10. října  2012  rubrika: Studio STOP

Stop násilí na seniorech – jedinečný projekt v Česku

Senior. Ilustrační foto - Foto: Fotobanka Stock.xchng

Senior. Ilustrační fotoFoto: Fotobanka Stock.xchng

Dne 1. října tohoto roku spustilo občanské sdružení Život 90 jedinečnou informační kampaň proti násilí na seniorech. Až do konce října bude oslovovat veřejnost po celé České republice. Svým rozsahem a charakterem je první svého druhu. Proč je takové kampaně zapotřebí? Budeme se ptát v dnešním vydání Studia STOP.

Na problematiku násilí a týrání seniorů upozorňuje občanské sdružení Život 90 již od roku 2005. Kampaň se snaží oživit celospolečenskou diskusi i přesto, že senioři nejsou dost oceňováni a nejsou, zejména pro média, zajímavým tématem. Cílovou skupinou jsou lidé, kteří jsou ohroženi různými druhy týrání. Řada z nich totiž týrání nerozpozná, snáší ho a neřeší. To se tato kampaň pokusí změnit. 

O tématu budu hovořit s ředitelem občanského sdružení Život 90 Janem Lormanem, přeji vám dobrý večer. 

Jan LORMAN, ředitel občanského sdružení Život 90
--------------------
Dobrý večer. 

Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ve spojení po telefonu budeme se spoluzakladatelkou České alzheimerovské společnosti a primářkou Gerontologického centra v Praze 8-Kobylisích, která se zabývá geriatrií, medicínou stáří. Ale i dalšími otázkami, které se stářím či postavením seniorů a rodinami pečujících souvisí. Včetně služeb pro seniory. Dobrý večer i vám, paní primářko. Slyšíte nás? 

Iva HOLMEROVÁ, spoluzakladatelka České alzheimerovské společnosti, primářka Gerontologického centra v Praze 8-Kobylisích
--------------------
Dobrý večer, ano, ano. 

Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
Z jakého důvodu, pane řediteli Lormane, kampaň spouštíte? Proč je potřeba takové kampaně? 

Jan LORMAN, ředitel občanského sdružení Život 90
--------------------
Je to z několika důvodů. Za prvé oběti násilí, anebo oběti zanedbávání péče často se domnívají, že to je jejich individuální osud. Dokonce mají i takovou představu, že to musí snášet, protože způsobili určité škody rodině nebo společnosti. Musí samozřejmě se s tím nějak vyrovnávat a dostávají se do pozice těch, kteří nechtějí o tom mluvit. Nechtějí o tom mluvit třeba z důvodu, aby se nezveřejnil takzvaný rodičovský debakl. To znamená, že selhali ve výchově svých potomků. Anebo se bojí dalších trestů, dalších sankcí, to znamená tato skupina těch, kteří jsou obětí těch jaksi činů, ať už prostě se to týká, dejme tomu, nějakého psychologického nátlaku, nebo jaksi přímo fyzického napadání, tak ta skupina skutečně je někde jaksi zasuta, říkáme často, že jsou to hlasy, které neslyšíme. Oni se neozývají. A to je jeden důvod podstatný. Další důvod je ten, že společnost si často nedokáže představit, co se všechno vlastně děje. Ať už je to doma, v domácnostech, anebo ať už je to někde v ústavech, prostě všude, kde jsou prostě staří lidé. A vlastně nedokáží pak ani dostatečně vnímat, že se děje něco, co by potřebovalo jejich zásah, jejich pomoc, nebo nějakým způsobem radu, nebo prostě něco ve prospěch toho, kdo se trápí. Takže to je druhý velmi důležitý důvod. A my jsme hrozně rádi, že právě máme partnera i v Českém rozhlase, protože to je velmi podstatné, aby se to skutečně dozvěděl jaksi, takříkajíc, každý, kdo se jaksi se starým člověkem potká. A to je drtivá většina společnosti. 

Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ještě v tom, promiňte, ještě v tom úvodu, pane řediteli, vy se snažíte na tu problematiku vlastně týrání seniorů, případného násilí, ať psychického nebo fyzického, soustřeďujete již od roku 2005. Pozorujete nárůst těch případů? Vy poskytujete také pomoc v rámci seniorské linky, která je stále více obsazována. Vy nemůžete zmonitorovat identitu volajícího, takže není možné sledovat, jestli opakovaně volají stejní lidé. Nicméně náklady na tu linku se zvyšují. To je pro vás takový ukazatel toho, že je stále hojněji využívána. Od toho roku 2005, co se změnilo? Narostl počet lidí, kteří se hlásí o pomoc, protože jsou týráni, či nějakým způsobem ohroženi psychicky nebo fyzicky? A narostl počet samotných útoků? 

Jan LORMAN, ředitel občanského sdružení Život 90
--------------------
My se nesmíme ptát toho, kdo volá na senior telefon, kdo je, odkud je, adresu a tak dál. Pokud nám to on sám nesdělí. Jestli někdo volá opakovaně, tak to už je něco jiného, to my dokážeme zaznamenat, protože se samozřejmě jaksi s tím případem ta, ta, ten případ se prostě zaznamená a pak s těmi lidmi pracujeme, dejme tomu, prostě jaksi opakovaně, skutečně prostě pak jsou tam případy, které řešíme řadu let. Ale to je, to je, to je jedna záležitost. Vy jste se ptala na to, jestli narostly případy. My určitě víme, že rok 2005 do letošního, nebo do loňského roku počet těch, kteří se na linku senior telefonu obrátili s těmito problémy, vzrostl jednou. To znamená prostě místo, dejme tomu, 150 je to dneska na 300 těchto telefonátů za rok. Jinými slovy, dneska je málo dnů, když to zprůměruji, málo dnů v roce, kdy nám někdo nevolá, že se něco takového děje. Já teď nemluvím jenom o obětech. Já mluvím prostě i o těch, kteří si toho všimli a prostě zavolali, že se někde děje něco, čeho bychom si měli prostě všimnout. 

Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
Připomeňme, že na senior linku, která má číslo 800 157 157, kterou provozuje právě občanské sdružení Život 90, se obracejí senioři všech věkových kategorií. A to znamená netýká se to pouze vybrané skupiny, takže pracovníci linky se setkali s násilím na lidech, kterým je 60, stejně tak jako s násilím u lidí, kterým je přes 90 či mnoho přes 90. Dejme příležitost dalšímu hostu paní primářce Ivě Holmerové, která řídí Gerontologické centrum v Praze 8-Kobylisích. Vy máte bohatou zkušenost s prací se starými lidmi. Lidmi, kteří trpí různými druhy nemocí i týkajících se stáří. Ale jak vy jste zareagovala na informace o spuštění této kampaně? A jak vnímáte počet starých lidí, kteří jsou cílem nějakého násilí? Je to číslo pro vás alarmující? 

Iva HOLMEROVÁ, spoluzakladatelka České alzheimerovské společnosti, primářka Gerontologického centra v Praze 8-Kobylisích
--------------------
Já si myslím, že ta čísla jsou skutečně alarmující. Je to, že to je opravdu velice závažný problém, který je do značné míry skrytý. Tak jako ostatně veškeré násilí v rodinách. Ať se týká jakékoli, jakékoli věkové skupiny. Ať je to vůči dětem, nebo v rámci partnerských vztahů, nebo vůči starým lidem. U těch starých lidí je tam významné ještě to, o čem mluvil pan magistr Lorman. A sice to, že vlastně ti staří lidé jsou ne často, ale jsou zpravidla zřejmě nejčastěji jaksi ubližováni, týráni někým, okruhy jejich blízkých. A oni samotní mají pocit jakéhosi debaklu, debaklu co se týká vztahů, co se týká výchovy a podobně. Takže ještě o to více se ten fenomén skrývá. To je myslím, to je prostě myslím velice závažné, a proto je nesmírně důležité, že se tahle ta kampaň rozpoutala, že se o tom fenoménu hovoří. Já bych chtěla říci, že se musí hovořit také samozřejmě o jiných věcech, které souvisejí s vyšším věkem a s problémy stáří, anebo s radostmi stáří. Ale určitě prostě o těch skrytých fenoménech, kam patří také prostě špatné zacházení se starými lidmi, o tom bychom mlčet neměli. 

Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jakou zkušenost máte vy z toho vašeho zařízení, třeba s lidmi, kteří k vám přijdou, vaši pacienti. Zažili něco takového? Anebo se vůbec nesetkáváte s těmi případy přímo v praxi? 

Iva HOLMEROVÁ, spoluzakladatelka České alzheimerovské společnosti, primářka Gerontologického centra v Praze 8-Kobylisích
--------------------
Ono těch typů, ono těch typů zacházení špatného, nebo týrání je několik, že jo. Jedná se o zneužívání finanční, materiální, ekonomické, také psychologické, až po samotné fyzické a sexuální. Já se musím přiznat, že my třeba v rámci České alzheimerovské společnosti se setkáváme zpravidla s pečujícími rodinami, s rodinami, které se nesmírně krásně starají, které se vyčerpávají až tou péčí a podobně. To je jedna stránka mince. Na druhou stránku, na druhou stranu se musím přiznat, že samozřejmě jsme se setkali s rodinami, a jaksi pravidelně, neříkám zpravidla, ale s určitou pravidelností se setkáváme také s rodinami nepečujícími, s rodinami, kde jsou různé konflikty, které se řeší na úkor starých lidí, kde jsou třeba bytové problémy, které se řeší na úkor starých lidí. A musím se přiznat, že jsme také řešili a dokonce oznamovali i státnímu zástupci příklad, případ sexuálního zneužívání ve vyšším věku. Ono bohužel, nebo ne snad bohužel, prostě stáří je normální etapa života, staří lidé jsou normální dospělí lidé a prostě patří sem všechny fenomény, včetně těch fenoménů negativních. 

Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak je to s případy vyhoření pečujícího personálu, či pečující rodiny, jakou máte zkušenost s tím, jak se často takové situace vyskytují a jak se dají napravit? 

Iva HOLMEROVÁ, spoluzakladatelka České alzheimerovské společnosti, primářka Gerontologického centra v Praze 8-Kobylisích
--------------------
Ta péče, ta péče o seniory, zejména seniory třeba postižené demencí nebo nějakým takovým obdobným závažným onemocněním je nesmírně náročná a vyčerpávající. A samozřejmě k tomu fenoménu totálního jaksi vyhoření, vyčerpání dochází. Dochází k němu pravidelně, pokud ti lidé nemají nějakou oporu ve své rodině, nějakou podporu třeba ze strany služeb. A my víme, že těch služeb je nesmírně málo. Těch služeb, které by skutečně tyhle ty potřeby uspokojovaly. To je otázka těch rodinných pečujících. Takže já si myslím, že prostě vůči rodinným pečujícím má naše společnost obrovský dluh zatím. A víme, že prostě 80 procent lidí nějakou závažnou disabilitou zůstává ve svém rodinném prostředí a pečují zejména rodinní příslušníci. A je to mnohdy obdivuhodné. Ta vaše otázka taky se týká toho, jakým způsobem, nebo do jaké míry se týká fenomén vyhoření lidí, kteří pečují profesionálně. Samozřejmě také se to týká, také se s tím setkáváme. A já vám musím říci, že já osobně považuji také jako situaci profesionálních pečujících za obrovský problém naší společnosti. Protože jsou to zpravidla ženy, které pečují, jsou to ženy, které pečují v podstatě za minimální platy. A vykonávají nesmírně těžkou práci. A řekla bych, že současné mediální tlaky bohužel jaksi spíše zdůrazňují takové ty negativní aspekty jejich péče, takové to ocenění alespoň prostě, když už ne tedy materiálního, alespoň nějaké takové ocenění formální, nebo pochválení. To tady se v tomhle tom resortu nesmírně, nesmírně postrádá. Oni by si to velmi zasluhovali. My máme mnoho, několik výzkumných projektů, které se zabývají problematikou třeba dlouhodobé péče. Do těch zařízení docházíme. A skutečně až překvapivě se setkáváme s naprostou většinou lidí, kteří pracují zpravidla v nesmírně těžkých podmínkách, odvádějí nesmírně těžkou práci, která je zpravidla velmi špatně hodnocená. Takže tam si myslím, že by se síly naší společnosti měly také trošku napřít a upřít trošku jaksi více té pozitivní pozornosti. Nejenom prostě ze strany médií hledat skandály. Ne, prostě tak, jak bychom měli podporovat rodinné pečující, tak by to mělo být také s těmi profesionálními, včetně vzdělávání a podobně. 

Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co by situaci pečujících rodin i profesionálů zlepšilo? Myslím konkrétně. Nějaké třeba 2 body u každé té skupiny, které by bylo potřeba, aby se staly. Vy jste všeobecně popsala tu situaci, s tím se jistě dá souhlasit. Ale z hlediska praktického. Iva Holmerová. 

Iva HOLMEROVÁ, spoluzakladatelka České alzheimerovské společnosti, primářka Gerontologického centra v Praze 8-Kobylisích
--------------------
Já si myslím, že jedním takovým konkrétním výstupem nebo předpokladem je třeba například to, abychom měli fungující plán Alzheimer, který by zakotvoval určitá konkrétní opatření, která se týkají právě lidí s demencí, jejich rodinných pečujících a také služeb. A aby prostě tam byly stanoveny konkrétní povinnosti a konkrétní výstupy. A potom ono se hovoří vždycky o penězích a jenom o penězích. Je mi to líto, že o nich také budu hovořit, ale myslím si, že skutečně tento sektor péče o seniory, dlouhodobé péče je tak chronicky podfinancován, že už prostě tady šetřit, že racionalizovat nemůžeme a musíme skutečně vynaložit víc prostředků. 

Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
Zeptejme se ještě také ředitele občanského sdružení Život 90 Jana Lormana, který stojí se svým týmem společně za kampaní proti násilí na seniorech. Tak, pane řediteli, chtěl byste doplnit, co zásadního chybí v současné době, aby byla lepší situace pečujících jak v rodinách, ta profesionálů? 

Jan LORMAN, ředitel občanského sdružení Život 90
--------------------
Tak, já začnu rodinami. A tady se domnívám, že musí existovat mnohem větší počet a samozřejmě i lepší kvalita služeb, které, to jsou ty typy respitní péče, nebo říká se tomu odborně odlehčovací. Jinými slovy, prostě kdy rodina pečuje o svého blízkého, potřebuje si, skutečně si potřebuje, má nárok, má právo si odpočinout. Anebo si vyřídit i některé kariérní věci a na tu dobu je potřeba, aby ten, o toho člověka se postaral někdo jinej. To znamená, my máme třeba v domě Portus v Praze takové oddělení lůžkové, kde prostě jaksi toho člověka přijmeme na dobu maximálně 3 měsíců a staráme se o něj. Současně s tím dostává třeba i fyzioterapii, rehabilitaci a tak. A pak vlastně po té době se vrací zpátky do rodiny. A to je důležitá etapa, kdy ta rodina se může nadechnout, může si prostě jaksi ulevit a má zase dostatek sil pro to, aby tu péči mohla, mohla zvládat. Protože musíme si uvědomit, že co se týče těch, jak říkáme agresí vůči starším lidem, tak existují v podstatě dva různé typy. Jeden je záměrný, to znamená to je ten, kdy chci od toho starého člověka, aby, dejme tomu, mi připsal majetek, aby mi dal peníze, nebo prostě aby udělal něco, co by prostě dobrovolně neudělal. Na druhé straně ale existuje nezáměrný, nebo prostě jaksi nevědomý akt, kdy vlastně ten člověk, který pečuje, už prostě je na pokraji sil, už prostě nemůže. A v tom okamžiku, říkejme tomu, že bouchnou saze, nebo něco takového a začne prostě křičet, začne řvát. A prostě na toho starého člověka, prostě udělá třeba i fyzický nějaký nátlak, jenom aby prostě se jaksi vyrovnal s tou situací okamžitým prostě deficitem a ztrátou kontroly nad sám, nad sebou. Ale on to nechce dělat. On prostě se do té situace prostě dostal právě jaksi pro přetížení, nebo pro vyhoření. Ale jenom pro přetížení. A co se týče těch, kteří jsou někde třeba v ústavech, nebo prostě ať už jde o následnou péči, dlouhodobou péči, nebo třeba i v nemocnicích, tak tam samozřejmě, tak jak paní primářka Holmerová o tom hovořila, je to otázka skutečně peněz. A to je otázka toho, kolik personálu, kolik lidí se stará o jednoho pacienta. Protože jestliže toho personálu je strašně málo, tak logicky se opět tady dostáváme do situace, že ten personál prostě, ta pečující osoba prostě jaksi nezvládne ty věci. A tak si to snaží nějakým způsobem prostě ulehčit. Dostáváme se tedy do zanedbávání péče. To znamená prostě nedělá ty úkony tak, jak by je měla dělat v plném rozsahu a tak. A dokonce třeba i vztahově vůči tomu staršímu člověku vykáže prostě, udělá prostě nějaký úkon tak, aby ho prostě vymezila do určitých, do určitých mezí. Používají se pak pro to třeba i určité omezující prostředky. Používají se dokonce i chemické, nebo medikamenty, sedativa. To jsou všecko prostředky, neříkejme si, že to je jenom v České republice. Toto je jaksi obecně. Tak, aby ten člověk prostě v tom, jaksi v tom ústavu nebo v tý nemocnici, aby zkrátka nebyla jaksi starost, že někde upadne, nebo že prostě se s ním něco stane. Ovšem má to neblahé důsledky proto, že ten člověk se tím pádem stává závislejší na té péči. Čím méně jaksi má aktivit, čím méně může dělat spontánně věci, tak tím víc prostě potřebuje péči od těch, od toho personálu. 

Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
Celá idea vzhledem ke stárnutí populace je, že by bylo zapotřebí, aby lidé co nejdéle, budou-li mít chuť a síly, byli soběstační v různých ohledech. To souvisí samozřejmě i s co nejdelší dobou možnosti být zaměstnán. Samozřejmě pokud chtějí, pokud prostě mají síly a tak dále. Vy k tomu něco chcete doplnit, pane řediteli? 

Jan LORMAN, ředitel občanského sdružení Život 90
--------------------
Ano, to je, to je velmi důležitá věc, to je velmi důležité téma. Protože my si musíme uvědomit, že skutečně drtivou většinu péče zvládne člověk sám, pakliže má k tomu dostatečné schopnosti, je tedy i edukován v tom, co má vlastně dělat. A dokáže prostě se sám o sebe postarat. Tu péči odbornou, anebo špičkovou odbornou péči potřebuje jenom prostě v určitém jaksi vlastně malém množství případů. A my to máme tak jaksi jinak nastaveno, to znamená, že prostě i když je potřeba, dejme tomu, banální, anebo prostě nějaký jednoduchý zákrok, už prostě vyžadujeme lékařskou péči. To není dobře. To není jaksi v podstatě normální. Protože my dokážeme sami o sobě, sami sobě prostě pomoci opravdu dobře. Ale musíme vědět jak. 

Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
Zeptejme se ještě v závěru našeho povídání spoluzakladatelky České alzheimerovské společnosti a ředitelky a primářky Gerontologického centra v Praze 8-Kobylisích, kde se právě starají o seniory, jak se tedy udržet co nejdéle soběstačný? A ještě připomeňte nějaké takové základní rysy, jak se pozná na starém člověku, když je terčem nějakého násilí, z různých důvodů, ať psychického, fyzického, jak tedy z hlediska medicínského rozpoznat, že ten člověk není v pořádku právě z toho důvodu, že něco takového tam je? Iva Holmerová. 

Iva HOLMEROVÁ, spoluzakladatelka České alzheimerovské společnosti, primářka Gerontologického centra v Praze 8-Kobylisích
--------------------
To jsou velice těžké otázky, mám-li odpovědět krátce. Já bych chtěla určitě podpořit to, co říkal pan magistr Lorman. O té složitosti služeb a o té jednoduchosti pomoci. Naprosto podporuji to, že je potřeba lidem pomáhat, aby se starali o sebe, že je potřeba zajistit jim nejjednodušší podpůrné služby a potom teprve řešit ústavy. My prostě u nás to řešíme jaksi naruby, bych řekla. My nejdříve hovoříme o ústavech. To je, to je prostě zbytečné. To je, to je to nejdražší řešení. A co se týká toho, jak se udržet co nejdéle fit, no, normálně se podílet na životě společnosti. Využívat jejích zdrojů prostě, být aktivní. To se řekne možná snadno, ono to není už tak jednoduché. Ale zejména to není jednoduché pro ty lidi, kteří nemají to dobré rodinné zázemí a vůči kterým je někdo ošklivý a zneužívá je a ubližuje jim. Z pohledu lékařů je to vždycky takové, že neexistuje univerzální recept. Ale já bych řekla, že jestliže na tom starém člověku je něco takového jiného, zvláštního a nevysvětlitelného, že bychom se nejenom měli zamýšlet nad příčinami nemocí, nebo nad příznaky nemocí, které mohou být atypické, ale mohli bychom, měli bychom se, a to je to důrazně bychom se měli zamýšlet také nad možnými příčinami tohoto stavu, které jsou někde mimo jaksi zdravotní příčiny a které právě mohou záviset na nedobrých vztazích, anebo dokonce na špatném zacházení. 

Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
Říká pro toto vydání Studia STOP Českého rozhlasu 6 primářka Gerontologického centra v Praze 8-Kobylisích a spoluzakladatelka České alzheimerovské společnosti Iva Holmerová. Paní primářko, děkuji za váš čas věnovaný Českému rozhlasu 6. 

Iva HOLMEROVÁ, spoluzakladatelka České alzheimerovské společnosti, primářka Gerontologického centra v Praze 8-Kobylisích
--------------------
Děkuji pěkně. 

Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
Na shledanou. 

Iva HOLMEROVÁ, spoluzakladatelka České alzheimerovské společnosti, primářka Gerontologického centra v Praze 8-Kobylisích
--------------------
Na shledanou. 

Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
Bavme se dále v tomto vydání Studia STOP o právě začínající kampani proti násilí na seniorech. A připomeňme, že u každého druhého případu násilí na seniorech je agresorem bohužel rodina, děti nebo vnoučata. Tento problém má často ekonomické příčiny, či nevyřešené křivdy z minulých let. To se stává dosti často. Typickou situací například je, že senior ovdoví a není schopen sám financovat své bydlení a je následně nucen stěhovat se se svými dětmi či jejich partnery, vnoučaty a podobně dohromady. Dochází často ke zhoršení mezilidských vztahů, které vedou až k domácímu násilí, zanedbávání péče, ekonomickému násilí a tak dále. Velmi časté až jednou třetinou se na těch případech podílí situace, kdy vzniká násilí mezi seniory partnery, kde s přibývajícími roky se jaksi prohlubují některé povahové rysy. Ti lidé jsou čím dál hůře schopni řešit konflikty mezi sebou. To se umocňuje a je to ještě násobeno ztrátou fyzických i psychických sil. Tak to jsou takové situace, ke kterým dochází. Pane řediteli, můžete říci něco o těch obrysech praktických té kampaně? O tom, jak chcete rozšířit povědomí o tom, že tento fenomén bohužel v naší společnosti je a ukázat v rámci té kampaně, co s tím. 

Jan LORMAN, ředitel občanského sdružení Život 90
--------------------
Ta kampaň má především povahu upozornit, udělat vykřičník, tady toto existuje. A vlastně díky tomu pak se navazují možnosti v médiích, to je vlastně i ta příležitost dnešní, kterou máme a za kterou děkujeme. Navazujeme na to příležitostmi různých besed, setkání, které vlastně vyplynou z toho, že si lidé sami řeknou o to, aha, tady tohle to téma je a my o něm chceme slyšet. To znamená pozvání třeba na výuku univerzity třetího věku. Nebo přednášku na určité konferenci právě o tomto tématu. To se týká třeba profesionálů. Ale co se týče univerzity třetího věku, tak to je přímo prostě právě vysvětlení těm lidem, kterých se to týká jako obětí. Čili vlastně ta kampaň budila pozornost, to byl ten základní cíl, to jsou billboardy, to jsou citylighty, to jsou prostě různé další upoutávky, reklamy v médiích. A z nich vlastně se potom odvinuje další, další akce. 

Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
To znamená jde o takovou osvětu veřejnosti, snažíte se násilí popsat, naučit lidi rozpoznat ho, následně najít nějaké řešení, případně na něj upozornit, pokud mají podezření ve své blízkosti, že se něco takového děje? 

Jan LORMAN, ředitel občanského sdružení Život 90
--------------------
Ano. A také aby věděli, kam se mají obrátit. To znamená, aby věděli, že existuje přinejmenším senior telefon, opět zopakuji to číslo. Ten senior telefon je v provozu nonstop a je zdarma v celé České republice. To znamená má 800 157 157. To je linka, kde můžete dostat pomoc a samozřejmě buď vám jaksi zprostředkuje tu pomoc, nebo pomůže vám přímo služba na té lince, anebo vás prostě potom doporučí a pozve vás prostě k dalšímu jednání. Ale stejně tak je možné se obrátit třeba i na policii, protože v řadě případů může konat přímo policie, to znamená může agresora z toho bytu vykázat. Pakliže ho označí za agresora, tak ho může na dobu 10 dnů vykázat z toho bytu, on se nesmí ani pohybovat v okolí toho bytu. A pochopitelně je možné i řešit situaci toho člověka, který, dejme tomu, potřebuje péči od dětí, ale najednou jaksi pečující dítě je vykázáno z bytu, tak samozřejmě je na to pamatováno, existují takzvaná intervenční centra, to znamená ten člověk může po dobu, kdy to je potřeba, být v tom centru a je o něj postaráno. Je jaksi pokračuje ta péče. Čili to je, to je jedno velmi důležité opatření. Nekončí to pak třeba, jenom třeba po těch 10 dnech, protože ta policie už samozřejmě to má někde v záznamu a pak se začne konat další sociální práce, která vlastně navazuje na tu činnost, aby se věci srovnaly. To znamená, to je další, další možnost. Samozřejmě upozornit třeba na to i lékaře, protože lékaři samozřejmě jsou k tomu velmi, velmi jaksi kompetentní, aby rozeznali spoustu věcí. A dokonce právě je to u těch nejbližších, u těch rodinných lékařů, praktických lékařů, kteří vlastně znají i rodinu, znají vlastně i prostředí, ve kterým se ten starý člověk pohybuje, to znamená dokáží prostě i rozeznat jaksi mnohem více. Ale stejně tak je to otázka třeba i pro pošťačky. Nebo pro ty, kteří prostě zazvoní u toho bytu a jestliže prostě já zjišťuji, že jako pošťák, že vlastně pro ten důchod si nechodí ten starý člověk, ale že pro ten důchod ke dveřím dojde třeba syn, nebo dcera, nebo někdo prostě z rodiny a řekne, no, maminka spí, nebo mamince není dobře, tak já to převezmu. A když se to opakuje, tak to samozřejmě opět je signál k tomu, bacha, tady něco nemusí být v pořádku. To znamená prostě ty peníze převezme někdo, kdo s nimi potom naloží a vlastně se ty peníze nedostanou vůbec do ruky tomu, komu patří, protože vy jste se, vy jste se zmínila o tom, o sestěhování rodin. To znamená, že starší člověk nestačí na placení bytu. A vlastně se přestěhuje ke svým dětem. Ale ono to bývá často i obráceně. To znamená, že, dejme tomu, se rozpadne manželství a syn nebo dcera se vrátí ke svým rodičům, nebo ke své mámě. A protože ten stav po rozvodu bývá velmi těžký a někdy i velmi ekonomicky složitý, dokonce prostě třeba, nebo jsou i případy, kdy dojde k tomu, že ten člověk mladý nebo ve středním věku se dostane do finanční krize, tak najednou on potřebuje ty peníze od rodičů. On je potřebuje. A proto vlastně se uchyluje i k některým krokům, které by, jak by získal ty prostředky. A dokonce prostě i tak, že vlastně jde o to, dostat toho staršího člověka z bytu. To znamená prostě udělat nějaké opatření, nějaké kroky, které by mu znepříjemnily ten život. To je otázka prostě dávání, podávání jídla, když to ten člověk potřebuje. Nebo jsme řešili případ, kdy, a toho si všimla sousedka, vždyť tam v tom bytě bydlí starý člověk a tam jsou pořád v zimě otevřená okna. A to znamená prostě tím jednoduchým prostě naprosto triviálním primitivním způsobem otevírá se prostě okno, tomu starému člověku je strašná zima a tak dál. Vlastně je to nátlak na starého člověka, aby zase třeba něco udělal. Odepírání hole. Tu hůl prostě zamknu, aby člověk nemohl chodit. A tak dál. Prostě to jsou různé prostředky, které prostě jsou a které se používají pro to, aby se vlastně dosáhlo určitého, určitého cíle. 

Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
Říká ředitel občanského sdružení Život 90 Jan Lorman, který je spolutvůrcem kampaně proti násilí na seniorech a upozorňuje na možné signály, kterých bychom si měli všímat, neb za nimi možná tkví násilí právě na starých lidech.
Tématu týrání a zneužívání starších lidí se v posledních dvou desetiletích v Evropě věnuje více pozornosti. A to jak na úrovni výzkumů, také na úrovni tvorby politiky a konkrétní přímé práce. Světová zdravotnická organizace Europe došla v červnu loňského roku k závěru, že přinejmenším 4 miliony starších lidí ročně mají bohužel zkušenost s týráním. Světová zdravotnická organizace také uvádí, že v Evropě dochází k fyzickému násilí na zhruba 10 tisíci lidech denně. A je nebezpečí, že tento problém se bude zvětšovat. Tak, jak členské státy Evropské unie budou pociťovat rychlé stárnutí populace. O zajímavých projektech, které sice z hlediska teoretického, převážně, zkoumají tento neblahý fenomén, se budeme dále bavit s Klárou Čmolíkovou Cozlovou, která je projektovou koordinátorkou Života 90. A pohovoří právě o zahraničních projektech. Vítám vás ve Studiu STOP, paní Čmolíková. 

Klára ČMOLÍKOVÁ COZLOVÁ, projektová koordinátorka Života 90
--------------------
Dobrý večer. 

Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy jste se podílela na zahraničních projektech, které se týkají prevence týrání starších lidí. Také jste zmínila a zmíníme nový projekt, který upozorňuje na vyhoření pečujících. To je taková zajímavá oblast. Začněme, prosím, u něj. Je to projekt, který je vytvořen v rámci Gerontologického institutu, nazývá se Burn-out a trvá do roku 2014. Jeho obrysy jsou známy zatím velmi kusým způsobem. Ale celý ten program je zaměřen na pečující profesionály a pečující v rodině. Co je jeho cílem a v jaké fázi ta práce je, prosím? 

Klára ČMOLÍKOVÁ COZLOVÁ, projektová koordinátorka Života 90
--------------------
Projekt vlastně začal letos o prázdninách, takže jsme opravdu v jeho začátcích. A jeho cílem je hlavně zaměřit se na toto téma vyhoření. Protože v různých členských zemích se k tomuto tématu různě přistupuje a je různě preferováno. Musím říct, že v našich podmínkách otázka vyhoření je stále ještě trošku v plenkách a málokdo se tomu věnuje. Tak jsem moc ráda za tento projekt, kdybysme byli schopni alespoň trochu nastínit, co to vyhoření je. Jak funguje. Jaké jsou vlastně problémy s tím spojené. Jak pro dané pečující, kteří tím vyhořením prochází, tak vlastně i pro klienty, kteří skrze ty pečující získávají horší službu, horší kvalitu péče a může se zhoršovat jejich stav. 

Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
To znamená v rámci toho projektu se bude konkrétně dít co? Oni se mají vstřebat příklady praxe ze zahraničí v rámci tréninku, vzdělávání. Prozraďte, co se bude zkoumat? 

Klára ČMOLÍKOVÁ COZLOVÁ, projektová koordinátorka Života 90
--------------------
Naším cílem je pokusit se na to téma kouknout komplexně a zkusit se zaměřit na metody prevence vyhoření u pečujících. To znamená, že bysme rádi se inspirovali ze zahraničí a různými školeními, které probíhají v různých zemích. A zároveň se inspirovali i jejich nástroji k prevenci vyhoření. Včetně třeba poradenství. A výstupem by měla být určitá brožura, která by tyhle ty příklady dobré praxe a inspirace shrnovala a byla by dále šířena v našich končinách. 

Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ano. Hovořme o dalším projektu. Od prosince minulého roku do listopadu letošního roku probíhá projekt, nebo trvá projekt v rámci Gerontologického institutu, který bychom mohli v češtině nazvat jako Evropské hlasy pro aktivní stárnutí, který, jak říkám, potrvá do listopadu letošního roku. Projekt je zaměřen na aktivní stárnutí a na podporu toho, aby lidé všech věkových kategorií, zejména tedy seniorské, mohli vyjádřit své myšlenky, přání, potřeby. Prosím, představte jej a popište, jaký má výsledek. 

Klára ČMOLÍKOVÁ COZLOVÁ, projektová koordinátorka Života 90
--------------------
Já bych v tuhle tu chvíli řekla, že ten projekt se blíží ke konci a musím říct, že jsem byla za něj hodně ráda. Protože vlastně konečně jeden z evropských projektů, který dává hlas konkrétním starším lidem, že se opravdu zaměřuje na starší lidi v jednotlivých zemích. U nás proběhlo 24. září setkání formou word café. 80 starších lidí z České republiky a zároveň 20 zahraničních hostů. A v tomto setkání jsme se snažili právě ten hlas starším dát a sledovat jejich názory na to, jak by Praha měla vypadat, aby byla přátelská každému věku. 

Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co si zejména přejí? 

Klára ČMOLÍKOVÁ COZLOVÁ, projektová koordinátorka Života 90
--------------------
Jim bylo to hrozně zajímavé a možná i ta zkušenost nahlížení na situaci českým člověkem a zahraničním člověkem. U nás to hodně bylo o tom, co nefunguje. A co si přejí, bylo hodně zahrnuto pod tou negací. Nicméně pro mě bylo hrozně zajímavé sledovat i to, že by rádi starší lidé měli konkrétní informace o tom, co se v Praze děje. Jaké jsou možnosti využívání volnočasových aktivit. A to nejen od jednotlivých organizací, ale z Prahy jako celku. Mít konkrétní dostupné informační centrum, které by sdružilo veškeré informace. Zároveň tam bylo i zajímavé úplně jednoduché věci. Jako dostupné toalety. Pokud chtějí starší lidi chodit ven, tak potřebujou sledovat, kudy budou chodit, aby veškeré jejich základní lidské potřeby byly naplněny. A pokud nemají vlastně dostupnou zdravotní a sociální péči, včetně té základní péče hygienické, tak prostě nebudou chodit ven. A budou uzavřeni doma, zbytečně. 

Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ano. A stane se tak? Budou některá ta přání seniorská prakticky naplněna v blízké budoucnosti? Nebo to už nesledujete, bohužel? 

Klára ČMOLÍKOVÁ COZLOVÁ, projektová koordinátorka Života 90
--------------------
Byla bych hrozně ráda, ale teď jsme v té druhé fázi, že se snažíme o těchhle těch výstupech informovat. A snažíme se právě zdvihnout ještě ty další hlasy k tomu. Pokud nás bude víc starších lidí, pokud budeme více slyšet, pokud bude víc slyšet názor starších lidí o tom, co nefunguje, tak se samozřejmě musí něco stát. Pokud nebude, tak bohužel ta naše síla je v rámci jednotlivců. Čím víc nás bude, čím víc nás bude slyšet, tím lépe. Proto já ale teď v tuhle tu chvíli se snažím udělat ten další krok ke kampani, aby opravdu došlo ke změně. 

Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
Představme v tom dnešním vydání Studia STOP ještě krátce, prosím, poslední projekt, který běží také od prosince minulého roku do listopadu. Mohli bychom ho nazvat jako dobrý život a důstojnost pro starší nebo staré lidi v rámci projektu AGE platformy evropské. Jeho cílem bylo v posledním měsíci ovlivnit kvalitu dlouhodobé péče. A její prosazení na politické úrovni. Představte ho a řekněte zase, zda prakticky má takový výsledek, jak jste si předsevzali. 

Klára ČMOLÍKOVÁ COZLOVÁ, projektová koordinátorka Života 90
--------------------
Tohle to je velmi zajímavý projekt právě proto, že ho vede vlastně AGE Platform Europe, která je určitou lobbistickou organizací na úrovni evropské, na evropské úrovni. A musím říct, že já jsem hrozně ráda za tyto projekty, protože ukazují, jakým způsobem je možné lobbovat za pozitivní změny, které by měly dopadnout potom na konkrétní životy starších lidí. A v rámci projektu je vlastně vytvořena v tuto chvíli brožura, která se snaží otevřít více oči všem, kteří mají co dělat s péčí o starší lidi a dlouhodobou péčí. A nějakým způsobem odhaluje zásady kvality dobré služby. Snaží se, aby tyto kvality byly vlastně nastaveny tak obecně, aby byl pro každého a každou organizaci akceptovatelné a aby je dál implementovala do jejich každodenních životů. V tuto chvíli my spolupracujeme i na národní úrovni třeba s ministerstvem práce a sociálních věcí v rámci tohohle toho projektu. Ale i s jednotlivými poskytovateli sociálních služeb. Zmínila bych třeba Domov Elišky Purkyňové, či Sue Rider. A vlastně tohle to mohou být první příklady dobré praxe tak, jak se snažíme to implementovat i u nás. 

Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
Říká Klára Čmolíková Cozlová, projektová koordinátorka Života 90 a také hlavně koordinátorka evropských projektů a výzkumů týkajících se seniorské problematiky či dobrého stárnutí na evropské úrovni. Děkuji za vaši návštěvu a rozhovor pro Český rozhlas 6. 

Klára ČMOLÍKOVÁ COZLOVÁ, projektová koordinátorka Života 90
--------------------
Já děkuji za pozvání. 

Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
Na shledanou. A jsme zpátky ve studiu, kde je se mnou ředitel občanského sdružení 90 Jan Lorman, který stojí za kampaní samozřejmě se svým týmem, která se snaží upozornit na týrání seniorů a byla spuštěna 1. října, potrvá do konce října. Chtějí upozornit na to, že tento fenomén v české společnosti, nejen tedy v české, existuje a tím podat pomocnou ruku nejen těm, kterých se to týká, ale i jaksi znavigovat a edukovat všechny, kteří bychom si mohli všímat různých signálů, za kterými by právě takové chování týrání mohlo, se mohlo skrývat. Pane řediteli, k těm evropským projektům, ona jedna věc je teorie, druhá je praxe. Jaká je vaše zkušenost s tím, že třeba ty projekty, které jsme popsali, opravdu budou mít nějaký reálný praktický dopad pro život seniorů? 

Jan LORMAN, ředitel občanského sdružení Život 90
--------------------
Ptáte se naprosto správně. Důležité je, abychom ty výsledky všech projektů, ať už jsou to evropské projekty, anebo národní projekty, tak abychom je potom dokázali uplatnit. Abychom argumenty z těch projektů dokázali prostě přenést na ty, kteří zodpovídají, konkrétně třeba za záchody, nebo za lavičky, to je další problém, prostě ... 

Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
Promiňte, za obyčejné věci vlastně. 

Jan LORMAN, ředitel občanského sdružení Život 90
--------------------
Za naprosto obyčejné věci. Ale aby se dělaly, tak, tak jak je potřeba. A záleží skutečně na nás a záleží na tom, abychom měli dostatek asertivity, a to nemluvím jenom o Životě 90, ale obecně prostě o starších lidech, generaci, která je často, jak se říká, prostě příliš taková jako podřízenecká. Submisivní. To znamená nechci, jakoby se bála se ozvat. Protože jí, těm lidem třeba připadá, že prostě by měli být jenom těmi, kteří jsou trpěni. Často jim dává společnost najevo, no, vždyť my vlastně vám platíme ty důchody, buďte rádi. Jo, vy vlastně jste tou přítěží společnosti. A oni potom samozřejmě si toto vsugerují, vezmou si to tak, že to tak vlastně je. A bojí se ozvat. Bojí se dokonce prostě i jaksi vypadat dobře na veřejnosti. Snaží se vypadat prostě omšele, jaksi chudě, jenom aby neprovokovali veřejnost k tomu, že by, že by se někdo prostě na ně mohl prostě, osočit je, že prostě on, vždyť to máš za mý peníze, bábo. Třeba. Já to říkám strašně ošklivě, ale prostě jaksi tyto věci samozřejmě jsou velmi citlivé a zvlášť prostě ve stáří, pokud jsou staří lidé mnohem, mnohem víc závislejší na vztazích, mezilidských vztazích a na uznání. Ono skutečně často jde jenom o to, povzbudit toho člověka. Poděkovat mu. Tady nejde o to jaksi moje úcta, nebo vzdávat úctu, o to nejde. Ale tady jde o respekt. O tom, že to je prostě normální člověk, tak jako jsme my všichni ostatně. 

Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
V závěru dnešního vydání Studia se ještě spojíme, a již jsme spojeni s ředitelkou kanceláře Bohemia EU Planners paní Vendulou Raymovou, která pracuje zejména pro lidi starší 55 let. Snaží se zde v České republice šířit povědomí o jejich kvalitách jako zaměstnanců a podporuje ochotu zaměstnavatelů, lidí vyššího věku v práci co nejdéle udržet a oceňovat jejich přínos pro podniky. A tím vytvářet podmínky pro to, aby lidé vyššího věku mohli co nejdéle pracovat, pokud chtějí. Paní Vendula Raymová také sleduje začínající kampaň proti násilí na seniorech, která vzešla z dílny občanského sdružení Života 90. Paní Raymová, zdravím vás, přeji vám dobrý večer. 

Vendula RAYMOVÁ, ředitelka kanceláře Bohemia EU Planners
--------------------
Dobrý večer. 

Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jaký podle vás může na veřejnost mít právě, vliv právě začínající kampaň proti násilí na seniorech? Potřebujeme ji? 

Vendula RAYMOVÁ, ředitelka kanceláře Bohemia EU Planners
--------------------
Já se domnívám, že takováto kampaň je velmi potřebná, velmi důležitá. A to nejen kvůli pocitu seniorů. Že se o těchto okolnostech ví. A proto se o nich mluví. Ale stejným způsobem k získávání jistoty, že se jedná o prevenci právě proti násilí na seniorech. Beru příměr šikany mezi dětmi na školách, v kolektivech a tak podobně. Prostě tam, kde se ostatní domnívají, že je mezi nimi oslabený jedinec, který nemá dostatek síly, anebo odvahy, aby se sám bránil. Čili určitě ta kampaň má své velmi hluboké opodstatnění. 

Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy znáte dobře podmínky práce v Belgii, života v Belgii. Znáte tamní legislativu. Jak si tato země váží seniorů a případně jak jsou proti násilí, či týrání chráněni právně? 

Vendula RAYMOVÁ, ředitelka kanceláře Bohemia EU Planners
--------------------
Ze svých zkušeností. Tady samozřejmě základní právní rovině se jedná o respektování lidských práv a úcty k jedinci. A současně existuje mnoho upoutávek, kurzů a debat na toto téma. Ale akci iniciuje místní radnice v jednotlivých čtvrtích, anebo plošně zastřešují sociální a zdravotní odbory obecních, městských a regionálních úřadů. Mezigenerační solidarita se diskutuje na školách prostě s dětmi. A další prevencí, s kterou jsou lidé ve věku 60 plus systematicky seznamováni, jsou vlastně kurzy preventivního chování a obrany proti násilí na ulici. Nemusíme klasifikovat násilí vůči seniorům jen v prostředí eventuelní rodiny, skupiny, ale i ve vnějším prostředí. A upozorňují lidi, jak se chovat na veřejných prostranstvích, například při soumraku, brzy ráno. Jak se bránit proti útočníkovi. A jsou vypisovány kurzy, které jsou samozřejmě bezplatně poskytovány všem těm starším lidem. Kurzy sebeobrany a tak podobně. Vůbec prostě informační podtext, jo. Takže ti senioři získávají velmi, velmi dostupnou a častou formou veškeré podněty, které potřebují pro svůj život. 

Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
A tím pádem i větší jistotu v té společnosti. Vy pracujete, jak jsem zmínila v úvodu, zejména pro lidi, dejme tomu, 55 plus. On se ten věk pořád posunuje. Ale stále ještě se pohybujeme i, že 50 plus lidé jsou těžko zaměstnatelní. Tak, pohovořme, krátce prosím, o tom, jak jsou vlastně dlouholetí zaměstnanci belgických podniků, legislativně chráněni oproti tomu, aby se jejich zaměstnavatel chtěl právě takového zaměstnance kvůli věku zbavit. 

Vendula RAYMOVÁ, ředitelka kanceláře Bohemia EU Planners
--------------------
Samozřejmě legislativním nastavením pracovně právních vztahů mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem. Podmínkami v pracovní smlouvě, stupněm finančního odstupnění, odstupného při změně pracovního vztahu. A prostě vývojem a nastavením jeho pracovního postupu. Ale dle věku je řazen, je mu nabízeno a pracuje se zaměstnancem tak, aby měl svoji odpovídající pracovní zařazení a perspektivu, která se mění dle vývoje ekonomické situace podniku a společnosti. Čili čím starší zaměstnanec a čím déle pracuje u svého zaměstnavatele. O to více geometrickou řadou navyšuje stupeň finančního odstupného. Tím nechci říci, že by tyto podniky neprocházely restrukturalizací. Či zde neprobíhala ekonomická krize. Ale flexibilnost je dána ve formě pracovních úvazků, které prostě umožňují reagovat na danou situaci tak, aby vlastně ten člověk mohl být zaměstnán. A pak se rozhodoval, protože i odchod do penze je flexibilně nastaven v jednotlivých stupních, zda odejde, kdy odejde, jaké má další možnosti, třeba zůstává jako expert, poradce a tak dále. V tom názvu senior znamená, že jsou oceňovány jeho zkušenosti podle objektivní situace toho zaměstnavatele. 

Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
Z hlediska stárnutí populace v úplném závěru našeho rozhovoru, je třeba ptát se na následující. Souvisí to, jak se chováme k lidem starším 55 let v práci s tím, jak se k nim jako společnost budeme chovat ve stáří podle vás? Tedy v seniorském věku? Paní ředitelko Raymová. 

Vendula RAYMOVÁ, ředitelka kanceláře Bohemia EU Planners
--------------------
Já bych, paní redaktorko to trochu přeformulovala. A sice bych řekla, že ono to vlastně všechno souvisí s tím, jak se chovají děti ke svým rodičům. Jejich rodiče ke svým vrstevníkům a svým rodičům. A zpětně, jak se tyto vzájemné vzorce chování odráží do mysli dětí. A ti je přebírají. Společnost je tvořena z nás, ze všech těchto lidí. A tito se navzájem respektují právě dle svých vžitých vzorců chování. Já bych ráda tuhle větu ukončila v pozitivním světle. Takže doufám, že tak už to taky ve vašem rozhovoru zaznělo, že ten respekt je přirozený projev a přirozená vůle lidí a čím více ho je a bude, tím je to lepší. 

Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tolik tedy slova ředitelky Bohemia EU Planners se sídlem v Bruselu Venduly Raymové, která pracuje pro lidi 55 plus, aby se co nejdéle udrželi na trhu práce. Paní ředitelko, děkuji za váš čas pro Český rozhlas 6. 

Vendula RAYMOVÁ, ředitelka kanceláře Bohemia EU Planners
--------------------
Děkuji za pozvání do debaty a ještě jednou hezký večer. 

Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
Hezký večer, na shledanou. A na závěrečných několik opravdu minut jsme zde ve studiu s ředitelem občanského sdružení Život 90 Janem Lormanem, který se svým týmem stojí za právě spuštěnou kampaní proti násilí na seniorech, která začala 1. října a potrvá do konce října. Jak vy byste charakterizoval ten, tu souvislost mezi tím, jak se chováme k těm lidem, kteří třeba překročili hranici 55, s tím, jak se k nim chováme, pokud jsou to lidé třeba staří, 80, 85 i 90 a výše. Je zde nějaká souvislost, anebo vše leží opravdu na té rodině, jak říkala vaše paní kolegyně? 

Jan LORMAN, ředitel občanského sdružení Život 90
--------------------
Podívejte, já myslím, že to je otázka za prvé celého společenského přístupu ke stáří. Často se totiž naprosto mylně a naprosto špatně považuje takzvaný odchod do důchodu. Nebo prostě ta hranice důchodová, za věk stáří. Jinými slovy, je-li tedy starobní důchod přiznávám od 60 let, no, tak vlastně ti všichni od 60 až prostě, já nevím, do 100, do 120 jsou staří. To vůbec není pravda. Jo, ale tak je to ve společnosti prostě zakódováno. Takto se vlastně i chováme. Chováme se k nim i v zaměstnání, to znamená ano, ale tak ty už máš důchod, tak ty už to zaměstnání tolik nepotřebuješ, tak ty prostě uvolni místo, místo někomu jinými. Ty můžeš prostě skončit. Přitom to zaměstnání samozřejmě, tam nejde jenom prostě o příjem. Ale jde tam prostě i o to, aby ten člověk byl pořád součástí společnosti, aby prostě se mohl dál rozvíjet. Aby prostě nebyl někdo, koho nikdo nepotřebuje. Ze zkušenosti vím velmi dobře, že ve stáří nebývají peníze tím hlavním, co člověk skutečně prostě potřebuje, nebo co prostě jaksi, čeho má nedostatek. Ale to nejhorší je, když vás nikdo nepotřebuje. Když máte prostě pocit, že nemáte žádný význam pro ostatní. A to třeba pak z toho plyne samota. To znamená kvůli samotě lidé prostě potom z hlediska té nepotřebnosti sahají třeba i k těm nejkrutějším věcem, to znamená k sebevraždám. Můžeme si i připomenout, já vím, že to je prostě velmi, velmi jaksi truchlivé, velmi smutné téma. Ale sebevraždy mužů starších 85 let mají neobyčejnou dynamiku. Neobyčejnou. To není v žádné jiné věkové skupině. A je to právě z těchto důvodů. Právě proto, že prostě jsem na obtíž. A to starý člověk strašně prostě těžce nese. A chce se z toho prostě dostat. Jinými slovy, zůstat v zaměstnání, třeba jenom částečným úvazkem, anebo prostě pak využít schopnosti staršího člověka jako dobrovolníka, to znamená nechat ho prostě jaksi jeho, jeho schopnosti prostě dál uplatňovat, to je prostě to, co potřebujeme. 

Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
Takto představuje a do širších souvislostí zasahuje kampaň sdružení Života 90 proti násilí na seniorech ředitel tohoto sdružení Jan Lorman. Děkuji za návštěvu v Českém rozhlase 6. 

Zvukový záznam pořadu naleznete v sekci iRadio.  

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou. 

Nové články v rubrice

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2017 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace