27. prosince  2012  rubrika: Studio STOP

O společenské a hospodářské krizi s profesorem Martinem Potůčkem

Profesor a vedoucí CESES FSV UK Martin Potůček - Foto: Tomáš Adamec

Profesor a vedoucí CESES FSV UK Martin PotůčekFoto: Tomáš Adamec

Dnes budeme na vlnách Českého rozhlasu 6 rekapitulovat a také nahlížet do budoucnosti. A to ve společnosti vysokoškolského pedagoga, analytika veřejné politiky, prognostika a publicisty, vedoucího Centra pro sociální a ekonomické strategie Fakulty sociálních věd Karlovy univerzity profesora Martina Potůčka.

Dobrý večer, pane profesore. 

Martin POTŮČEK, profesor, analytik, prognostik, publicista, vedoucí Centra pro sociální a ekonomické strategie Fakulty sociálních věd Karlovy univerzity
--------------------
Dobrý večer. 

Petr HOLUB, moderátor
--------------------
V právě končícím roce se Česko dostalo do vážné společenské, hospodářské krize, která se ještě může prohloubit. Tak zní, pane profesore, jen v menší úpravě vaše nedávné tvrzení v blogu na Aktuálně.cz. Tak jsem se chtěl zeptat, jak se dá toto tvrzení obhájit v tom předvánočním období, kdy člověk třeba navštíví nějaké obchodní centrum plné lidí. 

Martin POTŮČEK, profesor, analytik, prognostik, publicista, vedoucí Centra pro sociální a ekonomické strategie Fakulty sociálních věd Karlovy univerzity
--------------------
No, to samozřejmě vidíme, že centra jsou plná lidí. To je na první pohled zřejmé. Ale ta společnost se nevyvíjí tak, že bychom mohli soudit tady z těchhle těch dojmů na první pohled. Když jsem to napsal do toho svého blogu, tak jsem měl na mysli vlastně jakousi plíživou a prohlubující se krizi, která nemusí mít takové vnější příznaky, jako jestli jsou obchody prázdné nebo poloprázdné. To je vlastně cosi, co nevidíme. A to je obrovská ztráta důvěry, důvěry lidí, občanů této země, zejména v politické instituce. A to, co také nevnímáme, když to funguje, a to třeba stát, český stát. To je právě na tom to paradoxní, že když stát funguje, tak to nevnímáme ho, že dobře funguje. Prostě zrovna tak jako dýcháme vzduch, neuvědomujeme si, že ho tady máme k dispozici. 

Petr HOLUB, moderátor
--------------------
Ale kdybych to převedl na takové ty podmínky běžného života, tak to lidé vědí minimálně od středověku, že svět je slzavým údolím, tak v tom se zase asi tolik nelišíme. Ale ve chvíli, kdy všichni, nebo značná část populace je na tom materiálně dobře, dokonce lépe než byla nedávno, tak na co konkrétně si stěžujeme? 

Martin POTŮČEK, profesor, analytik, prognostik, publicista, vedoucí Centra pro sociální a ekonomické strategie Fakulty sociálních věd Karlovy univerzity
--------------------
No, právě to, o čem jsem mluvil ve svých důsledcích spolu s tím hospodářským poklesem se promítá do toho, co jsem měl možnost, poněvadž jsem nedávno se zúčastnil senátní volební kampaně a měl jsem možnost mluvit s mnoha lidmi, tam cítíte jakýsi existenční stres, jakási nejistota z budoucnosti. To, že sice zatím mám ten dostatek, zatím mohu jít a něco si před Vánoci koupit sobě i svým blízkým, ale nemám tu jistotu, že to bude stejné za rok, za dva, za tři, že v podobné situaci budou moje děti za 5 let. 

Petr HOLUB, moderátor
--------------------
To je tedy dáno tím, že ty příjmy již několik let nerostou. A letos začly celkem již znatelně klesat. Už to se projevuje právě na náladě lidí. A je to jediným důvodem těch obav z budoucnosti? 

Martin POTŮČEK, profesor, analytik, prognostik, publicista, vedoucí Centra pro sociální a ekonomické strategie Fakulty sociálních věd Karlovy univerzity
--------------------
Ne, ne, samozřejmě jako další velká obava je obava ze ztráty zaměstnání. Dnes už dvě třetiny zaměstnaných dospělých Čechů odpovídají, že si nemohou být svým pracovním místem jisti do budoucna. 

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka
--------------------
Takže je to pro společnost takový smrtící koktejl? 

Martin POTŮČEK, profesor, analytik, prognostik, publicista, vedoucí Centra pro sociální a ekonomické strategie Fakulty sociálních věd Karlovy univerzity
--------------------
Těch faktorů, které nepříznivě ovlivňují tu náladu, je samozřejmě více. Já bych možná ještě uvedl další faktor, a to je to, že jsme byli dlouhá léta zvyklí na to, že ty veřejné služby, že se na ně můžeme spolehnout, že když budeme nemocní, tak že se o nás postará české zdravotnictví, když budeme potřebovat, aby děti šly do mateřské školky, tak že budou mít to místo v mateřské školce. Že se dostane našim dětem slušného vzdělání. A to všechno jako kdyby začíná být zpochybňováno. A to nemluvím samozřejmě o situaci důchodců a lidí v předdůchodovém věku. Poněvadž právě ta reforma, kterou současná vláda nastartovala a protlačila parametrem právě mnoho jistot do budoucna lidem nedává. 

Petr HOLUB, moderátor
--------------------
Znamená to tedy, že v tuto chvíli jde spíše o nějakou nejistotu než že bychom se měli špatně? Nebo že by se značná část populace třeba, já nevím, desetina chudších měla opravdu už tak, že by to nešlo vydržet. 

Martin POTŮČEK, profesor, analytik, prognostik, publicista, vedoucí Centra pro sociální a ekonomické strategie Fakulty sociálních věd Karlovy univerzity
--------------------
No, takhle. Mluvíme pořád v obecné rovině. Specificky samozřejmě jsou oblasti, jsou města a místa v naší republice, kde se skutečně většině lidí žije špatně. A ty perspektivy jsou velmi špatné i do budoucna. Ta diferenciace sociální se prohlubuje, je pravda, že se neustále v tisku a ve vyhlášeních vládních politiků omílá, že máme nejméně chudých v Evropě. Já jsem to několikrát zpochybňoval tady toto tvrzení. Prostě není to tak ... 

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak oni hovoří řečí čísel, vy jste vytáhl jiná čísla. 

Martin POTŮČEK, profesor, analytik, prognostik, publicista, vedoucí Centra pro sociální a ekonomické strategie Fakulty sociálních věd Karlovy univerzity
--------------------
No, přesně tak. Jako chudoba je komplexní fenomén a nedá se soudit z rozsahu chudoby jenom z jednoho indikátoru. A navíc, a to se málo zdůrazňuje, my tady máme v České republice početnou skupinu lidí, kteří se pohybují vlastně v tom pásmu, že nejsou úplně chudí, ale jsou v tom pásmu těsně nad hranicí chudoby. 

Petr HOLUB, moderátor
--------------------
A nemůže v tom hrát roli i to, že máme blízko příliš bohaté země? Ono kdyby člověk přepočetl českou populaci na chudobu v Německé republice, tak u nás přes polovina lidí žije pod pásmem chudoby. A to si myslíte, že takhle subjektivně může na ty Čechy působit? 

Martin POTŮČEK, profesor, analytik, prognostik, publicista, vedoucí Centra pro sociální a ekonomické strategie Fakulty sociálních věd Karlovy univerzity
--------------------
No, to máte určitě pravdu. Já myslím, že po tom listopadu 89 byla přece naše ambice se velmi rychle srovnat s těmi sousedními vyspělými zeměmi, zejména tedy s tím Rakouskem a s tím Německem. A máme těch 23 let po listopadu 89 a nějak jsou pořád v nedohlednu. A ta ambice samozřejmě může, ta nenaplněná ambice může přispívat k těm pocitům, o kterých jsme mluvili. 

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka
--------------------
My ještě o pozici České republiky v rámci Evropy budeme hovořit. Ale zůstaňme chvilku u toho nastoleného tématu. Už jste se o tom zmínil, úspory zpomalují tuzemskou ekonomiku. Není to ale, pane profesore, nakonec rozumná strategie, která se zúročí až znovu nastane ono kýžené všeobecné ekonomické oživení? 

Martin POTŮČEK, profesor, analytik, prognostik, publicista, vedoucí Centra pro sociální a ekonomické strategie Fakulty sociálních věd Karlovy univerzity
--------------------
Hm, tak já sám sebe považuji za spořivého člověka, který příliš nerozhazuje a samozřejmě úsporný přístup k životu je mi, obecně řečeno, sympatický. Problém je v tom, jakým způsobem se spoří. A v tomhle já s tím, co dělá současná vládní garnitura, nemohu ani v nejmenším souhlasit. Poněvadž tato vláda šetří na lidech, nikoli pro lidi. Šetří na veřejných službách, šetří na vzdělání, šetří na zdravotních službách, šetří na sociálním zabezpečení. Sociální služby se dostávají do velkých problémů, některé neziskovky už prostě nemají na to, aby se dále staraly o své klienty, o které se staraly léta. A to samozřejmě také k tomu nevlévá optimismus do žil těm, o které jde a kteří jsou na těchto službách závislí. 

Petr HOLUB, moderátor
--------------------
A myslíte si tedy, že žádné úspory nejsou možné? Že jakoukoli úspornou politiku teď zpochybňujete? 

Martin POTŮČEK, profesor, analytik, prognostik, publicista, vedoucí Centra pro sociální a ekonomické strategie Fakulty sociálních věd Karlovy univerzity
--------------------
To rozhodně ne, ale já bych vám uvedl jeden příklad. Jako tato vláda mimo jiné šetří na hasičích a na policistech. V okamžiku, kdy začne šetřit na hasičích, tak je pravděpodobné, že bude mnohem více škod z požárů v budoucnu, pokud šetří na policistech, tak je pravděpodobné, že nebudou objasněny některé trestné činy, které by jinak objasněny byly. Takže to jsou všechno právě takové ty zprvu neviditelné úspory, o kterých jsem mluvil. Ty úspory na státu, které se pak negativně, výrazně negativně projeví na životních podmínkách lidí. Takže pokud jde o úspory, úspory ano, ale na pravém místě. A naopak, nespořit tam, kde se to dotýká nějakých základních životních potřeb lidí. 

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka
--------------------
No, možná, že to není tak černé jak o tom tady hovoříme. ČSSD, opoziční ČSSD už stojí ve startovních blocích a pilně trénuje na budoucí volební vítězství a tvrdí, že spoustu těch reformních záležitostí zruší, bude patrně pro to mít dostatek hlasů a dostatečnou sílu. Tak potom bude zase všechno růžové, nebo respektive oranžové? 

Martin POTŮČEK, profesor, analytik, prognostik, publicista, vedoucí Centra pro sociální a ekonomické strategie Fakulty sociálních věd Karlovy univerzity
--------------------
No, tak to samozřejmě nebude. Máte pravdu v tom, že sociální demokracie připravila řadu zelených a bílých knih, což jsou jakési programy, jakési představy, jak by se to mohlo dělat jinak a lépe. Ale ta krize, o níž si teď povídáme, je natolik hluboká, má natolik velkou setrvačnost, že žádná politická strana sama o sobě nebude mít dostatek sil a dostatek ideí na to, aby tu krizi překonala. Já jsem hluboce přesvědčen o tom, že jsme v takové situaci, kdy budeme muset, budeme donuceni dát hlavy dohromady a začít vlastně hledat širší společenskou ... 

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka
--------------------
Takže pravice i levice? 

Martin POTŮČEK, profesor, analytik, prognostik, publicista, vedoucí Centra pro sociální a ekonomické strategie Fakulty sociálních věd Karlovy univerzity
--------------------
Co nejširší spektrum, co nejširší spektrum odborníků, politických stran, sdružení. Já bych tady nikoho předem nevylučoval. Poněvadž skutečně bez nějaké obecnější představy o tom, jak z těch problémů ven, budeme dále pomalinku, pomalinku klesat a v té soutěži evropských zemí se dostaneme postupně skutečně až na tu evropskou periferii. 

Petr HOLUB, moderátor
--------------------
Já bych se na to dovolil podívat pohledem účetního. Tak, vy nechcete šetřit jak šetří vláda, tak, řekněme, oni někde ušetřili 50 miliard na sociálních a zdravotnických výdajích, vy byste to vrátil. No, ale musel byste někde jinde těch 50 miliard najít. 

Martin POTŮČEK, profesor, analytik, prognostik, publicista, vedoucí Centra pro sociální a ekonomické strategie Fakulty sociálních věd Karlovy univerzity
--------------------
Dozajista. Ale když se vrátím k tomu, co už jsem říkal, tady existují a byly diskutovány i na určité úrovni návrhy, kde nešetřit a kde naopak ušetřit. A kde nešetřit, to je v Evropě naprosto známá cesta. Vyšší majetkové daně, progresivní zdanění příjmů, případné vyšší zdanění podnikatelských subjektů, které mají příjmy od určité úrovně nahoru. Tak, aby nebyl třebas nějakým vyšším zdaněním zasažen ten sektor malého a středního podnikání. Je tam zase velký prostor pro to, aby se odstranily určité nerovnováhy, nespravedlnosti v odvodech na zdravotní a sociální pojištění, mezi zaměstnanci na jedné straně a osobami samostatně výdělečně činnými na straně druhé. Takže těch námětů je celá řada. Je třeba o nich diskutovat. Ale jak říkám, prostě v tuto chvíli se skutečně šetří na nesprávném místě a nešetří se tam, kde by to mohlo přinést ty desítky miliard, o kterých pan redaktor Holub hovořil. 

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka
--------------------
Na vlnách Českého rozhlasu 6 dnes debatujeme s profesorem Martinem Potůčkem. A hned se ptáme. Česko zažilo rychlý ekonomický růst, a nebylo to tak dávno. V letech 2003 až 7. Od té doby se ale potácí a stagnuje. Tak, dá se to označit jako součást nějakého všeobecného trendu, ovšem některé země naopak nestagnují a nepotácí se. 

Martin POTŮČEK, profesor, analytik, prognostik, publicista, vedoucí Centra pro sociální a ekonomické strategie Fakulty sociálních věd Karlovy univerzity
--------------------
Ano. Ta globální krize bezesporu zasáhla všechny země bez výjimky. Nevybírala si. Takže Česko stejně jako Polsko, Německo, Skandinávii a tak dále. Nicméně rozdílná byla reakce těchto zemí na tuto krizi. To znamená rozhodně bychom se jaksi neměli tak zle, kdyby tato globální krize nevypukla. Bylo by nám, obecně řečeno, za jinak stejných okolností lépe. Ale problém je právě v tom, že naše politická reprezentace nedokázala tuto krizi vnitřně, uvnitř České republiky, tam, kde má možnosti něco ovlivnit, to ovlivnit způsobem, který by jednak dopady té krize ztlumil a jednak vdechl zemi nové ambice, nové inovace tam, kde by bylo možné využít těch vnitřních zdrojů a potenciálů země. 

Petr HOLUB, moderátor
--------------------
My jsme teď v situaci, do které jsme dospěli právě po těch krizových letech, jsou to úspory, nezaměstnanost, nízké platy. A tady existuje nějaký recept reakce na krizi, kde by to tak daleko nemuselo dojít? 

Martin POTŮČEK, profesor, analytik, prognostik, publicista, vedoucí Centra pro sociální a ekonomické strategie Fakulty sociálních věd Karlovy univerzity
--------------------
No, samozřejmě. Jako to je celý komplex opatření, které skutečně jaksi by měly začít záchranou státu, abych tak řekl. Poněvadž český stát, a to vidíme dnes a denně ve zprávách, začíná selhávat ve svých základních funkcích. Prostě část toho státního aparátu je rozebrána různými skrytými privátními zájmy. Další část státního aparátu je nekompetentní, právě proto, poněvadž nemáme dobrý zákon o státní službě. A lidé, kteří se tam ocitli, prostě nerozumí tomu, co by se od nich právem mohlo očekávat. No, a někde ty orgány chybí úplně. A někde naopak jaksi melou naprázdno. Takže to je vůbec první věc, tou bych začal a není to ... 

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka
--------------------
A je to záměr? 

Martin POTŮČEK, profesor, analytik, prognostik, publicista, vedoucí Centra pro sociální a ekonomické strategie Fakulty sociálních věd Karlovy univerzity
--------------------
No, to je dobrá otázka. To já nevím, paní redaktorko. Já myslím, že to může být záměr, stejně tak jako třebas to, že vlastně jsme tady na půdě veřejnoprávní instituce a já teď budu mluvit obecně o médiích, tak to neberte jako ... 

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka
--------------------
My vydržíme všechno. 

Martin POTŮČEK, profesor, analytik, prognostik, publicista, vedoucí Centra pro sociální a ekonomické strategie Fakulty sociálních věd Karlovy univerzity
--------------------
Ale vlastně v těch médiích se velmi často objevuje taková kritika třebas těch politiků a politických stran, která z mého hlediska už není oprávněná, opodstatněná. A spíše vede jenom k obecné diskreditaci politiků a úředníků. A z toho samozřejmě potom mohou mít zase profity skryté zájmy, zejména ekonomické, o kterých jsem tady mluvil. Takže právě proto si myslím, že cesta z krize nebude jednoduchá a že pokud se z ní chceme jako národ a jako společenství vymanit, tak musíme dát hlavy dohromady a musíme začít spolupracovat. Začít hledat nějakého minimálního společného jmenovatele. Určitě se to nepodaří na 100 procent, poněvadž vždycky budou ti, kteří budou jakoukoliv dohodu kritizovat ze svého hlediska. Ale optimismem mě naplňuje pohled na jiné země, které byly v podobné situaci jako Česká republika ... 

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka
--------------------
Třeba? 

Martin POTŮČEK, profesor, analytik, prognostik, publicista, vedoucí Centra pro sociální a ekonomické strategie Fakulty sociálních věd Karlovy univerzity
--------------------
Například Finsko na začátku 90. let. Také hluboká hospodářská krize, velké problémy v různých sektorech, zejména sektorech veřejných služeb a Finové se skutečně z toho dokázali během, řekněme, 5, 8 let docela slušně vyhrabat. A naopak teď vlastně v mnoha ohledech jsou na špici evropských zemí. 

Petr HOLUB, moderátor
--------------------
Vy jste říkal, že média kritizují politiky neoprávněně. Já se tedy tou kritikou politiků do značné míry živím, tak by mě zajímalo, v čem je ta neoprávněnost. Protože přece jen kritika politiků, to patří k demokracii. 

Martin POTŮČEK, profesor, analytik, prognostik, publicista, vedoucí Centra pro sociální a ekonomické strategie Fakulty sociálních věd Karlovy univerzity
--------------------
To určitě ano, ale neměla by být prostě kritikou pro kritiku. Já vůbec neříkám, že část té kritiky není oprávněná. A měl bych strach ze situace, kdy byste nemohl kritizovat politiky. Ale to je celkem ověřená zkušenost a nejenom z České republiky, že vlastně dnes byznys má tolik pák k ovlivňování toho, co se děje ve veřejném prostoru, že on když vlastně má důvody oslabit tu politiku a správu, která vlastně může být jedinou protiváhou uplatňování tady těchhle těch ekonomických zájmů, tak celkem bez skrupulí, diskredituje tu politiku a tu správu. Takže to, že dnes vlastně Češi mají minimální důvěru v politické instituce, to je podle mého soudu částečně dáno tím, že ten výkon je skutečně chabý. Ale částečně také tím, že tady tyto zájmy prostřednictvím médií vlastně vytvářejí obraz naprosté nekompetence, a tím pádem vlastně oslabují tu jedinou sílu, která by mohla ty zájmy byznysu rozumným způsobem, rozumným způsobem omezovat. A regulovat. 

Petr HOLUB, moderátor
--------------------
A tím myslíte třeba ten konkrétní případ, že když poslanec ODS Tluchoř se postavil proti vládnímu daňovému balíčku, tak se hned zjistilo, jaký byt či dům si staví nedaleko Nymburka? Takové máte na mysli mediální výkony? 

Martin POTŮČEK, profesor, analytik, prognostik, publicista, vedoucí Centra pro sociální a ekonomické strategie Fakulty sociálních věd Karlovy univerzity
--------------------
No, víte co, samozřejmě, že vždycky je dobré, aby média upozorňovala na osobní selhání politiků. To je naprosto v pořádku. Na druhou stranu mně by se více líbila kritika nikoliv ad persona, ale kritika, která spíše směřuje právě k těm politikám, které ti politici představují. 

Petr HOLUB, moderátor
--------------------
A ještě jsem se chtěl zeptat k tomu, co jste předtím říkal. Co by vlastně ten stát měl dělat, kdyby fungoval a kdyby tedy nemlel naprázdno? 

Martin POTŮČEK, profesor, analytik, prognostik, publicista, vedoucí Centra pro sociální a ekonomické strategie Fakulty sociálních věd Karlovy univerzity
--------------------
No, tak to jsou základní funkce, o kterých víme. Začnu třebas u té vnitřní bezpečnosti. Víte, že dnes, když dojde k nějakému přečinu nebo kriminálnímu činu, tak ve většině případů vy jste postižený, ale pachatel se nenajde. Prostě není tady dostatečná záruka a dostatečná jistota, že když se stanete obětí takového činu nebo přečinu, tak že stát, a nikdo jiný než stát to učinit nemůže, dosáhne nápravy. To si myslím, že je poměrně vážné selhání. Zrovna tak se mi zdá, že v okamžiku, kdy, a to je teda další obrovský problém, kdy vlastně nezaměstnanost u nás je poměrně vysoká a má tendenci sice pomalu, ale stále růst a zasahuje ... 

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka
--------------------
No, ale v rámci Evropy to zas není tak šílené. Když se podíváme na jih Evropské unie, tak ... 

Martin POTŮČEK, profesor, analytik, prognostik, publicista, vedoucí Centra pro sociální a ekonomické strategie Fakulty sociálních věd Karlovy univerzity
--------------------
Víte co, ale to je pohled na sklenici, která je buď poloplná, nebo poloprázdná. Máme právě sousední země třebas Rakousko, kde je dlouhodobě velmi nízká nezaměstnanost. A je to dáno tím, že rakouský stát má efektivní způsoby, jak skutečně omezovat nezaměstnanost. Zatímco u nás bohužel v posledních dvou letech zejména došlo k naprosté destrukci služeb politiky zaměstnanosti. Takže znovu, občan ztratí práci, ale stát se o něj vlastně moc nestará, aby tu práci našel. 

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka
--------------------
Takže kdybychom přes kopírák vzali rakouské zákony a rakouskou státní politiku a nevymýšleli tedy nejrůznější modely a možnosti, tak by v Čechách a na Moravě bylo lépe? 

Martin POTŮČEK, profesor, analytik, prognostik, publicista, vedoucí Centra pro sociální a ekonomické strategie Fakulty sociálních věd Karlovy univerzity
--------------------
No, já bych si to moc přál. Ale takhle snadné to samozřejmě není. To Rakousko si tady tenhle ten svůj systém mělo šanci historicky pěstovat a dolaďovat od konce druhé světové války. My se o to pokoušíme těch 23 let. A nelze to samozřejmě přenášet nekriticky z jedné země do jiné. Ale troufám si tvrdit, že kdyby se tady našla společenská a politická dohoda o tom, jak na aktivní politiku zaměstnanosti, takže během 4, 5 let by se dalo mnohé zvládnout. A navíc my jsme měli po listopadu právě v této politice velmi dobře nastartováno. Pan ministr Horálek zakládal úřady práce, udělalo se v předstihu, poněvadž nebyla nezaměstnanost, ale bylo jasné, že prostě ten problém tady začne být vážný. A v předstihu se dělala opatření, která skutečně zejména až do toho roku 96, 97 spolu se specifickou hospodářskou politikou držela tu nezaměstnanost skutečně na jednom z nejnižších míst, nejnižších úrovní v Evropě. 

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy, jak tady hovoříme a jak vás poslouchám, tak stále voláte po konsensu, po dialogu, po tom, aby se všechny hlavy daly dohromady. Ale ty hlavy politické o to vůbec nestojí. Tak co třeba, když hovoříte se špičkami ČSSD, která je vám blízká, tak ti vás naslouchají a říkají, jakmile to vyhrajeme, už dáme hlavy dohromady? 

Martin POTŮČEK, profesor, analytik, prognostik, publicista, vedoucí Centra pro sociální a ekonomické strategie Fakulty sociálních věd Karlovy univerzity
--------------------
Tak to já si nejsem tak úplně jist. Nicméně já tam zejména tedy v posledních dvou letech vnímám velmi zřetelně otevřenější přístup k jiným subjektům. Neříkám přímo k jiným politickým stranám, i když i takové náznaky byly zaznamenány. Ale například k těm organizacím občanského sektoru určitě. Sociální demokracie docela přirozeně má také velmi blízko k odborům, což také není úplně k zahození, poněvadž ta tripartita by mohla být jistým základem takového, takového širšího dialogu. Ale já si myslím, že to je věc, kterou bychom neměli nechat jenom na politických stranách. Že prostě to, že tady spolu mluvíme a že já mohu říci do éteru, že si myslím, že ta krize je tak vážná, že skutečně se budeme muset učit více spolu hovořit, naslouchat si a hledat společně řešení, to je přece pozitivní jev. Já to vnímám jako velice dobrou, dobrou situaci. 

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka
--------------------
A Studio STOP stále diskutuje s profesorem Martinem Potůčkem. 

Petr HOLUB, moderátor
--------------------
Já jsem se chtěl zeptat, když bych se na to podíval očima úplně běžného občana, zaměstnance, živnostníka, tak co vlastně je takovou tou správnou životní či profesní strategií? Ono z takových běžných zkušeností to vypadá, že nejlepší je najít práci v nějaké velké nadnárodní společnosti, která je stabilní a něco exportuje, případně dodavatelské firmě této velké nadnárodní společnosti. A prostě věřit, že ta velká společnost neomezí své aktivity v České republice, jako to tedy již některé z nich udělaly. To je asi taková nejbezpečnější cesta? 

Martin POTŮČEK, profesor, analytik, prognostik, publicista, vedoucí Centra pro sociální a ekonomické strategie Fakulty sociálních věd Karlovy univerzity
--------------------
No, tak nikoli nutně, teď bych to převedl do úplně jiné polohy. Trošku jako s nadsázkou, možná, že bezpečnější cesta je nalézt si teplé místečko někde ve státní správě a tam ... 

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka
--------------------
Tam je plno. 

Martin POTŮČEK, profesor, analytik, prognostik, publicista, vedoucí Centra pro sociální a ekonomické strategie Fakulty sociálních věd Karlovy univerzity
--------------------
To je pravda, ale pořád se nacházejí nová místa, i přes krizi. A tam vlastně moc nevyčnívat, nebýt moc aktivní a prostě přežívat. Ale teď trochu vážněji. Samozřejmě společnost je diferencovaná a těch možností uplatnění je celá řada. A já bych tady zdůraznil jednu možnost, která se moc nezmiňuje. A to je rozvoj právě těch veřejných a sociálních služeb. Zejména zdravotních a sociálních služeb. Společnost stárne, rodiny už nejsou tak pevné jako byly v minulosti, mnoho lidí žije osamoceně. A potřeba těch sociálních služeb a těch zdravotních služeb roste. A víme, že v té ekonomice výrobní, že tam je ten, je ten faktor, nebo ten fenomén jobless growth. Že produktivita práce se zvyšuje rychleji a znamená to, že vlastně i s méně pracovníky mohou ty podniky profitovat. Takže to je strategie, která je na půdě Evropské unie už léta diskutovaná, jako že abychom zaměstnali lidi, abychom dali lidem práci, tak musíme jaksi přeorientovat zdroje právě tady do těchto sektorů národního hospodářství. A to chce zásadní strategické rozhodnutí. 

Petr HOLUB, moderátor
--------------------
No, ale jaké zdroje? Přece je nejdříve třeba něco vyrobit, pak prodat a ty ostatní peníze je možné přerozdělit třeba do sociálních služeb. Takže ... 

Martin POTŮČEK, profesor, analytik, prognostik, publicista, vedoucí Centra pro sociální a ekonomické strategie Fakulty sociálních věd Karlovy univerzity
--------------------
No, ono to tak úplně nefunguje ... 

Petr HOLUB, moderátor
--------------------
... to asi není schůdná cesta. 

Martin POTŮČEK, profesor, analytik, prognostik, publicista, vedoucí Centra pro sociální a ekonomické strategie Fakulty sociálních věd Karlovy univerzity
--------------------
... tam jsou i jiné kanály. Třebas je třeba vzdělat. A v okamžiku, kdy vzděláte, nevyrobíte něco, ale umístíte něco do hlavy toho člověka a ten člověk potom následně léta produkuje lépe než by produkoval, kdybyste ho nevzdělal. Takže je to otázka veřejných rozpočtů samozřejmě. A v tomto smyslu mají politici velkou odpovědnost. A to, jak se dnes vlastně, nebo v posledních letech škrtá vlastně bezhlavě, kdy se řekne, tak všechny resorty 10 procent dolů, tak to je přesně taková ta slepá politika, která dlouhodobě nemůže ty efekty přinést. Já si umím představit, že by bylo možné ty zdroje, kterých nikdy nebude dost, rozdělit způsobem, který bude dlouhodobě přinášet mnohem více pracovních příležitostí než dnes. 

Petr HOLUB, moderátor
--------------------
Vy si tedy myslíte, že část těch aktivit se může prostě z toho výrobního průmyslu přesunout do jiných sektorů? 

Martin POTŮČEK, profesor, analytik, prognostik, publicista, vedoucí Centra pro sociální a ekonomické strategie Fakulty sociálních věd Karlovy univerzity
--------------------
Dozajista. 

Petr HOLUB, moderátor
--------------------
Existuje nějaký příklad země, která to udělala s úspěchem? Ono samozřejmě to může skončit i neúspěchem. 

Martin POTŮČEK, profesor, analytik, prognostik, publicista, vedoucí Centra pro sociální a ekonomické strategie Fakulty sociálních věd Karlovy univerzity
--------------------
Určitě ano, ale to je obecný trend. Víme, že vlastně obecný hospodářský trend je přesun z toho výrobního sektoru do sektoru služeb. Takže vlastně tady nevynalézáme nic nového, spíš jde jenom o to ten trend podpořit takovým způsobem, aby vytvářel více pracovních příležitostí a v tomto smyslu třeba si ta Evropská unie nabízí spoustu námětů a zkušeností z jiných evropských zemí, jak na to. Jenomže my všemu rozumíme nejlépe, že? 

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak, jestli tomu dobře rozumím, tak tou cestou z marasmu je všestranné posílení vzdělanosti. Tak vy jste vysokoškolský pedagog, tak byste opravdu tento trend měl hájit a jistě ho hájíte. Ale jsou z vašeho pohledu čeští absolventi v evropském měřítku konkurenceschopní? Každý den to můžete posoudit vlastníma očima, vlastním sluchem. 

Martin POTŮČEK, profesor, analytik, prognostik, publicista, vedoucí Centra pro sociální a ekonomické strategie Fakulty sociálních věd Karlovy univerzity
--------------------
Tak, kupodivu, kupodivu pořád ještě si myslím, že ty výstupy nejsou kriticky špatné. Tak bych to řekl. A ono se to těžko dá odpovědět jednou větou, poněvadž jsou velké rozdíly v úrovni absolventů různých vysokých škol. To je, to je naprosto zřejmé. Bohužel víme, že zejména u některých soukromých vysokých škol tam někdy skutečně ten vzdělávací efekt byl někde až na druhém místě. A převažovaly třebas hodnocení těch studentů a v tom, co jim ty školy nabízely a nabízejí jiné faktory. Ale je to až s podivem. Poněvadž třebas náklady na jednoho vysokoškoláka v České republice klesají. Zatímco v naprosté většině jiných zemí krize - nekrize se do toho vysokoškolského vzdělání investuje více. Existují velké deficity v organizace vzdělávání. Víte, jako, nezlobte se, ale já si neodpustím tedy jednu poznámku z jednoho z jiných svých blogů, kde jsem psal o ex ministrovi školství panu Dobešovi. A on na konci své kariéry skutečně jeho autorita mezi učiteli a mezi veřejností byla srovnatelná s autoritou zlomeného ukazovátka. No, a když máte takového člověka v čele ministerstva školství, tak můžete mít důvěru v to, že to školství je kompetentní ... 

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka
--------------------
Snad tam příliš mnoho nezkazil, tak dlouho tam zase nepobyl. 

Martin POTŮČEK, profesor, analytik, prognostik, publicista, vedoucí Centra pro sociální a ekonomické strategie Fakulty sociálních věd Karlovy univerzity
--------------------
No, bohužel, no, bohužel ano. Bohužel ledacos skutečně se teď musí horko těžko a s dodatečným ... 

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka
--------------------
Máte na mysli čerpání evropských dotací a podobně? 

Martin POTŮČEK, profesor, analytik, prognostik, publicista, vedoucí Centra pro sociální a ekonomické strategie Fakulty sociálních věd Karlovy univerzity
--------------------
No, například. Například. Ale tam byly i jiné skopičiny. Prostě s nějakým jaksi navyšováním platů, na které pak nebylo a muselo se na ně brát z jiných položek rozpočtu, to prostě všechno byl čirý amatérismus. 

Petr HOLUB, moderátor
--------------------
Já bych se ještě vrátil k tomu celkem spokojenému zaměstnanci velké nadnárodní firmy. Třeba i s dobrým vzděláním. A teď otázka zní, jakou strategii by měl zvolit, když ta velká nadnárodní firma odejde nebo omezí stavy. A on je najednou bez práce. Co by vlastně měl v této chvíli dělat? Co je nejlepší? Třeba stát se živnostníkem? 

Martin POTŮČEK, profesor, analytik, prognostik, publicista, vedoucí Centra pro sociální a ekonomické strategie Fakulty sociálních věd Karlovy univerzity
--------------------
No, tak jako těch možností je samozřejmě více. Samozřejmě, že se mu život velmi zkomplikuje, poněvadž bude hledat novou práci, tu může hledat u podobné firmy. Ale v dnešní situaci to nebude mít jednoduché s nalezením takového místa. Může se udělat pro sebe jako podnikatel, může také případně, pokud je mladý a nemá nějaké závazky větší, odjet s tou firmou někam, kam se stěhuje i ona. 

Petr HOLUB, moderátor
--------------------
Takže myslíte si, že ta situace není nijak, řekněme, fatální, když člověk dnes přijde o práci? Ona totiž práce není, jak je známo. 

Martin POTŮČEK, profesor, analytik, prognostik, publicista, vedoucí Centra pro sociální a ekonomické strategie Fakulty sociálních věd Karlovy univerzity
--------------------
No, to je velmi individuální. Jako jsou lidé, kteří jsou třebas vybaveni pro to, aby se postavili na vlastní nohy. Ale jsou lidé, kteří to prostě neumějí, kteří nemají tu schopnost se v tom světě těch zákonů a těch povinností podnikate... 

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka
--------------------
Jsou nedostatečně vzděláni. 

Martin POTŮČEK, profesor, analytik, prognostik, publicista, vedoucí Centra pro sociální a ekonomické strategie Fakulty sociálních věd Karlovy univerzity
--------------------
To není jenom otázka vzdělání. To je i otázka vlastně nějakých osobnostních charakteristik. Prostě jsou lidé, kteří jsou dravci a jsou lidé, kteřím je mnohem lépe, když jsou někde v nějaké organizaci, mají přesně vymezené úlohy a ty úlohy plní. Takže to se nedá takhle odpovědět jednoznačně. Velkým problémem je taky v České republice, že máme velmi tuhý vlastně trh s byty. Že vlastně na rozdíl od různých jiných zemí, když ztratíte práci v Olomouci, tak holt se přestěhujete do Karlových Varů, anebo z Karlových Varů do Třince. A nemáte problém s tím, nalézt slušné bydlení. U nás je to zatuhlé. Takže tohle je další faktor, který komplikuje lidem život. 

Petr HOLUB, moderátor
--------------------
Stáváme se tedy společností dravců a pokud člověk není dravcem, tak mu na té ulici dobře není. 

Martin POTŮČEK, profesor, analytik, prognostik, publicista, vedoucí Centra pro sociální a ekonomické strategie Fakulty sociálních věd Karlovy univerzity
--------------------
No, právě, no. 

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka
--------------------
Studio STOP stále diskutuje s profesorem Martinem Potůčkem a nyní se pokusíme nějaký optimističtější pohled. Tak, pane profesore, jaké období po listopadu 1989 bylo podle vašeho názoru nejúspěšnější? Co se tedy podařilo? Vy už jste řekl, že jsme měli docela dobře, jak se říká, našlápnuto, ale někam se to ztratilo. Ale buďme teď trochu optimističtí. 

Martin POTŮČEK, profesor, analytik, prognostik, publicista, vedoucí Centra pro sociální a ekonomické strategie Fakulty sociálních věd Karlovy univerzity
--------------------
No, tak víte co, to po mně nechtějte. Já chci být analytický. Já nechci být optimistický, i když možná budu teď. Ono se to těžko dá říct, tohle bylo dobré období a tohle nebylo. Poněvadž jaksi se společnost měnila, měnily se ty vnější podmínky. Já bych považoval za docela úspěšné právě to první období, do toho roku 92, kdy se do politiky najednou dostala příležitost a dostalo se skutečně mnoho lidí jaksi mravně bezúhonných a přitom kompetentních. To období od toho roku 93 do toho roku 97, to bylo období, kde bych dal spíše to záporné znaménko, zejména kvůli té zpackané privatizaci, která nás stála mnoho, mnoho, mnoho set miliard peněz a hodně důvěry ve vztahu k politické reprezentaci. Pak se mi zdá, že to další období sice nebylo bez problémů, ale tam už jsme měli tedy nějaký konkrétní cíl, a to připravit se dobře na vstup do Evropské unie. A myslím si, že tohle to období tam se realizovalo několik jako velmi dobrých strukturálních změn, i v té oblasti veřejné správy, která, ze kterých dodnes žijeme. No, a to období od toho roku 2004 do toho roku 2008, to byla jako incidence relativně dobře ještě fungujícího státu a hospodářské konjunktury ve světě. Takže tam se nám skutečně až do toho roku 2008 jako kdyby dařilo. Ale pod povrchem tady této prosperity už začaly vystupovat do popředí ty strukturální problémy, o kterých jsme mluvili na samotném začátku. A teď v nich jsme teda až po uši. 

Petr HOLUB, moderátor
--------------------
To jsme v krizi a v chaosu, to když bych někde řekl na veřejnosti, tak mě asi nikdo neopraví. Ale je tady taková jedna obecná otázka s tím spojená. Ony všechny post komunistické země mají nějaké potíže a zase se tolik neliší od těch našich. Takže z toho je možné odvodit, že to jsou prostě potíže růstu, žili jsme dlouho v komunistickém režimu, tak nejsme tak připraveni žít ve svobodě, v demokracii. Ale nakonec všechno překonáme. Pak je tady ovšem druhý možný výklad, že opravdu ten chaos je takový, že se zhroutilo všechno, co jsme po tom listopadu 89 se snažili dělat a teď bude nutný úplně nový začátek. Tak, která z těchto variant se vám více líbí? 

Martin POTŮČEK, profesor, analytik, prognostik, publicista, vedoucí Centra pro sociální a ekonomické strategie Fakulty sociálních věd Karlovy univerzity
--------------------
Ano, tak jednak jste mě trochu znejistěl tím pojmem potíže růstu, poněvadž tak se to říkalo za komunismu, že ano. Když nebyl toaletní papír k dostání, tak to byly potíže růstu. Já si myslím, že je to něco mezi. Že samozřejmě v zásadě jsme pořád ještě jakž takž fungující zemí, kde si víceméně nemusíme se bát vyjít každý den na ulici s tím, že večer už se nemusíme vrátit domů a tak dále. Ale ta situace se skutečně teď vyvinula takovým způsobem, že ty dosavadní způsoby, kterými jsme se snažili ty problémy zvládat, už jsou stále méně efektivní, nebo naopak mohou být i proti původním záměrům. A my musíme najít jiný režim, jiný režim fungování té společnosti. Nalézt způsoby, jak vrátit alespoň částečně důvěru mezi jednotlivými politiky, úředníky, občany, institucemi. Domluvit se na tom, co je skutečně v dané situaci skutečná priorita a co může třebas posečkat a na ty lepší časy, které určitě přijdou. 

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka
--------------------
Určitě přijdou, tak ten optimismus tady zazněl. 

Martin POTŮČEK, profesor, analytik, prognostik, publicista, vedoucí Centra pro sociální a ekonomické strategie Fakulty sociálních věd Karlovy univerzity
--------------------
No, já jsem neřekl kdy. /Smích/. 

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka
--------------------
Bude lépe prostě. 

Martin POTŮČEK, profesor, analytik, prognostik, publicista, vedoucí Centra pro sociální a ekonomické strategie Fakulty sociálních věd Karlovy univerzity
--------------------
No, určitě v budoucnu bude někdy lépe. Ale jako neptejte se mě, jestli to bude za měsíc, za rok nebo za 10 let. 

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka
--------------------
Ale já se vás jako analytika zeptám na něco jiného. A ta věc mě docela trápí. Dalším poněkud záhadným fenoménem je současný výrazný euroskepticismus, který vane z Hradu a který si osvojila velká část české veřejnosti. Cožpak nám už nezáleží na aktivní a důstojné pozici v rámci Evropy, potažmo Evropské unie? Tak všichni jsme na balkonech volali zpátky do Evropy a teď tam jsme a nevíme, co s tím? Nebo čím to je? 

Martin POTŮČEK, profesor, analytik, prognostik, publicista, vedoucí Centra pro sociální a ekonomické strategie Fakulty sociálních věd Karlovy univerzity
--------------------
O tom jsme dnes ještě nemluvili. Já to považuju za, za Achillovu patu té naší dnešní situace. A je to do jisté míry, řekl bych, kombinace velmi negativního vlivu Václava Klause, vy jste to zmínila a já to jenom potvrzuju, na celý český veřejný prostor. A prostřednictvím ODS samozřejmě i do jiných, jiných etáží společnosti. A na druhé straně taková ta přízemnost celého českého národa, která je dána historicky. My jsme vždycky, když jsme se jako kdyby snažili trošku prosadit ve světě samostatně, tak jsme dostali za vyučenou. A myslíme si, že skutečně máme nějak v genech to, že nejlepší strategie je uzavřít se do sebe a prostě nalézt si nějakou cestičku bez ohledu na to, co se děje, co se děje mimo nás. A to je zničující strategie. To je prostě strategie, která nás skutečně, když nic jiného, tak nás dovede na tu periferii Evropy. A musíme s tím něco dělat, je to součást hledání té nové strategie. Já třebas pracuji ve výboru evropského hnutí v České republice a my se skutečně snažíme oponovat tady těmhle těm náladám a těmhle těm názorům. A je škoda, že jsme na tom takhle. To třebas Poláci v tomhle tom v posledních letech zejména dělají politiku, která je skutečně velkorysá a strategicky výhodná pro Polsko a pro jeho budoucnost. 

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak, vy na tom pracujete, ale na druhé straně dá se rychle smazat ten obrázek špatného žáka a potížisty? My jsme si v Evropské unii docela zavařili, abych to řekla lidově. 

Martin POTŮČEK, profesor, analytik, prognostik, publicista, vedoucí Centra pro sociální a ekonomické strategie Fakulty sociálních věd Karlovy univerzity
--------------------
No, víte, víte, to je něco podobného jako s tím státem. Prostě se společností se nedá skákat, je to běh na delší trať. Bohužel jsme jaksi ztratili několik koňských délek, ve srovnání s jinými evropskými národy. A obtížně to budeme dohánět. 

Petr HOLUB, moderátor
--------------------
Tady se dá srovnat pozice Česka s Rakouskem. Ono Rakousko je také značně euroskeptické. Nedávno mělo velké konflikty s Evropskou unií, když byl ve vládě extremista Jörg Haider, respektive jeho strana. Ale přitom kdybychom si žili jako v Rakousku, tak jsme asi spokojení. Nešlo by jít nějakou takovou tou rakouskou cestou, nebudeme mít rádi Brusel, protože už jsme takoví jako spíše regionálně zaměření, ale že by to prostě fungovalo jako v tom Rakousku. 

Martin POTŮČEK, profesor, analytik, prognostik, publicista, vedoucí Centra pro sociální a ekonomické strategie Fakulty sociálních věd Karlovy univerzity
--------------------
Obávám se, že nikoli, poněvadž Rakousko nastoupilo tu cestu spolupráce s Evropou mnohem dříve než my z historických důvodů. A teď právě je Evropská unie na té zásadní křižovatce. Teď se vlastně jedná o vlastně užší integraci, jak politické, tak hospodářské. A tak jak to zatím vedeme, tak to vypadá, že vlastně v tom užším jádru nebudeme, byť bychom na to historicky i ekonomicky pořád měli. A pokud se jednou dostaneme mimo toto centrum, tak přes všechny problémy, které Evropská unie sama o sobě jako instituce představuje, tak se skutečně odsunujeme někam, někam, nechci říct rovnou na Balkán, ale někam blízko Balkánu. 

Petr HOLUB, moderátor
--------------------
A právě to jsem se chtěl zeptat, kam se tedy přesně odsunujeme, když tedy nebudeme v evropském jádru, tak jaká je ta alternativa? Ono se tak často straší, že tady vzniknou nějaké autoritářské režimy, ke kterým prý nakračují leckteré východoevropské země. Nemusíme jít až na Balkán, stačí dojít třeba do Maďarska. Ale těch příkladů by se našlo víc. Třeba v Bulharsku, Rumunsku, nepochybně v bývalé Jugoslávii. 

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak, to už je Balkán. 

Petr HOLUB, moderátor
--------------------
To už je Balkán, ale je to širší Balkán. 

Martin POTŮČEK, profesor, analytik, prognostik, publicista, vedoucí Centra pro sociální a ekonomické strategie Fakulty sociálních věd Karlovy univerzity
--------------------
No, tak víte, já nejsem politolog. A takže si netroufám tvrdit, jaké jsou tady možnosti, pokud jde o autoritativní režim. Spíš se mi zdá, že pořád máme nějaké obranné protilátky proti tomu jako, jako národ. Možná více než některé jiné národy evropské. Ale není také vyloučeno, že skutečně může dojít k tomu, že v těch budoucích letech si budeme muset zvyknout na to, že v okamžiku, kdy dojde k nějaké dohodě, a ta dohoda by měla být skutečně dohoda demokratická, dohoda, na které by se mělo a mohlo podílet maximum těch politických a občanských subjektů, takže pak asi bude třeba, abychom vlastně takto nastavenou linii také začali prosazovat, uplatňovat a vlastně jít za ní důsledně. Poněvadž v okamžiku, a to je prostě velká další bolest české politiky, že mnohá rozhodnutí nejsou rozhodnutími na jedno volební období. A v okamžiku, kdy je třeba dělat taková zásadní rozhodnutí, tak by se to nemělo odehrávat tak jako třebas druhý pilíř penzijní reformy, který teď byl přijat a zároveň nejsilnější opoziční politická strana říká, my s tímto řešením nesouhlasíme a v okamžiku, kdy my budeme u vesla vlády, tak my ten pilíř zrušíme. To je prostě velmi neproduktivní a znamená to další ztrátu důvěry a zdrojů. 

Petr HOLUB, moderátor
--------------------
My tedy asi nepřijmeme nějakého autoritářského vládce. Ale může v horším případě tady zůstat takový chaos, kde vlastně nebude schopen nikdo vládnout a kde nebudou fungovat žádné instituce. 

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka
--------------------
A kde budou posilovat komunisté, kteří mají se zúčastnit také onoho dialogu? 

Martin POTŮČEK, profesor, analytik, prognostik, publicista, vedoucí Centra pro sociální a ekonomické strategie Fakulty sociálních věd Karlovy univerzity
--------------------
No, samozřejmě, samozřejmě. Jako velký problém české politiky je, je vlastně zapouzdření KSČM a to pouzdro, to je velkým balvanem na, na noze české politiky. A nechci posuzovat, jestli za to mohou spíše oni, anebo ti kolem nich. Prostě to pouzdro znamená, že se nerozhodujeme tak, jak bychom se mohli rozhodovat, kdyby tady neexistovalo. A myslím si, že musí být rozrušováno z obou dvou stran. To já vidím jako velký oříšek v nejbližších letech pro českou politiku. 

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka
--------------------
Předpovídá host Interview Studia STOP profesor Martin Potůček, který byl hostem posledního letošního vydání Studia STOP. Děkujeme za vaše názory a zase až bude lépe, anebo hůře, tak se můžeme na vlnách Českého rozhlasu 6 sejít. 

Martin POTŮČEK, profesor, analytik, prognostik, publicista, vedoucí Centra pro sociální a ekonomické strategie Fakulty sociálních věd Karlovy univerzity
--------------------
Paní redaktorko, já přijdu rád kdykoli. Děkuji za pozvání. 

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka
--------------------
Od mikrofonu se loučí a pěkný nový rok přejí ... 

Petr HOLUB, moderátor
--------------------
Petr Holub. 

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka
--------------------
A Jana Šmídová. Na slyšenou. 

Zvukový záznam pořadu naleznete v sekci iRadio.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou. 


 

Nové články v rubrice

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2016 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace