28. února  2013  rubrika: Studio STOP

S předsedkyní Úřadu pro jadernou bezpečnost Danou Drábovou nejen o problémech ČEZu

Dana Drábová - Foto: Noemi Fingerlandová

Dana DrábováFoto: Noemi Fingerlandová

Kolem energetiky, a to zdaleka nejen té domácí, je zase pořádně rušno. I proto jsme do studia Českého rozhlasu 6 pozvali osobu nadmíru povolanou předsedkyni Státního úřadu pro jadernou bezpečnost Danu Drábovou. Dobrý večer.


Dana DRÁBOVÁ, předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost
--------------------
Dobrý večer. 

Petr PITHART, bývalý premiér
--------------------
Ten malér je spíš větší než menší a s tím Bulharskem, jak vidíme, to teda pořádně zacloumalo. Ale my přece i tady máme přinejmenším pocit, a někteří by to dokázali i spočítat, že tedy skutečně platíme za elektřinu nějak zbytečně moc. Ale to, to je tenkej led, na který já si prostě netroufnu. A navíc musím připustit, že od samého začátku jsem zaujatý proti ČEZu, od doby dostavby Temelína, kdy já jsem, s prominutím, jako předseda vlády, protože jsme měli rozhodnout, co s tím. A já jsem chtěl vědět, jestli tu elektřinu budeme potřebovat. A oni nám samozřejmě promptně dodali statistiky, kde bylo jasné, že bez toho prostě zajdeme tady, no, po 22 letech pořád, vždyť celý Temelín vyvážíme. Tak tady něco není v pořádku. Přece já jsem vždycky se dovídal, že vyvážet energii, že to je vlastně úděl, nebo vůbec vyvážet prostě to, co plodí znečištění a rizika, těch posledních, chudých zemí. Tak proč my vyvážíme? 

Petr HOLUB, moderátor
--------------------
My jsme teď slyšeli někdejšího premiéra Petra Pitharta a jeho kritický náhled na aktuální problém. Skupina ČEZ, která provozuje i zdejší jaderné elektrárny, má velké potíže se svými zahraničními investicemi. Pan ex premiér zmínil i to, že u nás je elektřina nějak příliš drahá. Vy byste s tím souhlasila, paní předsedkyně? 

Dana DRÁBOVÁ, předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost
--------------------
Tak, u nás jistě elektřina není levná, otázka je, jestli má být levná. Já jsem slyšela zrovna nedávno docela dobrý názor jednoho energetického analytika, který říká, že cesta k úsporám kromě jiného vede také přes to, že ta komodita, to zboží není levné. Pak začne člověk uvažovat o tom, jak uspořit. Ovšem ono všechno má své ale a nic není jenom černé nebo jenom bílé. U síťových odvětví ta cena se odvíjí od tolika faktorů, že i když se snažíte ušetřit, vidíme to třeba na vodárenství, tak cena za ten kubík spíše roste než že by klesala, i když obecně spotřeba klesá. U elektřiny ještě navíc to je forma energie, u které se předpokládá, dělají to všechny renomované instituce, včetně například jsem viděla nedávno studii Švédské královské akademie, obrovský nárůst. Zatímco u ostatních zdrojů energie, ropa, uhlí, zemní plyn, se předpokládá pomalý, ale nárůst. Tak u elektřiny se předpokládá do roku 2050 zdvojnásobení, více než zdvojnásobení. To samozřejmě něco stojí. A to si musíme uvědomovat. Jiná věc je, že v České republice takzvaná silová elektřina, to je ta, kterou do sítě dodávají elektrárny, není nijak zvlášť drahá. Je tak asi zhruba na úrovni toho, kolik stojí silová elektřina ve Francii. Což je mimochodem také dáno poměrně silným podílem jaderných elektráren. To, co dělá tu kilowatthodinu, kterou my máme všichni na účtu drahou, jsou příspěvky na ostatní složky. Přenos, distribuci a mimo jiné také, ale ne jenom, podporu obnovitelných zdrojů. 

Petr HOLUB, moderátor
--------------------
Vy jste vlastně zmínila to, že když člověk šetří elektřinu, tak platí víc za tu dodanou kilowatthodinu. Když se člověk podívá na statistiky evropské, tak vidí, že domácnost, která elektřinu příliš nepotřebuje, netopí, ani nemá bojler na, elektrický bojler na teplou vodu, tak vlastně platí dvakrát tolik než ta domácnost, která má třeba rodinný domek a topí i teplou vodu si zařizuje pomocí elektřiny. Myslíte si, že tohle je správný model k šetření, nebo je to něco, co by naopak se mělo změnit a mohlo by to prospět, aby ta cena k těm úsporám motivovala? 

Dana DRÁBOVÁ, předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost
--------------------
Víte, na to není úplně jednoduchá a jednoznačná odpověď. Protože musíme brát v úvahu jednu specifickou vlastnost elektřiny. Ona totiž musí být spotřebována ve stejném množství a ve stejný okamžik jako se vyrobí. Až budeme umět elektřinu skladovat, tak prožijeme třetí energetickou revoluci a budeme někde jinde. 

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka
--------------------
Kdypak to bude? 

Dana DRÁBOVÁ, předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost
--------------------
Jo, to bych taky ráda věděla. To je skutečně podle mě absolutní priorita co se týče výzkumu a vývoje. Nějakým způsobem udělat skok, my jsme udělali v zásobování lidí energiemi dva takové skoky. Jednou jsme se naučili používat fosilní paliva, za průmyslové revoluce. Druhý takový skok jsme udělali o 100 let později, když jsme zvládli ty síly, které drží jádra atomu pohromadě. A teď čekáme na třetí. Nikdo neví, co to bude, ale v mých představách je to právě vyřešení skladování elektřiny. V tu ránu očekávání, která jsou vkládána do obnovitelných zdrojů, budou daleko reálnější než jsou technologicky dneska. 

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka
--------------------
No, nechme budoucnost. Ještě se k ní možná během naší následující debaty vrátíme. Ale teď nás zajímá ta aktuální záležitost. Přece jenom zůstaňme chvíli na Balkáně, kde tedy jako energetická krize, nebo nazývejme to jak chceme, přerostla v krizi politickou. Což tedy je možná na pováženou. A jak tuzemští energetičtí odborníci, paní Drábová, hodnotí investice ČEZu právě do distribuce na Balkáně? 

Dana DRÁBOVÁ, předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost
--------------------
No, v tomhle tom já si zrovna netroufám být babka vševědka. Protože přece jenom každý z nás rozumí něčemu a nemá se tvářit, že v té energetice, což je nesmírně složité odvětví, rozumí všemu. Nicméně moje selské chápání říká, že ve chvíli, kdy ČEZ dorostl do rozměrů, do kterých dorostl a do bohatství, do kterého dorostl, řekněme, na přelomu tisíciletí, tak ten okolní svět ho trochu nutil pozapomenout na tu jeho základní misi. To znamená pro mě základní mise elektrárenské společnosti je obhospodařovat elektrárny tak, aby dodávaly dostatek spolehlivé a za rozumnou cenu elektřiny ve chvíli, kdy je potřeba. Tohle ČEZ samozřejmě dělá. Ale je to už jenom část těch jeho aktivit. Protože situace i, řekněme, na evropském trhu byla jistou dobu velmi příznivá z hlediska cen elektřiny, tak si vydělával poměrně hodně. A korporace jako je ČEZ, akciová společnost, kromě jiného také z obchodního zákoníku má za úkol přinášet co nejlepší zisk svým akcionářům. To znamená ČEZ musel velmi zvažovat a dělat rozhodnutí o tom, kam své zisky nasměruje. Nějaká rozhodnutí udělal, jestli byla dobrá nebo špatná, to ještě v budoucnosti uvidíme. Na druhou stranu aniž bych chtěla ČEZ vyviňovat, tak si uvědomme, že každá aktivita člověka obnáší nějaké procento špatných rozhodnutí. Tak to prostě je a nikdo z nás se jim nevyhne. Jestli to procento špatných rozhodnutí, které management ČEZu udělal, dělá a udělá je, řekněme, odpovídající dobrému průměru, to musí posoudit jiní. 

Petr HOLUB, moderátor
--------------------
Občané Bulharska prý dávají až polovinu svých platů za elektřinu. Důchodcům nestačí jejich penze. To se dnes říká, v Česku se na to pozapomíná. Ovšem je otázka, jestli jsou tyto zprávy důvěryhodné, protože to zní jako nějaký energetický Armagedon. I k tomu se na vlnách Českého rozhlasu 6 vyjádřil již citovaný Petr Pithart. 

Petr PITHART, bývalý premiér
--------------------
Ale to je možná moje chyba, já se nedovedu s tím ČEZem identifikovat. V žádném případě. Já si pamatuju, jak v tom roce 92, kdy se rozhodovalo o tom Temelínu, že prostě nám podávali vládě čísla, která byla evidentně nepravdivá. Já když slyším o tom, jaké platy se tam rozdělovaly, možná, že je to primitivní postoj, já prostě jim nevěřím a já si myslím, že tam riskovali a že nevím prostě, jak by bylo možné, aby stát je z toho prostě vysekal. Mimo jiné to, že ta bulharská vláda rezignovala, to teda není žádná legrace. Já jsem měl možnost se párkrát setkat s tím jejich premiérem, to teda je řízek teda, to teda je člověk, kterej se nenechá nějakým křikem na ulici prostě zatlačit. Takže ta situace tam musí být mimořádně vážná, jestliže tam platí v některých oblastech lidé utratí polovinu platu za elektrickou energii, ať už v tom ten ČEZ hraje jakkoli velkou nebo menší, no, to prostě není možné tohle to, aby nás ti producenti energie takhle ničili. A já si myslím, že my nejsme od toho daleko. 

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka
--------------------
Myslí si Petr Pithart. 

Petr HOLUB, moderátor
--------------------
Paní předsedkyně, tak já se vrátím k té otázce, kterou jsem říkal ještě než začal mluvit pan ex premiér. Vy byste věřila tomu, že třeba měsíční platby za elektřinu v některé zemi, třeba v Bulharsku, mohou překročit výši důchodu? 

Dana DRÁBOVÁ, předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost
--------------------
No, to jistě vychází z nějakých čísel, která já jsem neviděla. Ale na druhou stranu můj zážitek z Ukrajiny je takový, že se to může stát. Velmi to záleží na tom, v jaké oblasti té země a velmi to záleží na té sociální skupině. Ale u těch důchodců to klidně může být možné. Alespoň u některé skupiny těch důchodců. A podle mého názoru tohle to zase znova, aniž bych chtěla ČEZ vyviňovat, je to prostě dravá obchodní firma, která používá to, co je dovoleno, až na hranu. Přinejmenším. Nicméně faktem je, že Bulharsko je člen Evropské unie, to znamená k regulaci cen přistupuje podle nějakých evropských pravidel. Jedna z věcí, která se tam evidentně stala, je to, že v polovině loňského roku byl, byla stanovena cena kilowatthodiny s nějakým příspěvkem na obnovitelné zdroje. Jak dobře, to známe. To, co se ale také pravděpodobně stalo je to, že ten příspěvek, který je snesitelný pro Němce, nad kterým Čech velmi ostentativně nadává, už ten Bulhar neunese. Prostě díky ekonomické výkonnosti a díky kupní síle. 

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka
--------------------
Já jenom připomenu, že v Bulharsku, jak jsem si to snažila nastudovat, vůbec není ojedinělé, že důchod činí v přepočtu 3 tisíce korun. Tak si to můžeme spočítat tady ve studiu, tak to asi nebudeme daleko od pravdy, že je to opravdu velká ekonomická zátěž. 

Dana DRÁBOVÁ, předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost
--------------------
To bezesporu. To bezesporu, protože kupní síla průměrného Bulhara je daleko níž než u zbytku Evropy, řekněme. 

Petr HOLUB, moderátor
--------------------
On ČEZ vysvětluje zdražení elektřiny v Bulharsku celkem logicky. Tvrdí se, že došlo k propojení energetických trhů v rámci celé Evropy. A to znamená, že se ceny v rámci celé Evropy vyrovnaly, bohužel z pohledu východoevropských států, na té vyšší úrovni. Skutečně k tomu došlo, že se vlastně stejná elektřina prodává v Německu a kupuje v Bulharsku? 

Dana DRÁBOVÁ, předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost
--------------------
Do jisté míry ano. Ale tam pořád mluvíme o té třetině ceny. Protože se srovnala cena silové elektřiny po Evropě. Jiná otázka je ta regulovaná část, kterou si skutečně stanovuje příslušný regulační úřad té které země. A musí brát v úvahu také náklady na ten přenos, distribuci, modernizaci těch sítí. A do toho by musely vstoupit ty informace o tom, kolik je nutno investovat, aby se vůbec ta, ty bulharské přenosové distribuční kapacity udržovaly na patřičné úrovni. To asi taky není jednoduchá záležitost. Já bych tady udělala malinkou odbočku k tomu, co jsme slyšeli od pana Pitharta. Totiž to není záležitost producentů. Nebo ne v maximální míře producentů elektřiny. Ty producenti elektřiny jsou na tom dneska tak, jako v řadě jiných odvětví ti, kteří jsou na začátku toho řetězce. To znamená na výrobě se prakticky nevydělává. Vydělává se v těch dalších stupních toho řetězce. To znamená ten koncový zákazník vidí tu elektrárnu, vidí svůj účet za elektřinu, ale už nevidí, co je mezi tím. A málo si uvědomuje, že ten producent je skoro na hraně, řekněme, aspoň přijatelnosti. 

Petr HOLUB, moderátor
--------------------
Pokud bychom tedy chtěli správně soudit tu situaci v Bulharsku, tak bychom museli mít mnohem detailnější informace než máme teď. ČEZ například tvrdí, že z té konečné ceny dostává jako distributor pouze desetinu. Je to možné? 

Dana DRÁBOVÁ, předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost
--------------------
Je to možné. 

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka
--------------------
A Studio STOP s předsedkyní Státního úřadu pro jadernou bezpečnost Danou Drábovou míří domů. Dostavba Jaderné elektrárny Temelín je minimálně od roku 2010 označována za investici, která může rozhýbat zpomalující se českou ekonomiku. Kdy se ale stavby dočkáme? A mohou ji nějak ovlivnit současné problémy s investicemi ČEZ například v Albánii a již ve zmiňovaném Bulharsku? I to nás zajímalo v rozhovoru s někdejším premiérem Petrem Pithartem. 

Petr PITHART, bývalý premiér
--------------------
No, nelíbí se mně to už proto, že z té soutěže jsme hned na začátku jednoho vyřadili a teď jsme se prostě postavili mezi ty dva obry, kteří na nás budou teda pěkně tlačit teda. A nevěřím, že se budou používat jenom čestné metody. To, tahle ta situace mezi, mezi Westinghousem a těmi ruskými budovateli atomových elektráren, to je velmi nešťastné. A já pořád doufám, že z toho sejde. Protože my tu elektřinu, jak je vidět, máme. Teď jsme si navíc vyrobili tu příšernou energii z těch solárů, takže my teď prostě bysme mohli plýtvat. A určitě soběstačnost je zaručena. A to je to důležité, tak prostě musíme se naučit vyvážet něco jiného než elektřinu. 

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka
--------------------
Řekl Českému rozhlasu 6 Petr Pithart. 

Petr HOLUB, moderátor
--------------------
Tak jsme opět u té kardinální otázky, která se stále vrací. Vždyť my ty nové dva reaktory v Temelíně nepotřebujeme. To vyplývá z toho, co říkal pan ex premiér. Jaké jsou vlastně důvody, které se říkají naopak? 

Dana DRÁBOVÁ, předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost
--------------------
Určitě si musíme uvědomit, že ta takzvaně velká energetika, to znamená ty klasické zdroje od plynových přes uhelné, jaderné, ale koneckonců i ty velké vodní elektrárny, i to je to portfolio těch klasických zdrojů, které tvoří dneska gró pokrytí naší spotřeby, má velmi dlouhé, dlouhá období, která souvisí s rozhodováním o tom, kdy kolik budeme mít, kdy kolik budeme muset vyřadit, kdy kolik budeme muset obnovit. Rozhodování v energetice není rozhodování z roku na rok. Dokonce ani ne z pěti let na dalších pět let. To je rozhodování přinejmenším na 30, v případě té jaderné elektrárny na 60 a více let. A brát tedy v úvahu různé výkyvy, které doprovázejí ten náš těžko předvídatelný svět, je sice nutné, ale na druhou stranu nám to moc velké vodítko neposkytuje. Jaké můžeme slyšet argumenty, se kterými já jsem měla možnost, řekněme, pracovat ve chvíli, kdy se vytvářela taková ta skupina 7 statečných, snad to mohu říci, která radila panu ministru Kubovi, co se týká smysluplnosti či nesmysluplnosti některých věcí, které byly obsaženy v aktualizaci státní energetické koncepce. První a neodvratný argument je to, že z hlediska toho, co máme k dispozici v tom klasickém portfoliu, tak s uhlím se už loučíme. Prostě. Takže těch 55 procent naší spotřeby, které je kryto uhelnými elektrárnami, prostě bude klesat. Předpokládá se, že někam k jedné třetině v roce 2040. Zhruba. Tak, druhá úvaha, kterou uděláme, je úvaha o možnostech obnovitelných zdrojů. Ta energetická koncepce jim dává poměrně velký prostor, a to jak vodním elektrárnám, pokud ještě na ně máme místo, tak biomase, větru i slunci. Ale tady všude jsme prostě omezeni tím, že se praotec Čech někde zastavil a žijeme v zemi krásné, která ovšem má z hlediska té energetiky, dlouho jsme žili ze zásob uhlí, takže si nemůžeme vlastně stěžovat, ale přece jenom omezené možnosti. Tak co nám zbývá? Zbývá nám zemní plyn, který ale prakticky ze 100 procent dovážíme a zbývá nám větší podíl jaderné energetiky. No, a mezitím se rozhodujeme, když se díváme někam za rok 2025 nebo 2030. To znamená to, jestli se Jaderná elektrárna Temelín 3, 4 vyplatí nebo nevyplatí, nebudou soudit možná ani naše děti, ale spíš naši vnuci. A ta otázka, už jsem se s tím několikrát setkala, a jak tedy víte, že bude potřeba a že se zaplatí? No, to neví nikdo. V dobré víře a se všemi znalostmi, které mají energetici k dispozici dělají podklady pro nějaké rozhodnutí. Protože jak vidíme třeba v tom Bulharsku, když se tam vrátím, tak ta energie skutečně základ společnosti. Dokonce i základ společenského pořádku, jak, což by si člověk možná ani neuvědomil, kdyby to neviděl v těch ulicích. A je velmi důležité si to, si to uvědomovat. Tak tohle to rozhodnutí prostě musí být v nějakou chvíli učiněno. Jestli bude dobré nebo špatné, to bude soudit druhá nebo třetí generace. 

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka
--------------------
Takže to rozhodování je samozřejmě strašně složité. Protože rozhodují lidé, kteří jaksi nevědí, co bude. 

Dana DRÁBOVÁ, předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost
--------------------
Ale mají k dispozici nějakou, nějaké penzum znalostí a jednají, aspoň já jsem o tom přesvědčená, jak jsem stará, tak jsem naivní, v dobré víře a s dobrým úmyslem pro tu zem. Ale mohou udělat chybu. To bezesporu. Nikdo skutečně ten svět je těžko předvídatelný. Ale na druhou stranu zase ta energetika právě tím, jak má už poměrně za sebou ne sice z hlediska věčnosti dlouhou, ale přece jen nějakou historii, tak nějak předvídatelná, nějak předvídatelná je. Třeba to, že se pravděpodobně spotřeba elektřiny do roku 2050 zdvojnásobí. Teď myslím ve světě. U nás to jistě nebude takovýhle nárůst. Je asi, pokud neprojde lidstvo nějakou civilizační katastrofou, neoddiskutovatelné. A úkolem stratégů a politiků, kteří by těm stratégům měli naslouchat, je zvažovat ty varianty a navrhnout to nejlepší ze špatných řešení. Protože dobrá řešení by, jaksi nejsou na trhu dneska. 

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka
--------------------
Paní Drábová, já se vracím teď k té otázce, kterou jsme položili nakonec i panu ex premiéru Pithartovi. Je ČEZ tedy po těch různých skandálech nebo potížích v dobré kondici na to, aby si mohl dovolit tak velikou investici? Hovoří se o 300 miliardách, je to tak? 

Dana DRÁBOVÁ, předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost
--------------------
A to si myslím, že by ČEZ krásně ustál i, řekněme, kdyby musel odepsat své balkánské investice. Tam jiná otázka je právě proto, že cena silové elektřiny na rozdíl od té ceny elektřiny, kterou máme na účtech, je extrémně nízko v Evropě. Což je překvapivé, protože platíme čím dál více. Ale je to tak. Tak tam je otázka jiná, jestli ČEZ bude mít tolik schopností, aby si dokázal na tu elektrárnu sehnat peníze za rozumnou cenu. Protože ta ... 

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka
--------------------
Takže se může třeba dostat ČEZ do finančních potíží a celý ten projekt bude odložen? 

Dana DRÁBOVÁ, předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost
--------------------
Já bych to nevázala na finanční potíže ČEZu. ČEZ je firma velká, podle toho, co z otevřených zdrojů mohu já dovodit, tak není ve špatné finanční kondici. Jestliže je, tak se to daří docela dobře maskovat. Ale já si myslím, že to tak není teda. I když by to nebyl první případ na světě. Nemyslím si, že ČEZ je o něco horší nebo o něco lepší než ostatní energetické firmy v Evropě. Je s nimi srovnatelný. A jejich manévrovací prostor jim určuje existence nebo neexistence spíše rozumné energetické politiky v širším regionu. 

Petr HOLUB, moderátor
--------------------
Další komplikací pro stavbu dvou reaktorů v Temelíně je, jak jsme slyšeli už, vyloučení jednoho ze zájemců o stavbu francouzské firmy Areva. Ta si podle očekávání stěžuje, například u Evropské komise. Může to znamenat nějakou větší komplikaci, zdržení celého toho procesu? Nebo to jde mimo tu samotnou stavební přípravu? 

Dana DRÁBOVÁ, předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost
--------------------
Tak, ona je tam dost velká, s odpuštěním, vata. Protože ČEZ míní poprvé kopnout jako investor do země někdy v roce 2017. Tu vatu si tam nechává právě díky tomu, že ty různé administrativní procedury, včetně licenčního řízení, jsou v Evropě extrémně komplikované a jsou ještě víc komplikované možností různých soudních sporů. Ať už ze strany účastníků tendru, to se jistě dalo předpokládat, protože ten výběr běží podle zákona o veřejných zakázkách a vidíme i na jiných případech za daleko méně peněz, jak se dokáží uchazeči odvolávat do hrdel a statků. Samozřejmě, že Areva použije všech prostředků, to je legitimní a všichni si toho byli vědomi, když padlo to rozhodnutí, že ten výběr půjde podle zákona o veřejných zakázkách. Což si myslím ale, že je nakonec dobře. Když je to pro takhle složitý investiční celek velká komplikace z hlediska dohadování těch technických parametrů, myslím si, že je to dobře právě pro to, co jsme tady také slyšeli od pana Pitharta. Totiž do míry maximálně možné eliminuje ty postupy ze šedé zóny. Neříkám, že úplně, ale do míry maximálně možné. Takže já jsem nakonec, i když jsem to pokládala na začátku za velkou komplikaci, musím říct, právě z hlediska dohadování parametrů toho projektu, tak jsem nakonec ráda, že to podle toho zákona jde, protože i kdyby byli tři ti uchazeči, tak nejsme mezi dvěma, ale mezi třemi mlýnskými kameny, protože jeden každý z nich má za sebou politickou reprezentaci velmoci. A ten zákon nám dává postavení rovnoprávnějšího partnera vlastně. 

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka
--------------------
No, ale ono to tak vypadá, že teď se tedy střetnou dvě super velmoci, je kolem toho spoustu dohadů, spoustu konotací. Dokonce se hovoří o tom, že pokud by se zvolil ruský partner, tak už budeme zase v područí Moskvy, která nás uchvátí. Tak to také jistě slýcháte, paní Drábová. 

Dana DRÁBOVÁ, předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost
--------------------
Slýchám to, a to samozřejmě patří ke každé takhle velké zakázce, že se na světlo boží dostávají různé aspekty. A každý z nich je třeba posuzovat, ale neexistuje podle mého názoru jakoby jedno přímočaré vysvětlení toho kterého aspektu. Tam prostě potřeba vidět, vidět různé souvislosti. My máme to štěstí, já se o tom můžu rozhovořit poměrně, bych řekla, volně a lehce, z toho důvodu, že všechny tři ty projekty, které do té soutěže vstoupily, z toho našeho pohledu státního dozoru nad jadernou bezpečností jsou dobré. To znamená ať vyhraje kterýkoliv z nich, tak ten kruciální moment, to znamená vysoká úroveň jaderné bezpečnosti, bude dosažen. 

Petr HOLUB, moderátor
--------------------
Takže když váš pohled zní, že vlastně všechno v pohodě, tak očekáváte i to, že do konce roku bude uzavřena smlouva s vítězem výběrového řízení? Zatím se o tom ještě tak mluví. 

Dana DRÁBOVÁ, předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost
--------------------
Tak, já nevím, ale abych pravdu řekla, tak je mi to srdečně jedno. Protože to je záležitost investora, jak si svoje kroky načasuje. Jediné, co velmi otevřeně náš úřad investorovi říká, když vy budete ve skluzu, my se nenecháme dostat pod tlak, že už to záleží jenom na nás a vy nemáte to patřičné povolení. To je prostě váš problém. 

Petr HOLUB, moderátor
--------------------
Státní úřad pro jadernou bezpečnost nakonec sám přerušil koncem ledna správní řízení, kterým se má stavba povolit. Jde o nějakou velkou komplikaci? Jestli tedy o tom můžete mluvit. 

Dana DRÁBOVÁ, předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost
--------------------
Komplikace, zase, musíme se podívat na to, o jakém typu komplikace mluvíme. Tak pro ČEZ je to jistě komplikace v tom smyslu, že bude muset tu zadávací bezpečnostní zprávu, což je licenční dokumentace, vzít, znovu projít, podívat se na to, jaké máme připomínky, co jsme tam shledali jako nedostatečné a doplnit to. Jistě že lidé, kteří tu zadávací bezpečnostní zprávu připravovali, tak by byli rádi, kdyby si mohli odškrtnout a říct, a teď je míč na straně SÚJBu. Tak, a to se dalo ale předpokládat. My jsme udělali takový předběžný screening toho, co nám bylo předloženo a shledali jsme tam věci, které té, řekněme, dobré světové praxi ne úplně odpovídají. Tak jsme ten míč hbitě vrátili na stranu toho, kdo to stavět chce. A musí tedy tu dobrou praxi mít od samého začátku. 

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka
--------------------
Paní Drábová, může se stát, že se začátek stavby oddálí, anebo je tady alternativa, že se vůbec dostavovat nebude? 

Dana DRÁBOVÁ, předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost
--------------------
Může se stát všechno. Může se stát všechno. To prostředí ve velké energetice, zejména v Evropě, je tak těžko předvídatelné, slýcháme to z různých stran, že i tahle ta varianta, že prostě to investiční nebo finanční prostředí bude natolik nejisté, že se ČEZ, popřípadě jeho majoritní vlastník, popřípadě i drobní akcionáři, kteří tam hrají nemalou roli, mohou rozhodnout, že tento způsob zhodnocování jejich podílu není ten nejlepší. Klidně se to může stát. Když mám říct svůj zcela osobní názor, já bych to nepokládala za šťastné, prostě proto, že to rozhodnutí o takovéhle investici, já už jsem to říkala, ale trápí mě to, tak to řeknu ještě jednou, se nedělá na 5 nebo 10 let. Ale dělá se na 60 nebo 80 let. A tím pádem jednou ta chvíle, kdy se budeme muset rozhodnout, z čeho tu elektřinu budeme vyrábět, přijde. Čím později to bude, tím větší budeme mít problémy. 

Petr HOLUB, moderátor
--------------------
Když je řeč ještě o těch komplikacích, tak mám ještě jednu poslední. Média teď informují o tom, že ČEZ svěřil údržbu jaderných reaktorů údajně neprůhledné firmě IC ENERGO. On ten její vlastník je někde v Maďarsku. Nemůže být tímto faktem zpochybněna bezpečnost jaderných elektráren, že vlastně není asi úplně dobře známo, kdo tam dohlíží na ty reaktory. 

Dana DRÁBOVÁ, předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost
--------------------
Tak, IC ENERGO je jedna z dodavatelských firem a stará se tak jak má v názvu o systémy kontroly a řízení. Což je jedna z kruciálních oblastí. Ne, že by se starala o údržbu jaderných reaktorů, nebo toho jaderného ostrova jako celku, na to má ČEZ i jiné firmy. Ale je pravdou, že úloha firmy IC ENERGO je velmi důležitá. Ve chvíli, kdy se rozhodovalo o prodeji téhle té dceřiné firmy, to byla stoprocentní dcera ČEZu, i když tak nevznikla, ale to, na to asi nemáme čas, abychom to rozebírali, tak za mnou přišel zástupce státu tehdy v dozorčí radě ČEZu a docela podrobně se mě na to vyptával. Já jsem mu říkala, že z našeho pohledu je samozřejmě důležité to, aby se IC ENERGO zachovalo své schopnosti a znalosti a dokázalo tedy jich využívat tak, aby ta jaderná bezpečnost v žádném případě nebyla, nebyla zpochybněna. Na druhou stranu, zase, když jsme vedli, abych tak řekl, hovor u kávy, tak jsem mu říkala, podívej se, já vůbec nerozumím tomu, proč to ČEZ chce prodávat, protože prodává část svého, pardon za anglikanismus, core byznysu. Ne, že ne. Nakonec ale on tedy ten názor v té dozorčí radě dost silně prosazoval, tenhle názor byl oslyšen a k tomu prodeji došlo. My do toho dál nevidíme, co se týká té majetkové struktury, ale chtěla bych tady říci a podtrhnout jednu věc. Na kvalitě služeb, které IC ENERGO poskytuje jaderným elektrárnám, se nic nezměnilo. Ta firma je pořád na území České republiky dobře vedená a odvádí kvalitní práci. Což je z našeho pohledu podstatné. 

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka
--------------------
A s Danou Drábovou na vlnách Českého rozhlasu 6 nyní míříme k velmi viditelnému segmentu. Vzhled temelínské elektrárny patří snad skoro k nejznámějším panoramatům Česka. Nedávno jsem ho sledovala právě ze šumavských svahů. A bylo to velmi impozantní. Tak jak se změní, paní Drábová, dostavbou? Budou tam třeba další chladící věže, nebo vznikne jen pár menších staveb pro reaktory? Nakonec plošina mezi elektrárnou a Temelínem nabízí značné možnosti k rozšíření. 

Dana DRÁBOVÁ, předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost
--------------------
Předpoklad a existují už i vizualizace, takové, řekněme, technologicky neutrální, aby si některý z účastníků tendru nemyslel, že už má vyhráno. V podstatě když si to představíte, tak ten projekt bude symetrický, to znamená ke 4 chladícím věžím přibydou další 4. Otázka bude, jak budou vysoké, protože to záleží na použité technologii, ale v každém případě na druhé straně přibydou další 4 chladící věže. Možná, že budou také mít jen nějakých těch 160 metrů. V podstatě, jak říkám, když dneska si posluchač představí, pokud někdy viděl, jak vypadá Temelín, tak jakoby tam stranově převráceně přibyl ještě jeden. 

Petr HOLUB, moderátor
--------------------
A bude to teda směrem k obci Temelín, jak je ten uzavřený prostor? 

Dana DRÁBOVÁ, předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost
--------------------
Ano. 

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka
--------------------
Hodně se hovořilo také o tom, že právě ty výpary, pára, abych byla úplně laicky nepřesná, ovlivňuje mikroklima právě v té dotčené oblasti. To už je všechno vyřešeno? 

Dana DRÁBOVÁ, předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost
--------------------
Tak, probíhají tam měření Českého hydrometeorologického ústavu, která probíhala ještě předtím než byl Temelín spuštěn. A budou probíhat i nadále. Co se týká ovlivnění tepoty nebo vlhkosti vzdušné, tak je pozorovatelné do vzdálenosti několika set metrů od těch chladících věží, ne dále. Mluvíme tedy v tomhle tom pohledu možná o mikroklimatu, možná o nanoklimatu, protože ta vzdálenost je skutečně velmi malá. Viditelné ovlivnění okolí jsem měla možnost pocítit i jednou i na vlastní kůži, protože když jedete po silnici mezi Týnem nad Vltavou a Hlubokou, tak míjíte těsně ty chladící věže. A když jsou nevhodné klimatické podmínky, tak ta pára sedne na tu silnici a umí tam pěkně namrznout teda. 

Petr HOLUB, moderátor
--------------------
Pro Temelín je důležitá trafostanice, možná to neříkám úplně odborně, v nedalekém Kočíně. Tak jsem se chtěl zeptat, do jaké míry bude nutné tuto stanici posílit? Jestli tam bude všude více toho vedení elektrického, jestli se nějak i tím může změnit krajina. 

Dana DRÁBOVÁ, předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost
--------------------
No, bezesporu, protože zejména souběžně s posuzováním vlivu Temelína 3, 4 na životní prostředí za trochu menší pozornosti běželo posuzování výstavby linek vysokého napětí na trase právě Kočín - Mírovka. To znamená směrem na Vysočinu. Takže není možné uvažovat o vyvedení výkonu z bloků Temelín 3, 4 ve stávající konfiguraci, takže jak Kočín samotný bude muset být posílen, tak zejména bude muset být postavena ta linka Kočín - Mírovka. 

Petr HOLUB, moderátor
--------------------
A to bude asi ještě dříve než bude dostavěn Temelín. 

Dana DRÁBOVÁ, předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost
--------------------
Mělo by to tak být. Protože pak by tam ty bloky stály a čekaly by na vyvedení výkonu. 

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka
--------------------
Paní Drábová, kolik nových pracovních míst nabídne rozšíření Temelína? Před časem se dokonce hovořilo o tom, že nebudeme mít dost odborníků, že už teď by příslušné vysoké školy se měly velmi pečlivě zamyslet nad tím, jaké experty vychovají, protože, jak říkáte sama, je to otázka mnoha let dopředu a asi by bylo dobré také mít místní odborníky. Nebo je prostě pozveme ze všech koutů světa? 

Dana DRÁBOVÁ, předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost
--------------------
No, tohle je méně preferovaná varianta, i když také možná. Protože taková bohatá země jako jsou Spojené arabské emiráty, neříkám, že je to příklad hodný následování, ta si řekla, že si svou jadernou elektrárnu koupí se vším všudy. To znamená nakoupila po světě i ty experty. Je to možné, není to dobré. Aspoň podle mého názoru, i když kolegové z emirátů by se mnou jistě nesouhlasili. Myslím si, že ta jaderná energetika jako každý hi-tech obor s sebou nese právě ty pozitivní externality, když mi dovolíte ten výraz, v tom, že má možnost ovlivnit, řekněme, vzdělanostní úroveň v té zemi. A také to dělá. A myslím si, že když už tady ty jaderné elektrárny máme, tak bychom téhle pozitivní externality měli využít do maximální míry. K počtu pracovních míst. Po dobu stavby, což je tak těch 5 až 7 let, když to dobře půjde, tak lze předpokládat několik tisíc, 5, možná 8 tisíc lidí na stavbě v různých intervalech různý počet. Ty dva nové bloky pro obsluhu budou potřebovat něco mezi 500 a tisícem lidí podle toho, jaký to bude projekt. A to budou trvalá pracovní místa, těch 500 až tisíc, trvalá pracovní místa na těch 60 až 80 let. 

Petr HOLUB, moderátor
--------------------
Ono se někdy říká, že třetí a čtvrtý reaktor v Temelíně jsou svým způsobem unikátní stavby v rámci celé Evropy a že mohou významně ovlivnit rozvoj jaderné energetiky. Ony právě tak velké projekty v atomové elektřině jsou spíše výjimkou. Ale není to příliš vysoké ocenění stavby, která nakonec má stát jen 10 miliard eur, plus minus. Je to opravdu něčím tak významné, jak se někdy říká? 

Dana DRÁBOVÁ, předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost
--------------------
Zase. Různé skupiny lidí to budou hodnotit různě. Pro mě je nejvýznamnější to, že ještě někdy v roce 2080 tady budeme mít i zdroj, který bude sypat megawatty do sítě, bude to dělat spolehlivě. Ne úplně levně, ale za předvídatelnou cenu. Z tohohle pohledu je pro mě ten projekt významný. Další věc je, že jaderný průmysl zejména v Evropě se zmítá v předsmrtných křečích. To tak je. 

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka
--------------------
Pohlédněme do Německa, že. 

Dana DRÁBOVÁ, předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost
--------------------
Ale pohlédněme třeba i do Finska nebo do Francie. A Francii to musí dělat daleko větší starosti než nám, protože oni mají tři čtvrtiny elektřiny z jádra. Prostě ta schopnost Evropy pustit se do velké průmyslové investice je ve všech oblastech poměrně omezená. To znamená každý úspěch na tomhle poli vrací tu Evropu do lůna průmyslové civilizace. Já nevím, jestli tam všichni chceme být. Ale na druhou stranu je vidět, že země, které se hodně orientovaly na ten takzvaně terciální sektor, tak si tu krizi odžily daleko tvrději než země, které ještě pořád mají schopnost něco rukama dělat. 

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka
--------------------
Takže ten Temelín, když to přeženu, by mohl být jakýmsi předskokanem, tedy myslím ta dostavba, jakýmsi jasným panošem, který zas posune někam do lepší společnosti pověst jaderné energetiky? 

Dana DRÁBOVÁ, předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost
--------------------
Víte co, já jsem skeptický sedlák. Já si to nemyslím. Další osud jaderné energetiky jako takové závisí na takové spoustě věcí, že jeden nebo dva bloky o její budoucnosti nerozhodnou. Já skutečně ten Temelín posuzuji spíše z pohledu toho, jaký dopad může mít pro Českou republiku. Tady bych udělala, když dovolíte, malou odbočku. Tohle to je, a použiju slova pana ministra Kalouska, projekt, který se staví skutečně pro tu druhou a třetí generaci. Ti, kdo o tom budou rozhodovat, ti, kdo to budou stavět, na ty se budou jenom sypat nadávky, jaké pitomé rozhodnutí to udělali, že nám to přináší víc starostí než užitku. Ten benefit se tady skutečně dělá pro tu druhou a třetí generaci. Což to rozhodování o tom, jestli stavět nebo nestavět nedělá jednodušším. Protože ti, kdo o tom rozhodují, dobře vědí, že oni vylíží ten průšvih a tu slávu, pokud nějaká přijde, tu bude realizovat někdo jiný. 

Petr HOLUB, moderátor
--------------------
A nemohou nakonec být ty komplikace při stavbě, které se jistě očekávají, ještě větší než se čeká? Já jenom chci připomenout případ stavby reaktorů ve finské jaderné elektrárně Olkiluoto, a tam je to odkládáno již několik let a mně tedy není jasné, jestli to vůbec někdy dokončí. Nemůže se stát něco podobného u nás? 

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka
--------------------
A údajně se to i velmi prodražuje stále. 

Dana DRÁBOVÁ, předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost
--------------------
Tak, my s tím máme své zkušenosti. A tím pádem už také víme, čemu se aspoň zkusit vyhnout. Protože studnice zkušeností, jakou jsme získali při dokončování bloků Temelín 1, 2 je skutečně vzácná záležitost. Jestli ale dokážeme, protože ono od té doby už zase uběhla nějaká doba a hodně z toho už stihli ti moderní kapitáni průmyslu zapomenout nebo nepřevzít. Jestli to dokážeme, to je velká otázka. Ty problémy budou velké. Jednu chvíli budou skutečně podle mého názoru takové, že si všichni budeme škubat vlasy a říkat si, no, bylo snad lepší to nechat, ať to postaví ti, co přijdou po nás a tyhle starosti si nedělat. Ale na druhou stranu podívejme se do historie. Nebýt rozhodnutí, která svým způsobem byla odvážná a občas se zdála v danou chvíli i šílená, tak asi nejsme tam, kde jsme. A já si myslím, že nežijeme ve špatném světě. 

Petr HOLUB, moderátor
--------------------
A ty potíže v Olkiluotu jsou tedy dány spíše tím, že ti manažeři, kteří to řídí, nemají takové zkušenosti, jaké by měli mít? 

Dana DRÁBOVÁ, předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost
--------------------
Tak to je zase celý balík důvodů, proč to v Olkiluotu vypadá tak, jak to vypadá. První a podle mého názoru kořenová příčina je, že Areva když šla do té soutěže, tak měla jasné zadání vyhrajte. Tam se nešlo podle zákona o veřejných zakázkách, to znamená ten projekt bylo možno dotvářet v průběhu vyjednávání. Co tam nastalo bylo to, že Areva šla s něčím, čemu se říká základní projekt, neboli Basic design, a nic dalšího hotovo neměla v tu chvíli. Takže Areva doprojektovává ještě teď. Ještě teď. Určité části, které jsou kruciální, mimochodem také systém kontroly a řízení. A hrozně se diví, že finský dozor není úplně bankomat, ze kterého vypadne to rozhodnutí, když oni přijdou se svým dozajista geniálním řešením. Já neříkám, že to jejich řešení je špatné, ale ten dozor prostě potřebuje svůj čas na to, aby to posoudil. Ze všech možných hledisek, protože oni jsou ty hlídací psi bezpečnosti. Areva se snaží velmi intenzivně na ně to zpoždění a to prodražení hodit. Já doufám, že se jí to nepodaří, protože je to poměrně dost nekulturní. 

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka
--------------------
A když se tak rozhlédnete po světě, tak tohle nebyl úplně pozitivní případ, tak vidíte někde, kde to klaplo, dobře se to postavilo, nebo dostavělo, dobře to funguje ke vší spokojenosti? Možná můžete zamířit do nějaké hlubší historie. 

Dana DRÁBOVÁ, předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost
--------------------
Dozajista, řekněme, ten první boom jaderných elektráren v 70. letech vedl k výborným projektům, které byly postaveny včas. Samozřejmě s tehdejší úrovní znalostí a technologií. Ale ty úspěšné projekty, teď se možná usmějete, to byly projekty německé. Němci uměli postavit v daném harmonogramu za dané peníze v obrovsky vysoké kvalitě. Jak by to bylo dneska, to si netroufám soudit. Kdo dneska umí postavit v harmonogramu a za dané peníze a v kvalitě, která si nezadá, je Čína. Na druhou stranu já bych se nerada dožila, řekněme, čínských přístupů a postupů například ke stavebním dělníkům, které by se používaly v něčí, to bychom si snad ani neměli přát. Ale umí postavit za 5 let v odpovídající kvalitě. 

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka
--------------------
Říká host Interview Studia STOP předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost Dana Drábová. Tak, děkujeme za bilance a výhledy a zase někdy na shledanou. 

Dana DRÁBOVÁ, předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost
--------------------
Těšilo mě, na shledanou. 

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka
--------------------
Od úplně posledního vydání pořadu Studio STOP se loučí ... 

Petr HOLUB, moderátor
--------------------
Petr Holub. 

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka
--------------------
A Jana Šmídová. Na slyšenou. 

Zvukový záznam pořadu naleznete v sekci iRadio.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou. 

Nové články v rubrice

  • 27. února  2013     Audio  rubrika: Studio STOP

    Zdravotníci opět protestují

    Pořady zanikají, rozhlasové stanice mění svou podobu. Neshody ve zdravotnictví jsou však nesmrtelné. Zaměstnávají nás novináře opakovaně. A tak není možné je přehlédnout.

     
  • 26. února  2013     Audio  rubrika: Studio STOP

    Mezinárodní problémy ČEZ a domácí ceny elektřiny

    Bulharsko hledá novou vládu. Kabinet pod vedením premiéra Borisova rezignoval pod vlivem pouličních demonstrací. Jejich pořádání bylo z velké části motivováno nespokojeností lidí s vysokými cenami elektrické energi...

     
  • 25. února  2013     Audio  rubrika: Studio STOP

    Po čtvrtstoletí konfliktu o stále neklidný Náhorní Karabach

    Tento pořad budeme dnes věnovat 25. výročí vleklé krize, která nakonec počátkem 90. let vyústila v tříletou arménsko - ázerbájdžánskou válku. Jde o dodnes nedořešený spor mezi oběma zeměmi o Náhorní Karabach.

     

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2017 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace