15. listopadu  2010  rubrika: Studio STOP

V centru Moskvy byl surově zbit komentátor ruského listu Kommersant Oleg Kašin

Moskva - Foto:  Azov,  CC BY 2.0

MoskvaFoto:  Azov, CC BY 2.0

Jak jsme slíbili již v páteční Inventuře, dnešní zahraničně politické Studio STOP tentokrát přináší velmi znepokojivé čerstvé téma z Ruska.

V noci z minulého pátku na sobotu byl nedaleko svého bytu na Piatnické ulici v centru Moskvy surově a téměř k smrti zbit komentátor známého ruského listu Kommersant Oleg Kašin. Útočníci mu během necelé půldruhé minuty způsobili řadu těžkých zlomenin, takže po převezení do nemocnice musel podstoupit několik operací. Teprve před několika desítkami hodin byl probrán z umělého spánku. Na vlas stejný osud potkal občanského aktivistu Konstantina Fetisova, který na severomoskevském předměstí Chimki bojuje proti kácení tamního příměstského lesa. A jakoby ani toho nebylo dost, jiného muže z Chimek, šéfredaktora tamního listu Chimkinskaja pravda Michaila Beketova, který přesně před 2 lety za podobnou činnost podobným způsobem přišel skoro o život a dnes je invalidní, ruský soud 9. listopadu odsoudil za pomluvu chimkinského starosty Strelčenka, jehož mafiánské praktiky jsou všeobecně známy po celé Moskvě. Jde ovšem o muže, jehož se dnes v Chimkách všichni bojí. A jen málokdo je ochoten se mu otevřeně postavit.
O úvodních pár podrobností teď poprosíme moskevskou stálou zpravodajku České televize Barboru Šámalovou. Dobrý večer, Báro. 

Barbora ŠÁMALOVÁ, zpravodajka České televize
--------------------
Dobrý večer. 

Libor DVOŘÁK, moderátor
--------------------
Ví se v tuto chvíli už něco víc o útočnících? K dispozici jsou přece záběry bezpečnostních kamer. 

Barbora ŠÁMALOVÁ, zpravodajka České televize
--------------------
Konkrétně o těch útočnících vyšetřovatelé pravděpodobně nic nevědí, ale dostali tip na to, aby se zaměřili na ruské fotbalové fanoušky, o nichž je známo, že bývají najímáni na takové špinavé práce. Dokonce se ví, za jaké ceny pracují, za jaké ceny jsou ochotni někomu ublížit. Je to 10 až 30 tisíc dolarů. A právě fotbaloví fanoušci jednoho z těch mnoha fotbalových klanů, který se jmenuje Gladiátoři, byl zapleten i do jiné kauzy. Protože někteří jeho členové byli aktivisti, kteří demonstrovali proti stavbě dálnice přes Chimkinský les letos v létě. 

Libor DVOŘÁK, moderátor
--------------------
Dobře, to je jeden z motivů. Ale jsou možné ještě jiné motivy, Báro? A mluví se o nich jak tedy z těch oficiálních pozic, tak samozřejmě i z novinářských. 

Barbora ŠÁMALOVÁ, zpravodajka České televize
--------------------
Tak, většina novinářů nepochybuje o tom, že skutečně ten útok na Kašina souvisel s jeho prací. Nemuselo to souviset přímo s jeho komentářemi v deníku Kommersant. Protože Kašin vedl také velmi populární blog a své společenské postoje vyjadřoval na sociální sítí Twitter. Takže skutečně mohl mít hodně nepřátel, protože se věnoval mnoha kontroverzním kauzám. Nejen tedy tomu Chimkinskému lesu, ale psal například i o extremistických skupinách, o nacionalistech a o prokremelské mládeži. A právě skupina Mladá garda, prokremelská mládež, si dokonce před, před časem, krátce před tím útokem vyvěsila na Internet jeho fotografii se štvavým textem. Takže tímto směrem určitě také vede jedna ze stop. 

Libor DVOŘÁK, moderátor
--------------------
My budeme o Mladé gardě dnes ještě docela určitě mluvit. Ale ty jsi již dvakrát zmínila stavbu dálnice Moskva - Petrohrad přes ten, přes v podstatě přírodní rezervaci, přes les v Chimkách. A já už jsem úvodem říkal, že tady byl podobně napaden a stejně brutálně Konstantin Fetisov, občanský aktivista z Chimek. Jak se vyvíjí tento případ? 

Barbora ŠÁMALOVÁ, zpravodajka České televize
--------------------
Tak, ten Fetisovův případ je tak trochu ve stínu toho případu Olega Kašina. Fetisov byl napaden 4. listopadu, dostal baseballovou pálkou do hlavy, má také proraženou lebku, také skončil v bezvědomí v nemocnici. Nicméně ten mediální zájem i nějaké informace, které se týkají vyšetřování, se soustředí zejména na případ Olega Kašina. 

Libor DVOŘÁK, moderátor
--------------------
Jak je pravděpodobné, že v tomto případě budou pachatelé, ale hlavně objednavatelé odhaleni? Ono se to přece až na výjimky prozatím vůbec neděje. 

Barbora ŠÁMALOVÁ, zpravodajka České televize
--------------------
No, právě přesně, jak jsi řekl, když se podíváme na tu statistiku, 19 zabitých novinářů za posledních 10 let a pachatelé těchto vražd se nenašli. Tak já bych byla spíše skeptická v tom, že v tomto případě to bude jinak. Je sice pravda, že ten případ opravdu zdvihl mimořádnou vlnu solidarity zde v Rusku, dokonce i prezident Medvěděv si vzal jakýsi osobní dohled nad vyšetřováním toho případu. Ale když vezmeme v úvahu, že se nenašli, nebyli potrestáni ani vrazi Anny Politkovské, a to byla skutečně velmi známá a velmi respektovaná novinářka, tak ty naděje na to, že v tomto případě to dopadne jinak, já bych viděla opravdu jako velmi malé. 

Libor DVOŘÁK, moderátor
--------------------
Říká z Ruska Bára Šámalová. Děkujeme a na slyšenou. 

Barbora ŠÁMALOVÁ, zpravodajka České televize
--------------------
Na slyšenou. 

Libor DVOŘÁK, moderátor
--------------------
A teď už v našem studiu Českého rozhlasu 6 ve vinohradské Dykově ulici vítám stálou zpravodajku v Moskvě, tentokrát Českého rozhlasu, Lenku Kabrhelovou. Dobrý večer, Lenko. 

Lenka KABRHELOVÁ, redaktorka
--------------------
Dobrý večer. 

Libor DVOŘÁK, moderátor
--------------------
A politologa Jana Šíra z Univerzity Karlovy, s nímž jsme celé toto téma ve stejném čase nakousli už v pátek večer. Dobrý večer i vám, Honzo. 

Jan ŠÍR, politolog, Univerzita Karlova
--------------------
Dobrý večer. 

Libor DVOŘÁK, moderátor
--------------------
Tak. A začneme samozřejmě u Lenky, která minulý týden celou kauzu v Moskvě, dokud tam byla a neodjela do Berlína na konferenci, pozorně sledovala, zeptáme na první komentáře k tomuto útoku. Mluví se o tom, a to mě docela zaujalo, že tentokrát se nejednalo o vyloženě investigativního novináře, ale o komentátora. Takže se to dá vykládat jako útok přímo proti liberálním trendům v ruské politice, v životě společnosti. Souhlasíte, Lenko, s tímto výkladem? 

Lenka KABRHELOVÁ, redaktorka
--------------------
Tak, ono těch výkladů se jako vždycky v Rusku objevila samozřejmě celá řada. A musím říct, že já jsem zachytila vlastně jeden, který tedy zaujal hodně mě. A to o něm mluvili vlastně hlavně kolegové Olega Kašina, ale i kolegové z jiných ruských médií, kteří vlastně přišli a potom zorganizovali těsně po tom útoku vlastně taková happening přímo před hlavním sídlem ruské policie v centru Moskvy. A vyžadovali, požadovali vlastně, drželi v rámci toho happeningu permanentně vlastně téměř 24 hodin denně velký nápis, že žádáme vyšetřování, které by určilo ty, co Olega Kašina zbili a hlavně je postavilo před soud a odsoudilo. A všichni tihle ti lidé vlastně říkali, že strašidelné na tom je to, že Oleg Kašin právě že nebyl takovým tím úplně, ale Kašin byl nebo je investigativním novinářem, ale ne úplně tím klasickým. Nezabýval se stejnými tématy jako třeba Anna Politkovská. Vlastně nezabýval se natolik kontroverzními tématy, že by někdo očekával, že ho tímhle tím způsobem jakýsi útočník zbije. A vlastně to, co pro mnohé ruské novináře v tuhle chvíli je strašidelné, že se to prostě prohlubuje ten problém. A evidentně se začíná týkat vlastně i úplně obyčejných novinářů, kteří prostě "jenom" dělají svoji práci. Oleg Kašin, vy už jste to určitě mnohokrát zmiňovali, se zabýval vlastně sociálně politickými tématy. Pokrýval jak tedy třeba protesty opozice, tak se věnoval, a na to se právě poukazuje nejčastěji, mladým extremistickým skupinám ruským, nacionalistické mládeži a tak dále. Takže to samozřejmě kontroverzní je. Nicméně jaksi perspektivy ruského tisku to až tak jaksi překvapivá témata vlastně nejsou. 

Libor DVOŘÁK, moderátor
--------------------
Stejná otázka pro Honzu Šíra. 

Jan ŠÍR, politolog, Univerzita Karlova
--------------------
Já už jsem se k tomu vyjadřoval v pátek, takže zkusím shrnout malinko ten svůj názor. Já si myslím, to, jestli byl investigativec nebo nebyl, nehraje takovou roli. Jedná se o to, že ať už byl "pouhým" komentátorem, který komentoval některá témata samozřejmě tím, že o nich psal, upoutával na ně pozornost a svým způsobem je dále rozdmýchával v povědomí veřejnosti, dovedu si představit, že mohl být hodně lidem tím, čím psal a o čem psal, nepohodlný. 

Libor DVOŘÁK, moderátor
--------------------
Myslíte si, Honzo, když Lenka mluvila o tom, že se vlastně ta fóbie vůči, dejme tomu, intelektuálům, liberálně smýšlejícím lidem v Rusku prohlubuje? 

Jan ŠÍR, politolog, Univerzita Karlova
--------------------
Těžko říci. Každopádně vidíme řadu nezdravých tendencí v ruském společenském životě a řada těchto tendencí bohužel je i živena a podporována ze strany stávajících politických elit. Mám na mysli právě třeba podporu těch takzvaných mládežnických organizací jako jsou Našisté nebo jako je ta Molodaja gvardija jedinoj Rossii, což je vlastně mládežnická odnož současné vládnoucí strany, v jejímž čele stojí předseda vlády Vladimir Putin. Není bez zajímavosti, že právě s čelním funkcionářem této organizace Oleg Kašin v nedávných měsících vstoupil v mimořádně vypjatou polemiku a bylo mu, byť ve značně mlhavých nebo neurčitých pojmech osobně vyhrožováno. 

Libor DVOŘÁK, moderátor
--------------------
Já k tomu jenom dodám, že Molodaja gvardija už se snaží se od celé kauzy distancovat, což je celkem pochopitelné. Ale s další otázkou pro Lenku Kabrhelovou budu pokračovat tam, kde jsme teď s Honzou Šírem skončili. Známý ruský opoziční politik Boris Němcov se nechal slyšet, že když demonstranti z některých fašizujících organizací, a klidně tomu tak říkejme, nosí portréty takzvaných nepřátel lidu, což bývají obhájci lidských práv nebo liberální aktivisté a pak se tyto portréty rozdupávají, tak je to vlastně výchova k politickému extrémismu. Lenko, vy jste takovýchto demonstrací jistě v Moskvě řadu viděla. Včetně tedy těchto excesů, protože to je skoro jako píchání jehlicemi do panáčků. Prostě nic pěkného z toho nečouhá. Co říkáte tomuto Němcovovu výroku? 

Lenka KABRHELOVÁ, redaktorka
--------------------
Tak, já myslím, že on se určitě vztahoval k jedné letní události, která vyvolala opravdu veliký, nechci říct ohlas, ale veliké pobouření v jistých kruzích. Samozřejmě ruské veřejnosti, která smýšlí kriticky. To bylo na letním takovém mládežnickém táboře Seliger, který právě organizuje hnutí Naši. Tam došlo k tomu, že jedna část těch mládežníků, když je tak budeme nazývat, vlastně vzala kůly a na ty kůly nalepila portréty hlav různých jaksi prestižních nebo předních ruských aktivistů, například třiaosmdesátileté Ludmily Alexejevové, známé ochránkyně lidských práv a šéfky vlastně ruské helsinské skupiny. A spoustě dalších vlastně lidí, kteří jsou aktivní jak v opozici, ale tak především jaksi v tom lidskoprávním hnutí. Takže to ani nejsou lidé, kteří by byli svázáni nějak primárně s politikou a pochopitelně tohle vyvolalo veliké pobouření, protože oni ještě všichni byli, na hlavě, tuším, měli naražené jakési čapky s hákovým křížem. Byla tam nacistická symbolika, takže to samozřejmě vyvolalo obrovské pobouření. Protože mnoho z těch lidí je bývalí, jsou to bývalí disidenté, kteří opravdu bojovali za svobodu za Sovětského svazu a samozřejmě mnoho lidí poukazovalo na to, že pakliže si vládní moc neuvědomí, že je potřeba od takových věcí se jasně a zcela konkrétně distancovat, tak to skutečně může vést jaksi k postupnému sílení takovýchhle tendencí. A mnozí před tím v Rusku samozřejmě varují mezi kolegy novináři. 

Libor DVOŘÁK, moderátor
--------------------
Honza Šír už se hlásí, prosím, Jene. 

Jan ŠÍR, politolog, Univerzita Karlova
--------------------
Já bych jenom ještě rád, když už jsme přistoupili k výčtu určitých incidentů, které jsou spojovány s těmi mládežnickými organizacemi, rád vypíchl ještě události z léta roku 2007, kdy nastala hluboká rusko - estonská krize. Záminkou této krize se stalo vlastně snesení pomníku toho bronzového vojáka v Talinu. A víme, že našisté byli těmi formálními iniciátory jakoby lidových protestů proti Estonsku. A vím, že tam došlo snad i k zbití čelního představitele švédské ambasády, jehož si spletli se zástupci estonské ambasády. Takže tam došlo už i v minulosti k fyzickým útokům a konkrétně Lenka jak hovořila o těch mládežnických táborech, tam je zcela běžné, že se utužuje disciplína pomocí vytváření obrazu vnějšího nepřítele. Ať už v podobě třeba Spojených států, já si vybavuji ty scény, kterak karikovali mládežníci tehdejšího amerického prezidenta Bushe, coby nepřítele Ruska v souvislosti s dalšími mezinárodními krizemi, do nichž bylo Putinovo Rusko v té době zapojeno. 

Libor DVOŘÁK, moderátor
--------------------
Než položím další otázku, kterou mám připravenou, tak z toho, co jste právě řekli, vážení kolegové, mně vyplývá otázka další nesmírně důležitá. Je všeobecně známo, že za vznikem těch proputinských, prokremelských, ale hlavně proputinských mládežnických organizací stála i šedá eminence Kremlu Vladislav Surkov. Domníváte se, že tento člověk, který patrně ideologii těchto mládežnických hnutí, zvaných souborně Putinjugend opravdu připravil, ale hlavně, má nad ní kontrolu, anebo jsou ta hnutí dnes autonomní? Lenko. 

Lenka KABRHELOVÁ, redaktorka
--------------------
No, na to bychom se museli zeptat přímo pana Surkova, který s médii zásadně nemluví. Takže se ho bohužel zeptat nemůžeme. Ale na základě rozhovorů s různými ruskými politology, sociology a tak dále a vlastně i některými účastníky těch mládežnických hnutí, já se obávám, že, a to je i takový vlastně obecný konsensus v Rusku, že část těch, těchhle těch extremistických nebo někdy bez toho přídomku extremistický, těch prostě mládežnických hnutí je absolutně mimo kontrolu. Že je prostě pod kontrolou nikdo nemá, že to jsou vlastně velká sdružení, pod jejíž rouškou se dá podnikat leccos. A to, ten fakt, že v Rusku je obrovsky vysoký nacionalismus, že tam prostě převládá rasismus, že ty problémy s xenofobií jsou veliké a vlastně jsou absolutně nekontrolovatelné, tak to jaksi ten fakt je známý, o něm všichni víme a část o tom vlastně toho, co se děje, i vypovídá. 

Libor DVOŘÁK, moderátor
--------------------
Honza Šír. 

Jan ŠÍR, politolog, Univerzita Karlova
--------------------
No, už tady zaznělo, že se jedná o organizace, které s čistým svědomím si můžeme dovolit nazvat extremistickými, fašizoidními, vyznávajícími kulturu, estetiku, násilí. Těžko si představit, že tyto skupiny se mohou vlastně z povahy věci, z podstaty toho, jakým způsobem jsou utvářeny a co sledují, nechat někým kontrolovat. Ať už by to byl samostatný Kreml. Takže do určité míry se jedná o, jak už jsem to řekl, podporu ze strany stávajících politických elit některých nezdravých prvků ve společnosti, které mohou dočasně plnit některé funkce, odlákávat pozornost občanů od neméně závažných problémů, které je potřeba v současnosti v Rusku řešit. Těžko si nicméně dovedu představit, že by právě tito pouliční raubíři, chuligáni, bitkaři měli ve zvyku se někomu striktně podřizovat. 

Libor DVOŘÁK, moderátor
--------------------
Přesto minulý čtvrtek ruské internetové portály oznámily, že se chystají změny ve vedení jednoho z prokremelských, ale ještě spíše proputinských mládežnických hnutí Molodaja gvardija. Už jsme říkali, že to je tedy ten mladistvý předvoj jednotného Ruska. Protože se vymyká kontrole, jak jsme o tom projevili. Jak se vlastně za ta léta, co fungují Naši a, dejme tomu, Molodaja gvardija, jak se projevují, co dělají, jaký je jejich program? Já si vzpomínám, že jsem před pár lety točil v tehdejším sídle hnutí Naši, ještě pro Českou televizi, bylo to asi v roce 2003. A pan Jakovenko, jestli se nepletu, to tenkrát byl, mi vysvětloval, jak je činnost těchto organizací formována, jak je koncipována, dokonce jak je financována. Mluvil tenkrát, jestli se nemýlím, o třetině peněz městských, třetině stranických a třetině státních. To koneckonců není důležité. Bylo rovnou jasné, že je to vlastně celé velmi málo průhledné. Tedy, kdybyste měli shrnout, jak tyto organizace fungují a jaký mají, alespoň oficiálně, program? Lenka Kabrhelová. 

Lenka KABRHELOVÁ, redaktorka
--------------------
A tak vy už jste vlastně mnohé řekl. Tak já jenom, co bych doplnila ... 

Libor DVOŘÁK, moderátor
--------------------
To je moje novinářská chyba, ano. 

Lenka KABRHELOVÁ, redaktorka
--------------------
To jsou ti novináři, kteří se víc ptají a kteří pak víc odpovídají a někteří to kombinují obojí. Ale vy jste to vlastně zmínil. Tak ta hnutí samozřejmě mají obrovskou výhodu proti komukoliv jinému v tom, že mají přísun státních peněz. A to ať už jsou distribuována přes městské kasy, přes různé mládežnické, přes ministerstvo kultury a tak dále. Já ten pravý poměr samozřejmě neznám, ale v létě se na to právě upozorňovalo ve spojitosti s tím zmíněným táborem Seliger, protože mládež, která třeba, třeba i opoziční solidarita má svoji mládež. Ta mládežnická hnutí mají tradici samozřejmě už z komsomolu a z dávného ... 

Libor DVOŘÁK, moderátor
--------------------
Přesně tak. 

Lenka KABRHELOVÁ, redaktorka
--------------------
... socialistického svazu. Ale i ta jejich mládež vlastně si stěžovala, že oni samozřejmě žádný přístup ke státním penězům nemají, tudíž žádné podobné akce pořádat nemohou. Že těch akcí je celá řada a jsou to různé demonstrace, jsou to tábory. A jak fungují? Já bych řekla přesně tak, jak zmiňujete vy. Ona je to taková vlastně jako představa těch lidí, jedna věc je to, že na tom ti lidé na vrcholu samozřejmě jsou politici a jsou to lidé, kteří přecházejí do politiky, lidí z Mladé gvardije je několik, lidí z hnutí Rossija molodaja také přešlo několik třeba už i přímo do státní DUMY. Takže to jsou samozřejmě aktivní politici a to, na co jdou ty peníze potom, to je takové jaksi to, mládežnická představa o tom, jak by ta politika měla vypadat a co vlastně premiér Putin a prezident Medvěděv prosazují, tak to my prosazujeme ještě třikrát tolik. Takže někdy jsou to až samozřejmě komické situace. Na druhou stranu někdy jsou to i trochu strašidelné věci, protože já jsem mluvila s několika studenty, kteří mi vyprávěli, že vlastně byli k různým akcím nuceni. A to pod přímou pohrůžkou toho, že prostě z univerzity jinak budou vyhozeni, nebo že neuspějí u zkoušek a tak dál. 

Libor DVOŘÁK, moderátor
--------------------
Jan Šír. 

Jan ŠÍR, politolog, Univerzita Karlova
--------------------
Já bych asi doplnil to, co tady zaznělo méně, a to se týká té ideologické nebo obsahové náplně jejich činnosti a jejich programu. Jak už vyplývá ze samotného názvu v případě konkrétně té Mladé gardy, jedná se o předvoj vládnoucí strany Jednotné Rusko, tudíž mezi jejich hlavní myšlenky a prosazované cíle patří podpora ideí a praktické politiky Jednotného Ruska včetně osoby Vladimira Putina. V další velice významnou, dovolím si tvrdit, až definiční složkou nebo znakem ideového směřování těchto organizací je poměrně vypjatý racionalismus. Dovolím si tvrdit až nacionální šovonismus. To, co v Rusku, v ruštině velice často bývá nazýváno patriotismem. To znamená podpora Ruska, tradičních ruských ideí, podpora té "vělikodzjerjavnosti" to znamená obnovy velmocenského statusu Ruska a tak dál, což samozřejmě pak v praxi se projevuje v té zvýšené exkluzivitě a často i atmosféry netolerance vůči odlišným názorům. 

Libor DVOŘÁK, moderátor
--------------------
Mrzí mě, Honzo, že na tuto chvíli nemám připravenu znělku Rádia Golos Rossii, ta by ledacos objasnila. Ještě více než váš komentář. Ale určitě to někdy v nejbližších týdnech udělám. Ale, pokračujme. Kašinův případ vzbudil velkou vlnu pozornosti k dalším případům útoku na novináře v Rusku. Ono se může zdát, že ta děsivá statistika těch skutečně mrtvých, a těch je za posledních 20 let, tuším, přes 300, slyšel jsem číslo 303, i když víme, že ta čísla se dost různí. Jenom za dobu Putinismu je jich téměř 200. Ale těch útoků na novináře, které nekončí smrtí, to jest nedostávají takovou publicitu, je 30 až 50 ročně. Co to podle vás všechno znamená? Lenka Kabrhelová. 

Lenka KABRHELOVÁ, redaktorka
--------------------
Znamená to rozhodně to, že se tomu nevěnuje ta pozornost, která by měla. Jinak těm číslům, přesně jak říkáte, ona jsou chvílemi velice zmatečná a různě, já myslím, že i v rámci toho ruského prostoru se s nimi operuje tak, jak se to trochu zrovna hodí. Protože ta oficiální čísla třeba mezinárodního výboru na ochranu žurnalistů se sídlem v New Yorku, ti zmiňují, tuším, 19 nevyšetřených vražd od roku 2000, jaksi od začátku té Putinovy éry. Takže tam ta čísla se, myslím, trochu rozcházejí. Teď se možná ... 

Libor DVOŘÁK, moderátor
--------------------
Ta budou patrně relevantnější dokonce si myslím, protože ty stovky přece jenom, když se ohlédneme, já mám nějaká vlastní čísla, a ta takhle děsivá nejsou. 

Lenka KABRHELOVÁ, redaktorka
--------------------
Na druhou stranu, ono je to zajímavé, co říkáte. Protože já si myslím, že tam je spousta případů novinářů třeba v regionech, které se prostě, ty případy se nikdy nezveřejňují, nikdy o nich není řeč. A jakýkoliv výbor v zahraničí o nich prostě nemůže mít ani představu, protože podle mě to třeba často netuší ani lidé v Moskvě, co se děje. Ty případy prostě nejsou zaregistrovány. Další věc je ta, že často se neregistrují jako útok na novináře, protože se to zakvalifikuje ... 

Libor DVOŘÁK, moderátor
--------------------
Je to normální kriminální čin, ano. 

Lenka KABRHELOVÁ, redaktorka
--------------------
Přesně tak, překvalifikuje se to a je to prostě obyčejný kriminální čin, takže my se to vlastně nemáme šanci dozvědět, když kdesi novinář v Omsku či Tomsku nebo nějakém ještě menším regionálním městě se stane terčem útoku, což se jistě, a ruští novináři o tom mluví, děje velice často, protože tam jaksi šlápnout na kuří oko někomu, je naprosto snadná věc. A často to ani nemusí být nějak spojeno s tím, že by ten člověk kritizoval třeba státní moc, nebo by prosazoval nějaké opoziční myšlenky nebo cokoliv. Prostě se jenom trefí do někoho, komu jaksi ohrozí jeho podnikatelský záměr, poukáže na nějakou korupci a samozřejmě v regionech je to ještě horší než v Moskvě. Takže ona ta čísla mohou nakonec být i relevantní. Já se obávám, což samozřejmě vysílá jediný signál, že Rusko má obrovský problém, jak se svobodou slova, ale tak samozřejmě i s tím, aby novináři mohli "jenom", znova říkám, dělat svoji práci. Což v tuhle chvíli nemohou. 

Libor DVOŘÁK, moderátor
--------------------
Ano, bůh vysoko, gosudar daleko. To známe. Honza Šír. 

Jan ŠÍR, politolog, Univerzita Karlova
--------------------
Já když už zde došlo k debatě o těch číslech, bych zmínil údaje organizace Reportéři bez hranic, která sídlí v Paříži a kterou považuji rovněž za mimořádně kvalifikovanou a profesionální v těchto věcech. Ta rovněž vede svou statistiku útoků na novináře. A pokud jde třeba o počet právě těch nevyjasněných úmrtí novinářů, k nimž došlo násilnou cestou, údaje z Ruska se velice blíží státům, v nichž třeba probíhá občanská válka nebo kde se jedná skutečně o frontu, válečnou frontu nějakého ozbrojeného a často mezistátního konfliktu, což samo o sobě vypovídá v prvé řadě o tom, že stávající politické klima v Rusku vytváří pro tyto útoky příznivé podmínky už jenom tím, že je státní moc, respektive orgány činné v trestním řízení, není schopna efektivně vyšetřit a pohnat pachatele těchto trestných činů k zodpovědnosti. 

Libor DVOŘÁK, moderátor
--------------------
Na to, co řekl teď Honza Šír, naváže poslední otázka tohoto bloku. Ta statistická čísla, o kterých jsme právě mluvili, jeden ruský analytik minulý týden přirovnal k projevu praktik latinskoamerických junt někdy z poloviny minulého století. Honza Šír před chviličkou mluvil o občanských válkách. Ono to tak také bylo v té Latinské Americe. Je to podle vás legitimní srovnání, Lenko? 

Lenka KABRHELOVÁ, redaktorka
--------------------
Tak, já bych jenom zacitovala i v souvislosti s tím, co oba vlastně říkáte, co říkal Honza Šír. Slova Alexeje Venediktova, šéfa stanice Echo Moskvy, s kterým jsem mluvila vlastně minulý týden na jedné z těch mini demonstrací, nebo na tom happeningu. A skutečně jako novinářská obec ruská byla opravdu rozrušena, velice silně se jí to dotklo, samozřejmě to není první případ, ale jaksi tentokrát se opravdu semkla a velice aktivně se snaží dobýt toho, aby to vyšetřování proběhlo. A Alexej Venediktov říkal, podívejte se na to, v čem tu novináři žijí. Neříkám to kvůli tomu, abysme si, abychom si nějakým způsobem stěžovali a žalovali na to, že my jsme ve špatné situaci, ale Rusko je za Irákem, Afghánistánem snad třetí zemí, kde umírá nejvíc žurnalistů. A to tu nemáme občanskou válku. 

Libor DVOŘÁK, moderátor
--------------------
Jan Šír. 

Jan ŠÍR, politolog, Univerzita Karlova
--------------------
Já už jsem na to do velké míry odpověděl. Každé srovnání je možné, každé porovnání zároveň může pokulhávat. Mě momentálně napadl ten příměr právě toho Iráku nebo Afghánistánu spíše než Latinské Ameriky. 

Libor DVOŘÁK, moderátor
--------------------
Posloucháte zahraničně politické Studio STOP, které dnes věnujeme především útokům na ruské novináře z posledních dnů. My se teď zkusme podívat na to, zda se s tímto stavem při současné podobě státní moci v Rusku, dá něco dělat. Už tady o tom padlo plno slov. Místopředseda právního výboru státní DUMY, poslanec za státostranu Jednotné Rusko Vladimir Reznik připravuje novelu zákona o útocích na veřejné činitele, do jehož dikce by víceméně mechanicky byli k těm veřejným činitelům, připojeni i novináře. Znamenalo by to, že případným pachatelům by za útok na novináře nehrozilo těch 2 až 6 let, jak je to teď, ale 12 až 20 jako při útoku na veřejného činitele. I v táboře příznivců této právní novely, natož pak u jejích odpůrců, celý projekt vyvolává pochyby. Co tomu říkáte vy, Lenko Kabrhelová, která v Moskvě pracujete? 

Lenka KABRHELOVÁ, redaktorka
--------------------
Tak, předně to, že hlavním problémem není výše, není výše toho potrestání, ale to, že se ty případy prostě nevyšetřují. A že každý, a to vlastně já jenom cituji teď ruské novináře a většina těch, s kterými jsem já o tom mluvila, byla zásadně proti, protože mají za to, že ruský, jaksi ruské právo zakládá rozhodně už v tuto chvíli na to, aby všichni byli potrestáni za ten čin tak, jak si zaslouží. Není třeba z novinářů dělat nějakou speciální sortu lidí, naopak by je to dostávalo zase do jiné pozice, kterou určitě sami novináři si nepřejí v ní být jako nějaký speciální druh blízký činovníkům. A poukazuji na to, že prostě je jenom potřeba, aby konečně vyšetřovatelé začali vyšetřovat a aby hlavně ti pachatelé věděli, že pakliže se něčeho takového dopustí, že okamžitě budou dohledáni a dosledováni. A vidíme, co se dělo teď. Vlastně i ten záznam z těch televizních kamer nejdříve proběhl médii, než ho začali analyzovat vyšetřovatelé. Prostě ta média jsou o krok napřed a můžeme se dohadovat, čím to je, jestli to je pouhou laxností, nezájmem, anebo jestli to je úmyslným nezájmem. 

Libor DVOŘÁK, moderátor
--------------------
Jan Šír. 

Jan ŠÍR, politolog, Univerzita Karlova
--------------------
Přesně tak. Já si myslím, že výše trestní sazby není rozhodující. Já jsem osobně zastáncem rovnosti občanů před zákonem, tudíž nevidí tolik důvodů, proč by novináři měli být nějaká zvláštní kategorie nebo kasta občanů, útok proti kterým bude trestán zásadněji nebo závažněji a vyšší trestní sazbou než proti jiným občanům. Problém je v té naprosté absenci vlády zákona, či v selektivním uplatňování práva, pokud jde o vyšetřování a potírání a trestání těchto zločinů, ke kterým dochází. 

Libor DVOŘÁK, moderátor
--------------------
Honzo, já vám dám ještě slovo hned teď, protože jste mně přihrál na další, pravda připravenou, otázku. Ale velmi k věci. Jiný poslanec státní DUMY za Jednotné Rusko Andrej Makarov minulý týden řekl, právní, ruské právní normy jsou dostatečné, ale nejsou dodržovány. A teď přijde to nejpodstatnější. Země nežije podle zákonů, ale podle signálů. Kdyby moc vydala signál, že pokud pachatel takového to činu nebude do 5 dnů dopaden, budou propuštěni všichni, kdo za věc vyšetřování nesou odpovědnost, až po ministra vnitra. Když odhlédneme od toho, že samozřejmě je to představa poněkud fantastická, o čem to podle vašeho soudu vypovídá, Honzo, tento výrok? 

Jan ŠÍR, politolog, Univerzita Karlova
--------------------
Já si myslím, že v tom výroku je notná dávka pravdy. A ta spočívá v tom, že ruský stát tou svou laxností a neschopností tyto kroky, nebo tyto trestné činy vyšetřit, dává jasný signál nejenom společnosti, ale i pachatelům budoucích těchto trestných činů, že podobné útoky jsou něčím normálním, co si nezaslouží větší pozornosti. Takže v prvé řadě to vypovídá o, jak už jsem řekl, stavu vlády, zákona a stavu schopnosti státu vynutit právo, pokud jde o takto citlivé násilné trestné činy ve vztahu k těm kategoriím občanů, které nemusejí nutně kulminovat v té politice, která je momentálně prosazována v Ruské federaci. 

Libor DVOŘÁK, moderátor
--------------------
Lenka Kabrhelová, prosím. 

Lenka KABRHELOVÁ, redaktorka
--------------------
Já jestli můžu, tak bych jenom připodotkla, že ono je to vlastně ještě zajímavé z jednoho hlediska. A sice, že takhle mluví vlastně jeden z představitelů, z ruských činovníků. A svědčí to o tom, že vlastně ten systém, který se tak dlouho budoval za ta uplynulá léta, především tedy toho Putinského režimu, ale částečně se asi k tomu zavdalo určitě už v 90. letech a ještě dříve hlavně, tak ten systém najednou dělá velké starosti i těm, kteří dosud beztrestně jaksi bez větších obav se mohli pohybovat na jeho vrcholu. A nemuseli se bát důsledků, které to mělo pro běžné občany. A teď najednou je vidět, že jaksi ten systém začíná se požírat i zevnitř. A to je tedy samozřejmě podle mnohých politologů obrovské nebezpečí, protože ve chvíli, kdy se ten systém začne hroutit, je otázka, co přijde potom. 

Libor DVOŘÁK, moderátor
--------------------
To jest, Lenko, vy si myslíte, že i vysocí činovníci Jednotného Ruska, dejme tomu, na té státně dumské úrovni začínají pociťovat, že vertikála moci není samospasitelná a že může být naopak sebevražedná? 

Lenka KABRHELOVÁ, redaktorka
--------------------
No, když, já teď nechci dokumentovat třeba nějakými pohrůžkami, co se týče jaksi hrozby újmy na životě a tak dále, útoku. Ale ono do jisté míry ilustrativní už byl případ odvolaného moskevského starosty Jurije Lužkova, který vlastně byl na top politickém místě uplynulých 20 let a potom během neuvěřitelně krátké doby se vlastně sesunul do pozic, kde je teď jakkoli mimo dění a sám tvrdí, nevíme samozřejmě, jestli je to pravda, je to jeho tvrzení, ale tvrdí, že se obává minimálně o život svých dětí, které, které odpravili do škol mimo Rusko. Teď jsou v Londýně nebo ve Velké Británii přinejmenším. Tvrdí, že neznámí lidé hrozí tím, že zabaví majetky firmy, jeho manželky, ke kterým samozřejmě manželka přišla ve, podle všech indicií právě díky postu Jurije Lužkova. Ale je vidět, že i ti lidé, kteří léta operovali, vcelku beztrestně byli viněni z korupce, podezřívání a tak dále, najednou se mohou ocitnout úplně na spodním konce té vertikály, a to samozřejmě vysílá jasný signál i ostatním činovníkům. 

Libor DVOŘÁK, moderátor
--------------------
Než se budeme zabývat další kauzou, tentokrát na Slovensku, zatím poslední otázka v tomto bloku pro mé dva dnešní hosty Lenku Kabrhelovou a Honzu Šíra. A vlastně navážeme trošku na to, o čem už tady Jan Šír mluvil, když říkal, že podle jeho soudu mají si být občané před zákonem a právem rovni. Známý ruský novinář Valerij Paňuškin, a to vlastně trošku koresponduje s tím, co právě teď řekla Lenka. Volám své kolegy k rozumu požadavkem zadržte, šílenci. Přichází totiž s poměrně logickým argumentem, že když za vraždu novináře bude hrozit 12 až 20 let, kdežto za vraždu dítěte či důchodce 2 až 6 let, budou ohroženy rodiny a rodinní příslušníci rodin novinářů. Jak byste posuzovali tuto velmi pravděpodobně znějící myšlenkovou konstrukci? Honza Šír. 

Jan ŠÍR, politolog, Univerzita Karlova
--------------------
Já abych se přiznal, tak pozadí té iniciativy kolegy Paňuškina moc neznám, takže se mi k tomu těžko vyjadřuje. Každopádně rád bych malinko uvedl na pravou míru to, co tady zaznělo. Pokud jde o trestní sazbu za tu vraždu, samozřejmě vražda nejenom dítěte, ale kohokoli jiného včetně novinářů, podlého daleko vyšší trestní sazbě než jsou 2 a 6 let. Tady šlo pouze o, předpokládám, nějaké, já nevím, nějaké výtržnictví ve vztahu k novinářům. Nebo nějaké ublížení na zdraví a tak dále. Ale já už jsem, já už jsem na to řekl, nemyslím si, že problém současného Ruska v souvislosti s těmito útoky na novináře by byla výše trestní sazby, problém je úplně o něčem jiném, a to je v neschopnosti státu, postavit se k těmto problémům čelem a dát, jak už tady zaznělo, signál vnějšímu světu, že tyto události jsou excesy, které poškozují obraz Ruska navenek a s nimiž má stát upřímný zájem něco dělat, tak aby se neopakovaly. 

Libor DVOŘÁK, moderátor
--------------------
Lenka. 

Lenka KABRHELOVÁ, redaktorka
--------------------
Já souhlasím. A vlastně není moc co k tomu dodat. Přesně jenom sousloví, na které teď poukazuje mnoho nejen ruských novinářů, ale vlastně i obyčejných lidí. A sice na to, že Rusko má velký problém a ruské úřady s tolerancí za A vůči politickému násilí a za B vůči násilí obecně. A to je prostě problém ruské společnosti. Já jsem si tu vypsala čísla, když víme, jak to s těmi čísly v ruském kontextu bývá. Ale teď v souvislosti právě s tím, co se stalo Olegu Kašinovi a v souvislosti s touhle tou iniciativou zpřísnit tresty vlastně pro útočníky proti novinářům, provedl, provedla agentura, nebo takový portál internetový super job, rychlý průzkum veřejného mínění. Třiasedmdesát procent Rusů je proti. A 27 procent podporuje ten návrh jako návrh prezidenta Dmitrije Medvěděva. Takže většina Rusů poukazuje skutečně na to, proč by měli novináři být více, co třeba tedy, pokud už hodnotíme nějaký společenský status, to budeme hodnotit i jinak případy násilí proti doktorům, proti lékařům, proti učitelům, proti důchodcům, proti dětem a tak dále. 

Libor DVOŘÁK, moderátor
--------------------
Shodou okolností přišla z Bratislavy minulé úterý ještě horší zpráva než ty z Moskvy, které jsme právě ve více než půlhodině probírali. Ernest Valko, zřejmě nejprominentnější slovenský advokát, bývalý předseda federálního Ústavního soudu a místopředseda jedné z komor federálního parlamentu byl před svým domem zavražděn. Tento násilný čin bude ovšem mít poněkud jiné pozadí než útoky na novináře v Rusku. Jaké, na to se zeptáme prezidenta a bratislavského Inštitútu pre verejné otázky Grigorije Mesežnikova. Dobrý večer do Bratislavy. 

Grigorij MESEŽNIKOV, prezident, Inštitút pre verejné otázky
--------------------
Dobrý večer přeji. 

Libor DVOŘÁK, moderátor
--------------------
Úvodem osobní otázka, pane Mesežnikove. Vy jste Ernesta Valka dobře znal, jaký to byl člověk? 

Grigorij MESEŽNIKOV, prezident, Inštitút pre verejné otázky
--------------------
Ano, dobře jsem znal Ernesta Valka. Byl to pozoruhodný člověk, byl to velmi vstřícný člověk vůči všem kolegům, přátelům, kteří potřebovali jeho pomoc. On vlastně od roku 97 byl členem správní rady Inštitútu pre verejné otázky, působil v této pozici skoro 10 let, zůstal v našem, takříkajíc, základním kádru i poté, co svoje členství ve správní radě ukončil. Přispíval do naší ročenky analytické /nesrozumitelné/. V posledních dvou letech pracoval na, tedy spolupracoval s námi na projektu, kterým jsme měřili kvalitu demokracie na Slovensku. Byl to člověk opravdu vysokých kvalit, skvělý právní, veřejný činitel. Myslím si, že právo bylo jeho život. Byl to člověk, který se ho úzkostlivě držel, všechny principy právního státu, měl úctu vůči zákonům, zaujímal i jednoznačné společenské tahanice k tomu, co se dělo na Slovensku. No, a jako úspěšný právník, jako úspěšný advokát zachránil spoustu peněz pro stát v těch všech kauzách, ve kterých účinkoval. A já mám silný pocit, že zřejmě jeho angažovanost právě v těchto kauzách nakonec se mu stala osudnou. 

Libor DVOŘÁK, moderátor
--------------------
Tím bychom mohli pokračovat. Co se ví alespoň po hypotetických motivech této vraždy? A vy jste vlastně naznačil, že by tu nějaké konkrétní mohly být. 

Grigorij MESEŽNIKOV, prezident, Inštitút pre verejné otázky
--------------------
Ernest Valko v posledních letech zastupoval různé instituce, včetně státních institucí, v různých kauzách, ve kterých opravdu šlo o velké obnosy peněz. Tak z těch kauz, které se připomínají v této souvislosti, je třeba především uvést kauzu SPP, směnky SPP, svého času, ještě za Mečiara, kdy šéfem SPP byl Jan Dubský, bývalý ministr hospodářství. Ten podepsal za velmi divných okolností neidentifikovatelné množství směnek na velké sumy peněz. A Ernest Valko zastupoval zájmy SPP a de facto státu, protože SPP je vlastně společný podnik státu a dvou velkých plynárenských společností. A zastupoval úspěšně, myslím si, že tato kauza mohla být, bych řekl, příčinou nevraživého postoje vůči němu jako úspěšnému právníkovi ze strany těch, kteří, a to nevíme, kolik těch směnek je, ovládají tyto směnky. No, a Ernest Valko zastupoval zájmy státu v kauze Tipos. Kauza Tipos je dřívějšího data, je to kauza, v které se hraje o téměř 70 milionů eur. Jde o autorská práva používaná při loteriích. A Ernest Valko stál na straně státní instituce. Tato kauza byla velmi politicky turbulentní v předcházejícím volebním období a analytici, kteří posuzují okolnosti vraždy Ernesta Valka, uvádějí právě tuto kauzu jako jednu z potenciálních příčin toho, k čemu došlo. 

Libor DVOŘÁK, moderátor
--------------------
Pane Mesežnikove, vy už jste jmenoval ministra Luckeho z Mečiarovy vlády. I naši posluchači si jistě na ten případ vzpomenou. Souhlasíte s často vyslovovaným názorem, že mafiánské praktiky se na Slovensko nastěhovaly hlavně v Mečiarových dobách a že, jak říká známý slovenský novinář a dnes bezpečnostní specialista Milan Žitný, dnešní Slovensko je průsečíkem ruských a balkánských mafií, které tu zatím setrvávají. Co vy na to? 

Grigorij MESEŽNIKOV, prezident, Inštitút pre verejné otázky
--------------------
No, pokud jde o to první tvrzení, tak s tím bezvýhradně souhlasím. Skutečně tyto způsoby se zakořenily na Slovensku v období netransparentní divoké privatizace. Ta se uskutečnila právě v období Mečiarovy vlády. Tehdy nejen kauza Jan Dubský, ale i mnoho dalších kauz svědčily o tom, že na Slovensku opravdu tyto metody získávají velké rozšíření a to propojení politické a ekonomické moci a podsvětí. Myslím si, že pokud k němu došlo, tak na Slovensku ho skutečně k tomu došlo právě v polovině 90. let. Pokud jde o tvrzení Milana Žitného, je to renomovaný bezpečnostní analytik, je to člověk, který disponuje mnohými informacemi, kterými nedisponují běžní občané. A samozřejmě v té rovině viditelné se možná Slovensko opravdu daleko dostalo, řekněme, v porovnání s východními státy nebo balkánskými státy. Ale to, co se stalo s Ernestem Valkem, tak to nasvědčuje tomu, že možná nevíme všechno, co se odehrává v pozadí. Nevidíme všechno a když Milan Žitný si troufal vyslovit tento předpoklad možná v takové trošku expresivnější podobě, ale přeci jen jako informovaný analytik, zřejmě měl k tomu důvod. Tak se přikláním k tomu, že tyto praktiky minimálně připomínají praktiky opravdu balkánské a východoevropské. A bylo by dobře, kdyby naše právní orgány, orgány vlastně členské země Evropské unie prokázaly svou efektivitu a dochází opravdu k uplatňování podobných praktik balkánsko - ruských. Tedy slovy Milana Žitného, tak by bylo načase, aby prokázaly svou efektivitu a překazili další uplatňování těchto praktik. 

Libor DVOŘÁK, moderátor
--------------------
Takže moje poslední otázka do Bratislavy pro Grigorije Mesežnikova. Mluvili jsme hodně o tom, že v Rusku se podobné vraždy na objednávku, ať již z politických, či velkopodnikatelských důvodů téměř nikdy nedaří vyšetřit. Vy jste vyslovil jisté zbožné přání. Ale kdybyste měl shrnout, jak je na tom v tomto ohledu Slovensko. A je tu naděje, že by Valkův vrah, popřípadě jeho patroni, byli skutečně dopadeni? 

Grigorij MESEŽNIKOV, prezident, Inštitút pre verejné otázky
--------------------
No, já si myslím, že přeci jen na Slovensku je o něco lepší situace než v Rusku. Protože v těch známých kauzách, ve kterých figurovali buď významnější veřejní činitelé, anebo šlo o nějaké kauzy, velké kauzy i se silným ekonomickým a korupčním pozadím, tak je třeba říct, že částečně tyto kauzy byly vyšetřené, proběhly soudní procesy, některé soudní procesy probíhají, čili se nedá říct, že nebyly vyšetřené a respektive prostě nebyli nějakým způsobem ukončené. I když několik kauz, a to například vražda Daniela Tupého, kde je silné podezření na účast pravicových extremistů, jako i kauzy, které měly velkou společenskou rezonanci, nebyly sice tak brutální, například známý případ Hedvigy Malinové, tak tyto kauzy nebyly vyšetřeny. Ale kauza Ernesta Valka je podle mě tak významná a je to vlastně situace, která může znamenat pro slovenské justiční orgány okamžik pravdy. Okamžik pravdy, který ukáže, nakolik je stát odhodlaný bojovat s korupcí a organizovaným zločinem. Čili tady nejde jenom o moje zbožné přání. To je vysloveně požadavek celospolečenský. A vzhledem k tomu, že na Slovensku po volbách 2010 došlo k významným i personálním změnám na ministerstvu vnitra, v policejním sboru, myslím si, že tato očekávání, že ta kauza bude vyšetřena, nejsou úplně neopodstatněné. 

Libor DVOŘÁK, moderátor
--------------------
Říká z Bratislavy prezident Inštitútu pre verejné otázky pan Grigorij Mesežnikov. Děkujeme mnohokrát a na slyšenou. 

Grigorij MESEŽNIKOV, prezident, Inštitút pre verejné otázky
--------------------
Děkuji i já, přeji všechno dobré do Prahy. 

Libor DVOŘÁK, moderátor
--------------------
Dnešní Studio STOP se blíží ke konci a my samozřejmě v tuto chvíli navážeme na to, co říkal v předcházejících několika minutách Grigorij Mesežnikov. A koneckonců si můžeme povšimnout i výroku našeho kolegy Milana Žitného, bývalého redaktora slovenského vysílání Svobodné Evropy. Jakým nebezpečím podle vašeho názoru jsou ruské mafie a možná i ty praktiky, pro Českou republiku, ale koneckonců i pro Slovensko a pro celou střední Evropu? Protože on se tenhle ten problém netýká jenom naší země. Lenka Kabrhelová. 

Lenka KABRHELOVÁ, redaktorka
--------------------
No, tak já myslím, že to je hlavně otázka pro nějakého bezpečnostního experta nebo pro BIS, kdo by nám měl říct, jaké jsou jasné signály o přítomnosti či nepřítomnosti, ale dozajista můžeme mluvit o přítomnosti. Já bych poukázala na jednu věc, o které mluvil právě Grigorij Mesežnikov. Že vlastně to, co alespoň mně se z toho zdá podstatné, je nebezpečí a vlastně je to takový evergreen a je to tak trochu klišé na nebezpečí prorůstání a srůstání vlastně organizovaného zločinu, korupčních praktik se státní mocí. S veřejnou sférou a tak dále. A v Rusku vlastně ten, ten zmatený koláč toho všeho je samozřejmě velice strašidelný. Ono se to takhle hrozně těžko popisuje. My jsme velice okrajově narazili na případ zabité novinářky Anny Politkovské, vlastně jsme tu o něm nemluvili. Ale pro mě, já jsem loni chodila na ten, na to projednávání k soudu a tam bylo strašně zajímavé vlastně se jenom dívat na to, odkud ti obvinění, kteří dnes jsou tedy na svobodě a ten případ je u soudu zase znova zpátky, ale tam z toho vyplynulo několik zásadních věcí, že vlastně i ruští prokurátoři, kteří, jakkoli můžeme kritizovat jejich postup v tom případu, vlastně poukazovali velice skrytě na spoustu věcí. A hlavně na to, že tam byl zjevně prorostlý prostě organizovaný zločin se státní bezpečností. A to byl skutečně, to si myslím, že velice, že to vnímají vlastně i ruští představitelé, ale je otázka, jestli vůbec jsou za A ochotni a za B schopni v tuto chvíli s tím něco dělat. A to by mělo být určitě velké ponaučení pro jakoukoli jinou zemi, která za A buď má s Ruskem něco společného, ale za B možná jenom psychologicky prostě je potřeba s tím v každém případě něco dělat. Když tam se objevovaly takové věci jako třeba že bývalý policista dokonce v jednu chvíli i stávající policista, příslušník FSB byl vlastně skrytým organizátorem nájemné kriminální vražednické bandy, tak to samozřejmě je na pováženou. 

Libor DVOŘÁK, moderátor
--------------------
Já jsem rád, že Lenka připomněla případ Anny Politkovské, nedávno jsme si připomínali 4. výročí její smrti. Možná by stálo za to připomenout, že soud porotní ten vražedný tým osvobodil pro nedostatek důkazů. Já jsem mluvil koncem léta se synem Iljou, který říkal, já bych si patrně počínal stejně, protože ten proces tak vypadal. Ale nyní stejná otázka pro Honzu Šíra. Prosím, Jene. 

Jan ŠÍR, politolog, Univerzita Karlova
--------------------
Já mohu vycházet pouze z těch informací, které byly publikovány v českých sdělovacích prostředcích, popřípadě ve výročních zprávách bezpečnostní informační služby a dalších bezpečnostních orgánů České republiky, to že rusko, či ruskojazyčné mafie operují na českém území je fakt, který asi nikdo nezpochybňuje. Jsou určité oblasti, kde jsou silněji zastoupeny, jsou určité oblasti, kde jsou zastoupeny možná pouze okrajově. Hlavní doména, co já si vybavuju ruskojazyčných mafií v České republice jsou samozřejmě daňové delikty v souvislosti s obchodem s lehkými topnými oleji, což byla doména Semjona Mogileviče, vlastně hlavy solncevské mafie, je známo, že Česká republika patřila k jedné z mimořádně exponovaných zemí, pokud jde o tento druh trestné činnosti. Další sféra, kde jsou ruskojazyčné mafie silně zastoupeny u nás je obchod "s bílým masem", to znamená s ženami, které jsou zavlékány sem pro účely prostituce. Samozřejmě vážným problémem, jak už mimořádně trefně nakousla Lenka, otázka prorůstání státních a kriminálních struktur. Já bych nerad tady působil jako stranicky zaujatý, ale všichni víme o kontaktech vlastně velice vlivného podnikatele v Praze pana Kočky, který má těsné styky jak na vedení pražské ODS, tak na vedení pražské ČSSD, což jsou mimořádně vlivné organizace i v rámci celého státu v souvislosti s posledním korupčním skandálem v české armádě se hovořilo o kontaktech pana Bartáka, který údajně podle dostupných zpráv z médií měl prodat svůj obchodní podíl v jedné ze svých firem ruskému občanovi, který je sledován bezpečnostními orgány v České republice a tak dále. Takže další věc, která k tomu přistupuje je i to, že když už se spojuje věc se jedná o mafie, ty mafie zpravidla jsou velice dobře "zaháčkovány" a mají velice vlivné kontakty i v orgánech státní moci. Z toho důvodu se těžko prorůstání této rakoviny nějakým způsobem čelí nebo brání. 

Libor DVOŘÁK, moderátor
--------------------
Těmito nepříliš povzbudivými slovy Honzy Šíra dnešní Studio STOP končí. Za všechny 4 své dnešní hosty se loučí a příjemný poslech našich dalších pořadů přeje Libor Dvořák. 

Zvukový záznam pořadu naleznete v sekci iRadio.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je Mediasearch. Texty neprocházejí korekturou.  


 

Autor:  Libor Dvořák

Nové články v rubrice

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2019 Český rozhlas