CREEPS na festivalu Electri_City: Chceme posluchače znejisťovat

Nejen zástupce düsseldorfské avantgardní elektronické scény převážně 70. a 80. let, která významně ovlivnila tvář populární hudby, vyzpovídal pro svou knihu düsseldorfský hudebník Rudi Esch. Knihu nazval Electri_City – düsseldorfská škola elektronické hudby. Název Electri_City se od jejího vydání před třemi lety stihnul stát novou přezdívkou města a z knihy se díky podpoře města Düsseldorf stal dokonce festival a konference, na jejichž organizaci se sám autor knihy podílí. Letos proběhl již třetí ročník, který představil výrazné postavy spojené s düsseldorfskou scénou rané elektroniky a nové vlny nejen v rámci koncertů, ale také veřejných rozhovorů.

Vysokým věkovým průměrem a cílem vzdát hold významné kapitole hudební historie je Electri_City rozhodně ojedinělý elektronický festival. Letošními hosty byli například producent Zeus B. Held, básnířka Anne Clark nebo designér Jonathan Barnbrook, který 14 let spolupracoval s Davidem Bowiem. Mezi vystupujícími se objevili ale i zástupci tamní mladé elektronické scény, kterou na nedávno vydané kompilaci zmapoval projekt New Heimat Sounds.

Koncert trojice The Creeps nezapřel tradici avantgardní image jejích předchůdců. Vystoupení elektronického producenta, bubeníka a zpěvačky doplňovaly masky i vizuály promítané na plátno a také na sestavy starých televizorů stojících mezi členy kapely. S označením jejich tvorby za gesamtkunstwerk – tedy dílo propojující více druhů umění – nadšeně souhlasí. O tom, jak se kapele daří budovat kariéru v Severním Porýní – Vestfálsku, jsme si povídali v jednom z düsseldorfských kulturních prostorů Welkunst Zimmer, spravovaném nadací umělce Hanse Petera Zimmera.

Cítíte se být součástí nějaké scény, nebo si připadáte sami a jako úplní podivíni?
Ne že bychom se cítili osamoceni, ale neznáme moc kapel, které by dělaly podobnou hudbu jako my. Ale düsseldorfská scéna i zástupci města nás podporují. Jen tu bohužel nemáme žádné partnerské kapely.

Včera jste vystupovali na festivalu Electri_city, který představoval hlavně starší generaci lokálních hudebníků, zmiňovali jste, že máte rádi britskou básnířku Anne Clark, před kterou jste hráli, ale co ty místní kapely? Inspirovaly vás přímo některé z nich?
Samozřejmě na prvním místě budou vždy Kraftwerk, ale seznámili jsme se také s Die Krupps. Jsme s nimi stále v kontaktu, dávají nám občas i nějaké tipy a rady. Ti jsou opravdu skvělí.

Město Düsseldorf také podpořilo projekt Heimat Sound, který vydal kompilaci mladých nezávislých hudebníků. Jak to máte vy s tou nezávislostí? S žádným labelem zatím nespolupracujete…
Vše si vytváříme sami, od hudby přes vizuály během koncertu až po naše masky. Vše jsme vlastnoručně vyrobili, takže ano, jsme úplně nezávislí. Kazeta nám oficiálně vyjde 8. prosince, hudba bude k dispozici i na iTunes a Spotify, ale vše si to organizujeme sami, i kazety jsme si nahráli sami doma. Žádný label nemáme. Chceme to pojímat jako celistvé dílo a rádi bychom to měli celé pod kontrolou, od hudby až po vizuály.

Jakou roli hrají ve vašem konceptu masky?
Dnes možná masku nosí více umělců a může to působit trochu staromódně, ale jednak si myslíme, že k naší mysteriózní a temné hudbě se to velmi hodí, a zároveň chceme, aby uměleckým dílem byla celá kapela, ne jen ta hudba. Chceme oslovovat diváky na všech rovinách, zvukové i obrazové. Je pro nás také příjemné stát se na pódiu někým jiným. Nepovažujeme se jen za hudebníky, spíš za umělce. S maskami si pak můžeme od hudby udržovat trochu odstup. Bereme to tak, že masky jsou v celém díle stejně důležité jako zvuk bubnů nebo jedno slovo v textu, alter ega nebo názvy písní. Dáváme všemu stejnou váhu.

Takže prostě „gesamtkunstwerk“.
Ano, přesně tak!

Na budování hudební kariéry tedy pracujete sami a nezávisle. Co vám zatím přišlo nejtěžší nebo co vám dělá problémy?
Zatím se nám nedaří najít partnerskou kapelu, se kterou bychom mohli hrát. Včera jsme se k Anne Clark hodili, ale jinak je to většinou problém.
Je to těžké. Máme pocit, že to, co děláme, je ojedinělé. Možná tu někde podobné mladé kapely vznikají, ale ještě jsme je nenašli. Většinou jsme hráli s kapelami, které se k nám moc nehodily. S těmi labely a agenturami je to nejspíš tak, že s námi nechtějí riskovat. Ale město Düsseldorf nás podpořilo i finančně, to nám dost pomáhá.

Koncertujete s živými bicími a kombinujete je s elektronickými beaty a samply. K tomu je hlas zpěvačky, který zároveň živě efektujete a samplujete. To není lehké připravit a předvést tak, aby to fungovalo bezchybně. Můžete okomentovat tu vaši koncertní podobu?
Vycházíme z rockové hudby, funku a jazzu. Původní idea tedy byla hrát klasické písňové struktury, jaké známe z rocku a popu, ale transformovat je skrze elektronické nástroje. Dříve jsme hrávali s elektronickými bicími, ale chyběl nám ten analogový pocit.

Bez těch živých bicích to nějak ztratilo energii. A mě osobně to hraní na klasické bicí naplňuje daleko víc. Ale rád kombinuji klasické bicí s pady a různými samply a dalšími elementy. Některé údery do určitých míst bicích spouští samply. A k hlasu naší zpěvačky občas také přidáváme ještě samply hlasů nebo sampluji přímo ji a přidávám naživo na její hlas efekty, jako je delay nebo distortion.

Jak ty osobně vnímáš svou roli v kapele a jaká témata v textech jsou pro tvou tvorbu charakteristická?
Celé je to velmi temné. Na textech jsme pracovali celkem dlouho, protože chceme, aby posluchače znejisťovaly a nebyly jednoznačné. Snažíme se koláží vět vytvořit ojedinělý pocit. Občas je to možná i trochu kontroverzní, dotýkáme se často intimních témat a temných fantazií.