12. května  2011  rubrika: Studio STOP

Interview s politologem Jiřím Pehe

Jiří Pehe - Foto: Dana Josefová

Jiří PeheFoto: Dana Josefová

Ve chvíli, kdy se podle médií odehrává další díl nekonečného seriálu s názvem krize Nečasovy koaliční vlády, přijal pozvání do studia politolog Jiří Pehe. Dobrý večer, pane Pehe.


Jiří PEHE, politolog
--------------------
Dobrý večer. 

Petr HOLUB, moderátor
--------------------
Další epizodu rozkolu odstartoval exministr vnitra a vicepremiér pro boj s korupcí, šéf Věcí veřejných Radek John, který včera oznámil rezignaci na svůj čerstvý post. 

Radek JOHN, předseda strany, vicepremiér, bývalý ministr vnitra /VV/
--------------------
Není mi umožněno sestavit tým, na který se mohu plně spolehnout. Tým, který již odvedl kus práce v oblasti protikorupční strategie a jejího konkrétního zavádění v praxi. A nemám ani jistotu, že by se i posléze neobjevovaly další obstrukce a komplikace vůči mému týmu spolupracovníků. 

Vít BÁRTA, bývalý ministr dopravy /VV/
--------------------
To nekonání, ta agonie, která tady místo aktivních kroků, které se tady několik týdnů měly dít, nedějou. Protože už se 14 dní měla konat K 9 ke zdravotnictví, že se mělo intenzivně jednat o reformách a nic se nekoná. To opravdu vyžaduje nějaký zásadní pokrok. 

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka
--------------------
Slyšeli jsme i neformálního lídra strany Víta Bártu, který se bezprostředně po Johnově prohlášení vzdal kandidatury na funkci šéfa partaje. Premiér Petr Nečas na nové skutečnosti reagoval poněkud nemastně, neslaně. 

Petr NEČAS, premiér /ODS/
--------------------
Já musím říci, že například vláda dokázala dnes prosadit v Poslanecké sněmovně ve třetím čtení takzvanou malou důchodovou reformu. Takže naopak se ukazuje, že tam kde skutečně jde o obsah politiky, tak vláda je akceschopná. Je to krok, kterým jsem překvapen, krok, který mi oznámil pan ministr John poté, co s ním seznámil sdělovací prostředky. S tím, že já předpokládám, že o té věci budeme ještě spolu mluvit. Já jsem zatím žádnou oficiální rezignaci z jeho strany v písemné podobě, protože jedině ta je validní, nedostal. 

Petr HOLUB, moderátor
--------------------
Tak, my Češi jsme si na demise, hrozby demisí a na odvolávání ministrů už zvykli. Ale chci se zeptat, pane Pehe, co si teď o tom posledním případu myslíte? Jestli jde prostě jen o politické hrátky, nebo přece jen vláda už se řítí ze svahu a zvoní umíráček? 

Jiří PEHE, politolog
--------------------
Tak, za prvé. Já si myslím, že vláda se řítí ze svahu již delší dobu a otázka její životnosti je skutečně spíše otázkou měsíců než toho, že by měla vydržet celé volební období. Dle mého soudu. Nedokážu si představit, že tento tým takto sestavený a s tolika vnitřními konflikty by dokázal pokračovat celé 4 roky. Už zároveň vy jste použil slovo odvolávání, že jsme si už zvykli na odvolávání, ale my jsme si také bohužel zvykli na neodvolávání. To znamená, že do té hry zasahuje poměrně silně prezident republiky, který tu minulou krizi, tu druhou, odmítl vyřešit tak, jak ji chtěl vyřešit premiér, který požadoval odvolání ministrů za Věci veřejné. Prezident ty rezignace nebo ta odvolání odmítl a ta vládní sestava pokračuje, i když teda poněkud v pozměněném, pozměněné struktuře dál. Já si myslím, že ten problém se nijak nevyřešil. Zůstal pod kobercem. A ta včerejší rezignace Radka Johna je jenom pokračováním tohoto trendu, řeknu-li rezignace, pak to dávám do uvozovek, protože my opravdu nevíme, zdali to je rezignace a zdali doručí premiérovi napsanou rezignaci, demisi, anebo zdali to je jenom hrozba. On koneckonců po tom, co to pronesl, se šel poradit s prezidentem republiky, nikoliv s premiérem, což je velmi zvláštní postup. Ale na druhou stranu, vezmeme-li v úvahu, že prezident již dvakrát zasáhl, aby tuto vládu zachránil a stal se de facto jakýmsi hlavním strůjcem jejího osudu, tak si myslím, že je vcelku logické, že šel především za prezidentem. 

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka
--------------------
No, vy ostatně nepokrytě například v jednom ze svých posledních komentářů hovoříte o Klausově vládě a ne o Nečasově vládě. 

Jiří PEHE, politolog
--------------------
Ano, je to Klausova vláda v tom slova smyslu, že prezident tu vládu zachránil vloni v prosinci s pomocí tajné dohody, kterou potom to, že se používalo označení tajná, označil za nesmysl, ačkoliv jsme všichni slyšeli na tiskové konferenci, že se cosi dohodlo a že se to nesmí říkat veřejnosti a prezident bude garantem této dohody. Čili byla to tajná dohoda. A ta dohoda evidentně nefungovala, vznikla další velká krize v okamžiku, kdy se objevila nařčení proti Vítu Bártovi a Věcem veřejným. A myslím si, že to zdaleka není poslední nálož dynamitu, která se v té vládní koalici skrývá, takže se podle mého soudu, pokud přežije ta vládní koalice, tak se objeví velmi brzy něco nového. 

Petr HOLUB, moderátor
--------------------
Vy jste říkal, že tady je uvnitř koalice nějaký problém, který se tedy nevyřešil při té minulé krizi. A chtěl jsem se zeptat, o jaký problém jde? Že člověka napadá spousta věcí, třeba to, že strana Věci veřejné má blízko k bezpečnostní agentuře ABL, na což my jsme si tedy zvykli, ale třeba pro zahraniční novináře je to vždy ta první zpráva o České republice z posledních let. Problémy má nepochybně i ODS, jejíž zvláště krajští představitelé mohou mít problémy s veřejnými předraženými zakázkami. Takže dalo by se ještě nakonec pokračovat. V čem je tedy ten hlavní problém, proč ta vláda se neustále dostává do nějakých vnitřních kolizí? 

Jiří PEHE, politolog
--------------------
Já vidím tři okruhy problémů, takže jsem možná měl použít plurál, když jsem o tom mluvil. Ten první problém, ten hlavní dle mého soudu, spočívá v tom, že v ohnisku celého toho vládního dění od začátku je slovo korupce a boj s korupcí. Víme, že v České republice se ročně poztrácí přinejmenším desítky miliard na předražené státní zakázky. Může to být řádově i více. A Věci veřejné z jakéhokoliv důvodu vstoupily do vlády s tím, že budou bojovat proti korupci. Řekl bych, že tak trochu k údivu svých koaličních partnerů to vzali do jisté míry vážně. A to je, myslím, jeden z těch hlavních důvodů těch opakujících se krizí, které dle mého soudu vypukají vždy, když skutečně již hrozí "nebezpečí", že by se některá protikorupční opatření mohla prosadit. To samozřejmě ale ovšem nic jaksi neubírá na podstatě toho druhého problému, a to na skutečnosti, že strana Věci veřejné není skutečně politickou stranou, že byla vytvořena skutečně jako víceméně marketingový produkt, který byl, jak se pak ukázalo z té nahrávky s Vítem Bártou, od začátku tak trochu koncipován jako jakási divize soukromé bezpečnostní agentury. Takže bohužel ty ostatní dvě strany, zejména ODS, které se ten boj s korupcí nejvíce týká, v tom negativním slova smyslu, tak měli dostatek munice na to, aby mohli zaútočit z jakýchsi morálních pozic na Věci veřejné. Takže to jsou dva hlavní problémy. Třetí hlavní problém spočívá v tom, že tato vláda není schopna vysvětlit veřejnosti velmi radikální reformy, které plánuje. Tady na scéně se odehrává jakási politická fraška, kterou jsou občané unaveni a přitom se plánují jakési velmi podstatné reformy, které mají ovlivnit životy obyvatel této země na generace dopředu. A místo toho, aby se tady tedy dělně pracovalo a vysvětlovalo, o co se jedná, tak se vlastně tráví většina času těmi hádkami. Takže tyto tři okruhy problémů já vidím jako rozhodující a pro vládu naprosto zničující. A bude-li to takto pokračovat, tak je možné, že sice vláda ještě nějakou dobu vydrží, ale preference těch vládních stran se budou dále dramaticky propadat, jak koneckonců ukazují průzkumy veřejného mínění už teď. 

Petr HOLUB, moderátor
--------------------
Vy tady říkáte, že těmi problémy je slib boje s korupcí, potom je to ta nepevnost strany Věci veřejné a zásadní reformy, které nejsou vysvětlovány a nejraději je ministři prosazují ve stavu legislativní nouze. Mě ale napadá ještě jedna věc, která je taková značně neobvyklá, která může to porozumění koaličních stran přece jen trochu zkalit. A my už teď máme druhý případ, kdy jakási policie, která patří pod ministerstvo financí, ona se tedy jmenuje jinak, jsou to úředníci, kteří vedou aktivně vyšetřování v tom, jak zacházejí s penězi, ať už veřejnými nebo soukromými, představitelé těch koaličních stran. Myslíte si, že to je novum v České republice a že to také přispívá k té malé pevnosti naší koalice? 

Jiří PEHE, politolog
--------------------
No, tak za prvé je to velmi nestandardní postup. Takové věci by v normální demokracii vyšetřovala finanční policie. Rozhodně ne odbor na ministerstvu financí, které tedy podléhá de facto jednomu z ministrů, ačkoliv on tvrdí, že to je nezávislý analytický odbor. Za druhé samozřejmě tato vyšetřování by měla vyšší věrohodnost, pokud by za tímto oborem nejprve bylo několik odhalení, která se týkají nepolitických věcí. To znamená praní peněz těmi skutečnými kmotry v pozadí politiky, o kterých se tolik mluví. To by určitě potom se lépe vysvětlovalo, proč je na tapetě Alexandr Vondra, nebo pan Babák. Ale v okamžiku, kdy tyto věci nejsou, tak to vypadá jako velmi účelová snaha poškodit politické protivníky a já s váma naprosto souhlasím, že, protože o TOP 09 jsme tady zatím jako o velkém problému nemluvili, že toto může být taky velký problém pro další koaliční soužití. A vůbec bych se nedivil, kdyby to velké gesto Radka Johna tak také trochu s tím souviselo, protože zřejmě toho mají Věci veřejné opravdu dost. 

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka
--------------------
A Studio STOP dnes hovoří s politologem Jiřím Pehe. Tak, ta otázka nestojí, zda vydrží Nečasova vláda, ale jak dlouho onen kabinet vydrží? Ostatně se zajímavou teorií přišel na vlnách Českého rozhlasu 6 exministr vnitra, dnes předseda sněmovního branně bezpečnostního výboru František Bublan. 

František BUBLAN, předseda poslaneckého výboru pro obranu a bezpečnost, bývalý ministr vnitra /ČSSD/
--------------------
Protože to slyšíte názory, že vydrží a zase že nevydrží. Já si myslím, že vydrží, protože ... 

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka
--------------------
Celé funkční období? 

František BUBLAN, předseda poslaneckého výboru pro obranu a bezpečnost, bývalý ministr vnitra /ČSSD/
--------------------
No, nevím, jestli úplně celé, ale že ještě vydrží, protože současné strany vládní koalice nemají jinou možnost. Preference mají velmi nízké, pověst mají velmi pošramocenou a to, zda vydrží nebo nevydrží nebude záviset ani tak od těch reformních zákonů, protože oni jsou tam schopni se přizpůsobit. Když vidím Věci veřejné, jak se ohýbají, tak proti tomu Strana zelených byla ještě pevnou skálou, jo. To se vůbec nedá jako srovnat. Jsou ochotni skutečně k jakémukoliv ústupku, ale bude to záviset trošku na personáliích. Já si myslím, že strana Věcí veřejných se potřebuje dostat tady do toho, do té množiny těch jaksi prosperujících stran, které z toho samozřejmě také budou něco mít. Pokud se pan Bárta vrátí do vlády... 

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka
--------------------
A vrátí se? 

František BUBLAN, předseda poslaneckého výboru pro obranu a bezpečnost, bývalý ministr vnitra /ČSSD/
--------------------
Říkám, pokud se vrátí, tak ta koalice vydrží, když se nevrátí, tak to bude na vážkách. 

Petr HOLUB, moderátor
--------------------
Tak je pravda, že na opozici většinou nezáleží, jestli padne či nepadne vláda. Naposled v roce 2009 o tom k překvapení všech rozhodl koaliční poslanec Vlastimil Tlustý a tak jenom jsem se chtěl zeptat, jestli třeba už nekujete pikle s Věcmi veřejnými a nemáte připravenou většinu 101 hlasů na svržení vlády? 

František BUBLAN, předseda poslaneckého výboru pro obranu a bezpečnost, bývalý ministr vnitra /ČSSD/
--------------------
Ne, pikle nekujeme, protože ono se to nevyplácí kout pikle. Ono by to i tu stranu trošku pošpinilo, poškodilo, kdybychom se spojili s nějakými odpadlíky a snažili se je přetáhnout a podobně. To, si myslím, že není, pokud ta vláda se rozpadne sama, což je docela možné, tak to bude jejich přirozený vývoj, bude to jaksi výsledek toho, že nebyli postaveni na nějakém pevném základě, že ty strany neměly nějakou společnou ideu, na které se shodly. Ony mají pouze společnou myšlenku v tom, že chtějí vládnout a že chtějí být u moci, což je samozřejmě málo, no. 

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka
--------------------
Soudí František Bublan, předseda branně bezpečnostního výboru sněmovny. 

Petr HOLUB, moderátor
--------------------
Pane Pehe, tak je tedy na vás, abyste řekl předpověď. Vydrží Nečasova vláda do třešní, do švestek, nebo konce volebního období? 

Jiří PEHE, politolog
--------------------
Já musím teda říct, že nejsem tak optimistický jako bývalý ministr Bublan. Možná, že se mu nechce zatím zpět do vládní funkce. Tak proto to takto říká. Já si totiž myslím, že ta vláda, kdybychom neměli aktivistického prezidenta, který si vykládá ústavu po svém, tak už dávno padla. Tady přeci byla na stole jasná slova premiéra a jeho tedy odvolání ministrů za Věci veřejné, což v normálním případě, kdyby se tomu nechal volný průběh podle ústavy nemohlo skončit jinak než pádem vlády, protože přeci žádná strana, která má alespoň špetku nějaké sebeúcty, nemůže dovolit premiérovi, aby odvolal v podstatě všechny její ministry až na jednoho, včetně předsedy strany. A zůstat ve vládě. Čili to bylo skutečně o chlup, takříkajíc. A kdybychom neměli prezidenta, který si z nějakého důvodu usmyslel, že tato vláda má zůstat pohromadě a vzepřel se premiérovi, tak ta vláda již padla. Já protože nebyly vyřešeny ty hlavní problémy, jak už jsem zmínil, tak nějaká podobná situace se vyskytne znovu a nevím, jestli to bude po třešních nebo po švestkách, ale obávám se, že to bude poměrně brzy. 

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka
--------------------
Proč to podle vás Václav Klaus dělá? Co tím sleduje? 

Jiří PEHE, politolog
--------------------
O tom můžeme jenom spekulovat ... 

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka
--------------------
No, prosím, tak spekulujte. 

Jiří PEHE, politolog
--------------------
Myslím si, že on samozřejmě na jedné straně mu vyhovuje tato vládní sestava, protože chce uskutečňovat, zatím je neuskutečňuje, reformy, které asi Václavu Klausovi konvenují. Má pocit, že tímto směrem má země jít. Ovšem nevidíme do zákulisí, takže je opravdu těžké mluvit o tom, co může být za jeho speciálním vztahem s Vítem Bártou, zdali si natolik padli do oka. Já osobně jsem zaslechl teorie, spekulace o tom, že Vít Bárta na každého tak trochu něco má, takže možná i na pana prezidenta. Takže to jsou samozřejmě všechno spekulace, a já to říkám proto, že si myslím, že je to neštěstí pro českou demokracii, když se věci nedějí tím standardním způsobem, o kterém koneckonců prezident často mluví, tak jak by se měly dít podle ústavy a dějí se jaksi mimoústavně, nebo dokonce neústavně. O tom vznikají právě takovéto šílené spekulace, které, myslím, zamořují českou politiku a českou demokracii. 

Petr HOLUB, moderátor
--------------------
Já jsem zaslechl názor, podle kterého naopak tato vláda má před sebou dlouhou perspektivu. Všechny ty strany, byť se jejich představitelé navzájem rádi nemají, tak reprezentují stejnou část společnosti. Jsou to především lidé mladí, bohatí, kteří už se dostali do společenské elity a získali majetky. A jak už to v Česku chodí, ty majetky nebyly úplně vždycky, někdy ano, získány zcela čistým způsobem. A úkolem této vlády je v podstatě udržet nějakou dobu, aby se všechny ty nové finanční, kulturní, společenské elity stihly delší dobu etablovat. Proto tam ta vláda zůstane až do konce volebního období. Nemyslíte si, že by to mohlo takhle nějak fungovat, i když by si to třeba sami někteří představitelé těch tří stran nepřáli? 

Jiří PEHE, politolog
--------------------
Fungovat to samozřejmě by za určitých okolností mohlo, a na té teorii samozřejmě také něco je. To bezpochyby. Na druhou stranu otázkou je, jak daleko může zajít ta která politická strana a zejména ta nejmenší, aby neupadla do naprosté nicotnosti a bezvýznamnosti. Pokud se Vít Bárta a lidé okolo něho rozhodnou, že Věci veřejné jsou strana na jedno použití, která už se do Poslanecké sněmovny nepodívá, tak pak je tato teorie možná validní. Pokud ti lidé ovšem myslí dopředu, tak jim musí být jasné už podle posledních průzkumů veřejného mínění, že jsou skutečně ve vážném ohrožení, a to se netýká jenom Věcí veřejných, to se týká i klesajících preferencí těch ostatních dvou stran. Takže ony se věci dají dělat s určitým étosem nebo myšlenkou, záměrem. Ale jsme v politice a tam není možné jaksi úplně ignorovat veřejnost. Když už mluvíme o těch teoriích, mně zase jeden anglickojazyčný analytik řekl, že si myslím, že ta vláda vydrží, ale uvedl mnohem cyničtější důvod. On použil anglický termín Partners in Crime, tedy jsou to partneři ve zločinu, kteří na sebe příliš mnoho vědí a jde o příliš mnoho věcí, jako třeba o peníze, které se točí okolo penzijní reformy. Takže ten motiv zůstat dohromady může být opravdu velmi silný. 

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka
--------------------
Když jsme u těch teorií, já taky jednu přidám. Slyšela jsem, že všechny ty turbulence, ty poslední tedy včerejší a dnešní, jsou mimo jiné proto, že Věci veřejné už si uvědomily, že jim zvoní hrana a víceméně chtějí tedy z té vlády odejít s tím, že ji budou podporovat ze sněmovních lavic. Navíc Vít Bárta zcela patrně převzal iniciativu. Ještě jsme neslyšeli, pane Pehe, váš názor k tomu poměrně překvapivému vývodu pana Bublana, že pokud se vrátí Bárta do vlády, tak vláda zůstane, zatímco pokud ne, tak kabinet padne. Co je to vůbec za fenomén Vít Bárta v politickém systému České republiky? 

Jiří PEHE, politolog
--------------------
Tak, já bych napřed odpověděl na tu první otázku. Já si skutečně myslím, že z těch různých teorií, které jsme slyšeli, kam se věci mohou ubírat, je tato nejvíce pravděpodobná. Věci veřejné jsou koneckonců politická strana, i když velmi zvláštní, určitě nešly do politiky s tím, zejména ti mladí lidé, kteří se okolo té strany pohybují, aby tam byli na jedno funkční období, nebo třeba jen na půl funkčního období. Oni jsou skutečně ve svízelné situaci, kdy musí s tou stranou začít něco dělat, jinak skončí na úplném dně. Já mám pocit, že samozřejmě mohli, tato strana mohla z vlády odejít s prásknutím dveří už během té krize minulé, nicméně to by bylo pro veřejnost dosti nesrozumitelné, nebo možná ne příliš chutné, řekněme to tak. Protože by odcházeli, alespoň v očích veřejnosti, kvůli nějakým postům, pašalíkům, tak by to veřejnost viděla. Oni to teď zcela obrátili a spojili všechno s bojem proti korupci a začínají mluvit velmi tvrdě o tom, že skutečně jakékoliv vládní reformy mají smysl teprve tehdy, pokud se bude bojovat proti korupci, zároveň se mi ovšem zdá, že si pomalu připravují cestu na exit. Na odchod z té vlády. Pod praporem té idee, pod praporem boje s korupcí. 

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka
--------------------
Nicméně oni jsou sami podezříváni nebo označováni za korupčníky. Tak vidíme teď případ pana poslance Babáka například, víme, jak to bylo s tou "stranickou disciplínou". 

Jiří PEHE, politolog
--------------------
Ano, to ano, ale všimněme si, že oni ten problém zúžili na jednu specifickou dimenzi korupce, dle mého soudu skutečně tu nejdůležitější, a to jsou státní zakázky. Oni chtějí spojit zákon o veřejných zakázkách s hlasováním o důvěře vládě. Přičemž v tom zákoně má být něco, co dle mého soudu Občanská demokratická strana vzhledem k různým vazbám v zákulisí nemůže nikdy připustit. A to je tedy zrušení anonymních akcií na doručitele v listinné podobě. Což je světová rarita, mají to jenom 3 země na světě, Česká republika jedna z nich. A je to naprosto otevřená pozvánka ke korupci toho nejhoršího zrna. Umožňuje to korupční schémata typu politik schválí veřejnou zakázku a jeho manželka má firmu na anonymní akcie a může být tou firmou, ta firma může vyhrát tu zakázku. Čili je to, je to opravdu vážný problém a to je něco, co si myslím, pokud skutečně Věci veřejné na tom budou trvat, tu vládu může opravdu, opravdu zničit. 

Petr HOLUB, moderátor
--------------------
Češi se dosud chlubí tím, že u nás neexistuje vlivní extrémní strana, jak jsou známy z Francie, Holandska, Finska a dalších evropských zemí, tak jsem se ale chtěl zeptat, když už jsme probrali tu nejistou situaci ve vládní koalici, jestli koneckonců nejsme ve stejné situaci? Sice ty naše strany nenazýváme extrémní, ony nepronásledují přistěhovalce nebo islamisty, ale jsou stejně nevypočitatelné a také nabízejí populistické recepty. To se asi dá charakterizovat, takže můžeme na tom být ještě hůř, že přijdou ty nové extremistické strany nebo vlastně už to ani horší být nemůže? 

Jiří PEHE, politolog
--------------------
Tak, obávám se, že hůř může být vždy. Že skutečně to, že jsme tady zatím neměli strany typu Jobbik nebo Liga polských rodin nebo Ataka, která existuje v Bulharsku, to je naše velké štěstí. Já tvrdím, že do určité míry paradoxně to má na svědomí komunistická strana, která hraje v tom politickém systému jakousi sanitární roli. Ona na sebe vztahuje ty protestní hlasy. Lidé, kteří pro ni volí, to nejsou dnes už přesvědčením komunisté, marxisti-leninisti, ale lidé, kteří chtějí vyjádřit protest proti tomu systému a vědí, že tato strana se do parlamentu vždycky dostane. A ona na sebe nabaluje tyto hlasy, což možná, kdybychom neměli, tak tady máme skutečně nějaký Jobbik, nebo nějakou podobnou stranu, nebo Dělnickou stranu s 8 procenty. Ale na druhou stranu si myslím, že skutečně demokracie může být ohrožena různými způsoby. A korupce je skutečně určitou formou plíživého státního převratu. Je to rozsáhlá systémová korupce, ničí demokracii jako rakovina. Každá demokracie má samozřejmě určitou míru korupce a záleží na kulturním podhoubí, záleží na tradicích, záleží na legislativě. Ale pokud korupce dosáhne takových proporcí, že jedna šestina, jedna pětina všech státních zakázek mizí v předražení, provizích a podobných věcech, že skutečně už nevíme, které politické rozhodnutí je činěno z politických důvodů a které je činěno na zakázku nějakých bratrstev v zákulisí, to je obrovský problém. Obrovsky vážný problém pro demokracii. No, a když se k tomu potom přidá to, co jste zmínil, to znamená taková ta trošku panoptikální stránka české politiky, která ovšem s tím souvisí, protože to rozhodování se děje někde jinde než na scéně, děje se za scénou, a s tím souvisí potom to panoptikální jednání těch politických stran na scéně, tak z toho vzniká velký problém. 

Petr HOLUB, moderátor
--------------------
To jsou hodně silná slova. Říkat, že probíhá nějaký plíživý převrat, to tedy znamená, že ty bohaté firmy registrované na Kypru, tady ovládají české politiky a my ani netušíme, komu vlastně ty kyperské firmy patří. Ale ony přesto rozhodují o české politice? Myslel jste to až takhle? 

Jiří PEHE, politolog
--------------------
Myslím to naprosto takto. A myslím si, že pokud nevíte, kdo o vás rozhoduje, tak nemůžete mluvit o skutečně fungujícím demokratickém systému. Demokratický systém je založen na transparentnosti nebo určité míře transparentnosti, ve kterém vím, že například ta či ona politická strana, nebo ta či ona vládní instituce učinily určité rozhodnutí z jistých politických důvodů, které je srozumitelné, které si dokáží obhájit. Ale pokud jsou například skrze již ony zmíněné anonymní akcie navázáni politici přímo na ta různá korupční uskupení, na různé skupiny za scénou a pokud ani často nevíme, komu patří, co dění ve Slavii fotbalovém klub Slavie je toho velmi dobrým názorným příkladem, české stříbro, nikdo neví, komu to patří, nikdo neví, jak to řešit, tak pak skutečně se ocitáme v situaci, kdy celý stát nevíme, komu patří. Protože ta Slavie to je jenom špička ledovce. Takže to je skutečně vážný problém, který Česká republika musí v nějaké podobě začít řešit. A pokud ho nebude řešit, tak se obávám, že dojde k velmi závažné radikalizaci, protože samozřejmě tu vzniknou radikální strany, které se probojují do parlamentu, anebo vezme věci do svých rukou ulice. 

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka
--------------------
A Studio STOP stále hovoří s politologem Jiřím Pehe, který nám v tuto chvíli řekl, že Česko pomalu, ale jistě zapadá do hlubin korupce. Ovšem podle premiéra Nečase udělala vláda už celou řadu kroků, dokonce snad říkal, že z 58 18 nebo něco podobného. Aby tedy toto zlo omezil. Ale skutečně udělala? A je vůbec možné udělat na úrovni vlády nějaká účinná opatření, která by korupci omezila? A než dostanete, pane Pehe, slovo, poslechněme si názor dnes již citovaného exministra vnitra Františka Bublana. 

František BUBLAN, předseda poslaneckého výboru pro obranu a bezpečnost, bývalý ministr vnitra /ČSSD/
--------------------
Musíme přijmout všechny ty zákony, které aspoň trošku omezí jaksi možnost té korupce. Možná by stálo za to zřídit nebo uvést do nějaké činnosti nějaký dohled, takový ten celostátní dohled právě nad těmi veřejnými zakázkami, aby to někdo dokázal posoudit, zda ta zakázka někde v kraji nebo v nějakém městě, zda nebyla předražená, protože tady není orgán, který by to posoudil. I když se to zveřejní a bude to viset někde na webu a podobně, tak zase těžko si ta veřejnost to může rozsoudit, jestli to bylo dobře nebo špatně. Na to je potřeba odborníky. Některé země to mají, mají to i Spojené státy americké, že mají takový jakoby státní orgán, který má možnost odborně posoudit, zda ta zakázka, ať už jsou to silnice nebo cokoliv jiného, nebyla předražená, zda bylo možno zvolit nějakou levnější variantu, stejně kvalitní. Ale stejně si myslím, že ať máme sebelepší zákony a musíme je přijmout, nemůžeme zůstat na půli cesty, tak to záleží na těch lidech, jo a já se trošku bojím, že ta společnost je k té korupci, stále se o ní mluví, ale že je k ní jako malinko lhostejná a že pokud jaksi nezměníme sami sebe, skutečně my všichni nezměníme sami sebe, tak se s tou korupcí nikdy nevypořádáme. 

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka
--------------------
Možná takovou významnou první vlaštovkou by mohlo být, kdyby se skutečně dovedl do konce nějaký velký korupční případ. Možná by potom veřejnost změnila přece jenom názor a ti korupčníci, kteří tu korupci páchají, tak by se mohli zaleknout. 

František BUBLAN, předseda poslaneckého výboru pro obranu a bezpečnost, bývalý ministr vnitra /ČSSD/
--------------------
No, mně je docela líto toho případu pana Michálka, jo. Kdyby tehdy, když pan Michálek šel za ministrem Johnem a sděloval mu tady ty informace, kdyby ten ministr řekl: "No, tak to může být ten velký případ," a v podstatě nechal celý ten proces doběhnout až do konce, aby tam byly procesní důkazy, tak se mohla ta velká ryba odstíhat, ať už by to byl, já nevím, někdo z těch úředníků, anebo tehdejší ministr. 

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka
--------------------
Teď už je to ztraceno podle vás? 

František BUBLAN, předseda poslaneckého výboru pro obranu a bezpečnost, bývalý ministr vnitra /ČSSD/
--------------------
Teď už je to ztraceno. Ono se to ztratilo vlastně v té půli a teď už je to tvrzení proti tvrzení, nějaká nahrávka zase příliš mnoho jako nedokazuje, i když asi nasvědčuje tomu, že tam k tomu dojít mělo, ale ten případ se měl skutečně dotáhnout do konce, nechat ho už za přítomnosti nebo za spolupráce policie nebo nějakých speciálních orgánů, i státních zástupců, aby se to do konce dotáhlo a mohli jsme mít i velký případ, ale to zkazili tady ti, třeba ať už John, anebo i Nečas, ti o tom také věděli. 

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka
--------------------
Záměrně nebo z neznalosti? 

František BUBLAN, předseda poslaneckého výboru pro obranu a bezpečnost, bývalý ministr vnitra /ČSSD/
--------------------
To nedokážu odhadnout. Já si myslím, že tam byl trošku i záměr, protože se lekli toho, že se to týká koaličního ministra, jo. Každý se bál do toho nějak šlápnout. 

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka
--------------------
Myslí si František Bublan, exministr vnitra. 

Petr HOLUB, moderátor
--------------------
Já jsem se tudíž chtěl zeptat, pane Pehe, nejdříve, jestli vláda udělala nějaké kroky v boji s korupcí a jestli by se daly třeba udělat ještě nějaké jiné, razantnější? 

Jiří PEHE, politolog
--------------------
Samozřejmě, slyšeli jsme předsedu vlády, že údajně 18 bodů je odšrtnuto z více než 50. Ale tady jde za prvé o celý ten balík, za druhé je tady určitá hierarchie v těch opatřeních. Skutečně tím naprosto nejzásadnějším a to je také, proč o tom teď Radek John tolik mluví a proč s tím Věci veřejné spojují hlasování o důvěře, je zákon o veřejných zakázkách a zejména zrušení anonymních akcií na doručitele, protože to je ten nejzákladnější zdroj korupce, to je ta anonymizace ekonomické moci, která potom ovlivňuje politickou moc a my tedy nevíme, kdo vlastně českou demokracii de facto ovládá. A to jsou, to jsou věci, které, pokud se neudělají, tak můžeme samozřejmě mít třeba majetková přiznání, nebo můžeme mít nějaký dobrý zákon o /nesrozumitelné/, to jsou ti, kteří udávají korupci a třeba jsou za to ve Spojených státech odměňováni určitým procentem z té částky, kterou pomohli zachránit. To se může zavést a může to do určité míry pomoci. Ale aby to skutečně fungovalo, tak to musí fungovat jako systém a musí se především odstranit ty nejvážnější příčiny korupce. A druhá věc je, a tam souhlasím s Františkem Bublanem, je tady samozřejmě potřeba určité kulturní změny skrze vzdělání, výchovu, mělo by to začínat už ve školách, kde prostě není tato věc, dle mého soudu, dostatečně zdůrazňována. Etické základy politického chování. Vidíme to už třeba v tom, že koneckonců dodnes je zcela běžné, že třeba žáci od sebe opisují, nebo že vydávají plagiáty a za své práce plagiáty a podobně. A toleruje se to tady mnohem více než třeba ve Spojených státech. Já to říkám jenom proto, že vedu pobočku americké univerzity a tam je to smrtelný hřích, pokud bych na něco takového u nějakého studenta přišel, tak končí na té univerzitě. Což, to jsou věci, které se musí vštěpovat již od útlého věku a děti si musí zvyknout na to, že se nepíší taháky, že se neopisuje z ruky, že se nepíší písemky tak, že se ptám spolužáka, ale že odpovídám sám za sebe a že existují nějaké etické principy. 

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka
--------------------
Pane Pehe, a položíme vám stejnou otázku jako Františku Bublanovi. Pomohlo by tedy, kdyby nějaký korupční skandál byl uveden opravdu až do konce a také si myslíte, že kauza Michálek byla promarněnou příležitostí? 

Jiří PEHE, politolog
--------------------
Já musím říct, že přesně o tomto tématu jsme nedávno měli velmi, řekl bych vášnivou debatu v rámci diskusního večera na think tanku Cesta, kde jsme mluvil právě o korupci a kde byl také pan, pan Janeček, který zorganizoval ten slavný fond proti korupci. A myslím si, že jsme nedospěli k žádnému závěru. Slyšel jsem pro a proti. Takže nedokážu úplně říct, zda by a co by pomohlo. 

Petr HOLUB, moderátor
--------------------
A dnes vyšla zpráva, že pan premiér Nečas řekl, že je ochoten minimálně hovořit o různých možnostech, jak zrušit akcie na doručitele. Takže pokud by k tomu došlo, tak by se dalo říct, tato vláda, ať dopadne jak chce, tak v tomto směru udělala významný krok v boji proti korupci? 

Jiří PEHE, politolog
--------------------
Naprosto. A nejen významný boj proti korupci, ale hlavně k legitimizaci reforem. Protože to, co říká Vít Bárta v posledních dnech, a to co říká Radek John, je koneckonců to, oni opakují to, co říkají někteří analytici už delší dobu, že totiž ty vládní reformy nemohou mít potřebnou důvěryhodnost, pokud občané vědí, že se tady ročně ztrácí desítky nebo stovky miliard. Znovu připomenu symboliku toho památného dne, kdy se provedly ony slavné škrty v platech státních zaměstnanců a 40 tisíc jich přišlo demonstrovat v Praze. A ten samý den se otvírala dálnice okolo Prahy, okruh, který byl asi dvojnásobně nebo trojnásobně předražen. 22 nebo 23 kilometrů okruh za 23 miliard. Zatímco na těch státních zaměstnancích, kteří tam chudáci se sjížděli z celé republiky demonstrovat, tak na těch vláda ušetřila 10 miliard. Čili je velmi těžké potom vysvětlovat občanům, vy si musíte utáhnout opasky, je to v zájmu nás všech, buďte solidární. Ukažte nějakou loajalitu. Když zároveň lidé mohou sledovat téměř v přímém přenosu nekonečný seriál kauz, skandálů, kde, které se všechny točí okolo jednoho, a sice toho, že se zase někde ztratilo několik miliard korun v nějaké předražené zakázce. 

Petr HOLUB, moderátor
--------------------
Já bych si jenom dovolil upřesnit tu cenu jižní části Pražského okruhu. Skutečně měří 23 kilometrů, ale ta částka se nakonec dostala až ke 30 miliardám. Ono to každým rokem roste. 

Jiří PEHE, politolog
--------------------
Pardon. Takže to bylo více předražené než jsem myslel. 

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak, podle vašich zkušeností, vy už jste se před chvílí zmínil o tom, že korupce v podstatě existuje v každém, byť i demokratickém státě. Ale jak tedy vypadá úspěšný boj s korupcí? Někde se to přece muselo povést. Minimálně třeba ve Spojených státech, kde máte jistě velké zkušenosti. 

Jiří PEHE, politolog
--------------------
Ve Spojených státech si myslím, se to poměrně povedlo. Samozřejmě v žádné společnosti se nedá pokrýt zákony a institučními rámci vše. Vidíme, že i když se podaří zkrotit takovou tu typickou korupci třeba v případě braní úplatků nebo, nebo třeba státních zakázek, které jsou předražené, tak zase se najdou lidé, kteří vymyslí nová originálnější řešení nebo schémata, jak si přijít k penězům. Nemusí to být koneckonců ani ve státním sektoru, může to být soukromé, jako to byl třeba, jako byl třeba pan Madoff, který, který dokázal v tom svém pyramidovém schématu zpronevěřit desítky miliard. A to se nakonec stejně přenese do toho veřejného sektoru, protože to stát nějakým způsobem musí zaplatit. Takže bohužel nejde to vymýtit skoro nikdy. Ale důležité je, aby i takoví lidí jako je Madoff nebo jsou lidé, kteří, kteří stáli v čele Lehman Brothers, která zkrachovala za okolností, které potom vedly samozřejmě k té světové ekonomické krizi, tak že ti lidé jsou potrestáni. Že prostě není v té demokracii běžné, jako je to u nás, že se dozvíme třeba od pana Michálka, co se dělo na ministerstvu životního prostředí a sám bývalý minsitr vnitra nám tady říká, že se to zřejmě nevyšetří, protože to jsou jenom nějaké nahrávky a těm bůhví kdo může věřit. Takže už víme, že se to zřejmě nevyšetří a nevyšetří se to zřejmě proto, že to není v zájmu mnoha lidí, aby se to vyšetřilo. 

Petr HOLUB, moderátor
--------------------
My jsme teď hovořili o korupci a o obtížích při boji s ní. Také jsme hovořili o tom, jak vláda je velice málo stabilní. Ono to jde doložit nakonec i statistickými čísly. Že například za posledních 8 let má Česko už sedmou vládu, to je evropský primát, dotahuje se na nás pouze Lotyšsko, běžná země má 3, 4 vlády v tomto období. A tak jsem se přesto chtěl zeptat, jestli to, co se děje v Česku, lze ještě zahrnout do běžného demokratického standardu, anebo jestli už z toho, co zažíváme, se dá jednoznačně usoudit, že naše elita selhává při svém úkolu demokraticky vládnout. Což tedy není vizitka pro samotnou elitu, ale i pro nás jako společnost. 

Jiří PEHE, politolog
--------------------
Já jsem nedávno v jednom svém textu udělal rozlišení mezi politickou krizí a krizí politiky. A myslím si, že skutečně to, čeho jsme zde svědky, je krize politiky. A tím mám na mysli tedy demokratickou politiku. A potažmo krize vládnutí jakožto umění si spravovat věci veřejné. A to je, to je vážný problém. Ono to totiž nesouvisí jenom s tím, že jsme měli 7 vlád, ono to také souvisí s tím, že z těch zhruba, kolika dnes, 17, 18 let nezávislé České republiky jsme strávili téměř třetinu s pomocí, nebo jsme vládli s pomocí velmi nestandardních mechanismů. Jako byla opoziční smlouva, dvě úřednické vlády. To nejsou standardní demokratická řešení a to ukazuje na velkou jaksi příchylnost politiků k nalézání řešení, která jaksi obcházejí ten, ten demokratický proces. Koneckonců mohli jsme být v zajetí dalšího velmi neortodoxního řešení, kdyby byl Ústavní soud nezrušil předčasné volby, ten jednorázový dodatek, tak sice by se konaly předčasné volby, ale myslím si, že ta skvrna na české demokracii by byla zase notně větší. Takže ta tendence politiků tady hledat nestandardní řešení, obcházet osvědčené mechanismy, to je opravdu vážný problém a podíváme-li se na jednání pana prezidenta v té poslední krizi, tak bohužel k tomu přispívá svým aktivismem a neúctou k ústavě i on, hlava státu. 

Petr HOLUB, moderátor
--------------------
No, ale proč právě my, proč my a Lotyšsko máme zrovna takové problémy, dokonce když chce psát Economist o východoevropské korupci, tak pošle zpravodaje do Prahy a do Rigy. Proč se to teď stalo právě nám? 

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka
--------------------
No, já bych se nás jenom trochu zastala, Belgie nemá vládu, myslím, po roce. Tak zas na tom nejsme asi tak zle. 

Petr HOLUB, moderátor
--------------------
Ale má pořád stejného premiéra. 

Jiří PEHE, politolog
--------------------
Nemá úřednického premiéra. Proč to je Lotyšsko, proč je to Česká republika? Těžko, těžko se na to odpovídá. To, co je spojuje samozřejmě, je to, že jsou to obě post komunistické země. Že obě strávily poměrně dlouhou dobu v zajetí velmi tvrdého nedemokratického režimu. Ale mohli bychom zase samozřejmě argumentovat, že to je, že tam je i několik dalších zemí, které si prošly tímtéž a přece jenom jsou na tom o trochu lepší. Zdali k tomu třeba v případě Estonska přispívá jejich protestantská tradice, zatímco ta naše je trošku jiná, nebo neměly za sebou některé země takovvá traumata jako byl Mnichov nebo Bílá hora. To bychom spekulovali, já nerad generalizuju, je to opravdu velmi snadné generalizovat. Kdybych se přece jenom nějaké malé generalizace dopustil, tak si myslím, že tady skutečně těch 300 let od Bílé hory způsobilo jakési zásadní oslabení elit, role elit v tomto národě. Politika se dělala v kulturních kruzích, nikoliv v politických. A přeci jenom to 20. století bylo natolik turbulentní, s tím, že české národní elity, politické elity, ale vlastně i kulturní padaly ve vlastně několikaletých cyklech 1918, 38, 39, 48, 68, 89 a vlastně i rozdělení federace bylo další ranou těm elitám, tak to je něco, co takový malý národ si těžko může dovolit. A myslím si, že se to projevuje prostě v té neschopnosti politických elit skutečně rozumně vládnout. Protože ono to trvá podle různých politologických teorií zhruba ty dvě generace, než se skutečně ustaví jakási sebevědomá demokratická kultura. 

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka
--------------------
No, to je ohromně pozitivní zjištění. Tak my teď po tady ... 

Jiří PEHE, politolog
--------------------
Jsme v polovině. 

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka
--------------------
Právě. Prožíváme, jak říkáte, krizi politiky. Tak asi bychom se mohli sázet, kdy tato vláda padne. Přijde ovšem další vláda, nebude ještě horší? 

Jiří PEHE, politolog
--------------------
To je něco, co tady často slyšíme. A je to docela dobře možné. Ale já si myslím, že je to špatný argument. Že skutečně demokracie je založená na tom, že pokud se vláda neosvědčí a pokud nemá smysl, aby setrvávala v úřadě, protože se stane to její činění kontraproduktivní, tak pak právě mají nastoupit ty standardní demokratické mechanismy, jako jsou třeba předčasné volby. Samozřejmě, bylo by lepší, kdyby jsme měli třeba ústavní pořádek nastaven tak, aby nebylo tak zase snadné tyto, tyto krize neustále vyvolávat. Kdyby bylo třeba hlasování o nedůvěře vládě spojené s tím konstruktivím prvkem, o kterém se často mluví, že tedy musí ta opozice mít připravenu nějakou variantu záložní, možná by to nebylo tak jednoduché. Na druhé straně, jak jsme viděli v jiné mladé demokracii v Maďarsku, kde toto řešení mají, tak to pak betonuje ty politické poměry takovým způsobem, že zůstane až do konce volebního období u moci v jejich případě socialistická vláda, kde premiér otevřeně přiznal, že lhal národu a ta míra frustrace je potom taková, že vyhraje strana z druhé strany politického spektra s ústavní většinou, což já se domnívám, pro mladé demokracie je naprosto zničující. 

Petr HOLUB, moderátor
--------------------
Česko tedy zažívá těžkou dobu. Ale když se podíváme jenom do trochu vzdálené minulosti, tak najdeme příklady, že nejsme takovou výjimkou. Například všichni pamatujeme, jak nestabilní období s mnoha premiéry zažívalo Polsko v 90. letech. A nakonec překonalo tohle těžké období a dnes jsou relativně stabilní v tom evropském kontextu. A jedním z těch důvodů, proč ten svůj problém překonal, byla i opatrná a promyšlená změna ústavy. Vlastně bylo tam to konstruktivní veto zavedeno, o kterém jste mluvil, tím se ty vlády stabilizovaly. No, a ještě tam byl jeden krok, omezila se pravomoc prezidenta, který tam tehdy mohl výrazně zasahovat do vlády a komplikovat jednání mezi stranami. Takže byl to poměrně jednoduchý recept, který přispěl k něčemu lepšímu. Dá se vůbec představit, že by nějaký podobný jednoduchý recept zlepšil poměry tady? 

Jiří PEHE, politolog
--------------------
Já myslím, že samozřejmě jsou vždycky možná instituční ústavní zlepšení. Na druhou stranu je nutné dělat taková zlepšení, teď to dávám do uvozovek, tak, aby se neohrožovala stabilita ústavního pořádku. Protože ústava nemá být něco, co se mění každé 4 roky. Ale zároveň si myslím, že skutečně je zapotřebí také určitého kulturního podhoubí k tomu, aby se ty institucionální změny nějakým způsobem uchytily. A v Polsku, mám za to, že došlo k určitému ozdravení toho politického systému rychleji než u nás, protože Polsko, ač jsme si z toho ze začátku trochu dělali legraci, mělo i zásluhou toho, jaký tam byl režim, v 80. a 70. letech, mnohem rozvinutější občanskou společnost než máme my. Solidarita a mnoho dalších skupin okolo ní, to byla už v době pozdního komunismu existující, fungující občanská společnost. A já osobně vidím cestu k nějaké nápravě tudy. Já si myslím, že pokud se nám nepodaří skutečně tady rozvinout občanskou společnost, která se stará o to, co se v politice děje, která se účastní toho poůlitického provozu, ne přímo, ale zvnějšku. A která se prostě, použijeme-li toho slova nehezkého, angažuje, tak nebudeme na tom o mnoho lépe. Ono totiž kdybychom měli takovouto občanskou společnost, tak už dnes je mnoho z těch věcí, o kterých jsme tady mluvili, včetně korupce takové té běžné korupce na úřadech, mnohem lépe třeba monitorováno občanskou společností a ti lidé by byli, ti, kteří to páchají by byli v mnohem horší situaci. 

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka
--------------------
No, já myslím, že česká občanská společnost se docela projevila pozitivně například v těch posledních volbách, kroužkovala, přemisťovala, snažila se vyjádřit své preference a také se to podařilo. Zavládla velká euforie po volbách, že se tam dostali ti praví lidé, ovšem sklouzlo to zase do českých temných poměrů a všechno v pozadí ovládají buď nějaké temné neznámé síly, anebo známí kmotři. Takže možná tu českou občanskou společnost to pěkně frustruje. 

Jiří PEHE, politolog
--------------------
Samozřejmě. A ten důvod je částečně v tom, že občanská společnost, nebo to, co zatím se tady vytvořilo coby občanská společnost, získalo velkou schopnost se aktivizovat s pomocí nových technologií a nových komunikačních sítí jako je třeba Facebook, Twitter a podobně. Bohužel ono to má obrovskou mobilizační schopnost vytvářet jednorázové akce, mobilizovat lidi, aby třeba kroužkovali nebo aby vyměňovali politiky. Ale nevytváří to stabilní struktury. A ty se dají skutečně vytvořit pouze v té fyzické občanské společnosti, na Internetu obvykle jsou dosti efemerní a nevydrží příliš dlouho. Takže je zmapováno dnes už, že různé aktivity, které existují třeba na Facebooku, dokáží vybudit třeba 40 tisíc mladých lidí k tomu, aby udělali nějakou jednorázovou akci, když se to má ovšem opakovat, tak se třeba dvakrát, třikrát ještě sejdou a pak to vymizí. A udělá se něco jiného, co je, takříkajíc, cool na tom Facebooku. Takže to je trošku problém toho, co jsme viděli před těmi loňskými volbami. A myslím si, že tam skutečně je zapotřebí, aby, když už se něco takového stane, tak aby se to potom uchytilo v těch pevnějších fyzických strukturách občanské společnosti. A to tady, mám pocit, není zatím příliš rozvinuto. Ačkoliv podle různých statistik v České republice, která má 10 milionů obyvatel, existuje dneska více než 100 tisíc různých skupin, iniciativ a tak dále, což je velké číslo, tak já bych argumentoval, že tak dvě třetiny z nich jsou buď velmi malé, a v podstatě nefunkční, anebo se zabývají věcmi, které nemají na politiku zase až tak velký vliv. 

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka
--------------------
Osvětluje host dnešního vydání Studia STOP politolog Jiří Pehe. Tak, děkujeme za informace, za argumenty, za názory a zase někdy na shledanou. 

Zvukový záznam pořadu naleznete v sekci iRadio.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je Mediasearch. Texty neprocházejí korekturou.  

Nové články v rubrice

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2020 Český rozhlas