Pavel Klempíř

Pavel KlempířFoto: Jakub Hritz

ředitel společnosti Tango Havlíčkův Brod

"Na vlastní kůži jsem zažil okamžik, kdy jste ráno poměrně nadějným vrcholovým sportovcem se svou kariérou, budoucností, ambicemi, společenským uznáním, zajištěním a všemi radostmi, ale i řeholí, která k tomu patří a jedním faulem se změní úplně všechno. Ležíte v nemocnici, nechodíte, nevíte ani jestli budete, myšlenky máte všelijaké. A ten nejdůležitější pocit co máte, že vám chybí je, budoucnost. Během několika zlomků sekundy. A to vás osloví natolik, že se začnete dívat na svět jinak. I já jsem začal. 

Jako trenér dětí a mládeže jsem u svých týmů obsazoval pozici vedoucího týmu - jakéhosi manažera vozíčkáři. Když jsem viděl, jak jim to změnilo život a doslova je to vtáhlo zpátky do života, rozhodl jsem se o tom mluvit. V rádiu, v novinách, časopisech. Netušil jsem, jak obrovskou vlnu zájmu ze strany samotných postižených lidí, ale i jejich rodin a přátel vyvolám. Co telefonát, co kontakt, to osud, příběh. Najednou těch lidí bylo tolik, že bylo potřeba je nějak zastřešit a dát tomu nový rámec, rozměr.  

V roce 1994 jsem tedy založil firmu a dal jí název podle značky invalidního vozíčku. Dodnes jí prošlo na 43 lidí s různými handicapy. Máme za sebou desítky firem, které v nás našly inspiraci a daly příležitost lidem, kteří potřebují hlavně šanci - a oni si ji již využijí. Kdo je jednou sportovcem, je jím navždy. Ambice, cílevědomost, schopnost tvrdě pracovat a jít za cílem, to v člověku zůstává. Já jen spojil to, co z celého srdce miluji - tím je sport - s tím, co jsem na vlastní kůži zažil.  

Vzniklo Tango, vznikl ONE WORLD - JEDEN SVĚT, projekt oceněný jako nejlepší projekt na světě v oblasti prezentace a přínosu sportu, vznikla sbírka Daruj hračku, která za ta léta přinesla pomoc již více než 40 tisícům dětí, máme za sebou osudy lidí, které jsme dokázali znovu poslat zpět do života a máme za sebou doslova statisíce diváků, kteří přímo na náměstích, v hledištích, pod pódii pochopili to, co říkáme: že není problém být na vozíčku, ale nedostat na něm šanci slušně, smysluplně a užitečně žít."