Klymčiw jel do Bolívie pod injekcí

Nejdřív se zeptám na ty nadmořské výšky během 5. etapy. Bylo to 4700 metrů nad mořem, projevovalo se to nějak?

O. K.: Někdy dokonce roadbook psal 4850 metrů, tak teď cítím mravenčení v prstech na nohou i rukou, ale člověk se tomu nesmí poddat. A musí pořád držet plný plyn, takže má potom úplně jiné starosti.

Vy jste do 5. etapy vyrážel s hendikepem. V té předešlé jste měl pád a zraněný kotník. Byl jste v péči lékařů Rallye Dakar. Jak se to projevilo v etapě?

O. K.: Spal jsem celou noc s nohou nahoře, ráno jsem na to skoro nemohl šlápnout, tak jsem došel za ortopedem, který mi píchnul něco na bolest. Oba jsme se u toho zasmáli a jelo se mi fantasticky.

To znamená, že jste nakonec mohl stát ve stupačkách? Toho jste se včera bál.

O. K.: Dneska na rychlých úsecích to bylo hodně potřeba a hlavně na konci etapy. Na cestách bylo hodně děr. Vsedě by to byla sebevražda.

Bolivijští fanoušci narušili etapu tím, že byli v trati a někteří motorkáři tak minuli správnou trasu. Jak to bylo u vás?

O. K.: Já jsem jel podle roadbooku, takže jsem neměl problém, ale pravda je, že poslední dva kilometry byly jako rallye z 90. let, kdy se opravdu jelo mezi fanoušky. Není to nic příjemného, když jedete na prachu 150 km/h a máte k fanouškům jenom čtyři nebo pět metrů na každé straně, a když se to táhne jako had, tak není vidět za zatáčku. Myslel jsem na to, co by se stalo, kdyby mi to náhodou nevyšlo.

Půjdete s tou nohou znovu k lékařům pro injekci?

O. K.: Pro injekci asi ne, zatím mě to nebolí, ale určitě půjdu za fyzioterapeutem, mám tady vlastního, ten to půjde zkontrolovat. A hlavně to musím dotáhnout do dne volna, abychom měli den čas, na tom pracovat.