5. prosince  2012  rubrika: Studio STOP

Současný stav a výzvy českého vzdělávání

Studentka. Ilustrační foto - Foto: Free Digital Photos

Studentka. Ilustrační fotoFoto: Free Digital Photos

Současný stav a výzvy českého vzdělávání. Tak zní námět dnešního vydání Studia STOP. Původní název dnešního vydání Studia STOP měl dovětek. Současný stav a výzvy českého vzdělávání pod vedením ministra školství Petra Fialy. Ten však pozvání do diskuse z důvodů povinností nepřijal, a tak si budeme muset vystačit bez pana ministra.

V této souvislosti se dá poznamenat, že práce ministerstva je špičkou ledovce, kterou je nutno bedlivě sledovat. Sledovat se ovšem vyplatí i nezávislé skupiny odborníků a společnosti, kterým osud českého vzdělávání leží na srdci a ne vždy se ztotožňují s názory hlavního proudu. Ministři se střídají, každý nový ministr ruší většinu toho, co jeho předchůdce začal. To vnáší do systému vzdělávání chaos a nekoncepčnost. Doporučení na papíře nekorespondují s praxí. Cíle vzdělávání formulované ve školském zákoně jsou nekonkrétní a obsáhlé. Při systémových změnách je nikdo nebere v potaz. 

Existuje řešení, které by vygenerovalo stručné a srozumitelné cíle, kam by se české vzdělávání mělo ubírat tak, aby je ministerstvo školství vzalo na vědomí a každý nový ministr zachoval jejich podstatu? 

V dnešním vydání představíme právě proto kampaň Česko mluví o vzdělávání, kterou od 17. ledna hodlá spustit obecně prospěšná společnost EDUin, která popularizuje téma vzdělávání. A klade následující otázky. Jak definovat potřeby českého vzdělávání? Co je třeba udělat, aby každý nový ministr nezačínal od nuly? 

Představíme také vybrané zajímavosti ze světa vzdělávání, které k 25. listopadu připravilo výzkumné oddělení společnosti SCIO. A budeme hovořit o jejich přínosu pro praxi. A probereme efektivnost probíhajícího projektu Matematika s chutí, který koordinuje Institut pro sociální a ekonomické analýzy. Je toto cesta, jak učit moderněji a zábavněji matematiku? V jakém stavu jsou znalosti žáků a studentů z matematiky? A neodpustíme si otázku, jak se resort mění pod vedením ministra Petra Fialy. 

Ve studiu vítám odbornici na vzdělávání Janu Strakovou. Právě z Institutu pro sociální a ekonomické analýzy. A dalšími hosty jsou tiskový mluvčí obecně prospěšné společnosti EDUin Tomáš Feřtek a v neposlední řadě jsme v telefonickém spojení s Bohumilem Kartousem, který je tiskovým mluvčím společnosti SCIO. Tato společnost se zabývá zjišťováním a hodnocením výsledků ve vzdělávání. Přeji všem dobrý večer. 

Tomáš FEŘTEK, tiskový mluvčí, EDUin
--------------------
Dobrý večer. 

Jana STRAKOVÁ, odbornice na vzdělávání, Institut pro sociální a ekonomické analýzy
--------------------
Dobrý večer. 

Bohumil KARTOUS, tiskový mluvčí, SCIO
--------------------
Dobrý večer. 

Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak již zaznělo v úvodu, 30. listopadu obecně prospěšná společnost EDUin ohlásila, že od 17. ledna příštího roku spouští půlroční veřejnou debatu Česko mluví o vzdělávání. Při té příležitosti hodláte spustit web k projektu www.ceskomluvi.cz, který má sloužit jako prostor pro výměnu názoru o českém vzdělávání. Debata má být otevřená pro všechny odborníky včetně ministerstva školství. Pane Feřteku, prosím, shrňte zásadní důvody, proč přistupujete k projektu Česko mluví o vzdělávání. 

Tomáš FEŘTEK, tiskový mluvčí, EDUin
--------------------
Ty důvody jsou dva, možná tři. Ten první je, že ta dlouhodobá zkušenost ukazuje, že našemu vzdělávacímu systému chybí nějaká kontinuita. Přijde nový ministr a spousta práce, kterou tam ti lidé, a nejen úředníci, ale z nejrůznějších dalších organizací vykonali, tak spadne pod stůl. To znamená hledáme způsob, jak nastolit nějakou kontinuitu. Těch způsobů, těch možností je víc. A měli bychom si je ujasnit v té veřejné debatě. Druhá věc, při těch jednotlivých projektech, o kterých se diskutovalo v minulém roce, ať už to byly státní maturity, příprava vzdělávacích standardů, revize rámcových vzdělávacích programů, tak tam se vždycky zjistí, že chceme něco revidovat, upravovat, ale vlastně nemáme úplně jasno v tom, jaký je cíl, jaké je zadání. A jaké, jaký je cíl vůbec toho vzdělávání. My nějaké cíle v zákoně máme napsané, nikdo je nepoužívá, protože jim nerozumí. Čili to je další věc, kterou musíme prodiskutovat. A protože jsme zjistili, že ministerstvo většinou na pořádání veřejných, velkých veřejných debat nemá možná technologii, nebo sílu, tak jsme se rozhodli, že se o to pokusíme. 

Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ano. Tedy znovu formulovat cíle vzdělávání a také zajistit, aby každý nový ministr či ministryně nezačínal takzvaně od nuly, to jsou taková dva základní cíle, které budete sledovat. Otázky pro další hosty. Nejprve se zeptejme Bohumila Kartouse, který je tiskovým mluvčím ve SCIU. Vy jste se také již k projektu připojili. Projekt Česko mluví o vzdělávání. Myslíte si, že opravdu může doletět až k uším ministerstva či ministra? 

Bohumil KARTOUS, tiskový mluvčí, SCIO
--------------------
Tak, já ještě přeju dobrý večer. Já si myslím, že ten projekt má určitě význam, stejně jako každý jiný, který bude podporovat diskusi o vzdělávání v této zemi. Já si myslím, že není ani tak důležité, aby doletěl k uším ministerstva školství, respektive ministra samotného. Jakkoliv si myslím, že se to stane, protože oproti předchozímu ministrovi je Petr Fiala, bych řekl, člověk na svém místě. Já si spíš myslím, že ta diskuse má vzbudit zájem o vzdělávání mezi, mezi běžnou veřejností. Prostě zejména u rodičů, kteří jsou ti, kdo jsou v pozici, kdo by se o vzdělávání bytostně musejí zajímat kvůli budoucnosti svých dětí. Dá se číst v podstatě v každém sloupku, který se vzděláváním zabývá, jak je vzdělávání důležité pro budoucnost, ale zdá se, že v rámci veřejné diskuse nemá tu prioritu, jakou by mělo mít. Takže já si myslím, že ten hlavní cíl té diskuse vzbudit zájem o vzdělávání obecně. 

Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak vy se připojíte konkrétně k projektu? 

Bohumil KARTOUS, tiskový mluvčí, SCIO
--------------------
No, tak my bychom se do něj rádi aktivně zapojili, protože ten model se nám líbí, kdy vlastně se mají střetávat lidé, kteří jsou profesně se vzděláváním spjati a lidé, kteří o něj projevují zájem. Takzvaní laici. Nicméně u vzdělávání je těžké říct, kdo je laik, když se týká skutečně úplně všech. Takže mně se líbí, že tam dochází k tomu propojení, které při veškeré možné mediální komunikaci vlastně nenastává, že tohle je ten zásadní moment a tam na tom bychom se chtěli aktivně podílet. 

Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
Otázka pro Janu Strakovou, odbornici na vzdělávání z Institutu pro sociální a ekonomické analýzy. V čem jsou současné cíle vzdělávání, tak jak jsou definované, nevyhovující? 

Jana STRAKOVÁ, odbornice na vzdělávání, Institut pro sociální a ekonomické analýzy
--------------------
Myslím si, že cíle tak, jak jsou definovány ve školském zákoně, nebo i jak jsou definovány v rámcových vzdělávacích programech, jsou vlastně docela vyhovující. Ale myslím, že ten hlavní problém spočívá v tom, že nejsou ve společnosti sdílené. A nejsou sdílené ani mezi rodiči a nejsou sdílené ani mezi učiteli. Takže já vidím smysl té veřejné debaty Česko mluví o vzdělání právě v tom, že rodiče a učitelé by měli mít příležitost si znova rozmyslet, co by mělo to naše vzdělávání primárně dělat, jaké úkoly by mělo primárně plnit. Já si myslím ve vztahu k rodičům například, že rodiče hodně přemýšlejí o vzdělávání svých dětí, ale vlastně nemají od školy v tomto ohledu žádná očekávání. Oni vlastně dlouho vycházeli z toho, že je důležité, aby děti získaly maturitu, aby se dostaly na vysokou školu. A měli za to, že už to, že získají ty certifikáty příslušné, tak jim zajistí nějaké dobré uplatnění v životě a na pracovním trhu. Já myslím, že toto přestává být pravda, protože vlastně už není obtížné získat ty certifikáty a možná začíná být důležité, aby se ty děti ve škole také něco naučily. A myslím, že je důležité, aby rodiče přemýšleli o tom, co by to mělo být. Zároveň si myslím, že rodiče málo přemýšlejí o tom, že nezáleží jenom na tom, jak vzdělané budou jejich děti, ale že záleží také na tom, jak vzdělané budou ostatní děti. Ono totiž nezáleží jenom na tom, jestli se našim dětem dostane prvotřídního vzdělání, což mnozí řeší tím, že posílají dítě do soukromých škol. Ale ono také záleží na tom, jak bude vzdělaná společnost, ve které budeme žít. A myslím si, že tohle to je aspekt, který vlastně ta společnost nedoceňuje. A že řada rodičů má pocit, že pořeší vlastně tu budoucnost svých dětí tím, že jim zajistí třeba nějaké speciální vzdělání, což se děje čím dál tím větší měrou. A já myslím, že bychom měli přemýšlet víc o tom, co bychom chtěli do veřejného školství jako takového pro to ne jenom, aby se měly dobře naše děti, ale pro to, aby byla lepší celá společnost. A to se mi zdá, že je klíčová otázka, která by měla vlastně být v srdci té diskuse, kterou EDUin rozjíždí. 

Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
Je to otázka i pro EDUin? Toť tedy dílčí otázka pro tiskového mluvčí této společnosti Tomáše Feřteka. Leží i vám na srdci, aby z té diskuse vzešly podněty, které budou právě směřovat k tomu, pokud to vztáhnu k rodičům, aby nejen moje dítě získalo co nejlepší vzdělání, ale i ostatní děti, protože čím budou ostatní děti lepší, tím bude ta společnost lepší. 

Tomáš FEŘTEK, tiskový mluvčí, EDUin
--------------------
Zcela jednoznačně. Dokud se nezačneme všichni zajímat o ty, o tu slabší polovinu té populace, o ty, kteří propadli, tak oni nás vždycky spolehlivě stáhnou zpátky. A to jak ekonomicky, nebo v mezinárodních srovnáních, jakkoliv si to chcete přeložit. Čili to bych řekl, že je jeden z klíčových momentů té diskuse. Oprášit jakýsi veřejný zájem. A pochopit, že když chci lepší život pro své dítě, tak se musím starat i o to vzdělání jako veřejný statek. Nejen, že se postarám o to, aby mé dítě uspělo a třeba se dostalo na zahraniční univerzitu. To je klíčové, a to je jedno z hlavních sdělení, které chceme, chceme předat veřejnosti. 

Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jana Straková se hlásí. 

Jana STRAKOVÁ, odbornice na vzdělávání, Institut pro sociální a ekonomické analýzy
--------------------
Ono z toho totiž ještě vyplývá také jiný úkol vlastně pro učitele. Respektive pro školu. Já třeba například jsem přesvědčená o tom, že by škola měla více vychovávat. A že bychom měli od školy chtít, aby více vychovávala. A to nejenom v tom smyslu, že by měla učit děti slušnému chování, ale že by měla učit děti více zodpovědnosti, že by je měla učit více společenské občanské angažovanosti. Protože když vidíme, jak vypadá naše společnost, jak vypadá naše politická reprezentace, tak musíme mít pocit, že s tou společností není něco v pořádku. A my samozřejmě můžeme říkat, že jaká je společnost, taková, jaká je společnost, taková je i škola. A můžeme se domlouvat o tom, kdo je slepice a kdo je vejce. Ale já myslím, že škola by v každém případě měla tu zodpovědnost na sebe v tomto ohledu vzít a měla by se snažit vychovávat slušné a angažované občany. Ono teď dochází k takovým paradoxním situacím u rodičů, které, kteří dávají své děti do soukromých škol. Že když se jich ptáte, proč to dělají, tak oni často říkají, že to dělají právě proto, že ty soukromé školy ty děti lépe vychovávají. Že například ty soukromé školy zprostředkovávají dětem příležitost, aby dělaly nějaké charitativní aktivity. Aby se nezajímaly jenom o sebe, ale aby se zajímaly o ten svět v jejich okolí. No, a tohle to já si myslím, že by primárně mělo dělat veřejné školství a nemělo by to být tedy doménou školství soukromého. 

Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
Otázka pro Bohumila Kartouse, tiskového mluvčí společnosti SCIO, která se zabývá sledováním a porovnáváním výsledků ve vzdělávání. Jak vy uvažujete jako společnost o tom, jakou nabídku by mělo přinášet veřejné školství? A patří tam také zodpovědnost a občanská angažovanost, tedy výuka k těmto oblastem? 

Bohumil KARTOUS, tiskový mluvčí, SCIO
--------------------
No, nepochybně tam patří. A mně se líbila ta myšlenka, čím navážu na vaši otázku, o tom, na co by se škola měla zaměřit. Jestli teda má zahrnovat ty takzvané akademické předměty tak, jak jsou vlastně vyhraněné už po 150 let ve veřejném školství, anebo jestli by měla akcentovat spíše jiné, jiné kvality a zaměřit se na jiné oblasti. Já jsem byl minulý týden na Learning Global Foru, které bylo organizováno tady v Praze. Což je obří mezinárodní akce organizovaná, pravda, jednou nejmenovanou firmou. Nicméně součástí téhle akce je hodnocení nejlepších projektů, které nějakým způsobem zapojily informační technologie do výuky. A já když jsem ty projekty viděl, protože jsem tam byl jako porotce a měl jsem možnost je posuzovat a viděl jsem taky, jakým způsobem mají být posuzovány, na co vlastně má být brán zřetel, tak to jsou oblasti jako spolupráce, jako spolurozhodování nebo braní na sebe odpovědnosti za vlastní rozhodování. Jako udržitelnost. Tohle jsou témata, na které vlastně se zaměřovalo celé to hodnocení a které byly důležité proto, aby ten projekt zvítězil tady v tomhle plánu. Což je mimochodem návod k tomu, na co by se měla zaměřit ta současná škola. Ano, určitě, ta debata, kterou, jak doufám, EDUin spustí, tak by se měla zaměřit na to, co má být obsahem vzdělávání a také výchovy ve školách. A já si myslím, že čas na to skutečně se zamyslet, jak by ta změna měla proběhnout a že by skutečně měla začít aspoň probíhat, tak je právě teď. 

Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vraťme se zpět k Česko mluví o vzdělávání. Tedy projektu EDUinu, který má být spuštěn 17. ledna. Ještě odcituji z vašich tiskových zpráv, že cíle vzdělávání, které jsou formulované ve školském zákoně, při té příležitosti připomínám, že 2. listopadu prezident Václav Klaus podepsal novelu školského zákona, formulované ve školském zákoně, tím se vracím k vašim tiskovým zprávám, jsou obsáhlé a nekonkrétní. Tedy ty cíle. Což podle vás vede k tomu, že je nikdo nepoužívá, vzdělávací standardy, revize vzdělávacích programů, plošné testování, anebo státní maturity, ke kterým se dostaneme, proto vznikají odděleně od těchto cílů. Vy 17. spustíte diskusi, použijete všechna možná dostupná sociální média, videa, články, inzerce v médiích, bude se hojně diskutovat. Příspěvky, věřím, budou jistě zajímavé. Co však hodláte s těmi nasbíranými podněty konkrétně udělat? Oni samozřejmě budou dostupné všem lidem, kteří, kterým leží na srdci vzdělávání. Ale jak zařídíte, aby třeba ty nově vzešlé definované cíle nebo podněty byly nějakým způsobem začleněny do školského zákona? 

Tomáš FEŘTEK, tiskový mluvčí, EDUin
--------------------
Tak, je, první věc je, že, to už tady bylo řečeno. Že to musí být sdílené věci. Tam je podstatné, když se podíváme na to, jak jsou formulované cíle třeba v jiných vzdělávacích systémech, tak oni jsou daleko jednodušší. Jsou to 3, 4 slova, výrazy. A bylo by dobré, kdybychom dospěli také k něčemu takhle jednoduchému. Ale podstatná je ta debata, která proběhne, bude spousta argumentů pro, proti. A my směřujeme na konci k semináři v Poslanecké sněmovně, kde bychom výsledky té debaty, pokud to bude možné, za účasti ministerstva školství předložili politikům vlastně s jakýmsi zadáním. Pak je to samozřejmě už na nich, co dále udělají. Ale chceme, aby, aby výsledek té debaty byl formulovaný co nejjednoznačněji. 

Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jeden z problémů, proč třeba každý ministr opět začíná od nuly, jak vy to definujete, jsou problémy v kariérním řádu. To, jak je nastaven, můžete, pane Feřteku, ještě říci na tomto příkladu, proč ministři začínají vždy znova? Víme, že třeba i dobré věci často ruší a padají pod stůl. 

Tomáš FEŘTEK, tiskový mluvčí, EDUin
--------------------
Tam je ten problém opravdu je, že kontinuita nějaká neexistuje. Neexistuje třeba nějaká rada pro vzdělávání, která by, která by byla nestranická a měnila se v jiném rytmu než se mění ministři. Neexistuje třeba to, co je v zákoně, jmenuje se to národní program vzdělávání, což je další dokument, který by možná mohl udržovat tu kontinuitu. A ten kariérní řád, to je jeden z příkladů něčeho, co by to školství potřebovalo. A co se vždycky chvilku objeví, někdo o tom mluví, začnou na tom nějaké práce, nastoupí nový ministr nebo ministryně, v tomto případě to byla paní Kopicová, která to zase zrušila. Pan Dobeš to zrušil, pak začal o tom mluvit, že to možná bude existovat. Teďka pan ministr Fiala se opět ke kariérnímu řádu přihlásil jako k důležitému dokumentu, začala na něm práce. No, a my samozřejmě nevíme, jestli se ty práce podaří dokončit a jestli, jestli zase to nespadne pod stůl. Čili, čili řekněme si, jaké jsou prvky toho systému, které opravdu musíme mít a které ty, které další ministr musí naplnit. A to je, to je vlastně, to je smysl té kontinuity. 

Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
Bohumil Kartous. Můžete doplnit nějaké podněty k tomu, jak vy byste realizovali, aby se právě ty podněty, které vzejdou z projektu EDUinu, dostaly do školského zákona? 

Bohumil KARTOUS, tiskový mluvčí, SCIO
--------------------
To je samozřejmě otázka spíše legislativního charakteru. Já ... 

Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
Určitě, ale jedině ten tlak zespoda může něco změnit, i když je to chabá síla, ale ... 

Bohumil KARTOUS, tiskový mluvčí, SCIO
--------------------
Já si osobně myslím, že nejde ani tak o systém. Mně přijde, že ta, i ta mediální debata o vzdělávání se často nevede o vzdělávání samotném, ale o tom, jak změnit jakýsi školský vzdělávací systém. A mně trošku vadí, že systém se stává vlastně důležitějším než samotné vzdělávání. Mně připadá daleko důležitější, a myslím, že to řekli vlastně už i jak paní Straková, tak pan Feřtek, že se vzdělávání možná díky téhle akci stane tématem úvah nebo častějším tématem úvah běžných lidí. A začnou si lidé, kteří jsou zvyklí na vzdělání v podobě školy, kterou oni sami absolvovali, což může být, prosím vás, taky 20, 30 nebo 40 let zpátky. Tak si položí otázku, jestli vzdělávání skutečně je totéž, co si pod tím představovali na základě své školské zkušenosti. A to si myslím, že je daleko důležitější než to, že se podaří prosadit nějaké změny ve školském zákoně. To mi přijde skutečně až podružné. Nicméně souhlasím s tím, že třeba kariérní řád může nějakým způsobem napomoci. Zvláště, pokud bude dobře postavený. Opět ani nejde o to, abychom ho měli, ale aby byl dobře postavený. A aby skutečně podporoval, on to nezajistí, ale by podporoval to, že lépe odměňováni budou ti učitelé, kteří své práci skutečně něco odevzdávají a kteří ji dělají jako povolání a ne jako zaměstnání. Takže to je určitě jedna z věcí, které, které by bylo dobré řešit. 

Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ano, ono se říká, zaznamenala jsem na ČT 24 v souvislosti se stávkou slovenských pedagogů, poznámku jedné studentky, která říkala, že na Slovensku je povolání pedagog vnímáno jako hobby a má takové postavení. Takže by byla ráda, kdyby to opět se vrátilo do postavení povolání. Jana Straková z Institut pro sociální a ekonomické analýzy. Je vidět, že přibývají společnosti, kterým leží na srdci vzdělávání. Je to signál, že je tato oblast opravdu podceněná, že je to s ní špatné? 

Jana STRAKOVÁ, odbornice na vzdělávání, Institut pro sociální a ekonomické analýzy
--------------------
Já myslím, že v současné době je to špatné. Je to špatné hlavně proto, že po předchozím ministrovi zůstal v celém tom vzdělávacím systému veliký chaos. A panuje veliká nedůvěra. Je nedůvěra společnosti vůči vzdělávacímu systému a je hlavně velká nedůvěra učitelů vůči ministerstvu školství, což si myslím, že tu situaci, která nebyla dobrá, ještě dále komplikuje. Já jinak ovšem ale souhlasím s panem Kartousem v tom, že ta očekávání, která já bych měla od té debaty, budou v tom, že si společnost uvědomí, že je opravdu důležité, abychom měli dobré veřejné školství a bude vykonávat tlak na politiky, aby se této, této oblasti věnovali. Myslím si, že tomu dosud tak nebylo, že každá vládní garnitura vždycky říkala, jaké je vzdělávání důležité, jak se o něj bude starat a nikdy se o něj nestarala. To, co teď sklízíme, myslím si, jsou důsledky této situace. Takže myslím, že pokud se ukáže, že veřejnost o vzdělávání dbá, tak že se to potom projeví i v tom, i v tom lepším, lepším řízení téhle té oblasti. 

Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dnešní vydání Studia STOP, ve kterém hovoříme o tom, jak vypadá současné české vzdělávání, jsou mými hosty odbornice na vzdělávání Jana Straková z Institutu pro sociální a ekonomické analýzy. V telefonickém spojení hovoříme s Bohumile Kartousem, který je tiskovým mluvčím společnosti SCIO a v neposlední řadě zde ve studiu je dalším hostem tiskový mluvčí společnosti EDUin Tomáš Feřtek. O, dvě poslední zmiňované společnosti, obě se zabývají vzděláváním. V únoru tohoto roku byl na základě iniciativy řady osobností a představitelů významných českých firem zahájen projekt Matematika s chutí. Ten v následujících minutách přiblížíme. Jeho cílem je najít účinné způsoby výuky, které zvýší zájem o studium matematiky. Již na základních školách. Projektu se v roli koordinátora ujal Institut pro sociální a ekonomické analýzy. Do pilotního ročníku se zapojilo v tuto chvíli tedy je spočítáno 100 učitelů na základních školách ve 13 krajích. Účastní se ho 2 tisíce 320 žáků ze 119 tříd prvního a druhého stupně. Od začátku školního roku se Matematika s chutí pozvolna rozbíhá. V rámci 16. listopadu byla takzvaná první skupina, či seminář, kde asi 26 pedagogů matematiky se seznámili s výsledky vstupních dotazníků. A prohovořili nápady, jak matematiku vyučovat. Jana Straková, můžete říci více o tom, co jste zjistili, představit ho, jak se tedy jinak pod vedením pedagogů, kteří se zapojili do projektu Matematika s chutí, učí matematika. 

Jana STRAKOVÁ, odbornice na vzdělávání, Institut pro sociální a ekonomické analýzy
--------------------
Děti těch učitelů, kteří se nám přihlásili do toho projektu, mají prostě matematiku raději než je v České republice zvykem u takto starých žáků. Myslím si, že to dá zdravý rozum, že prostě do toho projektu se nám přihlásili aktivní učitelé, kteří chtějí v matematice zkoušet něco nového. A že se to nějakým způsobem projevuje u jejich žáků. Z toho dotazníkového šetření vyšlo to, že jejich žáci mají matematiku trochu raději, ale zároveň mají pocit, že matematika je trochu obtížnější než je republikový průměr, což znamená, že ti učitelé pravděpodobně jsou na tyto své žáky trošku náročnější. 

Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
To znamená to jsou pedagogové, kteří už v rámci toho projektu Matematika s chutí takto vyučují a vyučují tedy kreativnějším způsobem, mají ten obor raději a jsou zároveň náročnější k těm studentům? 

Jana STRAKOVÁ, odbornice na vzdělávání, Institut pro sociální a ekonomické analýzy
--------------------
Je to taková hypotéza, která, která samozřejmě není žádným způsobem potvrzena. Nicméně pravda je, že ty dotazníkové výsledky tohle to naznačují. 

Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
V čem se ta výuka podle Matematiky s chutí liší od té klasické výuky matematiky? 

Jana STRAKOVÁ, odbornice na vzdělávání, Institut pro sociální a ekonomické analýzy
--------------------
Projekt Matematika s chutí neaspiruje na to, aby plošně změnil výuku matematiky. Na to tady máme jiné prostředky, například máme skvělou výuku matematiky pana profesora Hejného. To jsou iniciativy, které vlastně mají ambici změnit tu výuku matematiky nějakým systematickým způsobem. Projekt Matematika s chutí se snaží podpořit učitele, kteří, kterým leží výuka matematiky na základní škole na srdci. A kteří se snaží zkoušet v té výuce něco nového. Snaží se učit třeba tu matematiku smysluplněji, učit ji více v návaznosti na situace běžného života. A poskytnout žákům nějaké příležitosti, aby v matematice samostatně objevovali. Ta, ta hypotéza za tím projektem je taková, že když budou žáci dělat něco smysluplného a když budou dělat něco, co je bude bavit, tak se budou v té matematice třeba více zlepšovat, nebudou se bát řešit nějaké úkoly, které jsou nestandardní. U kterých není na první pohled zjevný způsob řešení. A toto chce vlastně projekt Matematika s chutí podpořit a v rámci tohoto letošního pilotního roku se ukáže, do jaké míry se nám to podaří. My bychom chtěli zejména dát příležitost učitelům, kteří chtějí něco takového zkoušet, aby mohli sdílet své nápady a zkušenosti. A to se ukázalo, že je dobrý nápad. Protože na těch seminářích, které jste zmiňovala, které proběhly dva v Praze a jeden proběhl v Olomouci, tak se ukázalo, že učitelé mají velkou potřebu vlastně se vzájemně dozvídat o těch svých projektech, o těch svých nápadech sdílet ty svoje myšlenky a vlastně získávat k nim i zpětnou vazbu. Že se nebojí nějaké kritiky, ale naopak je zajímá, co třeba ti kolegové si budou myslet o tom, co oni chtějí zkoušet, mají chuť se třeba nějakým způsobem propojovat s učiteli ze sousedních obcí, kteří dělají něco podobného. A třeba to dělat i společně. Například tam máme třeba síť tří jednotřídních škol, které chtějí dělat ten projekt ve svých třídách a potom vzájemně udělat nějakou konferenci. Takže to jsou všechno věci, které nám připadají důležité, užitečné a těšíme se na to, až budeme mít k dispozici nějakou reflexi toho prvního roku a uvidíme, co se nám podařilo a co bychom třeba mohli dělat dál. Jak bychom mohli na ten projekt navázat. 

Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
A za jak důležitý a přínosný pro pedagogy, potažmo žáky považujete vy projekt Matematika s chutí? Další hosté dnešního vydání Studia STOP. Bohumil Kartous. 

Bohumil KARTOUS, tiskový mluvčí, SCIO
--------------------
No, já považuju za přínosný každý projekt nebo každou aktivitu, každé hnutí, které se pokusí zlepšit vztah dětí k matematice. A nejenom k matematice. V podstatě k jakékoliv jiné oblasti vědění, která je důležitá pro civilizaci a pro společnost. Já nejsem matematický didaktik, já nejsem ani matematik, takže já se skutečně nemůžu pouštět do posuzování toho, jaká metoda nebo jaká, jaký přístup je lepší. Já myslím, že jak paní Straková naznačila, tak těch možností a i těch přístupů je vícero. Já třeba můžu doplnit spíš do té mozaiky podpory matematiky to, že vlastně společnost SCIO často mluví o podpoře vzdělávání prostřednictvím internetových technologií. A něco takového se ve skutečnosti děje. Já bych chtěl upozornit na Khan Academy, což je americký neziskový projekt původně finančního analytika, který se rozhodl vzdělávat své příbuzné prostřednictvím videí. Vytvořil postupně v podstatě celou základní školu matematiky, historie ekonomie a dalších a dalších disciplín, která je zcela volně přístupná. A vzniká česká mutace na základě, opět na základě dobrovolné aktivity, která je založená na zájmu rodičů a studentů, vzniká česká platforma, která vlastně bude poskytovat vzdělávací videa k matematice, což je v podstatě zase jenom další prostředek k tomu, jak třeba právě tuhle oblast podpořit. Není nutné vždycky se spoléhat jenom na školu. Je evidentní, že třeba internet poskytuje řadu různých možností. Často zcela volně přístupných k tomu, jak získat materiály, případně jak získat prostředky, které pomáhají rozvíjet matematiku, ale může to být cokoliv jiného. 

Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ano, stejná otázka pro tiskového mluvčího EDUinu Tomáše Feřteka. Matematika s chutí, jak vy jako EDUin posuzujete tento projekt a jeho důležitost? 

Tomáš FEŘTEK, tiskový mluvčí, EDUin
--------------------
No, já si myslím, že tam je, tam je podstatné jedna věc, že podnikatelé, kteří ten projekt podporují, tak vlastně našli příležitost, jak podporovat školství. To je dobrá věc. Naučí se to na tom a budou třeba pokračovat. A potom já považuji za nejdůležitější na tom projektu, že se snaží, aby, aby děti ta matematika bavila. Aby jim to dávalo smysl. Protože to je naprosto klíčová záležitost. Svět je příliš bohatý, to co říkal pan Kartous před chviličkou, příležitostí vzdělávání je spousta i mimo školu. Ale pořád je důležité, aby to ty děti bavilo ve škole. Protože mimo školu se budou pravděpodobně vzdělávat ti aktivnější, ti, kteří budou popostrkováni rodiči. Ale my právě potřebujeme, aby ve škole to bavilo ty děti, které, které nemají tuhle tu motivaci z rodiny. Proto je to tak důležité a proto je důležitý každý projekt, který dokáže právě tu matematiku, kterou děti nemají rádi, dělat zajímavě. Kromě Matematiky s chutí existuje například i projekt, tuším, že se to jmenuje Figurka net. A to je zase matematika pro mateřské školy. Taky myslím velmi zajímavý projekt, který jde, který jde stejným směrem. 

Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ano. Otázka pro Janu Strakovou z ISEY. Ministr školství Petr Fiala chce prosadit, aby se povinně maturovalo z matematiky. Zprávy z 3. prosince říkají, že studenti se od toho dne mohou přihlašovat k maturitám. Stejně jako v předchozích dvou letech si musí vybrat, zda budou kromě povinné češtiny skládat státní maturitu buď z matematiky nebo z cizího jazyka. Víme, že ty minulé maturity, zejména z matematiky, byly terčem kritiky nejen tedy pro jejich obtížnost, ale také pro čas, který měli studenti určen na to, aby tu zkoušku z matematiky písemnou vyplnili. Za to se ministr školství omluvil. Tak, matematika jako devíza pro uplatnění se ve společnosti, na trhu práce, pro uplatnění se i v humanitních oborech. Jana Straková, co si o tom myslíte? Je to důležitá součást vzdělání? Tak důležitá, že by jsme z ní měli všichni povinně maturovat? 

Jana STRAKOVÁ, odbornice na vzdělávání, Institut pro sociální a ekonomické analýzy
--------------------
Já myslím, že to je důležitá součást vzdělávání. Že je tak důležitá, že bychom z ní všichni měli maturovat, kteří máme maturitu. Ale zároveň si myslím, že ta debata o tom se vede od začátku úplně špatně, protože my jsme začali tu debatu o maturitě nad tím, jaké předměty a jaké zkoušky mohou skládat všichni lidé, kteří teda by měli získat maturitní certifikát. A z toho důvodu vůbec se dostáváme k otázce, jestli matematiku ano, ne, jestli gramatiku ano, ne. Kdybychom si na začátku položili otázku, jaké jsou ty společné vědomosti a dovednosti, které by měl mít každý nositel maturitního vysvědčení, jaké jsou ty vědomosti a dovednosti, které bude každý absolvent maturity potřebovat v životě, v dalším vzdělávání, na pracovním trhu, tak si myslím, že bychom tuhle tu debatu vůbec nevedli. Protože to, že bude potřebovat nějakou matematiku, by bylo prostě úplně zřejmé. Takže já myslím, že by bylo zase třeba začít od začátku a položit si otázku, jaké mají být ty charakteristiky nositele maturitního vysvědčení, co by měl umět, co by měl znát. A myslím si, že ta matematika by nám z toho vyplynula úplně samozřejmě. Ale samozřejmě bychom potom museli taky všechny žáky, kteří studují v maturitních oborech, na tu matematiku nějakým způsobem systematicky připravovat. Museli bychom si říci, jaká je to ta matematika, kterou mají umět, jaká je to ta matematika, která má být součástí té maturitní zkoušky. A žáci by měli být cíleně vzděláváni. Teď, když hledáme jakýsi matematický průnik všech maturitních oborů, tak samozřejmě riskujeme, že někteří ti žáci nebudou v rámci toho svého studia pro tu maturitu z matematiky dobře připraveni. Čili znova říkám, od začátku je to celé špatně a bylo by třeba to vzít znova z toho správného konce. 

Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ano, letošní maturanti budou maturovat v jedné úrovni obtížnosti. V té lehčí. Tomáš Feřtek, maturita z matematiky ano - ne povinná? 

Tomáš FEŘTEK, tiskový mluvčí, EDUin
--------------------
Já bych jenom tedy trochu jako oponoval, ale jenom málo. Ta komise, která s ministrem Fialou řešila, jak to s tou matematikou má být, tak přeci jenom uvažovala trochu osvíceněji. Protože vlastně ve shodě s tím, co říkala paní Straková. Ten cíl, aby všichni maturovali z matematiky, ten je velmi vzdálený. A mezi tím přesně tak komise došla k tomu, že vlastně si nejdříve musíme říct, k čemu vůbec tu maturitu máme a co od ní chceme. A potom si můžeme říkat, jestli má být povinná maturita z matematiky a z angličtiny, nebo z něčeho jiného. Ale musíme si upřesnit ten, ten skutečný cíl. A to, co se odehrává tento rok, to je opravdu takový jako záchranný program, jo, že jde o to, nezpůsobit další průšvihy. Ono jakoby ty testy z matematiky vlastně nebyly udělané špatně. Ty, tam spíš byly chyby jaksi na jiné úrovni organizační a tak dál. A ... 

Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ale byly příliš obtížné. Ta obtížnější varianta byla příliš obtížná a byl na ni krátký čas. 

Tomáš FEŘTEK, tiskový mluvčí, EDUin
--------------------
Ona nebyla ani příliš obtížná, ale bylo tam, spíš tam bylo těch úloh mnoho a nedalo se to splnit v rozumném čase, jo. A hlavně to nikdo nevyzkoušel. To byl ten hlavní problém. Samozřejmě bavme se nejdřív o smyslu maturity a potom si určujme ty předměty. V tom je pravda. To je pravda. Ale do značné míry ta komise tímhle tím směrem jde. 

Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ano, to znamená Česko mluví o vzdělávání přispěje k této ... 

Tomáš FEŘTEK, tiskový mluvčí, EDUin
--------------------
To si nejsem jistý, možná ano. Ta, to období maturit zapadá do toho půl roku, kdy budeme debatovat. A asi se tomuhle tématu nevyhneme. 

Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ano. Z toho, co vy říkáte, vyplývá, vy vlastně dost chválíte současného pana ministra. Pane Feřteku, blýská se na lepší časy v podobě tohoto ministerského působení, angažmá pana Fialy? 

Tomáš FEŘTEK, tiskový mluvčí, EDUin
--------------------
No, pan ministr zatím řešil do značné míry to, co po něm zanechal minulý ministr. To se dá říct, že v těchto věcech spíš obstál. Ale teďka půjde o to, jakým způsobem bude doplňovat ten systém, jakým způsobem bude dělat ty aktivní kroky a tam o tom zatím mnoho nevíme. Takže já bych na jednu stranu vyjádřil určitou spokojenost s tím, co se dělo posledního půl roku. Ale nebyl bych příliš přehnaně optimistický do budoucna. To teprve uvidíme. 

Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ano, takže v napravování škod ho hodnotíte kladně, ostatní se uvidí. 

Tomáš FEŘTEK, tiskový mluvčí, EDUin
--------------------
Ano. 

Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jana Straková, vyjádřete se k angažmá pana ministra Fialy. Jak se zatím staví k resortu, vede ho erudovaně? 

Jana STRAKOVÁ, odbornice na vzdělávání, Institut pro sociální a ekonomické analýzy
--------------------
Já teda musím říci, že já v tuto chvíli to nemohu opravdu vůbec hodnotit. A musím se připojit k tomu, co říkal Tomáš Feřtek. Já už jsem zmiňovala, že ten stav, v kterém zanechal tedy resort bývalý ministr Dobeš, byl naprosto katastrofální. Já jsem měla vůbec pocit, že to ministerstvo školství nebude možno žádným způsobem resuscitovat. Myslela jsem si, že jediná cesta je ho zavřít a eventuálně zřídit někde něco jiného. Takže mně připadá, že vůbec byla velká odvaha stát se ministrem za takovýchto okolností. A já si myslím, že v tuto chvíli opravdu není možno říci vůbec nic o tom, jak to bude vypadat dál. 

Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ano. Tak budeme sledovat, jak vyhodnotí a k jakému závěru dojde komise, kterou v červnu sestavil pan současný ministr školství Petr Fiala, která se třeba týká zrovna těch maturit. Také by maturity nové tedy letošní měly být o 50 milionů korun levnější. To je také dobrá úspora. Při tom, že stály od roku 1999 1,4 miliardy korun, tedy velkou částku. Bohumil Kartous. Chcete se krátce vyjádřit k angažmá pana ministra, anebo bylo vše řečeno a postoupíme dále? 

Bohumil KARTOUS, tiskový mluvčí, SCIO
--------------------
Srovnávám pana ministra s tím, co bylo předtím. Víte, posuzovat práci ministra školství v České republice je velice těžké, protože tam vydrží průměrně něco přes rok. Takže je velmi nesnadné stanovit nějaká jednoznačná kritéria. Ale pokud posoudím jenom čistě ty záchranné práce, které ministr Fiala provádí a rozmysl, s jakým přistupuje k řešení jednotlivých problémů, které se tam nahromadily, naakumulovaly a které vyvrcholily za éry ministra Dobeše, tak ho musím hodnotit kladně. Ale zda bude mít vůbec příležitost k tomu, aby provedl nějaké zásadní kroky, to je taky otázka toho, jak dlouhý, dlouhý mandát může před sebou vidět. A já si myslím, že v tomhle on je velice racionální a ví, že za tu dobu, po kterou tam maximálně může být na ministerstvu jako ministr školství, tak se dá udělat pouze něco. A i v tomhle ohledu si myslím, že vybírá z těch priorit skutečně velmi racionálně. 

Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
Před předělem ještě poslední otázka. Zeptám se Jany Strakové, která jediná není přímo zapojená do projektu Česko mluví o vzdělávání. Ale předpokládám, že se budete také k té diskusi vyjadřovat. Myslíte si, že je možné nějak zajistit, aby každý nový ministr či ministryně nezačínali znova od nuly, to je jeden z cílů té kampaně, kterou EDUin pořádá, že je možné opravdu nastavit ta kritéria, nebo přispět k té diskusi, aby byla nastavena tak, aby opravdu každý nový ministr mohl ty zásadní důležité body pro české vzdělávání zachovat? 

Jana STRAKOVÁ, odbornice na vzdělávání, Institut pro sociální a ekonomické analýzy
--------------------
Já si myslím, že to asi je možno nějak zařídit. Ale nemyslím si, že tohle to může zařídit veřejná diskuse. Myslím si, že například to, co potřebujeme, je nějaký zákon o veřejné službě, potřebujeme, aby se neměnil s každým ministrem. Polovina aby neodcházela s každým ministrem, polovina ministerstva školství. Aby to řízení ministerstva školství bylo koncepčnější. To ale myslím, že ta veřejná debata nezajistí. A myslím si tedy, že současný ministr školství je si dobře vědom toho, že jakási koncepční práce tomu ministerstvo školství výrazně chybí. 

Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
V dalších minutách tohoto vydání se podívejme na některé zajímavosti, které přineslo a představilo veřejnosti výzkumné oddělení společnosti SCIA, kterou zde v tomto pořadu zastupuje její tiskový mluvčí Bohumil Kartous. Tak, vy jste třeba publikovali zajímavosti, anebo v rámci zajímavostí a novinek ve vzdělávání použití interaktivních dotykových školních lavic, které podle výzkumu výzkumníků z darhemské univerzity vedou k většímu zapojení dětí do výuky. Tři roky se zabývali právě zkoumáním přínosu těchto dotekových pracovních ploch na školních lavicích pro výuku. Hned samozřejmě je zde otázka finanční, zda si to třeba české školy budou moci dovolit. Ale jak vlastně fungují a jak jich využívá pedagog a co výzkumníci v této oblasti odhalili? Je to opravdu takový přínos? 

Bohumil KARTOUS, tiskový mluvčí, SCIO
--------------------
Tak, ten text vychází z naší rešerše, kterou každý týden zveřejňujeme. Je to jeden z vícero textů. Většinou se opíráme o to, že tam zařazujeme věci, které nám připadají zajímavé a já skutečně nemohu úplně hodnotit, do jaké míry se použití dotekových lavic osvědčilo. Určitě, jak říkáte, je to problém minimálně v českém školství je to problém finanční. Dokážu si představit, že zařízení takové učebny s dotekovými lavicemi bude investice v řádu minimálně statisíců korun. A nejsem si jistý, jestli se najde dostatek českých škol, které mají nějaké prostě použitelné prostředky na to, aby něco takového pořídily. Já si myslím, že na takových popularizačních textech a článcích o tom, co se děje ve vzdělávání, jaké inovace, jaké nové technologie se zapojují do vzdělávání, je důležité hlavně to, aby si veřejnost i školy uvědomily, že není skutečně na co čekat. Že je potřeba nějakým způsobem, ať už teda za podpory veřejného sektoru, anebo za podpory soukromého sektoru nějakým způsobem implementovat technologie do vzdělávání, ale ne násilně. Není to myšleno tak, že každá škola musí mít interaktivní tabuli, každá škola musí mít svých 30 tabletů, se kterými bude pracovat ve výuce. Chce to citlivě a s rozmyslem implementovat technologie do výuky tak, aby pomáhaly, aby skutečně zvyšovaly zájem, jak už naznačoval pan Feřtek, což je velký problém, zájem dětí o školu. Já naprosto souhlasím s tím, že je potřeba udržet zájem dětí ke vzdělávání, které probíhá ve škole. A právě proto si myslím, anebo k tomu si myslím technologie mohou napomoci. Já už jsem mluvil o té Khan Academy. To je ten stejný případ. To je použití, jakési použití moderní technologie, informační technologie ve vzdělávání způsobe, které, který zvyšuje zájem a zároveň rozvíjí další důležité dovednosti u žáků. Protože dává větší podíl na jejich vlastní spolurozhodování o tom, co se učí na jejich motivaci, na jejich vůli. A to jsou všechno věci, ke kterým vlastně zapojení technologií do vzdělávání má vést. Že já bych se vrátil ještě k tomu článku, o kterém jste mluvila. Dokážu si velice dobře představit, že práce s dotykovými lavicemi může pro žáky znamenat to, že se více zapojí. Více se, více je bude výuka bavit. Ale na druhou stranu je určitě potřeba jedním dechem dodat, že k tomu, aby k takovému zapojení došlo, tak je potřeba, aby s tím, aby s tím pracoval učitel, který to skutečně umí a který ví, jak to dělat. A já si myslím, že daleko větší problém než dostat ty zařízení jako taková fyzicky do škol, je dostat do hlav učitelů to, že je potřeba s těmi technologiemi pracovat, právě proto, že tvoří běžnou všední část našeho pracovního i občanského i jakéhokoliv jiného života. Ať to definujeme jakýmkoliv způsobem. Takže já si myslím, že to je, větší výzva je v tom, přesvědčit učitele o tom, že to je užitečné, že to je důležité a že by to měli dělat. 

Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
V rámci těch vašich zajímavostí a novinek ve vzdělávání, které vaše výzkumné oddělení publikuje a přináší, také píšete o tom, že jsou samoučící stroje na vzestupu. To je asi nutné brát se značnou rezervou, ale je to zajímavé. Publikujete zprávy o tom, že technologické společnosti dosahují významného pokroku na poli umělé inteligence. To je jenom tak pro zajímavost. Také se tam píše o přijímačkách pro 21. století, které nestojí na memorování, o jedné americké organizaci, která právě svoje testy v tomto smyslu přizpůsobuje. A taková novinka, kterou bychom mohli v závěru probrat, je že vaše výzkumné centrum upoutal systém, vy jste ho přeložili, nazvali Já můžu, což znamená kulturu možného, což by tedy nebylo, nemělo být jenom obyčejné pěstování sebevědomí. Více se praví k věci, že chce-li škola vychovávat nejen dobré žáky, ale především lidi, kteří jsou schopni samostatného a celoživotního učení, musí být ve škole pěstována kultura možného nebo kultura možnosti. Podle těchto odborníků citovaných vzniká jako kombinace znalosti a schopnosti rozvíjet je na základě zkušeností. Otázka ještě pro vás, Bohumil Kartous. Můžete popsat tuto novinku? Je to v podstatě podpora celoživotního učení a také určité schopnosti to, co se naučím nějak aktivně používat a případně celoživotně na sobě pracovat? 

Bohumil KARTOUS, tiskový mluvčí, SCIO
--------------------
No, já bych, určitě je to, jak se ptáte, je to i podpora celoživotního učení v tom smyslu, že pokud škola naučí žáka pozitivnímu přístupu ke vlastnímu vzdělávání, tak si to odnáší z té školy do budoucnosti v daleko větší míře než jakoukoliv znalost, kterou se ve škole naučí. Ten postoj ke vzdělávání sebe sama je vlastně to zdaleka nejdůležitější, co by škola měla svému žákovi či studentovi předat. A tam se obávám, že školy takhle v současnosti nefungují. Abych se vrátil tady k tomu přístupu. Ono to není novinka. To je v podstatě způsob, tady tenhle popis poskytuje jeden učitel, který se snaží tímhle způsobem učit své vlastní žáky. Tohle je způsob, který kromě rozvíjení dovedností a nějaké, nějakých znalostí obsahuje ještě zpětnou vazbu. Ta je tam hrozně důležitá. V podstatě to, aby žák pocítil, že on skutečně něco může, protože to je samotnou podstatou kultury možného, to, že žák bude přesvědčen, že na základě svých vlastních schopností a dovedností je schopen určitého pokroku. A je schopen se zlepšovat a je schopen v dané oblasti něco dělat. Ten autor uvádí, že vlastně pro to, aby v žákovi učitel vzbudil takový pocit, tak je hrozně důležité najít takové, on tomu říká takové vlastně pokrokové maličkosti. Maličkosti v tom pokroku toho žáka a dokázat je ocenit vhodným způsobem. A dokázat upozornit na to, že třeba kromě toho, že se učí látku, tak také výborně spolupracuje. Nebo že si výborně dělá svůj vlastní timing. To znamená plán toho, co udělá. Nebo že výborně klade otázky. Tohle jsou všechno věci, které přispívají k tomu, že žák si zvnitřní ten pocit toho, že on je také dobrý. Že on dělá nějaké pokroky a že on je ten, kdo vlastně v tom procesu je aktivní. Jo, to je důležitá role. Změna z toho pasivního postoje, kdy jenom přijímá to, co mu učitel říká, nebo případně se stává takovým tím vedeným do role toho, kdo sám aktivně něco ve svém vlastním vzdělávání podniká. A kdo je aktivní, kdo se aktivně sám sebe vzdělává. Takže tohle je v podstatě tak, abych objasnil, o co jde. 

Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
O co se jedná. Ano, ano. Prosím, uzavřeme to dnešní vydání Studia STOP. Tomáš Feřtek, mluvčí EDUinu. Jak tedy klást větší důraz na aktivní přístup ke sebevzdělávání a podporovat důvěru ve vzdělávání jako nějakou hodnotu, která člověka nejen uplatní na trhu práce, ale posouvá ho z různých hledisek k pozitivnějšímu vývoji? Může škola toto podporovat? 

Tomáš FEŘTEK, tiskový mluvčí, EDUin
--------------------
Samozřejmě. Může, v tom, v těch novinkách, které publikuje SCIO, tak tam najdete deset, desítky vlastně už dneska jakoby drobných receptů. Jak to dělat. A nejen tam. Tam je podstatný jenom, že jsou to, že trošku víme, o čem se diskutuje v anglosaském světě. Ale samozřejmě spousta chytrých věcí se používá i u nás ve školách. Já bych jenom chtěl upozornit na to, že sice tady mluvíme o tom, že to školství je ve špatném stavu. To je pravda. Ale to neznamená, že neexistují desítky, stovky škol, kde se ty věci dělají dobře. 

Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jana Straková z ISEY. Aktivní přístup, může škola toto podporovat? 

Jana STRAKOVÁ, odbornice na vzdělávání, Institut pro sociální a ekonomické analýzy
--------------------
Mě velmi zarazilo, že tohle to bylo v novinkách, protože to je něco, co tady všichni učitelé, kteří se aktivizují kolem například Společnosti přátel angažovaného učení, vzdělávacího programu Začít spolu, Respektovat a být respektován, Kritického myšlení, tak to mají jako svoji základní abecedu. Ale pořád to ještě zřejmě není v tom našem vzdělávacím systému tak zvnitřněno, tak sdíleno, aby bylo každému zřejmé, že to by mělo stát vlastně v centru každého kvalitního učení a vyučování. 

Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ano, promiňte, ono se na to možná je to v centru pozornosti této společnosti a v rámci novinek publikováno proto, že se na to zapomnělo. A mnozí pedagogové, kteří by nás třeba slyšeli, teď říkají, ale já to používám, já takto funguji. Je určitě pravda, že mnoho pedagogů, kterým síly stačí a vůbec toto povolání vykonávají, toto používají. 

Jana STRAKOVÁ, odbornice na vzdělávání, Institut pro sociální a ekonomické analýzy
--------------------
Ano, určitě. Ale já bych chtěla teda podpořit právě ten, ten důraz na ten aktivní přístup, na to samostatné přemýšlení žáků. Bohumil Kartous tady dvakrát zmínil Khan Academy. Khan Academy je založená na kvalitním přednášení. Já si dovedu představit, že to může být v nějakých systémech důležité. Ale myslím si, že třeba to je něco, co v český vzdělávací systém tolik nepotřebuje, protože my tady máme dost učitelů, kteří jsou schopni kvalitně a dobře vysvětlit žákům učivo, ale my potřebujeme právě ty učitele, kteří je nechají samostatně pracovat a samostatně přemýšlet. 

Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ano, Bohumile, chcete to uzavřít nějak ještě zareagovat? 

Bohumil KARTOUS, tiskový mluvčí, SCIO
--------------------
Jsou učitelé, jsou školy, které takové přístupy ke vzdělávání uplatňují. Ale rozhodně si nemyslím, že všechny mají v centru své pozornosti to, k čemu se snaží dovést organizace učitelů, které se tím hlouběji zabývají. 

Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
V závěru dnešního vydání Studia STOP jsme slyšeli tiskového mluvčího společnosti SCIO Bohumila Kartouse, tiskového mluvčí obecně prospěšné společnosti EDUin Tomáše Feřteka a v neposlední řadě Janu Strakovou, odbornici z Institutu pro sociální a ekonomické analýzy, která se zabývá vzděláváním. Na shledanou. 

Zvukový záznam pořadu naleznete v sekci iRadio.  

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou. 

Nové články v rubrice

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2020 Český rozhlas