nar. 8. 9. 1841 Nelahozeves u Kralup nad Vltavou, zem. 1. 5. 1904 Praha
Otec řezníkem. Poměry chudé, vesnické muzikantství. Hudební začátky u Antonína Liehmanna ve Zlonicích, od 16
let na varhanické škole v Praze. Violistou v Komzákově kapele, která později přešla do Prozatímního divadla (tam
dirigentem B. Smetana). Od r. 1874 varhaníkem u sv. Vojtěcha. Postupně světový věhlas (pomoc J. Brahmse - vymohl mu
státní stipendium, doporučil berlínskému nakladateli F. Simrockovi Moravské dvojzpěvy a další díla. Čestným
doktorem universit v Cambridgi (1890) a v Praze (1891). Od r. 1890 profesorem, později ředitelem pražské
konzervatoře (jeho žáky mimo jiné V. Novák, J. Suk, R. Karel, O. Nedbal, J. Fučík). V l. 1892-95 ředitelem Národní
konzervatoře v New Yorku. Uznáván a všude vítán (USA, Anglie) jako jeden z největších současných skladatelů světa.
Inspirace: původně L. v. Beethoven, F. Schubert, později F. Liszt, R. Wagner, nakonec J. Brahms (osobní přítel). Rozhodující vliv však české prostředí (lidová hudba, B. Smetana). Tím dosažení vlastní originality. Proti Smetanově hloubavosti a myslitelství geniální spontánnost a bezprostřednost. Melodika a invence: nepřeberné bohatství, jeho nejsilnější stránka. Rytmus: mnohotvárnost a vitalita. Instrumentace: rovněž nejsilnější stránka, geniální smysl pro orchestrální zvuk a barevnost (vyrostl v ovzduší venkovských kapel). Celková hudební mluva: prostá, zapamatovatelná, srozumitelná, optimistická a podmanivá V kompoziční metodě: úsilí o klasickou vyváženost, ale často vítězí hluboká citovost, zbožnost, záliba v pohádkových námětech a láska k lidovému zázemí (romantismus).
Přehled Dvořákových tvůrčích období:
60. léta: vliv L v. Beethovena a F. Schuberta.
1870-72: vliv F. Liszta a R. Wagnera (Alfred, 1. verze Krále a uhlíře)
1872-76: české národní inspirace (Serenáda E dur, Koncert pro klavír, Stabat Mater)
1876-78, tzv. "moravské období": inspirace lidovou tématikou a východními tonalitami (Moravské dvojzpěvy a
další sbory)
1878-90, tzv. "slovanské období": Dvořák na vrcholu svých sil (Dimitrij, Slovanské tance a rapsódie, Svatá
Ludmila, vrcholné symfonie, Koncert pro housle, komorní tvorba)
1892-95, tzv. "americké období": nové podněty "odjinud", pentatonika (Symfonie č. 9, Koncert pro violoncello h
moll, Americký kvartet, Suita A dur)
1896 - 1904, závěrečné období: osobitý projev - lyrika, barevnost až impresionistické ladění (pohádkové opery,
Erbenovy symfonické básně) Dvořákovo dílo - na rozdíl od J. Brahmse takřka všechny žánrové oblasti. Těžiště v
absolutní hudbě (symfonie, koncerty, komorní hudba), v chrámové hudbě zakladatelský význam, poněkud v pozadí opery a
programní hudba (s výjimkou vrcholných titulů!)
SYMFONIE(9)
č. 1 c moll Zlonické zvony (1865)
č. 2 B dur (1865),
č. 3 Es dur (1873, premiéru řídil B. Smetana)
č. 4 d moll (1874) - už zcela osobité dvořákovské prvky
č. 5 F dur op. 24 (1875) - již závažné dílo
č. 6 D dur op. 60 (1880) - rozjásané dílo "slovanského" charakteru, místo scherza použití furiantu
č. 7 d moll op. 70 (1885) - závažné dílo světových parametrů, až brahmsovská závažnost a skladebná
monumentalita
č. 8. G dur op. 88 (1889) - "nejdvořákovštější", neobyčejná bohatost invence a instrumentálního mistrovství,
notově poprvé vydaná v Anglii, proto někdy nazývaná z hlediska hudebního nelogicky Anglická.
