24. října  2012  rubrika: Studio STOP

Vzděláním proti korupci?

Goethe institut Praha - Foto: Eva Odstrčilová

Goethe institut PrahaFoto: Eva Odstrčilová

V rámci právě probíhajícího Fora 2000 se včera v pražském Goethe-Institutu konala diskuse na téma Vzdělání proti korupci. Tématu se budeme věnovat i my v právě začínajícím Studiu STOP.

23. října politolog Erik Best moderoval první část panelové diskuse právě ve zmiňovaném pražském Goethe-Institutu, nazvané Může se člověk korupci naučit? Společenské kořeny úplatnosti. Diskuse byla součástí programu konference Forum 2000, média a demokracie. V úvodu padla řečnická otázka, zda se člověk s dispozicemi uplácet a nechat se uplácet rodí. V této souvislosti se dá konstatovat, že to, co se člověk v mládí naučí vnímat jako akceptovatelné, pravděpodobněji bude dělat i v dospělosti. Nejzásadnější roli zde jistě hraje rodina. Chování, které vidí dítě u rodičů opakuje. Jakou roli však hraje vzdělání, škola? O tom budeme mluvit právě ve Studiu STOP, které začíná. Budeme si povídat zejména o tom, jak může škola pomoci utvářet hodnotový systém mladého člověka, jakými formami může přispět k tomu, aby uplácení, podvádění za účelem osobního prospěchu bylo studenty považováno za něco neakceptovatelného. Pohovoříme i o tom, proč lépe na studenty působit pozitivními příklady než negativními.
Při této příležitosti jsem se politologa a moderátora prvního panelu právě v pražském Goethe-Institutu ptala na to, zda se liší projevy malé korupce jako jsou úplatky na úřadech, ve zdravotnictví a velké korupce v České republice a ve Spojených státech, kde tamní poměry velice dobře zná. Dobrý večer. Tak, vy jste včera moderoval první diskusní panel v pražském Goethe-Institutu právě, který probíhal v rámci Fora 2000. A položil jste v úvodu řečnickou otázku, jestli se člověk rodí vlastně s takovými vrozenými dispozicemi, které ho předurčují k tomu, že se nechá uplácet a je uplatitelný. Co si o tom myslíte vy osobně? 

Erik BEST, politolog, moderátor prvního panelu Fora 2000
--------------------
Já si myslím, že asi úplně od začátku ne. Ale myslím si, že určitě prostředí hraje velkou roli, to znamená, že to mimino asi není předurčený k tomu, že bude krást. Ale myslím si, že to prostředí začíná ovlivňovat budoucnost toho dítěte velice brzy. A myslím si, že to samozřejmě začíná na úrovni rodiny, ale hned poté je samozřejmě společnost. Jak se na určité věci dívá společnost. A jestli korupce a různé další nekalé praktiky jsou odsuzované a taky jestli jsou potrestané. A já mám pocit, že my vychováváme své děti k tomu, aby byly čestné, ale ta společnost občas ovlivňuje v opačném směru. A myslím si, že čím dál tím dříve to dítě musí se rozhodnout, jestli chce se chovat čestně, anebo korupčně. 

Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ano. A v tom mu může být do jisté míry také nápomocno vzdělání či škola. Srovnejte, prosím, jak se projevuje korupce, myslím ta menší, jako jsou úplatky na úřadech, případně ve zdravotnictví, a i případy velké korupce v České republice a ve Spojených státech? Nemusíte nějak podrobně, ale vidíte tam rozdíly? 

Erik BEST, politolog, moderátor prvního panelu Fora 2000
--------------------
Já jsem skoro nepotkal v Americe korupci na téhle úrovni. To znamená, že já nemůžu samozřejmě říct, že neexistuje. Ale že by někdo musel uplatit lékaře nebo učitele, to samozřejmě existuje, ale není to něco, co je přirozené, anebo normální. Myslím si, že spíš ta korupce se projevuje trošku jinak. Třeba na školách, na dobrých školách, na dobrých univerzitách ty děti, který pocházejí z rodin bohaté, bohatých, anebo rodiče studovali na těch univerzitách, tak mají lepší možnost být přijímány. A není to přímo korupce, ale myslím si, že to není úplně spravedlivé v tom smyslu, že nejsou ty děti vždycky přijímány podle toho, jak jsou úspěšné, anebo, nebo kvalifikované. Takže není to přímá korupce, ale že bych musel, já si pamatuji například, že jsem dokonce jednou chtěl platit policistovi na místě, kvůli tomu, že jsem překročil rychlost. A řekl, že vůbec to nepřipadá v úvahu, že ta možnost ani neexistuje. Protože už pochopili dávno, že když ta možnost existuje, tak lze ji zneužít. 

Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ano, to znamená, vyplývá z toho, co říkáte, že ve Spojených státech, tak samozřejmě generalizujeme, ale vy tamní poměry velice dobře znáte, jednoznačně v té společnosti asi v nižší míře panuje názor, že korumpovat nebo podvádět je prestižním stylem chování. A také existuje daleko větší omezení. To znamená lidé si nedovolí, protože mají nastaveny pevněji mantinely. Vy jste zmínil univerzitní vzdělání na prestižních amerických univerzitách, zmiňme třeba, týká se to Harvardu, kde opravdu vstupenkou pro přijetí často bývá to, že rodiče stejnou univerzitu vystudovali. Tak vidíte, že dochází k nějaké změně, že to třeba studentům, dobrým studenům, jejichž rodiče nestudovali na Harvardu, tak že upozorňují na to, že jejich podmínky pro přijetí jsou vlastně znevýhodňující? 

Erik BEST, politolog, moderátor prvního panelu Fora 2000
--------------------
Určitě. Je tam, je tlak, aby ta praktika nebyla tak rozšířená. A další věc je, že je tlak na ty univerzity ze zahraničí. Protože cizí studenti velice často jsou ochotní a schopní zaplatit plnou sazbu, zatímco velice často domácí studenti, zvlášť, když nepocházejí z bohatých rodin, tak očekávají nějakou slevu. Takže i když to samozřejmě není korupce jako taková, ty univerzity, a nejenom ty nejlepší, ale obecně, ty univerzity mají tendenci už dát přednost cizím studentům. Protože platí víc. A to je výnosnější pro tu univerzitu. A zároveň další jev, a to je, že internet a umožňuje, aby studenti hodnotili profesory. A nechtějí velice často, nechtějí ty profesoři, aby dostávali špatnou známku. Takže je tam určitá inflace, co se týče hodnocení. A my máme ten systém A, B, C, tak možná víc studentů dostává A, než by mělo, kvůli tomu, že profesoři se bojí, že dostanou špatnou známku a bude to vidět na internetu. A pak oni na základě toho možná dostanou vyhazov nebo méně peněz co se týče bonusů. 

Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
Pokud se podíváme na prosté opisování nebo podvádění při nějakých písemných pracech, při zkoušení, je to něco, co je rozšířeno na amerických vysokých školách? 

Erik BEST, politolog, moderátor prvního panelu Fora 2000
--------------------
Já bych to asi řekl ta, že je to rozšířené, ale vůbec není to podporované, nebo není akceptovatelné. Tak to znamená, že ten, kdo to dělá, vůbec se tomu nechlubí a nedává to najevo. A jestli to dělá, tak nechce, aby to někdo, aby to někdo věděl. 

Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ano. A když srovnáte tu situaci v České republice a Spojených státech, zase, omlouvám se, velmi zevšeobecňujeme, ale i na tom je možné udělat si jakýsi obrázek, tak je chování, třeba podvádění, případně nějaké uplácení daleko víc potíráno i z hlediska dalších členů společnosti, když to vysvětlím tak, pokud se někomu přijde třeba ze studentů na to, že něco opsal, nebo podváděl, tak jak se ta společnost k tomu staví? Je z té dotyčné školy, ať je to třeba střední škola, nebo pak vysoká, univerzita, vyhozen okamžitě, nebo dostane nějakou podmínku, je to tolerováno? 

Erik BEST, politolog, moderátor prvního panelu Fora 2000
--------------------
Určitě dostane důtku a je to přísně potrestáno. Já si myslím, že možná ten rozdíl je, že v Americe se trestá malé přestupky a ty větší spíš prominou. To znamená, že když my chceme provádět nějakou korupci, tak tendencí je změnit zákon, aby ta korupční, to korupční chování bylo legální. 

Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
Říká politolog Erik Best, který moderoval v rámci Fora 2000, média a demokracie diskusi o tom, zda může vzdělání přispět k tomu, že si lidé, zejména mladí lidé, budou čím dál více uvědomovat, že podvádět a korumpovat je pro ně i pro okolí nevýhodné. Pane Beste, děkuji za váš čas, který jste věnoval Českému rozhlasu 6. Na shledanou. 

Erik BEST, politolog, moderátor prvního panelu Fora 2000
--------------------
Děkuji, na shledanou. 

Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
Hosty dnešního vydání budou dvě dámy. Magdaléna Klimešová, která je autorkou metodické příručky Korupce v České republice pro středoškolské pedagogy, nabízející postup, jak zprostředkovat studentům problematiku korupce, jak ji minimalizovat a také v nich vzbuzovat uvědomění, že zdravé a výhodné pro ně je korupci nepodporovat. Působí v Ekologickém právním servisu, kde koordinuje platformu protikorupčních nevládních organizací. Dobrý večer. 

Magdaléna KLIMEŠOVÁ, autorka metodické příručky Korupce v České republice. Ekologický právní servis
--------------------
Hezký večer. 

Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dalším hostem bude další dáma Tereza Šteklová, která se věnuje sociologii vědy a technologií. Působí v Sociologickém ústavu Akademie věd a zejména také přednáší na katedře obecné antropologie na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy. Dobrý večer přeji i vám. 

Tereza ŠTEKLOVÁ, Sociologický ústav Akademie věd, přednášející na katedře obecné antropologie na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy
--------------------
Dobrý večer. 

Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
Posléze se spojíme s ředitelem společnosti Transparency International Davidem Ondráčkou. V pražském Goethe-Institutu včera zazněly například i následující názory, že korupce je uměle vytvořeným problémem, který tvoří novináři proto, aby měli co dělat. Samozřejmě otázka byla položena řečnicky. A že celá věc je vlastně politickou záležitostí, tak do jaké míry podle vašeho názoru fakt, že se o korupci, dejme tomu, v České republice za poslední dva roky hojněji referuje, její existenci podporuje? Magdaléna Klimešová. 

Magdaléna KLIMEŠOVÁ, autorka metodické příručky Korupce v České republice. Ekologický právní servis
--------------------
No, já se domnívám, že v tomto případě tomu tak není. Myslím si, že právě proto, aby vůbec mohl ten problém, který prostupuje celou společností, a jak velmi dobře víme, tak se objevuje jak na té nejnižší úrovni té drobné korupce, tak přes tu systematickou až vlastně po tu státní. A koordinovanou seshora z nejvyšších pozic. A důležité právě je, aby se ten problém vůbec mohl řešit, tak aby byl formulován a přijat vlastně ve veřejné diskusi jako skutečně existující stávající závažný problém. Takže já se domnívám, že to není uměle vytvořené. 

Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tereza Šteklová. 

Tereza ŠTEKLOVÁ, Sociologický ústav Akademie věd, přednášející na katedře obecné antropologie na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy
--------------------
Já bych roli médií v této věci hodnotila v podstatě velmi kladně. To, co vidím jako problematické, respektive věc, na kterou bychom si jako občané měli dát pozor, jsou nejrůznější takzvané protikorupční kampaně a iniciativy různých politických i hospodářských aktérů, které podle mého názoru velmi často naopak zakrývají jejich korupční praktiky. Když sebe vyhlásím za antikorupčníka, tak možná můžu mít pocit, že pak není vidět na to, co korupčně dělám. A myslím si, že v podstatě to, co předvádí současná vláda, korupci si dává jako problém téměř číslo 1 spolu s takzvanými reformami a zároveň vidíme, že málem už polovina členů té vlády kvůli korupci odešla prostě nejrůznějších podezření je řada, tak tohle je myslím výborný příklad toho, jak ten takzvaný antikorupční diskurs vůbec nemusí jít ruku v ruce s antikorumpovanou praxí, řekněme. 

Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
Zpět k vám, Magdaléna Klimešová. Vy jste vytvořila metodickou příručku Korupce v České republice, kde se vlastně také zabýváte tím, co korupce je, jak je definována, jaké její podoby v České republice existují. A na základě této metodické příručky jste nabídli mnoha českým školám, středním školám možnost seminářů, v jejichž rámci se pedagogové, potažmo studenti mohou více informovat o podobách korupce a vytvářet si díky vaší takové interaktivní vlastně seminářové výuce názor na to, jak si tedy vytvořit vlastní hodnotový systém ve vztahu k podvádění a nějakému korupčnímu chování. Když byste krátce měla definovat, jaké ty podoby korupce vymezujete? Co vše tam patří? 

Magdaléna KLIMEŠOVÁ, autorka metodické příručky Korupce v České republice. Ekologický právní servis
--------------------
Já bych na začátek jenom upřesnila, že ta metodická příručka Korupce v České republice, která je tady k dispozici online úplně komukoliv, kdo s ní bude chtít nakládat, vznikla v rámci neziskové organizace Respekt Institut. A vlastně důležité ještě je říci, že vznikla na základě řady seminářů, které jsme sami realizovali na těch středních školách. Takže do té příručky jsme otiskli zkušenosti z toho, co na ty studenty působí dobře, na co oni reagují a co je efektivní. Jaké jsou tedy podoby korupce, tak jak jsme je představili v té příručce, tak už jsem to naznačila vlastně na začátku. My rozdělujeme tu korupci na takové vlastně tři základní oblasti s tím, že ta primární je vlastně ta malá administrativní korupce, nebo drobná nahodilá. Dále je právě ta systematičtější a vlastně na vrcholu tady toho dělení podle rozsahu a výskytu je právě ta korupce, která už vlastně se vyznačuje takzvaným ukořistěním státu, nebo zajetím státu právě různými spletencemi podnikatelských a politických struktur. Nicméně existují samozřejmě i další způsoby pohledů na to, jak dělit korupci. Velmi zajímavé bylo právě s těmi studenty diskutovat o tom, jak vůbec oni to chápou a co do té korupce vlastně řadí a co už ne. Takže to, to je také určitě zajímavé a je vhodné s těmi studenty o tomto hovořit. 

Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
Buďme realističtí a zmiňme, že vlastně různé formy korupce od malého uplácení až po korupci v těch nejvyšších podnikatelských či politických patrech najdeme vlastně ve všech institucích. Také ve všech zemích. Trochu se liší forma, to, jak lidé uplácejí a korumpují, či jsou korumpováni v různých zemích, zejména třeba post komunistických, o tom jsme mohli slyšet na té, během té panelové diskuse v Goethe-Institutu. Hovořme dále o tom, do jaké míry vlastně může, asi na prvním místě je rodina, protože jak již v úvodu zaznělo, děti opisují, nebo kopírují chování rodičů a pokud si již v mládí osvojí, osvojí jako normální podvádět a vidí to ve svém okolí či být svědky korupce, tak je velká pravděpodobnost, že i ve vyšším věku se takto budou chovat. Jakou roli však může plnit v tomto ohledu vzdělání? Je možné, aby škola dětem vlastně přinášela takové informace, aby se vůči korupčnímu chování vymezovaly tak, že si uvědomí, že pro ně není výhodné a zejména ani jejich prestiži neprospívá? Ještě zůstaňme u vás, Magdaléno, protože to je téma také, které zpracováváte v rámci těch seminářů. 

Magdaléna KLIMEŠOVÁ, autorka metodické příručky Korupce v České republice. Ekologický právní servis
--------------------
Samozřejmě vliv rodiny na utváření hodnotového rámce je, je samozřejmě vždycky na prvním místě. A velice těžko se překonávají třeba nějaké zažité vlastně morálně nevhodné hodnoty. Nicméně ta škola určitou roli v tomto hraje. Protože jednak je pro studenty, žáky vlastně první takovou významnou institucí, která vlastně spadá pod stát, se kterou se setkávají vůbec ve svém životě. Samozřejmě také dlouhodobě působí na ty studenty a žáky v době, kdy oni si vlastně vytváří vztah ke státu, k politice a tak dále. Takže ta role tam určitě nějaká být může. A záleží, jak která ta škola si vlastně ji osvojí, zdali působí na ty studenty i v tomto hledisku a snaží se třeba nějakým způsobem morálně formovat. Ale velmi to záleží samozřejmě, jak na té které škole, tak jednotlivých učitelích. A ten prostor ale, který ta škola tady pro to může poskytnout, existuje. A myslíme si právě, že by měl být více využívaný. 

Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
Podívejme se do těch vyšších pater vzdělávacích. Plagiátorství na úrovni vědeckých pracovníků je bohužel také přítomno i na univerzitách. Dějí se citační podvody, bohužel v rámci publikačních činností jako jednu z možných příčin, které vedou k podvádění, je vidět i velký tlak na akademické pracovníky, aby publikovali, aby publikovali své články v pokud možno co nejprestižnějších časopisech, což vede k případné manipulaci s vědeckými daty. Otázka pro Terezu Šteklovou z katedry obecné antropologie Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy. Tak, souhlasíte s tím, že vědečtí pracovníci a třeba i doktorandští studenti jsou pod velkým tlakem, a vy jste zmínila takový zajímavý případ mimo Českou republiku, tak jestli ho můžete odcitovat. 

Tereza ŠTEKLOVÁ, Sociologický ústav Akademie věd, přednášející na katedře obecné antropologie na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy
--------------------
Tak, nepochybně tlak na akademické pracovníky jak v České republice, tak v dalších zemích v posledních letech vzrůstal. Já si myslím, že na jednu stranu je dobře, že tento tlak tady je v tom smyslu, že věda a, řekněme, akademická půda přestává být považována za oblast, která se nemusí zodpovídat společnosti z toho, co dělá, proč to dělá, jak je to kvalitní, jak je to užitečné, že to není nebezpečné třeba pro společnost. Takže jakýsi princip veřejné vykazatelnosti těchto institucí je na místě. Na druhou stranu to, co se vlastně dělo za těch posledních 10, 15 let je, že se nastavovaly byrokratické hodnotící systémy, které vlastně, a zde v České republice zvlášť, jsou postaveny na velmi úzce definovaném kvantitativním hodnocení toho publikuješ v těchto uznávaných časopisech tolik článků ročně. A od toho se v podstatě odvíjí celá vaše akademická kariéra. To vytváří ohromný tlak a vytváří to jaksi motivaci k tomu, aby akademičtí pracovníci na sebe brali riziko, řekněme, ne zcela legitimní praxe, nebo úplně nelegitimní praxe z hlediska nějakého manipulování s daty, aby tedy dosáhly tyto žádoucí výsledky, posunuly svoji kariéru dál a jaksi myslet si, že to, že přijmeme nějaký etický kodex na úrovni akademie nebo institucí, samozřejmě, je to důležité, ale není to brzda tomu, aby lidé se nepouštěli do těchto nelegitimních praktik v okamžiku, kdy jejich výsledky pak určují akademickou dráhu další. 

Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ano, to je otázka celého nastavení .... 

Tereza ŠTEKLOVÁ, Sociologický ústav Akademie věd, přednášející na katedře obecné antropologie na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy
--------------------
Takže tady jsou, řekla bych, že vlastně v té akademické komunitě i na univerzitě jsou, jsou velmi smíšené a často protichůdné podněty, které na lidi působí. A oni se rozhodují v tomto vlastně v tomto velmi napjatém prostředí. Na jednu stranu sdílejí věci buď prostě, buď morální nepublikuj, nenavyšuj neúměrně a uměle vlastně množství svých publikací. A na druhou stranu ty tlaky, o kterých jsem mluvila na kvantitativní produkci. 

Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobře, ale co toto může změnit? Já jsem tím jenom chtěla říct, že vlastně určité formy korupčního chování, nebo podvádění najdeme ve všech sférách společnosti, ve všech strukturách od základních škol až v podstatě po vědecké instituce, nejvyšší politická patra. Ale jestli můžete krátce říci, co by vlastně prospělo té situaci, aby se toto nedělo? Neříkám, že se to děje v nějakém hojném počtu. Za chvilku se budeme bavit o plzeňských právech, kde je jaksi ještě čitelnější, co se tam stalo a je to, slouží tento příklad i jako takový základní příklad, ke kterému se mohou další univerzity či vysoké školy, případně studenti vztahovat. Tak, z jakých důvodů se vlastně podvádí u akademických pracovníků? A co by to mohlo zastavit? 

Tereza ŠTEKLOVÁ, Sociologický ústav Akademie věd, přednášející na katedře obecné antropologie na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy
--------------------
Podvádí se proto, že máte motivaci jít do toho rizika, je to velký, pokud se vám to povede, neodhalí se to, což je velmi těžké odhalit v té akademické sféře, tak vaše zisky z hlediska kariéry můžou být velké. Takže motivace je podle mě jasná. Co, co s tím lze dělat, podle mě nestačí to, říkat si měli bychom být hodní a nedělat ty věci a přijímat třeba etické kodexy. To nestačí. Je potřeba podle mě změnit způsob, jakým je distribuované uznání, finanční zdroje a kariérní advancement, postup ve vědecké komunitě. 

Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
To znamená zase vytváření určitých mantinelů, ve kterých se v našem případě třeba akademičtí pracovníci mohou pohybovat a vytvořit jim jasné hranice, kam smějí a kam nesmějí. Pokud se podíváme ještě na oblast, než půjdeme k těm plzeňským právům, objevuje se korupce ve spolupráci mezi akademickým sektorem a podnikáním? Tereza Šteklová. 

Tereza ŠTEKLOVÁ, Sociologický ústav Akademie věd, přednášející na katedře obecné antropologie na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy
--------------------
Toto je velmi, velmi důležitá otázka. Já vlastně když Magdaléna tady vymezovala ty různé typy korupce, tak jedna věc, kterou já bych za sebe zdůraznila, mně se zdá, že v České republice, když se mluví o korupci, tak se hodně často mluví vlastně jenom o veřejném sektoru. Veřejná správa, státní správa, takzvaní politici. To, co je důležité je, že korupce, která nás musí zajímat a má celospolečenské důsledky, je i korupce, která se děje buď na pomezí soukromého korporátního sektoru a veřejné správy, anebo dokonce jenom uvnitř korporátního sektoru. Protože nakonec se to týká nás všech, to není jenom něco, co se týká těch firem. No, a teď k té otázce, jak vlastně toto se promítá tedy na akademické půdě. Dost silně. Je řada studií, dnes, ne z České republiky, ale ze Spojených států a z těch velkých vědeckých mocností, které se týkají především biomedicínského výzkumu, kde samozřejmě ekonomické zájmy v celé té oblasti jsou určující, jsou velmi silné. A například je popsán fenomén takzvaného Go Straightingu, v angličtině, což vlastně znamená, že soukromé firmy se snaží své klinické testy svých, svých produktů medicínských a potom jejich marketing ve vztahu k odborné veřejnosti, lékařům a tak dále, dělat vlastně skrze akademické pracovníky z univerzit, kteří dodávají těm publikacím zdání nezávislosti. A tyto studie, které vlastně jsou udělané průmyslem a publikované pod jménem nějakého profesora z americké univerzity, tak samozřejmě otvírají řadu otázek o tom, nakolik jsou důvěryhodné, nakolik odpovídají prostě autorským právům a jestli nepodlamují celý systém publikování odborných článků, ve kterých autor vždycky musí ručit za obsah toho, co publikuje, včetně toho, že má přístup k datům, ví, jak ty experimenty byly udělány a tak dále. A tohle je dneska velmi diskutované téma. 

Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ano, podívejme se, Magdaléna Klimešová, vaše paní kolegyně autorka metodické příručky Korupce v České republice, působící v Ekologickém právním servisu. Magdaléno, můžete se podívat na ten příklad, vy jste v rámci těch seminářů vyučovali mladé lidi, studenty středních škol o tom, jak se mají vztahovat a co si mají myslet o podvádění a o korupci. Na tom panelu jste zmiňovala plzeňská práva jako zajímavý příklad, na kterém jste jim vysvětlovali pozitivním způsobem, jak je možné o tématu uvažovat a vztahovat ho sami k sobě v tom smyslu, že studenti plzeňských práv, kteří dnes se ucházejí o zaměstnání, jsou vlastně nezaměstnatelní jenom proto, že mají napsáno, že vystudovali tuto školu. Ovšem na té škole vystudovalo také mnoho velmi poctivých studentů. Tak jak se na tomto příkladu může představit mladému člověku to, že je dobré nepodvádět za žádné situace? 

Magdaléna KLIMEŠOVÁ, autorka metodické příručky Korupce v České republice. Ekologický právní servis
--------------------
Já tu odpověď svoji vezmu nejdřív z takového obecnějšího rámce. Velice důležité právě je ve chvíli, kdy se snažíte takovéto hodnoty ne nutně předávat, ale diskutovat o nich, tak je právě interaktivní prvek. Ve chvíli, kdy bychom my za těmi studenty do té třídy přišli a začali jim přednášet o tom, že nemají podvádět, nemají uplácet, ve chvíli, kdy třeba už oni se s tím i setkávají, například u řidičských průkazů a tak dále. Tak to by samozřejmě nijak nezafungovalo. Takže velmi důležité právě je se s nimi o tom bavit, otevřeně diskutovat, ptát se jich na to, kde, pro ně jsou ty hranice toho, co je pro ně přijatelné a co není. Nicméně právě jsme zjistili skrze tu naši zkušenost na těch seminářích, které jsme realizovali, že velice často ti studenti vůbec o tom nějak dále jakoby nepřemýšlí, nedomýšlí důsledky. Velmi často se kupodivu také ukázalo, že jsme vůbec první, kdo se s nimi o korupci a důsledcích tohoto fenoménu baví nějak hlouběji. A zrovna ten příklad plzeňských práv jsme používali i z toho důvodu, že studenti si mnohem lépe to uvědomí na příkladech, které se jich nějakým způsobem osobně dotýkají. U těch plzeňských práv právě jsme využívali takovou modelovou situaci, kdy jsme je stavěli do pozice studenta, který právě studoval normálně, standardně, provedl obrovskou práci na to, aby získal ten titul. A najednou se dostává do situace, kde za A vedle něj tedy skutečně jsou ti studenti, kteří si ten titul zaplatili, nebo nestudovali standardně. A ptali jsme se jich vůbec, jestli třeba je to neštve. Protože velice často se ukázalo, že to berou jako danost, se kterou vlastně jakoby je ani nenapadne, že by mohli něco dělat. Což je taky docela teda zajímavé zjištění. A druhá tedy věc je, že ve chvíli, kdy oni budou mít ten poctivý titul z této univerzity, nebo konkrétně zrovna z této, kde tedy potom byl ten obrovský skandál a ty tituly jsou do velké míry skutečně znehodnocené, tak oni si skrze tuto situaci, která už pro ně je skutečně reálně představitelná, jsou schopni domyslet to, aha, takže skutečně ve chvíli, kdy tady funguje takovýhle korupční systém, tak na mě to může mít ten dopad, že přes tu veškerou práci, kterou já tam v rámci těch 5 nebo více let do toho studia investuju, tak vlastně zpětně mě to ovlivní tak, že to nebudu moci zúročit a vlastně to bude, bude poměrně nevhodně jakoby vynaloženo. Takže na takovýchhle příkladech konkrétních, měli jsme jich celou řadu, jsme ukazovali právě to, jakým způsobem i právě třeba ve chvíli, kdy ta korupce doroste do těch systémovějších podob, může mít konkrétní dopad na ně. Protože oni velice často rozlišovali jenom dvě úrovně. Takovou tu drobnou korupci, kterou tolerují vlastně bez problémů, protože nevidí už tu prostupnost mezi tou korupcí nižší a tou vyšší. 

Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
Také z toho, co jste na tom panelu říkala vyplynulo, že ti vaši respondenti, potažmo středoškolští studenti si příliš nepamatují nějaké velké mediální politické kauzy korupčních případů, které v jejich myslích velmi intenzivně zapadají poměrně za krátkou dobu. Ale jak se třeba ti středoškoláci staví ke korupci jako celkově, co si myslí o uplácení, jaké jste zaznamenala odpovědi? 

Magdaléna KLIMEŠOVÁ, autorka metodické příručky Korupce v České republice. Ekologický právní servis
--------------------
Poměrně zajímavé bylo, že právě ve chvíli, kdy by se to týkalo jich osobně a oni jsou okamžitě schopní vidět nějaký pozitivní výsledek pro svou osobu, tak nemají s uplácením v zásadě problém, nebo velká část z nich se naprosto otevřeně i třeba v přítomnosti pedagogů k podpoře vlastně toho prokorupčního jednání vyjádřila. Nicméně právě ta korupce spojená s politiky je, jim vadila velice výrazně. To bylo úplně jasně znatelné. A to určitě není problém jenom, který se týká studentů. To, ty názory prostupují celou společností. Oni do velké míry čerpají jak od rodičů, tak pochopitelně právě hodně z médií, kde sledují i ty aktuální kauzy, nicméně nevěnují jim příliš velkou pozornost. Takže i to je důvodem pro to, že vlastně kauzy, které se staly třeba před půl rokem, už vlastně pro ně jsou úplně neznámé. 

Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ano, to znamená potvrzujete to, co jsem z té diskuse vyvodila, že zapomínají za poměrně krátkou dobu. Ano. 

Magdaléna KLIMEŠOVÁ, autorka metodické příručky Korupce v České republice. Ekologický právní servis
--------------------
Je to skutečně, že paměť není dlouhá potom. 

Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ano, nevztahují se k nim. Ještě Tereza Šteklová se hlásila, dostanete příležitost. Ještě dovolte zmínit, vy jste tam také na té panelové diskusi v Goethe-Institutu, kde se hovořilo o tom, zda může škola a vzdělání pomoci mladým lidem k tomu nějak se vztahovat či vymezovat vůči korupčnímu chování a podvádění v tom smyslu, že zjistí, že to není dobrá strategie pro jejich osobní život, ani společenský. Tak jste hovořila o příkladu, kdy jste se studenty hovořili o tom, že třeba se chtějí dostat na vysokou školu, jeden z těch interaktivních případů, že se tam objeví vlastně nápomocná ruka od rodiče nebo jednoho z rodičů, který řekne, ale já ti mohu pomoci, protože znám toho a toho ředitele školy. Tak, když bych mu řekl a případně něco mu dal, tak by jsi se na tu školu dostal. Tak jak jste tento příklad použili a jak na něj reagovali studenti? 

Magdaléna KLIMEŠOVÁ, autorka metodické příručky Korupce v České republice. Ekologický právní servis
--------------------
Tím jsme se vlastně zpátky dostali k těm plzeňským právům. Protože vlastně tady tou otázkou my jsme uváděli tady tu modelovou situaci. Což znamená, že my jsme se jich neptali primárně, že třeba studují dobře, kvalitně a naopak existuje vedle nich paralelně ten špatný systém. Ale právě jsme se jich nejprve ptali, chcete se dostat na vysokou školu, což je přesně pro ně ta velmi představitelná situace, ale bojíte se, že se tam nedostanete. A právě jsou tady ty cesty, jak tomu napomoci. Bylo zajímavé, že na začátku se, samozřejmě se lišili třída od třídy, ale ve velké části z nich se třeba polovina přihlásila, já bych řekl, ano, díky, tati, zajdi, prosím tě, za tím panem děkanem a domluv mi to. A po té diskusi, kdy my jsme právě s nimi prošli všechna, všechny ty další situace, to, že oni by mohli být tím studentem, jehož titul potom nemá dostatečnou váhu, tak se většinou na konci té diskuse poměrně změnil ten poměr sil. A bylo vidět, že tím, že o tom museli skutečně uvažovat a ty důsledky jim nějakým způsobem došly, tak tu situaci začali nahlížet z toho celkového pohledu trošičku jinak. Což si myslím, že je určitě pozitivní, tak by to mělo být. 

Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tereza Šteklová, hlásila jste se, tak prosím, jinak mám pro vás otázku. 

Tereza ŠTEKLOVÁ, Sociologický ústav Akademie věd, přednášející na katedře obecné antropologie na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy
--------------------
Já si bohužel myslím, že za těch posledních 20 let tady ta správa ve veřejném prostoru nebyla korupce se nevyplácí. Ale korupce se vyplácí. Vyplácí, protože velmi často není odhalená, když je odhalená, není nějak výrazně sankcionována, dobře, tak zjistí se, pan ministr uplácel, nebo je v něčem zapleten, tak odstoupí. Ale to je všechno. Tak půjde dělat do nějaké soukromé korporace a život jde dál. Že vlastně plus tedy to, co jste zmiňovala ten příklad těch plzeňských práv a potom třeba jsou situace, kdy naopak to postihuje lidi, kteří vlastně se snažili studovat čestně, ale ty dopady najednou toho odhalení potom jdou za všemi studenty nebo zúčastněnými. A vlastně ani nelze rozlišit, kdo studoval čestně, nečestně, nebo nějak nejsme toho schopni. Takže tohle to si myslím, že samozřejmě je velmi silný faktor toho, proč se korupce tady tak rozšiřovala. A z tohoto pohledu samozřejmě je velmi pozitivní vidět, jakým způsobem teď soudní moc se vzchopila a policie a začaly daleko důrazněji tedy některé ty nejzávažnější kauzy stíhat a trestat. 

Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
To znamená, ještě otázka pro vás, Tereza Šteklová z katedry obecné antropologie Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy. Nejdůležitější z vašeho pohledu je dovyšetřovat jednotlivé kauzy a tím přispívat k nějakému jasnému příkladu, jak tedy se lidé mohou či nemohou chovat v této oblasti? 

Tereza ŠTEKLOVÁ, Sociologický ústav Akademie věd, přednášející na katedře obecné antropologie na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy
--------------------
Určitě. Já bych řekla dvě věci. Toto, vyšetřování a konsekventní dotahování těch případů a druhá věc je potom nějaká daleko obecnější debata o tom, jak jsou nastaveny instituce, ve kterých působíme. A jestli náhodou vlastně ty institucionální cíle a rámce nás prostě nevedou k tomu, že dopouštět se korupčního chování dává smysl, je to výhodné a prostě jsme povzbuzováni k tomu brát na sebe to riziko. 

Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
Magdaléna Klimešová, která je autorkou metodické příručky Korupce v České republice, která působí také na Fakultě sociálních věd katedře veřejné a sociální politiky, kde v současné době studujete, vy jste chtěla doplnit. Jinak mě zajímá, co podle vašeho názoru nejvíc přispívá ke zlepšení té situace, třeba nejen na té středoškolské úrovni, kterou vy se zejména zabýváte. 

Magdaléna KLIMEŠOVÁ, autorka metodické příručky Korupce v České republice. Ekologický právní servis
--------------------
Já jsem chtěla reagovat přesně na to, na co se ptáte. Podle mě je právě důležité ta demotivace ve společnosti dneska je velmi všeobjímající a samozřejmě pramení z toho, že ten systém je i do určité míry sebereprodukující se. A ten problém je skutečně jakoby velmi všeobecný. Já tady nechci tvrdit určitě to, že skrze nějaké budování morálních hodnot u středoškolských studentů je možné ten systém změnit. To samozřejmě vůbec tak není. Nicméně právě to budování hodnot a obnovování vůbec jakoby důvěry v ten systém a v pravidla vůbec jakoby smyslu toho, proč je dodržovat, je určitě jeden z velmi jakoby podstatných a důležitých dílů toho, abychom se někam posunuli. Ale samozřejmě je potřeba řešit právě jak i třeba systémová opatření ve smyslu třeba zákonů, které ještě mají velké díry, kudy unikají neuvěřitelné jak finanční prostředky, tak další věci, tak je samozřejmě důležité i došetřování těch stávajících kauz. Protože tam právě je velký, velký pramen té demotivace. Protože lidi stále vidí nové kauzy a nevidí jejich došetřování s tím, že teda určité se už do toho finále posunují, a ty zas naopak trošku bohužel možná i v médiích zapadají, ty dobré příklady. 

Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
Magdaléna Klimešová. Vy vlastně v rámci těch seminářů, ve kterých vyučujete na středních školách pedagogy, potažmo studenty těch středních škol a gymnázií, tak jim vlastně předáváte spíše pozitivní příklady. Jak tomu můžeme rozumět? 

Magdaléna KLIMEŠOVÁ, autorka metodické příručky Korupce v České republice. Ekologický právní servis
--------------------
My jsme se snažili právě zdůraznit i to, že ty pozitivní příklady vůbec existují. A že nějaké jsou. Protože jak ti studenti, tak velmi často i ti pedagogové vlastně vůbec nevidí žádné východisko z té stávající situace. Velice často jsme se setkávali i s tím, že ti pedagogové dále vlastně demotivovali ty studenty namísto toho, aby se jim snažili poskytnout třeba nějaké pozitivní příklady a cesty, kudy třeba vůbec můžou ze své pozice občana reagovat na to, když se setkají s nějakým korupčním jednáním. Takže i takovéto návody vlastně v té příručce jsou obsaženy, aby, aby ten návod a to, co dělat, bylo poskytnuto jak těm studentům, tak pedagogům. Na druhou stranu s tou příručkou je možné samozřejmě pracovat i kdekoli jinde, využívají ji třeba i některé firmy. 

Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ano, takže obě se shodujete na tom, že restrikce a pozitivní příklady, že to je, zjednodušeně řečeno, cesta, jak být úspěšnější ve snižování korupce. V tuto chvíli jsme připojeni v telefonickém spojení s ředitelem společnosti Transparency International Davidem Ondráčkou, dobrý večer vám přeji. 

David ONDRÁČKA, ředitel Transparency International
--------------------
Dobrý večer. 

Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy jste tady slyšel úryvek z diskuse, ve které vlastně do jisté míry reflektujeme některé zásadní obrysy toho, co se probíralo na panelu v Goethe-Institutu, kde se hovořilo o tom, zda může vzdělání a škola nějak pomoci mladým lidem snižovat korupci a vůbec nepřijímat korupční a podvodné chování jako, jako nějaký pozitivní model a výhodný pro jejich život. Na tom panelu druhém v pořadí byl také novinář, kolega z Litvy, který se zabývá dlouhodobě a věnuje korupci u nich. A zmínil, že u nich od roku 2005 mají takzvaný protikorupční vzdělávací systém a velmi opatrně prý nakládají s informacemi o výši korupce ve společnosti litevské a řídí se tím, že co se nedá změřit, tak se vlastně nezveřejňuje, protože se to pak stává úzusem. Jak lze toto vztáhnout k České republice? A myslíte si, že je to dobrá strategie, kterou Litva dělá? 

David ONDRÁČKA, ředitel Transparency International
--------------------
Já bych byl poměrně opatrný. Protože je pravda, že korupce se velmi obtížně měří a její rozsah jakoby se velmi obtížně mapuje. Ale zároveň prostě u nás už to není veřejné tajemství, že jo, tady korupce prostě výrazně podvazuje ekonomiku a že tady je tolik kauz a tolik peněz se mizí do nějakých černých děr. A nemyslím si, že když se udělá nějaký ekonomický odhad, že to lidi bude motivovat k tomu, aby, aby něco takového páchali taky. Prostě myslím si, že otevřená diskuse o tom, k čemu korupce vede, jaké má důsledky, jak ničí společnost, to si myslím, že je naprosto na místě, neměli bychom jakoby sebecenzurovat nějaké informace. A v tomto směru ten litevský příklad mi přijde trochu nešťastný. Druhá věc je, že jakoby vzdělávat studenty, novou generaci je samozřejmě absolutně, absolutně nutné. My potřebujeme ukazovat jednak pozitivní, pozitivní vzory, protože i ta mladá generace, která v sobě nese jakýsi idealismus, tak zároveň je konfrontována s tvrdou realitou svých rodičů, prostě reflektuje to, co se děje ve společnosti, v médiích. A ona potřebuje vidět, že je správné se bouřit. A chtít, chtít udělat, nebo dělat ty věci jinak, otevřeněji, nebát se prostě jít do konfrontace se svou znalostí. A to je něco, co by tu mladou generaci mělo přilákat, aby u nás zůstala, aby tady viděla perspektivu a aby chtěla využívat svůj intelektuální potenciál pro blaho České republiky. 

Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
Já, když dovolíte, položím otázku všem třem. Je tady ve studiu Magdaléna Klimešová, autorka metodické příručky Korupce v České republice a také Tereza Šteklová, která se věnuje sociologii vědy a technologií a působí v současné době na katedře obecné antropologie Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy. V tom druhém panelu také zaznělo z úst, pokud se nemýlím, tohoto litevského novináře, indonéský příklad. Hovořil o tom, že v Indonésii se snaží korupci snižovat zajímavým způsobem, právě podporou pozitivních příkladů a existují tam prý takzvané poctivé kavárny, které nemají v té kavárně člověka, který by vybíral peníze, ale je tam pouze plastiková schránka, do které lidé vkládají peníze za kávu nebo za tekutinu, kterou získají. Tak, více informací o takovém pozitivním příkladu bohužel nemám v tuto chvíli, ale možná David Ondráčka ví více. Jestli si myslíte, že takové pozitivní příklady třeba v podobě takové poctivé kavárny by mohl být dobrý příklad i pro Českou republiku? 

David ONDRÁČKA, ředitel Transparency International
--------------------
Dovedu si to představit. Napadá mě jeden podobný příklad, který znám z České republiky z Jeseníků, kde mají takzvaný lesní bar. A to je de facto místo, kam místní lesník vozí nějaké pochutiny, alkohol, nekontroluje to a lidi sami zaplatí tu částku, která je tam určená za ty věci. A funguje to. Lidi to nezneužívají, nekradou, je to velmi vyhlášené. Takže možná je to podobný mode jako pozitivní, nebo poctivá kavárna. Já si myslím, že to je přenesitelné a že tento typ projektu, nebo jakoby aktivit může pomoci. Ale zároveň si uvědomme, že jakoby jsme trochu v jiné situaci než třeba Indonésie. U nás ten hlavní problém není v tom, že bysme tady trpěli tou drobnou korupcí a potřebovali přesvědčovat veřejnost, že uplácet není normální. My jakoby tu hlavní, ten hlavní problém spočívá v tom, v jakémsi převzetí státu ze strany velkých finančních skupin, ve velkém rozhodování o klíčových, klíčových rozhodnutí, v neprůhlednosti politiky a politických stran a nefunkčnosti státu. A tam my musíme napřít hlavní pozornost a vzdělávání, etická výchova, pozitivní příklady musí tady toto jen doplňovat. 

Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ano, na toto se dá opáčit samozřejmě, jsme ve zcela jiné situaci než Indonésie. Ale na příkladě třeba takových malých pozitivních příkladů je možné podporovat třeba i v lidech, kteří ještě o velké korupci příliš mnoho nevědí. Tu schopnost vymezení se proti takovému podvodnému chování a v tom případě se dá usuzovat, že pokud by tak smýšleli, vyvíjeli by větší tlak třeba na státní instituce a na to, aby se ta korupce ve velkém dále nepodporovala, pokud by se k těm informacím dostali. Tereza Šteklová, prosím, stejná otázka, pozitivní příklady a jak moc jsou realistické a potřebné pro Českou republiku? 

Tereza ŠTEKLOVÁ, Sociologický ústav Akademie věd, přednášející na katedře obecné antropologie na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy
--------------------
Já bych reagovala na ten indonéský příklad. Já jsem takovouhle kavárnu dokonce restauraci navštívila v Berlíně před několika lety. A to úplně náhodou. Líbila se mi tam na náměstí jedna kavárnička, tak jsme tam šli na večeři, pak jsme se divili, že nám nenesou účet a oni říkali, kolik myslíte, že to tak mělo cenu ta večeře pro vás, tak tamhle dejte prostě do džbánku, jo. Takže a myslím si, že samozřejmě tohle to je velmi důležité ... 

Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
A dali jste? 

Tereza ŠTEKLOVÁ, Sociologický ústav Akademie věd, přednášející na katedře obecné antropologie na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy
--------------------
A dali jsme, samozřejmě. Myslím si, že jsme dali víc než co oni by nám naúčtovali v normální kavárně. Protože prostě člověk má radost, že dostane důvěru. A nějak celá ta věc mu dává smysl. A tohle to je vlastně jedna z důležitých zjištění třeba když se dělá výzkum právě plagiátorství vysokoškolských studentů na univerzitách, tak většinou se zjistí, že studenti se uchylují k těmto praktikám, když jim nedává smysl to, co mají studovat, jo. Nebo úkoly, které jsou jim zadávány, tak mají daleko větší tendenci to nějak obejít, udělat nějaké menší či větší podvody. To znamená vracím se k tomu, je důležité, aby nám činnosti, instituce a to, čeho se prostě účastníme jako občané, studenti, vyučující, spotřebitelé, aby nám to dávalo smysl. A pak to nebudeme chtít obcházet. 

Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ano, Magdaléna Klimešová. Prosím vyjádření k pozitivním příkladům a zda vás napadá ještě něco, co vám leží na srdci k té věci. 

Magdaléna KLIMEŠOVÁ, autorka metodické příručky Korupce v České republice. Ekologický právní servis
--------------------
Já bych se v tomto vrátila k tomu, co říkal David Ondráčka. Protože samozřejmě je důležité ukazovat pozitivní příklady. Ale pravda je skutečně taková, že v tuto chvíli potřebujeme napřít pozornost především k té velké korupci, k tomu rozkrádání státu a převzetí státu. Takže tam skutečně je nutné působit. Ale zároveň musíme dávat pozor na to, aby společnost nezpůsobila, respektive nebyla tak demotivovaná, jak je nyní. Takže ty pozitivní příklady samozřejmě je nutné ukazovat. 

Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
Závěrečná otázka dnešního vydání Studia STOP pro Davida Ondráčku. Jak snížit tu demotivovanost českých občanů, kteří jsou unavení a i do značné míry z médií otrávení, které samozřejmě plní svou službu a přinášejí informace o velkých korupčních skandálech, na druhou stranu velice málo jich opravdu je vyšetřeno. 

David ONDRÁČKA, ředitel Transparency International
--------------------
Kdybych tu odpověď znal, tak si zasloužím Nobelovu cenu. Je to tak, že skutečně to vidím jako součást určitého dlouhodobého procesu, kdy na jednu stranu my uvidíme to, že některé evidentní zločiny jsou potrestány a dořešeny, což bude mít i ten preventivní efekt k tomu, aby se nepáchaly znova. Což bude mít i ten efekt, jakoby výchovný a vzdělávací, protože lidé budou mít, budou méně demotivovaní. Zároveň na všech úrovních, které člověk může ovlivnit, ať už je to prostě rodina, kamarádi, společnost, firma, instituce, by měla být snaha o maximální osobní odpovědnost, která ukazuje ten pozitivní příklad. No, a já samozřejmě doufám, že, protože všechno prostě začíná odshora, to znamená my potřebujeme vidět i ty pozitivní příklady v těch horních patrech politiky, byznysu, veřejné správy, médií, justice, že ti lidé, kteří jsou v těchto klíčových pozicích, tak si tu odpovědnost uvědomují a že se začne prosazovat to, že dobré jméno a dlouhodobá pověst se vyplácí. 

Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
Uzavírá dnešní vydání Studia STOP ředitel společnosti Transparency International David Ondráčka. Děkuji za váš čas věnovaný Českému rozhlasu 6. Na shledanou. 

David ONDRÁČKA, ředitel Transparency International
--------------------
Děkuji, na shledanou, na shledanou. 

Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
Loučím se také s dalšími dvěma hosty, které byly ve Studiu STOP zde ve vinohradském studiu, Magdalénou Klimešovou, která vytvořila metodickou příručku Korupce v České republice a působí v Ekologickém právním servisu, kde koordinuje platformu protikorupčních nevládních organizací. A také v neposlední řadě s Terezou Šteklovou, která se věnuje sociologii vědy a technologií a vyučuje na katedře obecné antropologie Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy. Na shledanou. 

Tereza ŠTEKLOVÁ, Sociologický ústav Akademie věd, přednášející na katedře obecné antropologie na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy
--------------------
Na shledanou. 

Magdaléna KLIMEŠOVÁ, autorka metodické příručky Korupce v České republice. Ekologický právní servis
--------------------
Na shledanou. 

Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
Takto jsme zreflektovali aspoň základní obrysy diskuse v Goethe-Institutu, která proběhla v rámci Fora 2000 a pokládala si otázku, zda může vzdělání a škola pomoci mladým lidem nějak jasněji se vymezit a tím následně snižovat korupční a podvodné chování. Tolik tedy závěr dnešního vydání Studia STOP. Klidnou noc přeje a na okruhu Českého rozhlasu 6 se opět na slyšenou těší Terezie Jirásková. 

Zvukový záznam pořadu naleznete v sekci iRadio.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou. 


 

Nové články v rubrice

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2016 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace