nar. 27. 1. 1756 Salzburg, zem. 5. 12. 1791 Wien
Jeho otec - Leopold Mozart (1719 - 87) - arcibiskupský dvorní kapelník v Salcburku, významný skladatel
(Koncert pro trubku, Dětská symfonie).
Kariéra "zázračného dítěte" - už v 5 letech první kompoziční pokusy, později významné koncertní cesty s otcem
a se sestrou (Francie, Anglie, Německo, třikrát Itálie). Od r. 1769 koncertním mistrem kapely salcburského
arcibiskupa. Od r. 1781 (roztržka s arcibiskupem) svobodným umělcem. R. 1787 císařským dvorním kapelníkem. Umělecké
cesty po Evropě (Drážďany. Lipsko, Berlín, Praha ad., zde několikrát, poprvé 1787). Těžké rodinné poměry, intriky,
konflikty s vídeňským kapelníkem a skladatelem Antoniem Salierim (1750 - 1825), nemoc, předčasná smrt.
Charakter tzv. mozartovského slohu
- Nesmírná bohatost melodické invence, zpěvnost
- Průzračná čistota harmonie
- Rytmika v organickém spojení s melodikou
- Orchestrální barevnost (větší využití klarinetů, basetové rohy).
- Dokonalá výstavba
- Klasický sloh nejvyšší dokonalosti s novými progresivními prvky. Geniální jednota obsahu a formy, pravdy a
krásy.
Mozartovo dílo obrovské (626 opusů). Do tématického katalogu uspořádal chronologicky podle vzniku Ludwig Köchel (1. vydání r. 1862) a r. 1947 doplnil muzikolog Alfred Einstein (zkratka K nebo K. nebo K. V. nebo K. s.). (Poznámka: číslování skladeb nevychází od Mozarta, ale ze současné praxe!).
OPR= SYMFONIE(v K celkem 45, číslování nepochází od Mozarta!) - vliv mannheimské školy, C.Ph.E.Bacha, J. Ch. Bacha, G. Ch. Wagenseila, J. Haydna. Překonal je důslednou tematickou prací, závažnou harmonickou a kontrapunktickou koncepcí, bohatší barevností.
Nejvýznamnější:
č.35 D dur Haffnerova K 385 (1782)
č.36 C dur Linecká K 425 (1783)
č.38 D dur Pražská K 504 (1787) - bez menuetu, název podle místa prvního provedení, ne vzniku
č.39 Es dur K 543 (1788) - rozsáhlá beethovenská introdukce, zahajuje trojici nejvrcholnějších
č.40 g moll K 550 (1788) - tragičtější charakter
č.41 C dur Jupiter K 551 (1788) - slavnostní charakter, moderní koncepce ve 4. větě (kombinace sonátové formy a
fugy)
SERENÁDY, DIVERTIMENTA, KASACEad. - zvláště pro dechové nástroje, ale i pro celý orchestr (Serenáda D dur K 250 Haffnerova, Serenáda D dur K 320 S poštovním rohem ad.) nebo jen smyčce (slavná Serenáda G dur K 525 Malá noční hudba, 1787)
INSTRUMENTÁLNÍ KONCERTY- vliv C. Ph. E. Bacha, avšak velká osobitost (zvláště klavírní a houslové).
Klavírní(25) (1782-86) - zvláště č.20 d moll K 466 (dramatický, beethovenovský) č.21 C dur K 467 č.23 A dur K 488 (volná věta až romantického charakteru) č.25 C dur K 503 č.26 D dur Korunovační K 537 č.27 B dur K 595
Houslové(7) (1775) - nejvíce ceněny č.3 G dur K 216, č.4 D dur K 218 a č.5 A dur K 219
Pro dechové nástroje - 4 pro lesní roh K 412, 417, 447, 495, 2 pro flétnu (zvláště G dur K 313), pro klarinet A dur K 622 (vrcholné dílo, jedno z posledních), pro fagot, hoboj ad.
Pro více instrumentů - dvojkoncert pro flétnu a harfu C dur K 299 (barevnost), Koncertantní symfonie Es dur pro housle a violu K 364 a Es dur pro hoboj, klarinet, fagot a lesní roh (klasický protějšek barokního concerta grossa) K 297 b
KOMORNÍ SKLADBY
Smyčcové kvartety(23) - navázal na Haydna a překonal ho (odstranění převahy I. houslí, zrovnoprávnění všech instrumentů). Vrcholem: 6 kvartetů věnovaných Haydnovi.
Sonáty pro klavír a housle(42) a další komorní díla, např. Smyčcový kvintet s klarinetem A dur K 581, Klavírní kvintet (pro klavír a dechy) K 452. Mozart = zakladatel komorní hudby s klavírem (odstranění závislosti na něm a zrovnoprávnění partů.
Sonáty pro klavír- např. C dur K 545 (facile), A dur K 331 (s Tureckým pochodem) ad.
Varhanní skladby- neprávem v pozadí.
OPERY- vliv italské opery (opera seria i buffa), v počátečních vliv J. Myslivečka a N. Picciniho, vliv německého singspielu. Úspěšně navázal na Glucka (zhruba od Idomenea). Z 21 oper až závěrečné patří k mozartovsky nejosobitějším - dodnes vrcholy světového operního repertoáru:
Z raných oper:Bastien a Bastienka (1768!)
Král pastýřem (II re pastore) (1775)
Idomeneo (1781)
Z vrcholných oper(již zcela osobitý mozartovský styl)
Únos ze serailu (1782) - singspiel (v němčině), použití činelů - znázornění tureckého prostředí.
Figarova svatba (1786) - opera buffa (v italštině) - vrchol v tomto žánru; skvělá předehra a árie, znamenitá
výstavba úsměvného děje. Vídeňské rozpaky, pražský triumf.
Divadelní ředitel (1786) - singspiel, výborná předehra.
Don Giovanni (1787) - dramma giocoso /džo/ (syntéza komické a vážné opery), (v italštině), díky progresivní a
dokonalé koncepci v hudebním zpracování a dramatické výstavbě děje nazývána operou oper. Komponováno pro Prahu.
Cosi fan tutte (Takové jsou všechny, n. Ženy jsou ženy) (1790) skvělá opera buffa (v italštině)
La clemenza di Tito (Titus) (1791) - opera seria v italštině, premiéra rovněž v Praze
Kouzelná flétna (1791) - geniální oslava vítězství dobra a pravdy, typ německého singspielu, skvělá předehra,
árie (Královna noci!), sbory.
VOKALNÍ SKLADBY PRO SÓLOVÉ HLASY
Písňová tvorbaméně významná.
Koncertní árie- zvláště pro soprán (Bella mia fiamma, adieau K. 528 - komponována pro pražskou
pěvkyni a manželku svého pražského hostitele F. X. Duška Josephinu Duškovou, viz odd. 5.2.7.1.3.) Exsultate, jubilate
K. 165 - moteto pro soprán (původně pro kontratenor) a orchestr (známá závěrečná koloraturní část Aleluja).
MEŠNÍ SKLADBY- z řady církevních skladeb nejznámější Mše C dur Korunovační K. 317. Znamenitá náročná Mše c moll (nedokončená). Populární moteto Ave verum corpus K. 618 K. 417. Requiem K. 626 (1791) - vrcholné dílo chrámové hudby vůbec, poslední Mozartova skladba, dokončil Mozartův žák a přítel Franz Xaver Süssmayer (1766 - 1803).
Jedna z největších postav světových kulturních dějin. Syntetik klasicismu a tvůrce vlastního progresivního tzv. mozartovského stylu. Vliv na celý další hudební vývoj, zvláště na současníky a autory 19. století (později však vede k epigonství, k tzv. biedermeiru - u nás např. V. J. Tomášek), ale nově i na progresivní skladatele 20. století - neoklasiky.
