Ceny benzinu a nafty šplhají strmě vzhůru
Benzinová pumpa, ilustrační foto.Foto: Filip Jandourek
Ministr dopravy Pavel Dobeš nedávno na televizní obrazovce prohlásil, že pokud by se cena pohonných hmot přiblížila 40 korunám za litr, bylo by nutné, aby se tímto problémem začala zabývat vláda. Případné možnosti snížení ceny paliva existují podle něj nyní jen dvě.
Posun sazby daně z přidané hodnoty a spotřební daně. Zároveň podle propočtů z ministerstva financí mají hrát negativní roli v ceně pohonných hmot vysoké přirážky, které si k ceně suroviny postupně přidávají rafinérie, dopravci a prodejci. I z těchto informací je zřejmé, že neexistuje jednoduchý recept, jak srazit ceny pohonných hmot o něco níž. Zároveň lze pochybovat o tom, zda to vůbec uskutečnit lze. V neposlední řadě je zajímavé srovnání s okolními zeměmi. Právě rostoucím cenám pohonných hmot bude věnováno dnešní Studio STOP.
Ve studiu vítám Petra Dufka, ekonoma z Československé obchodní banky a také ekonoma Aleše Roda z Liberálního institutu, který je spoluautorem studie Spotřební daň z pohonných hmot v České republice, když více znamená méně. Takže dobrý večer.
Petr DUFEK, ekonom, Československá obchodní banka
--------------------
Dobrý večer.
Aleš ROD, ekonom, Liberální institut
--------------------
Dobrý večer.
Petr HARTMAN, moderátor
--------------------
Když budeme hovořit o cenách pohonných hmot, tak bychom měli začít tím, že v současné době se pohybují nad 36 korunami. V průměru samozřejmě se to liší. A v této souvislosti se hovoří o tom, že ceny jsou nejvyšší v historii České republiky. Nominálně to tak je, protože na stojanech se skutečně někdy objevují čísla blížící se 40 korunám. Platí skutečně, že ceny jsou nejvyšší v historii? Petře Dufku.
Petr DUFEK, ekonom, Československá obchodní banka
--------------------
Tak, určitě platí, že nominální ceny jsou opravdu nejvyšší v historii. My jsme měli podobný záchvěv někdy v roce 2008, kdy se ovšem cena nevyšplhala na 36 korun u nafty, dneska už jsme ji překonali, překonali jsme ji dokonce i u benzínu. Takže opticky určitě, nominálně ano. Když bychom to vzali vzhledem ke kupní síle obyvatelstva, tak tam se dá říct, že i když je cena pohonných hmot rekordní, tak vzhledem k tomu, že nám tady v posledních 20 letech v průměru rostly mzdy, a nejenom v průměru, ale i v mediánu, tak se dá říct, že ještě stále si lidé mohou koupit více pohonných hmot než tomu bylo třeba v roce 1989.
Petr HARTMAN, moderátor
--------------------
Dá se to nějak odhadnout zhruba ten poměr, jestli je to dvakrát tolik ...
Petr DUFEK, ekonom, Československá obchodní banka
--------------------
Je to zhruba dvakrát tolik. Takže v tuto chvíli to vychází asi na 650 litrů.
Petr HARTMAN, moderátor
--------------------
Když to hodně zjednoduším. Znamená to, že v roce 1989 byly sice nominálně ceny relativně nízké, kolem 8 korun, pokud si pamatuji ...
Petr DUFEK, ekonom, Československá obchodní banka
--------------------
Ano.
Petr HARTMAN, moderátor
--------------------
V současné době, když jsou kolem 36 by musely stát 72 korun litr benzínu nebo nafty, aby se to vyrovnalo zhruba výši té ceny?
Petr DUFEK, ekonom, Československá obchodní banka
--------------------
Ano.
Petr HARTMAN, moderátor
--------------------
K tomu asi se jen tak nedobereme. Alespoň to tak zatím nevypadá. Ale přesto, vždy, když dochází ke zvyšování cen pohonných hmot, tak se hovoří o tom, co na to má vliv a hovoří se o ceně ropy, že roste, hovoří se o různých politických okolnostech, hovoří se o kurzu koruny, o tom, že je nebo není sezóna, že je větší poptávka po té dané surovině nebo pohonné hmotě. Co podle Aleše Roda žene ty ceny nahoru?
Aleš ROD, ekonom, Liberální institut
--------------------
Je to souhrn těch všech vlivů. Protože těch vlivů je opravdu tolik, že není v silách nikoho, a už vůbec ne státu, je všechny pohlídat a umět je nějak zkoordinovat. Samozřejmě hlavní roli tam hraje cena té základní suroviny, což je ropa. Ale i další vlivy jako je třeba pohyb měnového kurzu nebo marže, nebo ta daňová složka, to znamená spotřební daně a daně z přidané hodnoty. A v jiných státech třeba ještě další daně, jako nějaké strategické daně a příspěvky na zabezpečení hmotných rezerv, tak tu cenu ovlivňují. A v neposlední řadě je to právě nabídka a poptávka, když mluvíme, že poptávka po produktech jako jsou pohonné hmoty, je značně neelastická, to znamená, že i když cena roste, tak její spotřeba klesá o menší podíl než je nárůst té ceny.
Petr HARTMAN, moderátor
--------------------
No, to je dáno tím, že lidé se bez pohonných hmot neobejdou, ať už jezdí automobily, ať už používají veřejnou dopravu. Ale i když chodí pěšky, tak si zase kupují nějaké zboží, které musí být nějakým způsobem dopravováno. A z tohoto úhlu pohledu se může zdát, že ta cena často rychle roste nahoru a hodí se k tomu jakákoliv příležitost, ale když se ty podmínky otočí a jsou příznivé, tak ta cena padá velmi pomalu dolů. A může to působit tak, že to je snadný terč zisku, ať už těch rafinérií, obchodníků, ale i státu, který vybírá z toho příslušné daně. Co si o tom myslí Petr Dufek?
Petr DUFEK, ekonom, Československá obchodní banka
--------------------
Já myslím, že s tímhle se dá obecně souhlasit. Ale to není jenom problém pohonných hmot. Takhle funguje český trh v případě jakéhokoliv spotřebního zboží. Někde je to prostě vidět víc a někde je to vidět méně. A vzhledem k tomu, že média jsou zaměřena na cenu ropy a každý si může každý den přečíst o tom, jak se vyvíjí cena ropy a jestli benzín bude dražší nebo levnější, a potom může tyto názory srovnávat vlastně s trhem, kde nakupuje přímo, tak je to samozřejmě patrnější.
