(30. 4. 1883 - 3. 1. 1923)
"Lidé, kteří se pozastavují nad silným výrazem, jsou zbabělci, neboť skutečný život je překvapuje, a tací slabí lidé jsou právě těmi největšími poškozovači kultury i charakteru. Oni by vychovali národ jako skupinu přecitlivělých lidiček, masturbantů falešné kultury," vyslovil se Hašek v doslovu k prvnímu dílu románu Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války. Přestože prvotní podobu dobrého vojáka Švejka stvořil už před válkou, Osudy diktoval až po přestěhování do Lipnice na jaře 1921 do samého závěru roku následujícího. Román tedy zůstal nedokončený. Vycházel sešitově, byl kolportován po hospodách a prý se prodalo 27 000 výtisků. Předválečný Švejk, stejně jako druhé zpracování Dobrý voják Švejk v zajetí (1917) je ještě rozeznatelnou společenskou satirou či válečnou kronikou, kdežto až Osudy ruší vnější hodnotovou hierarchii světa a metafyzický úběžník předem platných hodnot. Josef Švejk je od nich oproštěn, totálně svobodný. Jakékoli pokusy vysvětlit jeho charakter a pozitivně odpovědět na otázku "kdo je Švejk" tedy nutně selhávají. Velmi přesně bylo o Švejkovi řečeno, že jeho chování není vysvětlitelné žádným druhem inteligence ani jejím nedostatkem (Richterová). Z tohoto hlediska je zbytečné se ptát, zda je Švejk tak naivní, anebo tak rafinovaný, čili převádět jeho kritický nihilismus a dějinné flegma na pozitivní společenský smysl. Je nerealistický, protože je domyšlený do všech důsledků, je hyperbolou, totiž "protikladem sebe sama" (Grossman). Hlavním hrdinou se tak zde stává sama řeč: román se vykazuje důslednou neliterárností, nemá klasickou kompozici ani zápletku, je proudem řeči. Pro některé čtenáře však stále zůstává jen dílem humoristickým, pro jiné dadaistickým a pro další apokalyptickým.
Hašek je rovněž autorem stovek povídek, črt, parodií a pamfletů (některé sám uspořádal: Trampoty pana Tenkráta, 1911; Tři muži se žralokem a jiné poučné historky, 1921) nebo perzifláže Dějiny strany mírného pokroku v mezích zákona (1911). Haškův život je opředen mnoha legendami: ale zatímco běžně podléháme svodům dobájit si dílo na základě autorových životních osudů, Hašek "fabuloval svůj život, a ta fabule přerostla skutečnost" (Chalupecký). V protikladu k tomu nestojí Haškův výrok, že v Osudech budou "vojáci i obyvatelstvo mluvit a vystupovat tak, jak je tomu ve skutečnosti".
Autor medailonu: Petr Šrámek
