Braniborské koncerty na kompaktních discích
Nová česká nahrávka Bachových Braniborských koncertů je ve světě hudebních nosičů pozoruhodnou událostí. Není tomu tak z hlediska vlastního titulu, nýbrž interpretačním pojetím. Pokud bychom si totiž dali tu práci a chtěli zmapovat nahrávky tohoto slavného díla, velmi brzy bychom zjistili, že jsme si zvolili úkol sisyfovský. Těch kompletních nahrávek je více než sto. Jak dobře víme, názory na interpretaci barokní hudby jsou dnes velmi rozdílné, jinými slovy: co nahrávka, to jeden názor! Ač jsou příznivci nejrůznějších koncepcí přesvědčeni o pravosti právě té své a jsou schopni ji hájit až militantně, musíme spravedlivě připustit názorovou různorodost, a to ne jen v kruzích interpretů, ale i v početné obci posluchačů na celém světě.
V zásadě se ony koncepce dělí do dvou táborů. Ten první vychází z novodobé tradice, akceptuje moderní instrumenty a se střídavým citem využívá prostředků v době Bachových zaručeně vyloučených (u našeho soupisu je označen písmenem T). Druhý tábor prosazuje tzv. autentickou, či poučenou interpretaci, tedy přítomnost autentických nástrojů, ale především uplatnění stylových zásad, známých z písemných dobových pramenů. Sem ovšem náleží i snaha hledat osobitý přístup, tedy přístup sice historicky poučeného, avšak novodobě cítícího interpreta. Proto tato druhá koncepce nechce být muzeem, jak bývá někdy chybně pociťováno, nýbrž naopak vzrušující tvůrčí dílnou (písmeno A).
Každou z těchto koncepcí možno ještě dále dělit - nejméně na dvě skupiny. Ona "konzervativní" může přinášet výklad v duchu novoromantického cítění bez ohledu na prameny a možné zásady autentické interpretace (T1), může je však za přítomnosti novodobých nástrojů do značné míry akceptovat (T2). Tzv. "progresivní" skupina se počtem různých názorů ovšem může rozrůst do více směrů. Vymezme alespoň dva základní - cítění "orchestrálnější" (A1) či komornější (A2). O relativnosti a tedy obtížnosti takovéhoto dělení netřeba se zmiňovat!
Při vědomí této velké názorové různorodosti jsme si dovolili vytipovat čtrnáct špičkových nahrávek, jež svým způsobem reprezentují na dosažitelných komerčních nosičích naznačené koncepce. Zvláštní ohled jsme brali na nahrávky české.
Oregon Bach Festival Chamber Orchestra, Helmuth Rilling, 1994
Hänssler, 092.126.000 (T2)
Neue Bachische Collegium musicum zu Leipzig, Max Pommer, 1984
Capriccio, 10 025, 10 041 (T2)
Slovenský komorný orchester, Bohdan Warchal, 1978
Opus, 91 2760-2 (T1-2)
Academy of St Martin in the Fields, Neville Marriner, 1971
Philips, 470 934-2 (T1-2)
English Chamber Orchestra, Benjamin Britten, 1968-74,
Decca, 443 847-2 (T1-2)
Ars rediviva, Milan Munclinger, 1965
Supraphon, 11 1875-2 013 (T1-2)
Berliner Philharmoniker, Herbert von Karajan, 1965
Deutche Grammophon, 437 461-2 (T1)
Münchener Bach-Orchester, Karl Richter, 1964-68
Deutsche Grammophon, 427 143-2 (T2)
Le Concert Des Nations, Jordi Savall, 1991
Astrée-Auvidis, E 9737 (A2)
Musica antiqua Köln, Reinhard Goebel, 1987
Deutsche Grammophon, 447 287-2 + 448 288-2 (A2)
Concentus Musicus Wien, Nikolaus Harnoncourt, 1981-82
Teldec, 4509-97984-2, 4509-97985-2 (A1)
The English Concert, Trevor Pinnock, 1979-82
Deutsche Grammophon, 471 720-2 (A1)
Collegium Aureum, Gustav Leonhardt, 1965-67
Deutsche Harmonia Mundi, 82876700432 (A1)