Slowmotiondancer o hraní před Deanem Bluntem, umělecké rozpolcenosti i poslouchání country

Kdo by se páral s tiskovkami a rozhlašováním do světa, že venku je debutová deska? Uvažuju v duchu, když se chci ptát Dominika na jeho debutové sólo album Life is Fine. Slowmotiondancer ho vydal v tichosti a stejně potichu o něm se mnou i mluví. „Já se o svoje vlastní PR nestarám, protože to neumím a nikoho na to nemám. Asi mi to nepřijde u toho, co jsem nahrál, tak důležitý. Nemusím jezdit tour, nedovedu si představit, že bych dal dvacet koncertů měsíčně,“ tvrdí Dominik.

Koncerty, které Slowmotiondancer od vydání alba zahrál, byste spočítali na prstech jedné ruky, ale stejně by mu je spousta muzikantů mohla závidět – třeba když jde o hraní na Creepy Teepee nebo před Deanem Bluntem. „Když mi kamarádi z festivalu PAF psali, že by měl přijet Blunt, a trochu z legrace se mě zeptali, jestli bych před ním nezahrál, tak jsem automaticky řekl jo. Pak jsem dost dlouho řešil, jestli jsem nenadhodnotil svoje síly,“ přiznává Dominik. S hraním a hudbou má přitom dost zkušeností. Dlouhodobě vystupuje se svým parťákem z AVU Romanem Štětinou, s nímž má projekt Palermo, společně se potkávají i v punkové legraci Johnny The Horse.

No jo, ale kdy je pak čas na to výtvarné umění? Sám Dominik pořád netuší, jestli se má rozhodnout spíš pro hudbu, nebo pro výtvarno. „Prostě se nejde rozhodnout. Nedokážu si to naordinovat.“ Třeba to za Dominika rozsekne Czeching.