Evropský pakt o fiskální odpovědnosti bojkotují Británie a také Česko
Summit v BruseluFoto: Evropská komise
Česká republika se zatím nepřipojí k paktu, který v reakci na dluhovou krizi zpřísňuje rozpočtová pravidla v jednotlivých zemích Evropské unie. Na jeho podobě se minulé pondělí večer na summitu v Bruselu dohodli unijní lídři.
Velká Británie svou účast na paktu odmítla už loni v prosinci. Český premiér Petr Nečas ale nevylučuje, že Praha by se k chystané dohodě nakonec ještě dodatečně přidat mohla. Nyní s ní tedy souhlasí 25 ze 27 členských zemí Evropské unie. Pakt by měl být podepsán až počátkem března. 25 zemí, které se k němu zatím na summitu připojily, by do svého právního řádu, nejlépe rovnou do ústav, měly zakotvit pravidlo, že by jejich strukturální rozpočet měl být v podstatě vyrovnaný, nebo dokonce v přebytku. Jednou z příčin, proč se k dohodě nepřipojila Česká republika, je podle premiéra Nečase to, že zatím není vyjasněno, jakým způsobem by se pakt v České republice ratifikoval. K podpisu podle něj potřebuje premiéra mimo jiné zmocnění prezidenta, jehož podpis je pak třeba i k dokončení ratifikace.
Jenže Václav Klaus, který je známý kritickým postojem k EU už deklaroval, že pod tuto smlouvu svůj podpis nepřipojí. Pokud bude ale chtít Česká republika vstoupit do eurozóny, k čemuž se koneckonců zavázala už ve smlouvě o vstupu do Unie, stejně se jednou k paktu bude muset připojit. Premiér Nečas připomněl, že podmínkou přistoupení k eurozóně je schválení a ratifikace smlouvy, jak už o tom byla řeč. Český postoj k paktu vyvolal v Bruselu značné překvapení. Za všechny to velmi lapidárně shrnul francouzský prezident Sarkozy. "Nejsem dostatečně obeznámen se všemi podrobnostmi o tom, co se děje v Praze, abych pochopil, proč to, co bylo přijatelné v prosinci teď už přijatelné není." Poznamenal na českou adresu.
Takové je tedy zahraničně české téma dnešní STOPky, k níž jsem do vinohradského studia Českého rozhlasu 6 s radostí přizval zahraničně politického komentátora Hospodářských novin Adama Černého, dobrý večer, Adame.
Adam ČERNÝ, komentátor Hospodářských novin
--------------------
Dobrý večer.
Libor DVOŘÁK, moderátor
--------------------
A našeho rozhlasového specialistu na evropské záležitosti Ondru Housku. I tobě dobrý večer, Ondřeji.
Ondřej HOUSKA, redaktor
--------------------
Pěkný večer.
Libor DVOŘÁK, moderátor
--------------------
Nejdřív se ale spojme přímo do Bruselu s tamní stálou zpravodajkou České televize Evou Hrnčířovou. Evo, i tobě dobrý večer.
Eva HRNČÍŘOVÁ, zpravodajka České televize
--------------------
Hezký večer.
Libor DVOŘÁK, moderátor
--------------------
Jak obtížné či naopak snadné bylo dosáhnout v Bruselu přesně před týdnem té nové dohody o fiskálním paktu?
Eva HRNČÍŘOVÁ, zpravodajka České televize
--------------------
Ta dohoda měla ještě nějaké otazníky, ale myslím si, že to nebyl jeden z těch nejobtížnějších summitů. Že když sem přijedou státníci hádat se o peníze, tak ty summity bývají mnohem delší a mnohem náročnější. Tady šlo o některé ústupky zemím, které stojí mimo eurozónu a které se chtěly k té dohodě připojit, jako například Polsko nebo Švédsko. Ale jinak v podstatě bylo jasné, že celá eurozóna s tou dohodou souhlasit bude. To bylo jasné už před summitem. Takže nebylo to něco, co by bylo vyloženě obtížné a složité uzavřít.
Libor DVOŘÁK, moderátor
--------------------
Evo, ty už jsi zmínila to Polsko. To byla další země, která kromě Británie a České republiky měla výhrady. Měly je i jiné státy, ale o tom Polsku se mluvilo docela dost. Jak se celá ta polská záležitost na tomhle summitu vlastně vyřešila?
Eva HRNČÍŘOVÁ, zpravodajka České televize
--------------------
Ten polský postoj byl celkově docela zajímavý. Už vlastně v těch dnech před summitem. Úplně na začátku, když se ta smlouva na prosincovém summitu vlastně začla, začla vytvářet, nebo už měla nějaké jasnější obrysy, tak Polsko bylo tou zemí, která se chtěla připojit, u které bylo téměř jasné, že se k dohodě připojí. Pak ale vlastně ještě před koncem roku Polsko najednou couvlo, jakoby si uvědomilo, že nemůže svůj souhlas dát eurozóně tak snadno a začalo, začalo požadovat vlastně tu účast na summitech eurozóny. Což byl požadavek, který byl samozřejmě výhodný pro všechny státy, které stojí mimo euro, protože všechny tyto státy si vlastně v současnosti stěžují na to, že mají málo informací nebo špatný přístup k informacím o eurozóně, ačkoliv to, co se děje v eurozóně, přímo ovlivňuje i jejich ekonomiku, takže Polsko se vlastně stalo jakýmsi tahounem za všechny tyto státy. A ještě před tímto summitem nebylo vyjasněné přesně, jak to bude. Samozřejmě, že státy mimo eurozónu by nejraději byly na všech summitech eurozóny. Podle té smlouvy se mají konat dvakrát do roka. Pak si ale údajně při tom summitu vlastně na chvíli spolu sedli francouzský prezident Nicolas Sarkozy a polský premiér Tusk a dohodli se na klasickém evropském kompromisu, že na dvou summitech nebudou, ale že mohou být na jednom, což byl vlastně ústupek Francii, která by je nejraději nechala za dveřmi vždycky. A zároveň ústupek pro Polsko, které tedy chtělo ty dvě vstupenky, ale nakonec pochopilo, že jedna je lepší než nic.
Libor DVOŘÁK, moderátor
--------------------
Evo, velice lapidární otázka. Jak hodnotíš ty naše případné naděje na pozdější přistoupení k tomuto paktu? Myslím si v době, kdy ještě nebudeme členy eurozóny, protože to bude nějaký ten pátek trvat. Tedy, jsou naděje premiéra Nečase, že se to dá všechno nějak napravit plané nebo ne?
Eva HRNČÍŘOVÁ, zpravodajka České televize
--------------------
Ta smlouva je skutečně otevřená všem státům, takže pokud by se Česká republika rozhodla, tak může se k té smlouvě připojit vlastně i v momentě, kdy nebude v eurozóně. Já myslím, že v tomhle mnohem víc záleží na české vnitropolitické scéně. Tam mi ten problém v tuhle chvíli připadá mnohem větší a ta jednání mnohem obtížnější než jaká by byla v případě toho, že by se Česko chtělo připojit tady v Bruselu. Myslím si, že je poměrně výstižné to, co vlastně říkají některý analytici, že ten český postoj tady zase nebudí nějaké obrovské překvapení. Nebo nezvedá nikoho ze židle, protože je to postoj, který je důležitý hlavně pro Českou republiku. A těm ostatním je v podstatě jedno, jestli se Česká republika k té fiskální smlouvě připojí nebo nepřipojí. A výstižné je k tomu, myslím, také to konstatování, že ano, teď si všichni všímají toho, že Česká republika řekla ne, protože to bylo svým způsobem překvapivé, a protože nikdo další s výjimkou Británie, která má svůj specifický postoj k Evropě, nic takového neudělal. Ale v momentě, kdy Česko vstoupí později, už si toho nikdo nevšimne.
Libor DVOŘÁK, moderátor
--------------------
To byla z Bruselu Eva Hrnčířová.
A je tu první série otázek pro mé hosty ve studiu. Pánové, úvodem asi vysvětleme podstatu toho fiskálního paktu, byť jsem ho na samém počátku v tom úvodu už velmi lapidárně pojmenoval. Adam Černý.
Adam ČERNÝ, komentátor Hospodářských novin
--------------------
No, jak říkají diplomaté a politici, to je hodně dobrá otázka. A nejlépe by ji asi měli zodpovědět ti, kteří chtějí, aby se o přistoupení k této smlouvě hlasovalo v referendu. Protože to není tak jednoduché. Má sice nějakých řádově 11 nebo 13 stránek podle řádkování, ale když to přeložíme do češtiny, srozumitelné, nikoliv podle paragrafů, ale jako věcného záměru zákona, dalo by se říci: není možné, aby se opakovalo to, co se opakovalo v minulosti, že státy, které se dopustily rozpočtových hříchů, tady musíme na prvním místě jmenovat tak významné státy jako byla Francie a Německo, že mohly zabránit tomu, aby za tyto hříchy byly potrestány. To by se nemělo opakovat. Především proto, že si to státy dají do svých vlastních ústav, anebo do vlastních zákonů, které by tedy porušovat neměly. Bod číslo 1. A potom je tam pro to mechanismus, který by měl donutit, který by měl nastoupit v případě, že k těm hříchům dojde, nějaký vynucovací mechanismus. To je druhá záležitost. A pak je politicko hospodářský smysl, protože ten summit jako takový nemá nic co do činění teďkon se současnou záchranou Řecka nebo možná i Portugalska, ale je, má být jakýmsi signálem trhům, že se státy, které se k této smlouvě připojí, že se budou chovat do budoucna v tom, řekněme, střednědobém výhledu, zodpovědně. To je pokud možno co nejstručnější popis té smlouvy.
Libor DVOŘÁK, moderátor
--------------------
Ondřej Houska.
Ondřej HOUSKA, redaktor
--------------------
Já bych doplnil snad jenom to, že v těch našich debatách celkem bouřlivých, o kterých ty jsi už mluvil, zaznívala i slova, že ten pakt je, znamená masivní přenos pravomocí do Bruselu. Není to samozřejmě pravda. A je udivující, že něco takového můžou říkat nejenom politici, ale i jistí novináři. On totiž ten pakt neobsahuje v zásadě nic moc nového. Padlo tady, že zavádí jaksi přísnější sankce nebo automatičtější sankce v případě toho, že by některá země chtěla porušit pravidla, třeba jako v minulosti tak činilo Řecko, ale také to není žádná novinka. Na konci loňského roku byl přijat takzvaný "six-pack", jak se to nazývá tou bruselskou hantýrkou, to jest balíček šesti návrhů, který obsahuje ten identický mechanismus, to jest téměř automatické sankce při porušení těch pravidel o maximální možné míře schodku. Nevšiml jsem si, že by v českých médiích nebo na české politické scéně se strhla nějaká bouřka, když toto i hlasem České republiky bylo na konci loňského roku přijato, že by některý politik říkal, že jde o masivní přenos pravomocí. Totéž je teď napsáno v té rozpočtové smlouvě. A najednou je tady bouřka na české politické scéně. To je absurdní. Snad jediné, co ten pakt zavádí jako skutečnou novinku je to takzvané zlaté pravidlo, nebo dluhová brzda, jak to nazveme, že by si členské státy povinně ji měly zakotvit do svého zákonodárství, pokud možno do ústav. Ale ani to není přímo podmínkou. Takže to je jedna novinka, která je ale v zásadě ne úplně významná. Mluví se tam o strukturálním deficitu, což je vůbec obtížné, jak se to vypočítá, zjednodušeně řečeno, je to zákaz zadlužování v ekonomicky dobrých časech. Ale že by na základě tohoto někdo mohl říct, že ta smlouva masivně přenáší kompetence do Bruselu, jak řekl premiér Nečas, tak to přece není vůbec pravda.
Libor DVOŘÁK, moderátor
--------------------
Já ti ještě nechám slovo, Ondřeji. A jenom bych letmo připomněl, hodně se na to teď vzpomíná, že přece sám současný český prezident Václav Klaus hluboko v 90. letech měl představu a chvílemi na tom dokonce trval, jestli se nepletu, že by povinně vyrovnaný rozpočet měl být součástí české ústavy. Tedy může být pro někoho úmluva o rozpočtové kázni tohoto typu pro někoho nějak diskriminační nebo jinak neakceptovatelná?
Ondřej HOUSKA, redaktor
--------------------
Tak, na to by Václav Klaus jistě odpověděl, že je něco jiného, pokud si ta daná země z vlastní vůle ve svých vlastních zákonodárných sborech něco takového schválí a něco jiného je, pokud je to vynucováno, ať už skutečně nebo v uvozovkách z Bruselu. A budiž, pokud to někdo takhle vidí, ať to tak chápe. Ale tady nikdo samozřejmě nic vynucovat nebude. Pokud jsem četl v českých médiích, že český státní rozpočet bude předem schvalovat Evropská komise v Bruselu, nesmysl. Brusel bude připomínkovat rozpočet, ale bude jenom na nás, jestli ty připomínky zapracujeme nebo ne. Nebo pokud jsem četl, že to takzvané zlaté pravidlo, to jest ten strukturální deficit maximálně půl procenta HDP bude posuzovat nebo vynucovat Evropský soudní dvůr, nesmysl. Evropský soudní dvůr pouze posoudí, jestli členská země dostatečným způsobem si dala do svého zákonodárství toto. Takže ano, pokud Václav Klaus a jiní chtěli ústavně vyrovnané rozpočty mít v českém zákonodárství, nechť tak učiní. Ale ani toto, co bylo teď přijato v Bruselu, nejde tak daleko, jak tito lidé sami kdysi požadovali.
Libor DVOŘÁK, moderátor
--------------------
Adam Černý.
Adam ČERNÝ, komentátor Hospodářských novin
--------------------
To je možná ta největší komplikace pochopení toho problému, že vlastně tady se mluví o tom, že by nám, že nám Brusel něco chce vnucovat. Ale přeci ten Brusel, o kterém je tady řeč, to je schůzka prezidentů a premiérů těch států. Tam není žádný mýtický neuchopitelný Brusel. Prostě ty země vzhledem k tomu, co se odehrálo v minulosti a co se stále ještě odehrává, se dohodly, že se budou do budoucna chovat rozpočtově zodpovědně, a protože mají společný trh a mají na sebe vzájemně vliv, tak specielně ty země, které používají společnou evropskou měnu, anebo se k tomu v budoucnu chystají, tak se prostě rozhodly, že si ty pravidla udělají tak, aby vzájemně nešly proti sobě. To je myslím politický smysl té věci. Jinak v té debatě o tom, co je, že je rozdíl mezi tím, že si to přijmu já, anebo jestli to přijmu ve shodě s ostatními, to je pro běžného člověka skoro neuchopitelné. Ale hold je to asi jako v nějakém partnerském sporu, že něco je jiného, když jeden z partnerů navrhne, že pojede k moři a něco jiného, když se na tom dohodnou oba dva. Vypadá to směšně, ale hodně se to tomu podobá.
Libor DVOŘÁK, moderátor
--------------------
Ano, Ondra.
Ondřej HOUSKA, redaktor
--------------------
Já k tomu řeknu ještě poslední větu. V zásadě se dá říct, že ten pakt nejde, v podstatě nejde, až na výjimky, nad rámec takzvaných maastrichtských kritérií a Paktu stability a růstu. Tedy něčeho, co v Evropě platí od 90. let. Pokud je tedy někdo proti této rozpočtové smlouvě, tak ať na rovinu řekne, že odmítá Evropskou unii. Čili to, co vzniklo z Maastrichtské smlouvy. Václav Klaus je v tomto konzistentní, ten to říká. A proč ne, je to jeho názor. Ale pokud totéž říkají někteří politici ODS, když tato strana sama byla kdysi pro náš vstup do Evropské unie, tak je to dost překvapující.
Libor DVOŘÁK, moderátor
--------------------
Pánové, francouzský prezident Sarkozy by býval tuhle dohodu nejraději aplikoval jen na státy eurozóny. Zatímco kancléřka Merkelová hájila koncepci, která nakonec zvítězila, tedy rozšířit ten fiskální pakt na všechny včetně států, které eurem neplatí. Aby tak byly do eurozóny postupně vtahovány. Co říkáte těmhle odlišným postojům a jaksi jejich vyústění v tandemu, jemuž se říká Merkozy? Adam Černý.
Adam ČERNÝ, komentátor Hospodářských novin
--------------------
To je věc, která si zaslouží opravdu vysvětlení. Protože se nám tady střídavě objevují dvě teze, kterými se šermuje. První je ta, že Evropě vládne Merkozy. Ten francouzsko - německý tandem. A druhý naopak, že mezi nimi panují nějaké takřka nesmiřitelné rozpory. Kupodivu v paradoxním světě, který v Česku dobře známe, platí obojí. A zkušenost je taková, že právě proto, že, právě v situacích, kdy se Francie a Německo na něčem dokáže dohodnout a jejich zkušenosti historické, přístupy k řešení věcí, přístupy k vyjednávání a možná i ve vnímání Evropské unie jako takové se liší, tak pokud jsou schopny se dohodnout, tak je to kompromis, který bývá do značné míry přijatelný i pro ostatní. To je bod číslo 1. A teď se dostávám k tomu, proč, proč Sarkozy chtěl, aby to bylo pouze pro tu eurozónu. Francie se stále, ve Francii se stále vrací myšlenka jakýchsi soustředných kruhů. Co se týče Evropské unie. Že bude nějaké jádro, které se bude, kde budou země blízko spolupracující, kolem nich bude nějaký další, kde to bude volnější a tak dále a tak dále. A vtip je v tom, že Francie by samozřejmě chtěla být uvnitř tohoto jádra, v tom případě by to měla být v představě prezidenta Sarkozyho ta eurozóna. A ta by logicky vzhledem k váze ekonomické a k vyjednávací síle určovala vlastně směr těm ostatním. O tom není pochyb. Kancléřka Merkelová k tomu přistupuje naprosto opačně, protože má vzhledem k historickým zkušenostem Německa a k vlastní osobní zkušenosti jako političky, která se, vyrostla své mládí v té východní Evropě, komunistické, tak bere ohled na to, aby na projektu evropském se podílelo co nejvíce zemí. Proto ona prosazovala tu otevřenost a ona se do značné míry podařila. To je nutno říci, že k tomu, k té dohodě se mohou připojit i ty země, které tam nejsou. Což v původním projektu, aspoň teda v představách Sarkozyho, nebylo. To je třeba podškrtnout.
Libor DVOŘÁK, moderátor
--------------------
Ano, Ondřej Houska.
Ondřej HOUSKA, redaktor
--------------------
Je tam asi ještě jeden moment, to je ten, že v té sedmnáctičlenné eurozóně je mnohem větší váha takzvaného jižního křídla, jak se to někdy nazývá. To jest zemí, řekněme, kolem Středozemního moře. Zatímco mezi zeměmi, které nejsou v eurozóně, jsou i liberálněji založené země, jako je Česko, Polsko, Dánsko, Švédsko. To všechno jsou spojenci Němců většinou, když se jedná o vnitřním trhu. Zatímco Francie se netají leta svým záměrem přece jen jiného přístupu k vnitřnímu trhu neradostí z nějakého dalšího otevírání, liberalizace vnitřního trhu. No, a tyto návrhy by se Francouzům pochopitelně lépe prosazovaly jen v rámci eurozóny, kde mají prostě větší vliv, jak to řekl i Adam Černý, než v rámci celé sedmadvacítky.
Libor DVOŘÁK, moderátor
--------------------
Přesně 20 minut uplynulo z dnešního Studia STOP, které věnujeme poslednímu bruselskému summitu Evropské unie, konanému přesně před týdnem. A připomeňme ještě, že jeho výsledkem bylo dosažení takzvaného fiskálního paktu. Druhou zemí, která se vedle České republiky k tomuto paktu nepřipojila, je Velká Británie. My jsme proto zavolali stálému spolupracovníkovi naší stanice v Londýně Ivanu Kytkovi. Dobrý večer, Ivane. Takže, jak po návratu do Londýna premiér Cameron své počínání v Bruselu glosoval?
Ivan KYTKA, redaktor
--------------------
Tak, ono v podstatě jaksi to jeho vystoupení, nebo ta jeho glosa zazněla v parlamentu, je britským zvykem, že premiér po návratu z podobného summitu, z podobného setkání předstoupí prvně před poslance a před parlament a tam vysvětlí svou pozici. V podstatě během toho slyšení potvrdil pozici Británie z prosince loňského roku, kdy Británie, jak známo, vetovala přijetí smlouvy v rámci Evropské unie. A donutila ty zbývající členy, aby tedy uzavřeli smlouvu, alespoň podle britského výkladu mezivládní a de facto bilaterální. Potíž pro Camerona spočívá ovšem v tom, že nejméně dvě vlivné skupiny poslanců mu nevěří, a to jednak labouristická opozice, a pak euroskeptické vlivné křídlo konzervativců. Mají totiž za to, že i když ta smlouva nebude uzavřena podle evropského práva, tak de facto má všechny její atributy, včetně vymahatelnosti přes Evropský soudní dvůr v Lucemburku. Opozice tedy tvrdí, že svým prosincovým vetem David Cameron vlastně vůbec ničeho nedosáhl. A navíc ho teď kritizují euroskeptici za to, že ta pětadvacítka bez Británie a České republiky bude využívat při naplňování i při uzavírání té smlouvy vlastně všech institucí Evropské unie, a to například Evropskou radu, Evropskou komisi, Evropský parlament, a to přesto, že s nimi vlastně právně nemá nic společného. A bude je využívat za peníze britských daňových poplatníků, takže pro euroskeptiky v Británii jde tak trochu o Pyrrhovo vítězství Davida Camerona, zaznamenal jsem dokonce ohlas, který tvrdil, že ten Cameronův návrat z Bruselu se podobá tak trochu návratu jiného britského premiéra Nevilla Chamberlaina z Mnichova.
Libor DVOŘÁK, moderátor
--------------------
To jsem také slyšel. Ivane, český premiér Nečas připustil, že naše země k paktu v budoucnu patrně přistoupí, nic jiného nám také nezbývá. Nejsme Velká Británie. Takže dá se něco takového alespoň hypoteticky očekávat i od ostrovní říše?
Ivan KYTKA, redaktor
--------------------
Tak, čistě hypoteticky v politice patří nikdy neříkej nikdy. A netroufl bych si říci, že Británie se nikdy nepřipojí ke společné evropské měně, nebo k tomu, k té evropské smlouvě. Ale při současném rozložení v parlamentu a při současné popularitě politických stran, tak si troufnu říci, že jde spíše o záležitost na generaci, nebo několik politických generací. A vlastně by to přicházelo v úvahu jen tehdy, pokud by se právě Británie připojila ke společné evropské měně. Na druhou stranu Británie by si moc a velice přála, aby se eurozóna i prostřednictvím toho eurokompaktu rychle stabilizovala, aby z Evropy nehrozilo nebezpečí nové kreditní krize. A ten britský obchod s kontinentem nabral takové obrátky, které pomohou Británii, aby se dostala z té hrozící recese.
Libor DVOŘÁK, moderátor
--------------------
Ještě jedna otázka pro Ivana Kytku do Londýna k česko - britským vztahům. Je známo, že premiér Nečas s premiérem Cameronem si před Bruselem volali. Ale evropská média upozorňují, že ten společný obstrukční postoj v případě evropského fiskálního paktu obě země na druhé straně nijak nesblíží. Souhlasíte s tímto hodnocením, Ivane?
Ivan KYTKA, redaktor
--------------------
Tak, v zásadě ano. Ony sice londýnské Timesy v první reakci svého bruselského korespondenta minulý týden v úterý napsaly, že česká absence v rámci schvalování té smlouvy Cameronovi může na domácí politické scéně pomoci, ale myslím, že přání bylo v tomto případě spíše otcem celé té myšlenky. Pro britské komentátory či analytiky muselo být velice obtížné sledovat vlastně celý vývoj toho českého postoje, totiž kolik různých vysvětlení pro to české ne zaznělo z Prahy. Často v britských médiích byl citován euroskeptický postoj prezidenta Václava Klause, který by smlouvu stejně neratifikoval. Což ovšem nebralo v úvahu, že parlament, český parlament by ho mohl zřejmě přehlasovat. Ale odhaduji, že pokud jde například o analytiky v londýnské city, tak ti myslí jaksi už nad rámec toho eurokompaktu, té smlouvy. Mnohem více je teď je bude zajímat, jak se bude vyvíjet český postoj k přijetí společné evropské měny, tedy eura a zda skutečně v českém parlamentu bude prosazeno v této otázce celonárodní referendum.
Libor DVOŘÁK, moderátor
--------------------
Říká z Londýna Ivan Kytka. Děkujeme, Ivane, a na slyšenou.
Ivan KYTKA, redaktor
--------------------
Hezký večer.
Libor DVOŘÁK, moderátor
--------------------
Na počátku druhé poloviny dnešního Studia STOP další série otázek pro mé dva hosty tady ve studiu Ondřeje Housku a Adama Černého. Pánové, ten pakt podepsaly i země z jihu Evropy, které patří po Řecku z hlediska potřeby platit své finanční závazky k nejohroženějším. Budou podle vašeho soudu schopny plnit jeho základní požadavek, tedy ten v podstatě vyrovnaný nebo dokonce přebytkový rozpočet? To na první pohled vypadá skoro jako protimluv, protože víme, jak na tom tyhle státy jsou. Ondra Houska.
Ondřej HOUSKA, redaktor
--------------------
Není to vůbec nemožné. Protože ono to samozřejmě není tak, že dnem, kdy začne tahle smlouva platit, tak musí okamžitě všechny státy mít deficit pod 3 procenta HDP ročně. A ten strukturální deficit nesmí být vyšší než půl procenta HDP. Tak to není. To by byl, to by byla extrémně tvrdá pravidla. Ale je to tak, že, a to se děje i dnes samozřejmě v Evropské unii, že každá země bude mít vyjednán takzvaný prostě, řekněme, cestovní mapu, jak dosáhnout toho vyrovnaného nebo toho deficitu, který je maximálně povolen. A to je samozřejmě rozloženo do několika let. Čili ono to není tak, že udeří 1. leden třeba roku 2013, 2014, kdy ta smlouva vstoupí v platnost. A od té doby musejí všichni mít vyrovnané rozpočty. Prostě vzhledem k ekonomické kondici té které země bude narýsovaná ve spolupráci s Evropskou komisí její cestovní mapa. A samozřejmě, jak jsem řekl, takhle to funguje v Evropské unii i dnes. Takže na tom není vůbec nic nového. To za prvé. Ale za druhé je asi potřeba obecně říct, že tvrdší sankce, s kterými přichází, a tvrdší pravidla, s kterými přichází tato smlouva, jsou vždy vítaná, řekněme, ale samozřejmě nejsou samospasitelná. Ono jestli bude ta která země žít v rámci těch pravidel nebo nebude, bude vždy ve finále jen na ní. Na tom, jestli se v politické kultuře té které země prosadí přesvědčení, že to prostě tak má být. Anebo jestli se prostě neprosadí. Tvrdší pravidla jsou užitečná, ale sama situaci nezachrání.
Libor DVOŘÁK, moderátor
--------------------
Adam Černý.
Adam ČERNÝ, komentátor Hospodářských novin
--------------------
Já bych jenom znovu připomněl, že vlastně tato smlouva se vlastně netýká té akutní krize, těch akutních problémů, které existují. To za prvé. A za druhé je tady ještě jeden faktor, který vstupuje do hry. Myslím si, že čím dál tím víc je zřejmé, a je to nejlépe slyšet z úst italského premiéra Maria Montiho, že jedna věc jsou úsporná opatření, která umožní vrátit ten deficit do nějakých snesitelných mezí, nebo i to státní zadlužení, ale že to je možné pouze tehdy, pokud se podaří prosadit i nějaký program, který pomůže hospodářskému růstu. Protože bez toho hospodářského růstu, to znamená bez vyššího hospodářského výkonu se prostě neobjeví ty prostředky, kterými by bylo možno ty staré dluhy splatit.
Libor DVOŘÁK, moderátor
--------------------
Znamená to, pánové, tedy, že ta nová pravidla utváření státního rozpočtu zatím, dejme tomu, pro Řecko, jestli jsem Ondřejovi zejména dobře porozuměl, závazně zatím nic neznamenají? Já jsem dneska ráno poslouchal v České televizi paní Soňu Stamou-Dorňákovou, která říkala, že právě dnes se v podstatě rozhoduje o příštím osudu Řecka. Nevím, nakolik je to novinářské klišé, paní Dorňáková to jistě v tom Řecku cítí lépe než my tady. Jak bys odpověděl na tuhle otázku, Ondřeji?
Ondřej HOUSKA, redaktor
--------------------
Jestli se dnes rozhoduje, původně takový záměr byl, že dnes musí řečtí politici souhlasit s novými úspornými opatřeními, spočívajícími hlavně ve snížení minimální mzdy a redukci 13. a 14. platů. Ale posledních termínů už bylo tolik, že tohle je poslední z aktuálně posledních a příští týden nepochybně bude další poslední termín. Tak, aby Řecko 20. března nezbankrotovalo, kdy má splatit 14,5 miliardy eur. A co se týče toho, jestli pro něj tato pravidla budou platit, budou platit. Ale v té formě, jak jsem to říkal. To jest, zrovna tak, jako když Francie dnes, jakákoliv další země má narýsovaný plán, do kdy má svůj deficit stlačit pod 3 procenta, v případě Francie to bude vědět Adam Černý, jestli je to rok 2013, mám dojem, z hlavy to nevím, tak zrovna tak to bude i v případě Řecka, Irska, Portugalska, prostě těch zemí s největšími problémy. S tím ovšem, že to datum, kdy budou muset dosáhnout těch, těch, té situace veřejných financí, jak je předepisuje ta smlouva, bude posunuto dále do budoucnosti. To je samozřejmě nevyhnutelné. Nikdo nemůže žít ve sci-fi představě, že z roku na rok některá země stlačí deficit z minus 10 procent na 3.
Libor DVOŘÁK, moderátor
--------------------
Adam Černý.
Adam ČERNÝ, komentátor Hospodářských novin
--------------------
Já bych s tím mohl pouze souhlasit, protože je to ta cestovní mapa. To ovšem neznamená, že na té cestě, na kterou se vydávají ty státy, neleží mnoho možná i atomových bomb. Když mluvíme o Řecku, nevím, mají tam být na jaře volby, jak ty volby dopadnou, možná, že to rozhodování těch politiků o tom, zda přistoupí na ty, na ta úsporná opatření, jsou ovlivňována i právě předvolebními kalkulacemi. Což si myslím, že platí hlavně o konzervativní straně řecké, která asi by měla po tom, řekněme, "neúspěšném" fungování vlády premiéra Papandrea ty socialisty vystřídat. To je docela dobře možné. Nevíme, co se stane ve Francii. Zatím to vypadá, že vyhraje kandidát socialistů Francois Hollande, který zatím přichází poměrně, aspoň z hlediska uvažování reálně politického fantaskní myšlenkou, že o té rozpočtové dohodě bude znova vyjednávat. To je podle mě něco, z čeho musí dostávat hlavně v Berlíně politici kopřivku. Protože otevřít smlouvu, která byla dojednaná znova jednak je proti slušnému vychování v mezinárodně politických vztazích. A jednak je to poněkud šílená představa, že by to udělala zrovna země, s kterou má za sebou odvedeno nejvíce práce, Německo a Francie dohromady. Takže nevíme, jak dopadne debata o referendu v Irsku nebo v Dánsku, tam se narazily vyšší, abych tedy připomněl, že i vlastně v Čechách z dostupných zdrojů je známo, že jedna analýza týkající se přenášení pravomocí na ministerstvu zahraničí potvrzovala, že to velký přenos není. Zatímco jiná analýza, která se vynořila na Úřadu vlády, tedy u premiéra, tvrdila něco opačného. Zatím lze jednak vidět to, že právníci se málokdy shodnou. A za druhé, že ty analýzy někdy bývají ovlivňovány možná i politickou objednávkou.
Libor DVOŘÁK, moderátor
--------------------
Adame, ještě jedna doplňující otázka k té Francii a k panu Hollandovi. Má někdo z francouzských analytiků či politiků představu, o čem by pan Hollande v případě svého zvolení chtěl znovu jednat?
Adam ČERNÝ, komentátor Hospodářských novin
--------------------
Já si především myslím, že pan Hollande, pokud vyhraje, což ještě navzdory těm dlouhodobým průzkumům o tom nejsem úplně stoprocentně přesvědčen, ale to je do jiného pořadu, ale myslím si, že pokud vyhraje, tak prostě se ukáže zkušenost i z jiných podobných situací, že pan Hollande, který ve svém minulém životě, i když sice vedl dlouhou dobu socialisty, tak nestál v čele žádného ministerstva, tak prostě bude muset přijmout tu realitu, že mu někdo vysvětlí, že když nějaká země přijme smlouvu, tak pokud by ji chtěla zvrátit, musela by k tomu mít zatraceně dobré důvody. Že to se prostě v mezinárodních vztazích nedělá. Takže myslím si, že by mu trvalo, jak se to stalo u některých francouzských politiků, ale taky jsme to znali u amerických prezidentů, kteří nastupovali třeba po delším období, kdy vládla nějaká jiná strana, že prostě ta realita je, zkoriguje ty jejich představy.
Libor DVOŘÁK, moderátor
--------------------
Pánové, ještě jedna důležitá věc. Ještě letos by měl vzniknout evropský stabilizační mechanismus. Ten na rozdíl od toho dosavadního EFSF tvořeného jen finančními zárukami tentokrát budou muset členské státy Evropské unie jisté prostředky vložit přímo. Málem v hotovosti. Zlepší se tím podle vašeho soudu pojistná funkce nástroje tohoto typu? Ondřej Houska.
Ondřej HOUSKA, redaktor
--------------------
Ty prostředky v keši, takzvaně, v tom ESM, v tom stálém záchranném fondu eurozóny, mají tvořit 80 miliard eur. A jsou tam od toho, aby ten fond ESM si udržel ten nejvyšší možný rating. Tedy AAA. Víme, že EFSF donedávna měl AAA rating, ode všech tří hlavních ratingových agentur, proto, že ty garance, které v něm byly, se opíraly o garance 6 zemí s AAA ratingem. Nedávno o svůj nejvyšší rating přišla Francie a Rakousko, čili agentura Standard & Poor's snížila i rating fondu EFSF. Jestliže v případě fondu ESM budou ty garance přímo v hotovosti, tak nebude tento fond tolik závislý na ratingu těch zemí, které se na něm podílejí. To je možná zdánlivě podružné, ale jen zdánlivě. Protože to, jaký má ten fond rating, může být velmi významné pro to, za kolik si bude půjčovat na trzích. A z hlediska toho, jestli bude stabilnější, jistě bude stabilnější, už jen díky tomu, ale otázka je, jak. Ono v něm má být k dispozici, nebo ta jeho efektivní úvěrová kapacita, jak se to nazývá, má být 500 miliard eur, což je zcela dostatečné pro pomoc zemím typu Portugalska, Řecka, Irska. Ale stále zcela nedostatečné v případě toho, že by se do problémů dostala Itálie a Španělsko. Takže pokud by se dluhová krize vyhrotila, tak je tady ESM krátký.
Libor DVOŘÁK, moderátor
--------------------
Hm, Adam Černý.
Adam ČERNÝ, komentátor Hospodářských novin
--------------------
Já bych k tomu dodal snad věc, o které nebyla řeč. A já jsem si na tom vyzkoušel svoji letitou zkušenost, že je dobré číst noviny do konce, což doporučuji i dalším čtenářům. Na rozdíl od lidí, kteří tvrdí, že čtenáři čtou jen prvních 600 znaků. Ale takže když jsem si otevřel poslední číslo časopisu Economist, tak až na straně 64 jsem se v článku nazvaném Tichá bazuka dočetl, že vlastně minulý prosinci a lednu vlastně Evropská centrální banka nasypala opravdu veliké peníze na záchranu, na záchranu těch ohrožených zemí. A že se to vlastně projevuje právě ve snížených úrokových mírách na vládní dluhopisy španělské a italské. Čili to jenom připomínám, aby ten obraz toho, co se odehrává kolem záchrany eurozóny nebo vůbec možná záchrany Evropské unie jako takové, že těch hladin, kde se, kde se to úsilí, kde je to úsilí vidět, že je několik.
Libor DVOŘÁK, moderátor
--------------------
Minulou středu podpořila vznik evropského stabilizačního mechanismu, o kterém byla právě řeč, i slovenská vláda. Materiál musí ještě schválit parlament a podepsat prezident. Děje se tak těsně před slovenskými parlamentními volbami, které se konají 10. března, jsou předčasné, a jimiž se samozřejmě budeme zabývat ve zvláštním pořadu. A tak jsme do Bratislavy zavolali našeho tamního stálého zpravodaje Vojtu Bergera. Dobrý večer, Vojto.
Vojtěch BERGER, redaktor
--------------------
Dobrý den do Prahy.
Libor DVOŘÁK, moderátor
--------------------
S jakým ohlasem se výsledky z bruselského summitu setkaly právě na Slovensku?
Vojtěch BERGER, redaktor
--------------------
No, tak vzhledem k tomu, že Slovensko vlastně pod vládou Ivety Radičové si už samo naordinovalo rozpočtovou zodpovědnost, tak se samozřejmě setkaly minimálně s pochopením, nebo s pozitivním ohlasem. Připomenu, že loni v prosinci slovenská vláda dokonce tehdy dohromady s opozicí v parlamentu prosadila ústavní zákon o rozpočtové zodpovědnosti. Tu, lidově řečeno, nebo zvanou dluhovou brzdu, která v těch slovenských, v tom slovenském pojetí vlastně stanovuje maximální výšku veřejného zadlužení na 60 procentech HDP. Přičemž od roku 2018 se to má ještě dále zpřísňovat. Podle těch pravidel dohodnutých teď v Bruselu je nutné, aby Slovensko vlastně tuhle tu dluhovou brzdu změnilo. Respektive doplnilo. Protože Brusel chce, aby se stanovila nejenom tedy hranice veřejného dluhu, ale taky maximální hranice strukturálního dluhu, tedy těch vlastně té části dluhu, nebo respektive toho dluhu, za který odpovídá svojí vlastní politikou vláda. A připomenu, že Slovensko má strukturální dluh kolem, ve výši kolem 4 procent HDP. Brusel požaduje něco kolem, nebo přesně 0,5 procenta. Velký rozdíl 4 procenta a půl procenta. Otázka pro Slovensko teď je, jak rychle se podaří této požadované hranice z Bruselu dosáhnout. A Slovensko se pochopitelně bojí i možných sankcí, které by za to, že bude mít určité prodlení při snižování svého strukturálního dluhu, mohlo dostat. Ale každopádně všechny relevantní politické strany na Slovensku vyjádřily okamžitou a absolutní připravenost změnit, respektive doplnit tu aktuální dluhovou brzdu tak, aby vyhovovala tomu, co chce Brusel. A druhá věc, co se týká urychlení začátku fungování evropského stabilizačního mechanismu ESM, tak i tady vlastně slovenská vláda byla už dávno nebo dříve srozuměná s tím, že tenhle mechanismus začne fungovat, takže s jeho schválením nebo s jeho urychlením nemá problém. Jediné, co Ivetu Radičovou jako premiérku zajímalo bylo to, aby se kapacita eurovalu, takzvaného eurovalu II, jak se říká na Slovensku, dál zvyšovala, tudíž aby Slovensko neplatilo víc. A v tuto chvíli se zdá, že to se nestane, a proto tedy Slovensko ani s tímto nemá problém.
Libor DVOŘÁK, moderátor
--------------------
Položím, Vojto, zcela konkrétní otázku. Na Slovensko pro ESM připadá hotovostní platba přes 659 milionů eur. To je 16,5 miliardy korun. Má je složit, myslím Slovensko, v průběhu 5 let. Nevyvolává to v někom přesto, co jste právě říkal, podobné obavy jako neshody, které loni na podzim vlastně učinili stop právě vládě premiérky Radičové?
Vojtěch BERGER, redaktor
--------------------
No, právě proto, že dnes je jiná situace než byla loni na podzim, tak bych řekl, že obavy vůbec nejsou na místě. Z toho důvodu, že, takhle. Za prvé to, že schválila ESM vláda, je sice důležitý a první krok, ale pořád je to jenom začátek procesu toho schvalování. A jak víme právě z loňského října, kdy na Slovensku při schvalování toho takzvaného prvního eurovalu padla vláda Ivety Radičové kvůli nejednotě koaličních stran a neochotě opozice tento euroval podpořit, tak víme, že klíčové je to, co se bude dít v parlamentu. Dnes to v parlamentu vypadá trochu jinak. Složení je pochopitelně stejné jako loni na podzim. Ale Robert Fico coby šéf opozice už nemá motivaci nikoho svrhávat, žádnou vládu, tak jako měl motivaci loni v říjnu. Což se mu právě tím jeho manévrem při schvalování eurovalu povedlo. Tudíž i kdyby se hlasovalo zítra, když to řeknu jednoduše, tak ve slovenském parlamentu by se zřejmě našla pohodlná většina pro to, aby ESM prošel. Ale ono se nebude hlasovat zítra. Ono se bude pravděpodobně hlasovat až po březnových volbách, tedy po 10. březnu. A to bude situace v parlamentu ještě úplně jiná, řekl bych ještě příznivější pro ESM. Z toho důvodu, že Robert Fico má velmi vysoké volební preference, kolem 40 procent se svojí stranou Smer. Tudíž by mohl získat plus minus poloviční většinu křesel v parlamentu. Zřejmě ještě trochu víc. A vzhledem k tomu, že Robert Fico dlouhodobě podporuje, ať už pro to má jakékoliv důvody, evropské finanční stabilizační mechanismy, tak je jisté, že i po těch volbách v březnu Slovensko prostě veškerou legislativu, která souvisí s tím trvalým stabilizačním mechanismem pro eurozónu, rozhodně schválí.
Libor DVOŘÁK, moderátor
--------------------
A ještě jedna otázka, když už mluvíme o těch volbách, které se budou konat 10. března. Jakým je předvolebním tématem na Slovensku právě ta unijní problematika? Je to vůbec nějaké závažné téma? Myslím pro řadového voliče.
Vojtěch BERGER, redaktor
--------------------
Právě, že vůbec není. Kdybyste se, Libore, zeptal před 5 měsíci, když padala vláda Ivety Radičové, tak bych zřejmě odpověděl, ano, bude to velké téma. Bude to věc, na které skutečně se budou posilovat jednotlivé politické strany. Na jedné straně samozřejmě hlavně Svoboda a solidarita, tedy liberálové, kteří svým odmítavým postojem vlastně pomohli kabinet Ivety Radičové položit. Ale dnes je to úplně jinak. Protože, jak víme, na Slovensku je v plném proudu skandál, korupční skandál tedy údajného propojení finanční skupiny Penta se slovenskými politiky. Ta už dobře známá Gorila. A já musím říct, že ani, ani ta korupce se nestala všeobecně akceptovaným a všeobecně diskutovaným předvolebním tématem, byť o tom mluví politici tím způsobem, že se prostě brání těm podezřením, které se vlastně na ně vztahují v souvislosti s Gorilou. Ale spousta politických stran o tom nemluví raději vůbec, protože nemají dostatečně čistý štít. A navíc velkou část voličů, a znovu mám na mysli hlavně voliče Smeru, kterých je, jak už jsem říkal, 40 procent plus minus, tak velkou část voličů to vůbec nezajímá. Skutečně řeší jiné věci, jestli bude dost práce, jestli bude, jak vysoké budou sociální dávky, jak vysoké budou možná daně a podobně. Ale nějakou korupci prostě odsouvají do pozadí. A když už se neujalo ani tak atraktivní téma jako je korupce, tak je zřejmé, že se neujala mnohem méně atraktivní tématika Evropské unie. Takže jednoduchá odpověď, o eurovalu a o věcech s tím spojených se teď před volbami na Slovensku vůbec nemluví.
Libor DVOŘÁK, moderátor
--------------------
Tolik z Bratislavy Vojtěch Berger. A já jen mohu našim posluchačům slíbit, že tématem Gorila na Slovensku se budeme zabývat ve STOPce příští týden. Vojtěchu, děkujeme mnohokrát a na slyšenou.
Vojtěch BERGER, redaktor
--------------------
Na slyšenou.
Libor DVOŘÁK, moderátor
--------------------
Pondělní Studio STOP je téměř vždycky zahraničně politické. Bylo tomu tak i tentokrát. Ale protože ta česká zašmodrchaná nitka se jím proplétala neustále, položme si s Adamem Černým a Ondřejem Houskou pár otázek týkajících se českého účinkování na posledním evropském summitu a koneckonců i v Unii obecně. Pánové, jaké jsou podle vašeho soudu, abychom to shrnuli, hlavní příčiny toho, co prezentoval Petr Nečas v Bruselu? Ondřej Houska.
Ondřej HOUSKA, redaktor
--------------------
Premiér Petr Nečas jmenoval tři důvody pro to, proč nepodepsal tu smlouvu. Já je vyjmenuju a ne podle jejich důležitosti. Jeden zněl, že podle něj účast zemí, které nemají euro, na těch summitech eurozóny je nedostatečná. To je hodně zvláštní zdůvodnění. Uvědomíme-li si, že ta smlouva zajišťuje účast na minimálně jednom summitu ze dvou. Možná jich bude víc, pak by ta účast mohla být i eventuelně vyšší. Tím, že nepodepíšeme tu smlouvu, nebudeme se účastnit ani jednoho summitu. Tak, je to výhra? Další důvod byl, že ten mechanismus v rámci smlouvy, to znamená jeho článek 7 dává malou váhu, nebo respektive nedává žádnou váhu kritériu dluhu, státního dluhu. Že se tam mluví pouze o deficitech, nikoliv o státním dluhu. A Česká republika tvrdí, že pro ni je významné i kritérium toho státního dluhu. To je opět naprosto chabé zdůvodnění při vědomí toho, o čem jsme už mluvili, to jest, že v jiném z těch článků je povinnost zakotvit si do právního řádu tu takzvanou dluhovou brzdu. Čili dluh sice nebude předmětem přímo sankčního řízení podle toho článku 7, ale zase na jiném místě té smlouvy je stanovena povinnost pro státy, které mají dluh větší než 60 procent HDP, aby ho snižovaly minimálně o jednu dvacetinu ročně. Takže se ptám, proč České republice nestačí toto, když třeba Slovensko mělo stejný požadavek, aby byl důraz kladen i na státní dluh a podle toho, co říkali slovenští diplomaté, ten kompromis, který byl dojednán, Slovensku absolutně stačí. Takže tady máme třetí důvod, to jest problém s ratifikací. A je evidentní, že to je ten hlavní důvod. Ani, neřekl bych tak ani problém s ratifikací jako obava premiéra Nečase z euroskeptického křídla ve své straně, reprezentované prezidentem. Ale samozřejmě nejenom jím. Já jsem přesvědčen o tom, že premiér se prostě bojí, že pokud by podepsal, tak by hrozilo možná rozštěpení ODS.
Libor DVOŘÁK, moderátor
--------------------
Adam Černý.
Adam ČERNÝ, komentátor Hospodářských novin
--------------------
No, to, s tím se nedá než souhlasit. Akorát se dá dodat to, že často, když nerozumíme v debatě s partnerem všem jeho argumentům, tak jednak to může být samozřejmě vlastní nedostatečnou intelektuální schopností, to se samozřejmě nedá vyloučit. Ale mnohem častěji to bývá proto, že ten partner neříká všechny důvody, které má skutečně na mysli. Takže můžu pouze navázat na to, co říkal Ondřej Houska, že si myslím, že premiér je ve velmi obtížné situaci, protože tady jsme slyšeli celkem jasný popis stavu na třeba slovenské politické scéně, kde od té doby, co se podařilo Ficovu Smeru položit vládu a dosáhnout vyhlášení předčasných voleb, tak to vlastně přestalo být téma. Problémem české politické scény je, že se na evropské politice nedokáže shodnout, ale tento rozpor je zabudován pevně dovnitř té současné vládní koalice. Takže je tam nejenom vliv prezidenta jako silného a zkušeného hráče, je tam vliv euroskeptického křídla ODS, jehož velikost nedokážu odhadnout. Ale spíš si myslím, že je menšinový ve svém důsledku. A je tady samozřejmě ještě nevyzpytatelná strana Věci veřejné, která sice do voleb se deklarovala jako proevropská a nyní fakticky funguje obráceně. Samozřejmě, že při tomto rozložení sil prostě premiér musí lavírovat a takhle si také vysvětluju, proč ta jeho stanoviska vlastně se neustále vyvíjí. Protože on přijel s tím, že to nemůže podepsat a že měl spoustu důvodů, Ondřej o nich mluvil, proč to nepodepsal. Ale na konci týdne říká, že budeme sledovat ten vývoj, že vlastně není vyloučeno, že bysme se k tomu mohli připojit. A proto, že je dobře, že ta smlouva je postavená jako otevřená, že je vlastně na nás, kdy se připojíme. Čili ten postoj je poměrně nečitelný z hlediska té argumentace jak je prezentována, ale sám si to vysvětluju tím, že premiér prostě lavíruje v té koaliční situaci v takové, jaká je. A ta rozhodně není záviděníhodná.
Libor DVOŘÁK, moderátor
--------------------
Pánové, takže kladu poslední otázku, času zbývá pramaličko. Takže prosím o jednoslovnou odpověď ano nebo ne. Hrozí České republice opravdu po tom, co jsme si dnes řekli, že se v Unii ocitne mimo hlavní proud? Ano nebo ne, Ondřeji Housko.
Ondřej HOUSKA, redaktor
--------------------
Já se omlouvá, ale na to nejde odpovědět ano nebo ne. Ne, pokud z této dohody nic nebude, pokud to bude další pakt euro plus a podobná smlouva, kterou už si nikdo nepamatuje. Ano, hrozí, pokud se tady rýsuje nějaký užší nový klub, prostě pokud jsme se probudili do jiné Unie.
Libor DVOŘÁK, moderátor
--------------------
Adam Černý.
Adam ČERNÝ, komentátor Hospodářských novin
--------------------
Pokud se tady něco takového rýsuje, tak pro nás situace, že se je ta, že Británie je zvláštní případ a možná ještě uvidíme, co se tam bude dít. Ale v každým případě pro nás situace, kdy spolu bude spolupracovat 25 zemí a my budeme stát mimo, není určitě výhodná.
Libor DVOŘÁK, moderátor
--------------------
To je z dnešního Studia STOP všechno, za všech 5 svých dnešních hostů se loučí autor dnešního pořadu Libor Dvořák.
Zvukový záznam pořadu naleznete v sekci iRadio.
Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.
