26. února  2013  rubrika: Studio STOP

Mezinárodní problémy ČEZ a domácí ceny elektřiny

ČEZ (ilustrační foto) - Foto: Filip Jandourek

ČEZ (ilustrační foto)Foto: Filip Jandourek

Bulharsko hledá novou vládu. Kabinet pod vedením premiéra Borisova rezignoval pod vlivem pouličních demonstrací. Jejich pořádání bylo z velké části motivováno nespokojeností lidí s vysokými cenami elektrické energie.

Jedním z hlavních distributorů této energie je v Bulharsku společnost ČEZ. Ta by mohla přijít o licenci a její investice v této zemi je tak ohrožena. Fiaskem skončila expanze ČEZu do Albánie. Proč se tato státní firma snažila proniknout právě na Balkán? Nakolik to byla riziková investice? Mohou mít problémy v Bulharsku a v Albánii vliv na cenu elektrické energie v České republice? To je celá řada otázek, na které se pokusí odpovědět dnešní Studio STOP.
 

Ve studiu vítám Pavla Mertlíka, rektora Bankovního institutu vysoké školy a také Michala Švába ze společnosti ENA, která se zabývá energetikou. Takže dobrý večer.
 

Pavel MERTLÍK, rektor Bankovního institutu vysoké školy
--------------------
Dobrý večer. 

Michal ŠVÁB, společnost ENA
--------------------
Dobrý večer. 

Petr HARTMAN, moderátor
--------------------
Když budeme hovořit o dění kolem ČEZu, když budeme hovořit o cenách elektrické energie, tak bychom mohli začít tím nejaktuálnějším, a to je problémy ČEZu v Bulharsku. V této souvislosti se hovoří o tom, že by ČEZ mohl přijít o licenci a pokud by se tak skutečně stalo, že by tím pádem byla zmařena investice této společnosti v Bulharsku. V souvislosti s vysokými cenami v Bulharsku se také hovoří o tom, že tato společnost, nebo její dceřiná firma, dalo by se říci, si nepočínala příliš citlivě, že zvyšovala ceny v době, kdy jednak rostly o poplatky za obnovitelné zdroje, jednak byla vyšší spotřeba kvůli studenějšímu počasí a zároveň ještě tato společnost fakturovala lidem cenu za elektřinu za delší období než na jaké byli zvyklí. Takže to všechno se seběhlo a objevily se ty problémy. Když se na to podíváte vy jako odborník, pane Švábe, tak zdá se, že skutečně ty ceny v Bulharsku na ty místní poměry jsou tak vysoké, aby tam byly důvody k těm protestům? 

Michal ŠVÁB, společnost ENA
--------------------
Ceny paradoxně v Bulharsku vysoké nejsou. Bulharsko má, tuším, že třetí nejnižší cenu elektřiny v Evropě. K vašim důvodům vyjmenovaným, které jsou zcela na místě, bych dodal ještě jeden, který je podle nás velmi, velmi důležitý. A to je promítnutí se hospodářské krize celoevropské, možná celosvětové v posledních 3, 4 letech, kdy některé souvislosti ekonomické a hospodářské se prostě projevují v delších časových konstantách. Výsledkem teda je to, že krom studené zimy, špatného fakturování, nebo prodlouženého fakturování se i promítlo to, že v podstatě pomaličku klesá životní úroveň průměrná v Bulharsku. A to se samozřejmě negativně promítlo. Toto samozřejmě vyvolalo ještě jeden efekt, a to je samozřejmě politická rovina problému, kdy alespoň informace, které máme my, skutečnosti kolem fakturace ČEZu a firmy EVN využila opozice, která to vzala jako bič na stávající vládu a promítlo se to i v této rovině. 

Petr HARTMAN, moderátor
--------------------
Myslí si Pavel Mertlík, že investice ČEZu v Albánii a v Bulharsku jsou na stejné úrovni? Že jsou to rizikové země, nebo jsou tam nějaké rozdíly? Protože ČEZ už čelil problémům v Albánii, kde patrně přichází o licenci a tím pádem bude promarněna ta investice kolem 5 miliard korun. 

Pavel MERTLÍK, rektor Bankovního institutu vysoké školy
--------------------
No, já bych si netroufal v téhle chvíli říkat, že bude promarněná, protože nepředpokládám, že ČEZ si nechá všechno ze strany jak Albánie, tak Bulharska líbit. A pokud by například na straně úřadů těchto zemí došlo k nějakým pochybením, což už jen při složitosti té problematiky vůbec není vyloučeno, tak se mu tady otevírá prostor pro právní obranu, včetně třeba v poslední fázi i těch mezinárodních arbitráží a podobně. Čili myslím si, že o tom je předčasné mluvit. Obecně vzato ale si myslím, že expanze ČEZu směrem na Balkán je rozumná, je to jedna prostě z tržních příležitostí, kam čeští podnikatelé mohou proniknout. A když se podíváte na tento specifický typ investice, to znamená nákup energetické distribuční společnosti, tak nakupovat můžete tam, kde je nabídka, a to je v těch zemích, kde se privatizuje. Čili nemůžete, nebo je velmi obtížné získat třeba distribuční síť v Německu nebo v nějaké jiné zemi na západ od nás. Na tom Balkáně prostě byla příležitost, ČEZ ji využil, podobně jako třeba jedna rakouská významná distribuční společnost a další zahraniční firmy. Čili v tom nevidím nic nestandardního. Teď nemluvím o jednotlivých dílčích praktikách ČEZu na tom trhu, kde nejsem odborník, jsem makroekonom, možná tam ČEZ pochybil, možná také nikoliv. Je v tom hodně mediálních bublin. V každém případě ale ten samotný záměr expandovat a stát se, řekněme, nadnárodní společností je v středoevropském měřítku podle mého soudu velmi rozumný. 

Petr HARTMAN, moderátor
--------------------
A nakolik podle vašeho názoru to byla riziková investice? Přeci jenom směrem na Balkán se dost často hovoří o určitých specifických podmínkách a podobně. Ať už je to z hlediska vymáhání pohledávek, kultury vůbec toho prostředí a tak dále. 

Pavel MERTLÍK, rektor Bankovního institutu vysoké školy
--------------------
Já si myslím, že riziko té investice je poměrně omezené. Musíme vycházet z toho, že Bulharsko je členskou zemí Evropské unie, kde platí koneckonců v podstatě shodné právní předpisy v řadě oblastí, včetně tedy v tomhle případě energetických směrnic Evropské unie a podobně. Co se týče Albánie, tak tam je ta situace trošku složitější. Ale i tak Albánie není země v nějaké mezinárodní izolaci, je velmi těsně propojena se zeměmi Evropské unie. Aspiruje na budoucí členský, členství v Evropské unii. A také si nemůže dovolovat nějak flagrantně porušovat, řekněme, principy mezinárodního práva a také evropské směrnice a podobně. Koneckonců se k tomu zavázala. Čili jistá míra rizika tady samozřejmě je, jako u každého podnikatelského projektu. Ale nemyslím si, že je tak vysoká, aby nestálo za to tam investovat. Koneckonců kdyby tam ČEZ nešel, byla tam poptávka celé řady dalších společností z Evropy, protože to je prostě tržní příležitost, je to zajímavý trh. 

