CzechTek 2005

 
AKTUALIZACE TOHOTO WEBU JE UKONČENÁ.
Tuto stránku jsme přesunuli do Archivu webů ČRo.
Uvedené informace proto nemusejí být aktuální a některé soubory mohou být nedostupné.

Rozhovor s Karlem Schwarzenberkem

Moderátor: Ivan Hoffman, Petr Nováček
Hosté: Karel Schwarzenberk 

Ivan Hoffman: Posloucháte Český rozhlas 1 Radiožurnál, začíná Radiofórum, kterým vás dnes budou provázet Ivan Hoffman a Petr Nováček. Naším hostem je senátor Karel Schwarzenberk. Přejeme vám hezký podvečer.

Petr Nováček: V letech 1985 až 1990 jste byl předsedou Mezinárodní Helsinské federace pro lidská práva. V poslední době jste výrazně angažován, například při obraně lidských práv na Kubě. Jste tedy v oboru lidských práv odborníkem a z toho důvodu následující otázka. Byla, podle vás pane senátore, dotčena lidská práva účastníků technoparty víkendovým zásahem policie u Mlýnce na Tachovsku?

Karel Schwarzenberk: Dozajista se tady jednalo v nepřiměřenou reakci policie. Myslím, že tady přišlo k střetu, krom obyčejné hlouposti z obou stran. Na jedné straně je pravda, že posluchači techna a organizátoři to neměli svolávati spikleneckým způsobem, nýbrž řádně ohlásiti, dostatečnou plochu si najmout. Na druhý straně to, co se stalo, je opravdu s odpuštěním, šílenství. Nepřiměřená reakce, která vopravdu porušila lidská práva, jak se tam do těch mladejch lidí bouchalo. Ale především to byla hloupost z obou stran.

Ivan Hoffman: Již v pátek se vyjádřil premiér Jiří Paroubek pro co nejrazantnější zákrok proti účastníkům technoparty. Považujete jeho apel za korektní a nebo se, podle vás, jednalo o politicky motivovaný zásah do pravomocí ministra vnitra a vedení české policie?

Karel Schwarzenberk: Myslím, že ministerský předseda by nikdy neměl policii ještě hecovat. To by se prostě nesluší. Když člověk policii řekne, nejrazantnější postup, tak by si měl uvědomit, co to způsobí? Tady někdo nepřemejšlí o konsekvencích takového činu. To je opravdu, s odpuštěním, strašný, protože tím ovšem bere taky veškerou odpovědnost za to na sebe s ministrem vnitra. Ale tak ještě policii štvát je opravdu strašný počin. Tedy samozřejmě rozumím, že teď chce nabrat voliče ze středu, mírně dokonce doprava, tudíž projevit se jako člověk pořádku a tvrdého vystoupení, ale když člověk něco takového dělá, tak by si měl rozmyslet konsekvence v zemi, kde policie má jistou tradici, bych řekl.

Petr Nováček: Pane senátore. To, co říkáte naznačuje o politické ingerenci do takové výsostné oblasti jako je bezpečnost. Proto teď následující dotaz. Prezident Václav Klaus soudí, že víkendový zásah policie je jen těžko obhajitelný. Hlavně v naší zemi, kde vyvolává reminiscence z minulosti. Myslíte si to také?

Karel Schwarzenberk: Tak, jak proběhl, to nelze obhájit. Na druhé straně teď vím, že mnoho mých přátel se mnou nebude souhlasiti. Samozřejmě má policie právo zasáhnouti, když něco se děje, co se příčí veřejnému pořádku. Technoparty, to víme, je shromáždění, kde se shromáždí i několik tisíc lidí, kteří právě nedodržujou přesně meze té louky nebo čeho si tam pronajali, že to postihne sousední pozemky atd. Ano. Tedy samozřejmě jistý zákrok a dohled policie má býti, aby tam byl zachován pořádek. Ale s odpuštěním, to co se stalo je překročením všeho. Vždycky je přiměřenost. Když mě tady na Václaváku někdo vytáhne z kapsy peněženku a já za to zastřelím, tak budu právem odsouzen. Samozřejmě mám právo bránit moji peněženku, ale ne tímto způsobem.

Ivan Hoffman: Vládní zmocněnec pro lidská práva Svatopluk Karásek má zato, že pokud si budou účastníci CzechTeku stěžovat u Štrasburského soudu pro lidská práva, mohou uspět. Advokát Václav Vlk je téhož názoru, poněvadž podle něj Česká republika ukázala, že není schopna rozhodovat o národ svých lidí, kteří se cítí být poškozeni zákrokem státní moci. Tolik citát. Jaký je váš názor, pokud by došlo k takovému soudu?

Karel Schwarzenberk: Já musím říci, že tak dobrý právník nejsem, abych se teď odvážil posouditi. Ale řekl bych, že jak policie zakročila, ano to přesahovalo všechny meze. Ovšem do jaké míry to můžu u Štrasburského soudu žalovati, to neumím teď posoudit. Na to jsem se nepodíval.

Petr Nováček: Je, podle vás, vhodné omezit do budoucna pořádání akcí typu CzechTek na našem území podobně jako je tomu v některých západních zemích? Mimochodem co říkáte nápadu, námětu ministra Bublana, na nějakou vyhlášku, jak řekl, na jejímž základě by si o podobné akci ve svém katastru rozhodovaly obce.

Karel Schwarzenberk: Že by to udělaly pouze obce. O tom mám své pochyby. Máme někdy malé obce. Jsou dvě vesnice vedle sebe. Jedna by to povolila a druhá ne. Myslím, že by to mělo být na poněkud vyšší úrovni, poněvadž jinak by nastaly potíže. Já nejsem pro zákaz, ale já jsem pro to, aby se vytvořila norma, která by v budoucnosti zabránila, aby se něco takového dělo. Na jedné straně bezmezně a pak to vedlo k takovým výjevům, jak jsme teď viděli. Měli by mít právo, když mají dostatečnou plochu dosti daleko od budov, aby hluk nerušil, to uspořádati, předem to ohlásit, zabezpečit úklid. Pak mají na to právo samozřejmě.

Petr Nováček: Pane senátore, narazil jste na podobný problém, jaký jsme teď měli a i v minulém roce s technoparty v Rakousku, kde se často pohybujete?

Karel Schwarzenberk: Na takovou věc jsem tam nenarazil. Nepamatuju se něco takového, ne.

Ivan Hoffman: Obraťme trochu list. Vraťme se trochu do minulosti a nebo k jinému tématu. Před několika dny jste v rakouské televizi pochválil úmysl premiéra Paroubka, obrátit se s oceňujícím gestem k německým antifašistům, bývalým československým Němcům. K čemu by takové gesto, kromě jeho mravního imperativu bylo užitečné?

Karel Schwarzenberk: Zaprvé mě mravní imperativ už docela stačí, aby byl důvod, pro čin. Ale opravdový čin, nejenom o tom mluviti.

Petr Nováček: To myslím, že kolega Hoffman tušil, že to odpovíte. Proto ta druhá část té otázky.

Karel Schwarzenberk: Za druhé. Bych taky řekl, že to potřebujeme taky především pro nás, abychom to učinili, abychom konečně se zamysleli nad lidmi, kterým jsme křivdili. A ty lidi, který tehdá bránili republiku, bránili demokracii a pak byli od nás vesele odsunuti, s odpuštěním těm jsme mnoho dlužní. Myslím, že je to kvůli našemu svědomí, kvůli naší národní paměti je to nutný. Ty staří dámy a pánové, kteří to přežili, tak ty dodnes ve věku 80ti nebo něco, dostanou nějakej metál. S odpuštěním ty to nepotřebujou. Potřebujeme to my.

Petr Nováček: Paroubkův záměr narazil na odmítavé stanovisko prezidenta Klause a Občanské demokratické strany, kteří v něm vidí otvírání příslovečné Pandořiny skřínky a riskantní krok nad rámec česko-německé deklarace z ledna 1997. Lze toto riziko vyloučit?

Karel Schwarzenberk: Zaprvé o těchto problémech a otázkách se těžko diskutuje. Jakápak skřínka se teprve teďd otevírá? Za druhý. To nemá nic co dělat s česko-německou smlouvou. Zde se jedná o naše bývalé občany, kteří se zastali naší republiky. To je československý a tudíž, že jsme dědici Československa, český problém, abychom to konečně dali do pořádku.

Petr Nováček: Tedy podle vás nejde o česko-německou záležitost v souvislosti s deklarací, ale o výhradně český problém.

Karel Schwarzenberk: Ano, prosím.

Ivan Hoffman: Mělo by být, podle vás, Paroubkovo gesto adresováno pouze německým antifašistům žijícím v České republice a nebo i těm, kteří v roce 1945 a po něm odešli do Německa?

Karel Schwarzenberk: Všem, protože zde chválíme, děkujeme za čin, který udělali před tím, když ještě českoslovenští občané byli.

Petr Nováček: Mimochodem, pane senátore. Pokud o těchto věcech takto zevrubně přemýšlíte, jak je zřejmo, jak si myslíte, že by se oni antifašisté dnes dali spolehlivě dohledat? Jsou známy případy z roku 1945, 1946 i z pozdějšího období, kdy tehdejší okresní národní výbory a jejich bezpečnostní komise odebíraly antifašistům jejich legitimace a vyřazovaly je z těch antifašistických seznamů.

Karel Schwarzenberk: Oproti mnoha tvrzení každej, který tu dobu zažil a tou dobou se zabývá je jasné, že období 1945 až 1948 zde neexistoval zde právní stát a staly se velké nepravosti. Byl tady nepořádek a děly se na různých úrovních naprosto protiprávné činy.

Petr Nováček: Ale z jakého stavu byste tedy vyšel, když nemůžeme vyjít ze stavu právního, jak vám rozumím?

Karel Schwarzenberk: Ne ze stavu právního, ne. Nikoliv. Ze stavu, kdy někdo zase někomu něco odebral. Je dostatečně historického materiálu, abychom spoustu věcí se dozvěděli. Člověk se musí jenom začíst do dokumentů těch dob. Mimo jiné s odpuštěním. Taky, když se podíváme docela dobře zachované dokumenty gestapa, které ty lidi pronásledovala. Který ty lidi zavírala, posílala do koncentráků, trestala. Nesmíme zapomenout, to všechno zde existuje. Nesmíme zapomenout, že na mnoha místech v Československu taky tehdá tam byl chaos, po roce 1945. Na jedné straně se lidem odebíralo občanství, vyhazovali je. Na druhé straně, přece jenom často soud lidi očistil, vrátil jim československé občanství a uznal, že se zachovali dobře. Takže opravdu se důkladně podívat. Že se může stát, že někdo z toho vypadne, je pravda. A stejně se může stát, že někdo proklouzne, který by si to nezasloužil.

Petr Nováček: Pane senátore. Ještě jeden detail. Před chvílí jste hovořil o tom, že jde o český problém, nikoliv o česko-německý. Leč říkám toto. Ze sudetoněmeckého krajanského sdružení v Německu, ale především v Rakousku zazněly hlasy, že se Paroubek zamýšleným gestem snaží rozdělit bývalé sudetské Němce na dobré a na špatné. Váš komentář.

Karel Schwarzenberk: Mě vůbec nezajímá komentář z landsmanschaftu jak z Vídně, tak z Mnichova. Jak jsem vám říkal, považuju to za náš problém, jestli my máme udělat a nestarat se o to, co voni říkají.

Petr Nováček: Děkuju.

Ivan Hoffman: Přecházíme k dalšímu tématu, od minulosti k dnešku. Výbuchy v Londýně zesílily diskusi o tom, jak se bránit teroristickým útokům islámských radikálů? Do jaké míry tuto obranu ulehčuje a nebo naopak komplikuje, podle vás, multikulturní ráz dnešní Evropy?

Karel Schwarzenberk: Do jisté míry to usnadňuje, protože jsme si zvykli, že všude v Evropě žijou cizinci, žijou lidé z islámských zemí. Už to není nápadný. Prostě už nejsme v době, kde Pepa Vyskoč mohl strážmistrovi Flanderkovi ohlásit, že přišel cizinec do vesnice. Prostě dneska to je běžné všude v Evropě. Do té míry ano, samozřejmě. Multikultura, to je takový otřepaný slovo. Co chceme pod tím rozumět? Že člověk si chce zachovat vlastní náboženství i vlastní jazyk, ale samozřejmě se musí naučit jazyk té země, kde žije. To mu nemůžu vyčítat. My také poprvé řídíme českou školu ve Vídni, aby potom si naši krajinu uměli česky. To je docela normální lidský právo. A jednu věc si uvědomme. Měli bychom si to uvědomit. Svoboda je a bude vždycky taky riziko.

Petr Nováček: Vezmu to trošku prakticky. Hodně času trávíte ve Vídni, kde žije početná islámská komunita. Zaznamenal jste pane Schwarzenberku v souvislosti s islámským terorismem tendence tuto komunitu z Vídně, řekněme, vytěsnit a nebo ji naopak asimilovat?

Karel Schwarzenberk: Samozřejmě. Hlasy jsou zde, že by se takoví radikálové měli vytěsnit, vystěhovat. Jsou velmi silné tendence jak se strany města Vídně, tak se strany Rakouské republiky, co nejvíce je integrovati. Probíhají rozhovory. Jsou taky turečtí kandidáti už dneska ve volbách jak do městské rady, tak i ... Prostě ta integrace probíhá, samozřejmě. Že tam jsou taky potíže, to vůbec nepopírám. Ano, jsou.

Ivan Hoffman: Měla by Evropa v rámci prevence terorismu omezit migraci z rizikových zemí a nebo naopak zůstat co nejotevřenější společností?

Karel Schwarzenberk: Já vám něco řeknu. Myslím, že tu migraci moc omeziti vůbec nemůžeme. Že jsme v době, kde prostě velké stěhování všude po světě probíhá. Kdybychom někde to uzavřely, tak to přijde jinou cestou. Musíme se s tím smířit, musíme ovšem bedlivě pozorovat, kdo a z kterých důvodů přichází. Tomu se více věnovati, zabývat se taky. Multikulturní postoj neznamená, že toho nechám na holičkách a že se o něho nezajímám. Nýbrž většinová společnost a dozajista státní orgány by se měly taky naučit jazyky těch různých komunit. Když mám menšinu, milionovou nebo pěti tisícovou z té či oné země, s tím či oním jazykem, tak by bylo dobré, aby úředníci, policie, všichni se taky tady naučili jazyk. S těmi lidmi v jejich jazyce komunikovali. A pak se taky víc dozvědí. Když nemají ani tušení, co se děje, tak potom dochází k uzavřenosti té společnosti. Potom jsou tyhle velmi divný plody.

Petr Nováček: Jakých hodnot a svobod bychom se kvůli větší bezpečnosti měli umět vzdát a který bychom se vzdát určitě neměli? Co myslíte?

Karel Schwarzenberk: To je otázka, kterou nelze odpovědět krátce. Zásadně vždycky co nejvíce svobody zachovat a zajisté neomezovat lidská práva. K tomu dneska je jistý sklon. Právě proto mu bychom měli brániti.

Petr Nováček: Přijal byste například prolomení listovního tajemství, tajemství telefonního a poštovního styku, právo bezpečnostních struktur vypínat telefonní sítě v případě teroristického ohrožení?

Karel Schwarzenberk: Podívejte se. Že se někdy vypne telefonická síť, chápu.

Petr Nováček: Předpokládám, že vám ji nevypíná operátor nebo dokonce bezpečnostní služba?

Karel Schwarzenberk: Ano. Otázka listovního tajemství je, opravdu bych řekl, že to nesmí býti čistě administrativní projev. Totiž že by tajná služba nebo policie to mohla dělat svévolně. Zde by měl být ale opravdový souhlas soudce. Totiž ne formální, kde všechno vám odfajfkuje, co mu navrhnu. Který se otázkou zabývá, jestli je to opravdu oprávněné, jestli tady existuje opravdu těžké podezření?

Ivan Hoffman: Máme ještě jednu otázku než dáme slovo našim posluchačům. Ta bude z politiky vnitřní. Váš komentář poprosíme k tomu, že za 100 dní trvání vlády Jiřího Paroubka výrazně stouply volební preference ČSSD. Říkají to průzkumy veřejného mínění. Je to, podle vás, výsledek jenom soupeření na levici a nebo nějaká zásadnější tendence v celkovém poměru sil na naší politické scéně? Jinými slovy, co se děje?

Karel Schwarzenberk: Myslím, že pan ministerský předseda Paroubek se jeví jako pragmatický člověk, který taky velmi vědomě usiloval o voliče až do středu. Teď v tom udělal první pořádnou botu, která ho asi taky poškodí. Ale jinak tedy to dělal velice šikovně. Musím říci taky, jak šel vědomě do střetu s prezidentem. Tak tím ovšem u spousta lidí taky bodoval. Von ví taky, jak si získat popularitu? Je pragmatický člověk, poslouchá, umí jednat, což je velká výhoda. Prostě člověk, který má dlouhou praxi v městské politice, v komunální politice a naučil se to řemeslo politické, což jak oba jeho předchůdci nikdy neměli.

Ivan Hoffman: Posloucháte Český rozhlas 1, Radiožurnál, Radiofórum, jehož hostem dnes je senátor Karel Schwarzenberk. Telefonní čísla k nám do studia jsou: 221552155 nebo 221552255. My teď vyslechneme 6 vašich dotazů, otázek na našeho hosta od posluchačů, kteří se nám představí. To je podmínka. Živé telefonáty, které teď budeme vysílat, nejsou redigovány a vyjadřují osobní názory posluchačů.

Ivan Hoffman: Dobrý den.

Dotaz posluchače: Král. Pane senátore, prosím vás. Nad tím zásahem proti těm techno nejásám. Opravdu nejásám, ale nemyslíte si, že i když si ti účastníci toho párty nebo jak se to jmenuje, o té policejní výzvě k rozchodu mysleli svoje, že začít házet kameny a láhve na ty policajty, s prominutím, že jaksi je to trochu příliš?

Ivan Hoffman: Děkujeme vám za vaši otázku. Vyslechneme druhého posluchače. Dobrý den.

Dotaz posluchače: Karel, Ústí nad Labem. Já mám spíše na pana redaktora Nováčka otázku. Pan Nováček se ho ptal, jestli se setkal s tím v Rakousku? S tím zásahem policajtů? Já se ptám. On teda pan senátor řekl, že se nesetkal. Ale druhá zní otázka, spíše odpověď. Setkat se s tím nemohl, protože v Rakousku je to zakázaný. Tak proč pan Nováček to nedoplní?

Ivan Hoffman: Možná vám na tuto otázku se odpovědi dostane. Děkujeme vám pěkně za zavolání. Vyslechneme dalšího posluchače. Dobrý den.

Dotaz posluchače: Oldřich Šedivý. Já jsem se chtěl zeptat pana Schwarzenberka v době, kdy ještě byl šéfem kanceláře prezidenta republiky na to, jak se ztotožňuje s tím, že nevrátili mý babičce, která tenkrát měla dům v pásmu pražskýho Hradu a je jí 81 let. 15 let se o to soudí a do týto chvíle se ničeho nedosoudila. Tak jaký má práva na svůj majetek?

Ivan Hoffman: Myslím, že pan Schwarzenberk, z výrazu tváře vidím, že neví přesně, na co se ptáte?

Dotaz posluchače: Pražský hrad měl kolem sebe ochranné pásmo. Babičce komunisti zabavili dům v tomto pásmu. Pan Schwarzenberk tenkrát ve funkci šéfa kanceláře prezidenta republiky jí výslovně toto navrácení zamítnul. A babička se od tý doby 15 let s českým státem soudí.

Ivan Hoffman: Dobře. Už vám rozumíme přesně. Odpovědi se určitě dočkáte. Děkuju vám.

Dotaz posluchače: Jestli má právo na vrácení majetku, to by mne zajímalo. Děkuju.

Ivan Hoffman: Vyslechneme čtvrtého posluchače v pořadí. Dobrý den.

Dotaz posluchače: Lukovský z Brna. Já bych prosím vás měl jednu krátkou otázku. Jak si pan senátor představuje přiměřený zákrok v této situaci, když rozvášněnej dav si z toho dělá srandu, odmítá to opustit a dokonce, dovolím si připomenout, jsou tam mírně zmasakrovaní policajti.

Ivan Hoffman: V čem je teda přiměřený? Rozumíme vám přesně a vyslechneme 5. posluchače. Dobrý den.

Dotaz posluchače: Kukačka. Pan senátor žil dlouhá léta v Rakousku a chci se ho zeptat, jestli mají v Rakousku takový zákon jako u nás. To je, když v nějaké obci bude 10% cizinců, třeba Turků, polovina z nich bude požadovat, aby byly v obci dvojjazyčné nápisy, takže tam budou dvojjazyčné nápisy. Já si myslím, že jsme toto zažili jako diktát se strany reichu a podobně. Já nevím, jak to maj v tom Rakousku? Ale zajímalo by mne to.

Ivan Hoffman: Dobře. Děkujeme vám pěkně. Je zde prostor pro poslední otázku v pořadí 6. posluchače. Dobrý den.

Dotaz posluchače: Vodička. Já jsem jenom chtěl poznamenat. Pane Schwarzenberku. Kdyby se vám vedle domu usadila tady ta banda těch technařů, 20 tisíc lidí a začali tam mlátit dnem a nocí, tak byste byl za toho pana Paroubka vděčnej. To je asi tak všechno. Nashledanou.

Ivan Hoffman: Uděláme z toho otázku, zda byste byl vděčný? My se omlouváme dalším posluchačům. Tady už je prostor pro Petra Nováčka, který vše si podrobně zaznamenal a probereme to jedno za druhým.

Petr Nováček: Teď jde o to, jestli to také po sobě přečtu? Pan Král, který se dovolal jako první, ten se ptal na přiměřenost toho policejního zásahu vzhledem k tomu, že ti technaři házeli na policisty lahve a kameny. A argumentuje tím, že byť policisté je vyzvali k rozchodu, tak přece jenom všechno má své meze, nemyslíte?

Karel Schwarzenberk: Já jsem už předtím řekl, že v té celé kause nevidím vinu pouze na jedné straně. Samozřejmě by měli poslechnouti. Na druhý straně je, že když už nastoupila řada těžkooděnců, tak už se tím vyvolává násilná reakce předem. To člověk ví u takovýho shromáždění. S odpuštěním za mlada jsem byl taky na demonstracích a dostal taky někdy nařezáno, tak vím, jak ty mechanizmy potom fungujou. Spousta otázek, které se k této věci vlastně vrací. Samozřejmě bych taky byl nerad, kdyby mě vedle baráku na louce udělali takovej rambajs a hluk a zasvinili všechno. Ano. Nešťastnej bych z toho byl. To ještě neznamená, že bych byl nešťastnej z toho, když se lidi řezají a teče krev. Já bych řekl, že se o jednání s nimi mělo více snažiti a především to nepřenechat policajtům na místě. Když vím, že tam se shromáždilo 5 tisíc lidí, tak dle mého názoru tam měl být ministr vnitra sám nebo alespoň policejní ředitel a nenechat toto na tachovském policejním ředitelovi. To už je takovej fenomén hodný toho, aby nejvyšší politická instance vnitra byla přítomna.

Petr Nováček: Ministr vnitra, pokud vím, byl v Rakousku, shodou okolností. A pokud jde o ten samotný zásah, tak údajně snad byl přítomen státní zástupce, který....

Karel Schwarzenberk: Který to popírá, že byl u toho. To bylo to, co jsem dnes slyšel. Právě zde se to všechno nechalo na policajtech a ty potom dostali rozkaz a jednali. Na to jsou cvičeni. Chybí mi zde politická odpovědnost. Myslím, že se mělo více jednat, pokusit se nejdříve, řekněme vypnout luk s těmi lidmi, domluvit a pokusit se opravdu.

Petr Nováček: Vy jste odpověděl, pardon, už i panu Vodičkovi, který se dovolal jako poslední. Přejdu k panu Karlovi, který chce od vás vědět, jak je to s příslušnou právní úpravou v Rakousku? Zda-li tam platí zákaz podobných akcí. Pokud jde o mne, tak odpověď rád nechám na hostovi, pokud je k tomu kvalifikován a to vy zajisté jste.

Karel Schwarzenberk: Já bych řekl, že to asi v této formě není možné v Rakousku právě. To je pravda, ale já se musím opraviti. Zažil jsem jeden nepřiměřený zákrok policie taky v Rakousku a to bylo při pořádání před několika lety. Byl to balet v opeře, což je taková státní záležitost. Tehdá došlo taky k velkým střetům mezi anarchisty a policií, které proběhly obdobně.

Petr Nováček: Další dotaz se týkal ochranného pásma kolem Pražského hradu, které existovalo a existuje a vrací se k době, kdy jste býval kancléřem prezidenta Václava Havla a údajně jste zamítl žádost posluchačovi babičky o to, aby ji byl navrácen domek, který byl předtím minulým režimem zabaven právě z titulu toho, že se nachází v ochranném pásmu. Co k tomu?

Karel Schwarzenberk: Já se na ten konkrétní případ teď nepamatuji. Ale zásadně nesmíte zapomenout. Jako kancléř jsem byl pouze úředníkem. Já jsem nebyl ústavní činitel, nýbrž úředník a musel jsem se podle platných předpisů řídit. Tehdá ještě, to bylo na samém začátku, existovalo spousta starých zákonů a vyhlášek z dob komunistických, kterými já jsem byl vázán. Protože nemůžu, jako nejvyšší úředník státu dělat něco oproti zákonu a proti normě. To prostě nebylo možný. Já jsem věděl, že časem tady nastane právní stát, časem se to může zažalovat. Já jsem taky nemohl tehdá prostě, ještě to všechno patřilo státu, si prostě zajet na obhlídky a vzít si tam fotku mé matky, to nešlo.

Ivan Hoffman: Jinými slovy ale dáváte tomu našemu posluchači za pravdu, že usilovat o....

Karel Schwarzenberk: V restituci má plné právo a doufám, že už toto ochranné pásmo neexistuje. Jak známo už 13 let na Hradě nejsem, tak to nevím. Ale doufá, že už toto bylo zrušeno.

Petr Nováček: Na 4. dotaz. Jak si představujete přiměřený zásah proti účastníkům technoparty? To už jste taky odpověděl. Nevím, jestli se vám vybavuje ještě něco dalšího? Třeba v souvislosti s reminiscencemi týkajícími se policejních pluků. Já jsem byl před rokem 1989, které samozřejmě v tom podvědomí mohou omezovat kuráž i současné policie.

Karel Schwarzenberk: Co je na jedné straně, na druhé straně, řekněme každej policejní sbor má jistou náchylnost k použití násilí. To není jenom u nás. Kdo jednou viděl francouzské policajty řezat demonstranty nebo v Římě, tak by řekl, tak to my nejsme v tom taková výjimka. Přesto jsem proti tomu.

Petr Nováček: Pan Kukačka se ptal na následující věc. Naráží na to, zda-li v Rakousku platí právní norma, že když řekněme je v obci, v místě 10 % Turků a polovina z nich se vysloví na dvojjazyčné nápisy, zda-li tam ty dvojjazyčné nápisy jsou nebo nejsou? Pak jemu to připomíná tady praxi za protektorátu. Já bych chtěl připomenout, že například v česko-polském pohraničí jsou samozřejmě české a polské nápisy u nás a je to zcela samozřejmé.

Karel Schwarzenberk: Bohu díky tomu tak je. Jsem za to velice vděčný, protože dle mého názoru 10ti procentní menšina má na to právo, aby její obec, má-li jméno v jejím jazyce, tak aby byl použit. Tudíž mne vždycky těší, když přijedu na Těšínsko a vidím tedy, jak český tak polský. V Rakousku tato norma neexistuje. Existuje tam jeden problém, který je obdobný, protože vlastně území menšiny, ale mají ze státní smlouvy právo na to. Takže to je ovšem jen zákonná norma. Takže například v Hradsku Chorvati a Maďaři mají v těch obcích a nevím, jestli je to 10 %, ale je-li tam výrazná menšina, tak je samozřejmě tabule na začátku vesnice jak v němčině, tak v chorvatštině nebo maďarštině. Perou se teď o to, kolik procent Korutanských obcí bude mít taky slovinský nápis. Menší část má, větší ještě část, která by podle státní smlouvy z roku 1955 na to právo měla, ještě ty tabule neexistují a o to se vede veliký politický boj.

Ivan Hoffman: Vyvolává to vášně mezi občany a nebo ani ne?

Karel Schwarzenberk: V Hrádkubugradu vůbec ne. Tam se to přijímá jako samozřejmé. Zatímco v Korutansku to vyvolává vášně.

Petr Nováček: Já se ještě vrátím a už nám zbývá jenom na stručnou odpověď a to vy jistě dokážete. K naší vnitropolitické situaci. Když se jako Evropan podíváte na zdejší spektrum směrodatných politických stran. Co v něm, podle vás, schází a co přebývá?

Karel Schwarzenberk: Já vám něco řeknu. Ty politický strany především nejsou to, co tvrdí. Že Kupník jednou říkal, že mu to připomíná reklamu ve Francii na jeden nápoj, kde byla reklama, chutná to jako alkohol a není to alkohol. Vypadá to jako alkohol a není to alkohol. Osvěžuje vás to jako alkohol a není to alkohol. Obdobně je to u nás. Jmenuje se to Sociálně demokratická strana a není to Sociální demokracie. Nazývá se pravicovou stranou, není pravicová. Prostě jsou to uskupení, který ještě nereprezentujou opravdový, hluboký myšlenkový směr. Nýbrž jsou to uskupení, který se po roce 1989 vytvořily a tudíž neodpovídají tak úplně politickým stranám na západ od nás.

Ivan Hoffman: Tak to byla poslední slova našeho dnešního hosta. Připomínám, že jím byl senátor Karel Schwarzenberk, kterému děkujeme za to, že přijal naše pozvání. No a příjemný poslech dalších pořadů Radiožurnálu vám od mikrofonu přejí Ivan Hoffman a Petr Nováček.


Radiofórum
ČRo Radiožurnál

Čas vysílání: neděle 21:05 Délka pořadu: 50 minut – vysíláno do června 2012

Radio na p��n�

Zvukový archiv pořadu ve formátu MP3.
Informace o službě Rádio na přání naleznete zde.

Podcast

Stáhněte si podcast pro nejnovější audio záznamy tohoto pořadu.

iTunesImport do programu iTunes je dostupný zde.

Informace o formátu a službě podcast naleznete zde.

 

 

Nacházíte se

v tematickém okruhu: Témata
na webu: CzechTek 2005
v rubrice: Přepisy rozhovorů

DÁLE V RUBRICE


Archiv

RSS  |  MAPA SERVERU  |  KARIÉRA  |  KONTAKTY  |  ENGLISH  (c) 2000 - 2019 Český rozhlas