Awali o hudebním workoholismu i inzerátu na výuku klavíru

„Je to mystické, ten inzerát byl tři roky starý,“ doplňuje tu romantickou historku Tamara, která do Čech přijela z Ukrajiny před osmi lety. To už jim trochu přestávám věřit. Na druhou stranu, zadumaná, snivá hudba Awali asi nemohla vzniknout za jiných okolností. Aitcher a Tamara ale dělají všechno pro to, aby dokázali svůj sen udržet při životě. Pamatuju si, jak jsem vídával Aitchera za barem v klubu Roxy, kde prý makal od rána do noci, aby si vydělal dost peněz na vlastní studio. Podobně to má i Tamara. Oba tvrdí, že jak jde o hudbu, prostě nemůžou jinak. „Když máme volnou chvíli, všechno ostatní rušíme, podřizujeme to tomu, že chceme dělat hudbu,“ vysvětluje mi Tamara a já jí trochu závidím. Při takové odhodlanosti se vlastně nejde divit, že Awali stíhají dva releasy za rok. „Vždycky, když se sejdeme, tak skládáme. A Martin (Aitcher) říká, ne, teď musíme zkoušet.“

Dvojice se prý vídá čtyřikrát, pětkrát týdně. Tolikrát se nepodívám ani do své pustoprázdné ledničky. V Czechingu se píle i pevný vztah dvojice Awali určitě projeví. A počkejte, až tohle uslyšíte! Zatím si poslechněte podcast a dozvíte se, že u malého stolečku kavárny v Dejvicích došlo i na povídání o textařině a o tom, jaké to je zpívat anglicky pro české publikum, když jste z Ukrajiny.