(asi 1045 - 21. 10. 1125)
Ačkoliv právě z Kosmovy Kroniky se o nejstarší české historii dozvídáme nejvíce, o kronikáři samém mnoho nevíme. Narodil se pravděpodobně v kněžské rodině a dostalo se mu výborného vzdělání a to nejen doma, ale i v zahraničí - studoval v Lutychu a v Nizozemí. Po návratu ze studií se stal kanovníkem pražské kapituly a kolem roku 1120 - tedy už na sklonku života - byl jejím děkanem. O rok dříve začal psát první knihu své kroniky: psal ji latinsky a nazval Chronica Boemorum - Kronika Čechů. Dílo zachycuje české dějiny od počátků - mýtických příběhů - až po rok 1104 : tedy po události, jejichž byl Kosmas sám svědkem. Přitom autor pečlivě rozlišuje mýtus, události o nichž existují ústní zprávy i vlastní zkušenost. Kronika však neměla být jen pouhým vyprávěním o minulosti. Podle historika Dušana Třeštíka v ní Kosmas vyjádřil jasný politický program, směřující k zachování míru a klidu v zemi, její jednoty a jejího silného mezinárodního postavení a chtěl jejím prostřednictví říci svému národu, čím je a kam kráčí - šlo mu tedy o totéž jako o sedm set let později Františku Palackému. "Byl to Kosmas, jeho druhové a jejich následovníci v dalších stoletích středověku" - píše Třeštík - "kteří dali tomuto národu pevnou představu o tom, čím je a čím by měl být, představu, která přispěla k neobyčejné a v Evropě výjimečné stabilitě českého středověkého státu a která působila i mnohem déle, i v době, kdy se český národ v 19. století začal obrozovat na nových základech."