č. 9 e moll op. 95 Z Nového světa (1893) - nejslavnější; vznik v USA; jedinečná syntéza nových vlivů (černošská
a indiánská hudba?) a ryze českého zázemí v mistrovském dvořákovském zpracování. Nejhranější symfonie na světě (vedle
Osudové, Nedokončené a Patetické), téma 2. věty (Largo) takřka zlidovělo.
KONCERTY
pro violoncello č. 1 A dur (1865) - z raného období.
pro klavír g moll op. 33 (1876) - doceněn až díky významným interpretům (R. Firkušný, F. Maxián st., Sv.
Richter, J. Frantz), sólový part upraven Vilémem Kurzem.
Pro housle a moll op. 53 (1880) - řazen do světového repertoáru; slovanská zpěvnost, formální uvolněnost.
Koncert pro violoncello h moll (č. 2) op. 104 /1895) - jedno z nejzávažnějších děl české hudby vůbec, protějšek
symfonií, melodická bohatost, citová hloubka (stesk po domově - vznik v USA).
ORCHESTRÁLNÍ SKLADBY
Orchestrální cykly:
Slovanské tance op. 46 a 72 (1878 - 1886) - 2 řady po osmi tancích, původně pro klavír na 4 ruce; slavné dílo
české hudby, instrumentální virtuozita.
Slovanské rapsodie op. 45 (1878) - D dur, g moll, As dur - větší stylizované formy.
Legendy op. 59 (1881) - deset skladeb (původně rovněž pro čtyřruční klavír) - lyrický protějšek Slovanských
tanců; nádherná invence.
Další známé skladby:Slavnostní pochod (1879), Symfonické variace na vlastní téma (1877), Scherzo capriccioso (1883).
Symfonické předehry- malé "symfonické básně":
Můj domov op. 62 (1882) - ke hře Ferdinanda Šamberka "J. K. Tyl".
Husitská op. 67 (1883) - užití svatováclavského a husitského chorálu.
Cyklus s původním názvem Příroda, Život, Láska:
V přírodě op. 91 - Karneval op. 92 (velmi známá) - Othello op. 93 (1891-92).
Symfonické básně- programní protějšek dílu Smetanovu: Závažný cyklus 4 básní podle Erbenovy Kytice (1896): Vodník op. 107, Polednice op. 108, Zlatý kolovrat op. 109, Holoubek op. 110 (ve střední části překrásný svatební tanec!).
Serenády a suity- jedinečné invence a melodická nápaditost:
Serenáda E dur pro smyčce op. 22 (1875), Serenáda d moll pro dechy, violoncello a kontrabas op. 44 (1878) -
menší formy na tradicích klasiků i českých muzikantů.
Česká suita D dur op. 39 (1879) - stylizace českých tanců (Furiant)
Suita A dur op. 98b (1895) - komponována v USA, originál klavírní; melodická bohatost.
KOMORNÍ TVORBA- obrovský rozsah:
Smyčcový sextet
Kvintety(5) - nejvýznamnější Klavírní kvintet A dur op. 81 (melodická krása, střídající se nálady), známý i Kvintet Es dur op. 97 se dvěma violami.
Smyčcové kvartety(14) - nejznámější č. 9 d moll op. 34 (1877), č. 10 Es dur Slovanskýop. 51 (1879), č. 11 C dur op. 61 (1881), č. 12 F dur Americkýop. 96 (1893), č. 13 As dur op. 105 (1895) a č. 14 G dur op. 106 (1895).
Klavírní tria(5) - nejznámější č. 3 f moll op. 65 (1883) a Dumkyop. 90 (1891)
Skladby pro housle a d. instrumenty- Sonáta F dur (1880), Sonatina G dur op. 100 (1893 - populární, věnována dětem), Mazurek e moll (1879), Romance f moll op. 11 (1873), Rondo pro violoncello g moll (1891) a další. Maličkosti op. 47 pro 2 housle, violu a harmonium.
KLAVÍRNÍ TVORBA- méně významná, i když obsáhlá: Humoresky op. 101 (slavná č. 7 Ges dur), Silhouetty (1879), Poetické nálady op. 85 (1889), Thema con variazioni op. 36 (významné).
PÍSŇOVÁ A SBOROVÁ TVORBA
Moravské dvojzpěvy op. 32 (1876) - první dílo, které Dvořáka proslavilo ve světě, soprán a alt (sólové i sborové) s klavírem, texty lidové; modální melodické a harmonické postupy; známé části: Zajatá, Prsten, Zelenaj se, zelenaj ad.
Cigánské melodie op. 55 (1880) - cyklus písní na básně Adolfa Heyduka (slavná píseň Když mne stará
matka)
Čtyři písně op. 82 - cyklus písní, jedna z nejkrásnějších Kéž duch můj sám
Biblické písně op. 99 (1894) na slova žalmů - vrchol světové písňové literatury (známé písně Hospodin jest můj
pastýř, Bože, Bože, píseň novou, Při řekách babylonských, Popatřiž na mne ad.)
V přírodě op. 63 (1882) - cyklus smíšených sborů na básně Vítězslava Hálka
OPERY(11) - zvláštní místo v tvorbě; většina méně úspěšných (problematická dramatičnost), závěrečné se vyrovnají B. Smetanovi
Alfréd (1870), Král a uhlíř - 2 verze (1871,1874)
Vanda (1875)
Tvrdé palice (1874), Šelma sedlák (1877, obě pod vlivem B. Smetany), Dimitrij (1882, zajímavá výstavba.)
Jakobín (1888) - obraz českého městečka, nádherná hudební místa (školská scéna Zdráv buď, ó, pane náš, dvojzpěv
Jen ve zpěvu), skvělá charakteristika postav.
Čert a Káča (1899) - typický dvořákovský "lidový" styl vyhovující české pohádce.
Rusalka (1900) - vrcholné dílo českého operního repertoáru (text Jaroslav Kvapil), lyrika, melodická bohatost
(tematičnost), nové barevné koncepce v instrumentaci s náznaky impresionismu; vedle Prodané nevěsty nejoblíbenější
česká opera (árie Rusalky Měsíčku na nebi hlubokém, árie Vodníka Celý svět nedá ti, nedá, svatební sbor Květiny bílé
po cestě
Armida (1903) - velká opera, zatížená příliš symfonickou koncepcí a menší dramatičností; libreto Jaroslav
Vrchlický
ORATORIA, KANTÁTY, CHRÁMOVÁ HUDBA- zakladatelský význam, řada skladeb komponována na zahraniční zakázku.
Stabat Mater op. 58 (1877) - na slova středověké sekvence (text Jacopone da Todi), jedno z největších děl 19. století; zbožnost, pokora, vyrovnání se s bolestí (komponováno po úmrtí dětí).
Svatební košile op. 69 (1884) - kantáta na text básně K. J. Erbena (z Kytice); dramatický spád, formální přehlednost, melodičnost, zvuková barevnost.
Svatá Ludmila op. 71 (1886) - scénické oratorium na text Jaroslava Vrchlického; komponováno pro Anglii, mohutná architektonika, bohatá polyfonie.
Requiem op. 89 (1890) - jedna z nejhlubších skladeb tohoto žánru ve světové literatuře, největší a nejsilnější Dvořákovo dílo vůbec. Zbožnost, smířlivá vyrovnanost se smrtí.
Z DALŠÍCH DĚL:
Mše D dur, Te Deum (1892, monumentalita, jásavost), Žalm 149 (1879), kantáta Americký prapor (1893, příležitostná skladba k 400. výročí objevení Ameriky), Hymnus Dědicové Bílé hory (1872, kantáta) a další.
Vedle B. Smetany nový osobitý zjev české hudby, tím rovněž její spoluzakladatel. Nebyl čistým klasikem (novým), proti J. Brahmsovi všestrannější, stylově svobodnější (zájem o novoromantismus a programní hudbu). Vliv na další české skladatelské generace.
