Czeching 201719. září  2017 v 18:07  

Nevzdávejte to po prvním neúspěchu, říká Petra Ludvíková, promotérka a dramaturgyně Paláce Akropolis

Promotérka Petra Ludvíková - Foto: soukromý archiv Petry Ludvíkové

Promotérka Petra LudvíkováFoto: soukromý archiv Petry Ludvíkové

Druhý ročník festivalu Liveurope v Paláci Akropoli dává příležitost také mladým evropským kapelám, které zatím možná unikají vaší pozornosti.

20. září bude živo na všech scénách Paláce Akropolis. Hlavními hvězdami Liveurope festivalu budou belgičtí Warhaus, ale publikum dostane příležitost objevit i méně známé evropské kapely, které stojí za to vidět. Na line-up se letos kromě Warhaus dostala finská bluesová zpěvačka Mirel Wagner, holandští Indian Askin, slovenští Bad Karma Boy, maďarští Belau nebo italský performer Bruno Belissimo. Večer bude uzavírat oblíbený portugalský DJ La Flama Blanca

O festivalu a spojení s platformou Liveurope, ale také o zkušenostech s dramaturgickou, promotérskou a manažerskou činností jsme si povídaly s Petrou Ludvíkovou hudební dramaturgyní Paláce Akropolis a manažerkou úspěšné české zpěvačky a skladatelky Never Sol.  

Jak jsi se vůbec dostala k práci hudební dramaturgyně?
Pozvolna. V muzice jsem dělala dost dlouho, od roku 1997 na Radiu 1, pak několik let v televizi Óčko. Krátce jsem dělala i v produkci Rock Café, kde jsem poprvé testovala, co lidi osloví a co ne. Vyzkoušela jsem si produkci u filmu, v Irsku jsem natočila vlastní dokumentární film a po návratu mi bylo nabídnuto, jestli bych se nechtěla starat o projekt Euroconnections. Ten projekt jsem v Akropoli sledovala od úplného začátku, byla jsem pravidelný návštěvník. Tehdy k nám tolik kapel ze zahraničí nejezdilo, tak to byl vždycky takový malý hudební svátek. 

Původně byly tedy Euroconnections o představování méně známých evropských kapel?
Přesně tak, tehdy to byla jedna z mála možností poznat zajímavou alternativní muziku, kterou člověk běžně neslyšel. Od těch dob se ale situace úplně změnila, nabídka koncertů v Praze je pestrá a málokdo vyrazí na koncert neznámé kapely. Proto se ve všech svých projektech snažím vždycky kombinovat úspěšnější kapely s těmi méně známými jako support. Žádná kapela totiž nechce hrát v prázdném sále a už vůbec ne, když je to sál s kapacitou 700 míst. 

Palác Akropolis je dnes také součástí sítě evropských klubů Liveurope, které jsou přímo podporované v tom, aby zvaly více nových kapel ze zahraničí. Jak jste vlastně navázali spolupráci?
S nápadem na vytvoření téhle evropské sítě přišel před třemi lety Dirk De Clippeleir, ředitel belgického klubu Ancienne Belgique. Cílem bylo propojit renomované kluby několika evropských metropolí a zajistit podporu začínajícím kapelám při jejich cestě na zahraniční pódia, resp. zajistit podporu klubům, aby byly schopní koncert takových kapel realizovat. Oslovili tehdy 12 klubů a mezi nimi i Palác Akropolis. Musím říct, že ač ve mě podobné projekty občas budí nedůvěru, myšlenka Liveurope byla srozumitelná, po všech stránkách dotažená a poselství jasné, takže jsme moc neváhali. Projekt je určený pro pořádání koncertů EENNA (European Emerging Non National Artists) a dobrou zprávou je, že Liveurope se letos stal i partnerem Czechingu, což pro výherce znamená, že si zahraje ve dvou klubech naší sítě.  

Sdílíte spolu s dramaturgy dalších členských klubů zkušenosti? Je něco, čím tě kolegové ze sítě Liveurope inspirovali a co by jsi ráda zavedla i tady u nás?
Máme pravidelně schůzky na velkých festivalech od Eurosonicu, přes Reeperbahn až po Primaveru a taky postupně přímo v jednotlivých klubech. Vyměňujeme si zkušenosti, doporučujeme si kapely. Všechny kluby mají samozřejmě úplně jiné rozpočty a možnosti, každý z nich má svůj systém fungování. Jeden má perfektní aparaturu na nahrávání koncertů, takže z akcí vznikají skvělé záznamy, které pak prodává, další klub má několik sálů, kde jede program zároveň, další klub má vlastní internetovou televizi, další má v podstatě monopol na pořádání koncertů ve městě. A co bych zavedla u nás? Ancienne Belgique má dvě restaurace, jednu pro návštěvníky a druhou i s vyhlášeným šéfkuchařem jen pro umělce, to by se našim kapelám určitě líbilo. Ale vážně. Rozhodně je spousta věcí, kterými se necháváme inspirovat a jsou v plánu i nějaké výměnné stáže. 

Už podruhé připravuješ klubový festival Liveurope, který proběhne 20. září v Paláci Akropolis. Jak jsi si kapely tentokrát vybírala?
Není to festival v pravém slova smyslu, protože je to jednodenní akce, ale bude probíhat na všech 3 stagích Paláce Akropolis. Jako headlinery jsem pozvala Warhaus, kteří se mi moc líbili na letošním festivalu Eurosonic a ty ostatní jsem měla na svém seznamu zajímavých kapel už nějaký čas a tohle je ideální příležitost je v Praze představit. 

Do jaké kapely vkládáš největší naděje a vyvíjí se podle tebe zajímavých směrem?
Samozřejmě Warhaus, ty mám moc ráda. Je to vedlejší projekt Maartena Devoldere z Balthazar, který už má ve světě i u nás spoustu fanoušků a tak byl rozjezd jeho nové kapely jednodušší. Ale třeba bluesová finská zpěvačka Mirel Wagner, která získala cenu Nordic Music Prize za nejlepší skandinávskou nahrávku, bude pro mnoho lidí objev! Indian Askin je zase to nejlepší, co se za poslední dobu zrodilo na alternativní scéně v Nizozemí. A doporučuji zústat na afterparty, o kterou se postará DJ La Flama Blanca, což je zároveň i náš kolega Pedro z Liveurope – dramaturg lisabonského klubu MusicBox. 

Co chystáš pro letošní podzim?
Velmi se těším na izraelskou kapelu Lola Marsh, kterou tady budu mít v rámci mého dalšího projektu Femme Fatale. Po několika letech přijedou The Vegetable Orchestra – fenomenální skupina, která hraje na nástroje ze zeleniny a dokonce chystám workshop, kdy si lidi budou moct pod vedením kapely vyrobit třeba flétnu z mrkve nebo kastaněty z lilku. Chystáme i hudební křty VR/Nobody a Zvíře jménem Podzim. S nálepkou „Liveurope“ u nás bude hrát třeba zpěvačka Agata Karczewska, švédský písničkář Albert Af Ekenstam a 4. října přeneseme Liveurope stage do Café v lese, kde představíme slovinské Persons from Porlock a Any Other z Itálie. 

Zaskočilo tě něco v začátcích tvé kariéry, když jsi začínala komunikovat s agenty ze zahraničí? Co tě třeba nějak výrazně vyškolilo?
Vzpomínám si, že mě trochu překvapil styl komunikace, jakým někteří bookingový agenti jednají. Stručně, bez pozdravu, heslovitě. Zvlášť, pokud nabídku odmítají slovy: „Too low. Thanks.“
Člověk ale pořád naráží na to, že i hudební byznys je hlavně byznys, takže je potřeba nebrat si osobně, když občas něco nevyjde. 

Když najdeš zajímavou kapelu, o které si myslíš, že by lokální publikum mohla zaujmout, jak uvažuješ než jí pozveš? Co všechno bereš v úvahu?
Je to kombinace mnoha faktorů. Zajímá mě, kolik lidí kapelu sleduje na YouTube, Facebooku a dalších sociálních sítích, jak a co se o ní kde píše, jak je úspěšná na domácí půdě a jak na zahraniční, jestli bude třeba vydávat nové album. A samozřejmě je to vždycky i trochu otázka osobního vkusu a zaměření. 


A jak u tebe probíhá to hledání kapel a nové hudby obecně?
Jakmile uděláš první koncert, máš zároveň kontakt na prvního manažera nebo bookingovou agenturu, která tě už od té chvíle zásobuje informacemi o dalších umělcích, které zastupuje. Já už tu práci dělám víc než 10 let, tak si můžeš spočítat, kolik podobných mailů mi za den přistane ve schránce. Internet je další nepřeberná studnice nové hudby a taky různé už zmíněné festivaly Eurosonic, Reeperbahn, Bush, Ment, Primavera, které jsou fajn, protože člověk vidí, jak kapely fungují naživo. 

Momentálně není vůbec problém se dostat k nové hudbě, naopak jí je tolik, že je spíš problém ji vstřebat. Nerada bych se někoho dotkla, ale kdybych zhruba 50 % veškeré hudby, která se ke mě dostane, nikdy neslyšela, nebude mi to vadit. Bohužel. Ono těch kapel, které jsou něčím výjimečné a u kterých nemá člověk pocit, že už to samé slyšel tisíckrát, ve finále opravdu není moc. A čím víc hudby vzniká, tím těžší je objevit tu jehlu v kupce sena. Taky sleduju, že je v poslední době mnohem kratší životnost kapel. Takže mnoho z těch, kterým se podaří se jeden rok vyšvihnout, odjedou první úspěšné turné a za rok za dva už o nich nikdo neví. Ale naštěstí je pořád i dost výjimek. 

Jsi také manažerka, spolupracuješ s Never Sol. Co je z tvého pohledu klíčové pro budování hudební kariéry?
Začínajícím kapelám bych doporučila, aby se co nejmíň snažily kopírovat své vzory. Je těžké se tomu úplně vyhnout, ale vložte do toho vždycky kus sebe, abyste byli co nejméně zaměnitelní a nezapadli. A nevzdávejte se po prvním neúspěchu. V uměleckém světě a showbusinessu je to často hlavně o náhodě a kdykoliv se může objevit nějaký „trendsetter“ nebo někdo, kdo vám pomůže se ve vaší hudební kariéře posunout dál. 

Autor:   Mary C
Pořad: Czeching  |  Stanice: ČRo Radio Wave
Čas vysílání: poslední pondělí v měsíci v 22.00  
 

Nové články v rubrice

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2018 Český rozhlas