Petr HARTMAN, moderátor
--------------------
Podle Michala Švába, nakolik jsou specifické podmínky v těchto zemích? 

Michal ŠVÁB, společnost ENA
--------------------
Je důležité říct, že Balkán je Balkán. Za tímto jednoduchým tvrzením je prostě schováno to, že podnikatelské prostředí, jednání s úřady, obecně právní vztahy mezi podnikajícími subjekty jsou prostě na jiné úrovni než jsme zvyklí ve střední a západní Evropě. To je prostě historická zkušenost, kterou známe i jako řadoví turisté. My i jako analytici, kteří jsme se podíleli na některých projektech v Rumunsku a Bulharsku. Je to prostě jiná země. Důležité ovšem je to říct, že v roce 2005, kdy byly tyto investice připravovány a následně realizovány, prostě v Evropě panovalo jiné klima. Panovalo klima, kdy ekonomika napříč celou Evropou v podstatě i světem rostla velmi nevídaným tempem, nebyly předpoklady toho, že by se zaseklo hospodářství v zemích Evropské unie nebo v tý době Evropy obecně. A v tý době se ta investice nejevila tak rizikově. Důležité je též rozdělit, že investice v energetice se v podstatě dají rozdělit na dvě základní oblasti. Jedna je distribuční část, což je z velké části regulovaný byznys, který podléhá legislativě, následně regulátoru, v České republice je to Energetický regulační úřad, který známe dobře. A druhá část je investice do výrobních jednotek. Tady už je ta otázka maličko složitější, protože nákup výrobní jednotky v dané zemi, kde je to třeba v Bulharsku je to elektrárna Varna, je závislá na více proměnných a je tam ta míra rizikovosti větší. Čili oddělujme, pokud budeme mluvit o specifikách investice v Bulharsku, důsledně rozdělujme mezi distribuční částí, která je regulována, je tam vázáno mezinárodně právními dokumenty a výrobními závody, jako jsou jednotlivé elektrárny a teplárny, kde je to riziko podstatně větší. 

Petr HARTMAN, moderátor
--------------------
Dobře, ale z toho, co jste řekl, tak vyplývá, pokud byl ČEZ považován za distributora elektrické energie v Bulharsku a pokud dodržoval pravidla regulace, tak za tu relativně vysokou cenu alespoň jak to vidí bulharští občané ČEZ prakticky vůbec nemůže. 

Michal ŠVÁB, společnost ENA
--------------------
Podle názoru nemůže. Není to, ta skutečnost je taková, a promítly se ty fakty zvýšení příplatku, nebo poplatku za obnovitelné zdroje, který roste v Bulharsku na rozdíl od České republiky, která ukončila masivní podporu obnovitelných zdrojů 2010, tak i v roce 2011 a 12 se realizovaly investice v obnovitelných zdrojích. Je to nutno vidět optikou i Bulharska, které je větší země, čili ta schopnost absorbovat obnovitelné zdroje tam byla přirozeně též větší. Navíc se to adjektivně přidávalo k relativně velmi nízké ceně silové elektřiny, takže to bylo dlouho snesitelné pro koncového zákazníka, čili pro občana. Fakticky ty vlivy toho, že se fakturovalo po 40 dnech, nikoli po 30, což bylo dáno tím, že se přecházelo na nový systém a vklouzly do toho vánoční svátky, a zároveň v té době byl abnormální mráz v Bulharsku. A třetí fakt je, že mnoho Bulharů díky zastaralým technologiím výroby centrálního tepla dneska používá elektřinu. Přímo na ohřev nebo na vytápění. Což jak víme i v České republice je jedna z nejnákladnějších variant zajištění tepla. Tak všechny tyto fakty se sečetly. A výsledek je, výsledek je nám dneska známý. 

Petr HARTMAN, moderátor
--------------------
To byl Michal Šváb. Podle Pavla Mertlíka znamená to, že skutečně je to spíše politický problém, že politici v Bulharsku se snaží svést na ČEZ něco, za co ČEZ nemůže? 

Pavel MERTLÍK, rektor Bankovního institutu vysoké školy
--------------------
Tak, bezesporu tahle složka tam je silná, možná tam došlo i k pochybení ze strany samotného regulačního úřadu, tedy komise pro elektřinu, vodu, která v Bulharsku funguje a jejíž standarty, domnívám se, nejsou tak transparentní jako jsou třeba českého Energetického regulačního úřadu a podobně. Ale to jsou přesně ta rizika, o kterých ČEZ věděl v okamžiku, kdy investoval do Bulharska. Je tady ale ještě jedna rovina. Velmi podstatná. Jak víme všichni, Bulharsko je jednou z nejchudších zemí Evropské unie, nejchudších ve smyslu nízkého hrubého domácího produktu na osobu, tedy velmi nízkých mezd. A energetické náklady představují pro průměrnou bulharskou domácnost podstatně větší zatížení než třeba pro průměrnou českou domácnost, nemluvě o domácnosti třeba německé, řekněme. A to navzdory té skutečnosti, že, jak tady bylo řečeno, v Bulharsku jsou stále absolutně velmi nízké ceny energie ve srovnání s jinými zeměmi. Nejenom relativně, ale i absolutně. Protože je tam díky místním podmínkám nízká cena silové energie. To svědčí o tom, že Bulharsko prostě není dostatečně připraveno na otevření energetického trhu v Evropě. Já osobně se domnívám, a tím se vracím k přístupovému procesu Bulharska a také Rumunska do Evropské unie, že tenhle proces byl prostě veden, řekl bych, myšlenkou, že politika má před ekonomikou přednost, v tomto případě, řekněme, politické zklidnění a integrace Balkánu. Víme, že ten proces byl rychlý, že ty procesy nestačily dostatečně dozrát. A ta míra připravenosti jak Rumunska, tak Bulharska na to, aby, jak říká kodaňské kritérium známé, snesly konkurenční trhy, konkurenční tlaky na otevřeném trhu Evropské unie. Že prostě nebyla v řadě odvětví dostatečná. V energetice s tím souvisí jedna velmi důležitá věc. Je to běžná praxe v zemích, které jsou chudé, tak ten nesoulad mezi dostupností elektrické energie z hlediska ceny elektrické energie a totéž třeba plynu a podobně pro domácnosti a té relativní chudoby, tak to vlády tradičně řešily takzvanými křížovými dotacemi. Anebo obecně dotováním elektrické energie. Pokud se má otevřít energetický trh, tak je třeba toto důsledně odbourat, a to v dostatečném časovém předstihu před otevřením toho trhu. To se v tom Bulharsku prostě nestalo. Ty křížové dotace tam nebyly odstraněny důsledně, dělalo se to až po vstupu do Evropské unie v době, kdy už probíhaly určité kroky další deregulační. Prostě ten proces nebyl dobře zvládnutelný. A dneska v těch navíc vyhrocených podmínkách je to prostě pro bulharské domácnosti větší šok. 

Petr HARTMAN, moderátor
--------------------
Podle Michala Švába, znamená to, že kdyby Bulharsko nebylo v Evropské unii, tak by tam by ceny elektrické energie mohly být výrazně nižší? 

Pavel MERTLÍK, rektor Bankovního institutu vysoké školy
--------------------
Možná. 

Michal ŠVÁB, společnost ENA
--------------------
Možná ano, možná ne. To je spekulativní otázka. Já bych jenom kolegu Mertlíka doplnil jednou věcí. Nejen, že nebyl, není připraven a nebyl připraven tím pádem bulharský energetický trh na jakoby evropské pojetí, dokonce dodnes nebyl proveden takzvaný unbundling, to znamená oddělení výroby a distribuce v rámci energetických odvětví. Za což dokonce Evropská komise v loňském roce udělila Bulharsku pokutu. Čili ten základní princip toho, aby mohl fungovat otevřený byznys v energetice, to znamená co patří distribuci, nechť patří distribuci a výroba musí být nezávislá, s rovnými podmínkami přístupu na trh, tak toto Bulharsko, ačkoliv to bylo jednou z podmínek přístupu do EU, prostě neimplementovalo, nezavedlo, stále platí vyhlašování cen energie jak si je pamatujeme, řekněme, z 90. let. Kdy prostě stát stanovil tehdy skrze ministerstvo, federální ministerstvo energetiky následně ministerstvo hospodářství, průmyslu a obchodu, jak šel čas, tak se to u nás měnilo. Ale v podstatě vyhlásila se cena elektřiny a ta platila a vyhlašoval ji stát. Což je samozřejmě ten přístup, který umožňuje křížové dotace, subvence ze státního rozpočtu a v podstatě držení nějakého sociálního smíru ve svém důsledku, kdy stát reguluje cenu komodit. A v podstatě celé služby. To v podstatě je do značné míry nekompatibilní s evropským, standardním evropským přístupem k podnikání v energetice. 

Pavel MERTLÍK, rektor Bankovního institutu vysoké školy
--------------------
A já bych, jestli mohu doplnit, jednu věc. Samozřejmě i západní Evropa řeší situaci tu, že část domácností, že pro část domácností prostě elektrická energie nebo jiné, jiné komodity drahé, ale ten princip je jiný. Ten je takový, že se nechají, řekněme, volné ceny na energetickém trhu, samozřejmě část z nich je z objektivních důvodů regulovaná, ale to proto, že tam neexistuje dostatečná konkurence. Ale v principu ta cena je stanovena trhem. A část domácností nízkopříjmových dostává dotace, proto tak jako ve formě sociálních dávek, aby si tu energii mohla dovolit stejně jako je to prostě obecná péče o chudší vrstvy populace. A tahle celková strukturální změna jak sociálního systému, tak té energetiky a dalších odvětví prostě v Bulharsku probíhá postupně, za pochodu, je to špatně fázováno a není to ještě dokončeno. 

Petr HARTMAN, moderátor
--------------------
Kdybych se měl vrátit ještě k investicím ČEZu v Albánii a v Bulharsku, tak ČEZ je sice akciovou společností, ale ty akcie vlastní stát, takže je to de facto státní firma, nebo alespoň státem ovládaná firma, zjednodušeně řečeno, abych to příliš nekomplikoval. V této souvislosti, jak vlastně lze vnímat takovéto investice? Je správné, aby takováto firma expandovala někam do zahraničí, nebo by se měla soustředit spíše na ten domácí trh a právě v souvislosti totiž s těmi možná i zmařenými investicemi, i když je to stále ještě otevřené, se hovoří o tom, že ty dopady budou nejenom na hospodaření ČEZu, ale že se mohou promítnout i do ceny energie právě v České republice kvůli tomu. Michal Šváb. 

Michal ŠVÁB, společnost ENA
--------------------
Jsou to dvě, jsou to dvě otázky. K první. Zda to tak ČEZ činit měl. Já říkám jednoznačně ano. ČEZ je akciová společnost, akciová společnost je řízena podle zákona, musí fungovat ve prospěch svých akcionářů. A v tomto přístupu je majoritním akcionářem stát. A management ČEZu byl odpovědný za své fungování. Už jsme zopakovali, že v roce 2005 v polovině, řekněme první desetiletky tohoto století, byla ekonomická nálada zcela jiný, zcela jiných jakoby konturách než je dnes. Investice na Balkánu byly smysluplné, bylo to opravdu jedna z mála možností, jak ČEZ mohl dále expandovat a nějakým způsobem realizovat rozvoj vlastní firmy. Čili v tomto problém není. Zda se to může promítnout do cen elektřiny a zemního plynu, protože nezapomeňme, že ČEZ je dodavatelem obou těchto komodit, a v podstatě i tepla, kdybysme to řekli komplexně, tak to možné není. V České republice funguje Energetický regulační úřad, který přesně stanovuje tu regulační část, která se týká, která se týká služeb, které poskytuje společnost ČEZ svým zákazníkům a v tomto ohledu není možné zohlednit ztráty z podnikatelských aktivit dceřiných společností v zahraničí do oprávněných nákladů, které se promítnou do distribuce. Druhá část, to je výroba komodity, čili elektřiny, to je úplně odtrženo, protože to se vyvíjí podle burzy v Lipsku, energetické burzy v Lipsku a tam nějaké vlivy, vlivy hospodaření vůbec nelze uplatnit. Kde se to může projevit a kde se to už projevuje dnes, je v podstatě ve vnímání investorů nad skupinou ČEZ a nad firmou jako takovou. A projevem je samozřejmě pokles akcií společnosti ČEZ na pražské burze. 

Pavel MERTLÍK, rektor Bankovního institutu vysoké školy
--------------------
No, a já bych dodal ještě ... 

Petr HARTMAN, moderátor
--------------------
Podle Pavla Mertlíka ... 

Pavel MERTLÍK, rektor Bankovního institutu vysoké školy
--------------------
... dodal bych ještě jeden podstatný dopad, který může být, a to je příjem pro státní rozpočet. Protože ČEZ samozřejmě právě proto, že je vlastněn ve významném procentu státem, tak je také významným přispěvatelem do státního rozpočtu v podobě odvedených daní. No, a pokud by ta situace vedla k poklesu zisků ČEZu, tak samozřejmě všichni akcionáři včetně státu to pocítí. 

Petr HARTMAN, moderátor
--------------------
Samozřejmě nejde pouze o zisk, o daně, ale také o dividendy. Je to tak? 

Pavel MERTLÍK, rektor Bankovního institutu vysoké školy
--------------------
No, ty dividendy jsou právě příjmem státu, to jsem měl na mysli. Ale pak je tady ještě jedna rovina, která je velmi důležitá. ČEZ potřebuje do budoucna dělat celou řadu významných investic v České republice. Ten zisk z toho Balkánu mu v tom mimo jiné měl také pomoci. Pokud výsledkem bude ztráta, tak samozřejmě to je také problém. 

Petr HARTMAN, moderátor
--------------------
Když jsme právě u těch ztrát a u problémů s investicemi, tak právě v souvislosti s aktivitami ČEZu v České republice se hodně hovoří v poslední době o dostavbě Temelína. V souvislosti právě s vývojem spotřeby elektrické energie, cen elektrické energie, v souvislosti právě s různými aktivitami, které mohou ohrozit ziskovost firmy, v souvislosti s náklady na dostavbu Temelína, které jsou nějakým způsobem nastaveny, ale jak nás učí praxe, tak většinou ty náklady pak bývají ve skutečnosti ještě vyšší. Tak v této souvislosti podle Michala Švába, nakolik je výhodné dostavovat Temelín? 

Michal ŠVÁB, společnost ENA
--------------------
Temelín dostavět obecně, úplně z generelního pohledu, asi ano. Důležité v tuhle chvíli je říct, že Temelín jako výrobní jednotka, pokud se na to koukáme čistě fyzikálně, nebo technicky, s odhlédnutím od politických aspektů otázky dostavby Temelína, je náhrada stabilního základního zdroje, tak jak ho potřebuje česká energetická soustava. Ale řekněme rovnou evropská, protože soustavy energetické jsou propojeny. V současnosti dožívají staré uhelné zdroje. V horizontu let 2025 až 2035 v závislosti na poklesech v zásobách hnědého uhlí v Severočeské hnědouhelné pánvi bude nutné odstavovat jednotlivé zdroje. A v této době v podstatě se uvažuje s náběhem Temelín III, Temelín IV, čili dostavby bloků v Jaderné elektrárně Temelín. Z tohoto pohledu je to asi racionální úvaha. To, co se dnes řeší, není ani tak schopnost ČEZu tuto investici zvládnout, ČEZ je po lidské stránce velmi dobře vybaven na to, aby realizoval takovou investici. Kde ovšem problém je v tom, že cena silové elektřiny na lipské burze, jak jsme zmínili před chvilkou, v posledních asi 27 měsících kontinuálně klesá. Kde to je způsobeno zejména vstupem elektřiny z obnovitelných zdrojů, a to jak v Česku, tak zejména v Německu. Tato deformace, která byla, je nesystémová, která je dokonce protisystémová, způsobuje to, že je nadbytek elektřiny a ta elektřina je stochastická, to znamená je dodávána tehdy, kdy jí soustava nepotřebuje. A toto se řeší dneska právě jiným technickým způsobem, který způsobuje to, že není základních zdrojů zatím potřeba. Toto se ovšem změní. A ve střednědobém horizontu bude základních zdrojů opět potřeba. Čili toto je jakoby celkový náhled na strategii kolem dostavby Jaderné elektrárny Temelín. A jest otázkou teďka pouze to, kdy bude ten vhodný okamžik, aby se tato investice začala realizovat. 

Petr HARTMAN, moderátor
--------------------
Takže takový ten pohled na to, že třeba uvažovat spíš o dovozu té energie než o výstavbě Temelína, tak je špatný? 

Michal ŠVÁB, společnost ENA
--------------------
Je zcela špatný. Nebude odkud dovážet. To je ten problém, že dneska se silová elektřina dá nakoupit a dá se nakoupit relativně velmi levně proti dobám minulým. Ale tato situace končí. Pomaličku ale jistě končí, projeví se tohoto stavu nebo tohoto jakoby nového trendu projeví v horizontu 10 let. 

Petr HARTMAN, moderátor
--------------------
V souvislosti právě s dostavbou Temelína, jakou roli může hrát skutečnost, že v Německu dochází k přehodnocení energetické koncepce? Může to být plusem třeba, že kdyby se dostavěl Temelín, že bude lepší odbyt, když to řeknu laicky? 

Michal ŠVÁB, společnost ENA
--------------------
Určitě. Zmínil jste německou koncepci. Německá koncepce je houpačka. Pamatujeme dobu před havárií v jaderné elektrárně Fukušima v Japonsku, kdy se velmi živě v odborných kruzích diskutovalo, že odstoupení od jádra bude kancléřkou Merkelovou zrušeno, že se přizná, že je to racionální cesta dopředu. Tato havárie způsobila mediální smršť, která vyústila v přístupu německých politiků, zpřísnění, odstoupení od jádra a, řekněme, akcentace takzvané ekologické revoluce energetické, jak tomu říkají v Německu. A nyní se opět ukazuje, a jsou to zprávy staré 14 dní, že opět toto naráží jakoby na technické výpočty, na přístup dlouhodobé strategie udržitelnosti energetiky, zejména elektroenergetiky. A už i v Německu zaznívají poměrně jasné hlasy o tom, a to na úrovni federálních ministrů, že bude nutno přehodnotit opět ten smělý plán odstavit jadernou energetiku v letech 2016 až 2022. Čili teď je opravdu živá doba na to, abysme říkali, jestli bude Německo ustupovat, pokud ano a kdy. A v jakém, v jakém tempu. Čili nemyslím si, že by to bylo tak jednoznačná otázka, že jaderná energetika v Německu je na tak rychlém ústupu jak se zdálo třeba ještě před půl rokem. 

Petr HARTMAN, moderátor
--------------------
To byl Michal Šváb. Podle Pavla Mertlíka, když se podíváme čistě na tu ekonomickou návratnost, protože už zde zaznělo, že ve hře musí být také jiné aspekty, ať už je to z hlediska zabezpečení energetické bezpečnosti země a podobně, tak nakolik jsou správné ty argumenty, že ta investice se z ekonomického hlediska skutečně momentálně nevyplatí, že to bude velmi složité s tou návratností právě kvůli těm cenám té elektřiny, která je čím dál tím nižší, alespoň ta silová, jak už zaznělo. 

Pavel MERTLÍK, rektor Bankovního institutu vysoké školy
--------------------
Ne, já myslím, že už to bylo zodpovězeno. To je krátkodobý problém, který je navíc podpořen současnou ekonomickou recesí, kdy samozřejmě klesají ceny celé řady statků. Třeba aut, včetně tedy té elektrické energie. Koneckonců vzpomeňme si na diskuse před nějakými 10, 12 lety, kdy se rozhodovalo o dostavbě Temelína. Slyšeli jsme pravidelně, jak bude klesat spotřeba energie díky novým technologiím, jak budou dlouhodobě klesat ceny energie. Nic z toho se nestalo. Čili já to považuji za dočasnou epizodu. Takové epizody se samozřejmě budou opakovat, tedy tím mám na mysli tu vlnu poměrně dlouhodobého poklesu cen elektrické energie. Jinak ale obecně platí to, že prostě lidstvo bude energetické zdroje potřebovat. Ty zdroje budou čím dál dražší a Temelín je investice na desítky let, 40, 50, možná více. 

Petr HARTMAN, moderátor
--------------------
V souvislosti právě s tím, jak se budou vracet ty peníze nebo nebudou investované do Temelína, tak se hovoří o snaze zavést takzvané garantované výkupní ceny pro elektřinu z Temelína. A pokud tomu dobře rozumím, tak kdyby tržní cena elektřiny byla nižší než ta garantovaná, tak ten rozdíl by dopláceli zákazníci a pokud by ta tržní cena byla nad tou garantovanou cenou, tak ČEZ by naopak zákazníkům ty peníze vracel. Jak by to mohlo v praxi fungovat a co je pravdy na tom, že když se dělají ty odhady a studie, tak se tvrdí, že při současné ceně by zákazníci zaplatili za rok zhruba o 15 miliard korun víc. To jsem někde četl takovou studii, nevím, nakolik je ... 

Michal ŠVÁB, společnost ENA
--------------------
Tak, přiznám se, že tahle informace je pro mě nová. Tyto čísla slyším poprvé. Nemyslím si, ten mechanismus určitě nebude tak triviální, že by v případě vývoje cen ČEZ zákazníkům peníze vracel. Ten mechanismus samozřejmě možný je. V současnosti je aplikován ve Velké Británii, kdy funguje v podstatě jako právě kompenzátorový plovák, což je technický pojem, který právě dělá to, co jste říkal. Na jedné straně při poklesu ceny je tam garance toho, že ten systémový zdroj, který pracuje pro udržení stability soustavy a zajištění toho, že soustava vždycky je schopna dodat, dodat zákazníkům potřebný výkon a elektrickou energii, tak je to v podstatě princip kapacitní platby. Obráceně, pokud by cena šla vzhůru, ať už díky, řekněme, pozitivním náladám v Evropě a nastartování ekonomického růstu, o kterém se třeba domníváme, že v střednědobém horizontu Evropu prostě nemůže minout, tak v tu chvíli ten plovák funguje obráceně a tam ta garance tý ceny je dána ta, že v podstatě za tu kapacitní platbu je dávána nižší cena než je tržní, a tím pádem samozřejmě celkové zdražování silové elektřiny v rámci regionu, kde ta jaderná elektrárna funguje, není tak rychle. To znamená, že v případě poklesu ceny to udrží při životě funkční systémový blok, v tomto případě jaderný. V případě nárůstu ceny to krotí rychlé zdražování díky třeba ekonomickému růstu, které by vyhnalo ceny do výše, kde byly třeba v roce 2007, 8 u nás v České republice. 

Petr HARTMAN, moderátor
--------------------
A když to hodně zjednoduším, tak nakolik je pravděpodobné, že by kvůli tomu, že se bude dostavovat Temelín, že tam budou potřeba výrazné investice, odhadují se v řádu 200 miliard korun, tak nakolik je pravděpodobné, že tato skutečnost se odrazí právě v cenách elektrické energie v České republice? Že by lidé vlastně si museli připlatit kvůli tomu. Je to vůbec možné, nebo dá se to nějak udělat, zahrnout do ceny? 

Pavel MERTLÍK, rektor Bankovního institutu vysoké školy
--------------------
Já si myslím, že v principu to tak nebude. Z prostého důvodu, že ten svět je jaksi jako celek v pohybu. Náklady na výstavbu Temelína se v nějaké míře mohou do cen energií proniknout, ale já jsem osobně přesvědčen o tom, že ta cena energií na lipské burze, o které tady byla řeč, prostě v horizontu 10, 15 let bude mnohem výš vlivem externích, v důsledku externích vlivů, které nedostatku energetických zdrojů primárních tedy především, které Česká republika žádným způsobem nebude schopna ovlivnit. Prostě z tohohle pohledu, z pohledu evropského energetického trhu, který určuje, a světového energetického trhu koneckonců, který určuje koneckonců tu cenovou hladinu, tak je tohle jenom jakoby dílčí problém. A který navíc je ošetřitelný nějakým vhodným definováním cen za systémové služby a podobně. Tak jak to tady bylo řečeno. Ale osobně se mnohem víc bojím situace, kdy by z politických důvodů bylo rozhodnuto o tom, že se, řekněme, temelínská elektrárna nedobuduje, a ono je to opravdu dobudování, protože původně byl Temelín plánován pro 4 bloky, postavené jsou dva, čili to je to nejlevnější řešení, mnohem levnější než projektovat novou elektrárnu na novém místě. Ale kdyby se tohle stalo, tak prostě za několik let se skutečně staneme z exportéry elektrické energie importéry a tady bych, takové situace bych se obával mnohem, mnohem víc. 

Petr HARTMAN, moderátor
--------------------
A z jakého důvodu? Že bychom byli nesoběstační a že bychom pak mohli být nějakým způsobem vydíratelní, nebo ... 

