Výrazná a drastická? Jak bude znít a vypadat nová deska Zagami Jericho

Na konci září zvolila mezinárodní porota vítězkou hudebně exportního projektu Czeching Zagami Jericho. V rámci projektu dokončila mladá producentka a zpěvačka nové album, které také díky podpoře Českého rozhlasu vyjde digitálně i na vinylu a bude pokřtěno ve studiu Radia Wave a v pražském klubu Grid 10. ledna. Jako vítězka Czechingu dostala Zagami možnost natočit také videoklip, který jí pomůže v propagaci před jejím vystoupením na holandském festivalu Eurosonic.

Společně s režisérem Jaroslavem Moravcem a manažerkou Anežkou Novákovou se Zagami vypravila natáčet videoklip do Japonska. Proč právě tam, koho tým do videoklipu angažoval a jak to souvisí s konceptem desky, jejímž hlavním tématem jsou nejrůznější závislosti?

Před nedávnem jsi, jakožto vítězka projektu Czeching, natáčela nové album. Jeho název je Toxikomania, jaká je ta hlavní myšlenka celého projektu?
Zagami Jericho: Toxikomania je stav, kdy lidské tělo nebo lidská mysl je závislá na určité látce, to slovo se hlavně spojuje se závislostí na nějaké droze, ale ta závislost může být na čemkoliv, na pocitu, místě. A tohle téma se prolíná celým albem: závislost na čemkoliv.

Jsi také producentka, jak jsi přemýšlela o té zvukové estetice, o převedení tvých pocitů do zvuku?
Zagami Jericho: Já jsem chtěla, aby tohle nové album znělo hlavně agresivněji. Šlo mi ne až tak o tu temnost, ale spíš o agresi. Je to odpověď na tu první desku. Už žádný romantický synthwaveový srandy, bude party.

Právě jste se vrátili z Japonska, kde jste natáčeli klip. Proč právě Japonsko a jaký máš vztah k japonské kultuře?
Zagami Jericho: Na začátku jsme přemýšleli nad třemi destinacemi: Tokio, Moskva a Čína. A do Tokia nás to asi všechny vnitřně táhlo. Zdálo se, že se tam bude dobře pracovat s tou atmosférou a případně i s tamními lidmi.

Jakou skladbu jsi vlastně vybrala a je tam nějaký příběh, který byl třeba námětem pro klip?
Zagami Jericho: Vybrala jsem song Invitation, to je první track alba a je to úvod do celého toho alba. Zvuk v něm vítá posluchače do nějaké té mé části mysli.

Járo, co tě jako první napadlo, když jsi tu skladbu slyšel? A měli jste také nějaký brainstorming?
Jaroslav Moravec: My jsme se potkali hned krátce nato, když Zagami vyhrála Czeching. A když jsem poprvé slyšel tenhle materiál, tak první dojem byl překvapení. Zagami se opravdu povedlo celou tu věc udělat hodně jinak. Posunout to od toho soundu à la Grimes k mixu všech současných soundů dohromady. A proto jsem to také chtěl točit v cizině. Přišlo mi, že Zagami vůbec nevychází z českého ani evropského prostředí. Je na tom vidět, že je dítětem internetu. Japonsko a zrovna Tokio je také prostředí, kde se dobře daří nejrůznějším subkulturám, takže se to k tomu takhle vázalo.

Můžete už prozradit něco o výsledné podobě videoklipu?
Jaroslav Moravec: Ono se to rodilo dost za pochodu. Prvotně to mělo mít příběh a až na místě ty věci do sebe doklaply. Navázalo se na název alba a téma závislosti. Vydali jsme se do tamních heren, kde jsme načerno natáčeli všechny ty arkády a gamery, kteří u toho vypadají hrozně nezdravě. Oni mají takové zvláštní herny, které se jmenují pačinko. Je to taková japonská verze gamblingu, je to ohromně hlučné, barevné a na všechny smysly útočící. A tam jsme strávili asi pět večerů za sebou. Je tam popsaná postava a ta esence gamblingu, která se tam objevuje v podobě jedné japonské herečky, jmenuje se Hirari a je to ústřední postava, která se tam objevuje víc než Zagami. I když ona to vlastně není úplně herečka. Zagami, jak bys ji popsala?

Zagami: Asi jako vizuálně velmi silnou osobu, která se projevuje hlavně na internetu. Na Instagramu má asi 35 000 followerů. Dalo by se říct, že je něco jako internetová „visual model“. A při tom natáčení se ukázalo, že je i výborná herečka.

Jaroslav Moravec: To je taky specifická věc, že výstup těchhle lidí je jen na internetu. Hirari má účet na Instagramu plný velmi výtvarných fotek, které jsou na pokraji fetiše a cosplay se sexuálním nádechem. Pro Evropana je to občas trochu strašidelné a nezkousnutelné, takže jsme se skrze tuto postavu snažili ponořit trochu víc do japonské kultury.

Zagami, ty jsi zmínila Instagram. Jak je pro tebe důležitý vzhled? A jak to je v současnosti na hudební scéně? Cítíš, že je třeba na tu vizuální stránku dbát?
Zagami Jericho: Vzhled a nějaká vizuální stránka je naprosto základní věc. Asi druhá nejdůležitější věc po té hudbě samotné. Když člověk scrolluje na sociálních sítích, tak první, co vidí, je obrázek nebo video, není to ta hudba.

