Christoph Lindemann: Klidně zahrajeme i Rihannu, když je to skvělá písnička

24. srpen 2018

Letošní ročník Czechingu během září představí pět nadějných hudebních projektů, které mají podle redakce Radia Wave naději zaujmout i zahraniční publikum. O vítězi opět rozhodne mezinárodní porota složená z odborníků a odbornic z rozhlasových stanic Evropské vysílací unie. Jedním z porotců je také dramaturg německé stanice pro mladé s názvem Puls – Christoph Lindemann, který je nejen hudebním publicistou, ale také DJem.

V rámci finálového večera Czeching Showcase, který se odehraje 25. září v pražské MeetFactory a na kterém vystoupí všechny nominované projekty, bude Christoph Lindemann hostem diskuze na téma role a síla hudby v proměňujícím se hudebním průmyslu. Popovídali jsme si s ním o jeho pohledu na hudební publicistiku, roli rozhlasu i způsobu, jakým hledá nové hudební talenty.

Jaká byla vaše osobní cesta k práci v rádiu a konkrétně v německém rádiu pro mladé Puls?

Vždycky jsem měl rádio rád, a když jsem se po škole rozmýšlel, co budu dělat, to jediné, na co jsem myslel, byla práce v rádiu. Začal jsem pracovat na místní rozhlasové stanici, kde mě všechno naučili, a zároveň studovat žurnalistiku na univerzitě. Potom jsem působil v rádiu jen večer a přes den jsem pracoval jako editor hudebního časopisu, dělal jsem často rozhovory s kapelami a cestoval po celém světě. Před devíti lety jsem nastoupil do Bavorského rozhlasu, jeho stanice pro mladé, která je také součástí německého veřejnoprávního rozhlasu, a tam pracuji dodnes jako hudební dramaturg.

Když mluvíme o hudební publicistice, jak se za vaši kariéru proměnila, jak ji dnes vnímáte?

Dnes není jednoduché dostat k lidem nějaký smysluplný obsah. Je tu mnoho jiného rozptýlení a zároveň i široká nabídka kvalitní zábavy z mnoha zdrojů, takže s něčím smysluplným tak lehce neprorazíte. Ale pořád jsem přesvědčen, že lidem na hudbě velmi záleží. Jsem také DJ a často vídám mladé lidi, kteří si zpívají nějakou skladbu od začátku do konce, takže je jasné, že hudbu stále pozorně poslouchají a zajímají se o kapely. Někdy se může zdát, že je zajímají víc obrázky na Instagramu, protože tam dostanete zpětnou vazbu okamžitě. Ale já jsem přesvědčen, že zábava a hlubší obsah mohou koexistovat a že je třeba nabízet obsah, který nemusí být tak lehce stravitelný a který vás přiměje uvažovat o umělcích a umělkyních. Hudba si určitě zaslouží, aby se s ní zacházelo jako s uměním.

Jak se proměnila role rozhlasu, jaká je podle vás jeho současná pozice v hudebním průmyslu?

Rádio je můj oblíbený zdroj nových informací a podnětů, jsem rád, když se můžu naučit něco nového nebo slyším zajímavý příběh. Nelíbí se mi představa hudby jako kulisy. Rádio by mělo lidem předat poutavé příběhy o nových umělcích. A tyto věcí mají daleko větší dosah, než se může zdát. A rádio je pořád skvělým zdrojem, když chcete objevovat novou hudbu, když třeba jedete dlouho autem nebo jste večer doma. Já sám často poslouchám třeba BBC 1 nebo BBC 6. Mnohdy tam zaslechnu něco nového a poznamenám si to. Je dobré, když něco dokáže nasměrovat a udržet vaši pozornost. Playlist na streamingové platformě vám může nabídnout novou písničku, ale je daleko zajímavější, když vám k tomu může někdo říct nějaký příběh, který vás přiměje si to zesílit.

Zdá se, že dělení hudby na žánry přestává být relevantní. Pozorujete to také?

Když jsem před více než deseti lety začínal DJovat, panovalo něco jako „indie fašismus“. Lidé se dokázali naštvat, když někdo v indie klubu zahrát hiphopový track. To se za posledních deset let změnilo. Vkus lidí je daleko pestřejší a posluchači jsou daleko otevřenější, což je skvělé. Přináší to nové výzvy pro hudební dramaturgy, protože je složitější říct jasně: „Jsme přesně to a to.“ Naše stanice Puls měla vždy alternativní přístup, protože nemáme FM frekvenci, nejsme tedy jako ty mainstreamová rádia s velkým pokrytím. Lidé si nás většinou musí najít, takže dává větší smysl, když hrajeme pro lidi, kteří chtějí objevovat. Dříve jsme tedy měli unikátní pozici jako indie rádio, ale nyní hrajeme i mainstreamové popové skladby, když se nám líbí. Klidně zahrajeme Rihannu, když se nám její skladba zdá progresivní a skvělá. Další tři její skladby ale třeba už nezahrajeme, protože už nás nebaví. Tomu občas nerozumí nahrávací společnosti. Ptají se, proč nehrajeme i ty další, když jsme Rihannu už hráli. „No, protože se nám nelíbí.“ Pořád je možné dělat to po svém, tím, že vybíráte umělecky relevantní a zajímavější věci, ale je to o trochu těžší. Dobré na tom je, že lidé jsou daleko otevřenější.

Když vybíráte hudbu do rádia, čím se řídíte? Co vlastně hledáte, když chcete najít novou hudbu?

Vždy se řídím tím, jaká je situace na hudební scéně a také jak vypadá náš aktuální playlist. Když zjistíme, že nám chybí rap, tak hledáme nějakou rapovou skladbu. Každé pondělí se schází naše hudební redakce a každý přinese 3 skladby, o kterých si myslí, že by měly být zařazeny do programu. Všichni si je poslechneme a pak z nich vybereme. Hlavně prohledáváme mnoho zdrojů, blogy a podobně. Hodně z nás pravidelně DJuje, a můžeme tedy spoustu hudby otestovat přímo v klubu na lidech. Samozřejmě posloucháme mnoho dalších rozhlasových stanic.

Co byste poradil mladým hudebníkům a hudebnicím, kteří se snaží dostat svou hudbu do rádia nebo prostě rozvíjet svou kariéru?

Jedna věc je přistupovat k posílání informací, svých linků a skladeb s určitou profesionalitou, ale všimnul jsem si, že kapely, které se snaží zapadnout do rozhlasových playlistů, jsou někdy vlastně docela nudné. Takže bych jim poradil, aby se drželi toho, jací skutečné jsou, a byli v tom sebevědomí. Viděl jsem kapely získat nahrávací smlouvu u progresivního labelu, pozoroval jsem, jak se o nich začalo psát v magazínech, a byly to kapely, které nezaujaly rádia napoprvé. Lidé si jich všimli až po nějakém čase, kdy je zahrál večer v rádiu DJ, který třeba nemá tak velké publikum, ale jeho publikum opravdu zajímá, co jim doporučí. Pak už se toho chytl někdo další a udělal s nimi rozhovor… Takže, nesnažte se za každou cenu dostat do rádia, prostě dělejte, co je vám přirozené.

Dá se mluvit o nějaké bavorské hudební scéně? Dá se najít něco, co je pro kapely v Bavorsku typické, a jaké hudební projekty vás v poslední době obzvlášť zaujaly?

Naštěstí v posledních letech je scéna v Bavorsku dost pestrá. Je tu silná hiphopová scéna. Často má úspěch i mimo Bavorsko. Nevím, jestli by to pro vás bylo zajímavé, protože byste asi nerozuměli ani slovo, i já s tím mám někdy problém. Ale je tu zajímavá nová scéna, které někdy říkáme „podivná bavorská scéna“, to jsou kapely ovlivněné třeba kapelou Notwist, která byla úspěšná tak před deseti patnácti lety i mezinárodně. Jsou v tom prvky folku i elektroniky a je to většinou hravé a sofistikované. Doporučil bych třeba Joasinho, kteří byli vybraní například také SXSW nebo Lalipuna.

autor: Mary C
Spustit audio