(9. 7. 1834- 22. 8. 1891)
Základní polohou Nerudovy prózy byly povídky a fejeton, přičemž hranice mezi nimi není vždy zřetelná (některé z povídek původně vycházely jako série fejetonů). Toto sblížení obohatilo dosavadní literaturu o nová témata i vypravěčské a stylové možnosti. Neruda se novinařině věnoval celý život: po tři desetiletí psal zprávy, noticky, ale též kritiky literární, divadelní, hudební i výtvarné, a je autorem více než 2000 fejetonů. Už v letech 1872-77 usebral svou drobnou publicistiku do pěti svazků: Studie krátké a kratší I. a II., Žerty, hravé i dravé, Menší cesty a Obrazy z ciziny (výběr z pozdějších fejetonů pořídil Herrmann). Kritické vydání Nerudova díla, které začalo vycházet v polovině minulého století, zabralo 39 svazků.
Neruda je v próze i poezii mistr malých ploch. Přesného postřehu, detailu, zkratky, výrazné pointy. V tomto ohledu je příznačné, že se nikdy nepokusil o román. Uměl střídat polohy vážné a groteskní, ironické i shovívavé. Jeho schopnost glosátora a pozorovatele došla vrcholné podoby ve třinácti Povídkách malostranských (1878). Díky nim můžeme považovat Nerudu za tvůrce moderní české povídky. Kupříkladu povídku Týden v tichém domě prý zamýšlel tak, že "to bude vypravování zcela beze všeho děje, beze vší zápletky a jen postavy nebo figurky budou a mají tu býti hlavní věcí". Výjimečné postavení má v souboru povídka U tří lilií (a to nejen díky rozsahu, o kterém Neruda prohlásil, že by "ani na nejvšivější fejetonek nestačila") - je vyprávěná v první osobě. O Nerudově první básnické knize Hřbitovní kvítí (1858) prohlásil Vrchlický, že jsou "jako pták bouřlivák, který hýká a křičí do noci a větru", skepsí se vykazovaly i Knihy veršů (1867). Harmoničtěji laděné Písně kosmické znamenaly význačnější úspěch, dokonce zastínily souběžně vydané Povídky malostranské. Pět let nato vydal Neruda knihu epické poezie Balady a romance a sbírku osobních vyznání a přiznání Prosté motivy. Básnický testament Zpěvy páteční vyšel až posmrtně. Nikdo asi nenapsal nic přesnějšího o Nerudovi než Šalda: "Moderní člověk, úzkostný, horečný, neplodný, nepokojný a podrážděný, hledá, jak zabít tuto vnitřní zlost, marnost, trud, prázdno a pýchu (...)." Zkoušel to na mnoho způsobů.
Autor medailonu: Petr Šrámek