Járo, zmiňoval jsi, že Zagami je dítětem internetu. Co je na ní výjimečné a čím tě inspirovala při tvorbě videoklipu?
Jaroslav Moravec: Já jsem původně navrhoval, aby si vybrala pro videoklip jiný track, protože tohle je takový funkční track, který bude fungovat hlavně na nějakém mejdanu. A v českém prostředí je tenhle track docela radikální, rezignuje to na tu obvyklou milost a příjemnost místní hudby. Ale chápu, že to je Zagami záměr, být takhle odvážná. Takže jsem ten klip také nechtěl udělat klasicky přístupný. Chtěl jsem reflektovat, jak je ta hudba výrazná a drastická. Z toho pak vyšla ta cesta do Japonska, práce s postavou Hirari a také dobrovolná práce v zakouřeném a upoceném prostředí těch heren. Je to vlastně dost depresivní místo. Když jsem na začátku přemýšlel o tom, že bychom to dělali v Česku, tak jsem si nedovedl představit scénář a situaci, kde by mi hudba Zagami fungovala. Mám z toho takový exotický pocit.

Zmiňoval jsi, že jste natáčeli načerno. Nenarazili jste v těch hernách na nějakou legislativní překážku?
Jeden z průvodců nám vysvětloval, že Japonsko staví na kultuře chování spíš než na explicitních pravidlech. To znamená, že Japonci jsou tak už od mala vychováváni, ví, co se má a nemá dělat. Nedochází k žádné přímé konfrontaci. My jsme tam šli a všude byli nápisy, že se tam nesmí natáčet, takže Japonci měli mírně nervózní úsměvy a radili se přes vysílačky, co s námi mají dělat. Ale nikdo na nás za celou dobu nepromluvil. Ke konci jsme byli paranoidní, kdy přijde ten moment, že nás někdo vezme za kabát a smaže nám karty, ale jen jednou se stalo, že nám někdo zaklepal na rameno a řekl: „No photos.“

Zažili jste v Tokiu nějaký kulturní šok?
Anežka Nováková: Já jsem tam byla poprvé a přišlo mi to hodně zajímavý. Je to šíleně velké, ale všichni jsou hrozně milí. Je sice hezké, že jsou všichni hodní a ví, co mají dělat, ale na druhou stranu určitým způsobem zapírají sami sebe.

Jaroslav Moravec: Je to až nepřirozeně zdvořilé. Občas tam lidé působí jako roboti nebo sluhové, kteří se stále usmívají a nikdy z nich nejde nic negativního. Z téhle odlišnosti jsem měl taky silný zážitek.

Zagami Jericho - Toxikomania|foto: Český rozhlas

Japonsko je pověstné i výjimečnou pracovní morálkou. Setkali jste se tam s tím a mohlo by vás to v něčem inspirovat, nebo tuhle kombinaci tradiční poslušnosti nebo oddanosti, vrcholného kapitalismu a nejmodernějších technologií rázně odmítáte?
Jaroslav Moravec: Tam jde ještě o tu kulturu celku, oni nejsou individuální jako my v západní kultuře. Všichni tam pracují pro dobro firmy nebo většího celku. Je to vidět i na ulicích. Přepracovaní kravaťáci, kteří usínají, metra plná až do noci. Lidé očividně jezdí z práce i v jednu v noci. Do víkendu nikdo nepije a o víkendu zase pijí všichni. Ten vztah k práci mi moc blízký není.

Zagami Jericho: No, viděla jsem i ve všední den večer nějaké případy. Drogy tam vlastně nefrčí. Lidé tam spíš pijí, asi aby zapomněli a zabavili se, když přijdou z práce.

Zažili jste tam třeba nějaký koncert nebo měli jste možnost dozvědět se i něco o tamní hudební scéně?
Zagami Jericho: Nebyl moc čas. Ale bavila jsem se tam s jedním mužem, který nám během natáčení pomáhal. Ptala jsem se ho na nějakou klubovou scénu a k mému překvapení mi říkal, že tam nic moc není. Co se týče klubů, tak když už, tak se tam hraje americké nebo evropské EDM nebo house. A je to věc těch, kterým se říká „otaku“ nebo těch geeků, kteří jsou vnímaní jako dno společnosti. Tyhle akce pak nejsou otevřené všem.

Jaroslav Moravec: Je tam velká scéna J-popu, taková ta uřvaná scéna korejského popu, která má i japonskou odnož. Když jde pak člověk do krámu, tak tam strašně často slyší evropskou hudbu. Několikrát jsem tam slyšel třeba King Krulea a další kytarové věci. Jestli je tam nějaká specifická scéna, tak je dost malá a nedostali jsme se k ní.

Zagami Jericho: Na náměstí na evropském mrakodrapu tam do všech ulic vyhrávala nová Taylor Swift.

Klip bude Zagami propagovat i před jejím vystoupením na festivalu Eurosonic. Připravujete na něj něco speciálního?
Zagami Jericho: Vzhledem k tomu, že v klubu Huize Maas, kde budu hrát, nemůžeme použít vizuály, budeme připravovat asi nějaký speciální outfit a light show. Těším se na to, myslím, že Holandsko by mohlo být tomu mému novému zvuku nakloněné daleko víc.