Petr HARTMAN, moderátor
--------------------
A proč podle Aleše Roda je to tak populární? Sledovat neustále ceny pohonných hmot. Protože skutečně v médiích se dost často objevují tyto ceny.
Aleš ROD, ekonom, Liberální institut
--------------------
Je to proto, co řekl tady kolega Petr Dufek. A sice, ty ceny nás lákají právě kvůli tomu, že to je spotřební zboží, které velmi pravidelně, řekněme, s týdenní, čtrnáctidenní, měsíční intenzitou spotřebováváme. A to znamená, že máme neustále nějaký přehled o té ceně a o tom, jak se vyvíjí. Kdyby existovaly takové srovnání nějakého zboží, které spotřebováváme s mnohem nižší intenzitou, byly by to třeba, já nevím, nějaké palubky nebo plovoucí podlahy, tak bysme se mohli dozvědět, že ta cena roste podobně, nebo ještě více. Ale protože nás to tolik netíží, to zboží nespotřebováváme tak intenzivně, tak zkrátka a dobře se zaměřujeme právě na tyto věci. A proto se obvykle tady v těch srovnáních objevují jak pohonné hmoty, tak například nějaké základní potraviny a taková ta nejintenzivněji spotřebovávaná báze spotřebního koše.
Petr HARTMAN, moderátor
--------------------
Kdybychom se měli zaměřit na jednotlivé složky ceny pohonných hmot, tak bychom měli začít surovinou, to znamená ropou. V souvislosti s ropou se objevovaly různé prognózy o tom, jak cena za barel vyletí někde až k hranici 200 dolarů. Bylo to v době, kdy cena se pohybovala kolem 140 dolarů a mířila dál. Jindy zas cena ropy klesla pod 100 dolarů za barel, ale když právě člověk se podívá do minulosti nedávné, tak tam najde období, kdy ta cena takto kolísala, ale příliš se to neodráželo v ceně pohonných hmot. Ty zůstávaly stále stejné nebo mírně rostly. To znamená, že i když tam došlo k velkému propadu té ceny, o desítky dolarů za barel, tak se to nějak výrazně nepromítlo do ceny. To může popírat teorii o tom, že cena se odvíjí od toho, jaká je cena ropy. Mám na mysli benzín a naftu.
Petr DUFEK, ekonom, Československá obchodní banka
--------------------
Tak, určitě to tak může na první pohled vypadat. Ale problém je v tom, že se obchoduje v dolarech. Ať už ropa, jakákoliv kvotace ropy je taky v dolarech, anebo cena benzínu na burze v Rotterdamu je také v dolarech. A z toho pak vyplývá, že třeba v tuhle chvíli vidíme ropu za 111 dolarů, což není žádný rekord. To není žádný velký výkyv, to je standardní cena, kterou jsme tady viděli v posledním roce. A přesto máme nejdražší pohonné hmoty. A ten hlavní důvod, proč tomu tak je, je pohyb kurzu české koruny vůči americkému dolaru. Pokud si pamatujeme doby, kdy dolar stál 14 korun 50 haléřů, tak ty jsou dávno pryč. Dneska je dolar v podstatě za 20 korun. A z toho potom vyplývá i právě cena ropy nebo cena benzínu přepočtená do korun.
Petr HARTMAN, moderátor
--------------------
Cena dolaru ke koruně, když to takto řeknu, nebo kurz byl také přes 30.
Petr DUFEK, ekonom, Československá obchodní banka
--------------------
Určitě ano. Ale když byl přes 30, tak cena ropy nebyla 110 nebo 111 dolarů, ale cena ropy v té době byla třeba 20 dolarů za jeden barel. Takže to byla úplně jiná situace. Proto my vždycky, když se díváme na dopady na český trh, musíme brát v úvahu dohromady číslo cena ropy v dolarech krát devizový kurz. A v tu chvíli vidíme, jaká je skutečná korunová cena ropy. Nebo korunová cena benzínu, který se obchoduje na světovém trhu. A od toho potom je velmi těsný vztah k tomu, jak se vyvíjejí ceny u čerpacích stanic v České republice. Samozřejmě směrem nahoru tam funguje téměř dokonale elasticita, jakmile se ceny pohnou směrem vzhůru, ať už je to u ropy, anebo u benzínu obchodovaného na burze, tak v tu chvíli můžeme vidět během několika málo dnů pohyb i na českých čerpacích stanicích. A jak jste sám říkal, když dochází k cenovému útlumu, začíná se i v korunách slevňovat, tak ten dopad na tuzemské ceny pohonných hmot je takový pozvolnější a trvá podstatně déle.
Petr HARTMAN, moderátor
--------------------
Kdybych měl ještě chvíli zůstat u té ceny ropy a u kurzu koruny vůči dolaru, tak jak si lze vysvětlit ten paradox kolem roku 2008, že skutečně kurz koruny zas tak nekolísal dramaticky a přitom ta cena se pohybovala mezi 90 až 140 dolary za barel. A přesto ta cena benzínu a nafty výrazně se nesnižovala, ale jenom mírně a pak při každé vhodné příležitosti zase rostla.
Petr DUFEK, ekonom, Československá obchodní banka
--------------------
Když přepočteme světové ceny do korun, tak tam opravdu vidíme, že i cena v České republice se pohybovala. Ale my jsme už v roce 2008, dneska je rok 2012 a mezitím došlo ke zvýšení spotřebních daní u pohonných hmot v České republice. A v tu chvíli samozřejmě se ta cena u nás na trhu automaticky posunula asi o 2 koruny vzhůru. Takže i kdybychom se dostali na stejné cenové úrovně pokud jde o světovou cenu ropy, tak jako byla v roce 2008, tak pohonné hmoty už tak levné, jak tenkrát byly, nebudou.
Petr HARTMAN, moderátor
--------------------
Podle Aleše Roda, proč je v ceně ropy promítáno tolik různých faktorů a rizik? Například když dojde k havárii nějaké plošiny nebo když se uvažuje o nějakém embargu nebo dojde k přírodní katastrofě a podobně. A když se to promítne do té celkové nabídky té ropy, tak třeba to nehraje až tak zásadní roli. Je to jenom i drobná věc. Ale okamžitě se to promítá do té ceny ropy.
Aleš ROD, ekonom, Liberální institut
--------------------
Je to dáno několika faktory, nicméně je třeba si uvědomit ještě jednu věc, a sice, že co se těchto komodit, strategických komodit týče, tak se velmi často obchoduje i s takzvanými futures, což jsou nějaké deriváty, kdy se vlastně obchoduje s budoucími cenami. A do nich se velmi, velmi podrobně a velmi intenzivně promítá nejenom ta současná cena samozřejmě, ale ten předpoklad, to znamená nějaká pravděpodobnost vývoje, budoucí rizika, nebo naopak výhody, které mohou nastat. A jakákoliv informace o tom, že někde hrozí nějaký politický puč v zemi, kde se těží ropa, nebo že došlo k nějaké havárii, nebo že by něco eventuelně mohlo ohrozit to zásobování světového trhu ropou, tak to se samozřejmě promítá velmi negativně do té ceny. Myšleno tak, že jakmile se sníží ta potenciální nabídka té suroviny, jejíž potřeba ve světě je konstantní nebo stále roste, tak se zvyšuje ta cena. A tam ještě k tomu, jak jsme hovořili o těch faktorech, které se promítají do vývoje ceny na trhu, tak je třeba si uvědomit jednu věc, a sice, že v tom prostředí, kde rostou daně a rostou případně ty další cenové složky té ropy, tak dochází k tomu, že se zvyšují samozřejmě náklady těm jednotlivým, řekněme, zásobovacím článkům řetězce. U těchto nákladových položek to velmi často dochází tak, že, řekněme, třeba dopravci ropy na trh mají nějaké své náklady, ty mají proto, že mají nasmlouvané své dodavatele. A ty ceny drží tak nějak jakoby konstantně, ale potom to dojde do nějakého bodu, kdy oni se musí rozhodnout k tomu, že zvýší ceny a odůvodní to právě tím, že se zvyšují daně nebo se konstantně zvyšuje cena těch surovin a jejich cena pro dodavatele je neudržitelná. A když pak dojde k tomu skokovému navýšení těch nákladů o pár procent, tak samozřejmě to se potom promítá do všech těch následujících cen, ať už jsou to třeba i potom ty ceny spotřebního zboží. A jakmile dojde k tomuto posunu, tak tomu se říká takzvaný efekt západky, nebo efekt záklopky. A je potom velmi těžké jakoby vrátit se zpátky na tu nižší cenu, protože samozřejmě když klesnou ty podmínky, které způsobily růst té původní ceny, tak ti lidé prostě těm se zvyšuje jejich zisk a oni k tomu nemají důvod. A to je právě to, proč ti pumpaři třeba velmi často argumentují tím, že jakmile se zvyšuje cena ropy, tak oni zvyšují své totemové ceny, to znamená ty ceny, které můžeme vidět na těch stojanech u pump. A jakmile se cena té suroviny snižuje, tak oni říkají, že musí doprodávat ty drahé zásoby a musí prostě držet ty ceny nahoru a tak dále. A to je jako racionální jednání, s kterým poměrně nic neuděláme.
Petr HARTMAN, moderátor
--------------------
Kdybych měl zůstat ještě chvilku u té ropy. Podle Petra Dufka je to surovina mimořádná, výjimečná z toho úhlu pohledu, že je tak citlivá na ty nejrůznější události? Nebo je to opět jenom optický klam a týká se to i jiných surovin?
Petr DUFEK, ekonom, Československá obchodní banka
--------------------
Já myslím, že ropa je velice podobná jakékoliv jiné komoditě. V podstatě jakémukoliv akci v podstatě, protože už dneska většina obchodování s ropou není obchodování založené na tom, že ji někdo potřebuje, tak si ji koupí. Ale je to víceméně spekulace. Spekulace na růst, anebo spekulace na pokles. Jsou to finanční transakce. Není to o samotné dodávce ropy. Ale pokud ten trh dneska žije z větší části pouze finančními transakcemi, pouze těmi sázkami na vzestup ceny nebo na její pokles, tak potom jakákoliv příležitost, která rozpohybuje cenu jedním nebo druhým směrem je vítaná. Jo, navíc bysme mohli i říct, že ropa se sice těží na různých místech světa, ale ona není dokonalým substitutem. Americkou ropu nemůžete přivézt do Evropy, protože je levnější, protože ji tady nedokážete hladce zpracovat. Stejně tak když teď vidíme napětí kolem Íránu, tak je otázkou, jak rychle se jižní země dokáží adaptovat třeba na ropu, kterou jim dodává Libye nebo Saúdská Arábie. Takže i když pořád mluvíme o ropě, tak oni jsou to do jisté míry i rozdílné produkty, které se těží po světě. Takže dva důvody, není substituovatelná dokonale a druhý důvod je samozřejmě ten objem finančních transakcí, spekulací, které jsou na ropu nabaleny.
Petr HARTMAN, moderátor
--------------------
Když nedávno docházelo ke konfrontaci výhledu vědců, kteří předpovídali, co bude za 50 let, před 50 lety, tak se tam objevily samozřejmě nejrůznější představy, jak současný svět bude fungovat. A jedna z nich se týkala toho, že dojdou zásoby ropy. O tom se hovoří už dlouho, nedošly. Naopak ropa neustále se těží, prodává, vyrábí se z ní benzín, nafta mimo jiné. A v této souvislosti hraje nějakou roli množství zásob na světě, nebo zatím to nehraje žádnou roli? Nebo naopak relativně vysoká cena motivuje těžaře k tomu dobývat tu ropu čím dál tím složitějším způsobem?
Petr DUFEK, ekonom, Československá obchodní banka
--------------------
Já myslím, že když se vrátíme do nedávné historie, tak já si pamatuju články ve světových médiích typu "nám se nevyplatí těžit ropu, pokud bude stát méně než 30 dolarů". Mezitím se cena ropy v dolarech znásobila, tak se samozřejmě vyplatí dobývat ropu i za podstatně, podstatně vyšších nákladů. Takže ropy je jakoby dostatek. Otázkou je, nakolik spolehlivé jsou údaje o zásobách jednotlivých zemí. Já myslím, že dost často se spekuluje o tom, jestli na středním východě je opravdu tolik ropy, kolik se oficiálně deklaruje. Ale to jsou pouze dohady, které samozřejmě mají dopad na cenu ropy. Krátkodobě. To je další důvod, proč by měla kolísat. Ale na druhou stranu nikdo z nás nejsme schopni říct, jestli je to pravda, nebo to není pravda. Jestli ropa dojde za 10 let, za 20 let nebo za 50 let. Já myslím, že pokud nějací analytici zkoumají takto ceny ropy, přistupují k nim z hlediska zásob, které jsou v zemi, tak je určitě pro ně atraktivní přijít s nějakým šokujícím scénářem, ať už je to typu scénář ropa nikdy nedojde, anebo scénář, že ropa dojde za 10 let. Protože tím se dostanou do pozornosti médií, a to je cílem. Je to vlastně marketing, nic jiného. Ale skutečně objektivní informaci tady bych snad ani nečekal.
Petr HARTMAN, moderátor
--------------------
Posuňme se od ropy dál, posuňme se k tomu, co představuje podstatnou část té ceny, a to jsou daně. Protože benzín i nafta jsou zatíženy pochopitelně daní z přidané hodnoty a také spotřební daní. A když se to sečte, tak to dává zhruba polovinu té ceny. Je to moc nebo málo, Aleši Rode?
Aleš ROD, ekonom, Liberální institut
--------------------
Je to moc nebo málo vzhledem k tomu, kolik stát spotřebovává a kolik by spotřebovávat mohl. Myšleno samozřejmě tak, že zapomíná se na jeden základní argument. A sice, že cílem státu není maximalizovat daňový výnos, to nejsou žádní podnikatelé, kteří chtějí maximalizovat zisk. Oni by měli vybírat takové daně, které jsou adekvátní té optimální spotřebě státu. My se tedy dostáváme do situace, kdy stát a vláda, a nejenom ta česká, vymýšlí další a další kanály k tomu, jak vybírat další a další koruny, eura, dolary na daních. Protože ta spotřeba státu, ty výdaje státu neustále kontinuálně rostou. A je otázka, jestli je to udržitelné. Protože pak se dostaneme do situace, kdy ten trh pokřivený daněmi přestává fungovat, nebo vyskytují se ně něm velké distorze, jako je vidět například ve střední Evropě. A stát tím, že zvýšil daně, tak nastolil nějaké podmínky, na které reagovaly další státy a teď on jakoby musí reagovat znovu a chce ty daně snížit. A je otázka, jestli prostě tohle, tohle jednání je efektivní a je udržitelné. Já si myslím, že není. A že se skutečně ukazuje, že méně znamená více. Protože kdyby v České republice v roce 2010 nedošlo k velmi diskutabilnímu zvýšení spotřebních daní z pohonných hmot, zejména teda z motorové nafty a z benzínu jako dvou nejklíčovějších pohonných hmot, nebo dvou nejklíčovějších složek minerálních olejů, tak bysme se tady dneska nebavili o tom, že možným řešením té současné situace je zase intervence státu a snižování jo. To je podle mě mylná věc. Protože k tomu zvýšení spotřebních daní vůbec nemělo dojít.
Petr HARTMAN, moderátor
--------------------
Kdybych to měl rozdělit, tak daň z přidané hodnoty je 20 procent. Má se postupně snížit na 17,5, ale už jsou náznaky politiků, že naopak hranice, kde se sjednotí ty sazby, bude možná 19, možná 20 procent. Takže z tohoto úhlu pohledu asi k nějakému posunu nedojde. Tam asi je zbytečné nějak spekulovat o tom, že by se to mohlo promítnout, že by došlo ke snížení daně z přidané hodnoty. Ale nejvíce se diskutuje o spotřební dani. A tam je zajímavé to, že Evropská komise určuje určitou minimální hranici, pod kterou by státy jít neměly. A záleží pak už na nich, jak si to nasadí nad ní. Když probíhá nějaké srovnání, tak se poukazuje na to, že například Lucembursko je těsně nad tou hranicí a Česká republika je výrazně výše. Takže záleží jenom na uvážení politiků, jakým způsobem pohonné hmoty tou spotřební daní zatíží. A z tohoto úhlu podle Petra Dufka, proč je úroveň zatížení v České republice zrovna taková, jaká je?
Petr DUFEK, ekonom, Československá obchodní banka
--------------------
V první řadě u nafty se dá říct, že máme čtvrtou nejvyšší spotřební daň u nafty v celé Evropské unii. U benzínu asi čtrnáctou nejvyšší. Takže ta situace pro české spotřebitele i pro české podnikatele teda rozhodně není příznivá. A zvlášť, když vezmeme v úvahu, že okolní země ty daně mají nižší. A proč tomu tak je, obvykle když v minulosti, nebo možná i v blízké budoucnosti, když má stát problém s příjmy státního rozpočtu, tak hledá nejjednodušší způsob, jak je zvýšit. A nejjednodušší způsob vždycky byly spotřební daně, ať už i cigaret, alkoholu, pohonných hmot. Ne náhodou se začíná mluvit o spotřební dani u vína například v tuto chvíli. Druhou šancí, jak zvýšit příjmy, je potom DPH. A to je diskuse, která probíhá v České republice už více než rok. To jste sám zmínil, jestli 17,5, 19 nebo 20. Podle mě jde o to jenom najít nejjednodušší variantu, jak zvyšovat příjmy státního rozpočtu, i když v dané chvíli by možná slušelo najít variantu, jak nejlépe snížit výdaje státního rozpočtu, aby peníze, které protékají státním rozpočtem, a těch peněz je více než bilion korun, byly smysluplně utraceny.
Petr HARTMAN, moderátor
--------------------
Z pohledu toho, jak je nastavena spotřební daň, tak pochopitelně existuje prostor pro to tu daň snížit. Objevují se názory, že by k tomu mohlo dojít, alespoň někteří politici to tvrdí. Ale je otázka, pokud by došlo ke snížení o korunu, o dvě, zda by se to dlouhodobě promítlo do té ceny pohonných hmot. Zda by možná krátkodobě čerpací stanice nesnížily tu cenu, myslím si, že by stejně to nebylo o celou korunu nebo o celé dvě koruny, ale o něco možná by to snížily. Ale časem by se to vrátilo. Takže je vůbec logické uvažovat o snížení spotřebních daní?
Aleš ROD, ekonom, Liberální institut
--------------------
První věc je, došlo tedy ke zvýšení spotřebních daní v roce 2010. A ministerstvo financí si od toho slibovalo, že dojde ke zvýšení výnosů té daně. Ovšem v tomto svém předpokladu se zmýlilo o 7,2 miliardy korun. Vybralo se zhruba 81 miliard ze spotřební daně z minerálních olejů, oni předpokládali zhruba 88 miliard. V roce 2009 byl tento mylný odhad ministerstva financí 7,1 miliard korun. To není malá částka. To znamená, když někdo naprognózuje své výnosy, nebo když někdo naprognózuje budoucí výnosy na částku x a ona je dlouhodobě jakoby podstřelená, dlouhodobě je nižší o jednotky miliard korun, tak to samozřejmě způsobuje nepříjemnosti. Ty nepříjemnosti jsou dány hlavně tím, že spotřební daň, jak tady bylo řečeno, v České republice je vyšší než v okolních zemích. To způsobuje problémy hlavně u motorové nafty, neboť 60 procent spotřeby motorové nafty v České republice tvoří spotřeba autodopravců. To znamená lidí, nebo subjektů, kteří podnikají v autodopravě a velmi často, protože jsme malá a otevřená exportní ekonomika, tak velmi často obchodují se zahraničím. Pro ně tedy není problém jet do zahraničí a natankovat si tam. Protože tam každodenně jezdí v rámci svého zaměstnání, v rámci výkonu své, svých podnikatelských aktivit. A za tím zvýšením spotřební daně z motorové nafty, z benzínu stála opravdu ta úvaha udělat si to co nejjednodušší a říct si, zdaňme produkty, po kterých je neelastická poptávka, protože těmto daním se lidé nemohou vyhnout. To je ovšem chyba a naprosto mylná interpretace této teoretické poučky. Ta sice platí, poptávka po pohonných hmotách, nebo po té motorové naftě je skutečně neelastická. Ale není neelastická v jednom státě. Ona je neelastická jako celek. Tím naším autodopravcům je jedno, jestli natankují v České republice, nebo v Německu, nebo v Rakousku, nebo ve Slovinsku nebo v Lichtenštejnsku nebo v Belgii, kdekoliv. Možná, že naopak tam v některých těch zemích bude ta nafta ještě kvalitnější než tady, nebude obsahovat nějaké příměsi, které poškozují motory. To je na jinou diskusi. Ale z toho plyne ten fakt, že prostě desítky a stovky českých autodopravců tankují za hranicemi, existují velmi, dnes existují velmi vymakané technologické pomůcky jako navádění GPS na přesnou čerpací stanici s nejlevnější aktuální cenou pohonných hmot a plánování tras na několik dní a týdnů dopředu. A tam skutečně jakoby není problém podle našich informací ušetřit několik desítek milionů korun, u těch největších autodopravců v republice. Díky tomu, že přestali tankovat v České republice. A to se skutečně tedy projeví na tom výběru.
Petr HARTMAN, moderátor
--------------------
Navíc se to netýká pouze českých autodopravců, ale i tranzitní dopravy, kde ty zahraniční kamiony si také kdyžtak natankují někde jinde. Ono se hovořilo o tom, že politici sází na to, že stejně dříve nebo později ty spotřební daně v těch okolních zemích se zvednou a že se to tak zhruba srovná ty ceny. Ale jak se ukazuje, tak asi zatím tomu tak není, Petře Dufku.
Petr DUFEK, ekonom, Československá obchodní banka
--------------------
Rozdíl mezi daněmi v jednotlivých zemích je opravdu velký. My jsme výrazně překonali požadavky Evropské unie, a proto doufat, že ostatní nás v daních doběhnou a začnou výrazně zvyšovat své spotřební daně, si myslím, že možná platí v dlouhém horizontu, ale ten horizont je třeba 20 let. To není otázka, o které se bavíme dnes, že by se to stalo třeba do roka. To si nemyslím s v žádném případě. Navíc v době, kdy Evropská unie zažívá oslabování růstu, zažívá strach z recese, tak si myslím, že zvyšování daní bude nepopulární všeobecně. Takže nevěřil bych a nedoufal bych v to, že ostatní se přizpůsobí České republice a zvýší daně taky. A v tu chvíli bude výhodné právě tankovat na území České republiky.
Petr HARTMAN, moderátor
--------------------
A kdybych se měl ale vrátit ještě k tomu případnému snížení spotřební daně, tak z toho, co zde bylo řečeno, by to bylo pochopitelné. Zároveň by politici museli řešit přece jenom patrně asi nějaký výpadek příjmů, i když, jak Aleš Rod zmínil, tak možná by to až nemuselo být tak dramatické, pokud by došlo k tomu, že by čerpali benzín nebo naftu více ti autodopravci v České republice.
Aleš ROD, ekonom, Liberální institut
--------------------
Podle našich výpočtů, které jsme provedli ve studii s kolegou docentem Ševčíkem, tak by to tak dramatické být opravdu nemuselo. Naopak, /netlumočeno/ to znamená nějaký bod zvratu, kde by mohlo dojít k tomu, že to snížení spotřební daně, respektive, že ty výnosy vzniklé tím, že by se tedy zvýšila spotřeba pohonných hmot, by převážily ty případné náklady, to znamená tu nižší sazbu krát objem pohonných hmot by nastaly někde kolem 2,50, 2,20. To bylo v roce 2010. Dneska tím, že některé státy Evropské unie už s těmi sazbami hnuly směrem nahoru a v tak konkurenčním prostředí, jakým autodoprava je, je skutečně velký tlak na snižování nákladů těch firem, tak by ten bod zvratu mohl být ještě níže, domníváme se, že je to někde kolem 2 korun. Ale chceme to podložit výpočty v rámci aktualizovaného vydání té studie, které chystáme na jaro letošního roku. Nicméně opět opakuji. Podle našeho názoru k tomu zvýšení spotřební daně vůbec nemělo dojít, protože existují rezervy v té nehospodárnosti státu k tomu, aby stát snižoval svoje výdaje. Například tím, že bude velmi přesněji a mnohem citlivěji pracovat s těmi odhady potenciálních výnosů. A já chápu, že tam jsou nějaké nastavené parametry, že se ty výnosy nebo ta příprava rozpočtu na příští rok dělá vlastně v podstatě už s ročním předstihem. To znamená, že odhadnout vývoj HDP a těch všech klíčových ukazatelů je velmi těžký. Ale to jenom potvrzuje tu domněnku, že méně znamená více. A že při nižší roli státu v našich životech, to znamená nižším objemu přerozdělování bude mnohem lehčí pro všechny a pro politiky nejspíše prognózovat ty případné příjmy, výdaje a balancovat ten státní rozpočet tak, aby nedocházelo tady k tomu.
Petr HARTMAN, moderátor
--------------------
Čistě teoreticky, kdyby v roce 2010 nedošlo ke zvýšení spotřebních daní, myslíte si, že by ta cena benzínu a nafty se nevyšplhala na tuto úroveň? A zároveň, pokud by skutečně došlo k tomu, že by o korunu, o dvě se snížila spotřební daň, že by se to promítlo dlouhodoběji do té ceny pohonných hmot? Petře Dufku.
Petr DUFEK, ekonom, Československá obchodní banka
--------------------
Tak, pokud by se v roce 2010 nezvyšovala spotřební daň, tak ta současná cena benzínu a nafty by byla samozřejmě nižší. Ale to, na co se ptáte, na to já vůbec nedokážu odpovědět, po pravdě řečeno. Protože si myslím, že cena pohonných hmot na českém trhu je taková neelastická směrem dolů, takže si dokážu představit, že i když by kleslo zdanění pohonných hmot třeba o 2,50, tak těch 2,50 by asi hned spotřebitelé neviděli na trhu. Ostatně už dneska vidíme výrazně velké rozdíly v cenách pohonných hmot. Ty rozdíly jsou až 6 korun. Když pojedete po dálnici Praha - Brno, tak natankujete za jiné peníze než natankujete někde na okraji většího města. Takže já se obávám, že bychom neviděli těch 2,50 nebo 2 koruny. Že bysme možná viděli polovičku té snížené daně. Zbytek by šlo do marží prodejců. Ale to je moje spekulace, protože takové věci se jen velmi těžko odhadují.
Petr HARTMAN, moderátor
--------------------
A co by podle Aleše Roda přispělo k tomu, aby se snížily ceny? Nebo to lze pouze tím, že by dopravci a lidé přestali jezdit a že by výrazně se snížila spotřeba pohonných hmot a že pak by prodejci museli jít s cenou dolů?
Aleš ROD, ekonom, Liberální institut
--------------------
Já jenom zareaguji na ty marže těch pumpařů. Podle našich údajů, které jsme zjišťovali v polovině minulého roku, tak ty průměrné, opravdu průměrné, a je třeba zase správně argumentovat ten průměr, průměrné marže českých pumpařů nejsou vyšší než průměrné marže pumpařů v jiných zemích. V České republice je to zhruba 8 eurocentů na litr. V Rakousku je to 8,5 eurocentu na litr, v Německu 7,5 eurocentu na litr, v Polsku také 8 eurocentů, ve Slovensku 8 eurocentů, v Nizozemsku 12 eurocentů, v Itálii 8, ve Španělsku 12 eurocentů. Vychází to tak nějak velmi podobně. Samozřejmě ty rozdíly, jak tady bylo řečeno, mezi dálnicí, anebo mezi Jižní spojkou v Praze a mezi nějakou menší vesnicí někde v západních Čechách mohou být skutečně velmi dramatické. Ovšem ten průměr hovoří jasně. A k vaší otázce. Já se nedomnívám, že úlohou státu by mělo být zajišťovat takovou nebo makovou cenu jakéhokoliv produktu, kterej je běžně dostupný na trhu. Úroveň, úlohou státu je něco jiného, a sice snažit se nepokřivit ten trh tím zdaněním. K tomu tady došlo. A dochází neustále. A jediný důvod, nebo jediné opatření, kde k tomu může docházet, je tak, že se budou snižovat státní výdaje. A nikoliv zvyšovat příjmy. Protože ten tlak na zvyšování příjmů je obrovský, a to jenom díky tomu, že se nedaří snižovat výdaje. Ukazuje se, že velmi vhodnou cestou k té vyšší efektivnosti daňových, to znamená veřejných příjmů je zvyšování efektivnosti ve výběru té daně. Tady se mluví o spotřební dani, ale nemluví se o tom, že skutečně závažným problémem v poslední dobou je vyhýbání se placení DPH. A každý takový úspěšný vpád celního úřadu, nebo celní správy do pašování pohonných hmot do České republiky, viz zpráva týden stará, jak se podařilo odhalit ten několika desítek vagónový vlak, který byl plný nafty, jež neměla být zdaněna. Tak to samozřejmě přináší velké úspěchy. A pokud by se dařilo tu daň efektivně vybírat a potírat tady ty daňové úniky, tak by vůbec nemuselo docházet k tomu, že by se ta daň zvyšovala. Protože samozřejmě ke každé koruně vybrané na daních jsou dvě cesty. Buď ji vybírat efektivně, a to znamená držet to zatížení obyvatel nízko. Anebo si počínat neefektivně, a tím pádem se to zatížení musí zvyšovat tak, aby se ty úniky nahradily tím, těmi zaplacenými daněmi.
Petr HARTMAN, moderátor
--------------------
Já jsem nemyslel roli státu, protože už jsme hovořili o tom, že role státu je hlavně v těch daních. To znamená, když je zvyšuje, tak přispívá k tomu, že ty ceny rostou. Pak kdyby se náhodou odhodlal některé daně snížit, tak zdaleka není zaručeno, že naopak ty ceny klesnou. Spíše neklesnou, takže už to nemá až takový smysl. Co tedy by mohlo přispět k tomu, že by ta cena pohonných hmot se snížila? Je to vůbec reálné, Petře Dufku?
Petr DUFEK, ekonom, Československá obchodní banka
--------------------
Já myslím, že stát v tom nemůže udělat nic. A jediný, kdo může konat, jsou podle mě spotřebitelé. Že si budou vybírat, kde a za kolik budou tankovat. Jako mě nenapadá žádná jiná možnost. Protože já vidím roli státu v tomto případě pouze to, že by ji měl garantovat, že se na celém území České republiky budou prodávat kvalitní pohonné hmoty. Aby každý spotřebitel nemusel mít strach, že když natankuje někde na vesnici, tak že se mu zadře motor. To je úloha státu. Za to si ten stát platíme. A na druhou stranu stát na tom i může docela dobře vydělávat. Protože může velmi zdatně kontrolovat všechny čerpací stanice v České republice a vydělávat na pokutách za nedodržování norem. To si myslím, že je standardní přístup. Pokud tady existuje poptávka v podobě černého prodeje nekvalitních pohonných hmot, no, tak by tady měl být automaticky i stát, který se postará o to, aby tuto poptávku či nabídku dokázal eliminovat a ještě na ní vydělal pokutami.
Petr HARTMAN, moderátor
--------------------
Když už jsme zmínili různé ceny u různých čerpacích stanic, tak je to dáno jenom těmi maržemi, že někdo si přiráží víc, někdo míň, nebo je to dáno také tím, že někdo to ředí vodou, když to tak řeknu natvrdo, nebo je to dáno také tím, že někdo má blíž k rafinérii a podobně? Zkrátka jak si lze vysvětlit ty rozdíly v cenách až 6 korun?
Aleš ROD, ekonom, Liberální institut
--------------------
Tak, je to samozřejmě dáno do značné míry trhem. To znamená vyšší poptávka na těch velmi frekventovaných místech rovná se vyšší možnost prodávat dráž pohonné hmoty. Ale třeba i další spotřební zboží na těch benzínových pumpách, čehož jsme svědky. Ale podstatnou, nebo nikoliv nepodstatnou část té konečné totemové ceny tvoří takzvaná "inland premium", což je jakási přirážka za vzdálenost, kterou musí ta pohonná hmota vykonat od rafinérie směrem k místu spotřeby. A jelikož takovou, takovým benchmarkem a základním středobodem pro ten náš trh jsou přístavy v Německu, na severu Německa, tak samozřejmě každý kilometr ujetý, nebo každý kilometr vzdálenosti navíc se projevuje ve vyšší přirážce za dovoz této ceny. A to znamená ve vyšší té spotřební dani. A to je také jeden z argumentů pumpařů, že skutečně ten trh je v globále natolik konkurenční, že tam jako na nějaké několikasetprocentní marže není příliš prostor. A já bych tomu, tomuhle i věřil. Z těch čísel, které máme k dispozici. Je to spíše problém takové té optické iluze. A to znamená, že si nevšimneme 10 pump, kde je ta cena v průměru, ale všimneme si jedné pumpy na dálnici, kde ta nafta nebo benzín je dražší o 5 korun. Je to taková ta optická, optická většina, jak se tomu říká. A to samozřejmě pak hraje roli v tom pobouření veřejnosti, řekl bych. Ale ještě jednu věc je třeba si uvědomit. A sice, že nikdo z nás nemá nárok na nízkou cenu jakéhokoliv zboží. Ta cena zboží se vyvíjí v čase a zkrátka a dobře, když bude drahá pohonná hmota, tak si ji bude moct dovolit jenom někdo, stejně jako si někdo může dovolit lístky do opery nebo oběd v nějaké exkluzivní drahé restauraci.
Petr HARTMAN, moderátor
--------------------
Ale kdybych to měl vrátit ještě k těm maržím těch prodejců, tak podle Aleše Roda není úplně přesná ta informace, která se objevila v médiích, a teďka je otázka, zda vycházela ze špatných čísel ministerstva financí, nebo zda ta čísla byla jinak interpretována. O tom, že velký podíl na vysoké ceně pohonných hmot mají právě příliš vysoké marže prodejců.
Aleš ROD, ekonom, Liberální institut
--------------------
Jak říkám, podle našich údajů, které jsou z loňského roku, ta informace, nebo bych to interpretoval tak, že ta informace není přesná. Ale neviděl jsem ještě čísla ministerstva financí. A pokud je někdy budu moct vidět, tak velmi rád se na ně podívám a zjistím, v čem to je. Co se těch spotřebitelských testů týče, a možná to může být i důvod špatné interpretace v některých médiích, tak problém je, že se standardně dá zjistit cena pohonné hmoty s daněmi a cly a cena pohonné hmoty bez daní a cel. Ale problém je ten, jak jsem říkal, že zatímco v České republice jsou pohonné hmoty zatíženy spotřební daní a daní z přidané hodnoty, tak v jiných zemích jsou ty pohonné hmoty zatížené ještě dalšími daněmi. A když ho odečteme od té finální ceny, tak nám může vyjít číslo nižší než tady v České republice. A to znamená, nebo to může znamenat, že ten rozdíl tvoří marži, ale není to pravda. Ten rozdíl může být dán právě tím, že ta daňová zátěž v jiných zemích je i vyšší než v České republice.
Petr HARTMAN, moderátor
--------------------
Svým způsobem právě pomocí daní může stát ovlivňovat i to chování spotřebitelů, to znamená těch, kdo třeba jezdí automobilem. Ono se to ukazuje nejčastěji na příkladu Norska, to je ropná velmoc. Dalo by se říci, že by se očekávalo, že tam pohonné hmoty budou velmi laciné, jak bývá zvykem ve Spojených státech nebo v Rusku. Alespoň v porovnání s těmi zeměmi, které nemají zásoby ropy. Ale v Norsku se tankuje benzín nebo nafta kolem 46 korun za litr. Což je výrazně více než v České republice. Takže možná to je jeden z příkladů toho, že i tyto okolnosti mohou hrát v cenách pohonných hmot nezanedbatelnou roli.
Petr DUFEK, ekonom, Československá obchodní banka
--------------------
Je to otázka daní v první řadě. Já si myslím i v případě Norska. Daně a životní úroveň obyvatelstva. Protože pro někoho může být 47 korun za litr benzínu naprosto zanedbatelná věc. Pokud má třeba dvojnásobný nebo trojnásobný nebo čtyřnásobný příjem ve srovnání třeba s průměrným českým zaměstnancem. Takže je to otázka nastavení všeobecné cenové a mzdové úrovně v dané zemi.
Petr HARTMAN, moderátor
--------------------
Ještě bych se vrátil k jednomu zajímavému jevu. Vždy v minulosti to bylo tak, že nafta byla levnější než benzín. V poslední době se to otočilo. A je to zajímavé i z toho úhlu pohledu, že lidé, když si pořizovali automobily, tak dost často zvažovali, zda si koupit automobil s pohonem na benzín nebo na naftu. A právě ta cena nafty hrála dost často důležitou roli, že si lidé pořídili naftový motor. V této souvislosti mají šanci, že se někdy ty poměry vrátí do starých kolejí? To znamená, že opět benzín předběhne naftu a dlouhodobě se bude držet nad ní z hlediska výše ceny? Petře Dufku.
Petr DUFEK, ekonom, Československá obchodní banka
--------------------
Ale určitě, že na to mají šanci. Je to otázka toho, jak se vyvíjí výroba a spotřeba pohonných hmot v té struktuře benzín - nafta. Protože není příliš jednoduché vyrábět jedno nebo druhé. Vždycky musíte vyrábět nějakou proporci jednoho a druhého. Je to technologicky daný postup. Já sám jsem také svého času řešil otázku, jestli benzín nebo nafta. Zvítězila nafta. A vždycky, když se podívám na průměrnou spotřebu svého auta, tak vidím, že je asi o 2,5 litru nižší než je průměrná spotřeba adekvátního benzínového motoru. Takže já myslím, že to není jenom o ceně samotné komodity, jestli je to 36,10 anebo 36,50. Ale je to o tom, jestli je to 6 litrů, anebo 8,5.
Petr HARTMAN, moderátor
--------------------
Možná bychom mohli ještě zmínit také to, že samozřejmě ceny pohonných hmot se promítají i do cen ostatních. Ať už se to týká toho, že je potřeba přepravovat suroviny nebo výrobky a tak dále. Jak je to závažný faktor v současné době? Podle Aleše Roda. Nakolik výrazně se promítají ty ceny, které rostou, právě do cen jiného zboží nebo služeb?
Aleš ROD, ekonom, Liberální institut
--------------------
No, v současné době je to, je to samozřejmě problém. A ten problém řeší ty subjekty dvěma možnostmi. První je ten, že jim tlak v tom konkurenčním prostředí, ve kterém se pohybují, dovolí zvýšit ceny. To znamená oni je zvýší a dochází potom k tomu efektu západky, jak jsem říkal, že prostě argumentace, omlouváme se, už je to neudržitelné, ceny energií se zvyšují tak rychle, že musíme zvýšit naše finální ceny. K tomu zvýšení dojde a potom je tam v tom, i při případném snižování cen energií prostor pro ty vyšší marže. Protože jak jsme se tady bavili o tom, že snižování cen, nebo ta tendence ke snižování finálních cen je nižší než ta tendence k jejich zvyšování. A ta reakce je mnohem méně pružná. A druhou možností, která může nastat a která tady velmi často nastává je ta, že pod tlakem například konkurenčních produktů je výroba a existence toho daného subjektu již natolik nekonkurenceschopná, že dochází k uzavření výroby a ty podniky krachují. A to se koneckonců stalo podle posledních vyjádření ČESMADu tak jako je i velmi závažný problém v České republice pro některé dopravce, jako neudržitelná situace, která v kombinaci s nízkým hospodářským růstem a s tou snižující se ekonomickou aktivitou znamená, že ten trh muselo opustit v minulém roce několik desítek subjektů, několik desítek autodopravců.
Petr HARTMAN, moderátor
--------------------
V souvislosti s tím, když se hovoří o vysokých cenách pohonných hmot, tak vždy se také dostane debata k tomu, zda nenastává čas nových technologií. Zda nenastává čas nahradit právě pohonné hmoty něčím jiným. Takže ty ceny asi ještě nejsou na takové úrovni, aby nastal ten čas, Petře Dufku?
Petr DUFEK, ekonom, Československá obchodní banka
--------------------
Já myslím, že zatím jsme zažili dobu, kdy nastal čas těch žlutých polí, které jsou rozesety po celé České republice. Jako technologický pokrok nahrazování části té suroviny těžené ze země surovinou, která vyroste na zemi. A výsledkem toho technologického pokroku byly vyšší ceny pohonných hmot. Na jedné straně. A vyšší ceny obilovin a ostatní zemědělské produkce, protože se jich začalo pěstovat méně. A jak se zdá, tak letos budeme mít ještě více řepky než jsme měli v loňském roce, takže to samo o sobě technologický pokrok možná byl. Ekologický možná, i když, jak se zdá, tak spíš stěží. Ale pořád ještě nafty, respektive ropy je dost na to, a ještě pořád je zřejmě dost levná na to, aby vyvolala nějaký technologický skok. Musíte mít vždycky nějaký impuls k tomu, aby se ...
Petr HARTMAN, moderátor
--------------------
Takže elektromobily a vodíkový pohon a podobně.
Petr DUFEK, ekonom, Československá obchodní banka
--------------------
... svět posunul dál. Ale elektromobily mají svoje limity. Mají stále nedořešený vzdálenosti, na který jezdí. Pokrytí dobíjecích stanic, není to vůbec substitut v tuto chvíli. Ještě z mého pohledu vůči klasickému autu. Stejně tak hybridní auta. Ta také ještě, a myslím si, že je otázkou, jestli vůbec někdy budou substitutem, jestli to nebude spíš taková vedlejší kolej, která je svého času moderní. Takže já myslím, že potřebujeme ten impuls, který by přinesl skok v technologiích. A ten impuls se objevuje třeba jednou za sto let, jednou za dvě stě let. A v tuto chvíli tady žádný není.
Petr HARTMAN, moderátor
--------------------
Takže jistota řidičů je ta, že si budou muset pomalu zvykat na vysoké ceny pohonných hmot a že skutečně se v nějaké dohledné době můžeme dobrat toho, že se budou pohybovat kolem 40 korun a že ještě budeme vzpomínat na to, když benzín nebo nafta stály "jenom" 35, 36 korun? Aleši Rode.
Aleš ROD, ekonom, Liberální institut
--------------------
Tak, vyloučit to samozřejmě nemůžeme, ale tak jak se ukázalo v minulosti, že odhady i tak strategických surovin jakým je ropa, tak velmi haprují a jsou značně nepřesné, tak je velmi těžké odhadovat tuhle cenu. Já bych to neviděl tak pesimisticky i vzhledem k tomu, co tady zaznělo. A sice, že ten tlak na snižování spotřeby u těch aut, průměrné spotřeby je natolik velký, že dnes už jako není problém sehnat na trhu auta, které 100 kilometrů spotřebovávají za 3, 4 litry. A to zase hraje do karet tomu, abysme s tou naftou, potažmo benzínem vydrželi ještě o krůček déle. A když to potom převáží nějaký ten bod zlomu, jak se říká, tak, tak zkrátka a dobře dojde k tomu, že ta nafta, kterou se nevyplatí těžit, tak zůstane, nebo ta ropa, kterou se nevyplatí těžit, tak zůstane ležet na dnech moří, a to je takový starý ekonomický vtip, nebo takový chyták u zkoušek, jestli se ropa někdy v budoucnu vyčerpá tak, že nebudou žádné zásoby, řada studentů odpovídá, že ano. Ale to není pravda. Protože tak, jak se bude snižovat ta, nebo respektive zvyšovat ta její vzácnost, tak ta cena poroste tak, že se prostě jednoho dne ji nevyplatí těžit. Ale já si myslím, že ani já, ani mé děti se toho dne nedožijí.
Petr HARTMAN, moderátor
--------------------
Tak uvidíme, kdy se dožijeme toho, že cena za naftu nebo za benzín bude nad 40 korunami. Záleží na nastavení daného člověka, zda je optimista, nebo pesimista. Zda si myslí, že to bude ještě letos, nebo zda třeba až za 10 let. Pro tuto chvíli končí pravidelný diskusní pořad Studio STOP. Hosty byli ekonom Petr Dufek z Československé obchodní banky a ekonom Aleš Rod z Liberálního institutu, který je spoluautorem studie Spotřební daň z pohonných hmot v České republice, když více znamená méně. Takže děkuji vám za účast a opět někdy na slyšenou.
Zvukový záznam pořadu naleznete v sekci iRadio.
Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.
