Veřejnoprávní média

Pavel Dostál

Vánoce se kvapem blíží a jen málokdo je rozhodnut strávit je bez nejlepšího přítele člověka, jak dnes mnozí nazývají televizi. Veřejnoprávní Česká televize se předhání s komerčními stanicemi v nabídce cituplných příběhů, pohádek pro velké i malé a dalších svátečně laděných pořadů. V blesku třpytivých ozdob a vůni purpury lze lehce zapomenout na lítý boj na televizním trhu o podíly reklamního koláče, který vanilkou v žádném případě nevoní, na politické a ekonomické hrátky, jež už dávno přesáhly rozměr i té největší obrazovky. Je český veřejnoprávní sektor v krizi a pokud ano, postihne ona krize i spřízněná odvětví, včetně celé kulturní oblasti? Na to se pokusíme hledat odpověď v dnešním vydání Studia Stop.

Ukázka: Rada uměleckých obcí, jejímiž členy jsou Obec spisovatelů, Obec překladatelů, Svaz autorů a interpretů, Asociace hudebních umělců a vědců, Sdružení rozhlasových tvůrců, Unie výtvarných umělců České republiky, Syndikát výtvarných umělců, Herecká asociace, Fites, Asociace fotografů, Obec architektů, vyjadřuje ostrý protest současné politické reprezentaci, jak vládní, tak opoziční, za nepřijatelné řešení problémů v oblasti kultury. Kromě nedostatečného financování kultury je řešení situace ve veřejnoprávních médiích a zákonodárné iniciativy v oblasti nejen kultury, ale i ochrany práv autorů a výkonných umělců, naprosto nepřijatelné. Rada uměleckých obcí vyzývá umělce i občany, aby kritické situaci věnovali pozornost, neboť důsledkem současné politiky bude likvidace celých uměleckých profesí a žánrů. Původní dramatická tvorba, dokumenty a podobně. Rada uměleckých obcí vyvine maximální úsilí a využije svých kontaktů v zahraničí k tomu, aby tento nepřijatelný vývoj zvrátila. Vyzýváme politiky, aby tuto velmi vážnou situaci urychleně řešili. Podepsáni Ivan Binar, předseda Rady uměleckých obcí a Obce spisovatelů, Jan Halas, Sdružení rozhlasových tvůrců, Mikoláš Chadima, Svaz autorů a interpretů, Jan Kraus, Fites, Václav Kubát, Unie výtvarných umělců České republiky, Ivana Matějková, Asociace fotografů, Karel Míšek, Syndikát výtvarných umělců, Jan Štern, Fites, Bohumil Schwarz, Herecká asociace. 

Moderátor (Jana Šmídová): Tolik výzva, na níž se jmenovaní shodli na počátku prosince a kterou adresovali všem relevantním politickým silám, Sněmovně a zejména její takzvané mediální komisi, Senátu, vládě a jejímu předsedovi a rovněž ministru kultury Pavlu Dostálovi. A právě jeho jsem se otázala, zda již apel obdržel a co o něm soudí? 

Host (Pavel Dostál): Pokud se týká této výzvy, uznávám, že jsem se se členy Rady sešel, že jsem zprostředkoval setkání Rady s premiérem, že jsme tento problém diskutovali, že jsme se s panem premiérem snažili vysvětlit zástupci uměleckých obcí, že získat jedno procento ze státního rozpočtu na kulturu je cílem této vlády, to znamená, že na naplnění pořád má ještě dva roky. Že prostě musíme vycházet z ekonomických možností této země. Současných 0,71 je maximum, které si můžeme dovolit. Hlavně jsme se snažili vysvětlit kolegům, že jejich oprávněné požadavky nestojí proti neoprávněným požadavkům. Že problém je v tom, že oprávněné požadavky kultury stojí ve společné frontě s oprávněnými požadavky školství, oprávněnými požadavky zdravotnictví a že se tyto prostě problémy musí řešit pouze opravdu komplexně v souvislosti s ekonomikou tohoto státu. 

Moderátor (Jana Šmídová): Já se ale přesto musím zeptat. Nebylo možné částku pro tento rok navýšit? Vy jako ministr a zároveň člověk z kulturní sféry přece víte, že vzhledem ke vstupu země do Evropské unie bude právě kultura důležitou vizitkou celkového stavu země. 

Host (Pavel Dostál): Kultura bude vizitkou země. Copak česká kultura je na tom tak špatně, že není vizitkou země? Copak vizitka země je pouze to, kolik stát dává peněz do kultury? Vždyť rozpočet Ministerstva kultury byl jediný rozpočet, kterého se nedotkla reforma veřejných financí, to jsem ubránil, to znamená, že rozpočet na rok 2004 je ve stejné výši, jako rozpočet na 2003, na rozdíl od ostatních resortů a po jeho schválení v Parlamentu dokonce narostl o další půl miliardy. Takže já vaši otázce, kdybych se měl vyjádřit velice stručně, nerozumím. 

Moderátor (Jana Šmídová): Já spíš jenom interpretuju názory onoho Sdružení uměleckých obcí, kteří mají tedy poněkud jiné mínění, než vy, ale to je samozřejmě otázka do diskuse. 

Host (Pavel Dostál): No, jednak to také bylo před jednáním vlády o rozpočtu setkání s premiérem, těch zástupců obcí a se mnou. Jo, ještě důležitá věc. Resort kultury je jediný resort, který navyšuje v příštím roce i o 10 procent v oblasti pracovníků odborných. To taky žádný resort nedosáhl, takže já si myslím, že ten posun je vidět a když se podíváte mimochodem, jak neustále čtu a jak je to s tou památkovou péčí. Když se podíváte,co se stalo od roku 93 do 2003 s památkovou péčí, tak zjistíte, že zatímco v roce 1993 do památkové péče se dávalo asi miliarda 300 milionů, tak na příští rok máme do památkové péče skoro 2 miliardy 100 milionů, prostě obrovský skok. To prostě musí být také někde cítit a na těch památkách je to vidět. 

Moderátor (Jana Šmídová): Takže když jste jednal s oněmi představiteli uměleckých obcí, tak vaše argumenty přijali, rozuměli jim? 

Host (Pavel Dostál): Ne, nepřijali je, samozřejmě, že je nepřijali, protože chtějí věc řešit tak, že kultura musí mít jedno procento. My jsme říkali, je to cíl, který má nějaký horizont. Budeme se ho snažit naplnit. Upřímně řečeno s tímto nebyli spokojeni, ale to neznamená, že naše vztahy jsou nějaké antagonické. 

Moderátor (Jana Šmídová): Uvádí ministr kultury Pavel Dostál. Je situace opravdu tak vážná, jak jí vaše prohlášení prezentuje? To už je otázka pro jednoho z hlavních signatářů, předsedu Filmového a televizního svazu Fites, Jana Krause. 

Host (Jan Kraus): No, situace je možná vážnější, než si veřejnost a dokonce i umělecký obce nebo pár lidí z uměleckejch oborů uvědomujou, protože v současný době je situace tak vážná, že vlastně byla zastavena výroba veškerých dramatických děl původních českých, v Český televizi, a dokumentů, což znamená, že máte dvě disciplíny, který tady jiný médium neobstarává a obsluhovat ani nemůže. Tak to máte dva samostatný žánry s celým svým profesním zázemím pryč, a můžeme čekat, co dál, a k tomu prosím s dovolením přičtěme to, že Česká republika dává na kulturu něco kolem 0,6 procenta z celkovýho rozpočtu a to i včetně plateb církvím, takže aby bylo jasno, jsou země kolem nás, jako Maďarsko a Polsko, který dávají zhruba dvakrát tolik. 

Moderátor (Jana Šmídová): Vy výzvu adresujete všem relevantním politickým činitelům. Co od nich v tuto chvíli očekáváte? 

Host (Jan Kraus): My očekáváme, že to vezmou jako příležitost, aby se ta věc dala řešit konstruktivně, protože jak známo, když potom se objeví nějaký projevy nespokojenosti formou občanský neposlušnosti a podobně, tak politici opakovali, že se to nedá řešit na ulicích a náměstích. No tak my si nepředstavujeme, že bysme tady masově demonstrovali, tolik nás není, ale jako lidi pracující často právě i v médiích a v různejch komunikačních prostředcích, včetně divadel, si myslím, že jsme schopni vyvolat určitou kampaň, která by pro politika byla nepříjemná. 

Moderátor (Jana Šmídová): Jaký čas ke splnění požadavků politické reprezentaci dáváte a co rada uměleckých obcí udělá, pokud její apel nebude vyslyšen? 

Host (Jan Kraus): My si myslíme, že je nepatřičný dávat nějaký časový limity, my nejsme odborová organizace a nejednáme o kolektivních smlouvách. My si myslíme na druhou stranu, že se dá předpokládat, že politická reprezentace na to reagovat nebude. Čili my pokračujem v dohadováním a přípravách případných akcí, kterýma bysme demonstrovali naši nespokojenost. My bychom rádi sdělili taky veřejnosti, jak to vlastně s kulturou vypadá, protože nesmíte zapomenout, že například dvě komerční televize jsou v rukou soukromých majitelů, kteří je můžou kdykoliv prodat a velká šance, že jedinou českou televizí případně se stane česká veřejnoprávní televize v budoucnosti, je velká. Proto nám záleží i na tom, aby toto médium bylo ve stavu, kterýmu by mělo odpovídat. My jsme zvyklí na to, že politici to neberou vážně, až když je zle. 

Moderátor (Jana Šmídová): Zle možná bude v případě veřejnoprávního sektoru. Poslanci stále odkládají rozhodnutí o podílu reklamy a zvýšení koncesionářských poplatků. Například už nyní je Česká televize, a vy jste se o tom zmínil, finančně na kolenou. Chystáte tedy demonstrace, máme se těšit na nějaké další plné Václaváky? Vy jste to ale víceméně vyloučil? 

Host (Jan Kraus): Ne, to jsem nevyloučil, ale politici vedou svoji celkem nesnesitelnou řeč o dvacetikoruně, pokud jde o koncesionářské poplatky vůči České televizi, to se mi zdá jako zástupný a legrační problém. Ale druhá věc je, že my jsme připraveni v podstatě skutečně se zorganizovat v rámci našich možností už jenom proto, že to je konec i pracovního uplatnění pro velkou část lidí, působících nejenom v televizi, to znamená konec českých herců, scénáristů, lidí, kteří předkládali látky, upravovali, překladatelé, tlumočníci, střihači, můžete zrušit katedru hraný tvorby na FAMU, katedru dokumentu, toho je hodně, ten dopad je obrovskej a vlastně ty umělecký svazy až teď zjišťujou, co se to stalo a my si myslíme, že politici se v podstatě snaží vydírat média, zejména Českou televizi k tomu, aby za to, že pak dostane ony peníze, tak bude poslušná. Pokud mluvíte o penězích za reklamu, já se obávám, že politici často sloužej jako agenti komerčních televizí v tom smyslu, že maj možná slíbenej nějakej bakšiš za to, když reklamu Český televizi vezmou a dají jí jim, protože si musíte uvědomit, že to je miliarda do rukou soukromejch podnikatelů, kterou vezmou z kapes vlastně koncesionářů. 

Moderátor (Jana Šmídová): Mě zaujala na té výzvě také jedna věc. Vy se obracíte i do zahraničí. Lze však odtud čekat konkrétní pomoc? Na druhé straně, jestli vše dobře půjde, za pár měsíců budeme členy Evropské unie? 

Host (Jan Kraus): No my si myslíme, že případná a efektivní pomoc ze zahraničí se dá očekávat spíš, než doma. Evropská umělecká fronta zdaleka není tak bezvýznamná, jak si možná český politici myslej, protože v Evropský unii je celkem dobrým zvykem a funguje to tak, že dopady z kultury se poměrně rychle dostávají do běžný diplomacie, takže je to obdobný, jako když v komunismu naši politici na místní problémy taky kašlali do tý doby, než s nima měli problémy na mezinárodní scéně. My si myslíme, že nám to kdyžtak jenom pomůže v tom vytváření nějakýho tlaku. 

Moderátor (Jana Šmídová): Míní předseda Fitesu Jan Kraus, který stejně jako ostatní signatáři výzvy Rady uměleckých obcí zdůrazňuje potřebu silné veřejnoprávní sféry. A je stejného názoru i ministr kultury Pavel Dostál, předkladatel takzvaných mediálních zákonů? Poslanci verdikt stále odkládají a někteří uvažují i o tom, že by se o obou poplatcích, tedy pro televizi a rozhlas, mělo jednat odděleně. 

Host (Pavel Dostál): Ano, ale to se na to musíte ptát nikoliv předkladatele, ale poslanců, kteří tyto obstrukce s těmito zákony dělají. Já jsem zákony předložil v loňském roce, do dnešního dne v podstatě nebyly projednány tak, aby mohly jít do druhého a třetího čtení. Teď byly odloženy na únor, takže máte pravdu, že tady padají návrhy, aby se rozhlasové oblasti posuzovaly zvláště, ale na to já vám neodpovím, protože já jsem předkladatel. 

Moderátor (Jana Šmídová): Považujete to, pane ministře, za rozumné, tento návrh na oddělené jednání? 

Host (Pavel Dostál): Ne, já to nepovažuji za rozumné už z jednoho prostého důvodu, že se domnívám, že veřejnoprávní prostředky by měly dělat jeden balík. Na straně druhé rádio je na tom také velice špatně a zřejmě poslanci, kteří nepřejí České televizi, chtějí přát alespoň českému rádiu, tak navrhují to, co navrhli. 

Moderátor (Jana Šmídová): Vy v této souvislosti chcete, alespoň jste to sdělil servisu ČTK, dokonce vyvolat koaliční jednání a zároveň zdůrazňujete,že i ve vaší mateřské straně ČSSD jsou poměrně různorodé názory. Jak se tahle věc v tuto chvíli vyvíjí? 

Host (Pavel Dostál): Já jsem se snažil zrovna včera na klubu vysvětlit poslancům Sociální demokracie, že zaprvé musí oddělit od sebe otázku, jaká je v současné době kvalita televizního zpravodajství a publicistiky, musí oddělit to od potřeb televize. Já souhlasím třeba s tím, že část publicistické a zpravodajské reprezentace v České televizi pracuje podle mého v rozporu s posláním veřejnoprávní televize, to znamená, že nekoná veřejnou službu, neinformuje, ale cpe do vysílání své názory a jenom své názory, v podstatě se chová jako nějaká politická strana. Ale to bych oddělil od skutečnosti, že televize potřebuje peníze. Nechtěl bych řešit právě otázku zpravodajství a publicistiky tím, že prostě nepřidáme televizi, protože je to, ve svém důsledku znamená, že to ničí kulturu, protože kdo to odnese? To neodnese ani televizní publicistika, ani zpravodajství, to odnesou dramatické pořady, dokumentární filmy, příspěvek české televizi, zásadní příspěvek české kinematografii. To je veřejnoprávní vysílání, týkající se služeb pro menšiny, vážná hudba, sport a proto se domnívám, že by člověk neměl k tomu přistupovat předpojatě, i když znovu říkám, že chápu poslance, že někdy se jich ta nespravedlnost dotkne, no. Snažil jsem se o tomto přesvědčit poslance včera v našem klubu a myslím si, že jsem měl dost úspěch, protože se ke mně přidali někteří z významných politiků našeho klubu a podpořili můj názor, že je potřeba zvýšit koncesionářské poplatky jak rádiu, tak televizi. 

Moderátor (Jana Šmídová): Nyní se opět aktivizuje veřejnost a chce různými akcemi i happeningy bojovat za zvýšení koncesionářských poplatků a zachování veřejnoprávní sféry. Domníváte se, že to je věc, která vaše iniciativy podporuje? 

Host (Pavel Dostál): Mám bohužel zprávy trošku jiné. Víte, ono to má, ta mince má dvě strany, jako všechno. Na jedné straně je dobře, že se burcuje veřejnost a říká si, podívejte se přijdete o takovou a takovou podstatnou část vysílání, přijdete o takovou a takovou podstatnou část kultury, ale na straně druhé přibývá diváků, kteří neplatí koncesionářské poplatky, to znamená, že burcování na ně neplatí a hlavně přibývá lidí, který mě píšou, že jsem darebák a lump,když chci zvyšovat poplatky televizní, vždyť ta Nova a Prima dělá takové krásné pořady a zadarmo. Oni například netuší, ti diváci televize Nova a Prima, že přispívají dnes a denně v obchodech na vysílání televize Nova a Prima tím, že nakupují výrobky, které jsou v televizi propagovány. 

Moderátor (Jana Šmídová): Podotýká ministr Dostál, podle něhož se bez vyšších poplatků nebudou vyrábět nové programy, nebudou filmy, lidé se přestanou na televizi dívat, přestane se platit, finanční situace televize se ještě zhorší. Na nepřihlášených majitelích televizorů přitom Česká televize již nyní tratí stovky milionů korun ročně. A pak může vystoupit nějaký politik a říci, že můžeme jeden program zprivatizovat a zbyde jeden slabý program, který nebude moci v žádném případě naplnit množství veřejné služby, kterou má, nastínil Dostál krizový scénář. Něco podobného se stane i s veřejnoprávním rozhlasem, pokud se nenavýší koncesionářský poplatek o osm korun, dodává ministr, podle něhož by hrozilo například zrušení kulturní stanice Vltava. A co soudí jeden z těch, kdo o zvyšování poplatků opravdu rozhodují? Slovo má poslanec ze sněmovní mediální komise, Petr Pleva z ODS, který se také zasadil za pozdržení vyšších koncesionářských poplatků. Uvědomoval si ve světle razantní redukce některých programů České televizi důsledky svého postoje? 

Host (Petr Pleva): To není na naší straně, je na straně televize. Televize již mnohokrát proklamovala, že zredukuje své náklady a zprůhlední finanční toky. Dosud tak neučinila. Česká televize má rozpočet o miliardu korun vyšší, než Ministerstvo kultury, přes 5 miliard korun. Za tyhle peníze se velmi kvalitně dá dělat televize. My víme, že byla inflace, došlo ke zdražení mnoha vstupů a jsme ochotni uvažovat o zvýšení koncesionářského poplatku, ale potřebujeme vědět, že peníze, které musí platit všichni koncesionáři, půjdou skutečně na kvalitní tvorbu, nikoliv jen na platy mnoha zbytečných zaměstnanců, případně na vytápění mnoha nesmyslných budov. 

Moderátor (Jana Šmídová): Takže vy v zásadě nejste proti zvyšování poplatků, nicméně čekáte nějaké razantní ozdravující kroky České televize? 

Host (Petr Pleva): Ano. 

Moderátor (Jana Šmídová): Nyní se ovšem ozývají hlasy, že by se mělo o poplatcích pro rozhlas a televizi jednat odděleně. Předkladatel mediálních zákonů, ministr kultury Pavel Dostál, naší stanici tvrdil a říkají to i jiní, že poslanci jsou příznivěji nakloněni rádiu, zatímco televizi chtějí ztrestat? 

Host (Petr Pleva): Já nechci nikoho ztrestat. Ten problém stojí trošku jinak. U Českého rozhlasu byla novelou zákona o Českém rozhlasu uložena Českému rozhlasu nová povinnost, to znamená vytvořit studia na každý kraj. Český rozhlas tohle ustanovení zákona plní a skutečně vytváří krajská studia, je tedy logické, že na tyto zvýšené náklady, které jsou mu uloženy zákonem, potřebuje nějaké další prostředky. Česká televize žádnou takovou povinnost nemá. 

Moderátor (Jana Šmídová): Proč jste odkládali to zvýšení poplatků pro Český rozhlas až na ten únor? 

Host (Petr Pleva): Protože bohužel pan ministr Dostál ten zákon předložil jako celek, jako jeden balík a kdybychom teď zvýšili rozhlasu, tak bychom de facto uzavřeli tento zákon, zvýšení televizi by bylo možné až někdy, dejme tomu v polovině příštího roku, tudíž by se o další půlrok zdrželo, což jsme nechtěli. Právě díky televizi teď na to v podstatě doplácí i rozhlas. 

Moderátor (Jana Šmídová): Z vašich slov vyplývá, že poslanci z takzvané mediální komise se domnívají většinou, že televize nehospodaří tak dobře, jako rozhlas. Rozhlas prostě je na tom hospodářsky lépe? 

Host (Petr Pleva): Dá se to tak stručně říci, i když samozřejmě vidíme, že i rozhlas má jisté rezervy, ale nejsou samozřejmě tak markantní, jako u České televize. 

Moderátor (Jana Šmídová): Zmíněný ministr Dostál však jako řada dalších poslanců si myslí, že televize některými pořady, jako byla dnes už proslavená reportáž o termitech, hraje politické hry a to ztěžuje rozhodování zejména o jejím finančním osudu. Vy jste téhož názoru nebo vás ony reportáže nějak nezasáhly? 

Host (Petr Pleva): Mě osobně tyhle reportáže se vůbec nedotkly. Já si myslím, že to není o reportážích, to je jiná otázka, naplňování kodexu České televize a podobně. Nicméně si myslím, že kdybychom přistupovali ke zvyšování peněz na základně některých reportáží, bylo by to velmi malicherné. Já myslím, že tohle skutečně roli nehraje a ostatně můj názor na zvyšování poplatků České televizi je dlouhodobě konzistentní, takže jsem na něm nezměnil ani čárku, ani před termity, ani po termitech. 

Moderátor (Jana Šmídová): Kromě poplatků jde ovšem ve vašem rozhodování také o podíl reklamy ve veřejnoprávní televizi. Jaký je váš osobní názor? Zvýšit, snížit či třeba zcela eliminovat reklamu na obrazovkách České televize? 

Host (Petr Pleva): Já za ideální model považuji model BBC, kdy veřejnoprávní média nemají vůbec žádnou reklamu, považoval bych za dobré, aby se postupnými kroky dospělo k tomuto stavu. Myslím si, že reklama vede veřejnoprávní média k soutěžení s komerčními stanicemi a že je to na úkor právě veřejnoprávních pořadů. 

Moderátor (Jana Šmídová): Vy jste řekl postupné kroky, znamená to, že nyní by mohla ještě reklama v televizi zůstat a v nějaké blízké budoucnosti by se eliminovala? 

Host (Petr Pleva): Viděl bych účelné několika postupnými kroky snižovat reklamu a navyšovat koncesionářský poplatek, protože samozřejmě je logické, že snížení reklamy musí znamenat také zvýšení koncesionářského poplatku, aby byla vyrovnaná ekonomika. Nicméně není možné to udělat nějakým razantním zvýšením, protože to by jen zvýšilo počet neplatičů a výsledný ekonomický efekt by byl nulový. 

Moderátor (Jana Šmídová): Zmiňujeme-li se o oněch postupných krocích, jak se díváte na onen názor, který taky patrně by se realizoval až v nějaké vzdálenější budoucnosti a to je spojení Českého rozhlasu a České televize? 

Host (Petr Pleva): Principielně proti tomu nelze nic namítat, protože to tak funguje v mnoha zemích, kde je jeden veřejnoprávní broadcaster, který provozuje jak televizi, tak rozhlas. U nás historicky vzniklo oddělení rozhlasu a televize především díky tomu, že jeden generální ředitel musel být Čech, druhý musel být Slovák. Pokud by k tomu mělo dojít, potom já osobně bych požadoval záruky, že to nebude na úkor Českého rozhlasu, protože rozhlas jako logicky slabší médium by mohlo na takovéto spojení ekonomicky doplatit. 

Moderátor (Jana Šmídová): Tam se nabízí ovšem také otázka, že každé to médium má poměrně silný management, velký aparát. Nevedlo by to právě ještě ke zbytnění oněch řídících složek? 

Host (Petr Pleva): Pravý opak je pravdou, právě v řídících složkách, ale i ve složkách ekonomických, tak například ve složkách zahraničních zpravodajů teď dochází k dublování a nemuselo by k tomu docházet. 

Moderátor (Jana Šmídová): Říká poslanec za ODS Petr Pleva. Poslanci nejen, že rozhodují o mediální legislativě, ale dosud volí, a nový zákon o takzvané třízdrojové konstrukci zatím nemá příliš šancí na úspěch, členy mediálních rad. Jak jeden z nich, člen Rady České televize, Jiří Voráč, vnímá nynější stav veřejnoprávního média a rušení řady jeho pořadů? 

Host (Jiří Voráč): Sice by asi bylo na místě udělat určitou dramaturgickou revizi té programové skladby jednotlivých programů v České televizi a to bez ohledu na to, zda je nebo není Česká televize ve finančních obtížích. Nicméně zdá se mi, že se ruší věci, o nichž si myslím, že by naopak se jimi televize měla profilovat. Mám na mysli především ty publicistické pořady. 

Moderátor (Jana Šmídová): Krize současná je označována za jakousi špičku ledovce, za vrchol dlouhodobé krize, věcí, které byly dělány, jak v personální sféře, například se tam za krátkou dobu vystřídalo několik ředitelů a podobně, že ten management prostě v posledních letech nefunguje, jak by měl. Vy nyní jako člen Rady na hospodaření a na činnost managementu České televize také dohlížíte. Domníváte se, že se dá hovořit o jakémsi dlouhodobějším procesu? 

Host (Jiří Voráč): Zcela nepochybně. Já jsem ovšem členem Rady pouze tři čtvrtě roku, od jara letošního roku, čili já jsem za tu dobu se setkal pouze s dvěma řediteli a s dvěma managementy, i když teď si uvědomuju, že když říkám, že jsem tam půl roku, tak to samo o sobě, že už jsem potkal dva ředitele, je.. 

Moderátor (Jana Šmídová): O něčem svědčí. 

Host (Jiří Voráč): Je zvláštní, o něčem svědčí, přesně tak. Televize několik let, minimálně teda od sklonku minulé dekády, je vlastně v jakési permanentní krizi v tom smyslu, že situace není stabilizovány po té stránce personální, že se tam neustále mění nejenom lidé, ale také s nimi koncepty a to se pochopitelně a logicky muselo projevit dříve nebo později nějakým případným i třeba kolapsem. Ale nemyslím si, že v tuto chvíli ten kolaps nastal. Nicméně samozřejmě žádnému organismu nesvědčí, pokud se tam příliš střídají šéfové a pokud se radikálně a nikoliv kontinuálně dělají nějaké změny. V tomto smyslu jaksi je to výsledek určitého procesu nestability. 

Moderátor (Jana Šmídová): Pane Voráči, jistě vy i další členové Rady přemýšlejí, jak onomu kolosu, České televizi, pomoci? Domníváte se, že by spásou bylo urychlené schválení koncesionářských poplatků nebo respektive navýšení koncesionářských poplatků, přiřčení určitého procenta reklamy, či by to byly jenom peníze, které by zase padaly do jakéhosi bezedného kotle a nic by se příliš nezměnilo? 

Host (Jiří Voráč): Na to není úplně jednoduchá odpověď, protože ta otázka směřuje pouze k jedné části finančních zdrojů. Pokud s budu držet teda přímo vaší otázky, domnívám se osobně, že je naprosto ostudné, že dávno už ty koncesionářské poplatky nebyly zvýšeny a to říkám nikoliv jako člen Rady České televize, ale jako člověk, který si nakupuje nějaké věci a ví, že se prostě služby i nejrůznější další komodity v posledních letech výrazně zdražily. Čili pokud dneska platíme za telefon, řekněme, 300 korun měsíčně jenom za pronájem přístroje, tak je s podivem, a neustále se ceny zvyšují, že podobně se vlastně nezvyšují i televizní poplatky, neboť se pohybují ve stejném prostoru ekonomickém. Čili by bylo logické, kdyby se zvyšovaly. A já osobně jako poplatník bych tomu rozuměl. Druhá věc je, do jaké míry by byly účelně využity, to samozřejmě nedokážu posoudit, neboť management je nový, se svým rozpočtem ještě nehospodařil, tudíž bych hádal ze skleněné koule, do jaké míry by byl nebo nebyl schopen těch peněz využít dobře a ku prospěchu věci. Ta další část té otázky směřovala k reklamě. Tam, abych řek pravdu, já osobně si nejsem úplně jist tím, zda je ku prospěchu médiu veřejné služby, aby reklamu vůbec nějakou mělo, ale v tom případě by se samozřejmě musely upravit ty ostatní finanční zdroje, třeba pravidelným navyšováním těch koncesionářských poplatků či jinými způsoby. Určitě bych asi takový návrh na zvýšení procenta těch reklamních časů neblokoval. Ale nemyslím si, že to je nějaký rozhodující díl, konec konců podle těch propočtů by to byla vcelku marginální částka, pokud je mi známo, která by takto mohla televizi přibýt, neboť by se ztrojnásobil příjem z reklam. Matematicky to vychází tak, že by to byl trojnásobek teoreticky. 

Moderátor (Jana Šmídová): Někteří komentátoři hovoří o tom, že jde vlastně o politický tlak, že někteří politici, některé strany drží Českou televizi vyloženě na uzdě tím, že pořád je ve hře privatizace druhého kanálu České televize. Zaregistroval jste něco podobného? Domníváte se, že by to mohlo být tak? 

Host (Jiří Voráč): No tak jistě, domnívám se, že by to tak mohlo být. Jistě, že jsem to zaregistroval, v tom smyslu, že vidím jednak ve společenské atmosféře, jednak na půdě Parlamentu spíš velkou vůli k tomu, aby se věc s Českou televizí nějak systémově řešila, třeba i na úrovních těch poplatků a že skutečně tu televizi některé strany využívají jako nástroje k prosazování parciálních zájmů, že to je prostě předmět politického boje, ano, myslím si to. 

Moderátor (Jana Šmídová): Může s tím něco dělat Rada? Rada, která je složená z lidí, kteří jsou vlastně zvolení podle stranického klíče poslanci? 

Host (Jiří Voráč): To je samozřejmě otázka naprosto případná a vzniká tu takový zvláštní paradox, že to, co by mělo být nezávislé, to znamená Rada, tak je pouze věrným zrcadlem Parlamentu. Pokud bude zachován současný klíč volby členů Rady, tak se obávám, že se situace v tomto smyslu moc nezmění a že ani ta Rada se nestane orgánem, který bude zastupovat veřejnost, nikoliv tedy politické strany či politické spektrum, tím, že bude rozhodovat tedy Rada kompetentně, protože pokud prostě ten volební klíč je politický, tak rozhodují jiné věci, než znalosti nebo kompetence, řekněme, odborné či nezávislost. 

Moderátor (Jana Šmídová): Takže to není pro Českou televizi do budoucna příliš optimistická vyhlídka? 

Host (Jiří Voráč): No tak pokud zůstane zachován stávající zákon, respektive zákon ve stávající podobě, tak myslím si, že ani moc ne, ale to není jenom pro Českou televizi, já se obávám, že to není moc dobrý výhled ani pro českou společnost obecně, protože to, co funguje v televizi a kolem televize, tak je samozřejmě i odrazem toho, jak vypadá společnost. 

Moderátor (Jana Šmídová): Varuje člen Rady České televize Jiří Voráč. A jak to vypadá dnes přímo v České televizi? O tom v našem pořadu Bělidlo před několika dny vypovídaly dvě dámy, které rozhodují v televizi o programu a financích. Alena Müllerová, hlavní dramaturgyně programu, odpovědná za dokument v České televizi, a Eva Dubová, vedoucí oddělení poplatků. Spolu s kolegyní Kateřinou Krejčí jsme se jich nejprve otázaly. 

Moderátor (Jana Šmídová): Mediální komise Poslanecké sněmovny na svém zasedání 14. listopadu přímo na půdě České televize odložila opět projednávání vládní novely zákona o rozhlasových a televizních poplatcích a také o navýšení procenta reklamy pro Českou televizi z jednoho na tři procenta. U televize by to znamenalo 20 korun měsíčně navíc, u rozhlasu pouhých 8. naději na to, aby vešla v platnost, má tak novela, pokud bude schválena, až v polovině příštího roku. Přitom koncesionářské poplatky právě z větší části financují provoz těchto médií veřejné služby. U České televize je to asi 65 procent. Co současná situace, paní Dubová, znamená pro Českou televizi v tuto chvíli? 

Host (Eva Dubová): Současná situace je samozřejmě kritická, znamená výrazné škrty v programu České televize, to znamená Česká televize rezignuje na část své výroby a to proto, že musí počítat pouze s těmi finančními příjmy, které prostě jí zaručuje současná výše televizního poplatku a současný limit vysílání reklamy. Ten je nedostatečný v podstatě ze tří důvodů. Ten první důvod je, když se podíváte zpátky, propad, který nastal z důvodu inflace, protože poplatek byl naposledy zvýšen v roce 97. Druhým důvodem je v podstatě to, že televize už několik let rezignuje na svůj rozvoj a právě z investic bere peníze na výrobu pořadů. A třetím důvodem je samozřejmě budoucí digitalizace, protože je právě na veřejnoprávním médii, aby bylo tím prvním, který bude usilovat o digitalizaci a vlastně přinese divákovi širší a kvalitnější služby. 

Redaktor (Kateřina Krejčí): Já mám teď otázku pro Alenu Müllerovou, hlavní dramaturgyni programu České televize. Když se tedy místo nových námětů a vizí o podobě skladby programu České televize pro rok 2004 musela vzít tužka a škrtat stávající programy, podle jakých hledisek se vlastně postupovalo? 

Host (Alena Müllerová): Bylo to vlastně hrozně těžké, protože my jsme museli redukovat ten program asi na 55, 56 procent toho, co jsme měli v plánu. Prostě dostali jsme finanční limit a museli jsme se do toho vejít. A já bych úplně na začátek ještě, abych to nezamluvila, chtěla říct, že dokonce bude i několik nových formátů. My jsme měli nějaké připravené a chceme některé přes ten finanční nedostatek udržet a nějaké nové pořady budou, kdy jeden pořad třeba levnější nahradí několik dražších pořadů, takže nijak kritické. Kritická bude situace spíš až třeba v druhém pololetí roku 2004, v roce 2005, protože my jsme vlastně hlavně pozastavovali to, co může počkat. To bylo to první kritérium. To, co chvíli vydrží. Potom jsme uvažovali, chtěli jsme zachovat pořady pro menšiny. To, co je i ze zákona nutné, co je potřebné pro tu společnost. Další typy pořadů, chtěli jsme zachovat pořady, které mají diváci rádi a na které se hodně dívají, což jsou ty pořady na ČT 1, protože my si nemůžem přece dovolit najednou na prvním programu v 8 hodin vysílat každý den reprízu. To by asi ti diváci nechtěli platit ani ty poplatky stávající, takže to asi byla ta hlavní kritéria. 

Moderátor (Jana Šmídová): Vy jste, paní Müllerová, před chvílí říkala, že jste v těsném kontaktu s diváky, že víte, co chtějí. Jaké jsou ohlasy na tu redukci? Co tomu diváci říkají? Asi leckomu chybí jeho lecjaký oblíbený pořad? 

Host (Alena Müllerová): Ohlasy jsou různé. Musím říct, že nás potěšilo, že řada diváků reaguje s pochopením, protože my se to snažíme vysvětlovat, proč to děláme a oni chápou, že to není problém České televize, ale že to opravdu závisí na tom zvýšení těch poplatků, na tom, abychom byli dostatečně financováni, takže většinou s pochopením. Někteří samozřejmě se ptají, proč zrovna ten můj pořad je zrušen, když tenhle není. Tak se to snažím zase vysvětlovat, že jsme to opravdu zvažovali opravdu pečlivě a vysvětlujeme, že třeba ten pořad je pozastaven a že jakmile ty finance budou, tak bude pokračovat. 

Moderátor (Jana Šmídová): Otázka bude, zda budou, protože poslanci stále váhají s prosazováním zvýšení poplatků pro Českou televizi a Český rozhlas a tato věc se stává často centrem a předmětem různých politických handrkování. My jsme se tentokrát v naší minianketě zeptali, tentokrát ovšem odpovídali, a to je opravdu jen shoda okolností, ženy tedy potenciální koncesionářky, a ta otázka zněla: Vadilo by vám platit měsíčně o 20 korun více České televizi a 8 korun více Českému rozhlasu? 

Projev obyvatelky: Já bych si myslela, že by se měly udělat anglické pořady pro děti v angličtině, aby se zdokonalovaly, protože se pro děti prakticky vůbec nic nedělá v dopoledním vysílání. 

Redaktorka: A v tom případě byste platila ráda více za televizi? 

Projev obyvatelky: Já si myslím, že ten poplatek je dostatečný. 

Pokud by zlepšili pořady, tak určitě, ale s tím, co dávaj, tak si myslím, že jim platíme až až. 

Nesouhlasila bych samozřejmě s nějakým zvýšením, protože stejně diváků na to ČT 1 kouká málo, všechno to kouká na Novu a na Primu. Jsou i výjimky. No, je to smutný, ale je to tak. Jako aby ještě zvyšovali, tak to asi ne. 

Já bych v zásadě proti tomu nebyla, protože si myslím, že tyhle média, ty jsou velmi důležitý a že jsou hodně sledovaný. Myslím si v tom globálu, co všechno se zdražuje a co všechno jako nás čeká. V porovnání s tím je to téměř zanedbatelný. 

Ano, samozřejmě, ale ráda bych, aby tam bylo více nezávislého filmu. 

Redaktor (Kateřina Krejčí): Dámy, co říkáte minianketě Bělidla? Poslanci svou nevůli k navýšení poplatků odůvodňovali také tím že ČT má dohlédnout na vymáhání poplatků, minimalizovat počet takzvaných černých diváků, to je ovšem nákladná záležitost, která zase potřebuje změnu zákona, pokud se nemýlím. Tak nejdřív bych se zeptala Aleny Müllerové, co říká na ty hlasy. Bylo to, pokud se pamatuju, tři ku dvěma, tři nezvyšovat, dva zvyšovat. 

Host (Alena Müllerová): Ty dámy posuzovaly tu televizi podle toho, co ony samy v ní hledají. Já bych řekla, že třeba souhlasím s tím, že by mělo být víc pořadů pro děti a to je jedna z věcí, o které jsem se zapomněla zmínit, že tady jsme se snažili zachovat co nejvíc a naopak posílit. Ale jinak myslím, že oni ti poslanci k tomu přistupují trošku podobně jako diváci, jednotliví diváci, že si říkají, a mě se nelíbí tenhleten pořad a proto teda ta televize by neměla mít zvýšené poplatky. Ale mě se zdá, že by měli přemýšlet o dalších lidech, že prostě je řada diváků, já nevím, seniorů, kteří tam mají svůj pořad a který chtěj se na něj dívat, že vlastně za tu televizi platíme asi 2,50 denně, což je opravdu málo a že za ty 2,50 si myslím, že tam každý něco najde. 

Moderátor (Jana Šmídová): Jak je to s vymahatelností poplatků a černými diváky? 

Host (Eva Dubová): Česká republika nepatří k těm nejhorším, ale nicméně je tady velká rezerva a my doufáme, že novela zákona o rozhlasových a televizních poplatcích přinese i jisté kontrolní mechanismy, které samozřejmě musíme využít, protože je v zájmu všech, aby byly vybrány všechny televizní poplatky. 

Moderátor (Jana Šmídová): Než půjdeme dál, jsme u těch redukcí, musím se Aleny Müllerové zeptat, není ta situace natolik kritická, že by byla ohrožena existence druhého kanálu České televize? 

Host (Alena Müllerová): Tak já myslím, že ta situace kritická je hodně, ale nevím, jestli je ohrožen vysloveně druhý kanál. Já myslím, že je ohrožena veliká spousta pořadů a pokud nebudou zvýšeny ty poplatky, tak i přesto, že se bude propouštět, i přesto, že se bude ta televize redukovat, tak stejně už v podstatě v druhém pololetí příštího roku zbyde strašně málo, zbude možná zpravodajství nebo ty pořady pro menšiny, ale spíš naopak možná zbude tedy, by zbyla, kdybychom to takto brali, tak by zbyla část toho druhého programu a nějak pár hodin na prvním. 

Moderátor (Jana Šmídová): To je poměrně chmurná vize. Paní Dubová,kdy se vlastně naposledy zvýšila výše koncesionářských poplatků? 

Host (Eva Dubová): Já budu mluvit za televizní poplatek, nikoliv za rozhlasový, ten se zvyšoval častěji. Nicméně televizní poplatek se zvýšil pouze dvakrát od revoluce, možná jsme už zapomněli, a sice v roce 91 z 25 korun na 50 a v roce 97 z 50 korun na 75 korun. Opravdu ten propad, pokud beru pouze to období od roku 97 do roku 2003, tak dělá téměř 3,5 miliardy korun, které Česká televize ztratila z důvodů inflace. 

Moderátor (Jana Šmídová): A navýšení všech možných vstupů také. 

Host (Eva Dubová): Samozřejmě, bereme to podle Českého statistického úřadu a podle oficielně oznámené inflace. 

Moderátor (Jana Šmídová): Dámy, jaký je v tuto chvíli rozpočet České televize? Teď mám na mysli tedy ten zredukovaný, pokud máte alespoň částečnou představu? Já vím, že to možná ještě není zcela specifikováno. 

Host (Eva Dubová): Já vám možná řeknu ještě čísla, která předcházela, sice jakej vlastně vývoj výnosů, protože i přesto, jak už jsme řekli, všechny vstupy a ceny i na tom mezinárodním trhu, to znamená televizní technologie, nákupy filmů a podobně, tam ty ceny samozřejmě stoupají stejně, tak přestože ceny stoupají, tak vývoj výnosů jde dolů, a sice srovnám dva roky, rok 99, kdy byl příjem 4 miliardy 600 milionů, České televize, a v roce 2002 4 miliardy 500 milionů. Čili tady vidíme, že rozhodně ty výnosy nestoupají a potom tomu samozřejmě odpovídá to, co jsem říkala, že musíme čerpat z jiných zdrojů. 

Redaktor (Kateřina Krejčí): Mediální komise se neshodla na novele zákona, nicméně navrhla ustavení další komise, která by měla posoudit sloučení Českého rozhlasu a České televize a také úplné zrušení reklamy pro obě média. První navrhovaný krok zatím nehodnotím, i když si absolutně nejsem jistá jeho smyslem a účelností, nicméně není vskutku reklama spíše koulí na noze médií veřejné služby? Jak psal na serveru Česká média Aleš Richter ve svém článku Nova na České v souvislosti s programem Atlet roku s Petrem Novotným. On tam vidí boj o sledovanost jako příčinu splývání formátu veřejnoprávních a komerčních televizí. 

Host (Alena Müllerová): Já bych možná to povídání o reklamě nechala na Evě Dubové. Jenom bych řekla k tomu Atletovi roku, to je jiný problém. Udělování cen, jakékoliv, je vždycky vlastně nezáživná záležitost, takže ti dramaturgové tam hledají nějakého atraktivního baviče, takže se někdy může stát, že sahají až trochu do té komerční sféry, ale řekla bych, že to tak až nesouvisí s tou reklamou v televizi. 

Moderátor (Jana Šmídová): Může tedy Česká televize žít bez reklamy, paní Dubová? 

Host (Eva Dubová): No, já si myslím, že nemůže, protože by se měla chovat stejně, jako země v západní Evropě asi tak stejné velikosti, to znamená ta televize vyrábí program, veřejnoprávní program a je naprosto lhostejné, jestli vysílá pro 5 nebo 10 milionů diváků, ten program stojí stejně. A tudíž země, které mají menší počet obyvatel, jako je například Rakousko, Česká republika, Švédsko, vždycky volí vícezdrojové financování. Celá zátěž, ten příjem veřejnoprávního vysílatele není jenom závislý na kapse toho poplatníka, ale je víceméně z větší části hrazen také z reklamy. To procento se velmi různí, já nevím, Rakousko má třeba 40 procent z reklamy, sousední Německo 25 procent a tak dále. Já se domnívám, že také Česká republika má mít vícezdrojové financování, tudíž má mít reklamu a sledovanost pořadů je také jeden z atributů, které nemůžeme pominout. 

Redaktor (Kateřina Krejčí): Existuje v Evropě nějaká televize veřejné služby, která nemá reklamu? 

Host (Eva Dubová): Tak existuje BBC, ale ono to tak zcela není, protože BBC má několik kanálů a tam samozřejmě vysílá reklamu a tyto příjmy z této reklamy samozřejmě putují do rozpočtu BBC. 

Moderátor (Jana Šmídová): Tolik odpovědi dvou vedoucích pracovnic České televize, Aleny Müllerové a Evy Dubové, jež také rozhodují o tom, na co se budeme dívat a jak za tuto podívanou budeme platit. Jak jsme v úvodu Studia Stop řekli, v zájmu zachování veřejnoprávní sféry opět aktivně vystupuje řada umělců, ale také občanů. Zástupci Výboru na obranu veřejnoprávních médií dnes navštívili poslance, jimž chtějí posílat dvacetikorunové mince, reprezentující právě ono navýšení poplatku pro Českou televizi. Vybrali si členy mediální komise, Ladislava Skopala z ČSSD, komunisty Ivanu Levou a Miroslava Grebeníčka a poslance za ODS, Kateřinu Dostálovou, Ivana Langra a také Petra Plevu, jehož jsem se zeptala, jak aktivisty přijal a dvacetikorunu si od nich vzal nebo nevzal? 

Host (Petr Pleva): Dvacetikorunu jsem nedostal, dostal jsem pouze výzvu, kterou toto sdružení jako otevřený dopis adresovalo všem občanům, aby na politiky posílali onu zmíněnou dvacetikorunu. Když jsem si vypočítal, že je 3 miliony koncesionářů, protože je nás tam zhruba asi 5 politiků, tak by to mohlo dělat nějakých 10 milionů pro mě, byl jsem z toho příjemně překvapen, nicméně neočekávám, že nějaké peníze dostanu. 

Moderátor (Jana Šmídová): Takže to spíš berete na lehkou váhu a chcete s těmi lidmi nějak diskutovat nebo jak se k tomu postavíte? 

Host (Petr Pleva): Samozřejmě jsem připraven diskutovat s kýmkoliv, kdo za mnou přijde a bude ochoten diskutovat, nebude pouze jenom dělat takovéhle akce. 

Moderátor (Jana Šmídová): Jedním z těch, kdo poslance dnes oslovili, byl i režisér Břetislav Rychlík, jehož teď vítám po telefonních linkách. Dobrý den, pane Rychlíku. 

Host (Břetislav Rychlík): Dobrý večer. 

Moderátor (Jana Šmídová): A hned se ptám, jak jste pořídili v Parlamentu? 

Host (Břetislav Rychlík): No, ty dvacetikoruny jsme předali, pokud vím, odmítl to jenom pan Langr se zdůvodněním, že by z toho nechtěl platit daně, poněvadž netuší, že to je dar a že to bylo určeno, aby to přeposlal České televizi a z darů se daň neplatí a odmítl to soudruh Grebeníček, což mnohé vypovídá o tom spojení. Panu Plevovi, to jsem byl svědkem, to odevzdával Ladislav Smoljak, takže nevím, o čem teďka vyprávěl vašim posluchačům. On je to samozřejmě takový happening a i ten jeho postoj k tomu, že by z toho zbohatnul, vypovídá mnohé o tom, jak si představuje své působení v politice. 

Moderátor (Jana Šmídová): Jak budete dále pokračovat? On je to sice happening, ale v zásadě jde o vážnou věc. 

Host (Břetislav Rychlík): No samozřejmě, že jde o vážnou věc, ale tady je nutno hlavně upozornit na to, že my jsme byli přijati předsedou Poslanecké sněmovny, panem Lubomírem Zaorálkem, který udělal velmi tvrdé a zásadní prohlášení směrem k tomu, že si je jist nebo předpokládá, že velká, že jakási část poslanců, ne velká, část poslanců je ovlivňována jistými ekonomickými zájmy, že to není v současné době žádný politický tlak na televizi, i když samozřejmě to záhadné spojení komunistů, hlavně toho křídla kolem Grebeníčka a ODS, hlavně napojených teda na lidi kolem Ivana Langra, kteří se léta pokouší tu televizi dostat na kolena, svědčí o tom, že tam je i politický zájem, aby ta veřejnoprávní média nemohla kontrolovat moc politiků, od toho tady vlastně jsou. To prohlášení Lubomíra Zaorálka je samozřejmě dostupné a my jsme si ho velmi považovali a to považujem za důležité. A pak musím říct, že my vlastně máme nachystány další akce, budeme jezdit do regionů, kde právě chceme využívat veškerých svých veřejných vystoupení, ale i organizování besed třeba na téma - Víte jak a s kým spolupracuje v Parlamentu poslanec, kterého jste zvolili na základě třeba pravicového programu? Možná, že to občany v Brně bude zajímat, jak Petr Pleva spolupracuje s komunisty, občany v Olomouci, jak Ivan Langr spolupracuje s Grebeníčkem a tak dále. To nás myslím bude bavit dost výrazně, protože už první beseda bude teďka v lednu a samozřejmě jsme se obrátili taky na řadu těch zahraničních organizací, které upozorňujeme na ten pokud vlastně dostat na kolena veřejnoprávní média, protože my si myslíme, že Česká televize není přezaměstnaná a je jednoznačně televize, která nejlépe hospodaří v celé Evropě. Máme nejnižší televizní poplatek v celé Evropě, vzhledem ke kupní síle občanů a vzhledem k průměrné mzdě a tak dále, to není třeba zdůvodňovat, ale poslanci si myslí opak. Je tam nějak poslanců, ODS na rovinu řekla, že si myslí, že jediná cesta je v privatizaci toho molochu. 

Moderátor (Jana Šmídová): A úplně na závěr, vy jste se sdružili ve Výboru na obranu veřejnoprávních médií. Jaký je o vaše akce zájem? 

Host (Břetislav Rychlík): No, ten výbor vlastně založili občané, my jsme si k němu trošku přišli jako slepí k houslím, že jo, taky je to možno zjistit z toho, že my jsme vlastně přišli na výzvu několika občanů, my jako občané do Parlamentu, nikoliv jenom umělci. Ten zájem je takový, že v tuhle chvíli já vím, že to je několik tisíc lidí, který se k nám připojilo, už je to víc lidí, než se třeba podepsalo pod petici S komunisty se nemluví a my jsme to zatím nějak jako nešířili, ale myslím, že to teď teprv šířit začnem, protože jsme pochopili, že ta snaha zprivatizovat televizi, kterou si celá léta občané platili ze svých peněz, je velmi vážné a myslím si, že to už se jednou politikům nevyplatilo. Myslím si, že se to nemůže vyplatit ani teď, to se jednou obrátí proti nim, protože jak říkal Ludvík Vaculík, jednou bude tento Parlament nezávislou televizi potřebovat. 

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.