5. listopadu  2012  rubrika: Studio STOP

Po kongresu ODS

Kongres ODS v Brně - Foto:  ČTK

Kongres ODS v BrněFoto:  ČTK

Kongres ODS podle očekávání potvrdil v čele strany dosavadního předsedu Petra Nečase. V užším vedení zároveň zůstali Pavel Blažek, Jiří Pospíšil a Miroslava Němcová. Ta se z postu 1. místopředsedkyně přesunula do pozice "pouhé" místopředsedkyně.

Nejbližším stranickým spolupracovníkem Petra Nečase se stal Martin Kuba. Druhým nováčkem ve vedení ODS je Tomáš Chalupa. Naopak o post místopředsedů už neusilovali Pavel Drobil a Alexandr Vondra. To jsou viditelné změny spojené s obsazením konkrétních funkcí. Nakolik však kongres změnil pozici Petra Nečase jako premiéra, kterému se ve sněmovně rozpadla vládní většina a přitom bude muset prosadit přijetí takzvaného daňového balíčku, jinak bude jeho kabinet nucen podat demisi. Zmiňované hlasování bylo totiž záměrně odsunuto až po konání kongresu ODS. Nakolik tato akce ovlivnila další směřování občanských demokratů? A nakolik přispěla k zlepšení nebo naopak zhoršení pozice koaliční vlády? Také o tom uslyšíte v dnešním Studiu STOP. 

Ve studiu vítám politology Milana Znoje z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy a také Ladislava Mrklase z Vysoké školy CEVRO Institut. Takže dobrý den. 

Milan ZNOJ, politolog, Filozofická fakulta Univerzity Karlovy
--------------------
Dobrý den. 

Ladislav MRKLAS, politolog, Vysoká škola CEVRO Institut
--------------------
Dobrý den. 

Petr HARTMAN, moderátor
--------------------
Když budeme hovořit o dění kolem ODS po kongresu této strany, tak ještě zajímavější je dění kolem vlády. Protože v Poslanecké sněmovně se mělo hlasovat o takzvaném daňovém balíčku. Toto hlasování bylo posunuto o týden a bylo to zdůvodněno tím, že je potřeba vyčkat na výsledky kongresu ODS, protože ve straně jsou někteří poslanci, kteří nechtějí podpořit daňový balíček v takové podobě, v jakém je navržen. A přitom tento balíček je spojen s vyslovením důvěry vládě. Takže zjednodušeně řečeno, pokud by balíček neprošel, padla by vláda. Nakolik se ta situace změnila a proč bylo potřeba počkat na kongres ODS podle Milana Znoje? 

Milan ZNOJ, politolog, Filozofická fakulta Univerzity Karlovy
--------------------
Tak, já myslím, že situace se v zásadě nezměnila. Nicméně posun hlasování o daňovém balíčku až za kongres byl důležitý manévr Petra Nečase, který byl úspěšný. Protože kdyby to hlasování bylo před kongresem, tak většina opravdu pro tento balíček by se ve sněmovně zřejmě nenašla. Petr Nečas by musel podat demisi s vládou a přišel by na kongres značně oslaben. A celá ta atmosféra by byla úplně jiná. Protože by bylo jasné, že v tento okamžik na kongresu se musí už rozhodnout, jak ODS bude vypadat dále. Protože ale to jednání kongresu bylo předsunuto před to hlasování ve sněmovně o vládní koalici a tak dále, tak se Petru Nečasovi podařilo ustát ten post předsedy a tím jakoby si posílil pozici a získal tak tři dny ještě na to, aby mohl vyjednávat s takzvanými rebely o tom, zda by nakonec nebyli ochotni podpořit ten daňový balíček a vládní koalici. Což je úkol téměř nadlidský vzhledem k tomu, jak se názory zatím prezentovaly. Ale není úplně beznadějný. Koneckonců ty změny byly dost zásadní v pozadí, protože Petru Nečasovi zvolili úplně jiné předsednictvo, jeho první místopředseda se stal Martin Kuba, který už řekl, že on bude tím, kdo povede ta vyjednávání. Po pravdě řečeno, Petr Nečas řekl, že on je povede, ale Martin Kuba se přihlásil a víceméně se očekává, že on bude schopen nějaký kompromis domluvit. Jestli to půjde nebo nepůjde, co bude obsahem toho kompromisu, to je zatím ve hvězdách. Ale v zásadě ta situace se nevyřešila, jenom kongres musel tady rozehrát složitou hru o tom, zda Petr Nečas zůstane ve vedení nebo ne. A nenašel se na kongresu nikdo, kdo by vyhověl zřejmě skrytému přání rebelů a proti Petru Nečasovi se postavil a víceméně zbořil to stávající vedení úplně. ODS jakž takž obstála v té své stávající sestavě, ale nic se nezměnilo v podstatě. 

Petr HARTMAN, moderátor
--------------------
Podle Ladislava Mrklase, nakolik se oslabila nebo posílila pozice Petra Nečase v souvislosti s premiérským postem? Protože takzvaní rebelové většina z nich dále zůstává členy ODS, ale zároveň dále tvrdí, že pro ně balíček v navržené podobě je nepřijatelný. Takže by se zdálo, že tam k žádnému zásadnímu posunu nedošlo. 

Ladislav MRKLAS, politolog, Vysoká škola CEVRO Institut
--------------------
Relativně ta pozice Petra Nečase se vylepšila tím, že má nový mandát. Ten mandát daný volbou kongresu je relativně silný. Naproti tomu ale není možné opomenout ani to, že Ivan Fuksa, který vlastně proti němu vystoupil a kandidoval, rozhodl se pro to den před tím hlasováním, to znamená, že to nebyla nějaká zásadnější příprava, neobjížděl regiony, nezískával pro sebe podporu a podobně. Tak získal skoro 30 procent hlasů delegátů kongresu. Což není úplně málo. A on také vlastně ta včerejší všechna jeho vystoupení po téhle volbě se nesla v duchu, že se jaksi nese mandát pro to přinejmenším držet jaksi ten prapor nezvyšování DPH a že to považuje za něco, co je z jeho pohledu legitimnější než bylo před tím kongresem. Ještě ale tam je potom jedna důležitá věc, a to je fakt, že dva z těch rebelů Marek Šnajdr a Petr Tluchoř nebyli potom zvoleni do výkonné rady, ačkoli tam byli delegováni svým regionem. Jinými slovy vlastně ti rebelové dneska nemají v čele ODS prakticky žádné zastoupení, což je docela posílení obecné pozice toho mainstreamu okolo Petra Nečase. 

Petr HARTMAN, moderátor
--------------------
Ale to by se vycházelo z předpokladu, že ti takzvaní rebelové chtějí dál zůstat v ODS a chtějí se podřídit většině. Ale to už mohli udělat i před tím kongresem. Na kongresu si maximálně tak mohli otestovat své síly a dopadlo to tak, jak bylo řečeno. To znamená, že Ivan Fuksa relativně překvapivě získal určitou podporu. Podle Milana Znoje, jaká je pozice těch takzvaných rebelů? 

Milan ZNOJ, politolog, Filozofická fakulta Univerzity Karlovy
--------------------
Asi nemohli očekávat, že by stranu ovládli. Přeci jenom dostávali takové různé nálepky, už rebelové je vlastně pejorativní značení. Pučisté, to se také objevovalo. Tudíž jejich šance na to, že by převálcovali ten kongres a prosadili se ve vedení, byla úplně iluzorní. Oni jenom doufali, že vytvoří situaci, která otřese pozicí Petra Nečase natolik, že se zformuje nějaká nová garnitura. Ona se zformovala. Když se podíváte na to nové vedení, tak to je nastupující garnitura ODS, která se připravuje na to, co se teďka stane kolem vlády a co bude následovat potom. Takže je tu nějaké nakročení té garnitury, ale rebelové samozřejmě nemohli očekávat, že ve straně zvítězí. A navíc, já bych upozornil na to, že Ivan Fuksa sám se vzdal kandidatury do toho předsednictva. Takže je vidět, že oni vlastně už ani s touto pozicí nepočítají. Kdyby byl v předsednictvu, tak je přeci jenom více vázán tím kolektivním orgánem a může být na něj vyvinut stranický nátlak. Takhle samozřejmě kongres přijal nějaká usnesení o tom, co doporučuje rebelům, aby dělali, aby drželi většinu v klubu a podobně. Ale v zásadě oni se stali svobodnější. Já myslím, že oni už překročili určitý rubikon nebo nějaký práh nebo nějaký moment, z něhož už není návratu. To znamená těžko mohou očekávat, že ve straně, kterou víceméně pomohli trochu otřást teďka, byť to vnímali pozitivně, že ona se má otřást, aby přijala nějakou sebereflexi a zamyslela se nad sebou, tak ta představa jejich, kterou oni měli s tím otřesem spojenou, je mnohem radikálnější a už zřejmě nepočítá s tím, že by dále nějak výrazně se prosadili ve straně. 

Petr HARTMAN, moderátor
--------------------
Když nemají tyto ambice, nebo ztratili tyto ambice dělat dál politickou kariéru v rámci ODS, znamená to, že mohou ještě vše přehodnotit a že kdyby otočili, když to takto řeknu, že by ta jejich budoucnost ODS byla přece jenom pozitivnější? Protože pokud žádnou budoucnost v té straně nemají, tak pak skutečně záleží jenom na nich, jak si to osobně vyhodnotí a klidně mohou vládu položit. 

Ladislav MRKLAS, politolog, Vysoká škola CEVRO Institut
--------------------
Jinými slovy, vlastně odpovídáme na otázku, jestli se dostali do té pozice, ve které byl Vlastimil Tlustý a těch několik jeho spojenců, kteří položili vládu Mirka Topolánka. Myslím, že tohle to je docela zásadní otázka. Faktem je, že tahle skupina, a ukázal to nakonec ten středočeský regionální sněm před kongresem, tak stále ještě ve středních Čechách má poměrně solidní pozici, a to dokonce takovou, že vlastně střední Čechy delegovaly všechny ty tři, které jsem předtím jmenoval do různých stranických funkcí. A teď je otázka, nakolik kongres otřásl tou jejich pozicí ve středních Čechách. Oni teď podle mého názoru musí vyhodnotit, jestli ta pozice ve středních Čechách je pro ně ještě nějakým způsobem řešitelná, a to mimo jiné třeba tak, že ustoupí ještě dále a že nenechají vládu padnout. Anebo jestli už je neudržitelná, a tudíž je vlastně pro ně celá pozice v celé ODS neudržitelná. A v tom okamžiku se opravdu stávají zcela svobodnými poslanci a mohou dále kalkulovat pouze s tím, jestli se udrží Poslanecká sněmovna, jestli nebudou předčasné volby, jestli nepřijdou o mandáty a nakolik vlastně bude ta jejich pozice v nějakých dalších jednáních a v dalších poměrech v Poslanecké sněmovně důležitá nebo nikoli. 

Petr HARTMAN, moderátor
--------------------
Když právě mluvíme o středních Čechách, tak bychom se mohli vrátit nepatrně do minulosti a je zajímavé, že právě z pohledu středních Čech chtěl Petr Nečas posílit svoji pozici tím, že de facto obětoval ministra zemědělství Fuksu a nahradil ho Petrem Bendlem, který se později stal předsedou středočeské regionální organizace. Přesto to nějak zásadně nepomohlo. Spíše se zdá, že naopak, že pozice Petra Nečase nebo jeho vedení ve středních Čechách se naopak oslabila. Takže jak se dá zpětně zhodnotit výměna právě na postu ministra zemědělství? 

Milan ZNOJ, politolog, Filozofická fakulta Univerzity Karlovy
--------------------
Po pravdě řečeno, neznám úplně dobře poměry ve středočeské organizaci ODS, ale řekl bych, že už delší dobu Petr Nečas sledoval takovou strategii, věděl, že k tomu nějakému střetu v rámci ODS a jeho další pozici ve vedení dojde a připravoval se na to. A je pravda, že obětoval i leccos z těch svých původních představ o obrodě ODS. A vylepšoval si tu pozici. Ne náhodou je Martin Kuba už ministr ve vládě, ačkoliv Petr Nečas ho kdysi dříve nechtěl. Ne náhodou je Pavel Blažek ve vládě. I když Petr Nečas spíš nejdřív podporoval Jiřího Pospíšila z plzeňského regionu. A nakonec musel odejít a Pavel Blažek nastupuje. A součástí těchhle těch příprav Petra Nečase na tento střet bylo i tedy odstavení Ivana Fuksy. A snaha dostat do toho regionu svého člověka. A Petr Bendl byl muž, který sliboval Petru Nečasovi, že by mohl, měl jistou samozřejmě zázemí v té středočeské organizaci, byl tam lídrem dlouhou dobu, takže to byl poměrně logický krok. Nakolik se Petru Nečasovi povedl nebo nepovedl, těžko soudit. Protože samozřejmě ta středočeská organizace spíše než aby byla Bendlovská, je nepochybně Tluchořovská, Šnajdrovská a Fuksovská. Takže tam to zázemí rebelů je velké. Ale když o tom takto uvažujeme pořád z hlediska stranických postů a pozic, tak si myslím, že to není úplně to nejdůležitější, protože klíčovou otázkou je, co rebelové tím svým vystoupením proti balíčku a proti těm zákonům, co tím sledovali. Jaký byl jejich cíl. Můžeme samozřejmě říci, že tím cílem bylo obrodit ODS. Že návrat ke kořenům, což je jejich oficiální teze. To podle mě není moc věrohodné, že jo. Pak samozřejmě by mohlo být jejich cílem prosadit se uvnitř strany. Získat lepší pozice. Pak ale tu situaci vyhrotili tak dalece, že neměli naději. A spíš ztratili. A zdá se, že tím cílem, který osvětluje to jejich jednání, asi nejvíce podle mého názoru, je snaha odstavit Petra Nečase jako premiéra a dosáhnout nějaké změny ve vládě. Jaké změny ve vládě si přejí, s čím to souvisí, to je samozřejmě otázka, o které lze různě spekulovat. Ale nepochybně ten primární útok se týkal Petra Nečase jako premiéra. 

Petr HARTMAN, moderátor
--------------------
A ten útok, dalo by se říci, dále trvá. Minimálně do středy, kdy bude hlasování o takzvaném daňovém balíčku, nebo alespoň by mělo být. A pak bude jasno, zda ten balíček projde. On ale může projít i bez přispění těch rebelů. Takže může nastat situace, že sice vláda nepadne, protože balíček ve sněmovně projde. Ale nebude podpořen těmi zákonodárci za ODS, kteří proti němu vystupují. Co to může znamenat pro další vývoj? Protože skutečně ono se neustále jenom mluví o tom, že buďto Petr Tluchoř a spol balíček podpoří a ten projde, vláda nepadne, nebo naopak. Ale ono to tak není. Protože se nepřehlasovává veto, ale je potřeba většina těch, kteří se hlasování zúčastní. A tam to kvórum může být výrazně sníženo. Co tento vývoj pak může znamenat podle Ladislava Mrklase? 

Ladislav MRKLAS, politolog, Vysoká škola CEVRO Institut
--------------------
Podle mého názoru stále ještě ta skupina takzvaných rebelů není úplně jednolitá. To znamená my jsme se teď bavili o těch třech asi nejviditelnějších osobách, ale pak jsou tam další, další tři, se kterými by se možná po tomhle kongresu dalo, dalo vyjednávat. Vedle toho je v Poslanecké sněmovně dneska celá řada poslanců, kteří stojí mimo kluby. No, a pak je tam samozřejmě klub Věcí veřejných a jeho primárním cílem je teď, aby nebyly předčasné volby, protože v nich by velice pravděpodobně skončily velmi špatně. Takže je možné, že vláda tu situaci ustojí ne díky tomu, že by zvládla tu komunikaci dovnitř ODS a že by získala tedy ty rebelující poslance pro hlasování nebo nějak významně ustoupila. Ale prostě proto, že se najde dostatek poslanců, kteří na to jednání nepřijdou, anebo se skřípěním zubů podpoří vládní návrh. To ale ještě neznamená, že ta vláda má vyhráno. Protože ji čeká řada dalších důležitých hlasování a v okamžiku, kdy definitivně teda ztratí na půdorysu té současné vládní koalice většinu, což se zdá, že se teď, teď tedy opravdu, opravdu děje, tak potom už pro ni každé hlasování o vládním návrhu zákona bude vlastně problémem. A totéž ještě v horší situaci bude pokaždé, když jí vrátí nějaký návrh Senát nebo prezident, protože tam bude tedy potřebovat opravdu kvalifikovanou většinu. Takže tím, že vláda případně v tomto týdnu uspěje, tak to ještě zdaleka neznamená, že má vyhráno a že je tím zažehnaná nějaká dlouhodobější vládní krize. 

Petr HARTMAN, moderátor
--------------------
Myslíte si, že se může svým způsobem opakovat scénář z roku 2008, kdy po prohraných krajských volbách a senátních volbách Mirek Topolánek na kongresu obhájil svůj post, sice ustál určité krize kolem vlády, která byla opět velmi křehká, ale nakonec v květnu skončil a bylo to právě s přispěním bývalých zákonodárců za ODS i dvou odpadlic ze Strany zelených, když to takto řeknu. Takže ta situace se může svým způsobem zopakovat? 

Milan ZNOJ, politolog, Filozofická fakulta Univerzity Karlovy
--------------------
Nepochybně může. Hodně často jsme svědky toho, že ty vládní koalice, které často vznikaly někdy kolem té stovky, byť tato měla zprvu opravdu jakoby slibnější začátek, ale stejně se to rozklížilo. Tak na konci se jim ta podpora ve sněmovně drolí a jsme svědky různých pokusů o to, jak ji položit a ta analogie s pádem Topolánkovy vlády se samozřejmě nabízí. Ale je zde prostě několik důležitých rozdílů. Tehdy byla ve hře ještě Strana zelených, která byla součástí koalice a měla jenom několik rebelujících poslankyň, které se nepodařilo nějakým způsobem získat na stranu nakonec vlády. Tady spíš se mi zdá, že se nejedná tolik o nějaké spíš hodně osobní střety, jako byl Vlastimil Tlustý versus Mirek Topolánek. A konflikt uvnitř Strany zelených, který byl ideový v podstatě. Tady je to opravdu záhadnější záležitost. A řekl bych, že i když uvažujeme o tom, že by ten balíček daňový mohl teď projít, protože by tam nebyla ta většina těch přítomných poslanců jaksi příliš velká, že by mohl někdo odejít na kávu a podobně, tak je třeba si uvědomit, že i to je součást těch dohod. Ti poslanci prostě tam přijdou. A když jim někdo chce zabránit, tak už musí se s nimi na něčem dohodnout. Takže já bych to neviděl tak optimisticky. A ten scénář, který pak následuje, bude zřejmě úplně jiný. Protože ta vláda tu většinu opravdu nemá. Těžko ji bude shánět. Má tři klíčové zákony. Státní rozpočet, církevní restituce a penzijní reformu. Tudíž je otázka, jak vláda může ustát jenom nějaké momentální hlasování. Musí, pokud nedojde, ona navíc spojila s tím zákonem prostě otázku své důvěry, takže ten sešup může být úplně docela překvapivě rychlý. A pak je otázka, jak stabilizovat tu scénu. Ale tam si myslím, že se budou odehrávat úplně jiné věci než když padala Topolánkova vláda. 

Petr HARTMAN, moderátor
--------------------
Když se podíváme reálně na dění ve sněmovně, tak dá se říci, že vláda nemá většinu. Má vůbec smysl, aby takto vláda dál fungovala podle Ladislava Mrklase? Není to trápení a oddalování konce, ke kterému musí spíše stejně dojít? 

Ladislav MRKLAS, politolog, Vysoká škola CEVRO Institut
--------------------
To je jaksi velká otázka, na kterou mimochodem ten včerejší kongres moc nedal nějakou odpověď. Dokonce ani v těch usneseních, které, v těch závěrečných usneseních nenajdeme nic, co by se nějakým zásadním způsobem vyslovovalo tady k těmhle těm otázkám. V podstatě se vyslovuje pouze k tomu, že má být jaksi zachována současná vláda, že rebelové mají jaksi respektovat mínění většiny. Ale není tam nijak dál narýsován ani vlastně to nové vedení nedostalo žádný jasný mandát k tomu, jak se má dále chovat, jestli má vést v případě pádu vlády k rychlým předčasným volbám, nebo jestli se má vyjednávat o nějaké nové vládě, která by mohla být složena opět na půdorysu těch někdejších koaličních stran, což samozřejmě bude složité, protože taková vláda obtížně bude získávat většinu. Nenajdeme tam ale ani, ani žádné jiné takové doporučení. Jinými slovy, myslím, že je hodně otevřená celá řada různých variant pro případ pádu vlády. Ale já si myslím, že je docela pravděpodobné, že v tomto týdnu ještě vláda může tu svoji pozici ustát. A nasvědčovalo by tomu podle mě i to odhodlání nového vedení, zejména 1. místopředsedy Martina Kuby, pro kterého podle mého názoru tohle to bude docela kruciální týden jeho politické kariéry. Protože jestliže se mu podaří vyjednat přetrvání té vlády, tak ta jeho pozice zesílí. Pakliže se mu to nepodaří, tak hned na tom počátku zaznamená docela, docela velký neúspěch spolu s Petrem Nečasem. A to může, to může potom otevřít dveře k tomu, že jeho pozice bude oslabena. 

Petr HARTMAN, moderátor
--------------------
Zdá se, že tedy vláda má takovou představu nebo plán, nebo vychází z té reality, že bude fungovat krok za krokem a že někam dojde. Že se neví kam, zda dojde k nějakým předčasným volbám, nebo zda takto na základě různých kompromisů a vyjednávání dospěje až k těm řádným volbám. Ale z hlediska toho, jakou pozici si může budovat u voličů, nebo ty jednotlivé strany například ODS, to asi nepůsobí zrovna nejlépe, když to je takové, dalo by se říci, improvizované řešení. Když to není ten tah na bránu, že vládnu proto, protože chci něco dělat a chci to prosadit a když se mi to holt nepovede, tak bohužel v té vládě nejsem, ale mám jasný cíl, někam směřuji a chci pro to získat případně v dalších volbách co nejvíc voličů. Ale to se zdá, že nic takového se neděje a že se neustále spíše hledají způsoby, jak slepit křehkou většinu a pokračovat dál. Ale s jakým smyslem, s jakým cílem, to vlastně nikdo neříká. Milan Znoj. 

Milan ZNOJ, politolog, Filozofická fakulta Univerzity Karlovy
--------------------
To je docela zásadní věc. Na kongresu ODS poměrně výrazně zaznívalo to téma ztráta důvěryhodnosti strany. Pravicoví voliči nám dali žlutou kartu, nedali nám ale červenou a je to vážné varování, budíček a tak dále. A když se na ten kongres podíváme optikou těchto problémů a uvažujeme o tom, co by mohlo teď následovat kolem vlády, tak se zdá, že ta situace pro ODS, ale i pro tu pravici se nijak nelepší a naopak může být mnohem horší. Tady opravdu hrozí to, že se ta vládní koalice bude nějakým způsobem recyklovat v různých verzích. Nesouhlasil bych s tím, že šance nebo perspektivy Martina Kuby končí s tím, jestli vyjedná kompromis s rebely nebo nevyjedná. On samozřejmě, to je docela zásadní otázka. A on v tom může dosáhnout nějakého úspěchu, byť ne nijak zásadního, ale pak bude důležité, jak se ty karty rozdají v těch dalších krocích, do kterých nepochybně vstoupí prezident Václav Klaus, který bude chtít stabilizovat tu scénu. To bude jeho hlavní motto. Protože ona bude opravdu se ta vláda zmítat, že jo, v nějaké neuspořádané chaotické situaci. Takže prezident bude určitě chtít stabilizovat, pak bude hodně záležet na tom, koho on si vybere. A nepochybně si nevybere Petra Nečase. Tady naděje, nebo šance a perspektivy Martina Kuby jsou, zase se otevřely, nebo některých jiných, to já nevím, samozřejmě, jak se to bude odehrávat. Takže to celé je teprve začátek nějakých procesů, které bohužel mohou být hodně dramatické a určitě nepomohou ODS v očích voličů. A ani pravicovým voličům v této zemi. Takže je tady nastartován nějaký scénář, který doufejme, a myslím si, že to opravdu nehrozí, nemá tu slovenskou podobu jakoby sesypání se pravice. Ale je to vážná otázka, na kterou kongres ODS vůbec nedal odpověď. A dohadování teďka o daňovém balíčku a o státním rozpočtu a o krvi, slzích a tak dále a o reformách, to jenom vlastně zauzlí a nic nevyřeší. A tu situaci zhorší. Protože povedou do klinče, do kolize a určitého politického otřesu. Bohužel, podle mého názoru. 

Petr HARTMAN, moderátor
--------------------
Podle Ladislava Mrklase, když skutečně se hovoří o ODS, tak na tom kongresu padala slova o odlivu voličů, o ztrátě důvěryhodnosti a podobně. Což je pravda, a není to nic převratného. To každý, kdo se podívá do volebních výsledků delší dobu, tak to tam vidí. Ale málo tam zaznělo to, že by strana se dobrala k tomu, proč je tak málo důvěryhodná. Aby skutečně pojmenovala ty příčiny a pak na základě toho řekla, jak chce tu důvěru získat zpět. Jaká je tedy šance ODS získat zpět důvěru, aby posílila svoji pozici, aby neustále nedocházelo k odlivu voličů, ale také třeba členů. 

Ladislav MRKLAS, politolog, Vysoká škola CEVRO Institut
--------------------
Tak, ona analýza příčin tam do určité míry zazněla. A já myslím, že v tom projevu Petra Nečase se řada těch důležitých bodů objevila. Jiná věc je, že tam není příliš naznačeno řešení, jak vlastně ven z téhle pasti. Já bych připomněl jenom, že Petr Nečas si tam podle mého názoru velmi dobře všímá mimo jiné té roviny, že vlastně každá aféra, která se na politické scéně uděje a každá krize, která se na politické scéně uděje, tak s ní je spojována z velké části ODS. I když to, i když to nutně nemusí být přímo aféra někoho z ODS. A to je z toho důvodu, že ODS prostě tady je od začátku 90. let, je považována za jakéhosi budovatele tedy státu a ona vždycky tuhle tu pozici hrála, zdůvodňovala s ní celou řadu různých angažmá, která byla kontroverzní. Jako byla opoziční smlouva a podobně. A z toho důvodu vlastně těžko od sebe odpáře odpovědnost i za některé problémy a aféry jiných. To znamená, že u ní v žádném případě neplatí to heslo, že čím hůře, tím lépe. A neplatí to dokonce ani o soupeřích. Což se nakonec ukázalo, že aféra Davida Ratha nakonec vlastně možná, možná více ve svém důsledku poškodila ODS než samotnou sociální demokracii. Další, o čem, o čem tam hovořil, tak byla otázka, že ODS se stále nedokázala rozloučit s některými lidmi ve vedení a dokonce ani ve vládě, na kterých jaksi ulpěly ty stíny různých pochybností a afér. A tady si myslím, že to řešení částečně bylo včera učiněno, že ti dva lidé, kteří s tím byli spojováni, tak už ve vedení ODS nejsou. Je otázka, jak se ještě vypořádá premiér s, jaksi s vládou, pokud tedy přežije a s tím ministrem, který, na kterém stále jaksi ta aféra, nebo nad kterým visí ten Damoklův meč. Další body, které tam byly, tak byla otázka komunikace v tom nejširším slova smyslu. A mimo jiné i komunikace dovnitř samotné ODS, která už prostě dlouhé, dlouhé roky velmi špatně potom může komunikovat nějak jaksi řadoví členové mezi veřejností kroky vlády, když sami o nich nejsou dostatečně informováni. Anebo jim dokonce nedůvěřují. To je právě znovu ta otázka DPH a vůbec zvyšování daní a podobně. Což byly věci, které byly pro ODS roky nepřekročitelné. Takže tohle to jsou všechno, všechno body, čili ta analýza asi učiněna byla do značné míry. Ale faktem je, že po ní musí následovat nějaké řešení, a toho jsme na tom kongresu příliš mnoho neslyšeli a není ani v žádných usneseních a podobně. A bude tudíž na tom novém vedení se tomu velmi výrazně, velmi výrazně věnovat a prostě připravit jakési desatero nebo něco takového pro případ, ať už ta vláda přežije, nebo nepřežije, se kterým prostě po ten zbývající čas do voleb bude dále fungovat na té politické scéně. 

Petr HARTMAN, moderátor
--------------------
Když jsme právě u té důvěryhodnosti, tak když si to strana nějakým způsobem vyhodnotí, tak pak by asi očekávali, že se tak bude chovat. Vy už jste zmínil to, že například na tom kongresu k tomu došlo. Že Alexandr Vondra a Pavel Drobil už nebyli zvoleni místopředsedy, ale v době, kdy se provalily ty aféry, tak například bylo příznačné, že Pavel Drobil musel skončit jako ministr, ale zůstal jako místopředseda strany. A dokonce byl hlavní volební manažer strany pro krajské a senátní volby. Takže něco je dobré, když se pojmenuje příčina. Ale pak je potřeba, aby případná příčina byla odstraňována, aby ta důvěryhodnost byla získávána. A k tomu vlastně nedošlo. Tak pak mohou voliči, ale i třeba řadoví členové pochybovat o tom, že se nějak ta situace změní. Když má následovat nějaký čin, tak není. A když si to ještě spojí s tím, že 1. místopředsedou se stal Martin Kuba a před dvěma lety, když se volilo vedení ODS, tak Petr Nečas tam chtěl mít lidi, kteří by ho podporovali a s kterými by byl srozuměn. A právě na adresu Martina Kuby prohlásil, že ho do vedení nechce, protože je, dalo by se říci, řízen Pavlem Dlouhým, regionálním bossem místním ODS. A nyní se situace obrátila. Jednak si ho nejprve vzal do vlády, potom z něj kongres udělal 1. místopředsedu, tak jsme u toho, že nestačí si takto obecně analyzovat věci, ale pak se podle toho musí také ta strana řídit. Milan Znoj. 

Milan ZNOJ, politolog, Filozofická fakulta Univerzity Karlovy
--------------------
Ne, já bych souhlasil také s tím, že zrovna ty dva příklady, o kterých mluvil kolega Mrklas, nejsou nejlepším dokladem toho, že ODS je ochotna jaksi rázně zakročit vůči nešvarům u, ve svých řadách. Protože Pavel Drobil vlastně nebyl zvolen ani ne tak kvůli tomu, co se stalo kolem té kauzy na ministerstvu životního prostředí. Ale proto, že prostě prohrály se volby takovým způsobem, že ten šéf volebního štábu za to musí nést zodpovědnost. Stejně tak Alexandr Vondra. Je sice hezké, že se omluvil na kongresu, že to dříve jaksi zřejmě dobře nezvážil, tu svou roli v kauze ProMoPro. Nicméně odstupuje, nebo není zvolen až poté, co prostě voliči nezvolili do Senátu, že jo. Takže to už by bylo úplně absurdní, kdyby ještě zůstal v těch vrcholných pozicích. Ale myslím, že pravda je taková, že kongres ODS dal najevo, nebo z těch diskusí bylo zcela zjevné, že si ti politici ODS vlastně uvědomují ten problém. To byly docela jakoby vážné úvahy, které tam zaznívaly. To, že se nevymyslí hned nějaké řešení, to není zase tak snadné. Protože to nelze udělat nějakým kouzelným proutkem, že mávnete a lidi, uděláte stojku a lidi začnou říkat, jak jste skvělý a my vám prostě dáme ty hlasy. To je strašně složité, jak získávat ztracenou důvěru. A navíc ten kongres ani nebyl programový. Takže ty programové otázky se neřešily. Zazněly tam jenom takové vágní, vágní formulace jako změna priorit, Petr Nečas mluvil o nějakých mladých rodinách, o S-kartách, ale to se zase může chápat spíš jako polemika s TOPkou. Je otázka, jestli za tím jsou úvahy o nějakých programových ideových posunech, nebo změnách v rámci snahy, snahy ODS jakoby se získávat voliče a znovu se, znovu posílit i v těch regionech. Pravda je, že tam nějaký návod, co s tím udělat, nezazněl. Byť samozřejmě se objevily, Mirek Topolánek tam takovým tím svým hurá stylem, že jo, narýsoval nějakou představu, co by ta ODS mohla, oni mu to řekli, že jo, pak se podíval na hodinky a řekl, no, já se radši pojedu podívat na Fed Cup. A oni mu ještě za to tleskají. To mi přijde taky docela jakoby určitý perverzní moment v rámci toho kongresu ODS. Ale de facto to, co on navrhl je, že by ta strana měla vytvořit nějaké momenta..., diktátorské vedení. Měla by rozprodat prostě budovy v regionech, že jo, a soustředit to vedení do rukou tří lidí. No, to je představa nějaké mimořádné diktatury. Myslím si, že to je zcestná jakoby představa obrody ODS. Ta musí jít přes nějakou ideovou profilaci. Petr Nečas to opravdu naznačoval. Snaha znovu získat ty ztracené důvěryhodnost jakoby v těch regionech, protože on říká, máme tam málo lékařů, když myslím, že v ODS je pořád lékařů v politice až nad míru, ale v zásadě je to otázka jakoby těch místních důvěryhodných lidí, které ztratila a mají tam opravdu víc stavbařů prostě než učitelů. A to je nějaký vážný problém, se kterým se musí ta ODS poprat. A, ale je to otázka příliš dlouhodobá na to, aby to tento kongres vyřešil, který nakonec byl mocenským soubojem kolem vlády. 

Petr HARTMAN, moderátor
--------------------
Právě když už jste to zmínil, tak na kongresu zaznělo z úst delegáta, že ODS má hodně šéfů stavebních firem, ale téměř žádné ekonomy. Tak jenom na dokreslení té atmosféry. 

Ladislav MRKLAS, politolog, Vysoká škola CEVRO Institut
--------------------
No, to je, to je samozřejmě taky do značné míry paradoxní situace, protože v 90. letech se o ODS hovořilo jako o straně ekonomů čistě. Takže i v tom je vidět trošku, jak se, jak se proměnilo to vnímání. Ale já bych se ještě, ještě vrátil zpátky k tomu, k té, k těm včerejším volbám a k Martinu Kubovi a podobně. Já bych nerad tady, tady působil jako někdo, kdo chce zpochybňovat, že do politiky patří otázky etiky a podobně. Nicméně faktem je, a vy jste to koneckonců, pane profesore, před chvilkou říkal, že to byl mocenský střet. Jo, a prostě v tom mocenském střetu a zvláště na kongresu a ještě v takové vyhrocené situaci, zkrátka a dobře platí, platí určitá, určitá pravidla. A hledají se spojenci často, často dokonce ad hoc. A prostě ODS je v současné době v takové personální situaci, že do popředí se dostali ti lidé, kteří tam včera byli zvoleni, kteří nepochybně mají, mají řadu kvalit. A s některými z nich jsou spojeny i určité, určité stíny z minulosti. Ale když to řeknu velmi jednoduše, ukažte mi na politické scéně někoho, s kým by nějaké stíny minulosti nebyly, nebyly spojeny. Prostě tak to je. A nejenom tedy samozřejmě v České republice. Když se podíváme do celé, do celé západní, západní Evropy, tak hledat tam nějakou ideální stranu s ideálními lidmi, to dost dobře podle mého názoru není, není úplně, není úplně možné. A jo, a stačí se, stačí se podívat opravdu tady do, do ostatních politických stran v České republice a vidíme, že v jejich vedení jsou, jsou také osoby, které prostě tyhle ty stíny, stíny nějaké mají. Druhá věc je tedy to, o čem, o čem taky vlastně mluvil Petr Nečas. A myslím si, že ten, že ta obroda nakonec musí z velké části přijít odspoda. Byť to může znít paradoxně, protože ODS měla řadu afér i na té komunální úrovni. Ale faktem je, že ta její pozice je dneska taková, že v komunální politice už zdaleka neovládá tolik radnic. A tudíž na mnoha místech se naopak může profilovat jaksi z té opoziční pozice a začít oslovovat vlastně nové, nové lidi, kteří se postaví proti tomu stávajícímu vedení, vedení radnic. A tohle to je, je podle mého názoru velká, velká příležitost. Zároveň s tím ale musí jít shora jasná, jasná tedy, jasný signál o tom, že takoví lidé v ODS dostanou, dostanou zelenou. To si myslím, že ten první krok Petr Nečas včera, včera udělal. A zase bude otázkou, jak se ty, tyhle ty věci z toho kongresu potom přetaví do nějakých konkrétních, konkrétních kroků. Kde je mimochodem o pozici toho, kdo by tohle to měl mít z velké části na starosti, protože není zatížen vládním angažmá, tak si řekl Jiří Pospíšil. A myslím si, že to je parketa, která by Jiřímu Pospíšilovi mohla docela solidně sedět. 

Petr HARTMAN, moderátor
--------------------
A teď je opět otázka, proč se to ODS dosud nedařilo nebo nedařilo v takové míře, jak by bylo potřeba? To znamená, že zespoda by lidé stoupali vzhůru, jestli si ODS dokázala zanalyzovat ty důvody. Nemusíme se dívat pouze do té nepříliš vzdálené minulosti, ale třeba i do doby, kdy ODS měla prakticky ve všech krajích hejtmany. Řada z nich se těšila dobré pozici. A dnes pomalu o nich nikdo nemluví, nedostali se do vedení ODS nebo nepředstavovali právě ty lidi, kteří měli za sebou nějakou práci v regionech, kde byli i populární a nedostali se výš. Tak zda ODS si analyzovala, proč tomu tak je a proč je tomu tak dlouhodobě. 

Ladislav MRKLAS, politolog, Vysoká škola CEVRO Institut
--------------------
Víte, já nejsem přesvědčen o tom, a nikdy jsem o tom přesvědčen nebyl, že by, že by jaksi nějaká výrazná obroda politických stran mohla vzejít právě z té krajské úrovně. Já si dokonce myslím, že ta krajská úroveň je svým způsobem takovou laboratoří některých ne příliš jaksi povedených pokusů, respektive takových různých tendencí, které, které tady v té, v té české politice se potom objevují vlastně na všech těch úrovních. Ale v těch krajích je to možná vidět nejvíce koncentrovaně. Jsou to, byla to řada velkých koalic, které, které v těch, které v těch krajích vládly. A to dokonce ne jenom až teď v těch posledních letech. Ale už po triumfu ODS v roce 2004 vznikla v řadě krajů velká koalice. Ačkoliv tam mohla vzniknout úplně jiná, jiná většina. Potom samozřejmě čerpání evropských fondů a s tím spojená řada, řada afér, která podle mě ještě zdaleka neskončily. Možná budeme svědky dalších, dalších problémů. Takže z toho důvodu si myslím, že ty kraje se zkrátka a dobře ani nemohly stát místem, kde by se rodily nějaké velké politické talenty. A ono to nakonec z velké, z velké části neplatí jenom o ODS, ale i o těch, i o těch ostatních stranách. Naopak na té, na té komunální rovině, anebo takhle. Možná, možná se ještě vrátím ke krajům v tom smyslu, že tam ODS teď bude také v unikátní situaci. Bude v unikátní situaci v tom, že vlastně téměř nikde, nebo možná vůbec v žádném kraji nepřijme jaksi odpovědnost a bude moct začít. A v řadě krajů s novými, s novými zastupiteli, začít tu, tu pozici budovat jaksi, jaksi nově. A to za situace, kdy opravdu nemůže nějak zásadně, zásadně ovlivňovat, ovlivňovat dokonce ani, ani ty záležitosti, o kterých jsem teď, teď hovořil. To znamená to rozdělování, rozdělování peněz a podobně. No, a totéž platí potom na té, na té komunální úrovni. A já myslím, že ten hlavní důvod, proč ODS vlastně nehledala dlouhé roky žádný jakýsi kariérní řád, nebo, nebo nějakou, nějakou systematickou práci, tak to bylo jednoduše z toho důvodu, že byla velmi úspěšná. My si musíme uvědomit to, že prostě ještě před 6 lety ODS dosáhla historického úspěchu v parlamentních volbách, půl roku nato historického úspěchu v senátních volbách a v komunálních volbách. Takže ta její pozice byla nejsilnější vůbec. A v takové situaci se těžko jaksi hledají chyby a připravuje se dlouhodobě na něco, co bude, co bude za x let. Když ta strana je opravdu úspěšná, ten pocit prostě nějakého strádání tam neexistuje. 

Petr HARTMAN, moderátor
--------------------
Podle Milana Znoje, proč se nedaří, a nejenom ODS, ale obecně, dostávat do politiky nové lidi, kteří by byli důvěryhodní, kteří by si prošli zespoda, to je jedno, ať už z komunální, nebo pak přes krajskou úroveň a tak dál, stoupali výš. 

Milan ZNOJ, politolog, Filozofická fakulta Univerzity Karlovy
--------------------
No, tak to je velký, velké téma. A dokonce nejenom jakoby české politické scény, ale vůbec současného stavu demokracie a politických stran. Politické strany a u nás je to docela markantní, jsou strašně slabé v kolenou, že jo. Existuje ve veřejnosti poměrně silná antistranická nálada. Jo, je tu jakoby nedůvěra. U nás snad je to dáno ještě tou komunistickou minulostí, že jo, kde ta strana symbolizovala právě jako to něco odporného, špatného. A takže samozřejmě všichni byli rádi, že komunistická strana šla od válu. Ale že jsou tu nové politické strany, dokonce je přivítali. Ale zase veliké nadšení pro to stranictví se moc v české veřejnosti neobjevilo. Byť vykrystalizoval docela stabilní stranický systém u nás, mnohem stabilnější než v těch zemích post komunistických v okolí. Vydržel leckteré otřesy. Ale je vidět, že se, že ty, že prostě to skřípe hodně silně. Vemte si ty poslední parlamentní volby, kde ten atak na obě velké strany byl strašně silný. Objevily se tady, protože ta volební kampaň možná byla taky po pádu Topolánkovy vlády dlouhá, že jo, všechno se to vleklo a otrávenost z té stranické politiky byla velká. Korupční skandály do toho vystupovaly. Takže tato antistranická nálada dala vzejít k určitým hnutím občanským, což může být dobré, pokud jaksi vyživují tu politiku. Ale tady to byla příležitost pro určité skupiny lobbistické, politické, které se takhle dostávaly, chtěly dostat k moci. A to se jim podařilo. Ty strany to jakž takž ustály, nicméně za dva roky od těch posledních voleb jsme zase svědky toho, že se, že se drolí tentokrát vládní pravice. Otázkou je, jak se tato antistranická nálada dále bude vyvíjet. A zatím se zdá, zatím se zdá, že, že lidé pořád přeci jenom si říkají, těm stranám stávajícím ten hlas dáme. Byť třeba jsou tak otrávení, že tam k těm volbám nejdou, což se stalo zřejmě v těchhle těch senátních a regionálních volbách. Ale všechny ty pokusy různých hnutí nastartovat na té, na té vlně prostě protistranictví a korupce a zkaženosti té elity, tak zatím neuspívají. Ani, ani Babiš, nikdo z těch, ani Jana Bobošíková, pozorovat, jak se pohybuje na tom, objevují se samozřejmě individuální úspěšné pokusy jako je senátor Okamura, který kolem prezidentské kampaně se znovu objeví. Ale zdá se mi, že je vidět, že to zůstává pořád v jakési takové marginalizované podobě. A pak je zcela obtížné očekávat nějakou obrodu zezdola, jo. Protože pro, pro lidi, kteří se chtějí nějak politicky angažovat, není příliš atraktivní jakoby ten scénář, který souvisí s historií masových stran, že vstoupí do nějaké základní organizace v místě, tam se naučí dělat tu místní politiku, že bude rozmlouvat s občany. A dostane se do radnice, bude úspěšný, dají ho na kandidátku v okrese a pak do kraje a třeba se dostane i do toho centrálního vedení. Prostě tato představa strany, která se živí z těch základů bohužel si myslím, že je, že je iluzorní. Strany jsou hodně mediální, potřebujou jiný typ podporovatelů. A je pak otázka, jak se může strana nějak obrozovat, že jo. Z jakých zdrojů může si čerpat tu energii. A když do toho vstoupí ještě ten moment, že vznikla opravdu silná regionální centra mocenská, která zčásti se živila tou představou, koneckonců, která je komunální původně, že my neděláme tu politiku, u nás jde hlavně o to, jako sehnat ty peníze na silnice a jak to uděláme s tím osvětlením a meliorací, nebo něčím takovým. Zda, a co s nemocnicema. A hlavně teď do toho zase plynou evropské peníze. Jsou tu nějaké zdroje financování. Tak je jasné, že takovéto jaksi mocenské uskupení nesené těmito tématy se stane snadno docela vděčným objektem různých lobbistických zájmů. A tam se prostě to řeší tak, jako já na bráchu, brácha na mě. Proto tam vznikají různé velké koalice. Takže to, co je politické, který má být střet koneckonců taky nějak ideový, profilový, jakési zásadnější otázky té politické společnosti se kladou, tak to mizí z politické scény a já jsem v tom, bych řekl, skeptický, že nevěřím příliš v komunální obrodu těch stran. Ale jak by k nim mohlo dojít, to by byla dlouhá úvaha. Ale asi bych skončil podobným konstatováním, že nevím. 

Petr HARTMAN, moderátor
--------------------
Ladislav Mrklas, jakou má představu o obrodě ODS? Protože na kongresu zaznívala různá obecná témata, ale pak ten celkový dojem z toho byl, že tam není příliš jasno, jakým směrem se ubírat, co udělat konkrétně, aby strana si získala zpět důvěru. Navíc lze očekávat, že když dál zůstane ve vládě, tak bude řešit spíše problémy spojené s vládnutím než s tím, jak obrodit vlastní stranu. 

Ladislav MRKLAS, politolog, Vysoká škola CEVRO Institut
--------------------
Já bych možná rozlišoval krátkodobý a dlouhodobý scénář. Ten krátkodobý, ten myslím, že ten jako je opravdu ve hvězdách a je tam spousta, spousta důležitých událostí, které nás čekají a které ho budou nějakým způsobem ovlivňovat a začneme už vlastně tento týden. Ale v tom střednědobém si myslím, že, a v tomhle směru myslím, že Petr Nečas tu určitou vizi má a že ji sdílí i určitá část delegátů, byť někteří se proti tomu jaksi vymezovali. A to je jednak jaksi shora určité otevření té strany třeba pro senátní volby osobnostem, které nemusí nutně být přímo členy strany, ale jaksi s tou podporou ODS dokáží v těch senátních volbách uspět. To může být jeden, jeden z možných scénářů. Dále je to, je to určité nasávání podobných osob do diskusí o programu a o idejích a to může být například, jaksi prvním krokem tady k tomu mohlo být to, že jaksi ministrem školství je dneska vlastně elitní politolog profesor Fiala. A já si velmi dobře dokážu, dokážu představit, že toto jsou osoby, které budou v hledáčku ODS teď jaksi v těch, v těch následujících, následujících měsících a letech jako ty, které by mohly pomoci na té nejvyšší úrovni v té diskusi. Ale zároveň i jaksi vylepšení image, která potom může jaksi naopak pomoci té ODS na té nižší úrovni. Oslovovat jaksi ty opinion lídry na té, na té úrovni komunální. A to jsou právě ti učitelé, ředitelé škol a podobně, pro které ta ODS může být atraktivnější, pokud se konsoliduje na té, na té celostátní úrovni a může tam začít fungovat relativně solidně ta spolupráce vlastně na těch různých úrovních. 

Petr HARTMAN, moderátor
--------------------
Podle Milana Znoje, v nejbližších měsících a letech bude ODS spíše usilovat o to, zůstat nejsilnější pravicovou stranou v zemi, nebo ta pozice je pevná a spíše bude hrát o to, zda se opět dostat někam ke 30 nebo nad 30 procent, co mívala v minulosti, když byla mimořádně úspěšná. Myslím z hlediska sněmovních voleb. 

Milan ZNOJ, politolog, Filozofická fakulta Univerzity Karlovy
--------------------
Předpokládejme, že budou existovat dvě pravicové strany a pak si myslím, že ODS samozřejmě aspiruje na to být tou vůdčí pravicovou stranou. A když by chtěla vyhrávat volby, tak by musela získávat podporu k těm 30 procentům. Což je vlastně strašně obtížný úkol teďka. A možná, co říká kolega Mrklas, že to je ta cesta pro pravici a pro ODS. Zatím se mi zdá, že to je víc ve hvězdách a ta naděje pro tu pravici je konsolidovat své řady. Zdá se mi, nebo jsou, zatím jsem pořád přesvědčen o tom, že ODS koneckonců vždycky má nějaké to pevnější jádro, lidi, kteří ji budou volit. Ale je otázka jakoby proč, jo. Proč ji volí, co je tím pevným jádrem, jestli to jsou jakoby přesvědčení pravičáci, pro které TOP 09 jako není alternativou, nebo jsou to vlastně lidi, kteří si myslejí, takhle se politika dělá. Anebo jsou to ti, na kterých by ODS měla stavět. To si netroufám říci. Ale má nějaké pevné jádro, takže v těch výzkumech veřejného mínění zase absolutně nepropadá, byť ten sestup je. A když by měla být narýsovaná ta perspektiva, jak jsme řekli tady, vítězná, tak se něco musí stát. Ale co, to je, to je prostě velice obtížné říci. A ten kongres, který jsme viděli, na to odpověď nedal, byť se kolem toho tak nějak po špičkách pohyboval. Protože řešil momentální nějaké politické otázky uvnitř ODS a ve vládě. Takže je to otevřená, otevřená úloha pro pravici a ODS u nás do budoucna. 

Petr HARTMAN, moderátor
--------------------
Ještě velice stručně Ladislav Mrklas. 

Ladislav MRKLAS, politolog, Vysoká škola CEVRO Institut
--------------------
Já si myslím, já teda si nejsem úplně jist tím, jestli ten půdorys té české pravice má, tak jak je dneska, to znamená ODS a vedle toho TOP 09, jestli má nějaké dlouhodobější trvání nebo perspektivu, protože myslím si, že jestli ODS se potýká s nějakými problémy, tak TOP 09 možná ještě s většími. A je otázka, jestli, jestli vůbec v této podobě přežije do dalších, do dalších voleb. No, a potom samozřejmě jeden z možných scénářů je to obohacení ODS o ty další osobnosti vést po linii právě spolupráce s některými lidmi, kteří budou z jiných politických stran, daleko více do toho možná zapojit i ten, i ten element, který doteď byl v ODS jaksi do značné míry tabu, ale podle mého názoru dneska už, už ta situace je taková, že se nad tím musí trošku jinak zamýšlet. A to je fenomén nezávislých a podobně, Starostů a tak dále, kteří doteď se k ODS nehlásili. Protože to je jedna z těch živných půd podle mého názoru pro, pro to, stát se, zůstat nejenom vůdčí silou na pravici, což zatím ODS asi nemá konkurenci. Ale vůbec někdy se ještě přiblížit k té hranici 30 procent, která mimochodem v české politice je poměrně těžko překročitelná. Protože když se podíváte na všechny ty volební výsledky v parlamentních volbách, tak bychom tam ty výsledky nad 30 procent našli u těch politických stran, možná bychom, možná by nám stačila jedna ruka. Jo, a to, to teda jak sociální demokracie, tak ODS asi tak pětkrát dohromady dokázaly jaksi překročit třicetiprocentní hranici. Takže to je vysoká hranice. A ODS určitě má ambici ji atakovat, ale obávám se, že to není otázka teď jaksi krátkodobá. 

Petr HARTMAN, moderátor
--------------------
Tak, uvidíme, jakým způsobem se ODS bude vyvíjet. Nakolik nasměroval kongres ODS právě tuto stranu k tomu, aby si polepšila v dalších volbách. Nepočítám-li prezidentské. Mám na mysli především ty sněmovní. Pro tuto chvíli končí pravidelný diskusní pořad Studio STOP. Hosty byli politologové Milan Znoj z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy a Ladislav Mrklas z Vysoké školy CEVRO Institut. Děkuji za účast, opět někdy na slyšenou. 

Zvukový záznam pořadu naleznete v sekci iRadio.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou. 


 

Autor:  Petr Hartman

Nové články v rubrice

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2019 Český rozhlas