8. srpna  2012  rubrika: Studio STOP

Situace v Sýrii je čím dál dramatičtější

Syrská rodina na půdě školy po té, co musela v důsledku bojů opustit svůj domov. - Foto: Khalil Hamra,  ČTK/AP

Syrská rodina na půdě školy po té, co musela v důsledku bojů opustit svůj domov.Foto: Khalil Hamra, ČTK/AP

Dnes se budeme věnovat aktuální politické situaci v Sýrii. Zejména jde-li o její dopad na desetitisíce syrských uprchlíků, kteří hledají útočiště zejména v sousedním Jordánsku, Libanonu a Iráku. Jejich nezáviděníhodnou situací jsme se zabývali před 14 dny v pořadu Zaostřeno na lidská práva. Ale protože je situace v Sýrii čím dál dramatičtější, na ulicích tam denně umírají desítky lidí a vlády některých zemí již avizují, že příliš velký nápor dalších uprchlíků nezvládají a nebudou zvládat, budeme o tom hovořit i dnes.

Desetitisíce syrských běženců se i přes snahy hostitelských zemí totiž ocitají v akutní hmotné nouzi. Jejich děti často nemají možnost chodit do školy. My dnes budeme diskutovat právě o tomto tématu s mými hosty, pustíme vám také výpověď jednoho syrského uprchlíka, s nímž natáčela v táboře jedna pracovnice společnosti Člověk v tísni. A právě tato organizace uvolnila milion korun a vypsala na pomoc syrským emigrantům veřejnou sbírku. Z těchto peněz financuje ve spolupráci s partnerskou organizací Noor Al Hussein Foundation humanitární pomoc. Přímo na místě. Více v následujících nyní už necelých 48 minutách, jejichž pokud možno nerušený poslech vám dnes od rozhlasového mikrofonu přeje Jarmila Balážová. V režii se o hladký průběh vysílání postarají Zuzka Vlčková a Šárka Skaláková. 

"Do školy mého syna vtrhly milice Šabíja a terorizovaly děti." Říká uprchlík ze Sýrie. Ahmed přijel do iráckého Erbelu teprve před 4 měsíci. S útlakem a týráním se v Sýrii setkaly jeho děti. Pracovnice společnosti Člověk v tísni exkluzivně pro naši stanici hovořila s Ahmedem právě o důvodech útěku jeho rodiny ze Sýrie. Do češtiny přemluvil kolega Libor Dvořák. 

Libor DVOŘÁK, redaktor /překlad výpovědi syrského uprchlíka/
--------------------
"Nejdříve řeknu něco o situaci v Sýrii. Je tam 13 provincií, každá z nich je specifická. Také režim má ke každé z nich jiný přístup a jiné jednání. Další důležitou věcí je bezpečnost každé z těchto provincií. A i to se liší. Bašár Asad začal v provincii Dará, pak Banías a v Homsu. Revoluce začala v Homsu. A má své vlastní důvody. V roce 1980 tam byl masakr proti Muslimskému bratrstvu. Počet mrtvých tehdy dosáhl 30 až 50 tisíc, včetně pohřešovaných. Háfíz al Asad nařídil tanky zničit vše v Homsu. Nebylo rodiny, ve které by přežili všichni. V každé přišli alespoň o jednoho rodinného příslušníka. Asadova armáda měla plnou kontrolu nad vším. Já jsem se rozhodl vzít rodinu a odejít ze Sýrie, protože jsem se bál o děti. Ve škole měly děti malou demonstraci proti Asadovi. V tom do školy vnikly jednotky milice Šabíja a začaly je terorizovat. Někteří ze spolužáků mých dětí byli zabiti. Syn se dokonce bál mi říct, že ho také napadli, abych ho nepotrestal. Bili ho po lýtkách. Ze Sýrie se bohužel všechny informace ven nedostávají. Je to těžké. Lidé by se měli více zabývat tím, co se tam děje nyní. To, co vidí v televizi nebo slyší v rádiu je asi jen 5 procent toho, jak to v Sýrii momentálně vypadá. Mám pocit, že Mezinárodní společenství je lhostejné. Nepotřebujeme mít nad hlavami vaše letadla. Nechceme nic jiného než politickou podporu a samozřejmě, že mnoho lidí nutně potřebuje humanitární pomoc. Ale i to je složité." 

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka
--------------------
Slyšeli jsme výpověď syrského uprchlíka Ahmeda, samozřejmě už přemluvenou do českého jazyka, aby všichni rozuměli. Většina utíkajících Syřanů jsou chudí lidé bez vzdělání. Hranice přecházejí zpravidla v noci a ilegálně. Většina nikdy v životě neměla pas. Řekla novinářům koordinátorka blízkovýchodních programů Člověka v tísni Jitka Škovránková. A také v našem avizovaném pořadu. Hovoří také o tom, že uprchlíci přicházejí s prázdnýma rukama, strachem o svoji budoucnost a o bezpečí těch, kteří se v Sýrii ještě rozhodli zůstat. Syrský režim se totiž mstí. I ze strachu o své bližní si jich stále tak málo oficiálně registruje. Říká Jitka Škovránková. Dozvíte se ještě víc. Přijala totiž i dnes mé pozvání do studia. Dobrý večer, Jitko. 

Jitka ŠKOVRÁNKOVÁ, koordinátorka blízkovýchodních programů Člověka v tísni
--------------------
Dobrý večer. 

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka
--------------------
My se teď samozřejmě dostaneme k těm základním informacím, mnohé z nich už jsou zřejmé. Ale připomeňme, že většina syrských uprchlíků žije v sousedním Jordánsku, Libanonu, Iráku. O kolika syrských uprchlících, i když ty údaje z pochopitelných a již naznačených důvodů nemusí vlastně sedět, mluvíme? 

Jitka ŠKOVRÁNKOVÁ, koordinátorka blízkovýchodních programů Člověka v tísni
--------------------
Tak, odhaduje se, že v současné době je mimo Sýrii zhruba 250 tisíc až půl milionu lidí. Je to především, jak už jste zmínila, Jordánsko, Turecko, Libanon, také Irák. A čím dál tím víc také přibývá uprchlíků v Alžíru a například i 20 tisíc Syřanů požádalo o azyl v Evropě. 

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka
--------------------
Ano. Samozřejmě evropské země včetně Řecka, to teď asi nejaktuálněji z těch evropských zemí, si hlídá svoje hranice. Je to asi logický a pochopitelný krok, ten posun. Ale když zmiňujete, že většina těch uprchlíků přichází bez cestovních dokladů, to bude asi ta vlna první uprchlíků, která přicházela z menších měst, z vesnic, protože samozřejmě mezi uprchlíky se dají už nějakým způsobem rozpoznat různé vlny a samozřejmě i ta závislost na tom, zda přicházejí z menších měst, provincií, anebo z Homsu, tak to už asi může naznačovat a v něčem se lišit. 

Jitka ŠKOVRÁNKOVÁ, koordinátorka blízkovýchodních programů Člověka v tísni
--------------------
Ano, tak většina těch uprchlíků vždycky přichází z těch ohnisek bojů. A taky proto všechny ty okolní země vlastně přijímají různé počty uprchlíků v závislosti na tom, kde se bojuje. Zda je to Alepo, nebo právě města jako Damašek, který je prostě, nebo Dará, poblíž hranic. Tak tam zase nejvíce uprchlíků přichází do Jordánska. A jak už jste zmínila, jsou to, jsou to lidé většinou bez pasů, vlastně doteďka je asi, asi pouze čtvrtina registrovaných právě z Organizací spojených národů pro uprchlíky UNHCR. A zbytek buď stále čeká na registraci, samozřejmě většina lidí se také obává, jak jsme již zmiňovali, o své bližní s tím, že když někde udají svoje jméno, může se režim dozvědět, že ta a ta rodina prostě má azylanta a být za to perzekuovaní. 

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka
--------------------
Ten propastný rozdíl mezi registrovanými a neregistrovanými, a přesto existujícími uprchlíky je tedy velký, z důvodů, které jste naznačila. Ale máte pocit, že se to zlepšuje, že i ty hostitelské země potřebují přece jenom kvůli tomu, že poskytují určité ekonomické, politické i zdravotní a další zázemí uprchlíkům v tom zřetelnější přehled? 

Jitka ŠKOVRÁNKOVÁ, koordinátorka blízkovýchodních programů Člověka v tísni
--------------------
Ano, samozřejmě. Pro, pro koordinaci pomoci a proto, aby se dokázalo i dobře spočítat a předpokládat, jaké budou skutečné potřeby a v závislosti na tom na ně reagovat, je samozřejmě snaha nevládních organizací a agentur spojených národů o to, aby ten přehled byl a lidé se registrovali. Kdo se registruje, tak ten většinou pas má. Cestovní pas. A právě že většina těch, co se neregistrují, tak to jsou lidi, kteří neměli nikdy žádný dokument vlastně o jejich, o jejich nacionalitě a něco jako naše občanka nebo nějaký ID, takže u těch je to potom složitější. Ti lidé potom mají samozřejmě menší přístup, nebo obtížnější přístup k jakýmkoliv službám, protože se nemají čím prokázat. Takže například když jordánská vláda garantovala zdravotní péči a vzdělání pro Syřany, tak tito lidé potom asi nemůžou dokázat, že oni sami jsou syrští azylanti. 

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka
--------------------
Jitko, společnost Člověk v tísni pomáhá v Jordánsku, Iráku, přes hranice se snažíte dostat nějakou pomoc také do Sýrie. Jak konkrétně tam pracujete, co se dá, co se nedá, co se vám podařilo, protože aby i posluchači Českého rozhlasu 6 měli přehled, ne všichni syrští uprchlíci žijí jenom v táborech. Jsou zde také hostitelské rodiny, dokonce jakoby samostatné bydlení, něco na způsob našeho pronájmu, tak jaká je ta situace v praxi? 

Jitka ŠKOVRÁNKOVÁ, koordinátorka blízkovýchodních programů Člověka v tísni
--------------------
Ano, tak co se týče naší pomoci přímo do Sýrie, tam vzhledem k obtížnosti fungování nevládních organizací a doručování té pomoci do samotných ohnisek bojů, tak tam jsme začali již na začátku letošního roku a pokračujeme vlastně tento měsíc v podpoře takové podzemní sítě syrských lékařů. Když jsme na jaře uvolnili 1 milion korun, teď je to další milion korun a během asi 14 dní či 3 týdnů bysme tam měli dostat další zásilku, především zdravotnického materiálu, léků, vybavení polních nemocnic a tak podobně. 

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka
--------------------
Já jenom doplním, protože o tom jsme samozřejmě vysílali. Koneckonců tato síť podzemních syrských lékařů získala také cenu Homo homini minulý rok. Ale my jsme o tom hovořili zejména proto, že řada lékařů, kteří se rozhodli pomáhat i mimo nemocnice ilegálně lidem právě z těch důvodů, že velmi často si přicházela armáda, policie, vojáci pro ty lidi přímo do nemocnic. Tak to jenom, abych doplnila. Čili to byla ta podpora. A ta další forma práce? 

Jitka ŠKOVRÁNKOVÁ, koordinátorka blízkovýchodních programů Člověka v tísni
--------------------
Ano. A v Jordánsku pracujeme právě především s uprchlíky, kteří do vlastně minulého týdne, nebo předminulého týdne přicházeli do hostitelských rodin. To znamená po nějakém kratším pobytu v příhraničních tranzitních táborech je ty jordánské rodiny právě vykupovaly, nebo garantovaly za ně finančně a podepisovaly za ně vlastně takové garanční listy a přijímaly je, bylo to především v Amánu samozřejmě, ve městech na severu, v Ramtě, v Mafragu, v Irbidu a tak podobně. Akorát vlastně už Jordánsko cítí ten přetlak je příliš velký i na ty hostitelské rodiny. A podařilo se teda dokončit stavbu nebo přípravu takového prvního velkého uprchlického tábora na severu, právě u Mafragu vzniknul tábor s plnou kapacitou asi 130 tisíc lidí. A teď už vlastně Syřani nemají možnost se pohybovat po zemi, jsou vlastně jakoby zavření v tom táboře, docela si na to i stěžují, protože ty podmínky tam nejsou úplně nejlepší zatím. Ale prostě takto reagovala, takto reagovala jordánská vláda. Uvidí se, co se bude dít dál, až se, až se ta kapacita naplní. Teď je to tak nějak ještě únosné, ale vlastně panuje strach o to, co bude v těch tenkých plátěných přístřešcích v zimě, jo, je vlastně velký apel na to, aby se stavěly nějaké lepší aspoň, aspoň přístřešky a zatím není zajištěno prostě adekvátní kapacita pro nějaké vzdělávání a tak dále. 

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka
--------------------
My se dnes, Jitko, spojíme ještě s vaší kolegyní, která pracuje pro změnu přímo v Iráku. Teď ale pojďme k aktuální politické situaci v Sýrii. S mým redakčním kolegou Janem Fingerlandem naopak budu hovořit o aktuální politické situaci v Sýrii. A také postavení takzvaných prominentních zběhů z řad vlády. Honzo, dobrý večer. 

Jan FINGERLAND, redaktor
--------------------
Dobrý večer. 

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka
--------------------
Děkuju, že jsi přišel. Dnešní Studio STOP je samozřejmě vyhrazeno povídání zejména o běžných uprchlících, kteří jsou v Iráku, také v Jordánsku, velmi často nemají pas. Oni sami nebo jejich děti, jejich rodiny byly vystaveny velkému nátlaku. Teď bych to ráda dala do kontrastu právě s těmi, kteří utekli a opouštějí režim Bašára Asada. Podle agentury APA přibyla jména hned 4 členů vlády včetně premiéra. Kromě něj podle představitelů syrské svobodné armády utekli i dva ministři. Údajně resortu zdravotnictví a dopravy. A vypadá to, že i ministr financí se pokusil o útěk. Ten byl ale zadržen. Jak komplikuje pozici prezidenta Bašára Asada to, že tedy už poměrně podstatná část lidí utíká? Připomeňme, že ještě dosud dezertovalo 24, pokud mám dobré informace, prorežimních generálů a několik diplomatů. 

Jan FINGERLAND, redaktor
--------------------
Určitě to je pro ten režim velká ztráta. Ale myslím si, že si musíme rozdělit tu věc na dvě části. Jedna je otázka, do jaké míry to ohrožuje fungování toho samotného státu a druhá věc je, do jaké míry je to spíše takový, taková prohra v oblasti PR, v oblasti různých symbolických ztrát. Domnívám se, že útěk lidí jako jsou někteří ministři a dokonce i ten premiér, že to vlastně ten stát tak moc neohrožuje. Myslím si, že z hlediska toho režimu mnohem více nebezpečným zásahem byla třeba ta bomba, která před několika týdny zabila několik takových vysoce postavených představitelů těch bezpečnostních struktur. A to také bylo samozřejmě symbolicky důležité. Ale určitě to narušilo některé ty operace a ti lidé si s sebou do hrobu odnesli i některé informace třeba a některé konexe. Takže pokud se vrátím k těm posledním politickým přeběhlíkům nebo uprchlíkům, tak určitě to do nějaké míry ohrožuje ten stát co se týče jeho fungování. Ale mnohem podstatnější je spíše ten obraz. A myslím si, že je velice důležité, když ten proud nebude nikdy ustávat, protože oni ti první uprchlíci vlastně se počítají už od loňského léta, už někdy v červnu uprchl první člověk. Ten byl tehdy ještě, protože ten režim byl ještě na tom mnohem lépe, ten byl dokonce z Turecka pravděpodobně odvlečen zpátky do Sýrie. A podle některých informací dokonce popraven. Až potom někdy v srpnu loňského roku utekl ten generál Asad, který potom se postavil do čela té svobodné syrské armády. To byl ohromný a velký i symbolický i reálný úder do těla toho režimu. Ale jak vidíme, uběhl rok a pořád režim ještě funguje. A od té doby se několikrát stalo, že se strhla vždycky taková drobná vlna, nebo vlnka těch uprchlíků. Naposledy je to právě v těch několika uplynulých dnech. Jestli to bude i nadále tak fungovat, anebo jestli půjde zase o jenom nějaké dočasné kvantum, to se, to se teprve ukáže. Z hlediska toho režimu to je samozřejmě nepříjemné, ale možná ještě by za pozornost stála jedna stránka věci. Ti lidé až na úplné výjimky, kteří utíkají, jsou vesměs lidé, kteří sice byli s tím režimem spojeni velmi úzce, jeden z těch přeběhlíků je například představitel tajné služby, který byl přímo zodpovědný za boj proti disidentům, což je velká ironie, že dneska utíká. Ale téměř všichni ti lidé, až na drobné výjimky, jsou sunnité. To znamená, že ten režim se sice rozpadá, ale rozpadá se podél toho zlomu sunnité - šíité. Nebo sunnité - alávité, konkrétně případně Sýrie. A to je trochu nebezpečné. Protože na jednu stranu to znamená, že ten režim se oslabuje a brzy padne, což podle mého názoru je důležité, aby se to stalo co nejdříve. Ale zároveň to znamená, že ten režim uvnitř toho svého alávitského jádra zůstává pevný a že ti alávité, alespoň ti vysoce postavení, kteří s tím režimem stále spolupracují, považují přežití toho režimu za jedinou možnou cestu pro sebe vpřed. 

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka
--------------------
A to je velmi podstatné také pro eventuální návrat těch běžných uprchlíků, kterých je teda ohromné množství samozřejmě. Mnozí z nich už teď deklarují, že v nejbližších letech návrat do Sýrie neplánují, protože se necítí bezpečně a nemyslí si, že to nastane ani po eventuálním pádu syrského režimu současného. 

Jan FINGERLAND, redaktor
--------------------
Těch možností je několik. Podle optimistických předpokladů, které se mohou a nemusejí naplnit, se Sýrie brzy zhroutí, respektive ten syrský režim. A krátce nato se podaří nastolit nějakou rozumnou vládu, třeba to nebude největší a nejlepší demokracie na světě, ale to nakonec není vždycky nejenom možné, ale ani tak důležité. Důležité je, aby ta vláda fungovala. To je ten optimistický scénář. Pak je několik méně optimistických scénářů, až po ty velice pesimistické. Například, že Sýrie upadne do nějaké dlouhodobé občanské války všech proti všem. Tak jak jsme to znali třeba z Libanonu 70., 80. let, nebo že Sýrie prostě upadne do chaosu, ze kterého se bude velice těžko sbírat. Ostatně před příchodem toho současného režimu Sýrie skutečně byla velice nestabilním státem. Takže paradoxně tedy právě ten, ten diktátorský režim do určité míry té Sýrii dal ten řád, který také ze Sýrie udělal velkého hráče na mezinárodním poli. Ten režim je nyní u konce a možná, že ale je také u konce éra té relativní stability. Co se týče těch uprchlíků, typickým uprchlíkem dnešním v Sýrii je žena a děti, nebo rodina s dětmi. Z těch venkovských sunnitských oblastí, kterým se podařilo uprchnout. Zejména, pokud žili blízko hranic. To znamená blízko Turecka, nebo blízko Jordánska, v některých případech také blízko Iráku. Tito Syřané mají před sebou osud svých vlastních vzdálených příbuzných, třeba konkrétně Iráčanů, kteří uprchli třeba před 5 a více lety z Iráku a skutečně strávili velkou část života v exilu. Doufejme, že třeba konkrétně v případě Sýrie ten vývoj nebude tak špatný jako v případě Iráku. Ale čím déle ten konflikt bude trvat, tím samozřejmě bude ten návrat obtížnější. Nicméně momentálně jsme ve fázi, kdy vznikají nové typy uprchlíků, a to jsou lidé, kteří patřili k obyvatelům měst, patřili nikoliv k těm chudým vesničanům, ale k těm obyvatelům měst a příslušníkům střední třídy. Momentálně se v podstatě schýlily ke konci boje v Damašku. Ty vyvolaly určitou uprchlickou vlnu, momentálně zuří boje v Alepu, v Halabu, to znamená zase odtamtud utekla řada lidí, protože syrská armáda používá taktiku, podle které nejdříve ostřeluje tu čtvrť a potom teprve nasazuje řadové vojáky, to znamená je to metoda, která stojí vždycky poměrně hodně lidských životů. A možná před sebou máme třetí vlnu, třetího typu uprchlíků, a to v případě, že ten režim se rozvrátí. A to se domnívám, že je velice pravděpodobné. Otázkou je, kdy. Pak to bude znamenat obrovskou uprchlickou vlnu právě těch alávitů. Nikoliv už těch venkovských nebo, venkovských sunnitů nebo obyvatel měst, ale těch alávitů, kteří budou přinejmenším v rámci Sýrie se přesouvat na západ do těch původních alávitských sídlišť. 

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka
--------------------
Kromě Sýrie samotné, protože samozřejmě jeho čelní představitelé v čele s prezidentem Asadem teď nemají příliš na výběr. Myslíš si, že nějakým způsobem takto uvažují i představitelé těch zemí, kam se většina těch uprchlíků uchyluje? Protože ten problém se samozřejmě přenáší jinam a v tuto chvíli znamená nějakou humanitární a ekonomickou část a eventuální zatížení i pro ty jejich režimy. Ale v případě, že by se schylovalo k té poslední vlně uprchlíků, tak tam už to nabírá i rozměr politický, který pak může trvat několik let. 

Jan FINGERLAND, redaktor
--------------------
Myslím si, že ten politický rozměr už to má dávno. A to proto, že ti uprchlíci, kteří přicházejí do okolních zemí, s sebou vždycky přinášejí určitou proměnu i uvnitř té hostitelské země. Konkrétně se jedná třeba o Libanon, kde vlastně příchod mnoha uprchlíků vyvolal vnitropolitické napětí uvnitř Libanonu. Libanon byla vlastně taková polozemě, která do značné míry vždycky byla ovlivňovaná děním v Sýrii. To je nyní ještě více odhaleno tím, že vlastně se prudce začly měnit vnitropolitické poměry v Libanonu, protože třeba šíitská organizace Amal a Hizballáh, která byla podporovaná ze strany Sýrie, tuto podporu ztratila. A naopak přísun sunnitů posiluje tu sunnitskou část libanonského politického boje. Naopak zase třeba na jižních hranicích Sýrie najdeme, najdeme Jordánsko, které také přijímá velké množství uprchlíků. Ale zároveň se snaží maximálně zabránit příchodu palestinských uprchlíků. Protože v Sýrii žije více než půl milionu lidí, kteří se hlásí k tomu palestinskému původu. Ti momentálně také utíkají, protože bývají někdy i vyháněni, protože bývají považováni za takové proteže toho minulého režimu. Nyní se bojí, utíkají. Ale protože Jordánsko samo má určitý problém demografický s velkým množstvím bývalých palestinských uprchlíků, tak se snaží nějakým způsobem selektovat ty uprchlíky a Palestince posílat zpátky. Což vyvolalo kritiku ze strany některých lidskoprávních organizací. Nicméně i Jordánsko tedy, jak se zdá, jakkoliv bylo vždycky velice velkorysé při přijímání uprchlíků třeba i z Iráku, nyní podniká určité kroky a do určité míry se to týká i Turecka, které sice uprchlíky přijímá, ale také si je vědomo toho, že to pro něj znamená nejenom ekonomický problém, v případě Turecka možná ne tak velký, ale politický. A ty uprchlické tábory aspoň některé z nich v tom Turecku vypadají skutečně jako tábory. To znamená, že jsou velice přísně střeženy a Turecko se obává, aby z těch táborů se nějakým způsobem nešířila nestabilita dále. 

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka
--------------------
Ano, Studio STOP dnes o Sýrii. A také situaci syrských uprchlíků. Od mikrofonu zdraví Jarmila Balážová. Ve studiu se mnou je koordinátorka blízkovýchodních programů Člověka v tísni Jitka Škovránková. Právě tato společnost totiž pomáhá syrským uprchlíkům, konkrétně v Iráku, také v Jordánsku, snaží se dostávat pomoc i přes hranice do Sýrie. Tak jak už jsme o tom hovořili, Jitko, jakým způsobem ovlivňuje vaši možnost pomáhat aktuální politická situace? 

Jitka ŠKOVRÁNKOVÁ, koordinátorka blízkovýchodních programů Člověka v tísni
--------------------
Tak, my jako humanitární a rozvojová organizace samozřejmě podporujeme, nebo pomáháme lidem, kteří, kteří potřebují. Zkrátka bez ohledu na nějaké náboženské vyznání nebo nějaký původ a tak podobně. 

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka
--------------------
Spíš jsem myslela, že to, co se děje, jestli nějakým způsobem znemožňuje dostávat tu pomoc rychleji k lidem a tak, protože teď se snažíte dostávat pomoc přes Sýrii. Přes hranice do Sýrie. Ale už Ahmed, kterého jsme slyšeli v úvodu, si stěžoval na to, že humanitární pomoc je někdy pomalá, že se někdy nedaří organizacím, samozřejmě pracují v nějakých podmínkách, proto se na to ptám, tu pomoc dopravit včas. 

Jitka ŠKOVRÁNKOVÁ, koordinátorka blízkovýchodních programů Člověka v tísni
--------------------
Ano, přímo v Sýrii je ta situace nejtěžší. Tam vlastně kdo je schopen operativně reagovat na potřeby, je pouze syrský Červený půlměsíc. Ostatní nevládní organizace, především teda zahraniční, mají tu možnost dost omezenou. Fungují potom ještě místní syrské nevládní organizace, těch je tam asi pár desítek, kteří vlastně s pomocí právě finanční zahraničních organizací jsou schopni nějak reagovat a efektivně, efektivně poskytovat pomoc. My právě tady i z tohoto důvodu jsme zvolili toho našeho partnera, našeho dlouhodobého partnera Doctors Coordinate of Damascus jako poměrně efektivní, nebo v tuto chvíli asi nejefektivnější způsob, jak asistovat v nějakých životně důležitých potřebách přímo v těch místech těch bojů. Protože tahle ta síť má vlastně nějakých 30 takových svých zdravotnických jakoby jednotek a kteří jsou, které jsou právě v Damašku, v Alepu, v Homsu, v těch, v těch jako nejpostiženějších místech. 

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka
--------------------
Kromě pomoci, Jitko, přímo syrským uprchlíkům v daných zemích se snažíte také informovat českou veřejnost. Včera jsme měli například možnost číst některé příběhy uprchlíků na zpravodajském serveru Aktuálně.cz. Koneckonců ten příběh a zpověď Ahmeda, syrského uprchlíka, tu jste pro nás natočili rovněž vy, vaše kolegyně, se kterou budeme za chvíli telefonicky hovořit. Je to jeden ze způsobů, jak, pokud jsou lidé více informováni, jsou také ochotnější přispět do té sbírky, kterou jste na pomoc Syřanům zveřejnili? 

Jitka ŠKOVRÁNKOVÁ, koordinátorka blízkovýchodních programů Člověka v tísni
--------------------
Tak, čistě obecně lze vidět, že Sýrie podobně jako tomu bylo v případě Libye a podobných zemí, je zájem české veřejnosti mnohem menší než v případě takových těch jednodušších humanitárních katastrof jako je tsunami na Srí Lance, nebo zemětřesení na Haiti, kdy je to pro lidi mnohem jednodušeji jaksi uchopitelné a kdežto tady v případě prostě Blízkého východu a podobných regionů, tam samozřejmě spousta lidí se přiklání na jednu stranu, náboženství na druhou. A vnímá ten konflikt spíše jako nějaký místní lokální boj dvou náboženských skupin. 

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka
--------------------
Pojďme teď k dalšímu rozhovoru. Na telefonu teď máme zpravodaje Českého rozhlasu na Blízkém východě Břetislava Turečka. Dobrý večer. 

Břetislav TUREČEK, redaktor
--------------------
Dobrý den. 

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka
--------------------
Jsem moc ráda, že jste si udělal čas pro posluchače Českého rozhlasu 6. Vy jste minulý týden navštívil Jordánsko, tam jste měl možnost hovořit s některými ze syrských uprchlíků. Buďte tak laskav a popište tu situaci, která panuje při vstupu do země, jakým způsobem jsou syrští uprchlíci kontrolováni, přerozdělováni do táborů, zda někteří z nich mají také možnost pronajmout si byty a jaká ta situace prostě je? 

Břetislav TUREČEK, redaktor
--------------------
V podstatě drtivá většina uprchlíků, kteří ze Sýrie míří do Jordánska, tak přechází přes zelenou hranici. Z poslední doby víme, že často je to pod palbou syrské armády, dokonce došlo i na nějaké přestřelky s jordánskou armádou, která se snažila ty běžence chránit. Zdá se, že Syřané střílejí na uprchlíky, nebo alespoň se je snaží zastrašit, aby neutíkali do zahraničí. Prostě proto, aby zůstali v zemi, aby například jejich příbuzní potom muži neodcházeli z armády. Protože ve chvíli, kdy ti civilisté v Sýrii zůstanou, tak těžko potom příslušníci ozbrojených sil mohou dezertovat. Ve chvíli, kdy mají příbuzné už v bezpečí v zahraničí, tak samozřejmě odejít mohou. Takže to je patrně logika toho, proč syrský režim střílí na své prchající obyvatele. Ve chvíli, kdy se dostanou už na jordánskou stranu hranice, tak zpravidla procházejí jakousi kontrolou, jordánskou bezpečností, tajnými službami. Jednoduše se zjišťuje, co je to za lidi. A potom jsou v zásadě vypuštěni volně do Jordánska. Tak tomu alespoň bylo v uplynulém roce. Jordánsko říká, že takto už do země přišlo více než 140 tisíc Syřanů. Drtivá většina z nich žije na severu země ve vesnicích, často tam mají příbuzné, nebo si pronajímají právě byty za, nutno říci, stoupající nájmy, protože pochopitelně s rostoucí poptávkou rostou i ceny. Takže ti lidé platí třeba několik tisíc korun, 2, 3 tisíce korun za velmi nuzné byty. A i když 3 tisíce v českých poměrech vypadá jako směšná částka, tak v případě těch běženců a v rozvojové zemi samozřejmě je to peněz poměrně dost. Poslední takový vývoj je, že Jordánsko se snaží zabránit právě už takovému nekontrolovanému pohybu a usazování těch Syřanů v zemi, takže minulý týden vlastně byl vybudován ve spolupráci s OSN vlastně první skutečný uprchlický tábor u města Mafrag na severu Jordánska, který má zatím kapacitu 10 tisíc lidí. Ale jak mi říkali lidé z OSN, tak kdyby vypukla opravdu velká krize, tak by se ta kapacita dala zvýšit až na 100 tisíc lidí. 

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka
--------------------
Břetislave, lidé se často bojí veřejně mluvit o důvodech svého útěku. Naopak někteří mohou mystifikovat. Jakým způsobem se vám podařilo s nimi hovořit a co zmiňovali jako nejčastější důvod odchodu ze Sýrie? 

Břetislav TUREČEK, redaktor
--------------------
Já jsem viděl ženy, které všechny tvrdily, že jsou vdovy, že jejich muži byli zabiti. Když jsem se ptal, jestli některý z jejich mužů působí u povstalců, tak všechny se dušovaly, že tomu tak není. Ale byly samozřejmě velmi zajímavé případy, kdy třeba jedna žena říkala, že odešla se dvěma mladšími syny, ale její starší 18 letý zůstal někde nedaleko Damašku. A když jsem se ptal proč, tak říkala, že se bál odejít do Jordánska. Samozřejmě se přímo nabízí nepotvrzené tedy podezření, že prostě dál bojuje, že je mezi povstalci, a proto tedy třeba jeho rodina odešla do zahraničí. Zatím tedy většina těch uprchlíků se vyjadřuje velmi kriticky k syrskému režimu v tuto chvíli. Jsou lidé, kteří říkali, že Bašáru Asadovi věřili, ale přitom, co zažili během té občanské války, tak jejich sympatie ztratil. Samozřejmě ale si troufám tvrdit, že to bude mít nějaký vývoj. Protože ta občanská válka pořád ještě není u konce a ve chvíli, kdy se to otočí, tak zrovna tak budou ze Sýrie běhat lidé, kteří ten režim v tuto chvíli podporují. Mohou to být příslušníci menšin, ať už alávitské, nebo křesťané. A to jsou lidé, kteří samozřejmě doteď jsou k syrské vládě loajální a ze země mohou být vyhnáni právě proto. A víme, že povstalci už takové věci dělají, že lidi, kteří Bašára Asada podporují, vyhánějí z jejich domovů, a to se děje na severu země hlavně. 

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka
--------------------
Zmínil jste, že jste měl možnost hovořit zejména se ženami, které přicestovaly třeba se svými dětmi. Obecně, pakliže jste schopen to říci, tak jaké je složení uprchlíků? Jde o jednotlivce, nebo spíše celé rodiny? 

Břetislav TUREČEK, redaktor
--------------------
Většinou jsou to celé rodiny, zejména v případě těch žen. Samozřejmě ženy bez dětí v podstatě neexistují v arabském světě. Takže odcházejí i se svými dětmi. Nechtěl jsem v této věci sázet jenom na svůj dojem, to znamená koho jsem viděl, respektive ke komu jsem byl připuštěn, že s ním smím mluvit, protože to si hlídají různé lidskoprávní organizace i jordánská bezpečnost určitě, takže si nemyslím, že jsem měl nějaký objektivní obrázek. Ale mluvil jsem o tom třeba právě s lidmi z UNHCR, tedy z úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky. A ti říkali, že opravdu přinejmenším v případě Jordánska převládají ženy a děti. To znamená, že jejich muži buďto byli zabiti, anebo chrání svůj majetek dál doma v Sýrii. Anebo bojují. Ať už na straně vlády, nebo na straně povstalců. 

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka
--------------------
My jsme měli díky společnosti Člověk v tísni teď možnost v některých českých médiích číst příběhy syrských uprchlíků. A některé z nich jsou tedy velmi tragické. Hovoří například o tom, že děti byly bity samozřejmě armádou, že některé z nich byly zavražděny, že i to byly důvody, proč lidé odcházeli. Setkal jste se i s takovým případem? 

Břetislav TUREČEK, redaktor
--------------------
Ne, já jsem na nikoho takového nenarazil, kdo by mi říkal, že někdo z jeho rodiny byl třeba zavražděn nebo mučen. Ale samozřejmě takové případy určitě jsou. Takže to, že já jsem s nimi nemluvil, neznamená, že tomu tak není. 

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka
--------------------
Jaké mají teď uprchlíci, ať už v těch táborech, nebo střediscích, jednom táboře, který jste zmiňoval a 4 střediscích, které doteď tedy soustřeďovaly syrské uprchlíky a pak rozhodovaly o tom, jakým způsobem tedy je ponechají a za jakých okolností v zemi, sledovat politické dění ve své vlasti, tedy Sýrii? 

Břetislav TUREČEK, redaktor
--------------------
Samozřejmě, že ho sledovat mohou velmi jednoduše. Jednak je to poměrně blízko, ty země spolu sousedí. Jednak mají společný jazyk, místní média se tomu obšírně věnují. I v Jordánsku je samozřejmě možné sledovat syrská média. Ať už ta opoziční, nebo povstalecká, tak ta vládní, plus se tomu věnují panarabská média jako jsou televize al-Džazíra nebo al-Arabíja. Takže oni vědí velmi dobře, co se děje. A k tomu musíme připočíst i také prostě takové to předávání informace, informací mezi lidmi. To znamená lidmi z jedné vesnice. Lidé, jak se mísí, tak si vzkazují, co se děje v jejich rodinách, předávají si vzkazy ze Sýrie ven a zpátky a tak dále. Takže to všechno tam funguje a jsem přesvědčený, že ti lidé jsou velmi dobře informovaní o tom, co se v Sýrii děje. 

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka
--------------------
Mluví o návratu? Nebo se obávají politického vývoje a následné bezpečnostní situace? 

Břetislav TUREČEK, redaktor
--------------------
To je velmi zajímavá otázka. Velká část těch lidí, se kterými jsem mluvil, tak říkala, že se samozřejmě chtějí vrátit, až se situace uklidní. Zároveň jsou lidé, kteří se netají tím, že vlastně už se moc vracet nechtějí. Dokonce padají náznaky, že tito lidé mají představu, že budou uvítáni na Západě, že z Jordánska mohou jít na západ, že se o ně Západ postará. Takže možná se tady nám rýsuje nový aspekt toho konfliktu, o kterém se zatím příliš nemluví. Pokud vím, tak zatím jenom Řecko začalo pořádně chránit svoji hranici s Tureckem, právě v obavě, že může zesílit příliv Syřanů, kteří nehledají jenom bezpečí v zahraničí, ale rovnou také lepší život v nějakých vzdálenějších zemích na západě. Takže zase říkám, je to v tuto chvíli, ta situace je taková, ti lidé jsou často registrovaní, desítky tisíc už jich registruje OSN, je to asi 150 tisíc ve všech těch okolních zemích. A denně se registrují stovky a tisíce dalších. A ti lidé samozřejmě v tuto chvíli musejí přinejmenším předstírat ochotu vrátit se do Sýrie ve chvíli, kdy ten konflikt pomine. 

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy už jste zmínil, Břetislave, že Jordánsko, které je jinak k uprchlíkům a jejich přijímání poměrně velmi velkorysé, už naznačilo jakousi stopku i z kapacitních důvodů. A samozřejmě i nějakého, nějakých obav z ekonomického a jiného zvládnutí té situace. Jak ale reagují samotní obyvatelé Jordánska? 

Břetislav TUREČEK, redaktor
--------------------
Zatím jsem neslyšel, že by, ani nečetl třeba v místních, nebo neslyšel v místních médiích, že by tam docházelo k nějakým třenicím. K tomu dochází třeba v Libanonu, kde je to samozřejmě daleko výbušnější situace a ta syrská karta je velmi důležitá i ve vnitrolibanonské politice. Takže tam je to jakýsi příliv uprchlíků a povstalců je katalyzátor vnitřních rozepří. V Jordánsku tomu tak není. Ale proto tedy asi určitě lidé jsou tam daleko benevolentnější, ale samozřejmě se dá čekat, že ve chvíli, kdy by to pro tu zemi zas měla být nějaká velká zátěž, tak by asi se lidé ozývali, protože Jordánsko má svých vlastních problémů dost. Loni ta vlna arabského jara se tam přelila poměrně klidně, došlo na nějaké demonstrace, ale nebylo to nic, co by v tu chvíli ten režim ohrozilo. Nicméně ukazuje se, že je tam hodně sociálních a ekonomických problémů. A pokud za této situace do země proudí prostě desítky tisíc dalších lidí, kteří se často nemohou o sebe postarat, tak pochopitelně ta nevraživost určitá tam být může. Ono tomu tak bylo v minulosti omezeně. Ale bylo. V případě, když do Jordánska přicházely uprchlíci z Iráku a také někteří Jordánci měli pocit, že to jejich zemi už ohrožuje. Ale nikdy to nepřerostlo nějakou míru, řekněme, slušného únosného chování k lidem v nouzi. 

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka
--------------------
Poslední dotaz se týká vašeho názoru na vývoj, pokud jde o politickou situaci a udržení Bašára Asada u moci. 

Břetislav TUREČEK, redaktor
--------------------
Já si myslím, že všechno ukazuje, že v Sýrii už zdaleka nejde o občanskou válku stoupenců tmářského diktátorského režimu a demokratů. Sýrie se prostě stala bojištěm vzdálených mocností. Na jedné straně hlavně Íránu, který podporuje režim Bašára Asada, na druhé straně Spojených států, bohatých prozápadních monarchií jako je Saúdská Arábie a Izraele, které podporují opozici. Sami Syřané o tom tak mluví. Velmi často. Dokonce i generální tajemník OSN Pan Ki-mun zmínil, že se Sýrie stala dějištěm jakési proxy war, tedy můžeme říci vzdálené války, vzdáleného přeneseného bojiště. A to si myslím, že je největší problém v tuto chvíli Sýrie. A že osud Bašára Asada ani opozice už vůbec dnes nezávisí na ochotě nebo, jak vidíme celý rok neochotě těchto stran dosáhnout nějakého kompromisu. Výsledek syrské války už se určuje dávno v zahraničí. 

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka
--------------------
Říká Břetislav Tureček, kterému děkuji za to, že byl telefonickým hostem Českého rozhlasu 6. Hezký večer. 

Břetislav TUREČEK, redaktor
--------------------
Na slyšenou. 

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka
--------------------
Ano, stále posloucháte Studio STOP, dnes o situaci syrských uprchlíků. Teď bychom měli mít na telefonu Veroniku Černíkovou, koordinátorku projektů společnosti Člověk v tísni přímo v Iráku. Dobrý večer. 

Veronika ČERNÍKOVÁ, koordinátorka projektů společnosti Člověk v tísni
--------------------
Dobrý večer. 

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak, trošku nám zlobí spojení, ale doufejme, že alespoň vydrží. Veroniko, vy jste byla autorkou té nahrávky s Ahmedem, mnohokrát za ni děkujeme. Teď je ta otázka velmi prostá. Jaká je aktuální situace s uprchlíky pocházejícími ze Sýrie přímo v Iráku? Pracujete jenom v uprchlických táborech, nebo se ty rodiny dostávají i do hostitelských rodin? 

Veronika ČERNÍKOVÁ, koordinátorka projektů společnosti Člověk v tísni
--------------------
Tak, já vlastně zrovna teďka stojím v tom uprchlickém táboře, jednom z těch uprchlických táborů, který tady je. Když jsem tady byla asi před měsícem, bylo tady tisíce lidí, za ten měsíc se ten počet zvedl dvojnásobně. Takže v dnešní době je tady 6 tisíc lidí. Mnoho rodin. A mnoho svobodných mužů, nebo mužů bez rodin, kteří, kteří je museli nechat doma. Takže ta situace se tady dramatizuje, protože nikdo nebyl připravený na to, že tady těch uprchlíků bude tak hodně. Že se ten počet bude tak rychle zvedat. 

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka
--------------------
Co konkrétně jim teď můžete zajistit? 

Veronika ČERNÍKOVÁ, koordinátorka projektů společnosti Člověk v tísni
--------------------
Tak, tady největší problém jsou ty teploty. Protože tady je asi 50 stupňů a je Ramadán, kde je velice těžké tady něco koordinovat. Co my jako Člověk v tísni tady děláme, v nejbližší době začneme stavět jeden vodní nádrž pro aspoň část těch uprchlíků. Takže to je něco, co my tady můžeme dělat. Teďka je vlastně třeba taky koordinovat s těmi ostatními organizacemi, které budou dodávat nějakou psychosociální pomoc. Je třeba tady dodávat, ať už vodu, elektriky, potraviny. Takže tady té práce je hodně. 

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka
--------------------
Zmínila jste, že teď narážíte na problémy týkající se Ramadánu. Ale to je samozřejmě jenom jedna část té věci. Další se mohou týkat samozřejmě i strachu, obav. Jakým způsobem jsou ochotni s vámi spolupracovat uprchlíci přímo na místě a prozrazovat třeba svoje vazby, které ještě mají v Sýrii? 

Veronika ČERNÍKOVÁ, koordinátorka projektů společnosti Člověk v tísni
--------------------
No, třeba vy jste zmínila ten příběh toho Ahmeda. Když jsem s ním mluvila, ptal se mě, kde to bude, kdo to bude vysílat, komu to budu dávat. Chtěl, abych nikde nezmiňovala jeho jméno, proto to v té nahrávce je jméno pozměněno. Byl tam problém s tím, že vůbec nechtěl uvést svou adresu, musela jsem se s ním setkat na třetím místě a zavedl mě potom na místo, kde jsme mohli dělat rozhovor. Takže tady ten strach z toho, že si ze Sýrie s nimi přijdou ještě vyřídit účty, tak ten strach je velký. A je to vidět vlastně všude kolem. Když se podívám, chci vyfotit někoho, tak se mě okamžitě všichni ptají, pro koho to mám, nebo ani, nefoťte mě. Takže ten strach, ten strach tady pořád je cítit. 

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka
--------------------
Teď jsou prázdniny, ale potom nastane samozřejmě období, kdy by děti měly nejenom kvůli tomu, aby měly vzdělání a nezameškaly, neměly mezery právě v této oblasti, ale i z těch psychosociálních důvodů by jim jistě pomohlo, kdyby mohly chodit do školy. Jak se ta situace bude vyvíjet? Jakým způsobem můžete být nápomocni při tomhle a podaří se skutečně režimu zajistit to, aby mohly tyto děti navštěvovat školu? 

Veronika ČERNÍKOVÁ, koordinátorka projektů společnosti Člověk v tísni
--------------------
Tak, jak jste již zmínila, teď jsou prázdniny, takže ta situace je taková volnější. Ale nikdo vlastně neví, jak to bude, jak to bude v září. A tady teďka tady v tom kempu je teď komunitní centrum, nebo takové volnočasové centrum pro děti, kde děti by měly si doplnit nějak vzdělání, aby byly schopny od září nastoupit do školy. Jenomže je taky problém, že to centrum, to volnočasové centrum, nebo jako oni tomu říkají letní škola, letní tábor má kapacitu jen pouze 300 dětí. Takže ta situace je teďka taková nejistá. Nejistá, co bude. Protože většina Syřanů, většina Syřanů se učila ve škole pouze arabsky. A tady v Kurdistánu je pouze několik arabských škol. Takže ta situace se řeší a uvidíme, uvidíme, jaký bude progres. 

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak, Veroniko, my vám samozřejmě držíme palce. Určitě se s vámi ještě spojíme a děkujeme, že jste byla telefonickým hostem dnešního vydání pořadu Studio STOP. 

Veronika ČERNÍKOVÁ, koordinátorka projektů společnosti Člověk v tísni
--------------------
Taky děkuju, na slyšenou. 

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka
--------------------
Na slyšenou, hezký večer.
Ve studiu jsme stále s Jitkou Škovránkovou, která je koordinátorkou blízkovýchodních programů společnosti Člověk v tísni. Jitko, měli bychom asi zmínit také tvar DMS pro posluchače Českého rozhlasu 6, pokud budou mít samozřejmě zájem přispět. Je to DMS mezera Syrie a zasílat můžete na 87777. Ostatně jako všechny ostatní. Vy na webových stránkách zveřejňujete také aktuální informace o činnosti vašich koordinátorů. 

Jitka ŠKOVRÁNKOVÁ, koordinátorka blízkovýchodních programů Člověka v tísni
--------------------
Ano, na webových stránkách naší organizace www.clovekvtisni, tak tam je speciální část věnovaná SOS v Sýrii, kde posluchači mohou nalézt všechny informace. 

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka
--------------------
My jsme teď měli možnost slyšet Veroniku. Zmiňovala problémy týkající se například Ramadánu. To jsou věci, kdy narážíte, a musíte respektovat i kulturní a náboženské odlišnost. Samozřejmě kromě nich myslíte, že mohou v těch hostitelských zemích, tak jak to Honza Fingerland naznačil předtím, působit v budoucnosti některé komplikace? 

Jitka ŠKOVRÁNKOVÁ, koordinátorka blízkovýchodních programů Člověka v tísni
--------------------
Ano, tak jak již zmínil Honza Fingerland, tak specifická situace je s Palestinci, kteří jsou doteďka, nebo od začátku drženi například v Jordánsku úplně separátně, bez možnosti se pohybovat. Nejsou jim garantovány tak široké služby jako, jako běžným Syřanům. V samotné Sýrii je pro ně také vyhrazen speciální vlastně tábor u Damašku, kde je asi 200, 250 tisíc právě Palestinců, kteří se moc nemají kam hnout právě kvůli tomu, že ty hostitelské země nejsou vůči nim nějak specificky vstřícní. Zajímavá situace je samozřejmě i v Iráku, nebo částečně specifická, což je vlastně šíitský režim. A právě jak již bylo zmíněno, ze Sýrie uprchají hodně sunnité. A právě, že se moc do Iráku i díky tady tomu nehrnou. Samozřejmě většina příchozích do Iráku jsou právě bývalí iráčtí uprchlíci, to znamená Kurdové, tak těch je tam většina, je to ze současných celkem asi 20 tisíc příchozích Syřanů do Iráku jich asi 12 tisíc je vlastně Kurdů. 

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka
--------------------
Jitko, co vy ještě můžete zmínit z těch nejblíže chystaných věcí? Ať už v Jordánsku, nebo konkrétně Iráku? 

Jitka ŠKOVRÁNKOVÁ, koordinátorka blízkovýchodních programů Člověka v tísni
--------------------
Tak, v Jordánsku minimálně do konce roku poběží náš projekt na psychosociální pomoc a legální poradenství pro uprchlíky. Již v těch hostitelských komunitách pracujeme především v Amanu a ve městě Zarka. Jak jsem již zmínila na začátku, další milion korun z Klubu přátel je věnován právě na tu přeshraniční pomoc zdravotnickým vybavením, což by mělo proběhnout podle všeho během dvou až tří týdnů. Teďka vlastně zjišťujeme, jaké vybavení je ještě možno koupit přímo v Sýrii a zbytek se nakupuje vlastně v okolních zemích. A bude se vlastně poměrně složitými cestami dostávat na místo do Sýrie. Kolegyně Veronika zmínila v Iráku začínáme teďka vlastně s podporou, nebo s výstavbou infrastruktury právě na zásobování toho uprchlického tábora pitnou vodou. Ten projekt v sobě zahrnuje i takový komponent, kdy se samotní uprchlíci budou podílet na, na těch stavebních pracích. Tím pádem si budou moci trochu přivydělat, protože jinak oni nemají možnost legálně pracovat. Co bude v budoucnu ... 

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka
--------------------
Se těžko odhaduje ... 

Jitka ŠKOVRÁNKOVÁ, koordinátorka blízkovýchodních programů Člověka v tísni
--------------------
... se těžko odhaduje. My bysme samozřejmě, nebo bysme chtěli asi až, až se Sýrie otevře právě i třeba co se týče humanitárních koridorů, tak bychom chtěli zesílit naši aktivitu v regionu. A samozřejmě všechno to záleží i na financích, které se nám podaří získat. 

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka
--------------------
Říká Jitka Škovránková a já v té souvislosti ještě jednou připomenu tvar DMS, kterou lze zasílat na číslo 87777. Je to DMS mezera Syrie. Anebo chcete-li víc informací, můžete samozřejmě pomocí Internetu i na stránkách společnosti Člověka v tísni i jiných serverech potřebné údaje získat. Milí posluchači, já vám ještě prozradím, že aktuální, ovšem politickou situaci a přímo v Sýrii bude v pondělním Studiu STOP rozebírat můj kolega Libor Dvořák. 

Zvukový záznam pořadu naleznete v sekci iRadio.  

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou. 

Nové články v rubrice

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2014 Český rozhlas