20. ledna  2009 v 12:13  rubrika: V souvislostech

Soudobé pojetí demokratické levice - sociální demokracie

Münte (fering) a Schröder před volbami 2005 (Berlín - Alexanderovo náměstí) - Foto: Ivan Štern

Münte (fering) a Schröder před volbami 2005 (Berlín - Alexanderovo náměstí)Foto: Ivan Štern

Byli to socialisté a sociální demokraté, kteří jako první hledali cesty, jak zabránit neúnosnému prohlubování vznikajících sociálních rozdílů a rozevírání sociálních nůžek v důsledku dynamického rozvoje industriální společnosti a liberálního kapitalismu v 19. a počátkem století následujícího. I když jejich původní koncept, jak řešit sociální otázku, - zrušení soukromého vlastnictví - byl, jak se později ukázalo, osudovou chybou, vedoucí do nesvobody, sami se přesto zasloužili o rozvoj demokracie a o emancipaci evropských společností. Vedle osvícenecké rovnosti před zákonem, dosáhli uznání zásady rovnosti v životních šancích (všeobecně dostupné sociálních služby, odborová práva, přístup ke vzdělání) a v neposlední řadě uznání zásady rovnosti v šancích mluvit do věcí veřejných (prosazení všeobecného volebního práva, dosud dostupného prakticky jen majetným vrstvám).
Jak dnes socialisté pohlížejí na základní hodnoty sociálně demokratické politiky spojené s demokracií odráží přednáška předsedy německých sociálních demokratů Franze Münteferinga na jednání stranické programové komise.

 

Česká politika a česká demokratická levice

Vložit na svůj web

Franz Müntefering - O demokracii obecně Franz Müntefering - Demokracie potřebuje stát Franz Müntefering - Demokracie potřebuje stát - stát a trh Franz Müntefering - Demokracie potřebuje řád Franz Müntefering - Demokracie vyžaduje většinu Franz Müntefering - Demokracie vyžaduje osvícenost Franz Müntefering - Demokracie vyžaduje podílnictví a podílení se Franz Müntefering - Demokracie potřebuje integraci Franz Müntefering - Demokracie potřebuje schopnost se bránit ode

Franz Müntefering - O demokracii obecně

Berlínská medvědice pod policejním dohledem - Foto: Ivan Štern

Berlínská medvědice pod policejním dohledemFoto: Ivan Štern

Franz Müntefering - O demokracii obecně

Všechny vás tu co nejsrdečněji zdravím, ctěné dámy a pánové, přátelé sociální demokracie, soudružky a soudruzi! Děkuji vám, že jste přišli v tak hojném počtu, abyste mohli poslouchat, účastnit se debaty naší programové komise a její veřejné části jednání.

Dnes tedy pohled na naše spolunažívání, na organizaci naší společnosti, na stát, na jeho úlohy a jeho hranice, na občanskou společnost v tomto státě. Dnes bychom chtěli mluvit o demokracii, co pro nás znamená, co umožňuje, jak funguje, co jí ohrožuje, co jí posiluje. Chceme mluvit o právu a povinnosti, o podílu na nabídce a o účasti na demokracii, o budoucích šancích pro jednotlivce, pro zemi a pro demokracii a její rozvoj, které jsou s ním spojeny, o spravedlnosti, která vychází z demokratické ústavy a z právního státu, spravedlnosti, která se naplňuje sociálním státem.

Demokracie jako organizační forma našeho státu představuje princip, ale je i procesem. Jejím úspěchem je schopnost naplnit budoucnost naší země. O to víc, že my jako Německo spolu neseme odpovědnost za úspěšnost Evropy. Stejnou odpovědnost jak za demokratickou tak také, jak my sociální demokraté říkáme, za sociální Evropu.

Německá demokracie po roce 1949 představuje úspěšný příběh,i když ne dokonale úspěšný. Zejména však na pozadí doby předcházející, je i tak konec konců záležitostí zdařilou. Na to mohou být hrdi všechny demokratky a demokraté naší země. Mnozí z nich se na úspěchu podíleli. I my ve straně. I když samozřejmě nejen my.

Když začínaly před sto třiceti dvěma lety dějiny německé sociální demokracie, bylo rovné právo přímo a tajně volit ještě velice vzdáleno. Podle pruského třídně zaměřeného volebního práva se rozhodovalo o váze konkrétního hlasu na základě výše zaplacené daně - například v Essenu při volbách měl sám Krupp stejně hlasů jako všichni jeho zaměstnanci dohromady. Proti tomu sociální demokracie (SPD) začala bojovat.

Rovné volební právo se v Německé říši zrodilo v roce 1871, avšak pouze pro muže. Teprve v roce 1918, když začali v zemi vládnout sociální demokraté, dostaly v Německu volební právo i ženy. Až Výmarská republika přišla se základním zákonem, který se stal ústavou. Byla to nejsvobodnější ústava na světě. S ní samotnou vystačit však nebylo možné. První německá demokracie se mohla chlubit angažovanými podporovateli, ale také mnoha protivníky a příliš velkým počtem lidí lhostejných. Trvala velmi krátce, jen patnáct let. Byla to tehdy jiná doba. Poučit se z ní ale můžeme i tak.

Demokracie se nezdaří jen sama o sobě. Není si jistá před nepřáteli. Není si jistá před lidmi lhostejnými. Potřebuje rozumnou organizaci, potřebuje také demokratky a demokraty, kteří demokracii chtějí a kteří ji žijí v rámci státu a občanské společnosti, kteří ji ochraňují a prosazují, kteří jí pomáhají k jejím právům.

Dnes se nám naše demokracie stala samozřejmostí. Zvykli jsme si na ni. Je stabilní, o tom není pochyb. Její nepřátelé dnes v Německu nemají žádnou šanci. Demokracie ale nepotřebuje jen návyk, potřebuje především životadárnost. Více demokracie se sice naplnilo, ale odvážit se více životadárné demokracie je teprve to pravé.

Díváme se naplněni sympatiemi, když svobodomyslné hnutí vystoupí proti autoritářskému režimu - jako na Ukrajině. Obrazy Oranžové revoluce mnoha nám připomněly naše vlastní události z roku 1989 v NDR, které představovaly první úspěšnou revoluci za svobodu na německé půdě.

Ale i v demokracii převážně žijí okamžiky a období, v nichž triumfuje všední den. Vyžadují praktickou angažovanost a potřebují dostávat trvale podněty. Demokracie nesnáší stav klidu. Vynucuje si zde odpovědnost každého jednotlivce za sebe sama, ale i za společnost. Vlastní odpovědnost a solidární cítění za společné blaho jsou základními stavebními kameny demokracie. Potřeba tu je odpovědnost demokratických organizací, zvláště pak politických, demokratických stran. Žijí spolu s demokracií a současně pro demokracii.


 

 

Franz Müntefering - O demokracii obecně

Vložit na svůj web

dps

Franz Müntefering - Demokracie potřebuje stát

Už si své oddemonstrovali (Třída Pod lipami - Berlín) - Foto: Ivan Štern

Už si své oddemonstrovali (Třída Pod lipami - Berlín)Foto: Ivan Štern

Franz Müntefering - Demokracie potřebuje stát

Demokracie potřebuje stát. To za prvé. Pozitivní je myšlenka a ještě více vítán je pojem demokracie, nicméně se státem si země obtížně radí. Někteří si o něj čistí boty a mají jej za synonymum zpanštělosti, byrokracie a neschopnosti, někteří, protože jsou duchovně prázdní, o něm mluví odmítavě, jiní zcela cíleně požadují štíhlý stát a zlobí se když tentýž stát vyhladověl. Na tomto místě nacházíme dělící čáru politického vývoje v naší zemi.

Skepse vůči státu je pomýlenou cestou. Opovrhování státem představuje nebezpečí. Demokracie se stala uskutečnitelnou právě díky moderní myšlence státu. Stát nejprve vytvoří instituce a potom je připraven a schopen organizovat společný život. Udržuje mír a bezpečí. Zajišťuje na podstavě základních práv svobodu.

Náš stát je právním státem. Stanoví právo a prosazuje právo pomocí legitimně získané moci. Náš stát má monopol na násilí. Jinak nikdo nemá právo chovat se násilně. Vnitřní smír a bezpečí jsou ústřední, veřejností sdílené statky. Náš stát sází i na další veřejné statky. Na vzdělání, na zdravotní péči, na veřejné finance, na infrastrukturu.

Náš stát je současně sociálním státem. Jeho cílem je spravedlivé uspořádání vztahů mezi lidmi. Sociální stát je nepostradatelný.

Náš stát (Německo) je spolkovým státem. V rámci federálního uspořádání musejí země, ale i komuny (obce) dostát své jasně přidělené odpovědnosti. Stát v Německu neznamená centralizovaný stát. Rovné šance a sociální spravedlnost zůstanou ale na půli cesty, jestliže nebudou působením státu jištěny. Mnohé výzvy se dají rozumně řešit jedině tehdy, jestliže spolek, země, obce společně a ve stejném čase na nich cíleně pracují. Stále více do hry vchází i Evropa. V tomto smyslu jsou nepominutelní další účastníci - občanská společnost ve všech jejích formách.

Souhlas s jednáním státu a souhlas s jeho odpovědností nás nesmí činit slepými před mezemi a slabostmi státu. Stát nemůže všechno sám pořádat. Něco nemůže vysloveně vůbec nebo neumí dobře. To je stará vesta. Stát potřebuje partnery pro spolupráci. Navenek jiné státy, dovnitř občanskou společnost, včetně hospodářství. Dohody a sebeukázněnost často působí účinněji, když podléhají státnímu uspořádání, smlouva o vzdělávání je dobrým aktuálním příkladem. Zkrátka stát je více než opravárenský závod. Nesmí se uspokojit s úkolem, vyrovnávat jen chybný vývoj, být jen ku pomoci těm nejslabším. Má úlohy, které vykonává pro společnost, stát musí tvořit. Tak v Evropě chápeme sociální uspořádání, tak vypadá i sociálně demokratické pojetí státu.


 

 

Franz Müntefering - Demokracie potřebuje stát

Vložit na svůj web

dpt

Franz Müntefering - Demokracie potřebuje stát - stát a trh

Zimní sluníčko na ulici Pod lipami (Berlín) - 2 - Foto: Ivan Štern

Zimní sluníčko na ulici Pod lipami (Berlín) - 2Foto: Ivan Štern

Franz Müntefering - Demokracie potřebuje stát - stát a trh

Dámy a pánové, my víme, že existuje určité napětí mezi státní, společenskou politikou na jedné a na straně druhé neomezenými pravidly trhu. Toto napětí je snesitelné a produktivně využitelné. Proto vyžadujeme sociálně tržní hospodářství, a ne čisté tržní hospodářství. V myšlení a konání ekonomie se potkáme s primátem ekonomie jako se samozřejmostí. Státní konání je zdánlivě nepotřebné, dokonce kontraproduktivní. Ekonomie ale v tom lepším případě cílí nepřímo na sociální podstatu člověka. Do svého kalkulu sice lidi zahrnuje, ale jen v pojetí funkce. Jako veličinu ve výrobě, jako spotřebitele, jako zboží na trhu práce.

Takto abstrahován se člověk usadil v logice jednání určitých finančních podniků. Strategie maximalizace zisku, mezinárodně prosazovaná, dlouhodobě ohrožuje naši demokracii. Je ve vlastním zájmu podnikatelů, a existuje jich ještě hodně, kteří cítí odpovědnost za svůj podnik, za své zaměstnance a za místo, kde svoje podnikání rozvíjejí, aby proti tomuto vývoji odpovídajícím způsobem jednali a vystupovali. Naše kritika patří mezinárodně rozrůstajícímu se trhu s kapitálem a totální ekonomizaci, která jedná s cílem dosáhnout krátkodobého zisku a která díky tomu ztrácí ze zřetele budoucí možnosti jednotlivých lidí, podnikání vůbec a rozvoj příslušného regionu. Schopnost státu jednat je tak bezohledně umenšena. V důsledku toho reputace státu, ale i demokracie jako takové je u občanek a občanů dramaticky zatížena. Stát v důsledku toho není schopen dostatečně zasadit se za zájmy, za které se zasadit má a jak také od něj očekáváme.

Na takový vývoj musíme politicky reagovat. Tam, kde národní stát narazí na hranice svých možností jednat, mohla by účinně konat Evropská unie a s ní mezinárodní organizace národních společenství. Evropská unie se musí rozhodnout: chce trh a nad ním nadpis soutěž vystrčit do popředí a sociálně státní úlohy jednotlivých států od sebe odsunout, anebo se chce v duchu ústavy společně s národními státy stát unií demokratickou a sociální? My jsme samozřejmě silně pro tu druhou možnost. Proto platí zásada, že SPD musí víc, než tomu bylo předtím, být otevřená evropskému a mezinárodnímu sociálně demokratickému konání.

Když má stát učinit to, co od něho očekáváme, abychom s jeho pomocí ustáli trvání právního a sociálního státu, musíme se samozřejmě ptát i po jeho finančních možnostech. Otázka to sice není populární, ale je důležitá. Musí být zodpovězena s celou vážností, protože se dotýká daňové politiky.

Princip subsidiarity a vlastní odpovědnost jsou prioritními. Co má a může být řešeno a uskutečněno přímo v místě, je tu také řešeno, stát vstupuje jen tehdy, je-li to z hlediska odpovědnosti možné. Posílen může být jen tam, kde je to nutné. Například: Naše komuny (obce) potřebují větší sílu k investicím, opak se přímo v místě projeví na kvalitě života. Musejí mít svobodný prostor. Příjmy jim neslouží jen k oddlužení se, ale i k investicím do podstaty místní péče, k vytváření pracovních příležitostí přímo v místě.

Velké sociální systémy jsou nepominutelné, jestliže poslouží v okamžicích existenciálních životních situací a mají vyrovnávat důsledky nastalých rizik. Jednota tu posiluje. Je i ekonomicky rozumná. Avšak investice do dlouhodobých možností v budoucnu, na předním místě do vzdělání, nelze dostatečně dobře zvládnout a nejsou úspěšné, pokud o nich stát nerozhoduje podle jednotlivých konkrétních příslušností obcí a zemí. Vzdělávací šance a sociální slabiny v učebním procesu se v opačném případě potáhnou dál. Státní vzdělávací zakázka umožňuje navíc vtáhnout do hry i soukromé iniciativy a vzdělávací zařízení rozličného ražení.

Účast státu na základním výzkumu trvá a je nutná, jestliže mají následně vznikat inovativní produkty a služby. Zmiňme jen příklady v energetice, v dopravě a v medicíně - stát musí vyvolat podněty a nemůže vyčkávat, zda se k takovému výzkumu v pravý čas rozhoupají soukromé podnikatelské síly.

Životní prostředí musí být chráněno, kultura podporována. Zajištěna musí být mobilita. A stát je musí řádně platit.


 

 

Franz Müntefering - Demokracie potřebuje stát - stát a trh

Vložit na svůj web

dpř

Franz Müntefering - Demokracie potřebuje řád

Berlínská televizní věž - Foto: Ivan Štern

Berlínská televizní věžFoto: Ivan Štern

Franz Müntefering - Demokracie potřebuje řád

Demokracie potřebuje zákon, řád. To za druhé. Jedním z kořenů demokracie je právo. Soužití vyžaduje spolehlivé rámcové podmínky, které jsou pevně ukotveny v zákonech a soudy udržovány. Cílem je právní jistota. Stejné právo pro všechny. Požadavek je to stále platný.

Soudy se v Německu vyprofilovaly jako silné a nezávislé. I do budoucna musí justice být nezávislá a současně ještě průhlednější (transparentnější) a účinnější.

Rozdělení mocí budeme vyžadovat i nadále. K tomu náleží i to, že politická rozhodnutí hodláme i nadále činit v parlamentu, a ne je delegovat soudcovským sborům. Parlament v demokracii je ústředním místem zákonodárství. Zde definujeme pravidla hry, zde formulujeme, projednáváme a přijímáme pro občanky a občany závazné normy (zákony).

Spolkový sněm (Bundestag) a Spolková rada (Bundesrat) vytvářejí zákony, ale také zákony, sice zřídkakdy, ruší. Schopnost zřeknout se zákonů tam, kde jsou zbytné, by nám nemělo být vzdálené (cizí), naopak by se možná mělo dokonce stát naší ctižádostí.


 

 

Franz Müntefering - Demokracie potřebuje řád

Vložit na svůj web

dvž

Franz Müntefering - Demokracie vyžaduje většinu

Museum holocaustu (Berlín) - Foto: Ivan Štern

Museum holocaustu (Berlín)Foto: Ivan Štern

Franz Müntefering - Demokracie vyžaduje většinu

Demokracie vyžaduje většinu. To za třetí. Demokracie znamená, že rozhoduje většina. Většina znamená moc. Moc musí být legitimizována většinovým hlasováním nebo volbami a potvrzena může být jen na vymezenou dobu. To většině dodává odpovědnost a sílu vytvářet. Doufejme však za střízlivého předpokladu a vědomí, že i většina se může mýlit.

Vláda většiny není neomezená. Musejí být současně chráněna i menšinová práva. Každá menšina musí dostat reálnou možnost stát se většinou, tudíž nesmí být diskriminována. Menšina může očekávat poctivé jednání. Většina ale také. Způsob a styl dosažení většinového postavení jsou předem stanoveny a vytvářejí základní zásady demokracie. I zde smysl, cíl nesvětí prostředky. V této rádoby pravdě spočívá pro demokracii riziko i v naší době.

Společenskou moc nacházíme i mimo většiny, potvrzené (legitimizované) volbami. Jako příklad nám mohou posloužit média. Mohou demokracii posloužit, také ale nemusejí.

Dosažená demokracie je v jistém smyslu závislá na úrovni vědění, na schopnosti orientovat se, na schopnosti věci kolem sebe posoudit a na míře demokratické integrity obyvatel. To by média měla mít zejména na paměti.


 

 

Franz Müntefering - Demokracie vyžaduje většinu

Vložit na svůj web

dvo

Franz Müntefering - Demokracie vyžaduje osvícenost

"Po práci legraci" (Braniborské korso - Postupim) - Foto: Ivan Štern

"Po práci legraci" (Braniborské korso - Postupim)Foto: Ivan Štern

Franz Müntefering - Demokracie vyžaduje osvícenost

Demokracie vyžaduje osvícenost. To za čtvrté. Co je, dámy a pánové, demokracie, to nelze jednoduše rozhodnout. Demokracie člověk musí být schopen, musí ji chtít. Základy pro to musíme vytvářet společensky i politicky prostřednictvím výchovy, vzdělávání a praktického procvičování. Emancipace představuje ono klíčové slovo, kterým začíná naše hnutí a které i dnes platí pro celou společnost. Náš vzdělávací systém musí prostředkovat podstatu a kompetenci, které občan potřebuje a díky kterým je v obraze, je informován a dovede se rozhodnout. Tím nemám na mysli jen výstavbu státu nebo detaily, co znamená první či druhý volební hlas ve volbách do Spolkového sněmu, tím míním daleko více všezahrnující vzdělání, které směřuje ke schopnosti se informovat, vést debatu a konstruktivně se spořit. Demokracie totiž vyžaduje schopnost k dialogu. Ta je pak základem schopnosti uzavírat kompromisy.

Emancipace představuje základ k demokracii. Je jádrem naší sociálně demokratické politiky. Naučit se nést odpovědnost za sebe sama, to představuje první a základní cíl. To je původní cíl sociálně demokratické ideje. Lidé se musejí střetávat (jako rovní s rovným,) ve stejné výši očí. Jsou to lidé osvícení.

Emancipace vyžaduje vzdělání a výchovu. Ony vytvářejí schopnost ke svobodě a k vlastní odpovědnosti.

Na prvním místě tu je sice odpovědnost rodičů. Avšak bez vzdělávacího systému to i tak nejde. Nejen že vytváří schopnost uspět na pracovním trhu, ale má na zřeteli i důstojnost každého jednotlivého člověka, a to, co je demokratické, k demokracii nakonec vychovává. Vzdělávání musí být proto otevřeno všem. Tak chápeme sociální spravedlnost: rovnost v šancích.

Chceme všem ve společnosti dát tu šanci svoje možnosti využít nezávisle na peněžence rodičů. Počáteční předpoklady musí být pro všechny stejné. Pomůžeme těm, kteří při narození nestojí v první řadě. Proto tu jsou stát a škola s pomocnou rukou. To stejné platí pro jesle a mateřské školky, pro školy s celodenní péčí, pro jazykové schopnosti. Sociální bariéry ve škole musejí být odstraňovány, a ne zvětšovány. Vzdělání je sociálně demokratické téma. Diskuse o jeho základech nám dává možnost naše povědomí o jeho důležitosti si prohloubit.

Dámy a pánové, kdo chce osvícení, musí také vytvářet osvíceneckou kulturu a udržovat ji. Kulturu v její rozmanitosti a formách. V umění, ale také například v dotváření měst. V podobě kultury bydlení, módy, ve formách vzájemného chování. Tradice a moderna se v kultuře dotýkají. Kultura, a umění představuje její zvláštní pole, představuje místo tvořivosti, ale také výraz pravdivosti nezávisle na duchu doby. Kultura je víc než konzum, spotřeba. Hýbe s námi, projasňuje nás. Literatura, hudba, malířství, výtvarná umění, divadlo, film nemusejí být na prvém místě, a často nejsou, osvícenecké, ale mohou takovými být. K tomu musejí dostat příležitost. To je důvod, proč je podporovat, ale ne ze strany státu a ze strany celé společnosti poručníkovat.

Osvícenost předpokládá v takové společnosti i kompetenci médií. Schopnost proud informací a názorů posoudit a uspořádat a na základě toho rozvinout vlastní postoj. Pro tento účel tu stojí ku pomoci rozmanitost médií. Ne však libovůle. Svobodná a kvalifikovaná média demokracii posilují, pokud nehrají na frustraci z demokracie, jen aby posílila své náklady či sledovanost.

To, aby se rozvíjela osvícená veřejnost v době osvícenosti, je naší společnou úlohou, která přesahuje ustavení samotné osvícenosti.


 

 

Franz Müntefering - Demokracie vyžaduje osvícenost

Vložit na svůj web

dvp

Franz Müntefering - Demokracie vyžaduje podílnictví a podílení se

Na kus řeči před produkcí (Braniborská brána - Berlín) - Foto: Ivan Štern

Na kus řeči před produkcí (Braniborská brána - Berlín)Foto: Ivan Štern

Franz Müntefering - Demokracie vyžaduje podílnictví a podílení se

Demokracie potřebuje podílnictví a podílení se. To za páté. Vzdělání každé občance a občanovi poskytuje klíč k podílnictví - to je první krok; a druhým krokem je nadechnout se a klíč použít. Vědět a jednat, mít šanci a spravedlnost přerozdělovací, obojí je stejně důležité pro sociální demokracii, jakou my chceme být.

Kdo chce sociální demokracii, ten musí být připraven investovat do jejích základů. Vedle vzdělání to znamená také sociální jistotu, vedle osvícenosti také angažovanost pro věc. U sociální jistoty nám nejde o poskytování almužen, jde nám o jasně vymezené a uchopitelné povinnosti a práva. O nárok na služby odpovídající vlastnímu výkonu. O základní péči, která je zaručena trvale v naší zemí a která umožňuje lidem žít v důstojným podmínkách; o solidární systémy, které průběžně lidi zajišťují existenciálně, a to v dostatečné míře.

Chceme, aby tu byli lidé pro lidi. Zdraví pro nemocné, silní pro slabé, mladá generace pro starší generace. Jde o základní princip našich systémů sociálního pojištění. Každý tu jistí každého. Tuto soudržnost chceme udržet. Německé sociální systémy jsou v jádru žitá solidarita, jsou nezpochybnitelné a na stávající době závislé. Jen pokud jsou přizpůsobovány odpovídajícím způsobem době, mají šanci udržet se i do budoucna. Samozřejmě, pokud je vůbec chceme. My je ale chceme. Jejich financování tvoří mix z vybraných poplatků, daní a soukromých pojištění.

Podílnictví vyžaduje také oprávněnou účast na hospodářských úspěších. Znamená to i odpovědnost podnikatelů za své spolupracovníky a za místo, kde působí. Podílnictví vyžaduje i podílení se. Angažovanost ve společnosti a pro demokracii. Bezprostředně v občanské společnosti, v rámci svazů, sdružení a iniciativ, v odborech a politických stranách. Důležité tu jsou i čestné funkce - podporujeme činnosti v rámci čestných funkcí. Nelze je však používat jako výmluvu pro politiku, která se pokouší vyvázat se z odpovědnosti. Povzbudíme všechny ve velkém, i v malém, aby na sebe vzali společenské úlohy. Například ty, kteří se v rámci sportovních sdružení starají o to, aby děti a mladí lidé měli kde provozovat sport. Považujeme to za důležitou práci a jsme jim zavázáni.

Chceme silný parlamentarismus. Očekáváme i sebevědomé přihlášení se k silným politickým stranám. Strany jsou chybující. To víme více než dobře. Přesto jsou důležité, má-li naše demokracie přežít, a oprávněně hodnotíme jejich příspěvek k ní, kterého dosáhly.

Chceme k doplnění zastupitelské, parlamentní demokracie daleko více přímého spolurozhodování občanek a občanů.

Na státní úrovni chceme podporovat podílnictví a podílení se také prostřednictvím zavedení možnosti lidových iniciativ, petic a rozhodování v referendech na spolkové úrovni.

Aktivní účast představuje z hlediska sociální demokracie významný statek. Toto lidské angažování se napříč generacemi představuje tmel, kterou naši společnost drží pohromadě a který vytváří reálnou možnost bytí i pro sociální demokracii. Podílnictví a podílení jsou jejími základy.

Spolurozhodování zaměstnanců je kus demokracie, žádný pán, ani sluha. Tento kus demokracie v hospodářství nesmí v rámci globalizace zaniknout. Pomáhá zvládat obtížné (vnitropodnikové) restrukturalizace a přispívá k udržení sociálního smíru. Podnikatelské svazy a odbory mají zastupovat zájmy, dosahovat a uvádět ve skutečnost poctivé a rozumné výsledky svých jednání.

Demokracie je dílo, které nikdy nekončí.


 

 

Franz Müntefering - Demokracie vyžaduje podílnictví a podílení se

Vložit na svůj web

dvi

Franz Müntefering - Demokracie potřebuje integraci

Piercing v Růžodolské (Rosenthaller) ulici (Berlín) - Foto: Ivan Štern

Piercing v Růžodolské (Rosenthaller) ulici (Berlín)Foto: Ivan Štern

Franz Müntefering - Demokracie potřebuje integraci

Demokracie potřebuje integraci. To za šesté. Všichni patří do téže společnosti se stejnými povinnostmi i právy. Němci, migranti (přistěhovalci) s cizineckým pasem, kteří žijí trvale v Německu. Záměr je to nezpochybnitelný, k integraci však nevede. Ani pro Němce, ani pro migranty (přistěhovalce). Jde o zkušební kámen naší demokracie - ukázat dobrou vůli je nezbytné u všech. Jasná pravidla také. Ve prospěch dobrého soužití lidí navzájem slouží ústava a z ní odvozené zákony, které integraci umožňují. Rozdílné kultury, rozdílná náboženství a tradice mají v naší zemi místo, pokud ctí naše společná pravidla a dodržují naše zákony. Kdokoli, kdo porušuje zákony, se nemůže odvolávat na to, že mu to jeho náboženství dovoluje.

Tam, kde je potřebný asyl, musí být poskytnut. Možnosti přistěhování jsou všeobecně omezené, práce, která se v Německu nabízí, musí být v první řadě vykonávána těmi, kteří pobývají v Německu legálně. Integrace musí mít své těžiště ve znalosti němčiny. Pokud někdo chce na německou školu, musí složit vstupní zkoušku. Návštěva jazykových kurzů je tu nezbytná.

Od migrantů (přistěhovalců), kteří v Německu pobývají, očekáváme připravenost získat naše občanství. Jím získají všechna práva a povinnosti občana státu. Otevřou se jim tak lepší životní šance, které jim umožní plnohodnotně naplnit jak podílnictví, tak i podílení se.


 

 

Franz Müntefering - Demokracie potřebuje integraci

Vložit na svůj web

dbo

Franz Müntefering - Demokracie potřebuje schopnost se bránit

Museum německých dějin (Berlín) - Foto: Ivan Štern

Museum německých dějin (Berlín)Foto: Ivan Štern

Franz Müntefering - Demokracie potřebuje schopnost se bránit

Demokracie potřebuje schopnost se bránit. To za sedmé a poslední.

Demokracie se zakládá na toleranci. Na toleranci vůči jinak smýšlejícím. Přesto však právě netoleranci demokrat nesmí tolerovat. Demokraté se musejí proti nepřátelům demokracie postavit. Demokracie musí umět se bránit a musí tak i činit. V ústavě schopnost bránit se je popsána. Spolková republika se v tom ohledu poučila z historie republiky výmarské.

Rozhoduje ve prospěch práva shromažďovat se, a současně podle trestního práva, pokud chce zabránit demonstraci neonacistů nebo jiných extremistických hnutí. Tak ukazuje připravenost naši demokracii ubránit. Hnědá ideologie nesmí v Německu už nikdy dostat příležitost . Kdo odmítá demokracii, musí počítat s naším odporem, a to jak společenským, tak i politickým i právním.

Ctěné dámy a pánové, ono sociální a demokratické, to představuje naši věc, sociální demokracie. Demokracie je odvážný kousek, odvážný kousek, který se musí podařit, pokud lidé chtějí spolu navzájem žít lidsky. To fascinující na tom je, že demokracie umí vytvářet a stavět vlastní základy, jestliže je žita aktivně. Svoboda, spravedlnost a solidarita jsou pro sociální demokracii předpokladem a cílem současně.

Demokracie se vyplatí.

Děkuji vám za vaši pozornost.


 

 

Franz Müntefering - Demokracie potřebuje schopnost se bránit

Vložit na svůj web

Čerpáno ze zvukového archivu Českého rozhlasu, z textů Nadace Friedricha Eberta a z dokumentů německé sociální demokracie (SPD).

 

Autor:  Ivan Štern

Nové články v rubrice

  • 12. května  2011 v 12:27     Audio  rubrika: V souvislostech

    Roky Charty 77 - cyklus

    Charta 77 trvala 13 let v nesvobodě. Její signatáři, mluvčí, stoupenci byli po celá ta léta pronásledováni, šikanováni, zavíráni do vězení. Navzdory tomu Charta 77 po sobě zanechala hlubokou a nesmazatelnou stopu nejen...

     
  • 3. července  2009 v 11:14     FotogalerieAudio  rubrika: V souvislostech

    Nacistická okupace

    U příležitosti 70 letého výročí vpádu nacistických vojsk do Československa uspořádalo 17. března 2009 Centrum pro ekonomiku a politiku (CEP) seminář "". Účastni byli a přednášeli: , Historický ústav Akademie věd ČR, , profesor Filozofické fakulty UK, , profesor Filozofické fakulty UK.

     
  • 31. března  2009 v 12:22     Audio  rubrika: V souvislostech

    Od revoluce k (r)evoluci

    Revoluci zpravidla spojujeme s aktem násilí. Sleduje nejen svrhnout stávající vládu, ale chce změnit i poměry ve společnosti natolik, aby přestala platit dosavadní pravidla, dosavadní stupnice hodnot, a společnost si... Proč se však nakonec vše obrátí ve zlé? Proč se zdánlivě dobré úmysly promění v teror a utrpení, v rozvrat a bídu? Není na revolucích přece jen cosi vadné?

     

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2019 Český rozhlas