18. dubna  2012  rubrika: Studio STOP

Stát chce pomáhat rozvojovému světu, chybí mu ale peníze

Humanitární pomoc ADRA - ošetření popáleného dítěte - Foto:  ADRA

Humanitární pomoc ADRA - ošetření popáleného dítěteFoto:  ADRA

Dnes se budeme věnovat zahraniční rozvojové spolupráci a humanitární pomoci poskytované do zahraničí. Před rokem a půl totiž vstoupil v platnost zákon, který tento druh pomoci vymezuje. Co se za tu dobu změnilo, osvědčilo?

Jaké priority má Česká rozvojová agentura, které země a podle jakého klíče vybírá pro pomoc? Je ohrožena její existence, když byla původně mezi navrženými úřady na zrušení? Jaká je spolupráce s humanitárními organizacemi v rámci neziskového sektoru a řada dalších otázek, které jistě položím svým dnešním hostům. Pokud možno nerušený poslech přeje od rozhlasového mikrofonu Českého rozhlasu 6 Jarmila Balážová. 

1. července roku 2010 vstoupil v platnost zákon o zahraniční rozvojové spolupráci a humanitární pomoci poskytované do zahraničí. Zákon, který završil proces transformace zahraniční rozvojové spolupráce České republiky. Obsahuje také definice rozvojové spolupráce i humanitární pomoci a vymezuje pravomoci jednotlivých aktérů při jejich realizaci. Rozhodnutí o transformaci systému zahraniční rozvojové spolupráce přijala vláda v roce 2007. Cílem bylo tehdy sjednotit a zefektivnit dosavadní roztříštěný systém. Dle zákona o zahraniční rozvojové spolupráci a humanitární pomoci poskytované do zahraničí je tento druh spolupráce definován jako souhrn činností hrazený ze státního rozpočtu, jejichž cílem je přispět k odstraňování chudoby, k ekonomickému a sociálnímu rozvoji, k ochraně životního prostředí, jakož i k podpoře demokracie, dodržování lidských práv a řádné správy věcí veřejných v rozvojových zemích. Zákon také určil Českou rozvojovou agenturu jako organizaci, která má celou českou zahraniční humanitární a rozvojovou pomoc implementovat. Jak se to daří? O tom už budeme diskutovat s mými dnešními hosty. A těmi jsou Ondřej Horký z Ústavu mezinárodních vztahů. Dobrý večer. 

Ondřej HORKÝ, Ústav mezinárodních vztahů
--------------------
Dobrý večer. 

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka
--------------------
Ondřeji, my se dostaneme i k tomu, že váš ústav každoročně vydává ročenku a její součástí je samozřejmě i zpráva o tomto druhu rozvojové a humanitární pomoci do zahraničí. Pozvání do studia přijal také Tomáš Tožička z platformy Česko proti chudobě, která sdružuje více než 40 organizací zaměřených na rozvojovou pomoc, vzdělávání, genderovou problematiku, životní prostředí i problémy mezinárodního obchodu a oddlužení. Dobrý večer i vám, Tomáši. 

Tomáš TOŽIČKA, Česko proti chudobě
--------------------
Dobrý večer. 

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka
--------------------
A já jsem ráda, že přišel také zástupce ředitele České rozvojové agentury, kterou jsme tu zmiňovali Martin Náprstek. Dobrý večer. 

Martin NÁPRSTEK, zástupce ředitele, Česká rozvojová agentura
--------------------
Dobrý večer. 

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka
--------------------
Pánové, pojďme nejdříve k tomu, zda přijetí toho zákona bylo skutečně dobrým krokem a co ten zákon vlastně vymezuje? Už jsme říkali, kromě jiného, že právně ukotvil také Českou rozvojovou agenturu, která předtím byla rozvojovým střediskem. Dokonce spadala pod Ústav mezinárodních vztahů, a ten pod ministerstvo zahraničních věcí. Tak, pane Náprstku, jak konkrétně podle vašeho názoru ten zákon pomohl ten systém pomoci a této tématiky sjednotit? 

Martin NÁPRSTEK, zástupce ředitele, Česká rozvojová agentura
--------------------
Tak, já myslím, že naprosto zásadně. Protože přijetí zákona a jeho následná aplikace vlastně završila, nebo stále ještě završuje proces transformace rozvojové spolupráce České republiky. Když se podíváme o nějakých 8 až 10 let zpátky, tak ten systém byl velmi roztříštěný. V podstatě ministerstvo zahraničí mělo jakousi koordinační roli, rozvojové projekty byly realizovány jednotlivými resortními ministerstvy, rozvojové středisko, které už jste zmínila, fungovalo v podstatě jako poradní orgán. My jsme se dlouho rozhlíželi a radili po okolí s ostatními donorskými státy, protože musíme si uvědomit, že nějaký vládní program rozvojové spolupráce má v podstatě každý vyspělá země. 

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka
--------------------
Když říkáte my jsme se, tak jako Česká republika, ano? 

Martin NÁPRSTEK, zástupce ředitele, Česká rozvojová agentura
--------------------
Česká republika, rozvojové středisko, ministerstvo zahraničí, nevládní organizace. Do toho procesu transformace bylo opravdu zapojeno hodně aktérů. No, a ten výsledek byl poměrně jednoznačný. Systém se musí koncentrovat do nějaké instituce, která bude mít jasně vymezené kompetence, která bude obhospodařovat rozvojové, rozvojový rozpočet, rozvojové projekty. A v podstatě vyústěním transformace bylo jednak přijetí zákona, jednak vznik České rozvojové agentury a s tím tedy související řada úkolů, které ministerstvo zahraničí, potažmo Česká rozvojová agentura plní. 

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka
--------------------
Dva zásadní resorty, kterých se dotýkají samozřejmě tyto druhy pomoci, to je ministerstvo vnitra a ministerstvo zahraničních věcí. Tak, slaďuje ty kompetence mezi nimi i zákon? Pomohlo to i v tomto? 

Martin NÁPRSTEK, zástupce ředitele, Česká rozvojová agentura
--------------------
Ministerstvo vnitra je důležitým aktérem v oblasti humanitární pomoci. Já musím říct, že Česká rozvojová agentura se soustředí tedy primárně z 99 procent na rozvojovou spolupráci a humanitární pomoc je ještě stále v gesci a možná zůstane v gesci ministerstva zahraničních věcí, která právě s ostatními českými aktéry se snaží nějakým způsobem také tento systém obhospodařovat. Ministerstvo vnitra má svoji důležitou roli, fungují tam i takové instituce jako státní správa hmotných rezerv a podobně. Takže já jsem kompetentní spíš k tomu mluvit o té rozvojové spolupráci. 

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka
--------------------
Dostaneme se k tomu. Já bych poprosila Tomáše Tožičku, připomenu kampaň Česko proti chudobě, která startovala před rokem a která vítala přijetí tohoto zákona o zahraniční rozvojové spolupráci a humanitární pomoci. Ale současně neziskový sektor při přijetí tedy ta vaše platforma tvrdila, že vedle vítání zákona nelze přehlédnout, že v systému chybí peníze na dostatečně naplňování těch závazků. Jak vy jste se tenkrát coby zástupci platformy Česko proti chudobě, která, znovu připomeňme, sdružuje více než 40 českých neziskových organizací, dívali na ta možná rizika, na ty mezery a jak hodnotíte implementaci zákona a fungování té pomoci dnes po roce a půl? 

Tomáš TOŽIČKA, Česko proti chudobě
--------------------
Tak, já bych jenom upřesnil, že kampaň Česko proti chudobě tady vznikla v roce 2005 jako reakce na podporu naplňování rozvojových cílů tisíciletí. 

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka
--------------------
Ale v tom roce 2010 samozřejmě vrcholila a měla právě v souvislosti s tímto zákonem tuto připomínku. 

Tomáš TOŽIČKA, Česko proti chudobě
--------------------
No, tam, já si myslím, že to, co tady říkal kolega Náprstek, že se vlastně z velké části podařilo. To byly také naše hlavní výhrady, že prostě ta roztříštěnost v gescích, určitá nekoordinovanost mezi těmi projekty vedla k tomu, že samozřejmě ty projekty nebyly tak efektivní, jak by bejt mohly. To se částečně daří teďkon naplňovat. Samozřejmě jsme v nějakém procesu, takže si myslím, že i na straně agentury je v tuhle chvíli důležité to dobudování těch kapacit vnitřních pro to, aby ta agentura mohla fungovat efektivně. Když se mám podívat na ty výhrady, které máme v současné době, nebo jako to nejsou přímo výhrady, spíš jde o to, jako jak zlepšit tu práci, je otázka jako, do jaké míry by se nám mohlo podařit zasadit experty rozvojové agentury přímo do těch příjemcovských zemí. Aby ta příprava těch projektů mohla probíhat, mohla probíhat ... 

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka
--------------------
A byla ještě cílenější. 

Tomáš TOŽIČKA, Česko proti chudobě
--------------------
... lépe a byla přehlednější. Samozřejmě stále otázkou jsou nějaké finanční mechanismy, které, které by měly podporovat tu rozvojovou spolupráci. No, a nedostatek financí, tak tam to není přímo otázka rozvojové agentury nebo ministerstva zahraničních věcí, ale prostě je to věc rozpočtu, rozpočtových priorit a tam právě Česko proti chudobě se snaží jako přesvědčovat jak politiky, tak tedy občany České republiky, že rozvojová spolupráce je prostě důležitou složkou české zahraniční politiky a naší občanské odpovědnosti. 

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka
--------------------
Když říkáte, že agentura by měla vnitřně posílit tu organizaci, myslíte personálu především? 

Tomáš TOŽIČKA, Česko proti chudobě
--------------------
Myslím po personální i po expertní stránce. A jak říkám, důležité je to, jestli se do budoucna podaří dostat experty přímo do těch příjemcovských zemí. Ať už jako na evropské delegace, nebo na české zastupitelské úřady. 

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka
--------------------
Pan Náprstek bude potom moci samozřejmě reagovat na ty eventuální nápady. Připomínky na zlepšení. Ale teď dejme slovo ještě Ondřeji Horkému. Protože i na vás směřuje ten dotaz, jak už jsem zmínila tu každoroční ročenku Ústavu mezinárodních vztahů, vy se zabýváte tím, jak v České republice funguje ta zahraniční humanitární a rozvojová pomoc. Domníváte se, že od přijetí toho zákona došlo k nějakému nejenom třeba zlepšení, protože je to přece jenom krátká doba od přijetí implementace toho zákona, ne vždycky jako něco lze zlepšit v tak krátkém horizontu. Ale zpřehlednění, kde vy vidíte ty eventuální ještě mezery, kde se dá něco zlepšovat? 

Ondřej HORKÝ, Ústav mezinárodních vztahů
--------------------
No, osobně za tu dobu, co tuhle agendu sleduji, tak bych neřekl, že ten zákon byl veliký zlom. Já si myslím, že tam hrála především symbolickou roli, že to trochu povýšilo tu agendu, což má roli, řekl bych, hlavně třeba pro některé úředníky některých ministerstev, že to zkrátka ta agenda leží na nějakém zákoně. Ono v podstatě ta transformace české rozvojové spolupráce, proces, který začal někdy v roce 2007 a který vlastně měl začít už mnohem dříve v souvislosti se vstupem do Evropské unie. Ale zkrátka dlouho se zadrhával kvůli i nevraživosti mezi jednotlivými ministerstvy, zbavit se té jejich agendy, tak byl to velice dlouhý a pozvolný proces, který skutečně vedl a stále vede k tomu, aby ta rozvojová spolupráce byla koncentrovaná, aby byla efektivnější, aby byla lépe administrativně spravována, protože to je také potřeba říct, že si myslím, že to, jak funguje dnes Česká rozvojová agentura ve srovnání třeba s dalšími orgány státní správy, tak je velice kvalitní z hlediska nějaké kontroly toho, jak jsou vynakládány prostředky z veřejných rozpočtů a podobně. Takže po té technické stránce toho, té koncentrace a zefektivnění, tak si myslím, že to je takový dlouhý pozvolný proces, který byl velice úspěšný a ten zákon byl svým způsobem taková jakoby třešinka na dortu, která tomu dala na jednu dobu takový blesk, zablýsknutí. Byly také nějaké debaty v parlamentu, ale od té doby zase na té politické úrovni, tak ten zájem hodně klesl dolů. Například podvýbor zahraničního výboru pro rozvojovou spolupráci, který existoval v minulém volebním období, nebyl obnoven v dalším volebním období. Takže celkově si myslím, že to, že to funguje dobře. To, co považuju za ten nejslabší stránku, tak je to, že ta rozvojová spolupráce není vnímána jako důležitá na té politické úrovni. 

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka
--------------------
To, co říkáte, je velmi zajímavé. Potvrzují to slova dalšího experta, který bohužel nemůže být s námi, v tuto chvíli je v Nizozemí. Ale já jsem s ním včera natočila rozhovor. Jde o Daniela Svobodu z občanského sdružení Development Worldwide. Vy na něj samozřejmě budete moci reagovat, ale nejdříve si jej pusťme. I jeho jsem se ptala na eventuální změny, které přinesl tento zákon a jak on vnímá tu implementaci a to, jak to funguje v praxi. 

Daniel SVOBODA, občanské sdružení Development Worldwide
--------------------
Ten zákon o zahraniční rozvojové spolupráci a humanitární pomoci a taky oficiální statut České rozvojové agentury je určitě krokem správným směrem. A začalo to fungovat opravdu lépe si myslím než v minulosti. Co vidím za problém ale je dosavadní podceňování rozvojové agendy v rámci celkové zahraniční i domácí politiky. Takže ... 

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka
--------------------
Podceňováním myslíte jenom z hlediska finančního, nebo i strategického toho, jaká se mu dává ... 

Daniel SVOBODA, občanské sdružení Development Worldwide
--------------------
Z hlediska obého v podstatě. V případě potřebných redukcí státního rozpočtu je vlastně rozpočet rozvojové spolupráce obvykle krácen bez boje a tam se nebere ohled na naše mezinárodní závazky, na konkrétní negativní souvislosti, které vlastně začínají obrazem České republiky jako nespolehlivého mezinárodního partnera. A konče negativními dopady na ekonomický a sociální rozvoj nebo na životní prostředí. Což je ten, dejme tomu, ekonomický aspekt. A z hlediska priorit rozvojové spolupráce, pak považuji za velkou chybu, že jsou tyto priority často měněny. A že jsou málo využívány naše transformační zkušenosti a historické vazby. 

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka
--------------------
Pojďme se bavit o těch prioritách, o nichž jste teď hovořil. Souvisí také s výběrem zemí a s tím, zda jde v první řadě o pomoc spíše humanitární než v druhé fázi tu rozvojovou a dlouhodobější? 

Daniel SVOBODA, občanské sdružení Development Worldwide
--------------------
Samozřejmě, že naše komparativní výhody jsou hodně v těch zemích, které jsou nějakým způsobem konfliktní nebo post konfliktní. Takže tam samozřejmě také můžeme velice pomoci. Ale na druhou stranu z těch prioritních zemí vypadlo mnoho zemí, kde ta spolupráce opravdu trvala dlouho. Je to například Vietnam, kde spolupracujeme více než 60 let. Máme podobné zkušenosti při řešení podobných problémů. A navíc je teda vietnamská minorita třetí největší v České republice. Což je jeden z těch případů. 

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka
--------------------
A další země? 

Daniel SVOBODA, občanské sdružení Development Worldwide
--------------------
Tam, já teďko nechci kritizovat jednotlivé země, já si spíš myslím, že jsme byli tak trošku nuceně dotlačeni zvenku k tomu, abychom udělali nějaké redukce. A nejsem si příliš jistý, jestli to náhodou není také něco ve stylu nového kolonialismu. Když to trošku nadnesu, jo. Že rozdělení práce mezi donory dost často vyznívá jako my chceme dělat tady a vy nám sem nechoďte. A myslím si, že právě v těch transformačních zemích ta naše zkušenost je asi nejužitečnější a že tam můžeme prostě nejvíce ukázat, že nejsme přívažkem prostě těch bohatších a zkušenějších a dlouhodobějších donorů v té dané zemi. Ale otázka je, že si musíme věřit. Že musíme prostě projevit sebevědomí a odbornost a odpovědnost a musíme prostě ukázat, že ta řešení máme. Jo, když vezmu mezinárodní jednání třeba mezi donory, tak tam dost často jsme spíš ti pasivní pozorovatelé, kteří čekají, až za nás rozhodnou jiní a pak to buďto schválíme nebo neschválíme. Ale myslím si, že i to, že jsme byli příjemci pomoci před nějakými roky, když jsme žili v totalitním státě, tak tuto zkušenost je prostě nutné projevit jak při práci, tak při jednáních. 

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka
--------------------
Jaké je postavení České republiky, a teď už jste to trochu naznačil, vedle těch dalších post totalitních, zejména ve střední a východní Evropě? Samozřejmě pokud jde o tu rozvojovou a humanitární pomoc, kterou naopak my jsme teď schopni směřovat jinam. 

Daniel SVOBODA, občanské sdružení Development Worldwide
--------------------
Stále se tvrdí a já si ostatně myslím, že to je vlastně pravda, že mezi těmi novými donory jsme jedni z nejprogresivnějších. A nicméně řekl bych, že větší část je to tím, že máme dobré organizace, odborníky se zkušenostmi, že máme chuť prostě něco měnit. Ale částečně je tam i ten pozitivní prvek i právě v tom zákonu nebo v těch pravidlech, která na zákon navázala. To znamená, že i ten náš systém třeba v posuzování projektu je v mnoha případech transparentnější a účelnější než používá třeba Evropská komise. Když to zase trošku nadnesu, ale myslím, že ne až tak moc. 

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka
--------------------
Jakým způsobem jste vy schopni v rámci třeba stínových zpráv, které se každoročně vydávají proti těm, které produkuje a vydává Česká rozvojová agentura, nějakým způsobem ukázat na ty eventuální mezery? 

Daniel SVOBODA, občanské sdružení Development Worldwide
--------------------
Já bych tady možná malinko odbočil, protože jedna z těch našich přidaných hodnot je třeba to, že české nevládní organizace, které nějakým způsobem teďko zastupuju, nebo mluvím za ně, tak vlastně i v roce 2007 se vlastně dostaly do čela globálního procesu zaměřeného na rozvojovou efektivnost organizací občanské společnosti. Kde právě nám jde o to, aby ta rozvojová spolupráce měla nějaký efekt. Aby měla dopad, aby tam byla zahrnuta lidská práva a taková ta základní práva na přežití ve své podstatě. A na lepší život. A v rámci spolupráce s rozvojovou agenturou a s ministerstvem zahraničních věcí jsme v mnoha oblastech vlastně na stejné lodi, nebo ty naše cíle by měly být stejné a jsou stejné, protože i v rámci tohohle toho procesu světového, jak jsem naznačil, šlo o to nebýt jenom kritiky těch vlád a donorů a i těch /nesrozumitelné/ partnerských zemí, ale přicházet s řešeními, která mohou opravdu pomoci a myslím si, že v tomhle tom případě ta komunikace s českými partnery je docela dobrá. Ale jsou tam ty politické limity, to znamená, že jak rozvojová agentura, tak rozvojové spolupráce a humanitární pomoci na ministerstvu zahraničních věcí nemá až tak velkou politickou podporu v těch vyšších složkách. A myslím si, že to je fakt chyba, jo. Protože v té rozvojové spolupráci tam vlastně to není pouhá charita nebo, já nevím, nástroj ochrany vlastních bezpečnostních nebo ekonomických zájmů. Ale je to jeden z hlavních nástrojů, jak vlastně můžeme zlepšit celkově ten náš svět malinký. Opravdu je malinký. A také je to možnost, jak ukázat právě naše sebevědomí, odpovědnost a odbornost. Myslím si, že i pro rozvoj v České republice je důležité se podílet na rozvoji i za hranicemi České republiky. A myslím, že v tomhle tom jsme fakt s agenturou a s MZV víceméně v souladu. Takže teďko je potřeba najít příznivce i na té politické scéně, kteří pochopí, že ty mezinárodní závazky třeba nejsou opravdu jenom formalitou, anebo že nejde o rozkrádání státního rozpočtu a že to je právě příležitost, jak ukázat, že Česká republika je kvalitní a spolehlivý partner. Takže snažíme se najít společné cesty. 

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka
--------------------
Tolik Daniel Svoboda z občanského sdružení Development Worldwide.
A my pokračujeme v debatě. Se mnou ve studiu je naopak Ondřej Horký z Ústavu mezinárodních vztahů, Tomáš Tožička z platformy Česko proti chudobě a také zástupce ředitele České rozvojové agentury Martin Náprstek. Ten chce jako první reagovat na slova Daniela Svobody. V podstatě jsem tam zaznamenala tak zhruba tři nějaké "výtky". 

Martin NÁPRSTEK, zástupce ředitele, Česká rozvojová agentura
--------------------
Tak, uvidím, jestli se trefím, já bych chtěl především reagovat na to, co řekl Daniel Svoboda ohledně většího zapojení třeba českých expertů. Nebo České republiky obecně na té mezinárodní donorské úrovni. To je opravdu něco, co si uvědomujeme jako dlouhodobý nedostatek. Zmínil to i Tomáš Tožička. Samozřejmě, že naším cílem je primárně dostat se co nejblíž k těm cílovým skupinám. Nejlépe se rozvojová spolupráce pochopitelně dělá v místě, kde se ta pomoc má odehrávat. Ale ono se to týká i toho, že skutečně Česká republika dlouhodobě má poměrně nízké zastoupení svých občanů, svých expertů v různých mezinárodních organizacích. Ať už se týká Agency OSN nebo třeba pracovníků delegací Evropské komise v jednotlivých zemích. A to si myslím, že je jeden z velmi významných momentů, které by se měly neustále připomínat a akcentovat. A snažit se dostat české odborníky do těchto organizací, protože jednak mohou být prospěšní díky své expertíze a jednak pochopitelně mohou díky tomu získat spoustu zajímavých informací, které se potom České republice mohou, mohou hodit. Daniel Svoboda zmínil i výběr těch prioritních a projektových zemí, konkrétně Vietnam. Já si myslím, že to není tak zlé, že třeba konkrétně z Vietnamu neodcházíme bouchnutím dveřmi. V koncepci zahraniční rozvojové spolupráce, která byla přijata v roce 2010 a měla by mít v podstatě platnost na nějakých 5 až 7 let, tak Vietnam je zařazen do skupiny, kde ta rozvojová spolupráce bude nějakým způsobem transformována. V té klasické podobě bude možná trochu utlumována, ale bude, budeme se snažit o to, aby právě jsme s Vietnamem mohli rozvíjet to, v čem jsme, v čem jsme dobří. Tedy sdílení nějakých zkušeností z transformačního procesu. Určité sdílení nějakého technického know how. Vietnam v tuto chvíli není typická rozvojová země. Vietnam je velice rychle, dramaticky se rozvíjející asijský tygr. Takže tam si myslím, že mluvit o klasické rozvojové spolupráci zaměřené na redukci nebo na boj proti chudobě nemusí být úplně, úplně relevantní. Ve Vietnamu žije mnoho milionů chudých lidí, pochopitelně, ale ta země už produkuje takové bohatství, že teoreticky je schopna se s tím vypořádat sama. A jenom ještě krátká poznámka na závěr. Zahraniční rozvojová spolupráce je integrální součástí zahraniční politiky, je to obsaženo v koncepčních dokumentech české zahraniční politiky. A můžeme jen doufat, že její význam poroste. Ale ono to jsou jaksi spojité nádoby. Zahraniční politika v České republice nepatří k těm úplně nejvýznamnějším tématům nějakého politického diskurzu. Pro nás, kteří se v tomto oboru pohybujeme, je to pochopitelně škoda. A moc bysme si přáli, aby zahraniční politika a vůbec nějaké uvědomění si, že Česká republika je součástí Mezinárodního společenstvím, a to širšího mezinárodního společenství, tak aby toto povědomí rostlo a sílilo. 

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka
--------------------
Máte samozřejmě pravdu. Pokud hovoříte obecně o tom uznání zahraniční politiky České republiky směrem ven. Ještě se to samozřejmě liší, pokud hovoříme o vztazích mezi Británií a Českou republikou například a tak dále. Nicméně ani jsem nepředpokládala, že vy byste mohl z pozice instituce, která je jaksi zaštítěna nějakým způsobem státu, byť tím nejvíce kritickým směrem k té politické vůli. Ale Česká rozvojová agentura byla mezi úřady na eventuální zrušení. My jsme se o tom bavili předtím, vy jste říkal, že se tam objevily téměř všechny ty úřady. V každém případě v neziskovém sektoru to vzbudilo jakési obavy, protože ta akcentace právě té rozvojové humanitární pomoci patří opravdu k těm, k těm nejméně teď výrazným. Samozřejmě i v ohledu na to, jaké naše země má v současné době problémy. Jak vy můžete posílit svoji potřebnost, lobbing, jak toho můžete dosáhnout eventuálně i spoluprací s neziskovým sektorem? 

Martin NÁPRSTEK, zástupce ředitele, Česká rozvojová agentura
--------------------
Tak, my určitě nechceme svoji "nezbytnost" nebo potřebnost zvyšovat nějakým umělým násilným způsobem. Já, jak už jsem hovořil o té zahraniční politice, nechtěl jsem být kritický, spíš jsem chtěl vyjádřit naději, že by role zahraniční rozvojové spolupráce a celkově zahraniční politiky mohla být více akcentována. Hlavně více diskutována. Aby se z toho nestal, nestal obor pro pár málo zasvěcených odborníků a veřejnost v podstatě nebyla schopna vnímat, kde se tedy Česká republika ve své zahraničně politické orientaci nachází. Také by samozřejmě bylo dobré, aby tam existovala nějaká delší kontinuita. Co se týká funkcí a existence České rozvojové agentury, ta je bytostně spjata s programem zahraniční rozvojové spolupráce. Program zahraniční spolupráce, zahraniční rozvojové spolupráce na vládní úrovni mají dnes bez výjimky všechny vyspělé země. To znamená, pokud existuje program rozvojové spolupráce, musí pochopitelně k tomu existovat i nějaké nástroje, jak uvést idee do praxe. Česká rozvojová agentura vznikla právě proto, aby naplňovala tu praktickou stránku zahraniční rozvojové spolupráce. Nikoliv tedy zahraniční politiku. My jsme implementační agentura, staráme se o projekty, snažíme se realizovat projekty v rozvojových zemích. A pokud bude existovat vládní program zahraniční rozvojové spolupráce, tak doufáme, že bude v nějaké podobě existovat i Česká rozvojová agentura. 

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka
--------------------
Říká Martin Náprstek. Teď dotaz na Tomáše Tožičku, Ondřeje Horkého. Jak vy vnímáte naplňování těch mezinárodních závazků směrem z České republiky k těm zemím, k nimž se zavazovala, protože se vedou spory mezi tím, že Česká republika se, Česká republika se dříve zavázala, že její příspěvek na rozvojové a humanitární projekty bude do roku 2015 navýšen na 0,7 hrubého národního důchodu. Pak ten příslib změnila na 0,33 hrubého národního důchodu. Což je takový limit, který je pro ty vstupující země, kterými tedy Česká republika je. Tak vůbec, jak plníme ty mezinárodní závazky, to je jedna věc? Jak vy vnímáte, a už jste to naznačili, tu politickou akcentaci a to, jak politici vnímají právě tuto oblast? A třetí dotaz, který taky zmínil Daniel Svoboda, se týká výběru těch priorit a toho, jak Česká republika dokáže nebo nedokáže na té mezinárodní úrovni jednat i s donory, jak aktivní či pasivní je. Nevím, kdo z vás chce začít? Díváte se na sebe, tak já vás vyzvu. Tak, Tomáš Tožička. 

Tomáš TOŽIČKA, Česko proti chudobě
--------------------
Tak, k tý zahraniční rozvojový spolupráci nebo vůbec obecně k tý zahraniční politice. Já si myslím, že nám jako Český republice v zahraniční politice, to se tak trochu rýmuje, chybí hlavně sebevědomí. Že Česká republika prostě má nějaké zkušenosti, má nějakou historii, ať už se nám to líbí nebo ne, a na základě té, těch zkušeností a té historie bychom měli postupovat. Myslím si, že to východisko, které jsme měli v 90. letech, bylo velmi dobré a bohužel se nám to nepodařilo dostatečně využít. Velmi často tady zaznívá to, že jsme malá země a ne dost bohatý, nebo já nevím. Ale jsme země velká jako Holandsko nebo Belgie. Občanama jako Norsko třeba, kteří jsou mnohem a mnohem aktivnější. A pořád patříme mezi ty nejbohatší země na týhle planetě. Jsme asi třetí, 34. země takhle hodnocená podle Světový banky. Takže skutečně, skutečně ty možnosti k tomu, abychom sebevědomě s nějakou ucelenou zahraniční politikou vystupovali, což se bohužel neděje. Pokud jde o ty závazky, tak těch 0,7 procenta HDP to mělo, nebo HND mělo bejt naplněno už vlastně v roce 1980, protože jsme se k tomu zavázali v roce 1971. Pak ty diskuse pokračovaly. A já myslím, že je zbytečný to rozebírat, protože i ten snížený závazek, který máme, asi, asi nedocílíme. Zase, zaznělo tady od vás, že máme finanční problémy. Ve finančních problémech se dneska nachází celý svět. A právě jako ta, ta otázka je vlastně multiplikační. Velká Británie, Spojené státy a další země, které jsou si vědomy a drží tu odpovědnost, nebo jak říkám,i ty jako Holandsko, Belgie, Lucemburk, když budeme mluvit o těch menších, Norsko, Dánsko, tak ty jsou si vědomy, že ten efekt je multiplikační. Pokud prostě dovolíme, aby na jedné části, nebo na velké části planety existovala obrovská chudoba, pak těžko můžeme si představovat, že ta ekonomika, která je dneska globálně propojená, se nějakým způsobem, se nějakým způsobem zvedne. Takže tady samozřejmě jde i o tyhle pragmatické věci. I když bych byl nerad, aby se to redukovalo jenom na ně, protože samozřejmě ta, ta otázka solidarity, integrace toho celého světového systému, to, že prostě dneska žijeme v době, kdy takřka třetina planety vaří jenom na biomase, že jedna, nebo takřka 2 miliardy lidí nemají vůbec přístup k elektrice. To jsou věci, které prostě musíme řešit, pokud chceme ten mezinárodní rozvoj nějakým způsobem posunout. A jak říkám, týká se to i nás, protože nemůžeme se spoléhat, tak jak to dělá naše obchodní a částečně i zahraniční politika, že prostě budeme nějakým dalším státem Spolkové republiky Německo a budeme závislí jenom na našem exportu do Německa. Takže tam si myslím, že skutečně je čas na to začít se chovat sebevědomě v té mezinárodní politice. Reflektovat ty mezinárodní závazky. A stát se aktivním aktérem, ať už v Evropské unii, která samozřejmě na té mezinárodní úrovni představuje toho hlavního hráče a my jsme jako součást. Není to my a oni jako ona Evropská unie a my jako Česká republika. Tady prostě my jsme součástí Evropské unie a my, pokud chceme být jejími platnými členy, tak musíme tvořit tu politiku. Ale zároveň i v těch bilaterálních vztazích s těmi třetími zeměmi můžeme hrát mnohem aktivnější roli. 

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka
--------------------
Tomáši Tožičko, jak vnímáte v souvislosti s dlouhodobou strategií a plánováním rozvojové humanitární pomoci třeba taková rozhodnutí české zahraniční politiky jako je rušení některých ambasád v afrických zemích? 

Tomáš TOŽIČKA, Česko proti chudobě
--------------------
No, tak děkuju za tu otázku. Protože to si myslím, že je naprosto fatální omyl. Který když se teda dostaneme k té politické, k té politické rovině, tak si možná můžeme vzpomenout na ten odkrytý rozhovor mezi, mezi prezidentem Sarkozym a premiérem Topolánkem, kdy se mluvilo vlastně v zákulisí o tom rozdělení těch rolí, kdy jako premiér Topolánek říkal, že my se budeme věnovat teda těm balkánským zemím a Francie těm africkým. Což mi připadalo opravdu jak z nějaké špatné pohádky, kde měnil, měnil až vyměnil. Tak vlastně teď se ukazuje, že ta Afrika je vlastně kontinentem, který je nezbytný pro rozvoj i těch dalších zemí. Protože prostě ty suroviny dochází a teď je otázka, jak ten přístup k surovinám v Africe bude zajištěn. A také, a to je pro nás jako pro nevládní organizace, ale myslím, si, že i pro spoustu, pro spoustu národních politik důležité, jakým způsobem se bude s tou Afrikou v tuhle chvíli pracovat. Protože je otázka, jestli budeme dál pokračovat v nějakém neokoloniálním modelu, nebo neo neokoloniálním modelu typu Čína, anebo jestli skutečně pomůžeme Afričanům, aby ze svého kontinentu udělali, udělali konečně sebevědomý a fungující, fungující stát. Takže já si myslím, že, že je nutné se na tu Afriku dívat nejenom jako na ten nejpostiženější region. Protože právě proto, že oni mají ty suroviny, právě proto tam dochází k těm konfliktům. Proto je udržována válka třeba v demokratické republice Kongo. A my teď potřebujeme prostě ten kontinent nějakým způsobem stabilizovat. Dosáhnout nějaké, nějaké úrovně vymahatelnosti lidských práv. A to prostě není možné bez politického vlivu. Protože pokud to necháme jen na tom privátním sektoru, tak to bude vypadat tak, jak to vypadá, protože ten má samozřejmě zájem jenom na tom, aby odtamtud dostal co nejvíc s co nejmenšími náklady. 

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka
--------------------
Ondřej Horký z Ústavu mezinárodních vztahů. 

Ondřej HORKÝ, Ústav mezinárodních vztahů
--------------------
Já bych s mnohými věcmi, co říkal Tomáš Tožička souhlasil. Myslím že tady je opravdu důležité zdůraznit tu českou rovinu. Tady prostě většina politické scény má pocit, že v takové kotlině že je plno věcí, které se týkají zahraničí, se nás netýkají. Shodou okolností dneska vlastně Mezinárodní měnový fond snížil odhady růstu pro Českou republiku v závislosti právě na tom, jak je závislá na exportech do západní Evropy. Takže samozřejmě i z hlediska těch exportních nebo obchodních zájmů České republiky, tak samozřejmě je nějaká diverzifikace právě třeba do těch rychle rostoucích zemí Asie nebo Latinské Ameriky. Ale taky takových zemí, které se nacházejí i v subsaharské Africe. Takže ono není potom divu, že zkrátka ty závazky, finanční závazky na poskytování rozvojové pomoci, tak nejsou naplňovány. Tomáš Tožička vlastně takovej, zmínil takový globální závazek 0,7 procent HDP. Konkrétně pro Českou republiku, nebo pro Evropskou unii, tak vlastně už teďka jakoby propadl závazek 0,17 procent HDP, který měl být vlastně splněný v roce 2010,. Česká republika byla, pokud se nemýlím, 0,12. A vypadá to, že ten podíl bude dál stagnovat. Přitom už v roce 2015, to je za tři roky, by měla dosáhnout 0,15 procent. Ale zároveň mám trochu pocit, že taková ta diskuse a určitou vinu má také na tom, nebo do jisté míry v minulosti měl i nevládní organizace, neziskový sektor. Tím, že dával velký důraz právě na to, na ty finanční, finanční prostředky. Přitom osobně vnímám rozvojovou spolupráci spíš jako takový určitý prostředek právě pro to, aby nějaké vnímání vůbec problému globálního, jeho samotné existence, aby se nějakým způsobem právě dostalo více do povědomí veřejnosti, aby veřejnost také v souladu s tím třeba se rozhodovala, i politicky ve volbách, aby se angažovala sama do třeba dárcovství a podobně. Takže v tomhle bych viděl tu hlavní roli. 

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka
--------------------
Je na místě v tomhle okamžiku, kdy my jsme nějakých 21 let po revoluci, to srovnání s Nizozemím, třeba, Belgií, což vždycky je dobré mít lepší vzor než ten, který naopak nás může omluvit z nějaké nedostatečnosti? Ale jak jsou na tom země post totalitní té střední a východní Evropy ve srovnání s námi? Protože se potýkají s podobnými problémy jako my a potom možná neumí ani dostatečně akcentovat nejenom směrem k veřejnosti, ale i nějaká, nějaká lobbistická úroveň neziskových organizací a veřejnosti směrem k těm politikům. Vytvořit prostě ten oboustranný nátlak. 

Ondřej HORKÝ, Ústav mezinárodních vztahů
--------------------
To samozřejmě souvisí se stavem občanské společnosti v té, v té které zemi. A otázka je, jestli má smysl se nějakým způsobem třeba srovnávat s baltskými zeměmi, které musely ty systémy budovat opravdu na zelené louce a jejich zapojení dříve do, vlastně do globálního či třetího světa tehdy působilo pouze skrz Sovětský svaz. Takže tam samozřejmě to povědomí se buduje mnohem, mnohem pomaleji. Ale je to právě o to důležitější, že nemůžeme tvrdit, že jsme vlastně nějakým způsobem méně zapojení do globální ekonomiky, do globální politiky než ty bývalé koloniální mocnosti a vymlouvat se na to, že jsme třeba neměli žádné kolonie a nemáme tedy žádnou povinnost vůči, vůči rozvojovým zemím. To zapojení je stejné, stejným způsobem je Česká republika zapojená třeba do zemědělské politiky, která svými dotacemi vytlačuje a doslova ničí a drtí farmáře v subsaharské Africe nebo v Latinské Americe. Teď se bavíme o případy o tom, jak se tu například domlouvají dohody s Latinskou Amerikou, takže vlastně exporty dotovaného mléka z nadprodukce Evropské unie, tak by vlastně dál jako ničily farmáře na severu Latinské Ameriky. A to jsou věci, které jsou svým způsobem mnohem, mnohem důležitější než to, co se vlastně realizuje za ty, řekněme, půl miliardy projektů České rozvojové agentury. Těmi opravdu, i když je to, se zdá jako velká částka, tý půl miliardy opravdu není, na zemi žije přes 7 miliard lidí, takže tím vlastně zkrátka žádné změny, trvalé změny nedosáhneme. Takže já osobně vidím na tu rozvojovou spolupráci a tu důležitost té politické úrovně k tomu, abychom se třeba dostali alespoň na takovou úroveň jako třeba, myslím, 11 zemí vlastně starých členských zemí, které mají ve vládě, v kabinetu mají ministra nebo ministryni, který, nebo která má na starosti rozvojovou spolupráci. A v případě, že například ministr nebo ministryně zemědělství či průmyslu a obchodu začnou prezentovat nějaké návrhy, nebo ministerstvo financí, tak tam na vládě bude někdo, kdo může zvednout tu ruku a říct, podívejte, ale my víme, že ty dopady na ty nejchudší budou takové a takové. 

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka
--------------------
Říká Ondřej Horký z Ústavu mezinárodních vztahů.
Do konce pořadu nám zbývá asi 12, 13 minut. Pánové, já teď opět vrátím slovo, já teď opět vrátím slovo zástupci ředitele České rozvojové agentury. Dotaz na vás, Martine Náprstku, jakým způsobem se tedy rozhoduje o těch prioritních zemích a také prioritně o tom, zda ta suma, kterou, o níž tedy česká vláda rozhodne, bude určena spíše na humanitární nebo tu rozvojovou pomoc? 

Martin NÁPRSTEK, zástupce ředitele, Česká rozvojová agentura
--------------------
Co se týká výběru zemí, tak my jsme si prošli už vlastně dvěma takovými kolečky výběru prioritních zemí. Jedna, nebo ta první se odehrála vlastně v letech 2004 - 2005. Ta druhá 2009 - 2010. V podstatě se dá říct, že je to rozděleno do několika dílčích kritérií. Ta země se sleduje s ohledem na to, jak si třeba ekonomicky a sociálně vede, sledují se žebříčky, index lidského rozvoje a podobně. Vedle toho ale právě v té poslední vlně 2009 - 2010, tak se dbalo i na to, jakým způsobem se třeba v té zemi daří či nedaří korupci. Sledoval se žebříček Transparency International. Sledovalo se dodržování lidských práv podle dat z organizace Freedom House. Takže ten poslední seznam, kde tedy je v těch nejdůležitějších zemích Afghánistán, Bosna a Hercegovina, Etiopie, Moldavsko a Mongolsko, tak se dá říct, že v podstatě dvě země patří mezi nejchudší, mezi ty nejméně rozvinuté země. Mongolsko je těsně pod hranicí těch opravdu nejchudších zemí. A Moldavsko na tom, ani Bosna a Hercegovina také na tom nejsou nijak zvlášť dobře. Takže to klíčové kritérium je opravdu, jak si ta země nějak ekonomicky a sociálně stojí. Velmi důležitou roli ale pochopitelně hraje i nějaká tradice vzájemných vztahů. Mezi Českou republikou a těmito zeměmi. Já už jsem to chtěl zmínit, když jsme se tady bavili třeba o roli České republiky ve světě a jakým způsobem můžeme využívat některá pozitiva z minulosti. Českou vzdělávací soustavou, nebo předtím československou vzdělávací soustavou prošly desítky tisíc občanů rozvojových zemí. 

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka
--------------------
Včetně těch v Africe ... 

Martin NÁPRSTEK, zástupce ředitele, Česká rozvojová agentura
--------------------
Včetně těch v Africe, pochopitelně. 

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka
--------------------
... kde ta tradice je a přitom se tam ruší ty ambasády. 

Martin NÁPRSTEK, zástupce ředitele, Česká rozvojová agentura
--------------------
Několik desítek občanů rozvojových zemí, kteří se účastnili programu vládních stipendií už v podstatě někdy od 60. let 20. století, nebo možná od 50. let 20. století. Já si myslím, že tam je také ohromný potenciál. Lépe a poměrně systematicky využívat lidi, kteří u nás vystudovali, kteří si zvýšili svoji odbornost, zpravidla tady získali vysokoškolské vzdělání. Tam si myslím, že na tom ještě můžeme velmi, velmi účinně zapracovat. Prakticky každá vyspělá donorská země s těmito svými stipendisty, studenty nějakým způsobem pracuje. A já si myslím, že to opravdu skýtá velký, velký potenciál. My když se s těmi lidmi někde setkáváme v zemích jak je Etiopie, Vietnam, Angola a podobně, tak vzpomínají v tom nejlepším na léta strávená studiem v České republice nebo v Československu. A velmi často jsou to lidé, kteří zastávají významné posty v rámci státní správy. Výjimkou nejsou ministři nebo náměstci ministrů. Takže tam si myslím, že je to další střípek do mozaiky toho, jak by Česká republika mohla zvýšit svoji vážnost. Mohla zvýšit svůj význam. A jak také, zcela pragmaticky řečeno, se Česká republika, a to neplatí jenom o rozvojové spolupráci, ale platí to třeba pro export, jak se může dostat k zajímavým informacím. Případně zajímavým zakázkám. Nejsme tak velká země na to, abysme si mohli dovolit ztrácet lidi, kteří nějakým způsobem prošli naší vzdělávací soustavou, kterým jsme poskytli nějaký benefit. A kteří na nás v dobrém vzpomínají. 

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka
--------------------
Kdo za Českou republiku na té mezinárodní úrovni vyjednává? Teď se samozřejmě bavím zejména o donorech. 

Martin NÁPRSTEK, zástupce ředitele, Česká rozvojová agentura
--------------------
Otázka pro koho? 

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka
--------------------
No, to můžete se jí chopit. Protože ta otázka je taky velmi důležitá. Samozřejmě souvisí s tím, jak obratní jsme, jak můžeme být. Já nevím, kdo z vás na to chce reagovat. Protože tak vy nám to řeknete opravdu jakoby za tu státní správu, pánové na to můžou reagovat. Nakolik to jsou spojené nádoby, nakolik třeba na těch mezinárodních jednáních jsou přítomni vedle zástupců ministerstva zahraničních věcí, nebo agentury také zástupci třeba neziskového sektoru. 

Martin NÁPRSTEK, zástupce ředitele, Česká rozvojová agentura
--------------------
Já vám to můžu říct za ten malý segment zahraniční rozvojové spolupráce. A to jenom za oblasti, které se týkají přímo České rozvojové agentury, protože, jak už bylo naznačeno, my jsme součástí ministerstva zahraničí, ale existuje zde jistá dělba práce. My se zabýváme skutečně konkrétní implementací rozvojových projektů a ministerstvo zahraničních věcí má na starosti tvorbu politik, to, abysme byli nějakým způsobem koherentní s tím, co se v rámci politik rozvojové spolupráce odehrává. Takže na těch důležitých jednáních pochopitelně Česká republika zastoupena je. Účastní se jich. Tam je spíš otázka jiná, jaký máme manévrovací prostor. Právě vzhledem k tomu, že česká zahraniční rozvojová spolupráce je sice významným oborem v rámci nových členských států, si myslím, že si vedeme absolutně nejlépe, jak co se týká institucionálního uspořádání, tak se dá v podstatě říct i nějakých finančních alokací. Ale pochopitelně v porovnání s tou "starou Evropou" se ještě musíme hodně učit. Ondřej určitě zareaguje. 

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka
--------------------
Máme, ano, ano, máme kolem 5 minut do konce. Ondřej Horký. 

Ondřej HORKÝ, Ústav mezinárodních vztahů
--------------------
No, já bych chtěl říct, že samozřejmě Česká republika už jenom tím, že je členkou Evropské unie, tak se samozřejmě těchto jednání účastní. A vlastně má stejný hlas, má jednoho člověka v radě tak jako Británie nebo Francie. Takže samozřejmě ten prostor tady je. A je tady velký prostor pro to, aby se třeba mohly také vytvářet určité koalice nové členské země. Já bych se vrátil, a ono to také souvisí s tou otázkou vlastně výběru zemí. A tam jsou zkrátka ty země zatím autonomní a často ty důvody pro výběr té či které země jsou velice náhodné. Například Zambie, která jakoby vypadla z toho seznamu těch prioritních zemí, kde Česká republika byla celkem významná v tom regionu, bylo tam málo donorů, tak se vlastně přemístila z důvodu, že byly, že tam není ambasáda, tak se přesunula do Etiopie. A Etiopie například je velice problematická země, je to obrovská země, kde opravdu s těmi pár miliony Česká republika těžko něco změní. A další problém je, že to je v podstatě stále utužující se diktatura. Takže tam se také pro českou zahraniční politiku kladou dost velké problémy. Máme dále spolupracovat s vládou, která velice silně potlačuje opozici, v zemi, kde nejsou dodržována lidská práva a zároveň poskytovat rozvojovou spolupráci, to jsou zkrátka nové problémy, které, které to zapojení České republiky otevírá. A vůbec, my tady vlastně jsme mluvili, hodnotili jsme pozitivně celkovou tu koncentraci české rozvojové spolupráce. Ale myslím, že je důležité zdůraznit, že v tom celkovém evropském kontextu se ta koncentrace dále vlastně nedaří. A pořád tady máme právě země, které mají, jednají prostě s desítkami jednotlivých zemí, multilaterálních donorů, mezinárodních organizací. Musí vyřizovat se všema různé papírování, zkrátka i samo o sobě tohle je obrovský byrokratický ... 

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka
--------------------
Aparát. 

Ondřej HORKÝ, Ústav mezinárodních vztahů
--------------------
... dopad, strašně moc různých projektů. A samozřejmě potom se to tříští a není to efektivní. A je to potřeba vlastně dále, dále koncentrovat. Stejně tak například ten problematika stipendií. Pořád i ta česká stipendia vlastně podporují únik těch vlastně nejnadanějších lidí z těch rozvojových zemí, protože často z nich tady v České republice zůstane. Takže si myslím, že čím dál ta větší cesta, kterou by si rozvojová spolupráce včetně české měla ubírat je to, podporovat vlastně přímo na místě místo toho, než platit studenty tady v České republice, aby tady zůstali, tak podporovat přímo vysoké školy na místě. 

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka
--------------------
A Tomáš Tožička z platformy Česko proti chudobě, která sdružuje 40 neziskových organizací, poslední prostor pro vás. V čem vy vidíte tedy nějakou možnost i pro vás, na co se teď soustředit v nejbližší době, na co čekáte? 

Tomáš TOŽIČKA, Česko proti chudobě
--------------------
No, tak já si myslím, abychom to teda zakončili na tý politický úrovni. Já si myslím, že základní, o čem bychom se měli bavit, je hledat skutečně vin, vin řešení. Protože rozvojová spolupráce přes to všechno, co jsme tady říkali, prostě nemůže plnit nějakou podporu český ekonomiky jenom čistě bejt orientována na to, že bude podporovat nějakou jinou českou zahraniční politiku. Jde o to, aby Česká republika podporovala ty země, který prostě neměly takový štěstí jako jsme měli my. Tak jako my jsme v 90. letech dostávali obrovský prostředky, který byly větší než, než rozvojová spolupráce, kterou dávaly evropský země. Který dávaly zemím přistupujícím do Evropské unie, takže jako my jsme byli obrovským příjemcem, proti tomu nějaká Zambie nebo Etiopie jsou vlastně jako legrační proti tomu, co jsme dostali my. Takže i my máme nějakou odpovědnost tohle to udělat. Samozřejmě je tady nějaká solidarita, že já třeba a spousta dalších lidí si asi nepřejeme, aby třetina planety žila v absolutní chudobě. A teď je otázka, co s tím můžeme dělat, takže na tý politický úrovni bychom si měli uvědomit, že pokud my poskytujeme tuhle spolupráci, tak to skutečně dělat na tý úrovni, aby co nejvíc těch peněz šlo na podporu těch nejchudších, aby co nejvíc peněz šlo na podporu toho celkovýho mezinárodního rozvoje, kterej potažmo pomáhá i nám. A to ať už po tý stránce politický, že Česká republika se stane důvěryhodným a ... 

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka
--------------------
Silným partnerem. 

Tomáš TOŽIČKA, Česko proti chudobě
--------------------
... silným partnerem. A i koneckonců multiplikačně to prostě bude mít pro nás efekt na tý hospodářský rovině. 

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka
--------------------
Říká Tomáš Tožička, který byl společně s Ondřejem Horkým a také Martinem Náprstkem hosty dnešního vydání Studia STOP. Pánové, mockrát děkuji a hezký večer. 

Ondřej HORKÝ, Ústav mezinárodních vztahů
--------------------
Na shledanou. 

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka
--------------------
Děkuji vám, milí posluchači, že jste byli s Českým rozhlasem 6. Vysíláme až do půlnoci, ale dnešní vydání Studia STOP končí a za všechny se loučí a hezký zbytek večera přeje Jarmila Balážová. 

Zvukový záznam pořadu naleznete v sekci iRadio.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou. 


 

Nové články v rubrice

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2019 Český rozhlas