je třeba kultivovat vlastně všechny ty oblasti vzdělávání. Že proto, jak se ti mladí lidé budou rozvíjet, jsou důležité vědomosti a dovednosti, které se rozvíjejí ve všech těch oblastech a že se je třeba na všechny ty oblasti klást velký důraz. A o tom, že je ten terén velmi rozmanitý a že je třeba nezanedbávat vlastně žádné ty oblasti, tak o tom se přesvědčujeme i z těch mezinárodních iniciativ, které se v současné době i v mezinárodních, i tedy v národních výzkumech vědomostí a dovedností objevují, protože tam jsou velké výhrady vůči i těm mezinárodním srovnávacím výzkumům, že příliš deformují tu oblast vzdělávání, protože vlastně soustřeďují tu pozornost pouze na tu matematiku, případně na tu čtenářskou dovednost. A že vlastně v současné době, jak jsem o tom již mluvila, nabývají na významu takové dovednosti jako problémové úlohy, kritické myšlení, ale ty sociální dovednosti. A snaží se najít cesty, jak hodnotit právě i tyhle ty oblasti. Jak hodnotit třeba i ty sociální dovednosti, aby se vyslala směrem ke školám zpráva, že i ty jsou důležité a že ty i je třeba kultivovat. 

Petr HOLUB, moderátor
--------------------
Já bych se ještě zastal učilišť. Vy jste se vyjádřila kriticky k tomu, co se teď nakonec prosazuje i ve státní politice, aby co největší podíl žáků vůbec neusiloval o maturitu, ale aby šel do učilišť. Ale nakonec Česká republika, přesněji řečeno, české hospodářství stojí právě na odborných schopnostech českých žáků, jsme nejvíc průmyslová země na světě zřejmě. Proč by tedy jsme neměli v tom vyzkoušeném úspěšném trendu pokračovat? 

Jana STRAKOVÁ, koordinátorka Mezinárodního výzkumu dospělých
--------------------
My jsme o tom mluvili. Já si myslím, že ten vyzkoušený trend prostě byl skutečně velmi osvědčený v minulosti. Ale že ta současná doba klade nějaké jiné nároky a že my bychom si měli minimálně položit otázku, jestli tedy ty učiliště i ty střední odborné školy v takové podobě, v jaké je máme, s takovými důrazy, které kladou na vědomosti a dovednosti, jestli odpovídají i těm potřebám té moderní společnosti. Já mám pocit, že tomu tak není. Že tomu tak prostě nemůže být. Protože ty, se mění tedy nejenom ta společnost, nejenom ten trh práce, ale mění se i ten vzdělávací systém, už prostě sama ta skutečnost, že téměř všichni maturanti se ucházejí o vysokoškolské vzdělání, prostě podmiňuje to, že nepotřebují mít tak úzké odborné vzdělání v rámci středoškolského studia, protože ho budou získávat v rámci studia vysokoškolského. To znamená už tahle ta skutečnost napovídá, že bychom měli na těch středních školách ten odborný základ poskytnout zřejmě širší, neměl by být tak specializovaný. Ale měli bychom se více zaměřit na to všeobecné vzdělání, které potom umožní těm lidem úspěšně studovat na vysokých školách. Když jsem mluvila o těch středních odborných učilištích, tam je třeba samozřejmě zjistit, co ti lidé potřebují, co potřebují na trhu práce, co potřebují pro to, aby se mohli více rekvalifikovat. Ono se v těch mezinárodních výzkumech například také ukazuje, že i když vlastně se všude zvyšuje vzdělanost, ten, ten podíl vzdělaných lidí se zvyšuje, tak se ukazuje, že pořád vlastně to vzdělání má velmi pozitivní dopad na příjem těch, těch jedinců. To znamená, že ten trh jakoby stále není přesycen těmi vzdělanými kvalifikovanými silami a má se za to, že to je proto, že ti lidé potřebují nějaké dovednosti k tomu, aby se mohli učit těm novým věcem, kterým se musí učit na každém pracovišti. Bez ohledu na to, jestli je to pracoviště, které odebírá absolventy středních odborných učilišť a že tyhle ty dovednosti se velmi těžko vlastně učí potom v tom pracovním prostředí. Ale že se je potřebují učit v tom prostředí akademickém. To znamená, že to jsou ty dovednosti, které jim potom umožní se učit pracovat s novými technologiemi, učit se novým pracovním postupům a zlepšovat se vlastně i v tom oboru, který může být velmi odborný. Takže prostě i ty odborné obory podle mého názoru v současné době kladou na ty uchazeče zcela jiné požadavky než kladly před těmi 40 lety. 

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka
--------------------
A Studio STOP stále hovoří s koordinátorkou Mezinárodního výzkumu dospělých Janou Strakovou. A teď se konečně dostáváme také k podmínkám a vůbec k okolnostem celého toho výzkumu. Tak, jak probíhá, jak bude probíhat a jak se zapojí veřejnost? 

Jana STRAKOVÁ, koordinátorka Mezinárodního výzkumu dospělých
--------------------
Tak, v současné době tedy již tazatelé výzkumné agentury SC&C, která zajišťuje pro ten výzkum sběr dat, kontaktují vybrané občany a žádají je tedy o spolupráci ... 

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak se vybírali, paní Straková? 

Jana STRAKOVÁ, koordinátorka Mezinárodního výzkumu dospělých
--------------------
Vybírali se náhodně. Tam ty požadavky na ten výběr jsou velice striktní. V České republice, kde nemáme registr obyvatelstva, to znamená nemůžeme učinit přímý náhodný výběr, vybíráme tak, že nejdříve volíme náhodně volební okrsky, v těch volebních okrscích náhodně volíme ulice, v těch ulicích náhodně volíme domácnosti a v těch domácnostech podle jakýchsi přesných tabulek volíme tedy náhodně občany ve věku 16 až 65 let. Ten výzkum kladě vlastně na tu, na tu metodologii veliké nároky, protože my nesmíme žádného občana, kterého vybereme, nahradit žádným jiným. My nemůžeme v té domácnosti vybrat někoho, kdo by byl ochotnější ten výzkum vyplnit. Ale my musíme přemluvit k té spolupráci právě toho, kterého jsme vybrali. A zároveň jsou tam velmi přísné, přísná kritéria na návratnost, to znamená, my musíme mít návratnost minimálně 50 procent proto, aby byl ten vzorek České republiky zahrnut vlastně do toho mezinárodního zpracování. To znamená, my se musíme dostat do situace, kdy maximálně každý druhý občan odmítne se s námi na tom výzkumu podílet. 

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka
--------------------
A už máte nějaké zkušenosti, že někdo prostě řekl, za žádnou cenu? 

Jana STRAKOVÁ, koordinátorka Mezinárodního výzkumu dospělých
--------------------
No, samozřejmě, takové zkušenosti nejsou jenom z tohoto výzkumu, ale ze všech, ze všech ostatních výzkumů. Tak bychom byli hrozně rádi, kdyby občané nám vyšli v tomto vstříc a ... 

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka
--------------------
Nakonec je to i pro jejich dobro možná. 

Jana STRAKOVÁ, koordinátorka Mezinárodního výzkumu dospělých
--------------------
Protože, ano, aby, protože to si myslíme, že to samozřejmě je i pro jejich dobro, že je důležité, že ty informace jsou prostě důležité, které z toho výzkumu získáme, budou důležité pro ně, ale budou hlavně důležité pro jejich děti a pro jejich vnoučata. Takže bychom byli hrozně rádi, kdyby občané to cítili do jisté míry jako jakousi občanskou povinnost se toho výzkumu zúčastnit. Ale samozřejmě se na to nemůžeme spoléhat. Oni za to, za tu účast dostanou jakousi odměnu 500 korun, ale ta odměna je samozřejmě ... 

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak dlouho trvá to dotazování? 

Jana STRAKOVÁ, koordinátorka Mezinárodního výzkumu dospělých
--------------------
... spíše symbolická, ano. Protože to dotazování trvá zhruba hodinu. On je tam nejdřív, teda zhruba dvě hodiny. Ve skutečnosti. Protože on je tam nejdřív dotazník, kde se ti občané jsou dotazováni právě na jejich zkušenosti ve vzdělávacím systému, zkušenosti na pracovním trhu, právě na to, jak využívají různé vědomosti a dovednosti v běžném životě, v pracovním životě. A potom následuje zhruba hodinový test. 

Petr HOLUB, moderátor
--------------------
A nemohou být ty výsledky a ta data nějak zneužity? Všichni máme teď strach z různých bezpečnostních agentur, tak bude to chráněno, nebo se zjistí o mně spousta informací, třeba i to, jak špatně umím počítat? 

Jana STRAKOVÁ, koordinátorka Mezinárodního výzkumu dospělých
--------------------
To si myslím, že je naprosto vyloučené. Tady jsou samozřejmě ty, ty nároky na to, na tu správu těch dat velice přísné. A to jsou tedy nejenom nároky mezinárodní, ale jsou to i nároky národní. To znamená tam vlastně ty údaje o těch respondentech jsou jaksi udržovány zcela separátně od těch údajů o těch výsledcích v tom výzkumu, i o těch dotaznících. A vlastně výzkumníci budou pracovat jenom s těmi dotazníky. Oni ty informace o těch jednotlivých občanech na nic nepotřebují. 

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka
--------------------
Paní Straková, co takový test, ten znalostní tedy, obnáší? Já jsem si na vašem webu už přečetla několik testů, některé jsem i vyplnila, to jsou takové rozinky na dortu, aby se lidé navnadili. Tam třeba se zjišťuje, jaký trajekt zvolit, abyste se co nejlépe, nejbezpečněji dostala z bodu A do bodu B do určité doby, tak takhle to vypadá? 

Jana STRAKOVÁ, koordinátorka Mezinárodního výzkumu dospělých
--------------------
Takhle to vypadá. Ty úkoly jsou opravdu velmi striktně takové, které řešíme v běžném životě. Nejsou tam žádné školské úlohy, tím se ten ... 

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka
--------------------
Objednávka v penzionu například. 

Jana STRAKOVÁ, koordinátorka Mezinárodního výzkumu dospělých
--------------------
Například. Například, počítáme například cenu výrobku po slevě, počítáme třeba nějaký úrok, který zaplatíme, když si budeme brát nějakou určitou půjčku. Počítáme, já nevím, počet balíků dlaždic, které budeme potřebovat na vykachlíčkování koupelny. V té čtenářské gramotnosti vyhledáváme různé informace, jak tedy v elektronických, tak tedy v těch tištěných zdrojích. A v těch řešeních, v těch úlohách na řešení problému také řešíme úkoly, s kterými se běžně setkáváme, například máme za úkol si vybrat nějaké představení na základě nějakých kritérií, objednat si na to představení vstupenky, máme za úkol vyhledat nějaký zdroj, který nám poskytne nějaké zadané informace, posoudit jeho hodnověrnost. To jsou všechno úkoly, s kterými se běžně setkáváme. 

Petr HOLUB, moderátor
--------------------
A nebudete po mně chtít například to, abych ovládal nějaké speciální počítačové programy a třeba tam i vytvářel nějaké grafiky? Nepůjdete až takhle daleko? 

Jana STRAKOVÁ, koordinátorka Mezinárodního výzkumu dospělých
--------------------
Ne, ne, ne. Tam takovéto specializované dovednosti se tam opravdu nezjišťují. Ta prostředí, s kterými pracuje vlastně ten test řešení problémů, to jsou všechno známá prostředí vlastně elektronické pošty, webu a /nesrozumitelné/ tabulek. 

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak, a na úplný závěr, jaký by byl ideální výsledek, který uspokojí Janu Strakovou a její tým? A ještě úplně na závěr nám řekněte, kde občané, kteří jsou určitě už navnaděni, aby otevřeli dveře tomu tazateli, najdou všechny potřebné informace, než tedy tazatel zazvoní? 

Jana STRAKOVÁ, koordinátorka Mezinárodního výzkumu dospělých
--------------------
Všechny informace najdou na webových stránkách www.piaac.cz. A tam také najdou číslo na naši zelenou linku, kam se mohou obrátit například v případě, že budou mít nějaké pochybnosti o tom jestli ten člověk, který se na ně obrátil, je zrovna tazatelem toho našeho výzkumu. A jaký výsledek by mě udělal radost, no, velkou radost by mi udělalo, kdyby se Česká republika umístila v první třetině, ale, upřímně řečeno, s tím příliš nepočítám. 

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka
--------------------
Říká koordinátorka Mezinárodního výzkumu dospělých Jana Straková, která byla hostem dnešního Interview Studia STOP. Tak, až budou nějaké relevantní výsledky, tak vás opět rádi tady u nás v Českém rozhlase 6 přivítáme. Pro tuto chvíli na shledanou. 

Zvukový záznam pořadu naleznete v sekci iRadio.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je Mediasearch. Texty neprocházejí korekturou.  


 

Nové články v rubrice

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2017 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace