Arbes Jakub
Jakub ArbesFoto: Rozpravy Aventina, autor neznámý, public domain
Výtečný novinář. Myšlením vědec. Sympatizant dělnického hnutí. Dramaturg Prozatímního divadla. Hlava hospodské společnosti. Objevitel originálního literárního žánru – romaneta.
Jakub Arbes ve Čtenářském deníku:
Svatý Xaverius (MP3)
Zbožný Tomáš (pouze k poslechu)
Narodil se 12. června 1840 na Smíchově a intenzivně prožíval jeho proměnu v průmyslové předměstí Prahy a sociální změny s tím spojené. Studoval reálné gymnázium na Malé Straně, poté pražskou techniku, ale zcela ho pohltila žurnalistika.
Od roku 1867 byl redaktorem Hlasu, o rok později se stal odpovědným redaktorem Národních listů. Ručil za to, co v novinách vyšlo, stál proto poměrně často před soudem (1873–1874 byl vězněn). Místo redaktora ztratil na Vánoce 1877 kvůli svým aktivitám ve Spolku českých žurnalistů. V letech 1878–1879 pracoval v redakci německého listu Politik, zároveň byl dramaturgem Prozatímního divadla.
Kvůli svým nekompromisním názorům a neskrývaným sympatiím k dělnickému hnutí už stálé zaměstnání nesehnal, živil se (dosti svízelně) jako literát na volné noze. Několikrát založil vlastní časopis (v letech 1880–1883 satirického Šotka).
Byl hlavou hospodské společnosti umělců Mahábhárata. Aktivně se účastnil činnosti uměleckých spolků. Ve stáří oslepl. Zemřel 8. dubna 1914.
Jako prozaika ho přitahovala poetika současné průmyslové metropole, důraz kladl na osobní prožitek a přizpůsobil tomu i prostředky vyprávění (personální vypravěč, ich-forma). Osciloval mezi tajemnem a realistickým zobrazováním skutečnosti, kterému zůstával věrný v publicistice. Silným impulzem pro něj byla tvorba E. A. Poea.
Ve svých prózách prolnul fantastično s realitou a vytvořil žánr, v němž sloučil rysy románu (obsáhlé popisy, líčení prostředí, prolínání epizod) s novelou (rychlý dějový spád, malý počet postav, vyhrocená pointa). Jan Neruda pro něj našel jméno romaneto. Je založeno na postupném odkrývání až nadpřirozené záhady, která je nakonec racionálně objasněna pomocí současné vědy.
V próze Svatý Xaverius jde o tajemství obrazu v malostranském kostele a bláhové hledání klíče k jeho rozluštění, v Ukřižované o záhadný obraz ženy na kříži. Sivooký démon pojednává o konzervaci dětské mrtvoly, Zázračná madona pak o chemickém elixíru života. Newtonův mozek má rozměr utopický – vesmírná loď času ukáže vypravěči lidské dějiny jako nepřetržitý řetěz válek a krutostí.
Svá romaneta Arbes psal převážně v době svého věznění a tiskl je časopisecky. Po ztrátě zaměstnání se existenční tíže promítla i do jeho psaní – po vzoru evropského realismu (Balzak, Zola), chtěl napsat cyklus sociálních románů, poukazujících na problémy současného světa (např. Kandidáti existence, 1877; Moderní upíři, 1882; Mesiáš, 1883).
Jakub Arbes v iRadiu
Kliknutím zobrazíte pořady, které jsme odvysílali o Jakubu Arbesovi