Pavel MERTLÍK, rektor Bankovního institutu vysoké školy
--------------------
No, jednak je to, je tam ten, řekněme, bezpečnostní aspekt, který snad není úplně zanedbatelný. Tam hodně závisí na tom, jak vůbec bude fungovat mezinárodní politická scéna. Bohužel ty události v tom Bulharsku nejsou ojedinělé, jsou svědectvím o tom, že po létech otevírání evropského trhu prostě pod vlivem finanční krize a recese řada zemí jeví tendence naopak se zase izolovat, vytvářet v různých oblastech různé zábrany pro fungování volného trhu v Evropě a ta energetika je jedním z oblastí. Takové nápady vznikají i v Německu, vznikají prostě i v zemích, kde by člověk jakoby to nejméně očekával. Takže prostě to, že máme v téhle chvíli volný energetický trh v Evropě, tak ještě není žádná záruka, bohužel, že tomu bude tak třeba za 10 let. Já věřím tomu, že bude. Ale prostě na 100 procent to v žádném případě nemáme. Ale pak je tady druhá podstatná věc. A to je makroekonomická rovnováha. My jsme země, která je otevřená, naštěstí už máme nějakých 8 let nebo jak dlouho kladnou obchodní bilanci. Energetická bilance, tedy export energie je jejím významným příspěvkem. Ono se může stát, že náš automobilový průmysl za 10 let nebude tak konkurenceschopný jak je dneska. Možná nám odpadne celá řada jiných exportních komodit. A pak případný výpadek obchodního přebytku z energetického trhu způsobený tím, že přijdeme o zdroje, tak třeba nebude čím kompenzovat. A pak samozřejmě dopady budou na kurz koruny, na zaměstnanost v České republice, na životní úroveň domácností a tak dále. 

Petr HARTMAN, moderátor
--------------------
To byl Pavel Mertlík. Reakce Michala Švába. 

Michal ŠVÁB, společnost ENA
--------------------
Opět jenom doplním a pokud se bavíme o tom, zda Temelín dostavět či nedostavět, zcela racionální v tomto, jakoby v tomto kroku je říci, jaká je tomu alternativa. Zmínili jsme, že v podstatě těžíme dneska uhlí, těžíme ho, máme nějaké bilanční limity, máme nějaké těžitelné limity. To je opět zase otázka dotěžování uhlí Dolu Československé armády v Bílině, což je navýsost politické téma, nikoliv technické. Nicméně i kdybysme předpokládali, že veškeré těžitelné a myslitelně těžitelné zásoby vytěžíme a spálíme v uhelných elektrárnách, tak se za rok 2055 až 65, teď samozřejmě měřeno dnešní optikou, budeme vypořádávat i s problémem toho, že nemáme ani uhlí, které mimochodem je velmi dobrou surovinou pro chemický průmysl, pro spoustu jiných výrob. Čili v tuhle chvíli říkáme, uhlí to být nemůže. Importovat uhlí a pálit ho v České republice je ekonomicky neudržitelné, navíc není v současnosti dostupné takovéto uhlí, které bysme tady mohli pálit. Zbývá nám tedy plyn. Výroba elektřiny ze zemního plynu je ovšem jednou z nejdražších z fosilních způsobů přípravy nebo výroby elektřiny. Čili pokud říkáme, nechceme dostavět Temelín a chceme se orientovat jiným způsobem, musíme přijmout riziko, že elektřinu nebudeme schopni případně dovézt. A pokud dovézt, tak ji přivezeme za výrazně vyšší ceny než jsme je schopni vyrobit. Anebo obráceně, budeme vyrábět ze zemního plynu, což je jedna z nejdražších způsobů výrob elektřiny, jaký známe dnes. Pochopitelně může s tím zahýbat dneska světový hráč číslo 1 se zemním plynem, což se stávají Spojené státy. Mimochodem ve Spojených státech se ročně otevírá nová těžba na úrovni spotřeby celé České republiky. Je to obrovskej rozmach mezi, v desetiletém jakoby vývoji cen. Ceny zemního plynu ve Spojených státech klesly pětkrát. Dneska jsou na 20 procentech ceny tam, kde byly v roce 2002. Výsledkem je to, že samozřejmě Spojené státy začnou expandovat, začnou vyvážet zkapalněný zemní plyn. A toto se domníváme, že v roce 2015 může začít být rozhodné pro obchod se zemním plynem v Evropě. Naše obecné doporučení říká, počkejme v tuto chvíli 2, 3 roky, které nám ukáží za A, jestli se ekonomická situace v Evropě a v České republice zvedne k černým číslům. Nebo bude mít alespoň trend tak, aby se, aby se ekonomika zlepšovala. A zároveň počkejme, co udělají komoditní trhy, zda bude racionální rozhodnout se pro dostavbu Temelína hned, nebo tuto investici připravovat v nějakém kroku n + několik let. Anebo se naopak začít soustředit na zemní plyn, pokud by jeho cena opravdu šla raketově dolů, což některé analýzy říkají, některé to zpochybňují. To dneska asi nedokážeme rozhodnout. 

Petr HARTMAN, moderátor
--------------------
Posloucháte pravidelný diskusní pořad Studio STOP, který se vysílá na okruhu Český rozhlas 6. Posloucháte diskusi, která se týká investic ČEZu a ceny elektrické energie. Hosty ve studiu jsou rektor Bankovního institutu vysoké školy Pavel Mertlík a Michal Šváb ze společnosti ENA, která se zabývá energetikou. Když jsme hovořili o tom, že v Bulharsku protestovali lidé proti příliš vysokým cenám elektrické energie, ale alespoň z jejich pohledu tedy proto, že, jak už zde zaznělo, zas tak vysoké nejsou. Jak je na tom v tom srovnání Česká republika, nebo vůbec, lze nějak objektivně srovnávat cenu elektrické energie v České republice s okolními zeměmi? Například v rámci Evropské unie. Dá se tvrdit, že u nás energie je tak na průměru, nebo je příliš drahá, nebo naopak levnější než by si lidé mohli myslet? Michal Šváb. 

Michal ŠVÁB, společnost ENA
--------------------
Tak, elektřina se samozřejmě srovnávat dá. Je to komodita, která má, jak jsme říkali, dvě složky, jedna je ta čistě obchodní, to je silová elektřina, která představuje tu vlastní elektrickou práci, která je dodávána konečnému spotřebiteli. Druhá část je distribuce plus poplatky, která říká, za kolik je schopen provozovatel distribuční soustavy zrealizovat dodávku, měření, údržbu soustavy, údržbu sítí, distribuci a tak dál. A tyhle ty ceny samozřejmě se dají srovnávat. Ve srovnání s Evropou je to maličko složitější. Protože každá země si zcela jinak nastavila distribuční položky, nelze srovnávat skupiny zákazníků, každá země má prostě jiný rozpad. Pokud bysme ovšem vzali jakoby typický vzorek, což je, řekněme, dodávka do domácnosti v bytovém domě s jednofázovým odběrným jističem, na úrovni, řekněme, 16 ampér, což je velmi běžné, jak třeba v České republice, tak ve většině bytových domů, řekněme, v civilizované části Evropy, tak Česká republika má relativně vysoké ceny za distribuci a cena silové elektřiny je, řekněme, na evropském průměru v rámci středoevropského regionu. Opět, těžko srovnávat silovou elektřinu na Balkáně, na Apeninském poloostrově, v Británii. Jsou to prostě oddělené trhy, které nejsou dostatečně propojeny. A obchod s elektřinou jako takovou funguje, řekněme, jakoby v regionech několika států, které spolu sousedí a mají propojené, propojené kapacitně státy. Čili ano, srovnávat to jde, Česká republika z toho nevychází úplně dobře. 

Petr HARTMAN, moderátor
--------------------
Ale nevychází z toho úplně dobře právě kvůli těm regulovaným cenám, jestli jsem to pochopil. Protože ty ceny silové energie, když to zjednoduším, to jsou ty ceny, za které to prodává výrobce, který vyrobí tu elektrikou energii, tak ty se obchodují na burze, takže tam nějaká ta konkurence asi funguje a nelze to jen tak nějak uměle příliš ovlivňovat. Ale právě Michal Šváb zmínil, že u nás jsou vysoké ceny za distribuci. Podle Pavla Mertlíka, proč je tomu tak? Proč tedy ta elektrická energie je zdražována právě v té oblasti, která je regulovaná, kterou může ovlivňovat stát? 

Pavel MERTLÍK, rektor Bankovního institutu vysoké školy
--------------------
No, prvně jsou tam dvě složky. Jedna je, řekněme, politická či hospodářsko-politická. Cena poplatků za distribuci a také za přenos a další systémové služby hodně ovlivňuje možnosti investic do budoucího vývoje těch, těch sítí a o těch obecně víme v Evropě, a neplatí to samozřejmě jen pro Evropu, ale žijeme v Evropě, že v řadě zemí potřebují výraznou modernizaci, posílení kapacit, změny technického nastavení v některých případech tak, aby se vyšlo vstříc výkyvům, které v soustavách přinášejí zapojování některých nestabilních zdrojů. Jako je třeba větrná a sluneční energie a podobně. To jsou poměrně rozsáhlé věci. Jsou země, které mají nastavené ty marže poměrně nízko a pak může ta soustava po čase trpět podinvestovaností, někde je zase ta politika jiná. U nás vedle tohoto faktoru bezesporu za poslední roky hraje významnou roli průnik zvýšených nákladů na solární energie do tohoto, do té celkové ceny. Prostě když se, stačí se podívat na zadní stranu faktury, na ty podrobné položky, a člověk se může podívat, jak to za poslední roky prudce vzrostlo díky oněm velmi, řekl bych, nadstandardně nastaveným z pohledu tedy provozovatelů těch zdrojů, nadstandardně nastaveným dotacím. 

Petr HARTMAN, moderátor
--------------------
Podle Michala Švába, kdybych měl zůstat u té distribuční sítě, tak proč u nás jsou ty poplatky za distribuci vyšší než jinde? 

Michal ŠVÁB, společnost ENA
--------------------
Poplatky za distribuci se stanovují tak, že provozovatelé distribučních soustav prokazují Energetickému regulačnímu úřadu své oprávněné náklady na udržování a správu distribuční soustavy. To jsou ty vlastní dráty, které jsou od předávacích míst, od přenosové soustavy, to jsou ty největší páteřní rozvody v České republice. Přes všechny rozvody až po váš a každého z nás domácí jistič. To je ta distribuční část. A provozovatel distribuční soustavy, tak jak je to v České republice společnost ČEZ, E-On a Pražská energetika, tak nějakým způsobem hospodaří a je úzus nákladů, které lze promítnout. Proč tomu tak je, my se domníváme to, že v minulých letech nebyla příliš důkladná kontrola oprávněnosti některých těch nákladů na tuto distribuci, které se samozřejmě potom po přepočítání na objem dodané elektřiny staly tím koeficientem, který známe, že to je ta distribuční složka na, za cenu elektřiny. Vždycky jsou to průměrné ceny, čili celkově objem finančních nákladů se dělí objemem dodané elektřiny. A z toho vznikne vlastně ta konstanta, kterou známe, dneska je to kolem 1900 korun za dodanou megawatthodinu. A v tom jsou distribuční služby pro koncového zákazníka na stranu typu domácnost. U jiných dodavatelů je ten výpočet třeba ještě trochu složitější. Ale tady my vidíme ten hlavní, hlavní problém. Pokud máme informace správné, nové vedení Energetického regulačního úřadu, bych řekl dokonce, našlo odvahu k tomu, že začlo zkoumat tyto věci. A nechme teďko novému vedení regulačního úřadu čas na to, aby buďto prokázali, že tyto domněnky jsou správné, anebo vyvrátili to a ať prostě se tyto informace zveřejní. 

Petr HARTMAN, moderátor
--------------------
Další věc, o které už byla řeč, tak to jsou poplatky nebo příspěvky na obnovitelné zdroje. Což bylo v poslední době hodně diskutováno a což se tedy promítá do ceny elektrické energie. I když tam opět jsou rozporuplné názory, protože například ti, kteří ten byznys provozují solární, tak tvrdí, že zas ten vliv na tu cenu není až tak velký, jak je všeobecně vnímáno. Takže jaká je realita? Michal Šváb. 

Michal ŠVÁB, společnost ENA
--------------------
V současnosti stát díky chybně nastavené legislativě, zde nelze říct nic jiného, než že je to chybně nastavená legislativa, garantoval výkupní ceny a jednotliví investoři do, ať už fotovoltaických elektráren, kde ten vliv je zdaleka největší, tak i do ostatních obnovitelných zdrojů, se pohybovali v právním prostředí, kde stát něco garantoval a oni svoji investici realizovali v dobré víře. Potud je to asi právně nenapadnutelné. Tak se skutečnost jakoby, tak to je. Nicméně tento příspěvek dneska je 44,3 miliardy korun ročně. A to je náklad, který Česká republika, a teď už neříkám, jestli to je stát, spotřebitel elektřiny nebo všichni občané, čili vliv daní, musí uhradit, pokud samozřejmě Česká republika nechce být terčem arbitrážních žalob za zmařené investice. Toto se nějak vyřešit musí. Že ten vliv u výroby z fotovoltaik je malý, není tomu tak. Fotovoltaika se podílí na dodávkách elektřiny v České republice někde na úrovni 3, 4 procent objemu elektřiny vyrobené a spotřebované v České republice. Na druhou stranu podíl, podíl na podpoře je víc než 80 procentní. To znamená to je iluzorní představa, že by se fotovoltaika nepodílela významnou měrou na zvýšení cen elektřiny. 

Petr HARTMAN, moderátor
--------------------
Podle Pavla Mertlíka, jaká je vůbec filozofie? Proč se musí připlácet na obnovitelné zdroje? Proč jsou tolik propagovány, když potom ta výroba nebo vlastně užitek z té energie je sporný, protože tam, když to zjednoduším, jsou to takové nárazové výkyvy, kdy třeba více svítí slunce, pak nesvítí, takže to se projevuje i v tom, jakým způsobem se ta energie vlastně vyrábí, jakým způsobem se přepravuje přes tu síť a podobně. 

Pavel MERTLÍK, rektor Bankovního institutu vysoké školy
--------------------
No, já bych začal možná od nějaké ekonomické teorie. Tady existuje pojem v ekonomii, kterému se říká úplné národohospodářské náklady. Tím se myslí veškeré náklady, které jsou spojené s výrobou a spotřebou nějaké komodity. A ono to v té energetice často je tak, že vlastně spotřebitel v té ceně ty úplné národohospodářské náklady nehradí, hradí jenom ty náklady, které bezprostředně má ten výrobce, distributor a tak dále. Ale to, že řekněme, spalováním fosilních paliv vznikají rozsáhlé škody na životním prostředí, na majetku a tak dále, které musí v konečném jaksi účtu být časem uhrazeny z daní, tak to se zpravidla do těch přímých cen té energie nepromítá. Kdyby se to dělo, ta energie by byla mnohem dražší. Důvod, proč se podporuje fotovoltaika, větrná energie a podobně, jiné takzvaně obnovitelné zdroje je ten, že se má za to, někdy je to pravda, někdy menší, to se často taky ukáže až časem, že tam prostě tyhle ty sekundární náklady, nebo, řekněme, negativní externality nejsou, nebo nejsou v takové míře. Jestli je to pravda nebo ne, těžko říci. U té fotovoltaiky například jsou používány jako zdroj vzácné zeminy, které se těží v Číně. Neuvěřitelně devastačním způsobem. Nicméně jsou to tedy náklady Číňanů a ne nás Evropanů, takže nás momentálně tak, tak bezprostředně možná nezajímají, nevím. Každopádně z tohoto pohledu vodní energie, sluneční energie, větrná energie, něco, co je jakoby zadarmo, má svoje kouzlo, má svoje výhody. Čili potud ta podpora má nějaké racio. A teď je otázka, jestli je správně nebo není správně nastavena. U těch cen fotovoltaiky kromě nějakých pochybení, která tam možná byla od samého počátku, protože vždycky je to ovlivňováno nějakými lobbistickými procesy bohužel, tak je tady nezanedbatelný fakt technologického pokroku, který byl mnohem rychlejší než si kdokoli dokázal asi na začátku při stanovování těch garantovaných cen představit. Jinými slovy ty ceny těch panelů, těch, těch, toho vstupního kapitálu velmi dramaticky klesly během pár let. Legislativa bohužel na to nereagovala včas. 

Petr HARTMAN, moderátor
--------------------
Michal Šváb. 

Michal ŠVÁB, společnost ENA
--------------------
Já bych jenom doplnil, pokud jsem mluvil o špatně nastavené legislativě, tak souhlasím s tím, že v roce 2003, 4, kdy se připravoval zákon o obnovitelných zdrojích, tak ty projekce investičních nákladů na 1 megawatthodinu, 1 megawatt instalován na výkon ve fotovoltaice byl zcela někde úplně jinde jak o 6 let později. Co bylo ovšem chybné a na co jsme už tehdy upozorňovali, byl fakt, že státu, potažmo jeho prodloužené ruce Energetickému regulačnímu úřadu byla odepřena možnost výraznější meziroční regulace. To bylo naprosto systémově špatný. Já se dokonce domnívám, že to prostě bylo prolobbovaný, prolobbovaný prvek, který se dostal do legislativy. Kdy v podstatě to mělo být o tom, že už první informace o tom, že v Číně vznikají výrobní závody, které jsou schopny chrlit stovky megawatt měsíčně, jakoby nových kapacit, čili těch vlastních fotovoltaických panelů, ty informace už zde byly, byly to nakoupené technologie ze západní Evropy. A bylo insiderům bylo v podstatě jasné, že ty ceny musí v krátkém horizontu jít dolů. Tolik jakoby proč jsem říkal, že to bylo jakoby špatně legislativně ošetřeno. Druhým krokem je, že vláda v roce 2010 "našla odvahu" udělat stop, byť ji to stálo jednak samozřejmě nějaké mediální problémy, jednak samozřejmě je zde zaděláno na potencionální soudní dohry při stanovení takzvané srážkové daně, solární srážkové daně. Toto měla učinit vláda už o rok dřív. Tam je to bezesporu, informace zde byly, upozorňovaly na to průmyslové svazy. Nestalo se tak, prodloužilo se to o rok a ten problém se v podstatě zdvojnásobil. 

Pavel MERTLÍK, rektor Bankovního institutu vysoké školy
--------------------
Já bych možná dodal jednu věc. Ona je také podpora a podpora. Z hlediska, řekněme, zaměření jaký typ solární energie například podporovat. Asi je něco jiného, když je hodně střech rodinných domů a skladů a jiných, jiných staveb prostě pokryto solárními panely a něco jiného je, když se postaví rozsáhlý solární park na ornici, které také nemáme nadbytek a není za to placená odpovídající kompenzace. Čili je to také otázka toho, jakým konkrétním jakoby směrem, takovém mikropohledu se to celé nastaví. Fakt je, že ten systém u nás možná víc podporuje ty velké parky než ty elektrárny na střechách. A to jistě není dobře. 

Michal ŠVÁB, společnost ENA
--------------------
V tuhle chvíli bych chtěl jenom dodat, aby to nebylo pochopeno špatně. Obnovitelné zdroje jako takové mají svůj smysl, mají své jasné místo v energetické soustavě. Ale říkal už pan Mertlík, je to, ano, jsou to prostě malé decentrální systémy, které fungují jako podpora elektrizační soustavy zespoda, kdy jsou schopny řešit spotřebu elektřiny právě v místě. A určitě malé vodní elektrárny jsou perfektním typem obnovitelného zdroje. Stejně tak, řekněme, jako likvidace třeba plynných odpadů z čistíren odpadních vod. To jsou přesně ty obnovitelné zdroje, které mají jasné místo, kde by podpora měla být pokračující, kde by měla fungovat. Ovšem bohužel zvrtlo se to do výstavby gigantických solárních parků na bonitní půdě, na černozemi na jižní Moravě. Je to špatně. 

Petr HARTMAN, moderátor
--------------------
Tak, tím končíme pravidelný diskusní pořad Studio STOP. Hosty byli Michal Šváb ze společnosti ENA, která se zabývá energetikou a Pavel Mertlík, rektor Bankovního institutu vysoké školy. Děkuji za účast, opět někdy na slyšenou. 

Zvukový záznam pořadu naleznete v sekci iRadio.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou. 


 

Autor:  Petr Hartman

Nové články v rubrice

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2017 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace