20. února  2013  rubrika: Studio STOP

Věci veřejné zvolily Víta Bártu novým předsedou strany

Vít Bárta byl zvolen novým předsedou Věcí veřejných. V hlasování delegátů strany získal 80 z 98 hlasů - Foto:  ČTK

Vít Bárta byl zvolen novým předsedou Věcí veřejných. V hlasování delegátů strany získal 80 z 98 hlasůFoto:  ČTK

Věci veřejné na nedávné volební konferenci zvolily Víta Bártu novým předsedou strany. Po několika letech tak zrušily kulisu, kterou představoval Radek John v předsednickém křesle, za kterou Věci veřejné de facto řídil Vít Bárta.

Zmiňovaná taktika vynesla stranu ve volbách do sněmovny a zisk 21 křesel ji nasměroval do Nečasovy vlády. V té době ještě nebyla strana spjatá se skandály a zdálo se, že z malého komunálního hnutí se sice nečekaně rychle, ale relativně plynule posunula do takzvané první politické ligy. Fungování v ní však odhalilo, že Věci veřejné jsou spíše podnikatelským projektem než řádným politickým subjektem. Strana se pod vlivem skandálů rozpadla. Opustila vládní koalici a v oblibě u voličů se pohybuje pod 1 procentem. Zkrátka nezadržitelně míří do politického ústraní. Rozšíří tak řady těch uskupení, která zazářila a poměrně rychle zhasla. Proč takto opakovaně investují voliči svoji přízeň do strany, která vydrží jedno volební období? Také o tom uslyšíte v dnešním Studiu STOP.
 

Ve studiu vítám politoložku Vladimíru Dvořákovou z Vysoké školy ekonomické v Praze a také politologa Lukáše Jelínka z Masarykovy demokratické akademie. Takže dobrý den. 

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka, Vysoká škola ekonomická v Praze
--------------------
Dobrý den. 

Lukáš JELÍNEK, politolog, Masarykova demokratická akademie
--------------------
Dobrý den. 

Petr HARTMAN, moderátor
--------------------
Když budeme hovořit o Věcech veřejných, tak bychom mohli začít tím, že skutečně tato strana vznikla v roce 2001 jako komunální projekt, kdy to byla určitá reakce na nespokojenost s průběhem privatizace bytového fondu na Praze 1. Zdálo se, že Věci veřejné představují takový ten nový typ strany, kdy lidé se zajímají aktivně o věci kolem sebe a pokoušejí se je změnit nejenom prostřednictvím nějakých občanských iniciativ, ale tím, že vstoupí do té politiky přímo. A to tak, že založí nějaké hnutí nebo nějakou stranu a pokusí se ty věci ovlivňovat, takříkajíc, přímo zevnitř. Postupně tedy Věci veřejné se vyvíjely tak, že se dostaly do Poslanecké sněmovny a v tu dobu, kdy ještě nebylo známo, že Vít Bárta prosazuje tuto stranu spíše jako podnikatelský projekt, se mohlo zdát, že konečně v České republice se rodí nějaká strana, která si prošla od té komunální politiky a dostala se do té sněmovny. Zdálo se to tak i Vladimíře Dvořákové v té době? 

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka, Vysoká škola ekonomická v Praze
--------------------
Tak, já myslím, že se mi to v té době tak úplně nezdálo. Samozřejmě ta, ten základ v té komunální politice byl, jenom ten přechod potom vypadal hodně zvláštně. A vypadl zvláštně už od počátku, když se rozhodli tedy kandidovat a začali připravovat svoji volební kampaň. Kdy najednou člověk zjistil za prvé diskurz, v jakém se pohybují. To byl jednoznačně takový ten populistický apel na voliče, teď nehovořím o věcech, které jsou populární, ale skutečně jako populismus jako takový. Který se projevoval i těmi jejich dinosaury a který se projevoval celkově tou danou rétorikou. A kde zároveň i byl ten princip těch, jakoby těch podporovatelů, kteří, těch aktivistů, kteří někde mohli volit přes ten internet, což skutečně nemá se skutečnou přímou demokracií vůbec nic společného. A vrchol takového rozčarování nebo vědomí, že teda toto není klasický politický subjekt, byl vlastně v momentu, když ti jednotliví kandidáti podepisovali to, že když teda budou hlasovat jinak, nebo kdyby tu stranu opustili, tak že tam bude, že tam bude ten vlastně, ta obrovská několikamilionová pokuta. A to už bylo teda opravdu jasné, že nejde o klasický politický subjekt, který by se vytvářel z určitého hnutí z komunální politiky a přesáhl by do parlamentu, ale že vlastně úplně opouští ty základní principy a zůstává tam na povrchu jenom jakási rétorika. 

Petr HARTMAN, moderátor
--------------------
Možná v té době si také málokdo všiml, že vedle strany Věci veřejné existuje i společnost myslím s ručením omezeným, nebo co to bylo, Věci veřejné, která vydávala časopis Pražan, který byl financován dost často z inzerce, kde byly různé zvláštní firmy napojené na magistrát a podobně, Lukáši Jelínku. 

Lukáš JELÍNEK, politolog, Masarykova demokratická akademie
--------------------
V tom je právě ten fígl, že Věci veřejné vlastně nevznikly jako klasická politická strana, byť na té komunální úrovni. Tam bychom jim mohli třeba vyčítat, že nebyly a dodneška nejsou levé, anebo pravé. Ale na té komunální úrovni by se to ještě odpustit dalo. V okamžiku, kdy politici Věcí veřejných v letech 2001- 2002 se starali, jak jste zmínil, o privatizaci bytového fondu, o osud mladých matek s dětma, nebo když potom uvažovaly, což už bylo o poznání skandální a populističtější, o zakládání nějaké domobrany, která by, která by bránila místní obyvatelstvo před narkomany a dalšími svody velkoměsta. Ale už v tom okamžiku bylo vidět, že se nejedná jenom o čistě spontánní aktivitu, protože jinak by sotva něco podobného jako s. r. o. Věci veřejné vzniklo. Zvlášť, když bylo od prvních chvil jasné, že do časopisu Pražan proudí nezvykle mnoho inzerce a je velmi štědře placená. Takže tam už byl cítit určitý zárodek nějakého většího projektu, který přesáhne hranice Prahy 1 nebo hranice velkého města, nebo některých lokalit v republice. No, a ten další vývoj událostí, kdy se rozhodl Vít Bárta skutečně naplno vstoupit do Věcí veřejných a udávat jim, udávat jim tón a směr, tak si myslím, že byl typickým vyústěním něčeho, co byl takový malý český podnikatelsko-politický Berlusconovský projekt počesku. A zajímavé je, teda ještě jednu poznámku, že vlastně už od té komunální politiky Věci veřejné provází politici, kteří se v té straně proslavili za poslední léta i v Poslanecké sněmovně. Josef Dobeš, který byl jejich, jeden z lídrů na Praze 1. Jaroslav Škárka, který už ve Věcech veřejných není, ale byl výkonným místopředsedou, jednu dobu dokonce také předsedou té politické strany. Nebo Karolína Peake, která byla jednou z těch aktivistek, která zakládala Věci veřejné. Takže je vidět, že ta jména jsou tady pořád stejná, která se v tom veřejném prostoru pohybují. Jenom ten osud Věci veřejné nakonec minul. Místo komunální strany se staly neúspěšnou stranou v Poslanecké sněmovně. 

Petr HARTMAN, moderátor
--------------------
A proč se staly podle Vladimíry Dvořákové nejprve úspěšnou stranou, která pronikla do Poslanecké sněmovny? Ono už zde padlo to slovo populismus. Ale proč ten populismus nezapůsobil jinde, v jiných stranách a podobně? O určitý populismus nebo nacionalismus se snaží například Jana Bobošíková, ta se do sněmovny nedostala, byť těsně. Proč zrovna Věci veřejné uspěly? 

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka, Vysoká škola ekonomická v Praze
--------------------
Tak, populismus, po pravdě řečeno, ve volebních kampaních populismus jako určitá volební strategie se objevuje víceméně ve všech politických stranách. Jenom v některých je to markantnější. A je to, více to jako převládá. Ono to odvolání k lidu nakonec také není v rozporu s demokracií. Ale tady ten diskurz, ten zjednodušený pohled, který je, to byly prostě věci, které běžně nacházíme pokud se popisuje ten populismus třeba, nebo ten diskurz i v těch západních zemích, to znamená začínali těmi dinosaury, jak se označují ty oligarchové. V mnoha dalších prvcích je to přítomno. Ale oni skutečně byli schopní za prvé vyjít jakoby z tý komunální politiky, to znamená řada lidí, kteří šli potom do té velké politiky, už byli známí. Řekněme i v těch regionech byli někde nějakým způsobem aktivní. S mnohými z nich lidé měli vlastně dobrou zkušenost, že se brali za některé věci, které prostě třeba v tom místě konkrétně ty lidi pálily, takže tohle to jim dalo mnohem větší legitimitu nežli má třeba hnutí paní Bobošíkový, který vlastně v tom, v těch regionech aktivní není. Takže tam se legitimovali lidé tohoto typu. Druhá věc byla zajímavá, oni se snažili jakoby se profesionalizovat. A tam dávali inzeráty, kde vlastně brali původně zaměstnance a hledali ty politology, tak jako tam přišlo mnoho politologů, někteří dokončených, některých nedokončených. A vlastně dávali tam ten image toho, že jde tedy o jakési odborníky, kteří by mohli se v některých těch věcech vyznat a někteří z nich skutečně i znalosti a zkušenosti do značné míry měli. Ale nikdo z těchhle těch lidí, kteří se tam začali zapojovat, tak nikdo z těchhle těch lidí vlastně netušil, že tam je nad tím nějaký jiný záměr, který měl vlastně ten Vít Bárta, který se potom ukázal po dvou letech, někde byl publikován, myslím v Mladé frontě DNES, kde, kde se o tom více hovořilo, jaký ten záměr vlastně byl. A velmi často vlastně tito lidé byli, nebo vstupovali do toho prostoru úplně s jinými cíli a s jinou představou o tom, co ta politika bude. Oni vlastně hodně kritizovali ty současný nešvary, takže oni měli pocit, že teďko tam půjdou a budou dělat tu velmi transparentní politiku a mnozí z nich třeba jako měli velmi transparentní webové stránky a skutečně se tam domnívali, že to bude takhle pokračovat. A byli vlastně potom sami překvapený, že to jde trošinku někam jinam, protože netušili, že v pozadí je vlastně úplně nějaký jiný cíl. 

Petr HARTMAN, moderátor
--------------------
Čistě teoreticky, kdyby se neobjevily ty nejrůznější skandály, které odhalily, že je to spíše podnikatelský projekt než regulérní politická strana, měly Věci veřejné šanci, aby v tom případě, kdyby se to neodhalilo, kdyby ty skandály nepropukly, nějak normálně fungovat? 

Lukáš JELÍNEK, politolog, Masarykova demokratická akademie
--------------------
Tak to je spekulování. Já si myslím, že by asi moc velkou šanci neměly. Protože samozřejmě, že si je nejvíce spojujeme právě s těma aférama a kauzama. Ale myslím si, že to mnohem vážnější je, že to poselství programové, skoro si ani netroufám říct ideové poselství před volbama do Poslanecké sněmovny, vlastně Věci veřejné moc nevysílaly. Ony měly program, který byl všehochuť, pelmel, jako když pejsek s kočičkou vaří dort. Byla tam spousta samozřejmě úžasných ušlechtilých myšlenek, ale problém je, že i tento program, který by se velmi těžko dlouhodobě nějak naplňoval nebo, nebo zúžoval nebo profiloval, tak to, že Věci veřejné hned po volbách vstoupily do koaliční vlády, a tam ten program prakticky nic, jenom velmi málo z toho programu dokázaly prosadit, tak to si myslím, že je definitivně odřízlo od těch voličů, kteří ještě doufali v tom roce 2010, že by tady toto mohla být nějaká nová stoupající politická strana. Ono když ta politická strana jde nahoru, tak se na ni pochopitelně nabalují příznivci a velká očekávání. Ale stačí první selhání, anebo neschopnost prosadit své záměry, a to Věci veřejné nedokázaly, protože se skládaly z politiků začínajících amatérských bez těch základních elementárních zkušeností. No, a v okamžiku, když tady nebyl někdo, kdo by dokázal ten program přetavit do výsledky koaličního vládnutí, tak se ukázalo, nebo se to začalo interpretovat, že Věci veřejné vlastně vstoupily do kabinetu jenom proto, aby byla účastny moci a aby zasedly na teplá místečka, což částečně Vít Bárta dokreslil potom obsazováním některých svých spolupracovníků nebo obchodních partnerů na různé pozice ve státní správě. A to si myslím, že to byla jedna, jeden z těch hlavních motivů nebo momentů, kdy popularita Věcí veřejných začala výrazně klesat. 

Petr HARTMAN, moderátor
--------------------
Tolik Lukáš Jelínek. Reakce Vladimíry Dvořákové. 

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka, Vysoká škola ekonomická v Praze
--------------------
Tady je totiž hrozně zajímavá věc, že když jsem hovořila o tom populismu a o té strategii, kterou použili jako populistickou strategii dostat se k moci, tak tam je potom obrovský problém, jak vytvářet normální politiku. A oni vlastně nemohli, nebo ta strana se dostala do takové situace, ten jejich způsob oslovování voličů bylo, že vlastně oni museli mít permanentně mobilizovat své příznivce v nějakém konfliktu. A to jsme viděli v tom koaličním vládnutí, které se vyznačovalo tím, že cokoli se dohodlo, bylo vzápětí zpochybněno. A znova se jakoby proti něčemu bojovalo a mobilizovali se další lidé. Takže to byl vlastně permanentní neustálý konflikt i uvnitř tý vládní koalice. Ta, tam vlastně běžně se těžko něco dohaduje, ale tohle to už byl jako neuvěřitelný diskurz. Druhá věc bylo právě to obsazení těch lidí i z toho ABL, lidí s naprostou nezkušeností v oblasti státní správy, lidí neochotných vlastně vůbec naslouchat nějakým těm zkušenostem. Ale lidí s představou, že budou dělat změny, které budou mít okamžitou účinnost a okamžitou efektivitu. Proto jako vždycky nějaký bezprostřední nápad, se kterým se prostě vyletělo a teď se kolem toho dělal humbuk a vlastně cílem nebylo něco udělat, ale cílem bylo získat pozornost médií. A tohle to jde nějakou dobu, ale potom už se to dostane za prvé do permanentní krize, protože se rozhodí úplně vůbec mechanismy nějakého vládnutí. A i ti občané už potom jsou teda taky naprosto zmatený, protože vlastně neví, co je cílem, proč to je, proč se něco nedomluvilo. A pořád je tam permanentní nepřítel. Takže ta strana dokázala rozkládat, nedalo jí to sice moc práce, ale dokázala tu vládní koalici, tu vysněnou 118 dokázala likvidovat neuvěřitelným způsobem. A musím říct, že i třeba někteří náměstci, kteří se tam objevovali z toho ABL byli skutečným zážitkem a vzpomínám si na jeden moment, kdy si všichni rektoři tedy otočili na jednom zasedání a prostě odešli a odmítli se dále bavit, protože jednání ve stylu řeznický pes jako pořád ještě v akademické obci není úplně zvyklý. 

Petr HARTMAN, moderátor
--------------------
Kdybych se měl ještě vrátit k tomu volebnímu úspěchu Věcí veřejných, tak je pochopitelné, že před volbami vždy existuje určitá poptávka po nových tvářích, po nějaké nové nabídce, že lidé dost často hovoří o tom, že už nechtějí volit ty zavedené strany, že už nevědí, koho si vybrat a tak dále. Takže není až tak překvapivé, že když se někdo takový nový objeví, že může přilákat určitou pozornost části voličů. Ale přece jenom u Věcí veřejných to byla velmi významná část, když to takto řeknu, protože potom ten zisk 21 poslaneckých mandátů, zisk přes 10 procent ve volbách, to byl podle mého názoru až nečekaný úspěch. Jak je to možné? 

Lukáš JELÍNEK, politolog, Masarykova demokratická akademie
--------------------
Byl tam ještě jeden faktor, který jsme vlastně nezmínili. A sice tvář lídra. Vít Bárta si vybral celkem šťastně svého času Radka Johna jako člověka, který se umí vyjadřovat, který umí do jisté míry i hrát, nebo přehrávat. A který zároveň se dokáže pohybovat v mediálním prostředí. A má nějaké renomé. Ono sice velmi rychle začalo být oslabováno poukazy na jeho spolupráci s panem Janouškem a s vydáváním časopisu pro Lesy České republiky, například, a podobně. Takže já si myslím, že osoba Radka Johna byla ta, která pomohla Věci veřejné vytáhnout rychle nahoru, ale také velmi rychle se postarala o to, aby ta strana začala ztrácet na popularitě, když se ukázalo, že Radek John sice umí hezky mluvit, ale jinak působí poměrně dost nekompetentně. Ať už jako ministr vnitra, jako místopředseda vlády a koneckonců do značné míry myslím si i jako předseda politické strany. Přesto přese všechno mu jistá pýcha zůstala. Protože teď na víkendovém kongresu, nebo víkendové konferenci Věcí veřejných hovořil o tom, jak se ostatní véčkařští poslanci dostali do sněmovny na jeho zádech. To mně přišlo jako poměrně dost ostré vyjádření. Ale něco na tom bylo. Protože pochopitelně ta jména, která se i na kandidátkách do jisté míry objevila díky výběrovým řízením, inzerátům a podobně, tak potřebovala někoho, kdo by jim nahoru pomohl. Problém je v tom, že v určitém okamžiku se ukázalo, že jak Radek John, tak Věci veřejné už nemají co dál nabídnout a že samy nevědí, kam se pohnout. Z tohoto hlediska je třeba zkušenost té odštěpivší se skupiny LIDEM zajímavější. Ne jenom proto, že strana LIDEM má v současnosti o 2 desetiny procenta v průzkumech víc než Věci veřejné, jakkoli je to legrační, protože 0,7 nebo 0,9 ten rozdíl už je skutečně mikroskopický. Ale třeba i v tom, že strana LIDEM se velmi rychle začala profilovat, nebo se začala snažit profilovat jako liberálně demokratická strana, kterou přijali do liberální internacionály. To znamená strana, která je nějakým způsobem klasická, anebo zakotvená. Byť při té personální výbavě a při těch zkušenostech pochopitelně o tom můžeme mít vážné pochybnosti. Ale myslím si, že v tuto chvíli už vsadila třeba Karolína Peake na klasičtější recept, než se kterým ještě do dneška pracuje Radek John s Vítem Bártou. 

Petr HARTMAN, moderátor
--------------------
V souvislosti právě s budoucností Věcí veřejných, Lukáš Jelínek už to zmínil, preference strany se pohybují pod 1 procentem. A nezdá se, že by cokoliv se mohlo zásadně změnit natolik, aby ta strana ve volbách do Poslanecké sněmovny uspěla. Takže zdá se, že z té takzvané první politické ligy zmizí. A je otázka, jakým způsobem se dokáže pohybovat na té nižší úrovni, protože Vít Bárta, když byl zvolen předsedou, tak mimo jiné hovořil o tom, že strana se bude snažit uspět na komunální úrovni, že se vrátí ke svým kořenům a že tam bude chtít začít budovat tu svoji novou pozici u voličů. Tak nakolik je to reálné podle Vladimíry Dvořákové? 

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka, Vysoká škola ekonomická v Praze
--------------------
Tak, já to moc reálné nevidím. Především si myslím, že tam chybí ta základna, která by znova to vrátila na tu komunální úroveň, která by umožnila vlastně těm lidem, aby se tam výrazněji angažovali. Uvidíme, jak dalece bude schopná. Ale myslím si, že ta, že ta strana se ve svý podstatě rozpadla a není, není ta členská základna je hrozně malá. Tam bylo zajímavé, že ten návrat na komunální úroveň potom pan Bárta i prezentoval v jakémsi ataku a v jakémsi novém programu týkající se levných potravin. Což je zase zajímavé, protože oni říkají, že se vrací na komunální úroveň, ale budou teda řešit problematiku jako levných potravin, který teda se nutně musí řešit, nebo tak jak to představovali, by se muselo řešit na celostátní úrovni. A velmi to zaměřil proti panu Babišovi. A tam teda se skutečně dá asi očekávat, že je to spíše otázka konkurenční, konkurenčních sporů, protože pan Babiš vytváří vlastně vlastní politickou stranu, nebo hnutí ANO 2011, tuším. A pokud teda mám já informace, tak se podařilo ho regionálně nějakým způsobem zakotvit, to znamená vytvořit organizace v regionech a získat i v jednotlivých regionech určité osobnosti. To znamená ten prostor, do kterého by se Věci veřejné na té komunální politice chtěly dostávat, jako mezitím tedy pravděpodobně obsadil pan Babiš. A bylo docela hezké, že právě proto, že to obsadil pan Babiš, tak oni vlastně začali si vybírat to téma, který by jakoby tedy měli to nosné, který by je identifikovalo. A zároveň, které by umožnilo jít útočit proti panu Babišovi, i když ten problém prostě je podstatně samozřejmě složitější a komplexnější. Takže zase tam byla taková, vidět takováhle účelovost, která je zase krátkodobá. Prostě pokud bych se zamýšlela, co s tou stranou a zrovna opravdu bych si řekla, je tam spousta lidí, který třeba opravdu se angažovali zcela upřímně, snažili se zlepšit, vyřešit problémy, které byly na tý komunální úrovni. Tak bych asi očekávala, že prostě budu si vytvářet program na něčem takovémhle, ale toto je zase opět jako účelový, označím si, nebo tuším, kdo by pro mě mohl být konkurentem a na toho se soustředím, bez ohledu na to vlastně, kde jsou a jaký jsou závažný problémy v tom regionu. 

Petr HARTMAN, moderátor
--------------------
Lukáš Jelínek. 

Lukáš JELÍNEK, politolog, Masarykova demokratická akademie
--------------------
Možná mě napadla ještě jedna věc, proč je ale docela racionální, že Vít Bárta se teď snaží orientovat nebo profilovat Věci veřejné opět jako komunální stranu. Tak on ví, že v roce 2014 nejpozději při volbách do Poslanecké sněmovny Věci veřejné z parlamentu vypadnou. Nezasedají ani v Senátu, nemají žádného krajského zastupitele. Ta komunální úroveň je poslední možná, kde se ještě můžou uchytit, nejenom z toho politického, ale i z ekonomického hlediska, protože ta strana potřebuje nějaké finance, potřebuje sponzory. Jako celostátní parlamentní strana, nebo strana, která má aspiraci být parlamentní ty peníze podle mě už nejsou Věci veřejné schopné sehnat. Ale jako komunální strana, která by se dokázala zachytit zase v nějakém obvodu, nebo v nějakém městě, přesně podle toho návodu, který v roce 2008 unikl z té tajné schůzky, nebo z nějaké té porady uvnitř ABL, kde Věci veřejné byly bezmála prezentovány jako politická divize tady této soukromé agentury. Tak tady s touto zkušeností pochopitelně Vít Bárta podle mě pracuje. A protože nechce a asi ani nemůže Věci veřejné financovat celý život ze svého, tak tady toto je šance, jak možná nejenom oslovit voliče na té nejnižší úrovni, ale oslovit i nějaké sponzory, které by jinak ta strana podle mě evidentně nezískala. 

Petr HARTMAN, moderátor
--------------------
Když jsme právě u Víta Bárty, u nového předsedy Věcí veřejných, tak on do toho projektu investoval hodně asi peněz, hodně své osobní pověsti. Hodně možná i z hlediska toho, jakým způsobem fungovala a možná teď funguje jeho firma, nebo bývalá firma ABL, která už se jmenuje jinak. A se kterou už nemá až příliš tolik společného, alespoň podle svého tvrzení. Takže z tohoto úhlu pohledu, má vůbec Vít Bárta nějakou motivaci dál pokračovat v politice? Není to jenom taková hra, která musí být dohrána právě do těch komunálních voleb a pak třeba ta strana úplně zanikne, nebo stáhne se z toho, nebo jaká motivace může být, aby Vít Bárta pokračoval ve snaze nějakým způsobem dál udržovat v chodu Věci veřejné? Vladimíra Dvořáková. 

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka, Vysoká škola ekonomická v Praze
--------------------
Víte, spekulovat o motivacích u jednotlivce, spekulovat o motivacích u určité skupiny lidí vždycky je hodně obtížný. Jedna věc je, že lidé může, vůbec ta skutečnost, že je někdo v politice, že má kontakty, že kolem něj má lidi, kteří mají vůči němu jakousi, jakýsi obdiv, realizuje jakousi autoritu, to prostě může být motivace pro jednotlivce. Druhá věc může být motivace i ekonomická. Ono, my s tím ekonomickým podnětem to vnímání, že do té politiky se šlo a ta konstrukce s tou firmou ABL, s bezpečnostní agenturou, tam si myslím, že to vůbec nemusel být jako ztracený podnik. Nebo něco, co by nevyšlo a nebylo. Ono se často hovořilo o tom, že přece ta firma nebude mít žádný státní zakázky a nebudou vydělávat žádné peníze na něčem takovém. Ale když si vezmete, že to je teda bezpečnostní agentura, ať ji má on nebo jeho bratr, nebo někdo další, ale to propojení tam určitě bylo. A pro jakoukoliv bezpečnostní agenturu, úplně to nejdražší a nejdůležitější jsou informace. A to, kde se rozhoduje, jak se rozhoduje, na základě jakých věcí se rozhoduje. A uvědomme si, která ministerstva vlastně Věci veřejné postupně měly. A to není o tom, jestli je měly dlouho nebo kratší dobu. Ale prostě už jenom to, že získaly ministerstvo vnitra bylo pro mě naprosto nepochopitelné, protože to propojení s ABL, nebo o tom, o té bezpečnostní agentuře, byť ne v takovém rozsahu, se prostě vědělo. A ty omluvy, nebo ty výmluvy, že vlastně se o nic nejde, protože oni rozhodně nebudou žádat o žádné veřejné zakázky, jaksi tady utlumily jakousi kritiku, aniž by opravdu se ozvali novináři nebo řada nevládních organizací, který by upozornili, že právě pro ty bezpečnostní agentury to nejklíčovější jsou informace. A prostě k tomu se Věci veřejné dostaly v plné míře v momentech, když si vezmeme, jaké klíčové resorty získávaly, ale jaké dostávaly, získávaly informace jiné, když byly třeba i na tom ministerstvu školství, koneckonců jsou mnohé klíčové informace velmi zajímavé, nejenom ohledně, jak kdo studuje, ale třeba i otázka financování sportu, což prostě teď vidíme třeba u pana Josefa Dobeše, který si fakticky za peníze ministerstva do značné míry vytváří vlastní hnutí Pro sport. Takže jo, to jsou věci, který jsou důležitý a který pro setrvání v jakýchsi pozicích jinde, kdy zase se může potom to nějak použít, prostě může, může být docela dobrá strategie. 

Petr HARTMAN, moderátor
--------------------
Podle Lukáše Jelínka, vyplatí se udržovat v chodu stranu typu Věcí veřejných? 

Lukáš JELÍNEK, politolog, Masarykova demokratická akademie
--------------------
No, ekonomicky ne a z hlediska důvěry, respektive spíš nedůvěry možná voličů taky ne. Ale na druhou stranu berte to tak, že Vít Bárta je, byl doposavad velmi úspěšný muž. Na co sáhl, to se mu podařilo, velmi rychle dosáhl ekonomického úspěchu, dokázal si vydělat, vybudovat prestižní firmu. Když se rozhodl jít do politiky, tak evidentně počítal s tím, že bude stejně úspěšný jako v podnikání. Taky proto do toho, do té politiky vnesl nejrůznější podnikatelské a marketingové metody. A v současnosti, kdy Věci veřejné nejsou úspěšné, tak on to podle mě velmi těžce nese. A je to i jeho osobní záležitost, věc jeho vlastní prestiže, aby dokázal rehabilitovat sebe a svoji politickou stranu. Takže jakkoli si myslím, že Věci veřejné nemají perspektivu a nejsou životaschopný subjekt, tak jejich zakladatel, nebo člověk, který stál u jejich zrodu evidentně cítí potřebu prokázat pravý opak a bude to dělat nejspíš tak dlouho, dokud Věci veřejné definitivně nepropadnou i na té komunální úrovni, nebo dokud tady tímto způsobem nepřijde o svoji poslední korunu. 

Petr HARTMAN, moderátor
--------------------
A myslíte si, že i kdyby propadly na komunální úrovni, že je nějaká šance, že někdo z představitelů Věcí veřejných by mohl uspět, dejme tomu, ve volbách do Senátu? Že by přeci jenom mohl strhnout pozornost voličů na svoji stranu? 

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka, Vysoká škola ekonomická v Praze
--------------------
Já si myslím, že to není vyloučeno. A dokonce myslím si, že není vyloučeno ani případný sjednocování s nějakými jinými krajními subjekty, které by se zde objevily. Věci veřejné tím, že odešly do opozice, fakticky zůstává tedy zbytek původně Věcí veřejných LIDEM, který zůstává ve vládní koalici, tak si vytvořily nějakou dobu před volbami i prostor pro to, aby mohly být v parlamentu, kde budou velmi silně slyšet a který je velmi dobrý prostor pro to určité působení. A budou už slyšet tak, že ti občané pomalu budou zapomínat, že oni byli součástí vládní koalice. Ono už jako dodnes se mnoho věcí zapomíná. A vlastně když nám člověk připomene ty, ty velké skandály a ty nahrávání a natáčení a věci tohoto typu, tak prostě tím, že ta naše politika je opravdu hodně rozhozená, že vlastně skandály máme dnes a denně, takže po měsíci, po dvou měsících, po roce v opozici oni vlastně můžou mít docela slušný nástup, protože ta politika v tom parlamentu dává mnohem větší prostor být viděn, být slyšen, být v médiích. A myslím si, že toho budou schopni využít jako velmi silně. 

Petr HARTMAN, moderátor
--------------------
Tolik Vladimíra Dvořáková. Reakce Lukáše Jelínka. 

Lukáš JELÍNEK, politolog, Masarykova demokratická akademie
--------------------
Mně jenom napadla jedna věc s tím Senátem, na který jste se ptal. Ony Věci veřejné postavily tu svoji kandidátku do Poslanecké sněmovny tak mladou, že podstatná část jejich členů třeba poslaneckého klubu vlastně do Senátu stále ještě ani kandidovat nemůže. Protože když si vezmete poslance Babáka, Kádnera, koneckonců Víta Bártu nebo Kateřinu Klasnovou, tak ti nesplňují podle mě, a nebudou ani splňovat v těch příštích volbách ten věkový limit. Tak to byla jaksi ambiciózní nebo zajímavá sázka Věcí veřejných na nový mladý typ politiků. Pravda, jsou tam už veteráni i s určitými zkušenostmi, jako třeba Petr Skokan nebo Radek John, kteří by teoreticky mohli v některém senátním obvodu zabodovat. Ale nemyslím si, že zase oni třeba by byli těmi, kteří by vytvářeli to nejzajímavější na politice Věcí veřejných. Když se podíváte na tu jejich uplynulou konferenci, nebo i na počínání té strany v Poslanecké sněmovně v posledních týdnech, tak ono není nezajímavé nebo nudné. Ten boj s hazardem, ta snaha o zrušení, co nejširší zrušení, nejenom částečné anonymních akcií, nebo snaha starat se o majetkové nebo finanční, sociální, ekonomické zázemí postižených a podobně, to jsou často témata, se kterými oni přicházejí. A to často ve velmi neotřelé podobě. Takže já si říkám, že kdyby s tím přišla nějaká jiná opoziční strana, sociální demokracie nebo komunisté, tak že by dokázali tady těmito atraktivními metodami docela i sami sebe zpopularizovat. Problém je, že Věci veřejné podle mě už natolik prošvihly svoji šanci v české politice, že dnes i kdyby se přetrhly, tak že by tu šanci na návrat měly velmi obtížnou. 

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka, Vysoká škola ekonomická v Praze
--------------------
Ona je taky otázka, jestli to je vždycky radikální projev a jestli je to realistický vůbec tyhle ty věci udělat. Protože v mnohých směrech právě třeba ty návrhy, a to zase známe od jiných, včetně vládních stran, že některé návrhy, který chtějí radikální řešení, jsou předkládány proto, aby to řešení nebylo žádné. Takže v některých těch případech si myslím, že je to spíš jako i tahle ta snaha prostě bez ohledu na to, co je reálný. 

Petr HARTMAN, moderátor
--------------------
Posloucháte pravidelný diskusní pořad Studio STOP, který se vysílá na okruhu Český rozhlas 6. Posloucháte diskusi, která se týká Věcí veřejných a fungování malých stran v české politice. Hosty ve studiu jsou politoložka Vladimíra Dvořáková z Vysoké školy ekonomické v Praze a politolog Lukáš Jelínek z Masarykovy demokratické akademie. Když hovoříme o tom, že Věci veřejné zazářily jako kometa, ale pak rychle zhasly, znamená to, že to, co předvedly, že nějakým výrazným způsobem může ovlivnit budoucnost české politické scény v tom slova smyslu, že už novým subjektům, které by chtěly podobně zazářit, nemyslím třeba, že by byly jako podnikatelský subjekt, ale že by se skutečně zformovalo něco nového a chtělo oslovit voliče, že už spíše narazí, že už nezíská takovou důvěryhodnost veřejnosti? Vladimíro Dvořáková. 

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka, Vysoká škola ekonomická v Praze
--------------------
No, já bych to nevylučovala, že něco takového je i nadále možné. Byť lidé mají zkušenost a když si vezmeme osudy Unie svobody, potom, řekněme, Strany zelených, která ale si vcelku myslím, že může mít šanci na návrat, teďko Věci veřejné, což je zase ještě trošku jiný typ té politiky. A on ten problém totiž je v něčem jiném. A to je v klasických politických stranách, v našich tradičních politických stranách a v některých, kterým já pomalu říkám historické politické strany, protože prostě nevím, jestli ty strany, jestli ta strana třeba ještě vydrží. Ten problém je prostě v tom, že u nás máme velice slabou ODS, ta strana je v hluboké krizi, hledá to svoje řešení, hledá svoje vedení. Ve svý podstatě relativně malá členská základna a zároveň teda soupeření ještě s TOP 09, která ovšem zase má ještě menší členskou základnu, která spíš je založena na tom, že jednorázově mobilizuje k čemusi, k nějakému úzkému tématu nebo k úzké, k jedné osobě své voliče. Ale nemá vlastně to zakotvení. Pak máme sociální demokracii, která sama o sobě také se potýká s velmi malou členskou základnou, s vnitřním napětím a vnitřními konflikty a která taky hledá to svoje místo, zakotvení. Navíc se nám tady stalo, že tím, jak proběhla decentralizace a po určitou dobu lokální elity kontrolovaly kraje a nekontrolovaly centrum, pak se to zase vystřídalo, tak zde máme ty regionální konflikty velmi silný, vytvořený ty regionální kmotry, kteří velmi silně zasahují do, do těch politik. No, a najednou máme odcházejícího pana prezidenta Klause a přicházejícího nového pana prezidenta Klause, teda pana prezidenta Zemana. A řekla bych, že v obou případech těchto prezidentů jako to jejich jak odcházení, tak přicházení a působení má spíše destrukční vliv na ten stranický systém tradiční vytvořený. Takže v momentě, kdy se vám něco rozkládá, něco zeslabuje, je ve vnitřních konfliktech, nemá perspektivu, tak se prostě objektivně vytváří prostor pro něco jiného. Co může být dobré, může být špatné, může být teda i katastrofální. Ale prostě je to v pohybu, ten stranický systém skutečně momentálně je velmi nestabilní a já bych chtěla upozornit, že třeba Polsko si prošlo něčím takovým jako asi před 10 lety, kdy po roce 2001 pak najednou dochází k úplnému rozkladu toho stranického systému a k budování stranického systému jiného. K hledání té podoby, nevím, jestli bych ho označila už za nějak stabilizovaný, asi úplně ne. A je možné, že prostě toto se stávalo i v dalších zemích středovýchodního bloku. Možná, že nás to prostě čeká teďko velké zemětřesení z hlediska vůbec stranického systému. Nevíme. A to je ten moment, kdy teda nemůžeme ani předpokládat, jestli tam může přijít někdo jiný, jak dalece může být nový subjekt úspěšný nebo ne. 

Petr HARTMAN, moderátor
--------------------
To je právě zajímavé, že naopak Česká republika byla považována za celkem stabilní v tom slova smyslu, že zde byla relativně stabilní dlouhou dobu pravicová strana ODS, levicová strana sociální demokracie. Že zde bylo specifikum v podobě komunistů. Ale že tyto tři strany zde byly stabilně. Pak zde dlouhou dobu působili lidovci, kteří možná i s přičiněním vzniku TOP 09 potom se přesunuli mimo parlament, ale naopak tam zas nastoupila TOP 09. A vedle toho skutečně se vždy vyskytla nějaká další strana, která velmi krátce uspěla a velmi záhy potom zase zmizela. Alespoň z Poslanecké sněmovny. Takže dá se hovořit o nějakém českém specifiku v tomto slova smyslu? 

Lukáš JELÍNEK, politolog, Masarykova demokratická akademie
--------------------
Tak, nedokážu ho asi úplně přesně popsat. Specifikum určité tady existuje, samozřejmě, protože já si sice taky myslím, že to zemětřesení ve stranickém systému je možné a čeští politici dělají vše možné pro to, aby proběhlo. Ale na druhou stranu přeci jenom ten vývoj toho stranického systému v té České republice je trošku odlišný od Slovenska, od Polska, od Maďarska, ať už osudem jejich komunistických stran, nebo tím, jestli se dřív rozpadlo to spektrum pravicové nebo levicové, co z něj začalo vznikat. U nás to zatím máme tak, že se přesouvá ta moc z levice na pravici, z pravice na levici a vždy se k tomu ještě urodí nějaká rádoby středová strana. Myslím si, že ta situace teďka asi bude trošku odlišná od těch minulých let. Jednak se ukazuje, že by se do Poslanecké sněmovny mohla vrátit Křesťansko demokratická unie - Československá strana lidová. Což je strana, která vlastně už má nějakou prestiž nebo nějaké renomé a je to značka, která něco voličům řekne po té předchozí zkušenosti třeba s Věcma veřejnýma. Ale kromě toho tady máme nastupující například Stranu Práv Občanů ZEMANOVCE, kteří se přiživují vlastně na slávě nebo na jméně nově zvoleného prezidenta. Myslím si, že to byla velmi dobrá ta poznámka o tom, jak Václav Klaus a Miloš Zeman budou mít tendenci ovlivňovat to politické, ale i stranické spektrum v České republice. Takže po odchodu Václav Klause z Hradu se klidně můžeme dočkat nějakého politického uskupení, které se bude přímo hlásit k němu. Ať už on s ním bude spolupracovat nebo nebude. Takže vlastně jakoby tyto dvě silné osobnosti v politice můžou mít tendenci sunout před sebou nějaké politické formace, které mají šanci atakovat tu pěti, nebo můžou mít šanci atakovat tu pětiprocentní hranici. A při tom návratu KDU-ČSL v takové situaci bych řekl, že už tady asi žádný další prostor pro to, že by se někdo nebo něco urodilo do těch nadcházejících voleb do Poslanecké sněmovny není. Sice pan Babiš by asi rád na něčem takovém pracoval, ale mám dojem, že zatím ta úroveň toho jeho projektu není ještě ani tak zdaleka vysoká jako třeba byla úroveň Věcí veřejných než vstoupily do toho boje o Poslaneckou sněmovnu. A protože čas se krátí, tak pokud by někdo měl pozměnit tu tvář toho parlamentního spektra, tak bych spíše sázel na lidovce, možná SPOZ, případně na toho, koho by posvětil svojí přízní Václav Klaus. 

Petr HARTMAN, moderátor
--------------------
To byl Lukáš Jelínek. Podle Vladimíry Dvořákové, když už zde byla zmínka o Straně Práv Občanů ZEMANOVCI, tak ti těsně nepronikli do sněmovny v roce 2010. Chybělo jim asi 7 desetin procenta jenom, aby se dostali do sněmovny. V současné době po prezidentské volbě je ta strana v očích některých voličů populární, svědčí o tom to, že se pohybuje těsně nad pětiprocentní hranicí, alespoň podle nejnovějších průzkumů společnosti STEM, což samozřejmě je relativní a do voleb přece jenom ještě zbývá dost času. Zároveň po úspěchu Miloše Zemana v prezidentské volbě, tak se do strany hlásí noví členové. Takže zažívá tu vlnu popularity. Ale zároveň, dá se v této souvislosti hovořit o stabilním a klasickém politickém subjektu? Protože někdy, když to vyhrotím a zjednoduším, je to spíše vydáváno jako za společnost přátel Miloše Zemana než za normálně fungující stranu. Tak zda, pokud by uspěla v těch volbách, pokud Miloš Zeman ji dál nějak bude podporovat a bude s ní spojován, tak zda bychom se nedočkali něčeho podobného, čeho jsme byli svědky v případě Věcí veřejných. 

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka, Vysoká škola ekonomická v Praze
--------------------
Já bych tady viděla trošku rozdíl proti Věcem veřejným. Naopak zase mě napadají analogie, který jsou trošku jinam, a jenom možná více na východ, jako vytváření těch stran, které jsou s cílem podpořit, anebo podporovat, dát mocenskou pozici prezidentovi. Na druhou stranu pořád u nás teda to není ten typ systému jako je v Rusku, to je ten, který občas je označován jako supraprezidentství svým způsobem. Takže tam já moc nevidím perspektivu strany, která je spjata s konkrétní osobností. Podle mě politické strany, které může pomoci určitá osobnost velmi silně vyprofilovat, tak by měly mít hlubší nějaké ideologické zakotvení, možná ne velká ideologie, ale nebo minimálně hodnotové a ideové zakotven. A Strana Práv Občanů, já jsem nenašla teda žádný práva, za který by ta strana bojovala, nebo nemám, nespojím si to teda, že by byly určitá práva, která bych si řekla, tak Strana Práv Občanů, tak tohle to jsou přesně tato práva, která ta strana vidí jako nejdůležitější. K tomu Zemanovci, takže je to to propojení na konkrétní osobu politika. Samozřejmě po úspěšných prezidentských volbách je jasné, že ta strana bude stoupat, jak početně, to znamená, že mnoho lidí do té strany vstoupí. Tady je docela zajímavé, že v roce 98, když Miloš Zeman vyhrál volby vlastně sociální demokracie, tak tam tenkrát se říkalo, že v žádném případě se nesmí navyšovat počet členů, aby tam nevstupovali ty kariéristi, tak tady v tomhle případě tam zřejmě takovýhle obavy, takovéhle obavy se neobjevují. Každopádně bude to objektivně spíše znamenat znova oslabení sociální demokracie, protože si myslím, že část těch občanů, kteří vstupují třeba do té strany, protože chtějí něco realizovat a na druhou stranu podle mě je nesmysl, aby člověk vstupoval do strany, která nemá šanci se někde dostat, umístit ve volbách, protože tam příliš toho realizovat potom nemohou. Tak to objektivně zase odebírá určité množství potenciálních straníků, kteří by mohli být v té levé části politického spektra, na druhou stranu nějaké diskuse o tom, o sjednocování levice a podobně mně připadá, že jsou spíše jenom mocenské hrátky a v tuhle tu chvíli momenty sjednocování by vždycky měly být založeny na určitý hodnotový orientaci a setkávání určitých proudů, ale nikoliv čistě mocensky a čistě účetně. To prostě nefunguje. 

Petr HARTMAN, moderátor
--------------------
Podle Lukáše Jelínka, dá se odhadnout, jaký záměr s touto stranou může mít Miloš Zeman? Protože ve vedení jsou určití lidé, které on může přetáhnout k sobě na Hrad. Bude mít vůbec zájem na tom, aby ta strana se nějak rozvíjela? 

Lukáš JELÍNEK, politolog, Masarykova demokratická akademie
--------------------
Tak, jednak já si nejsem tak úplně jistý tím přetahováním na Hrad. Protože nechci lidem z SPOZ křivdit. Ale tam zatím žádná, ani politická, ani nijak jinak výrazně nadaná hvězda nezazářila. V SPOZ se objevili politici, nebo lidé, kteří z nějakého důvodu opustili v minulosti sociální demokracii, skupina lidí, která nikdy v politice nebyla a rozhodla se teprve teď do politiky vstoupit. Což, po pravdě řečeno, z hlediska těch politiků, ti, kteří se chtěli uplatnit v tom levicovém spektru, tak už si dávno rozebrali sociální demokracii nebo komunistickou stranu. Takže já si myslím, že jakoby ten potenciál SPOZ je velmi slabý. Ať už z hlediska naplnění Poslanecké sněmovny, nebo třeba i Pražského hradu. Jiná věc je to, jsou ty záměry Miloše Zemana. Protože já si myslím, že ten si celkem logicky musí uvědomovat, že mnohem silnějším nástrojem pro prosazování jeho politiky by byla sociální demokracie, na kterou ale nyní v současnosti dosáhnout nemůže a rozhodně to nestihne před tím nadcházejícím sjezdem. Já si myslím, že Miloš Zeman mnohem více energie napne do ovlivňování poměrů právě v ČSSD než na SPOZ, která si do značné míry asi bude muset vystačit s tím názvem, nebo s tím jménem Miloše Zemana ve svém názvu. Další věc je ale možná určitá dlouhodobější koncepce, která tady může být. A já jsem přesvědčený o tom, že Miloši Zemanovi by se ze všeho nejvíce líbilo, kdyby jednoho dne se ocitla sociální demokracie, SPOZ, případně nějaké další malé politické strany jako je třeba LEV 21 v jednom levicovém opozičním bloku. Protože takový blok by on jako prezident mnohem snadněji mohl ovládat, nebo do něj zasahovat, než by bylo zasahování do dění v těch jednotlivých politických stranách. A vzhledem k tomu, že Václavu Klausovi by se mohlo zamlouvat něco velmi podobného v tom pravicovém spektru, tak pak už vůbec nic by nebránilo k tomu, aby oba dva pánové postupovali v některých věcech koordinovaně, třeba na základě těch opozičně smluvních principů, které formulovali už v roce 1998. 

Petr HARTMAN, moderátor
--------------------
A podle vašeho názoru, nemůže Miloš Zeman právě využívat Stranu Práv Občanů ZEMANOVCI k ovlivňování dění uvnitř sociální demokracie nejrůznějším způsobem? 

Lukáš JELÍNEK, politolog, Masarykova demokratická akademie
--------------------
Já si neumím dost dobře představit jak. Protože čím hlasitěji předáci SPOZ vystupují a čím více se vyhraňují vůči sociální demokracii, mám na mysli kritiku sociální demokracie, ale nebo třeba i rozvíjení té, těch spekulací o možné předvolební koalici, tak ta reakce uvnitř ČSSD na to není dvakrát příznivá. Protože sociální demokraté se v současnosti cítí být celkem silní v kramflecích z hlediska volebních preferencí, vyhlídek k příštím volbám. A jednak ta strana jako taková, jako těleso celkem logicky necítí potřebu, že by se nyní musela opírat o nějaký menší politický subjekt. A do toho vstupuje pochopitelně ještě ta pragmatická úvaha, že když kandidátní listiny obsadí výhradně sociální demokraté, tak je pravděpodobné, že do Poslanecké sněmovny nebo i do státní správy se poté dostanou opět výhradně sociální demokraté. Proč se s někým o něco dělit, když to není nezbytně nutné. 

Petr HARTMAN, moderátor
--------------------
Když bych se vrátil ještě k Věcem veřejným a k sněmovním volbám v roce 2010, tak se tehdy hovořilo o určité volební revoluci. A to v tom slova smyslu, že ty velké zavedené strany ODS a ČSSD získaly méně než se předpokládalo. Byl tam znatelný odliv voličů nebo příznivců. Naopak se hovořilo o tom, že na politické scéně se objevily dva nové subjekty, které pronikly do sněmovny. TOP 09 a Věci veřejné. A hovořilo se o tom, že se může svým způsobem měnit politická mapa v České republice. Když se na to díváme s odstupem několika let, dá se hovořit v této souvislosti skutečně o nějaké revoluci, nebo naopak ten vývoj spíš k nějaké volební revoluci směřuje? Vladimíra Dvořáková. 

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka, Vysoká škola ekonomická v Praze
--------------------
Ono je tohle to velmi těžké analyzovat, protože já mám pocit, že spíš to je, jo, že ani bych nehovořila příliš o nějakém vývoji. Protože ať vezmeme všechny ty politické subjekty, který jsou, tak všechny jsou v hluboké krizi. Všechny ty subjekty hledají vlastně tu svoji identitu. Ona jen ta sociální demokracie, mezi náma, tam může být otázka, jestli právě SPOZ nemůže s nějakým křídlem sociální demokracii v jistým momentě jednat a vytvářet jiné subjekty, prostě tam, tam těch možností je celá řada. Ale především tady se dostáváme až do té hluboké krize jako vlastně politiky těch, těch témat, které se nastolují. My vidíme, že nyní vládní koalice se rozhodla přeměnit, teda jinak dělat tu svoji ekonomickou politiku než to, co tvrdila do této chvíle. Ale to, co vidíme především, je obrovská neprofesionalita, skoro ve všech oblastech, kam se přijde. Když se podíváme na fungování státní správy, když se podíváme na přípravu zákonů, když se podíváme na projednávání těchto věcí. Takže já tam vidím jako obrovský problém spíše nefunkčnosti už, ty strany jsou vyprázdněné, jsou vyprázdněné i z hlediska osobností, které většinou tam nejsou. Které odcházejí, členská základna spíše klesá. Pokud tam přicházejí, tak tam se právě objevují ty manipulační prvky, že teda někdo, aby se ovlivnilo jakési hlasování. Není, neexistuje koncepce vládnutí, neexistuje dlouhodobější koncepce. Ty věci, které se většinou objevují jsou ve svý podstatě naprosto nesmyslné. Když si vezmeme dodnes jenom, co se udělala reforma z hlediska úřadu práce. A podle mě do téhle chvíle to prostě se nepodařilo dát dohromady. A ta situace je nesmírně těžká jak pro lidi, kteří v tý státní správě vůbec pracují, tak jako dopad potom na občany. A ta, vezmete si jeden krok za druhým. Takže tady se dá těžko něco analyzovat, protože ty strany ztratily vlastně tu vlastní vnitřní konzistenci a zejména když se podíváte třeba na ODS, tak opět se tam objevuje vracíme se k nějakým kořenům. Kdo nejsilněji, nebo kdo se nejčastěji objevuje vůbec za ODS? Boris Šťastný. Vždyť to je symbolika neuvěřitelná. Vlastně tento člověk vypadá jako takřka, že by měl spasit ODS. Přitom když si vezmete teda ty všechny aférky, které se objevovaly, věci, u kterých byl, nebyl. Ta otevření diskuse o tom, jestli si mají dávat trafiky nebo nebudou dávat trafiky a jestli tohle to, co dali těm rebelujícím byla trafika nebo ne. Se řekne, vždyť je to směšný, oni budou mít takhle 30 tisíc jenom, jako vždyť to jsou, to není žádná trafika, že jo. Ale 30 tisíc jenom takhle bokem a plus teda velký vliv na rozhodování a přístup k informacím. To je vlastně, pohybujeme se v situaci, kdy je potřeba na obou částech politického spektra prostě znova naformulovat vůbec ty otázky a ty problémy a vytvářet tu politickou elitu, ta je vyprázdněná. 

Petr HARTMAN, moderátor
--------------------
Tak uvidíme, kdo ten vyprázdněný prostor a jakým způsobem zaplní. Pro tuto chvíli končí pravidelný diskusní pořad Studio STOP, který se vysílá na okruhu Český rozhlas 6. Hosty byli politoložka Vladimíra Dvořáková z Vysoké školy ekonomické v Praze a politolog Lukáš Jelínek z Masarykovy demokratické akademie. Děkuji za účast a opět někdy na slyšenou. 

Zvukový záznam pořadu naleznete v sekci iRadio.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou. 


 

Autor:  Petr Hartman

Nové články v rubrice

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2017 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace