13. května  2011  rubrika: Programové tipy

Odkaz Svobodné Evropy pro dnešní žurnalistiku

Rozpravy o českých médiích ve studiu Českého rozhlasu 6 - Foto: Jan Bohdal

Rozpravy o českých médiích ve studiu Českého rozhlasu 6Foto: Jan Bohdal

Tento týden ve středu jsme v našem studiu znovu mohli v širší sestavě diskutovat o médiích. Uskutečnil se další díl veřejné mediální diskuse Rozpravy o českých médiích, které organizujeme s internetovým deníkem Česká média. Vrátili jsme se v nich k 60. výročí prvního pravidelného vysílání Rádia Svobodná Evropa, kterému jsme věnovali už několik pořadů na naší stanici, která na vysílání Svobodné Evropy navazuje.

 

 

Rozpravy o českých médiích – veřejná diskuse. Téma: 60. výročí Rádia Svobodná Evropa. Jaký je odkaz dnešku? Hosté: Lída Rakušanová, Pavel Pecháček, Daniel Herman, Karel Hvížďala. Moderuje Radko Kubičko.

Vložit na svůj web

 

Rozpravy o českých médiích – veřejná diskuse. Téma: 60. výročí Rádia Svobodná Evropa. Jaký je odkaz dnešku? (pokračování). Hosté: Lída Rakušanová, Pavel Pecháček, Daniel Herman, Karel Hvížďala. Moderuje Radko Kubičko.

Vložit na svůj web

Videozáznam Rozprav o českých médiích si můžete přehrát zde. 

První vysílání Svobodné Evropy, jak známo, se uskutečnilo už v roce 1950, bylo nepravidelné a vysílalo se z pojízdného vysílače. 1. května se pak z Mnichova ozvalo první pravidelné vysílání. Hlavní redakce byla ale v té době v New Yorku a v jejím čele byl legendární novinář první republiky a časopisu Přítomnost Ferdinand Peroutka. V našich Rozpravách jsme se tentokrát pokusili položit otázku, co zbylo z odkazu Svobodné Evropy pro aktuální dnešek. Náš pořad Média v postmoderním světě právě začal. Dobrý večer. 

Rozpravy o českých médiích, to je možnost diskutovat o médiích, o českých, československých, ale třeba také o historických médiích, což je zrovna případ dnešní, protože budeme diskutovat proto, že, a sešli jsme se tady proto, že jsme si připomněli několika akcemi a samozřejmě také rozsáhle v médiích 60. výročí prvního vysílání Rádia Svobodná Evropa. A kromě toho samozřejmě budeme mít možnost se zamyslet i nad dnešními médii. Mě to tak trošku napadlo v té souvislosti, že Svobodná Evropa byla vlastně seriózní stanicí, stanicí mluveného slova, dalo by se říct. Pořád se tam jenom mluvilo. A prováděla tedy seriózní žurnalistika, což v dnešní době určitým způsobem samozřejmě je problém a diskutujeme o tom také právě v našich Rozpravách o českých médiích. Tyto rozpravy natáčíme pro Český rozhlas 6, pro pořad Média v postmoderním světě, ale také pro Česká média, internetový deník. Takže je zde opět kamera Českých médií. A kromě toho tedy, že tento pořad budeme vysílat v pátek v našem pořadu Média v postmoderním světě, tak v rámci sobotního videorozhovoru taktéž bude videozáznam této naší diskuse uveřejněn na internetovém serveru, internetovém deníku Česká média. Vítám zde také představitele Klubu přátel Šestky. Díky, že jste přišli se podívat na naši debatu. Pokud budete chtít, samozřejmě můžete se do ní zapojit. A kdo bude u našeho panelu? Tedy u našeho diskusního stolu? Je tu kolegyně Lída Rakušanová, bývalá tedy komentátorka a redaktorka rádia Svobodná Evropa v Mnichově a nyní naše kolegyně a spolupracovnice Českého rozhlasu 6.  

Lída RAKUŠANOVÁ, bývalá komentátorka a redaktorka Svobodné Evropy v Mnichově, spolupracovnice Českého rozhlasu 6
--------------------
Dobrý večer.  

Radko KUBIČKO, moderátor
--------------------
Dále je tu Pavel Pecháček, bývalý ředitel československého a českého oddělení Rádia Svobodná Evropa v Mnichově, ale také prezident vlastně Rádia Svobodná Evropa, tedy té české, oddělené potom už části v Praze. Pavel Pecháček.  

Pavel PECHÁČEK, bývalý ředitel československého a českého oddělení Rádia Svobodná Evropa v Mnichově, prezident české sekce Rádia Svobodná Evropa v Praze
--------------------
Dobrý večer. 

Radko KUBIČKO, moderátor
--------------------
Je tu ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů, ale také náš dlouholetý spolupracovník Daniel Herman. 

Daniel HERMAN, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů, spolupracovník Českého rozhlasu 6
--------------------
Přeji hezký večer.  

Radko KUBIČKO, moderátor
--------------------
A v rámci našeho cyklu Dnešek, protože propojujeme Rozpravy také s naším cyklem Dnešek, si úvodní slovo připravil náš stálý spolupracovník a také, jak už za chvíli řekne, spolupracovník i Svobodné Evropy ještě v Mnichově Karel Hvížďala.  

Karel HVÍŽĎALA, redaktor, bývalý spolupracovník Rádia Svobodná Evropa v Mnichově
--------------------
Dobrý večer.  

Radko KUBIČKO, moderátor
--------------------
Dobrý večer. Takže, dámy a pánové, můžeme zahájit naši diskusi. A jak už jsem řekl, a to bych chtěl právě ještě předtím zdůraznit, tak je tu také náš cyklus Dnešek a tento náš cyklus tradičně uvádí Karel Hvížďala. Takže prosím o jeho úvodní slovo k našemu dnešnímu tématu.  

Karel HVÍŽĎALA, redaktor, bývalý spolupracovník Rádia Svobodná Evropa v Mnichově
--------------------
Od první chvíle, kdy začala Svobodná Evropa vysílat, byla rušena. Když Poláci zastavili v roce 1956 rušení, oznámili, že je stálo ročně 7,5 milionu dolarů. Přesně tolik tehdy stálo celé vysílání Hlasu Ameriky. Češi na samém počátku rušili vysílání nahraným plácáním křídel racků. V roce 1977 bylo v Sovětském svazu a některých zemích jeho bloku v provozu kolem tří tisíc rušících stanic. Odhaduje se, že výstavba rušiček stála ve střední a východní Evropě asi 250 milionů dolarů a jejich provoz okolo 185 milionů dolarů ročně. V 80. letech činil rozpočet Svobodné Evropy a Rádia Svoboda 100 milionů dolarů, na počátku 90. let to bylo 280 milionů dolarů a od roku 1994 je to asi 75 milionů dolarů. Československé vysílání Svobodné Evropy nebylo rušeno pouze od 21. srpna 1968 do 21. srpna 69 a od prosince roku 1988. Když v létě roku 1989 odvysílala tato stanice záznam projevu Milouše Jakeše, tehdejšího prvního tajemníka Ústředního výboru KSČ, v něm se svěřoval funkcionářům s tím že se cítí jako kůl v plotě, mohl ho proto slyšet již každý, kdo Svobodnou Evropu poslouchal. Toho si redaktoři byli náležitě vědomi, a proto tento úryvek z projevu často opakovali. Z Mnichova ho komentoval Milan Schulz. Zamýšlený úmysl splnil očekávání. Z často opakované věty se v Československu stala obecně přijatá symbolická ikona. Skoro všem najednou došlo, že nejen soudruh Jakeš, ale i celá KSČ je jako kůl v plotě. S realitou ztratila tato strana, která si násilně přivlastnila vedoucí úlohu, kontakt. A naposled sehrála významnou roli Svobodná Evropa po 17. listopadu 1989, kdy její ředitel a novinář Pavel Pecháček reportoval z Václavského náměstí přímo o protestech v Praze, zatímco oficiální československé stanice tak činily v prvních dnech se zpožděním a selektivně. Pavel Pecháček sice byl po pár dnech v pátek 24. listopadu 89 z Československa vypovězen, ale to už odstoupil Milouš Jakeš z čela KSČ a konec totalitního systému byl v dohledu. V roce 1995 se na pozvání Václava Havla stanice obě, to znamená Svobodná Evropa i Svoboda, přestěhovaly do Prahy, odkud vysílá v 28 jazycích do 19 zemích dodnes. V tomto přesídlení je i jistá symbolika, neboť při založení stanice sehrál mimořádnou úlohu právě český exil. Karel Jezdinský napsal: „Čeští politikové měli narozdíl od některých jiných emigrantů z východní Evropy jasně demokratickou, tedy i antifašistickou minulost, a mohli těžit z emocí, které Amerika cítila k Masarykově zemi. A někteří z nich měli v americké politice dobré kontakty.“ Snad bychom si mohli dovolit říci, že Svobodná Evropa v době studené války do roku 1956 vedla psychologickou válku a později informační válku. Přirozeným živým jazykem bourala umělý svět ideologických blábolů, které se snažily skutečnost zamaskovat, místo aby skutečnost pojmenovávaly. Toto poslání plní Svobodná Evropa dodnes. Například v Afghánistánu je to v současné době nejposlouchávanější stanice. A podobně tomu bylo v době války v Iráku, kdy byl bombardován Bagdád, jak tvrdila velvyslankyně v Kuvajtu Jana Hybášková. U zrodu této stanice stáli dva významní prvorepublikoví novináři, Ferdinand Peroutka a o 22 let mladší a dynamičtější Pavel Tigrid. Peroutka byl symbolem prvorepublikové demokratické žurnalistiky. Okupaci strávil v koncentračním táboře a odmítl nacistickou nabídku, aby vydával i za okupace Přítomnost. Po válce šéfredaktoroval Lidové, tehdy Svobodné noviny a časopis Dnešek, který pokračoval v tradicích Přítomnosti. Pavel Tigrid zase strávil válku v exilu v Londýně, kde pracoval v BBC, a po okupaci se podílel na řízení časopisů Vývoj a Obzory. Za zmínku jistě stojí i další lidé, kteří stáli u zrodu stanice, jako byli pánové Julius Firt, bývalý ředitel nejprve vydavatelství František Borový a koncernu Lidové noviny a později vedl vydavatelství Melantrich, nakladatel Rudolf Jílovský, spisovatelé Egone Hostovský, Jan Čep, či lidový komik Jára Kohout. Po odchodu Pavla Tigrida ze Svobodné Evropy v roce 52 vedl redakci v Mnichově Miroslav Kohák. A od roku 1955 Julis Firt. Ve výčtu osob bychom mohli pokračovat, protože redakce po svém založení měla sto zaměstnanců, včetně vlastního orchestru. Zásadní personální přelom zaznamenala redakce po roce 1968, kdy se tam objevila zcela nová jména, která byla českým posluchačům dobře známá, a sice Karel Jezdinský, Sláva Volný, spisovatel Ivan Diviš, Josef Jedlička, či Vilém Hejl a písničkář Karel Kryl. Dnes si budeme povídat s bývalými redaktory Pavlem Pecháčkem, který byl od července 89 ředitelem českého vysílání, redaktorkou Lídou Rakušanovou, která tam řádně pracovala od roku 78, a moderovat toto vysílání bude Radko Kubičko, který tam pracoval v letech 90 až 94. Autor tohoto úvodního slova byl externím spolupracovníkem Svobodné Evropy od roku 1978 do začátku roku 1990. 

Radko KUBIČKO, moderátor
--------------------
Tak díky Karlu Hvížďalovi za jeho úvod z našeho cyklu Dnešek. A uvedl, nebo zastoupil mě, když uvedl tedy, kdo všechno tady je u našeho, nebo zopakoval, kdo u našeho kulatého stolu je. A je zajímavé, že skutečně všichni jsme měli něco společného právě s Rádiem Svobodná Evropa. Daniel Herman se tady trošku ohradil, že i on také měl něco společného. Tak nám řekněte, jak vy jste se setkal se Svobodnou Evropou úplně přímo.  

Daniel HERMAN, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů, spolupracovník Českého rozhlasu 6
--------------------
Tak se Svobodnou Evropou jsem se setkal už jako malé dítě, když moje maminka každé ráno vstávala do práce a pouštěla československé vysílání Rádia Svobodná Evropa, což pro mě bylo vždycky standardní budíček.  

Karel HVÍŽĎALA, redaktor, bývalý spolupracovník Rádia Svobodná Evropa v Mnichově
--------------------
A jak to, že to nebylo rušený? 

Daniel HERMAN, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů, spolupracovník Českého rozhlasu 6
--------------------
V Českých Budějovicích na krátkých vlnách 13 a 16 metrů se dala Svobodná Evropa chytat velmi dobře.  

Radko KUBIČKO, moderátor
--------------------
Ty nízké metry skutečně nijak nebyly rušeny, mám pocit, protože tam skutečně docházelo k nějakému monitoringu ze strany tedy komunistů, komunistického režimu, takže myslím, že jedna ta frekvence skutečně nebyla rušena. Mám pocit, že to skutečně tady takhle bylo.  

Daniel HERMAN, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů, spolupracovník Českého rozhlasu 6
--------------------
Ty technické parametry neznám, ale ze zkušenosti vím, že opravdu tyto nízké frekvence rušené nebyly. Daly se poslouchat celkem dobře, především na sovětských rádiových přijímačích.  

Radko KUBIČKO, moderátor
--------------------
Ano, ty byly nejlepší, protože to byla velká země a oni potřebovali krátké vlny. 

Daniel HERMAN, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů, spolupracovník Českého rozhlasu 6
--------------------
Přesně tak. Já jsem potom zhruba kolem poloviny 80. let se spojil s monsignorem Karlem Fořtem, alias otec Karel, který tehdy vedl náboženské vysílání Svobodné Evropy spolu s otcem Antonem Hlinkou, a začal jsem mu prostřednictvím jednak přátel ze Šumavy, z německé strany a prostřednictvím jednoho pracovníka tehdejšího západoněmeckého velvyslanectví, který měl chalupu rovněž na Šumavě, ale na bavorské straně, my jsme ji měli na české, takže on měl diplomatický pas, posílat informace především o ničení sakrálních objektů na Šumavě. A v podstatě toto probíhalo několik roků a hned v prosinci roku 89 mě tehdy otec Karel zatelefonoval a řekl, že si myslí, že bychom mohli zoficiálnit tuto spolupráci, což se stalo. Takže já jsem potom vlastně ty různé komentáře pro Svobodnou Evropu dělal až do její, vlastně až do konce českého vysílání v Praze. 

Radko KUBIČKO, moderátor
--------------------
Tady je důležité asi připomenout, že jste působil také jako kněz vlastně. Angažoval jste se tedy v církvi. Takže byl jste také mluvčí Biskupské konference, takže to je přirozené, že jste měl tedy kontakt spíše tedy na otce Karla a otce Antona, které jistě posluchači Svobodné Evropy znají, protože měli své pravidelné promluvy právě v různých pořadech. Co se týče těch vzpomínek, tak samozřejmě tady se vzpomínalo hodně v České republice, když bylo tedy toto 60. výročí, zejména v minulém týdnu. Takže my jsme to nazvali, tuto naši besedu, spíše Svobodná Evropa, co tedy zůstalo pro dnešek, co tedy jaksi Svobodná Evropa odkázala dnešku, nebo z čeho se můžeme třeba poučit. Můžeme se podívat třeba i třeba kriticky na některé věci ať už z dnešní žurnalistiky, nebo z tehdejší žurnalistiky, ale přece jenom těm vzpomínkám se trochu nevyhneme a nevyhnul se ani Daniel Herman. Takže poprosím i Lídu Rakušanovou, kdy ona a kde se setkala poprvé se Svobodnou Evropou a jak se tam tedy vůbec dostala? Velice stručně.  

Lída RAKUŠANOVÁ, bývalá komentátorka a redaktorka Svobodné Evropy v Mnichově, spolupracovnice Českého rozhlasu 6
--------------------
No, tak já jsem se setkala poprvé s vysíláním Svobodné Evropy na vlnách ještě tedy v Československu v roce 68, když jsme byli právě v tom vzpomínaném okamžiku po 21. srpnu v kavárně Viola, a tam se najednou ta stanice ozvala naprosto legálně, naprosto normálně tedy z rozhlasového přijímače a z amplionu. Měli ji tam prostě v té kavárně zapnutou. A to nás samozřejmě obrovsky nadchlo, protože jsme si uvědomili, že nejsme sami v tom marastu těch tanků, které přijely. A my jsme se tenkrát rozhodovali, co s tím uděláme. No, pak jsem se rozhodli, že odejdeme.  

Radko KUBIČKO, moderátor
--------------------
A tam tedy přirozeně jste nějak tíhli tedy k tomu? 

Lída RAKUŠANOVÁ, bývalá komentátorka a redaktorka Svobodné Evropy v Mnichově, spolupracovnice Českého rozhlasu 6
--------------------
A my jsme netíhli ani tak do Mnichova z toho důvodu, že bychom tam chtěli být poblíž Svobodné Evropy, protože jsme si vůbec nepředstavovali, že bysme se tam mohli nějakým způsobem kolem toho vysílání míhat. My jsme byli nejdřív ve Frankfurtu a teprve poté, když já jsem se rozhodovala, kde začnu studovat, abych dokončila vysokou školu, a kde můj manžel se pokusí pracovat jako fotograf, tak přicházely v úvahu vlastně jenom tři lokality. Kromě Mnichova ještě Berlín, a tam jsme nechtěli, protože s azylovým pasem bychom z toho Berlína se daleko nedostali jinak než letadlem. No, a pak Hamburk. Takže tam se nechtělo zase manželovi, že tam nemají prostě to pivo a že tam není ta atmosféra jako v Mnichově. Takže jsme skončili v Mnichově a v Mnichově samozřejmě tam hlavně manžel tehdy měl řadu známých novinářů z 68., z Pražského jara a tím jsme se dostali do toho okruhu kolem rádia. Sláva Volný mi pak někdy na začátku 70. let nabídl spolupráci s jedním jeho pořadem. Tam jsem měla pak pravidelnou rubriku, asi od roku 74, a v roce 78 mi tam nabídli zaměstnání. 

Radko KUBIČKO, moderátor
--------------------
Čili od toho roku 78. Vysílala jsi tedy pod jiným jménem tedy, to můžeme si tady také říct, jaké to bylo jméno.  

Lída RAKUŠANOVÁ, bývalá komentátorka a redaktorka Svobodné Evropy v Mnichově, spolupracovnice Českého rozhlasu 6
--------------------
Ano, vysílala jsem pod jménem Lída Šindlerová. Šindlerová se jmenovala naše teta z Ameriky a v době, kdy jsem měla ten svůj první příspěvek, tak u nás zrovna byla na návštěvě tchýně a to jméno já mám po svém manželovi, takže Rakušanová jsem se jmenovala, zároveň se tak jmenovala moje tchýně. A ta tam skoro omdlela a začala tam bědovat, že jí komunisti vezmou penzi a že to bude strašný průšvih, když se budu hlásit jako Lída Rakušanová. Tak jsem říkala, dobře, tak já se budu hlásit teda jako Šindlerová, protože to mě napadlo v tom okamžiku. Moje teta z tý Ameriky zrovna předtím byla u nás na návštěvě, tak jsem si říkala, tak té to vadit nebude. A pak jsem, jakmile tchýně zemřela, tak jsem se vrátila ke svému jménu Lída Rakušanová a musím říct, že si 90 procent posluchačů myslelo, že jsem se provdala.  

Radko KUBIČKO, moderátor
--------------------
Takže to samozřejmě, ta otázka pseudonymu ve Svobodné Evropě, to se také obsáhle probíralo. Pochopitelně mnozí lidé vysílali pod různými pseudonymy. To asi naše posluchačky a posluchači také vědí. Já jenom takovou, jenom doplním, když sama jsi začala o tom roce 68, tak Karel Hvížďala tady připomněl, že ten rok 89, nebo 88, kdy Svobodná Evropa přestala být rušena, tak skutečně mělo velký vliv na českou a slovenskou společnost, že dokonce tedy ten příspěvek Milana Schulze o projevu Milouše Jakeše, tak že skutečně tady velmi zarezonoval. A já mohu potvrdit, protože jsem byl v té době studentem, který se vlastně účastnil potom i těch listopadových událostí, že to skutečně mělo veliký vliv. Dokonce jsme o tom rozsáhleji diskutovali i třeba polemicky, jestli třeba Milan Schulz to přece jenom trošku neposunul někam jinam, než to bylo. Takže o tom byly rozsáhlé diskuse. Nicméně připomněla jsi ten rok 68 a tam mám tedy pocit, a když jsem četl vzpomínky Ferdinanda Peroutky, tak on ten pocit měl taky, že v tom roce 68 ta Svobodná Evropa nesehrála takovou roli, jak potom tedy o těch 20 let později. On sám třeba Ferdinand Peroutka byl velmi překvapen, že málo lidí v tom roce 68 poslouchá Svobodnou Evropu a že ho neznají vlastně, že ho znají jako prvorepublikového novináře, ale neznají ho jako autora těch Talků pro Svobodnou Evropu. A dokonce když za ním přijel Václav Havel tehdy, což bylo to slavné setkání Ferdinanda Peroutky s Václavem Havlem, tak že byl Ferdinand Peroutka dokonce šokován, že Václav Havel prostě nezná ty jeho Talky. Takže ty si rok 68 pamatuješ, tak mám podobný, máš tedy podobný pocit, že tedy v tom roce 68 Svobodná Evropa díky tomu, že ty naše média byla nějaká svobodněji, nebo já nevím, čím to bylo, že nesehrála takovou úlohu jako potom v tom 89, což už jsi zažila přímo tam v Mnichově? 

Lída RAKUŠANOVÁ, bývalá komentátorka a redaktorka Svobodné Evropy v Mnichově, spolupracovnice Českého rozhlasu 6
--------------------
Já si myslím, že v těch 50. letech ta Svobodná Evropa musela hrát velikou roli, protože tady byl teror. A to skutečně lidé končili v kriminálech a nějak se všeobecně čekalo, že tohle přece nemůže dlouho vydržet a lidé věřili, že se něco musí stát. Poslouchali teda, myslím si já, Svobodnou Evropu, ale z vlastní zkušenosti tohle nevím, protože mně bylo málo let a chodila jsem do školy a do mateřské školy a podobně, takže tohle si nepamatuju. Ale v těch 60. letech, to už byla opravdu zase trochu jiná doba, to byly liberální léta, nebo liberálnější, a pokud někdo neměl v rodině už ten návyk poslouchat tu Svobodnou Evropu, tak si dovedu představit, že v těch 60. letech nastala taková trochu volnější pauza, protože se objevilo mnoho dalších možností. Začala televize a my například v Českých Budějovicích, tady jsme vlastně rodáci s panem Hermanem, tak my jsme tam doma poslouchali hlavně rakouskou televizi, to jsme měli neustále zapnuto. A já jsem chodila na němčinu ve škole vlastně z toho důvodu, abych rozuměla, co se z té televize line. A takže to byla v podstatě taková náhražka toho svobodného pohledu na události. Ale i v České republice, v Československu tenkrát těch 60. let byla ta atmosféra daleko svobodnější, zajímavé věci se tiskly veřejně, oficiálně, ať už šlo, já jsem třeba v 65. maturovala a měla jsem maturitní otázku z češtiny, kniha světové literatury, která vás nejvíce zaujala. Já jsem si naprosto bezelstně a vůbec nic jsem si přitom nemyslela, že dělám něco světoborného, tak jsem si vzala jeden den Ivana Děnisoviče, který zrovna v Čechách vyšel, v Československu. A můj učitel češtiny mi dal za jedna, ale pak si zavolal mýho otce, který se zrovna vrátil z kriminálu, předtím někdy teda v 50. letech, v polovině 50. let a říkal mu - proboha, dávejte na tu holku pozor, to je prostě, já jí teda nic neříkám, abych ji nijak nebrzdil, ale dejte na to bacha. Můj otec mi taky nic neřekl, musím říct. Řekl mi to až mnohem později, už jsem byla venku. 

Radko KUBIČKO, moderátor
--------------------
Takže Pavel Pecháček chce také sice k tématu, ale nicméně také to úvodní kolo bylo o tom, jak se setkal se Svobodnou Evropou, a ta je skutečně velice zajímavý, téměř řekl bych až filmově romantický příběh rodinný právě, protože Jaroslav Pecháček, známý tedy člověk první republiky, tak se stal šéfem Svobodné Evropy, přitom jeho syn Pavel Pecháček byl tady v Československu, v Praze, a potom po odchodu tedy se dostal tedy také do Svobodné Evropy, kde musel zase kvůli svému otci, který tam byl šéf, odejít. Takže vlastně byl pronásledován za svého otce dvakrát, jak v Československu, tak na Západě. No, a na závěr se stal právě v roce 89 sám šéfem československého oddělení. Takže tady ten příběh si myslím, že byl obsáhle koneckonců už zveřejňován, ale nicméně Pavel Pecháček a Svobodná Evropa, jeho cesta k ní.  

Pavel PECHÁČEK,, bývalý ředitel československého a českého oddělení Rádia Svobodná Evropa v Mnichově, prezident české sekce Rádia Svobodná Evropa v Praze
--------------------
No, tak já jsem prvně slyšel pořady Svobodné Evropy o prázdninách u svého strýčka v Červené Řečici a pamatuji si čistě na ty skeče Járy Kohouta. Dokonce si pamatuju, jak si dělal legraci z jedné poslankyně a říkal - hodinky značky Spurnaja. A tak celkem mě to příliš ještě nezaujalo, ale to, co jste říkal, je pravda. Moji rodiče odešli v roce 48 oba za hranice, těsně před tátovým zatčením. Zůstaly jsme tam tři děti, mně bylo sedm, sourozenci byli ještě kojenci a setkali jsme se s rodiči až po 20 letech. No, a tehdy, chci říct k tomu období, o kterém jste také mluvili, toho 68. roku, tam se nevědí určité věci. To mi vyprávěl otec, který tam tou dobou byl šéfem, že třeba to slavné vysílání rozhlasové té štafety v Československu, co šla, že to bylo podporováno jedním z vysílačů Svobodné Evropy. Ta Svobodná Evropa to šířila, to vysílání toho Československého rozhlasu... 

Radko KUBIČKO, moderátor
--------------------
Čili pomáhala vlastně v době přímo té okupace Československému rozhlasu.  

Pavel PECHÁČEK,, bývalý ředitel československého a českého oddělení Rádia Svobodná Evropa v Mnichově, prezident české sekce Rádia Svobodná Evropa v Praze
--------------------
Ano, a samozřejmě táhla s ním, prostě držela s ním basu. To bylo jasné, že bude šířit také tyhle myšlenky směrem na Západ. A co se Československa tehdejšího týká, tak samozřejmě Svobodná Evropa informovala, jak reaguje na tu okupaci Západ.  

Radko KUBIČKO, moderátor
--------------------
Já jsem ale trošku narážel právě na ten povzdech toho Ferdinanda Peroutky, že vlastně málo, řekněme, těch lidí Pražského jara, nebo toho konce 60. let, nebo vůbec těch 60. let liberálních, že málo znalo vlastně Svobodnou Evropu a málo znalo konkrétně ty Talky Ferdinanda Peroutky, což pro něj bylo určité překvapení a samozřejmě určité zklamání. Koneckonců vzpomínáme si, že i první reportáž vlastně pro časopis Student ze Svobodné Evropy přímo z Mnichova, kde dokonce Ferdinand Peroutka napsal článek, který nakonec tedy nevyšel díky okupaci, tak si taky vlastně posteskl, že ti redaktoři Studentu za ním přijeli taky spíše jako za ikonou první republiky než 50., 60. let ve Svobodné Evropě. Čím to bylo? 

Pavel PECHÁČEK,, bývalý ředitel československého a českého oddělení Rádia Svobodná Evropa v Mnichově, prezident české sekce Rádia Svobodná Evropa v Praze
--------------------
Tak o tom mi není nic známo. Já jsem v pokušení říct, že možná tedy Václav Havel, když to říkal, neposlouchal právě tuhle stanici. Já myslím, že Svobodná Evropa měla v průběhu těch několika desetiletí posluchačů víc, než jsme si asi mysleli. Ale na druhé straně, když jsme se sem vrátili, tak jsme zjistili, že taky zas ten režim totalitní měl veliký vliv na lidi, kteří žili tady. 

Radko KUBIČKO, moderátor
--------------------
Ne, určitě, určitě, velký vliv obojí, ale připomínal jsem ten rok 88, 89, ten vliv byl skutečně enormní narozdíl právě třeba od konce 60. let, kde jsem byl až překvapen, že tedy dokonce právě Ferdinand Paroutka si na toto posteskl. 

Pavel PECHÁČEK,, bývalý ředitel československého a českého oddělení Rádia Svobodná Evropa v Mnichově, prezident české sekce Rádia Svobodná Evropa v Praze
--------------------
Víš, ale tam byl velký rozdíl v tom, že v roce 68 bylo ve hře jedině Československo. V roce 89 to praskalo všude. 

Radko KUBIČKO, moderátor
--------------------
Dobře. Karel Hvížďala už o tom hovořil, ale také se ho zeptám v rámci tady tohohle úvodu, jak on přišel do kontaktu se Svobodnou Evropou ať už tady v Československu, nebo potom v emigraci? 

Karel HVÍŽĎALA, redaktor, bývalý spolupracovník Rádia Svobodná Evropa v Mnichově
--------------------
Tak na to se pamatuju docela přesně, protože naši a dědeček s babičkou, který když nás vystěhovali, s náma bydleli, tak sedávali u rádia a tak, jak byli předtím zvyklí poslouchat Londýn, tak prostě poslouchali dál vlastně tu Svobodnou Evropu od roku 51. Já tomu samozřejmě moc nerozuměl a bylo mi deset, nebo tak, ale pamatuji si na tu atmosféru, jak se tam všichni prostě kolem toho rádia s tím zeleným magickým okem shlukli a poslouchali to s uchem velice blízko toho reproduktoru. A poprvé jsem to začal vnímat o něco později, když byly třeba přerušovaný a komentovaný tam ty hokejový zápasy s Ruskem, nebo když byly potom v roce 56 tam poprvé zveřejněny, ten tajný projev Chruščova a tak dále, a to už mě dědeček s tátou jako nutili, ať to poslouchám, že to je důležitý, že se o tom budu jednou učit, že to jsou zločiny a tak dále. Tak to jsou ta moje první setkání. K tomu roku 68, tam si myslím, že to bylo docela logické, ta stanice byla silně rušená a byly jenom místa, lokality, většinou na chalupách, kde se to dalo dobře poslouchat. V té Praze bylo velice málo míst, o nich jsme někdy věděli a chodili jsme k někomu to poslouchat, kde to bylo odstíněné něčím. A shodou okolností to bylo právě tam, kde to bylo blízko té rušičky, protože ona působila nahoru a pod tím to bylo kryté, takže v jedné vile třeba nahoře na Špejchaře, kde byla jedna z těch velkých rušiček, se to dalo docela dobře poslouchat. A lidé samozřejmě, protože ty Literární noviny a později všechny noviny od toho února, března už v roce 68 psaly normálně, tak jim to jako informační nóvum stačilo a saturovalo tu jejich potřebu po neukojené informaci. Tam to bylo, myslím, docela zřetelný nelze se tomu divit. Pak mám ještě jednu dobrou vzpomínku za začátku 70. let, kdy jsme jezdili s celou takovou partou kluků na pánský jízdy do Jizerských hor, kde Olda Černý, později šéf české rozvědky, měl chalupu a my jsme tam štípali vždycky dříví. A k tomu jsme poslouchali Svobodnou Evropu, tam byla nádherně slyšet. Měli jsme ji ve okně na plné pecky a dole jsme prostě štípali. A ráno vždycky, večer jsme si otevřeli víno a byli jsme veselí a ráno rovnou jsme zase šli pustit to rádio. A jak jsme po tý opici tak prostě šli k tomu oknu a pustili to rádio, který řvalo a hrál zrovna Karel Kryl, tak jsem se podíval z toho okna a koukám, že před tím oknem stojí Štrougal. A otočil jsem se takhle na ty kluky a říkám - já mám prostě kocovinu ještě, nechcete se podívat z toho okna? A Olda šel samozřejmě se podívat z toho okna a říká, jo, jo, to je skutečně Štrougal, on má vedle chalupu. A on nás slyšel samozřejmě, zasmál se a šel dál jako pryč a zpovzdálí jsme si všimli, že za ním šly dvě další postavičky. No, a v té Svobodné Evropě potom ten vztah v té emigraci byl jednoduchý, protože když jsem přišel, tak se mě hned ozval jak Kryl, tak Jezdinský a pan Bell už byl tenkrát v nemocnici jako ředitel, pozval mě tam a domluvili jsme prostě spolupráci. 

Radko KUBIČKO, moderátor
--------------------
Čili spolupráce tam. Pavel Pecháček?  

Pavel PECHÁČEK,, bývalý ředitel československého a českého oddělení Rádia Svobodná Evropa v Mnichově, prezident české sekce Rádia Svobodná Evropa v Praze
--------------------
V tom roce 89 za mnou v Mnichově přišel herec Bezouška a říkal mi, že má chatu blízko Lubomíra Štrougala a že Štrougal mi vzkazuje, že se mu líbí moje reportáže. To byly reportáže tedy sportovní a on byl sportovní fanda.  

Radko KUBIČKO, moderátor
--------------------
No vidíte, tak jste informovali přední funkcionáře.  

Pavel PECHÁČEK,, bývalý ředitel československého a českého oddělení Rádia Svobodná Evropa v Mnichově, prezident české sekce Rádia Svobodná Evropa v Praze
--------------------
Ale ještě jednu věc bych chtěl říct, jak jste mluvili o té poslechovosti. Já věřím tomu, že byla i skupina lidí v téhle republice, která uvěřila tomu, že jsme propagandistická stanice, že jsme štvavá vysílačka. Totiž oni tady lhali, tak nám nadávat museli. A naopak tahle stanice nebyla ani propagandistická, ani prolhaná ani štvavá. Vysílala prostě pravdu. My jsme dávali velmi pozor na to, abychom neztratili kredibilitu a nevysílali žádnou, žádný nesmysl. 

Radko KUBIČKO, moderátor
--------------------
K tomu se možná ještě... 

Karel HVÍŽĎALA, redaktor, bývalý spolupracovník Rádia Svobodná Evropa v Mnichově
--------------------
K tomu je, myslím, třeba říct, že v různých dobách to bylo různě, že do toho roku 56, ty analýzy existují docela přesně, kvůli tomu musel odejít, vlastně to začalo nejdřív v maďarské redakci a potom i to americké vedení muselo odejít, protože tenkrát šlo doopravdy o psychologickou válku a do té doby platily úplně jiné parametry, které se sledovaly, a sliboval se ten blízký konec toho režimu. Na to já se pamatuju právě, když jsem tam sedával. A říkalo se, už to brzy praskne, zase to hlásila Svobodná Evropa. Takže tam to ještě nešlo o informační válku jako po té změně prostě a po té zkušenosti, po maďarský události. 

Radko KUBIČKO, moderátor
--------------------
Dobře, k tomu se možná ještě dostaneme. Já ještě poprosím Daniela Hermana, protože on bude muset nás opustit dříve, tak zkusíme si říci, ono to s tím možná i souvisí, tady s tímto tématem. Svobodná Evropa totiž nahrazovala jako médium demokratické a svobodné prostředí v jiném státě, než vysílala, v Československu, přitom vysílala tedy ze Spojených států a z Německa. Jakým způsobem tedy vy se díváte tedy na tohle to téma, Do jaké míry tedy vy považujete to, co Svobodná Evropa předváděla, ať už tedy v těch jednotlivých fázích, jak to teď rozfázoval Karel Hvížďala, ten způsob tedy, jaksi té žurnalistiky, který je nenormální už tedy tím, že musí vysílat z jedné země do druhé. Jak vy se na to díváte třeba i z dnešního pohledu, z dnešního kodexu žurnalistického? 

Daniel HERMAN, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů, spolupracovník Českého rozhlasu 6
--------------------
Především si myslím, že nemusíme hovořit v minulém čase, protože Svobodná Evropa svoji úlohu plní stále. Samozřejmě že je to reakce na nenormální poměry, které bohužel stále v některých částech světa, v některých zemích panují. V té době komunistické, když železná opona rozdělovala svět, tak ta svobodná informace měla obrovský význam. To si uvědomuji úplně stejně, jako o tom hovořila Lída Rakušanová, jednak význam rakouské televize v jižních Čechách a význam Svobodné Evropy na prvním místě, ale i dalších zahraničních rozhlasových stanic, byl prostě obrovský, protože boural informační embargo, které tehdejší komunistický režim uvalil na mnohá témata. Takže to pro nás byla jakási alternativní škola. A pokud mám třeba v současné době možnost setkávat se se zástupci například íránské opozice, tak vnímám, že oni dnes alespoň ti, kteří žijí v těch zemích, které autoritativní režimy dodnes svírají, mají podobné pocity. Takže význam těchto svobodných rozhlasových, televizních stanic, protože dnes existují samozřejmě Internet, ano, mnohé další způsoby, tak význam těchto stanic je veliký a myslím si, že i na prahu 21. století není o nic méně aktuální, než byl třeba před těmi 30 lety u nás.  

Radko KUBIČKO, moderátor
--------------------
Ale co se týče třeba způsobu tedy toho vysílání, nebo té žurnalistické etiky, jak jsme na to narazili, tak z dnešního pohledu, když se na to tedy díváme a když slyšíme třeba některé i naše kolegy novináře, kteří mluví o této stanici jako o víceméně propagandistické stanici, tak jak na tohle se dívat? Mimochodem skutečně připomněl Pavel Pecháček, toho tedy cituji, já jsem se ho před vysíláním ptal, jestli je to jeho myšlenka, nebo jestli ji odněkud převzal, protože já ho také vždycky cituji, že skutečně, a my jsme to koneckonců v tom před listopadem také pociťovali, že nejlepší propagandou je pravda koneckonců nakonec, protože ta pravda se vždycky prosadí. A jaksi to hlavní moto Svobodné Evropy bylo svobodné šíření informací, protože to jsme slyšeli i to hlášení potom v 70., 80. letech, které se odvolávalo na helsinské dohody, svobodné šíření informací. Takže jak se díváte tady na tyhle třeba lehké jakoby narážky, že to byla propagandistická stanice? 

Daniel HERMAN, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů, spolupracovník Českého rozhlasu 6
--------------------
Tak to tvrdila komunistická média. 

Radko KUBIČKO, moderátor
--------------------
Především samozřejmě.  

Daniel HERMAN, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů, spolupracovník Českého rozhlasu 6
--------------------
Mohu si sám na základě vlastní zkušenosti velice dobře vzpomenout na to, že propagandistické byly především komunistické stanice. To byla opravdu masivní propaganda a vymývání mozků. Jak říkám, pro mě Svobodná Evropa vždycky byla alternativním zdrojem edukace, výchovy, vzdělání. Takže já jsem toto nikdy tak nevnímal a prostě jsem přesvědčený, že to byly pomluvy a že to není pravda, protože Svobodná Evropa vždycky měla velmi vyvážené zpravodajství. A tak, jak tady zaznělo, jak jste nakonec před chvilkou sám řekl, myslím si, že pravda je tou nejdůležitější zbraní proti lži. Prostě tma a světlo. Když se světlo rozsvítí, tak ta tma mizí. To si myslím, že byla role Svobodné Evropy, že v té tmě informačního embarga rozsvěcela světlo té pravdivé svobodné informace. A v tom je ten obrovský význam, protože prostě lež proti pravdě šanci nemá. Má krátké nohy.  

Radko KUBIČKO, moderátor
--------------------
No, a z hlediska toho, co jsem také lehce na to narazil, protože dneska máme problém nikoliv se svobodou slova, ale s jevem, který se nazývá bulvarizace, nebo který nazýváme bulvarizací, dneska slovo, tehdy slovo velice vážilo samozřejmě, protože bylo potlačováno. Dneska slovo může každý říct, ale to slovo téměř nic neváží. Vidíme to koneckonců i v politice. Něco se zveřejní, každému je to jedno. Tehdy když se něco zveřejnilo, tak to byla bomba a všichni ze Svobodné Evropy tedy i přes ty vlny těch rušiček to sledovali. Když se na to podíváte z tohoto pohledu, jak se vám to jeví? 

Daniel HERMAN, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů, spolupracovník Českého rozhlasu 6
--------------------
Myslím si, že je to veliký apel na všechny z nás, kteří s tím slovem pracujeme a, řekněme, i máme možnost to slovo sdělovat prostřednictvím médií, aby člověk za slovem, které vyřkne, také stál. Toto nebezpečí zde je. Ten trend bulvarizace zde je, ale myslím, že je to opravdu odpovědnost každého člověka, a to se zkrátka pozná, jak se říká, nemá se kázat voda a pít víno. Myslím si, že rezonance mezi slovem a životem by měla být velmi silná, a to se prostě pozná. Takže je to apel na toho, kdo slovo vyslovuje, aby za ním také stál. To asi každý si musíme přebrat úplně osobně a individuálně, ale myslím, že to platí obecně. 

Radko KUBIČKO, moderátor
--------------------
Kolegyně a kolegové, kteří pracovali tedy přímo ve Svobodné Evropě, když se podíváte na tento jev, který je nezanedbatelný, který tady vidíme vlastně denně, že tehdy skutečně slovo i z té Svobodné Evropy, to rušené slovo strašně moc vážilo? Dneska slovo neváží, dneska skutečně můžeme napsat, co chceme, a v podstatě to má stejný vliv jako tehdy, když to slovo bylo potlačováno, protože dneska ho zase nikdo nebere vážně. Jak se na to díváte? Lída Rakušanová.  

Lída RAKUŠANOVÁ, bývalá komentátorka a redaktorka Svobodné Evropy v Mnichově, spolupracovnice Českého rozhlasu 6
--------------------
No, já bych k tomu chtěla říct jenom to, že na to, aby slovo mělo váhu, jsou zapotřebí dva. Jeden, který to slovo vysloví, a druhý, který to takto vnímá. A my máme dneska asi velký problém právě také s tou recepcí toho slova, tedy s jeho přijímáním. A tam bych řekla, že to souvisí ale právě s tím, že dneska už máme tu svobodu, že se každý může soustředit na to, co jeho zajímá, nemusí nutně řešit smysl života, zásadní problémy. Spoustu lidí to prostě nezajímá, vůbec jim nevadí. A když se jim nic neděje, jako jim osobně, nějaká křivda, tak vlastně, a ta se jim za toho komunismu snadno mohla dít, pokud si nenechali zlomit tu páteř a pokud tedy poslouchali a dělali všechno tak, jak tedy režim chtěl, navenek žili vlastně dvojím životem. A to vnímal každý, tuhle schizofrenii. Dneska tohle není nutné. Dneska ty lidi můžou žít prostě podle svého a nikdo jim to nezazlívá.  

Radko KUBIČKO, moderátor
--------------------
I když na druhé straně mnozí mají také pocit, že je jim ubližováno, ať už třeba se to týká jaksi toho rozkrádání majetku, kterému se říká různě, že jo, včetně korupce, nebo že to je veliký tedy problém, všichni cítí, že velký problém je korupce, nebo někteří mají pocit, že se oklešťuje třeba sociální stát, nebo něco takového.  

Lída RAKUŠANOVÁ, bývalá komentátorka a redaktorka Svobodné Evropy v Mnichově, spolupracovnice Českého rozhlasu 6
--------------------
No, mohu k tomu jenom dodat to, že když má někdo problém s tím, že korupce je tady závažná věc, tak bych se ho chtěla zeptat, jestli on sám třeba nikdy nic nikomu nenabídl, peníze, anebo si je sám nevzal. Já bych to brala ve smyslu toho, co tady říkal pan Daniel Herman, jít v souladu se svými slovy. Já si můžu rozčilovat na korupci, ale když podle toho nekonám, tak... 

Radko KUBIČKO, moderátor
--------------------
On je to takový obecně rozšířený jev skutečně, taková ta neefektivita koneckonců. Pavel Pecháček, co si myslí tady o tomhle srovnání tehdy a nyní? 

Pavel PECHÁČEK,, bývalý ředitel československého a českého oddělení Rádia Svobodná Evropa v Mnichově, prezident české sekce Rádia Svobodná Evropa v Praze
--------------------
No, já myslím, že ty sdělovací prostředky jsou také odrazem života společnosti. A dneska třeba vystupují mnozí novináři třeba proti korupci, tak to je chvályhodné. Na druhé straně, jak jsi zmínil, tady se strašně rozrostl ten bulvár. A když se podíváte na ty lidi, co ten Blesk kupují, co jaksi čtou ten deník Aha!, tak já si skutečně myslím, že to ti lidé chtějí číst, právě tohle. A tak si myslím, že i procentuelně to v té společnosti tak nějak vypadá.  

Radko KUBIČKO, moderátor
--------------------
Dobře, ale to jsou přímo tedy ty bulvární média, která v každé společnosti mají určitou funkci. Tady spíš je problém, že i ta seriózní žurnalistika jaksi mizí a bulvarizuje se. Jestli tohle to, Svobodná Evropa právě se snažila dělat seriózní žurnalistiku a té je čím dál méně.  

Pavel PECHÁČEK,, bývalý ředitel československého a českého oddělení Rádia Svobodná Evropa v Mnichově, prezident české sekce Rádia Svobodná Evropa v Praze
--------------------
No, tak to máš pravdu. Já jsem hovořil s jedním šéfredaktorem a říkal jsem mu - vy máte dneska v těch novinách názvy článků, které neodpovídají tomu, co je v tom článku. A ten šéfredaktor mi na to řekl - pane Pecháčku, já musím prodávat. 

Radko KUBIČKO, moderátor
--------------------
No, samozřejmě tak to je stálá... 

Lída RAKUŠANOVÁ, bývalá komentátorka a redaktorka Svobodné Evropy v Mnichově, spolupracovnice Českého rozhlasu 6
--------------------
Já bych neplakala nad českou skutečností. Podívejme se do Rakouska vedle.  

Radko KUBIČKO, moderátor
--------------------
Tak to není jenom česká skutečnost.  

Lída RAKUŠANOVÁ, bývalá komentátorka a redaktorka Svobodné Evropy v Mnichově, spolupracovnice Českého rozhlasu 6
--------------------
No právě, ale v tom Rakousku nejčtenější noviny Kronen Zeitung a jednou tak čtený než tady Blesk, že jo. To je zhruba stejný počet obyvatel. 

Radko KUBIČKO, moderátor
--------------------
Já myslím, že ta situace ovšem byla, když jste byli v Německu, nebo když jste byli v emigraci, tak ta situace byla podobná. Samozřejmě i na Západě ta bulvární média byla daleko čtenější než ta seriózní, ale dneska se ta situace ještě nějak prohlubuje a i třeba v souvislosti právě s novými technologiemi, což byla prvně televize, teď tedy Internet, tak ta situace je stále horší. Víme dobře, kolik zaniká různých novin, deníků seriózních a tak dále. Snaží se udržet na Internetu. Je to velký problém. O tom jsme tady v Rozpravách často hovořili. Takže já myslím, že dneska vlastně jakoby, a tím se k tomu dostávám, ten odkaz té Svobodné Evropy není jenom v tom, že tehdy jaksi bojovala proti komunistickému režimu tou informační svobodou, nebo tím svobodným šířením informací, ale také v tom, že se snažila dělat seriózní stanici, seriózní žurnalistiku a ta dneska skutečně začíná pomalu být nedostatkovým zbožím. Karel Hvízdala. 

Karel HVÍŽĎALA, redaktor, bývalý spolupracovník Rádia Svobodná Evropa v Mnichově
--------------------
Já bych tak zase nenaříkal. Ono je to doopravdy problém celé naší civilizace, to je třeba říct. Ten poměr bulváru a seriózních novin je samozřejmě, jak Lída tady zmínila, v tom Rakousku nesrovnatelně. Ty dvoje slušné noviny, Der Standard a Die Politik, mají 110 tisíc náklad a Kronen Zeitung měl nedávno ještě přes milion na 7,5 milionu obyvatelstva a teď má 800 tisíc a něco. Bild má v Německu teďka tři miliony a měl tři a půl a naproti tomu zase třeba i Itálie neměla nikdy žádný deník bulvární a nemůžeme říct, že by to byla země o moc intelektuálně výš než jiné země. Další věc, která je důležitá, nebo další dvě věci, které proměnily úplně tu mediální krajinu v naší civilizaci, to je to množství informací, které je chrlený na ty lidi, protože v tom už se i odborník velice těžko orientuje, chce to už velkou zkušenost se v tom množství zorientovat. A za další je to, že máme za sebou tři mediální krize. Ta první byla na začátku 70. let přesunem prostě té inzerce z printu do televize, pak máme na začátku roku 2002 přesunem té inzerce na Internet z printu i z televize. A teď ta třetí je první, která je plošná, to je ta z roku 2008, kdy začala, protože byla ekonomická, na ní vydělaly jenom naopak ekonomické tituly, Wall Street Journal a Financial Times, tam šla nahoru, tam šly nahoru náklad, a v Německu zcela zvláštním způsobem Die Zeit, ty nejsložitější noviny, tam šel náklad dokonce o 30 procent nahoru, což je skoro zázračný. Ale za tím, já to chci doříct, za tím je to, že v téhle situaci ty majitelé se soustředili doopravdy jenom na vydělávání peněz, a to je poprvé, co se to stalo někdy kolem zlomu toho století, kdy se vyvázali pohled na ten svůj statek, na ty své noviny hlavně a média jako na kulturní statek. Oni ho vyňali z toho a řekli, to můžu citovat přímo, to řekl ten šéf vydavatelů v Německu, že chtějí vydělávat stejně jako majitelé továrny na žvejkačky nebo na punčochy. A tím pádem vlastně vyňali ty informace jako strategickou surovinu z toho, z této oblasti a ztratili zodpovědnost za obsah těch novin. A to je ten hlavní důvod, proč se ty noviny změnily v popnoviny. To znamená, to médium už je takové, že schválně nerozeznává rozdíly mezi informací, pomluvou, drben nebo úplným blábolem a dokonce i na titulních stránkách. A to protože mají pocit, že se to líp prodá tak, jako teď říkal Pavel Pecháček.  

Radko KUBIČKO, moderátor
--------------------
Tak říkám, je to zajímavý, je to právě zajímavý odkaz stanice, která byla mluvená a která dělala seriózní žurnalistiku, stanice mluveného slova vlastně.  

Karel HVÍŽĎALA, redaktor, bývalý spolupracovník Rádia Svobodná Evropa v Mnichově
--------------------
No, ale to bylo proto, že nemusela vydělávat.
Radko KUBIČKO, moderátor
--------------------
Nemusela vydělávat, ano. Daniel Herman? 

Daniel HERMAN, Ústavu pro studium totalitních režimů, spolupracovník Českého rozhlasu 6
--------------------
Jsem přesvědčený, že v prostoru svobodné žurnalistiky je místo pro obě polohy, jak ty komerční, tedy bulvární, tak ty média veřejné služby. Ale myslím si, že jádro problému spočívá v tom, když média veřejné služby chtějí konkurovat těm komerčním, řek bych zbraněmi těch komerčních médií, tam prostě nemají šanci. Musí postavit svoji identitu na své jinakosti. A já si myslím, že to svou klientelu vždycky najde, jako ji našla Svobodná Evropa a jako ji nacházejí i některé dnes existující stanice veřejné služby. Takže v tom si myslím, že je určitý omyl snažit se porazit komerční vysílačku jejími zbraněmi. 

Radko KUBIČKO, moderátor
--------------------
A jste optimista, nebo pesimista v tomhle tom? 

Daniel HERMAN, Ústavu pro studium totalitních režimů, spolupracovník Českého rozhlasu 6
--------------------
Spíš mírný optimista. Myslím si, že začíná být poptávka po té solidnosti víc pocítitelná i u mladých lidí, což je pozitivní.  

Lída RAKUŠANOVÁ, bývalá tedy komentátorka a redaktorka Rádia Svobodná Evropa v Mnichově, spolupracovnice Českého rozhlasu 6
--------------------
Já jsem jenom chtěla říct, že je to poněkud možná iluze, říkat si, že média veřejné služby nejsou pod tlakem komerčním, protože kdykoliv jí mohou politici zarazit ty poplatky televizní a rozhlasové, protože právě řeknou - vždyť vás stejně nikdo neposlouchá. Takže oni musí prostě tu poslechovost hlídat.  

Radko KUBIČKO, moderátor
--------------------
To je problém skutečně médií veřejné služby. A myslím si, že potom... 

Karel HVÍŽĎALA, stálý spolupracovník Českého rozhlasu 6, bývalý spolupracovník Rádia Svobodná Evropa v Mnichově
--------------------
No, ale to je proto, že to těm politikům vyhovuje.  

Radko KUBIČKO, moderátor
--------------------
Často tady diskutujeme a myslím si, že to bude velká diskuse ještě, protože nás čeká, myslím si, velká diskuse o médiích veřejné služby a koneckonců na Západě už započala, vlastně vzpomeňme třeba Francii nebo Velkou Británii, kde se právě diskutuje o budoucnosti médií veřejné služby. A Českou republiku to čeká také.  

Karel HVÍŽĎALA, stálý spolupracovník Českého rozhlasu 6, bývalý spolupracovník Rádia Svobodná Evropa v Mnichově
--------------------
Jenže se to nikde nezpochybňuje jako u nás. Tam se zpochybňuje jenom systém toho financování. A tam, kde jsou plochy, které, o které se dělí s těmi komerčními stanicemi, tam se to hlavně týká Internetu a sportovních přenosů. 

Radko KUBIČKO, moderátor
--------------------
Pane Hermane, já bych vás ještě poprosil, že bych se na vás ještě tedy obrátil jako na vaši současnou tedy funkci, ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů. Do jaké míry vaše instituce tedy, pro ni je objektem zkoumání Svobodná Evropa? Bude se ještě něco zkoumat, nebo už ta věc je uzavřena, nebo ještě nějaké budou výzkumy, nebo nějaké výstupy z vašeho ústavu? 

Daniel HERMAN, Ústavu pro studium totalitních režimů, spolupracovník Českého rozhlasu 6
--------------------
Právě současné jubileum, 60. výročí zahájení vysílání Svobodné Evropy bylo velkým tématem a k různým těm konferencím ať zde v Praze, nebo v Mnichově, nebo k výstavě, ke knize se dělal rozsáhlý výzkum a náš ústav, badatelé přispívali do této společné jakoby, řekl bych, pokladnice kolem Svobodné Evropy svým dílem. Samozřejmě že i do budoucna ten výzkum archiválií bude probíhat, protože dohromady archiv bezpečnostních složek spravuje 17 kilometrů archiválií a zdaleka ještě všechny ty kilometry nebyly zpracované. Takže jsem přesvědčený, že i do budoucna bude možné stále znovu objevovat některé věci, které jsou nové, a zaplňovat bílá místa. Svobodná Evropa je trvalým tématem a věřím, že ještě mnoho let zůstane.  

Karel HVÍŽĎALA, stálý spolupracovník Českého rozhlasu 6, bývalý spolupracovník Rádia Svobodná Evropa v Mnichově
--------------------
Kolik kilometrů má Svobodná Evropa z těch 17? 

Daniel HERMAN, Ústavu pro studium totalitních režimů, spolupracovník Českého rozhlasu 6
--------------------
Na to vám odpovědět neumím, ale rozhodně tam své čestné místo má.  

Radko KUBIČKO, moderátor
--------------------
Na to jsem se právě chtěl ptát, spíš na tu budoucnost, protože některé ty výstupy jsme skutečně viděli právě tady v rámci těch konferencí. Připomněl jste mimochodem i konferenci v Mnichově, což je velice zajímavé, že přímo v Mnichově se dělala konference, byť tedy to nebylo jen české a slovenské oddělení, ale tam skutečně šlo globálně o, byl tam jeden z prezidentů dokonce z pobaltských zemí, teď nevím přesně odkud, takže myslím si, že je to sledováno i v těch dalších zemích. Takže to jsme víceméně viděli, ale jestli teda právě pro budoucnost ještě počítáte jako šéf této instituce, že tedy zadáte svým badatelům, že budou ještě některé věci dělat právě o těch věcech, které se týkají Svobodné Evropy, a to jste částečně tedy řekl a ještě to bude tedy směřovat k nějakému dalšímu výstupu? 

Daniel HERMAN, Ústavu pro studium totalitních režimů, spolupracovník Českého rozhlasu 6
--------------------
Ta témata rozhodně zůstávají. Ono to není tak snadné, že bych já rozhodoval o všem, čím se budeme zabývat. My jsme vázáni určitým plánem práce, který nám schvaluje správní rada, vyjadřuje se k tomu Senát, který nám volí správní radu. Takže to není jenom tak, že co já si vymyslím, to se bude dělat. Ale každopádně...  

Radko KUBIČKO, moderátor
--------------------
Můžete navrhnout určitě ale.  

Daniel HERMAN, Ústavu pro studium totalitních režimů, spolupracovník Českého rozhlasu 6
--------------------
Samozřejmě. Každopádně Svobodná Evropa zůstává velice důležitým tématem a nejenom co se týká minulosti, ale my se v současné době v těsné spolupráci s bývalou ministryní zahraničí Spojených států, s paní Madeleine Albrightovou zapojujeme do jakéhosi projektu americké zahraniční politiky pomoci zemím, u kterých se v budoucnu předpokládá, že se osvobodí z autoritativních režimů, a pomoci jim jakoby stanovit kroky A, B, C, co mají dělat. Takže i třeba co se týká svobodné žurnalistiky nebo výzkum archivů, i třeba právě těch rozhlasových, televizních stanic pod knutou, tam budeme také přispívat. Takže i zde to know how na základě Svobodné Evropy rozhodně bude. Takže, jak říkám, téma Svobodná Evropa rozhodně nepatří minulosti.  

Radko KUBIČKO, moderátor
--------------------
Čili ta spolupráce se současnou Svobodnou Evropou/Svobodu je skutečně vaše téma, protože tedy jestli se budete zabývat tedy i těmi totalitními režimy ostatními, tak… a je něco teda ještě v historii české a slovenské, nebo československé sekce, co je třeba nějakým temným místem, na kterém by se třeba sám osobně se chtěl zaměřit třeba? 

Daniel HERMAN, Ústavu pro studium totalitních režimů, spolupracovník Českého rozhlasu 6
--------------------
Já jsem měl možnost se osobně znát s paní Marií Puldovou, která velice těžce byla poznamenaná tím atentátem. A myslím, že kolem něho zůstává stále ještě řada otázek, které nebyly úplně vyjasněné. Takže tam vím, že opravdu řada našich badatelů velice usilovně pracuje. Nejenom, řekněme, z archivů, které spravuje archiv bezpečnostních složek, ale i třeba ve spolupráci s Muzeem českého a slovenského exilu v Brně, které má řadu materiálů. Takže i ve spolupráci s dalšími institucemi tady jsou oblasti, které si ten výzkum rozhodně zaslouží.  

Radko KUBIČKO, moderátor
--------------------
A jeden z vašich zaměstnanců, bývalý ředitel, tedy váš předchůdce, zveřejnil několik článků třeba v Reflexu, kde se hovořilo také o spolupráci s StB vlastně některých lidí, zejména tedy toho nejslavnějšího agenta, pana Minaříka. To jsou věci tedy, které už jsou uzavřeny, nebo to se tím ještě třeba budete zabývat? Protože pan Minařík neustále tedy je na světě tady a nevím, jestli ta jeho mise je ještě úplně přesně objasněna? Je to téma také? 

Daniel HERMAN, Ústavu pro studium totalitních režimů, spolupracovník Českého rozhlasu 6
--------------------
Přesně tam jsem mířil. Ta mozaika je rozsáhlá a ty kamínky do té mozaiky je třeba dosazovat, aby byla vyladěná, aby to bylo prostě stále zřetelnější. A těch bílých míst a otazníků ubývalo. Takže rozhodně i to patří do oblasti zájmu, kterým se pracovníci, badatelé našeho ústavu budou zabývat.  

Radko KUBIČKO, moderátor
--------------------
Tak doufám, že nám to přijdete zase někdy říct do našeho vysílání na Český rozhlas 6. Takže děkuji našemu spolupracovníku Danielu Hermanovi a řediteli samozřejmě Ústavu pro studium totalitních režimů. Takže díky moc, že jste se účastnil našich Rozprav o českých médiích. 

Daniel HERMAN, Ústavu pro studium totalitních režimů, spolupracovník Českého rozhlasu 6
--------------------
Děkuji také za pozvání. 

Radko KUBIČKO, moderátor
--------------------
No, a my ostatní můžeme ještě chvíli pokračovat. Jak jste pochopili, tak jsme trošku ta témata popřehazovali právě díky tomu, že pan Daniel Herman už musí odejít. Můžeme se tedy vrátit přímo ke Svobodné Evropě. Začali jsme tedy obecně o žurnalistice, a to je téma vždycky našich Rozprav o českých médiích, takže o tom budeme ještě rozsáhle hovořit. Ale byla tady řeč právě tedy o té propagandě. A Pavel Pecháček ještě k tomu se nadechoval, než jsem tedy dal panu Hermanovi slovo závěrečné, k tomu, že by ještě tedy o tom pohovořil, že největší teda, nejlepší propagandou je pravda. Přesto se to tady neustále tedy udržuje. Jeden z našich kolegů nedávno o tom také napsal komentář, že vlastně Svobodná Evropa byla pod velkým vlivem americké administrativy, že tedy musela hlásat to, co jí Američané, dokonce on mluvil samozřejmě i o zpravodajských službách, což se za chvíli k tomu také možná dostaneme, ale že musela prostě hlásat to, co jí Američané předepsali. Jak to tedy bylo podle Pavla Pecháčka? 

Pavel PECHÁČEK, bývalý ředitel československého a českého oddělení Rádia Svobodná Evropa v Mnichově, bývalý prezident Rádia Svobodná Evropa v Praze
--------------------
Samozřejmě byla tady doba tedy opravdu tvrdé studené války, kdy byly ty slovníky z jedné i druhé strany ne zrovna nejjemnější. Ale já myslím třeba to, o čem tady hovořil Karel Hvížďala, já myslím, že se to postupně vyvíjelo k lepšímu a lepšímu. Právě tomu sloganu, který já jsem zaváděl tam u nás pořád. Nejlepší propaganda je pravda. Já jsem si byl vědom toho, ale vy taky, redaktoři Svobodné Evropy, že my nesmíme ztratit kredit. My nemůžeme vysílat kachny, protože to radši zpozdíme tu informaci, dokud ji nemáme úplně potvrzenou, protože tím by nám lidi přestali věřit. Oni nám věřili. Tenhle ten slovník, který se, jak říkáš, objevil i tady, tak ten slovník je opravdu slovníkem z totality. To, že my jsme štvaví. Jacípak štvaví? My jsme informovali o tom, co se v Československu děje a o čem se vůbec československé sdělovací prostředky nešířily. My jsme byli pro to, aby v Československu byla nastolená demokracie a svoboda, to byl náš cíl. My jsme tam nevyřizovali žádné válečné štvaní.  

Radko KUBIČKO, moderátor
--------------------
Ani dokonce, což si vzpomínám já, to už jsem taky říkal v nějakém taktéž rozhovoru, že si vzpomínám, že jsme se až divili vlastně jako studenti, když jsme poslouchali už tu nerušenou Svobodnou Evropu, proč se na Svobodné Evropě nemůžeme dozvědět, kam máme třeba přijít na nějakou demonstraci, protože to tam jednoduše, tato informace nebyla. Někdy se objevovala třeba v telefonátech těch disidentů, ale vysloveně že by ve zprávách jste pozvali tehdy na demonstraci, tak to skutečně neexistovalo. Narozdíl tedy třeba, co tady připomínal Karel Hvížďala, že skutečně v těch maďarských událostech tam došlo k některým věcem, kdy ty redaktoři se do toho trošku zapojili, do toho dění. A to bylo určité tedy poučení, aby se to už neopakovalo, nic takového. 

Karel HVÍŽĎALA, stálý spolupracovník Českého rozhlasu 6, bývalý spolupracovník Rádia Svobodná Evropa v Mnichově
--------------------
Ale taky tam nedošlo k výzvám. Tam byla dokonce ustavená komise Konradem Adenauerem, který to celý prošetřoval. A tam šlo spíš o emocionální. 

Radko KUBIČKO, moderátor
--------------------
Emocionální, což se nelze divit tak trochu, protože skutečně ty budapešťské události byly dramatické. 

Karel HVÍŽĎALA, stálý spolupracovník Českého rozhlasu 6, bývalý spolupracovník Rádia Svobodná Evropa v Mnichově
--------------------
Ale rozhodně se tam nevyzývalo k bojům nebo k něčemu takovému, to je doložené. 

Pavel PECHÁČEK, bývalý ředitel československého a českého oddělení Rádia Svobodná Evropa v Mnichově, bývalý prezident Rádia Svobodná Evropa v Praze
--------------------
Ano, ty hlasy byly zjevně vzrušené a taky asi deset redaktorů, kteří byli vlastně v managementu toho servisu, potom muselo stanici opustit. 

Karel HVÍŽĎALA, stálý spolupracovník Českého rozhlasu 6, bývalý spolupracovník Rádia Svobodná Evropa v Mnichově
--------------------
Čili byl taky dobrý příliv nových lidí po těch událostech.  

Pavel PECHÁČEK, bývalý ředitel československého a českého oddělení Rádia Svobodná Evropa v Mnichově, bývalý prezident Rádia Svobodná Evropa v Praze
--------------------
Ano, tady šlo skutečně o to, že tohle, a to jsem slyšel od amerických šéfů několikrát, prostě oni nechtěli tenhle způsob vysílání, něco vzrušeného. Oni chtěli fakta a pokud možno klidný tón. Co se týká těch demonstrací, no, máš pravdu, že Američané nechtěli, abychom o nich dopředu hlásili, ale třeba Lída Rakušanová si našla jeden velmi dobrý způsob, jak to říct a nic neporušit. 

Radko KUBIČKO, moderátor
--------------------
Tak, Lído, řekni nám to.  

Lída RAKUŠANOVÁ, bývalá tedy komentátorka a redaktorka Rádia Svobodná Evropa v Mnichově, spolupracovnice Českého rozhlasu 6
--------------------
To je, moje zásada byla, že se dá všechno vysílat, akorát se musí vědět jak. A tohle už bylo hodně na hraně, protože jsem si říkala, za to už by mě mohli chytit teda fakt, protože Václav Havel neustále žádal, abychom v roce 89 v létě, když bylo výročí 21. srpna, tak že si vymysleli formu protestu. Vysvětloval mi jakou, že tedy vyzvou lidi, aby všichni na 21. srpna, protože ona to zrovna, myslím, byla neděle, v roce 89, tak aby ve tři odpoledne vyšli před své domy do ulice na procházku, že to prostě nikoho nemohou, za to popotahovat, že se nikomu nemůže nic stát. Tenkrát byly ty fámy, které úporně kolovaly, že jakmile lidi se spojí do nějakého průvodu, tak že je začnou okamžitě rozhánět velmi brutálně a zatýkat a že tam dokonce budou nějaké provokace, že se tam někde bude upalovat. Tohle všechno prostě kolovalo. Tak oni se tomu chtěli vyhnout, tak si to vymysleli takhle, no. A já jsem říkala, to v žádném případě nemůžeme dělat, protože my musíme referovat o tom, co se už stalo. Ne o tom, co se má stát. A tenkrát mi Václav Havel řekl - tak dobře, tak mi zavolej. Tak já jsem říkala - ledaže bych ti zavolala a zeptala bysem se jen tak mezi řečí - tak, Václave, co tak budeš dělat v neděli odpoledne? A on teda jsme se takhle dohodli, já jsem mu pak zavolala, nebo on mi zavolal, to nevím přesně, natočili jsme rozhovor, předtočili a on tam řekl, že prostě v neděli odpoledne ve tři hodiny vyjde na chodník. Jako doufá, že to všichni udělají, spoluobčané, forma protestu proti režimu. A musím říct, že pokud si tak vzpomínám na to, jaká, jakou tahle výzva měla odezvu, tak že to absolutně se rozplynulo. Nikdo z toho jako nic moc nepochopil, nikdo taky nikam asi nešel moc. Možná někteří vystrčili nos před vrata, ale pak ho hned zastrčili.  

Radko KUBIČKO, moderátor
--------------------
Ne, tak to je skutečně zajímavý aspekt, tady tohle to. A musíme ještě jednou zdůraznit, že skutečně v tom roce 89 Svobodná Evropa nevyzývala tedy k žádným demonstracím nebo neoznamovala dopředu, kdy nějaké demonstrace se stanou. Takže skutečně tam asi ta štvavost příliš tedy býti nemohla. Ano, Pavel Pecháček? 

Pavel PECHÁČEK, bývalý ředitel československého a českého oddělení Rádia Svobodná Evropa v Mnichově, bývalý prezident Rádia Svobodná Evropa v Praze
--------------------
Dokonce naopak, naopak. My jsme chtěli informovat pravdivě pořád a pořád, ale my jsme nechtěli vyprovokovat něco v Československu v nevhodnou chvíli. To bylo opravdu třeba na základě našich informací pravdivých, ale to bylo záležitostí těch lidí tady žijících v Československu. Jestli chtějí něco udělat, na něco reagovat. No, potom reagovali na ty studenty, na ty vlastně děti těch rodičů, kteří byli biti a kteří se nakonec objevili také na Václavském náměstí.  

Radko KUBIČKO, moderátor
--------------------
K tomu se určitě dostaneme, protože samozřejmě ta zpráva o úmrtí tedy studenta Šmída, ta také šla ze Svobodné Evropy, byť tedy oficiálně, oficiálně tuto informaci vydala Východoevropská informační agentura prostřednictvím teda Petra Uhla, který to potom telefonoval do Svobodné Evropy. 

Lída RAKUŠANOVÁ, bývalá tedy komentátorka a redaktorka Rádia Svobodná Evropa v Mnichově, spolupracovnice Českého rozhlasu 6
--------------------
To byla skutečně velmi komická záležitost, protože my jsme ten den tuhle zprávu vysílali jako úplně poslední poté, co nám ji poslali Američani za zpráv, protože zprávy byl jediný pořad, ty živé desetiminutové zprávy každou hodinu, byl jediný pořad, který skutečně se dělal tím způsobem, že oni dostali z centrálního newsroomu tedy seznam zpráv a z těch si vybírali. No, a my jsme to nehlásili v žádném našem publicistickém pořadu, protože to nebylo ověřeno ze dvou pramenů. Měli jsme to skutečně jenom, jak jsi správně řekl, od Petra Uhla. A pak už to dostalo takový komický obrysy, že najednou to vydalo, vydal to ten centrální newsroom. A my jsme říkali, co jste se zbláznili, vždyť to je všechno..., a oni říkali - kdepak, to už hlásí Rakouský rozhlas a Deutschewelle to hlásí a Hlas Ameriky to hlásí, tak my už taky musíme. A já jsem říkala - dobře, ale ty všichni to mají od Petra Uhla, jinej zdroj není. A na to konto... 

Radko KUBIČKO, moderátor
--------------------
Jak říkám, on se jakoby hlásil jako ta Východoevropská informační agentura, kde tedy jaksi měli, bylo to nazdrojováno... 

Lída RAKUŠANOVÁ, bývalá tedy komentátorka a redaktorka Rádia Svobodná Evropa v Mnichově, spolupracovnice Českého rozhlasu 6
--------------------
Já jsem nakonec do toho posledního opakování našeho publicistického pořadu, ten den jsem udělala aktualizaci, kde jsem se s ním spojila telefonicky a on mluvil o tom, jak ho navštívila ta paní Dražská a jak mu tohle říkala a že on taky samozřejmě žádnýho studenta mrtvýho neviděl, ale že to všechno má od té paní Dražské. A jak věrohodná je paní Dražská, říkal, že si myslí, že je docela věrohodná, ale že za ni ruku do ohně dát nemůže. Takhle v téhle podobě jsme to v naším publicistickým pořadu vysílali. A ve zprávách se hlásilo to, co hlásil celej svět, že tam umřel student, ale za to tedy my jsme nemohli, za to mohli Američani.  

Radko KUBIČKO, moderátor
--------------------
Pavel Pecháček byl šéf československého oddělení, tak jaké ty tlaky na něj byly tehdy?  

Pavel PECHÁČEK, bývalý ředitel československého a českého oddělení Rádia Svobodná Evropa v Mnichově, bývalý prezident Rádia Svobodná Evropa v Praze
--------------------
Tak já vám to povím, tam pořád existuje, přetrvává fáma, že to byla Svobodná Evropa, která s tím přišla, která to rozšířila. Nesmysl. Já jsem tam seděl, Lída tam pracovala, já jsem seděl ve své kanceláři a nepouštěl jsem to, ani náhodou, vůbec, protože to nebylo potvrzené ze dvou pramenů. Dokonce jsme dostali informaci z Nemocnice na Františku. Oni nám řekli, že o tom nesmějí mluvit. No, tak co to mělo znamenat. Potom my jsme volali policii československou, SNB, ti se taky s námi nechtěli bavit. My jsme se snažili mít tu informaci potvrzenou, ano. A byli jsme asi poslední na světě, kteří s tím přišli. Já si pamatuju, že tehdy mi telefonoval do kanceláře Petr Brod, náš redaktor a říká mi - milej Pavle, on už to vysílal i Hlas Ameriky, vysílá to kdekdo, tak jsem na tý zprávě přestal sedět a tak, jak to potom vypráví Lída, s tím naším centrálním... 

Radko KUBIČKO, moderátor
--------------------
Dobře, ale je faktem, že většina lidí právě proto, že ta Svobodná Evropa tehdy v tom listopadu, mohu potvrdit, měla velikou poslechovost, takže ta zpráva se rozšířila skutečně prostřednictvím Svobodné Evropy. Ale je dobré, že jste to tady vysvětlili, co tomu předcházelo a jaké trauma vlastně i novinářské jste v tu dobu prožívali.  

Lída RAKUŠANOVÁ, bývalá tedy komentátorka a redaktorka Rádia Svobodná Evropa v Mnichově, spolupracovnice Českého rozhlasu 6
--------------------
No, a druhý den, to byla neděle potom, a já jsem přišla ráno do práce, protože jsem měla víkendovou službu, takže jsem pracovala v sobotu i v neděli, no, a přišla jsem do práce a hned drnčely telefony, a tak lidé z takzvané té šedé zóny už se osmělili a telefonovali nám rovnou do kanceláří na naše telefony a říkali - ne, to prostě jste udělali hroznou botu a my jsme to tady zjišťovali. V žádný nemocnici, v žádný márnici, nikde nikdo takovej není, a to je prostě. No, tak jsem okamžitě napsala takovej krátkej text, že je to dobře, že nikdo kvůli těm mizerům komunistickým nemusel umřít, že to by ještě tak scházelo, ještě kdyby to byl mladej člověk.  

Radko KUBIČKO, moderátor
--------------------
Já myslím, že to je jako zajímavý důkaz toho, jakým způsobem se tedy ve Svobodné Evropě pracovalo, že to byla teda standardní novinářská práce, ale že byla trochu nenormální právě tím, že jste museli tedy vysílat z jiné země a že tedy ten totalitní režim navíc se bránil tomu kontaktu s vámi, takže nepotvrzoval, nebo respektive nechtěl s vámi hovořit. Takže skutečně tady asi bylo připomenuto to zásadní, že tu zprávu opravdu přinesly renomované agentury světa, které také pracují prostě profesionálními žurnalistickými způsoby. Co si o tom myslí Karel Hvížďala jako teoretik novinářský, odvysílání tedy nepravdivé zprávy? 

Karel HVÍŽĎALA, stálý spolupracovník Českého rozhlasu 6, bývalý spolupracovník Rádia Svobodná Evropa v Mnichově
--------------------
Ta doba byla hrozně nenormální, protože Čechy a Praha byla vlastně jedna z posledních míst, kde k ničemu nedošlo. Takže třeba když já jsem se pár dní předtím v Krakově setkal s tím týmem Zuzany Sontagový, který čekal na to, jestli bude moct vstoupit do Prahy, jestli se tam něco děje, tak všichni byli vlastně strašně nažhavený na to, kdy se odsud něco takového uslyší. A v ten moment, když oni vydali tu zprávu, tak vlastně tím nahráli jim na tu smeč, na který všichni čekali, proto to bylo tak snadné, aby to šlo ven. A je to tak, jak říkal Pavel Pecháček před chvílí, že nešlo o situaci v Čechách, šlo o situaci v celé té střední Evropě. A do toho vlastně se tenhle kamínek, do té mozaiky hrozně hodil. Čili to považuju ne za nějaké fatální selhání. Prostě ta doba, ta atmosféra byla taková, a proto se to dostalo ven. Samozřejmě že je škoda, že u těch změn na začátku je lež. Tím je celá ta změna trochu špatně opuncovaná. 

Radko KUBIČKO, moderátor
--------------------
No, tady kolega právě jeden, který také pracoval u nás a který se právě pohyboval v těch kruzích disentu, tak tvrdil, že to byla jeho nejúspěšnější chyba, nebo nejúspěšnější desinformace v jeho životě, tak nevím. Je to samozřejmě možné brát z různých hledisek, ale skutečně máte pravdu, že ta doba byla vzrušená a že na základě tohohle jaksi označovat potom tu stanici za štvavou, když tedy i renomované tiskové agentury světa tuto zprávu přinesly a naletěly v podstatě na ni úplně stejně, tak je možné tedy říci, že Svobodná Evropa pracovala standardními novinářskými způsoby. Co se týče... 

Karel HVÍŽĎALA, stálý spolupracovník Českého rozhlasu 6, bývalý spolupracovník Rádia Svobodná Evropa v Mnichově
--------------------
Ale je třeba říct, že ale tam existovalo jedno vysílání právě na začátku těch 50. let, s kterým ti komunisté hodně pracovali, a to bylo vysílání vzkazů do Čech. To ale bylo zase v jiném kontextu, než v jakém se o tom dneska mluví. Tenkrát nebylo možné do Čech telefonovat, nebylo možné psát,
nebo když, tak s velkým ohrožením toho adresáta. A velice často to byly vzkazy, které sice zněly velice tajemně, jako já tady mám vepsaný - značka Plzeň, Jiřina zdraví mámu. Pozor, chaloupka pod horama, nezapomeňte na 16. A takovéhle vzkazy, které nikdo nekontroloval. To vzpomínal na to Jiří /nesrozumitelné/, který to zařazoval. To přicházelo většinou z těch lágrů utečeneckých. A byly to dost často domluvené vzkazy prostě k rodinné komunikaci. Ale samozřejmě bylo možné, že to využívaly i nějaké služby, to není možný dodneška nijak vyvrátit, ale je známý případ, který je popsán právě v archivu StB, že ho využila naše StB v případě vlastně rozpoutání procesu se Slánským, kdy právě některý jeho agent poslal větu z nějakého toho lágru do Svobodné Evropy. A ta věta zněla - něco velký metař vzkazuje, nebo co. Tenkrát se zařídil Klementu Gottwaldovi odposlech Svobodné Evropy a jakmile tam ta věta zazněla, tak to bylo jakoby stvrzením toho... 

Radko KUBIČKO, moderátor
--------------------
Naopak tam právě bylo, že to byla zpráva pro velkého metaře.  

Karel HVÍŽĎALA, stálý spolupracovník Českého rozhlasu 6, bývalý spolupracovník Rádia Svobodná Evropa v Mnichově
--------------------
Nebo zpráva, to je jedno. No, ale ta věta zazněla, tak to potvrzovalo, že Slánský je zrádce, a to vlastně roztočilo ty kola těch hrůzných procesů.  

Radko KUBIČKO, moderátor
--------------------
Ne, tak je pravda, že v počátku teda, zejména tady tyhle ty vzkazy domovu, tak skutečně byly pořadem, který byl hodně potom zneužit jaksi propagandisticky komunistickým režimem, ale to skutečně ta doba zase byla trochu jiná. Chcete se k tomu vyjádřit? To si asi už nepamatujete, asi stejně jako já, tady tuhle tu situaci.  

Karel HVÍŽĎALA, stálý spolupracovník Českého rozhlasu 6, bývalý spolupracovník Rádia Svobodná Evropa v Mnichově
--------------------
Já si to nepamatuju, ty vzkazy, ale znám to prostě z Internetu.  

Radko KUBIČKO, moderátor
--------------------
Ale já jsme spíš chtěl ještě jeden případ, protože probrali jsme teď tedy zprávu o mrtvém studentu Šmídovu, ale byla tam ta věc, kterou jsem také připomněl, a to bylo tedy to odvysílání projevu Miloše Jakeše, která také sehrála velkou úlohu v Československu tehdejším. A když jsem naznačil, že jsme o tom jako studenti tehdy diskutovali z hlediska novinářské etiky, tak měli jsme prostě pocit, že v rozhlase a koneckonců i v televizi se dá obratným střihem vlastně udělat cokoliv, že Milan Schulz tím, že vlastně ten projev sestříhal, tak že těžko můžeme posoudit, jak to ten Milouš Jakeš vlastně řekl doslova. Potom když jsme to slyšeli celé samozřejmě a když i kolegové to slyšeli celé, tak museli uznat, že Milan Schulz panu Jakešovi nijak neuškodil, že možná mu i pomohl trošku, že tam některé ty věci nejhorší nedal. Ale stejně, nediskutovali jste o tom také nějakým podobným způsobem tehdy v Mnichově, když on tedy skutečně jaksi umným střihem udělal tady z Miloše Jakeše úplného tedy hlupáka. A ono se tedy, jak říkám, potom projevilo, že skutečně to tady takhle říkal, ale neodvysílali jste to prostě celé, odvysílali jste to s velkými tedy, s velkými úpravami a s komentářem.  

Pavel PECHÁČEK, bývalý ředitel československého a českého oddělení Rádia Svobodná Evropa v Mnichově, bývalý prezident Rádia Svobodná Evropa v Praze
--------------------
Já si myslím, že Schulz neudělal Jakeše hlupákem. Totiž to nebylo věcí střihu. To bylo věcí opravdu vtipu. My jsme tenhle pásek dostali z několika míst. Něco z Vídně, něco z jiných míst. Ten pásek byl stoprocentně autentický. A že si tam Milan přidal nějaké vtípky, ono to přímo, ten projev k tomu nějakým způsobem vyzýval, ale tam nebyl smysl prostě udělat z někoho hlupáka. Ono už to původní, ten projev hloupý byl.  

Radko KUBIČKO, moderátor
--------------------
No určitě, ale nebyl odvysílán tedy celý, to jsem jakoby naznačoval, že my, kteří jsme ho teda neměli... 

Karel HVÍŽĎALA, stálý spolupracovník Českého rozhlasu 6, bývalý spolupracovník Rádia Svobodná Evropa v Mnichově
--------------------
To přeci neděláme dodnes ani s projevy prezidenta. To je velice výjimečně, kdy se něco vysílá celé.  

Radko KUBIČKO, moderátor
--------------------
Dokonce si vzpomínám, že on tam použil takovou věc, já neříkám, že to vyčítáme, já jenom říkám, o čem jsme diskutovali a co třeba, o čem se třeba ještě dodneška hovoří, co se třeba připomíná, protože koneckonců, jak říkám, ten projev potom byl odvysílán celý a lidé se na tom velice bavili a vlastně trošku to bylo pak zapomenuto, ten sestřih Milana Schulze. Ale já si dokonce vzpomínám, že tam byla jedna taková věc, která teda nás jako mladé žurnalisty trošku překvapila vlastně, protože on tam vlastně některou tu věc dal víckrát. Tam, myslím, byla ta věta, jak Milouš Jakeš řekl - my jsme to s tou kolektivizací, myslím, trošku přešvihli. Taková ta jeho slavná věta, a to tam dokonce několikrát zopakoval vlastně, aby to zdůraznil. Tak to už se mi jeví jako trošku věc, která se jako má upozornit, že něco je velice jaksi závažné. Co vy na to? Lída Rakušanová.  

Lída RAKUŠANOVÁ, bývalá tedy komentátorka a redaktorka Rádia Svobodná Evropa v Mnichově, spolupracovnice Českého rozhlasu 6
--------------------
No, pokud jde o tohle opakování, tak to se mi, upřímně řečeno, tenkrát, už tenkrát nezdálo, ale říkala jsem si, je to satiristický, satirický pořad a při takovémhle satirickém pořadu jsou tyhle věci dovoleny. Kdyby to bylo v politickém bloku, nebo prostě v nějakém jaksi... 

Radko KUBIČKO, moderátor
--------------------
Seriózním, řekněme, žurnalistickém.  

Lída RAKUŠANOVÁ, bývalá tedy komentátorka a redaktorka Rádia Svobodná Evropa v Mnichově, spolupracovnice Českého rozhlasu 6
--------------------
Kdyby to souviselo s naší normální žurnalistikou, tak bych, by se to tam asi určitě neobjevilo, ani by to Milan Schulz určitě neudělal. A tohle byla opravdu oddechová záležitost.  

Radko KUBIČKO, moderátor
--------------------
Určitě. Dobře, tak tolik tedy k těm českým a slovenským reáliím. To si myslím, že bylo velice zajímavé a závažné taky v té době. A teď bych se chtěl zeptat na jednu takovou také věc, která se tady tedy hodně traduje a o které nám také vyprávěli i lidé z Mnichova, a to je tedy ta věc, kde skutečně ve Svobodné Evropě byly tedy určité tedy směrnice, a to je zahraniční politika Spojených států, kde tedy skutečně bylo nutné dodržovat některé zásady, z nichž mnohé samozřejmě byly obecně demokratické. To znamená, že nezveřejňovat například extremistické názory z těch zemí, kde jich také bylo hodně, nacionalistické, extremistické a další věci, protože zahraniční politika Spojených států určitě tedy jako odpůrce komunismu nepodporovala třeba nacionalisty v těch zemích, zejména třeba v Sovětském svazu. Takže to bylo velice zajímavé. Ale nicméně určitě asi platí teze, že ve Svobodné Evropě asi stěží bylo možné kritizovat zahraniční politiku Spojených států. To asi byla jediná věc, která se tam nemohla činit. Můžete to potvrdit, Pavle? 

Pavel PECHÁČEK, bývalý ředitel československého a českého oddělení Rádia Svobodná Evropa v Mnichově, bývalý prezident Rádia Svobodná Evropa v Praze
--------------------
Tak já bych ti chtěl říci, Radko, to stanovisko k tomuhle tomu, cos právě povídal. My jsme neměli nějaké super instrukce na tohle. Možná jsme diskutovali někdy na ředitelské schůzi případ od případu. Dalo se těžko předpokládat, že bychom něco vysílali proti Spojeným státům. Byly tam ovšem už známky toho, a třeba válka ve Vietnamu, kdy tedy Svobodná Evropa informovala pravdivě padni, komu padni. A dneska mám úplně skvělý příklad, Afghánistán. V Afghánistánu se dějí různé smutné věci a Svobodná Evropa je často první, která o tom, že se tam něco nepovedlo třeba americkým vojákům, nebo že se tam stala nějaká nehoda, o tom vysílá. My nic neskrýváme. A to myslím, že dneska nejlépe odráží tenhle ten problém, tuhle tu otázku.  

Radko KUBIČKO, moderátor
--------------------
Lída Rakušanová? 

Lída RAKUŠANOVÁ, bývalá tedy komentátorka a redaktorka Rádia Svobodná Evropa v Mnichově, spolupracovnice Českého rozhlasu 6
--------------------
To se dalo udělat velice snadno, protože Američané si svoji politiku nejlépe kritizují sami.  

Radko KUBIČKO, moderátor
--------------------
Čili citovat přímo je, ano? 

Lída RAKUŠANOVÁ, bývalá tedy komentátorka a redaktorka Rádia Svobodná Evropa v Mnichově, spolupracovnice Českého rozhlasu 6
--------------------
Samozřejmě, a to jsme dělali.  

Radko KUBIČKO, moderátor
--------------------
Čili mezi demokraty, republikány třeba, že jo, tak se vzájemně kritizují.  

Lída RAKUŠANOVÁ, bývalá tedy komentátorka a redaktorka Rádia Svobodná Evropa v Mnichově, spolupracovnice Českého rozhlasu 6
--------------------
Ano, ale demokrati, republikáni, ale hlavně komentáře v americkém tisku, my jsme měli přehledy amerického tisku. Z amerického tisku se čerpaly taky podklady pro teda naše novináře, kteří dělali v zahraničním bloku. Já jsem tam dělala taky asi dva, tři roky, nebo ještě dýl, a vím, jakým způsobem jsme pracovali. To znamená, člověk měl svobodu vybrat si podklady podle toho, jak a když se někde dělá nějaká nepravost, ve kterém měli prsty Američany, ať už to byla Grenada, já nevím, prostě... 

Radko KUBIČKO, moderátor
--------------------
Vietnam třeba... 

Pavel PECHÁČEK, bývalý ředitel československého a českého oddělení Rádia Svobodná Evropa v Mnichově, bývalý prezident Rádia Svobodná Evropa v Praze
--------------------
Watergate.  

Lída RAKUŠANOVÁ, bývalá tedy komentátorka a redaktorka Rádia Svobodná Evropa v Mnichově, spolupracovnice Českého rozhlasu 6
--------------------
Tak bylo strašně jednoduchý udělat ten příspěvek tak, aby člověk se za něj nemusel nějak... 

Radko KUBIČKO, moderátor
--------------------
Tam je třeba skutečně připomenout všem, kteří si myslí tedy, že Amerika má nějakou, nebo Spojené státy mají nějakou jednotnou linii, že Spojené státy jsou skutečně demokratická země, kde panuje svoboda slova a že skutečně i když existuje nějaká linie Bílého domu, americké politiky, tak je spousta těch, kteří to kritizují, ať už tedy z opozice, nebo přímo v médiích samozřejmě. Koneckonců někdo to právě připomínal, že ten film Fahrenheit 911, že jo, který natočil Michael Moore, tak to je taková tvrdá kritika vlastně Spojených států, a je to zcela oficiální film, který se promítal na velkých festivalech samozřejmě. Pavel Pecháček.  

Pavel PECHÁČEK, bývalý ředitel československého a českého oddělení Rádia Svobodná Evropa v Mnichově, bývalý prezident Rádia Svobodná Evropa v Praze
--------------------
Já bych chtěl říct jednu zásadní věc. Ok-isté, to byli lidi, jako je Lída Rakušanová, moje maličkost. 

Radko KUBIČKO, moderátor
--------------------
Ano, zažil jsem všechny.  

Pavel PECHÁČEK, bývalý ředitel československého a českého oddělení Rádia Svobodná Evropa v Mnichově, bývalý prezident Rádia Svobodná Evropa v Praze
--------------------
...Milan Schulz a prostě Olga Kopecká-Waleská. Bylo nás několik. Nikdy to nebyl Američan, který samozřejmě neuměl česky, aby ok-oval naše skripty. Ten ok byl někdy v tom, že jsme si určité věci, tedy obsahové, jaksi vyříkali, ale byl taky o tom, abysme tam neměli chyby. Když to vidí ještě jedny oči, tak je to dobré, že to vidí.  

Radko KUBIČKO, moderátor
--------------------
Tak v normálních sdělovacích prostředcích se tomu říká editor, odpovědný redaktor, nebo redaktor samozřejmě.  

Pavel PECHÁČEK, bývalý ředitel československého a českého oddělení Rádia Svobodná Evropa v Mnichově, bývalý prezident Rádia Svobodná Evropa v Praze
--------------------
A to je všechno. Naopak musím zdůraznit, že Američané k nám měli obrovskou důvěru. My jsme ráno jako šéfové jednotlivých servisů jazykových, my jsme ráno v deset hodin měli schůzi šéfů a říkali jsme si navzájem nejdůležitější věci, jaké se děly zrovna v tom kterém státě, do kterého jsme vysílali. Ale když jsme určité věci třeba ano, diskutovali, tak my potom jsme si to už dělali sami. My jsme, oni k nám měli opravdu obrovskou důvěru. A když jsem odešel z Mnichova do Prahy a četl jsem některé věci, které se z Mnichova vysílali, tak jsem zjistil, že každý jazykový servis vysílá úplně jinak, protože jinakým způsobem třeba posuzoval určitou věc z jejich perspektivy, z jejich hlediska. To teď myslím na ty věci, které jsme třeba komentovali.  

Radko KUBIČKO, moderátor
--------------------
Já právě jsem uváděl takový příklad a vzpomínám si, že mně to právě říkal jeden z redaktorů v Mnichově, ve Svobodné Evropě, že z jedních takových oficiálních věcí politiky Spojených států bylo jednotné Československo například, takže se málo do vysílání, nebo vůbec se nedostaly do vysílání separatistické názory slovenské emigrace například, což také by někdo mohl určitě posuzovat jako třeba nesvobodu, ale nicméně byla to věc jakési linie a ti lidé, kteří tedy byli v té emigraci, řekněme si to narovinu, tak byli třeba do značné míry spojeni se Slovenskou republikou válečnou, která teda neměla zrovna nejlepší pověst, protože byla považována za satelita nacistického Německa. Takže to byla jedna taková věc, kterou mě někdo tam přesně řekl, že to byla jedno z nařízení, že tedy se nebude mluvit proti Československu například, jednotnému.  

Pavel PECHÁČEK, bývalý ředitel československého a českého oddělení Rádia Svobodná Evropa v Mnichově, bývalý prezident Rádia Svobodná Evropa v Praze
--------------------
Ono mělo to Československo velice vážné problémy ještě tehdy jiného druhu. A musím říct, co já si pamatuju z těch posledních let vysílání v češtině, ano, u nás se separatismus nepěstoval.  

Radko KUBIČKO, moderátor
--------------------
Ne, já nemyslím potom ta po listopadu, protože po listopadu už se o tom zcela otevřeně diskutovalo, pak už i ve Svobodné Evropě samozřejmě se mohly dávat hlasy všem, i kteří byli proti jednotnému Československu, ale v době, kdy tedy existovala, řekněme, ta slovenská emigrace ještě spojená se Slovenskou republikou, tak tam se jí nedával prostor.  

Lída RAKUŠANOVÁ, bývalá tedy komentátorka a redaktorka Rádia Svobodná Evropa v Mnichově, spolupracovnice Českého rozhlasu 6
--------------------
No, nedával se jí prostor proto, že byla pitomá z velké části.  

Radko KUBIČKO, moderátor
--------------------
Jak říkám, spojená s tou válečnou Slovenskou republikou, což... 

Lída RAKUŠANOVÁ, bývalá tedy komentátorka a redaktorka Rádia Svobodná Evropa v Mnichově, spolupracovnice Českého rozhlasu 6
--------------------
No, tak byla fašistiodiní, takže to jako my jsme nemohli dávat prostor extremistům.  

Radko KUBIČKO, moderátor
--------------------
Je to v kodexu extremistům, protože já jsem právě připomínal, protože nejednalo se tedy o slovenskou válečnou emigraci jenom, ale samozřejmě o různé nacionalistické síly třeba v zemích bývalého Sovětského svazu, kteří skutečně měli také, řekněme, fašistoidní tendence a byli to také odpůrci režimu. Tak ti nebyli podporováni samozřejmě.  

Lída RAKUŠANOVÁ, bývalá tedy komentátorka a redaktorka Rádia Svobodná Evropa v Mnichově, spolupracovnice Českého rozhlasu 6
--------------------
No, ale když někdo prostě byl slovenský vlastenec a nebyl extremista a nebyl v tom smyslu separatista, že by prostě podněcoval k tomu, aby se slovenský národ osvobodil, tak si to tam mohl vysílat.  

Radko KUBIČKO, moderátor
--------------------
Ano, tak připomínali jsme například právě otce Antona Hlinku, který byl tedy slovenským vlastencem, Imrich Kružliak a další, kteří vysílali normálně tedy ve Svobodné Evropě, ale ty hlasy přímo tedy té slovenské emigrace takové, která vysloveně tedy byla proti, za odtržení tedy Slovenska a nějakým způsobem byla spojena s tou válečnou Slovenskou republikou, tak ti...  

Lída RAKUŠANOVÁ, bývalá tedy komentátorka a redaktorka Rádia Svobodná Evropa v Mnichově, spolupracovnice Českého rozhlasu 6
--------------------
No, tak tahle ta emigrace byla velmi v područí jednoho kanadského multimilionáře, který se jmenoval Roman, který prostě je platil všechny. A oni byli schopni, oni prostě to, co produkovali, to nešlo vysílat. S tím jsi se mohl jenom kriticky nějak jaksi zabývat. A mohl jsi to komentovat, ale v podstatě tím jsi taky už vlastně informoval o tom, že to existuje.  

Radko KUBIČKO, moderátor
--------------------
Byly to extremistické názory, to je, nebo postoje a ty ani v médiu veřejné služby nesmíme vysílat. Tak bych přece jenom tedy položil tu základní otázku našich dnešních Rozprav. Co tedy zbylo ze Svobodné Evropy? Co zbylo z tohoto výročí? Je to už jenom nějaká taková ikona, takový nějaký, ta socha, jak je to něco uzavřeno, jak se o tom budou učit třeba děti ve školách, nebo zbylo tady něco konkrétního živého? Pavel Pecháček.  

Pavel PECHÁČEK, bývalý ředitel československého a českého oddělení Rádia Svobodná Evropa v Mnichově, bývalý prezident Rádia Svobodná Evropa v Praze
--------------------
Já jsem přesvědčen, že ano. Já si dokonce myslím, že tahle stanice tady bude navěky. A řeknu hned proč. Je plno zemí, včetně České republiky, které vysílají do ciziny a v cizích jazycích. Amerika je velká, tam vysílá nejenom Svobodná Evropa, ale Hlas Ameriky a Svobodná Asie, pak je tam vysílání Radio Marti na Kubu. Rusové mají ještě mnohem víc zahraničního vysílání než třeba Američani. A já si myslím, že tahle stanice prostě bude pomáhat dál tomu, aby bylo na světě co nejvíce svobody a co nejvíce demokratických zemí. A já se obávám, že tahle ta stanice tady bude ještě dosti dlouho. Koneckonců byla postavena za americké peníze a bohužel zdá se mi, že bude ještě trvat strašně dlouhá léta, než bude opravdu ve světě svoboda, alespoň tedy ve většině, v pořádné většině... 

Radko KUBIČKO, moderátor
--------------------
Je to zajímavé. Vlastně je to docela zajímavý aspekt, že u začátku Svobodné Evropy vlastně byla československá tehdejší emigrace, zejména tedy ten neustále jmenovaný Ferdinand Peroutka, který byl tedy prvním ředitelem Rádia Svobodná Evropa, když začalo tedy československé oddělení vysílat, že vlastně ten jeho odkaz, byť on si, jak říkám, stěžoval, že ho Václav Havel neposlouchá, ale ten jeho odkaz je tady vlastně tím pádem dodnes, protože dokud tedy skutečně, jak jsi řekl, ty nedemokratické režimy budou, tak bude aktuální ta otázka svobodného šíření informací. Jenže tehdy to byl rozhlas. Dneska už rozhlas není úplně ten nejpodstatnější, to nejpodstatnější médium na šíření informací. Už existuje televize, protože například třeba na Kubu vysílala televize, že jo, televize Marti, nebo vysílá dosud televize Marti, a dneska je to Internet. Takže jak padlo v jenom pořadu k 60. výročí, ptala se redaktorka televize, kdyby se dneska zakládala nově Svobodná Evropa, byl by to rozhlas? Nebyl by to třeba Internet, nebyla by to televize? 

Pavel PECHÁČEK, bývalý ředitel československého a českého oddělení Rádia Svobodná Evropa v Mnichově, bývalý prezident Rádia Svobodná Evropa v Praze
--------------------
Ta technika jde dopředu jako u všech jiných velkých sdělovacích prostředků. Tam koneckonců dneska jsou naším cílem země jako Írán, Irák, Afghánistán. Vysíláme do 19 zemí v 28 jazycích. Jiné země má na starosti třeba ten Hlas Ameriky, Svobodná Asie, ale ten cíl je tak, jak jsi nakonec teď utvrdil, ano, aby bylo víc té svobody.  

Radko KUBIČKO, moderátor
--------------------
Zase Karel Hvížďala jestli chce už odejít, klidně může, ale já poprosím, jestli chtějí říct pár slov ještě kolegové z Klubu přátel Šestky, protože oni si tam naštelovali nějaký mikrofon, tak je poprosím, jestli chtějí něco říct. Ano, Marek Šváb? 

Marek ŠVÁB
--------------------
Já přeji posluchačům hezký večer. A já bych jenom k tomu, k té závěrečné otázce, co ze Svobodné Evropy zůstalo. Já se přiznám k tomu, že Svobodnou Evropu jsem začal poslouchat až později. Z těch prvních stanic to byl především Hlas Ameriky, který přeci jenom nebyl tolik rušen. A já si pamatuji na vynikající reportáže právě zde přítomného Pavla Pecháčka, který pod jménem Pavel Skála reportoval zápasy z hokeje z NHL, která už mě tehdy velmi zajímala a která se tady u nás prakticky vůbec nevysílala. A přes Karla Kryla jsem se dostal potom ke Svobodné Evropě. Ale já tady vidím ve studiu, kde teďka sedíme a stojíme, logo Českého rozhlasu 6, kde ještě je ten přídomek Rádio Svobodná Evropa. Já si myslím, že právě ta stanice, která vznikla jako Český rozhlas 6 a tehdy Rádio Svobodná Evropa, která sdružila všechny ty stanice, které sem dříve vysílaly ze svobodného světa, především Svobodná Evropa, ale i také BBC, Hlas Ameriky a musím připomenout také Deutsche Welle, které jsem taky poslouchal jako stanici, která šířila svobodné slovo.  

Radko KUBIČKO, moderátor
--------------------
To všechno byla součást právě Šestky, Českého rozhlasu 6, u jehož zrodu stál tady Pavel Pecháček taky.  

Marek ŠVÁB
--------------------
A dnes právě z toho zůstal Český rozhlas 6, protože všechny ty stanice postupně skončily své vysílání, protože se pravděpodobně tak, jak aspoň to bylo zdůvodňováno, naplnilo jejich poslání tady u nás v Československu a později v České republice, tak zůstal Český rozhlas 6, který dneska, a jsme na půdě veřejnoprávního rozhlasu, má postavení té stanice mluveného slova, té stanice, která sem vysílala jako Svobodná Evropa. Nehledě na to, že na vlnách Českého rozhlasu 6 ještě dnes můžeme slyšet některé redaktory, kteří jsou spjati ať s BBC, nebo právě se Svobodnou Evropou. A já bych byl velmi rád, aby stanice mluveného slova na půdě Českého rozhlasu fungovala dál. Typ vysílání, který sem přinesla Svobodná Evropa, tak je tady potřebný má své, bych řekl, příznivce.  

Radko KUBIČKO, moderátor
--------------------
Tak děkujeme Marku Švábovi, který tedy nezapřel své členství v Klubu přátel 6. Náš pořad Média v postmoderním světě znáte, takže v tomto pořadu bude sestřih tady této naší debaty. Jí se tedy zúčastnili Karel Hvížďala, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů Daniel Herman a moji, dalo by se říci, bývalí tedy kolegové ze Svobodné Evropy a nyní z Českého rozhlasu 6 Lída Rakušanová. 

Lída RAKUŠANOVÁ, bývalá tedy komentátorka a redaktorka Rádia Svobodná Evropa v Mnichově, spolupracovnice Českého rozhlasu 6
--------------------
Na shledanou.  

Radko KUBIČKO, moderátor
--------------------
A Pavel Pecháček.  

Pavel PECHÁČEK, bývalý ředitel československého a českého oddělení Rádia Svobodná Evropa v Mnichově, bývalý prezident Rádia Svobodná Evropa v Praze
--------------------
Na shledanou.  

Radko KUBIČKO, moderátor
--------------------
Tolik tedy Rozpravy o českých médiích a zároveň také náš pořad Média v postmoderním světě. Od mikrofonu se loučí Radko Kubičko, na slyšenou. 

Zvukový záznam pořadu naleznete v sekci iRadio. 

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je Mediasearch. Texty neprocházejí korekturou.  

Autor:  Radko Kubičko

Nové články v rubrice

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2017 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace