Rozhlasová digitalizace je těsně před startem

Přechod na digitální televizi má Česko úspěšně za sebou, rozhlasové vysílání ale tento proces teprve čeká a rozhodně nebude jednoduchý.

Zatímco televizní digitalizace byla celoevropsky koordinovaným procesem, který vzešel z nutnosti reagovat na končící mezinárodní ochranu kmitočtů, digitalizace rozhlasová centrálně koordinována není a je na uvážení té které země, jak se k ní postaví.

Vznikly tak dva nesmiřitelné tábory: tábor PRO rozhlasovou digitalizaci, který vedou skandinávské země, především digitalizační průkopník Norsko, a tábor PROTI rozhlasové digitalizaci, jemuž vévodí Francie. Ta si hodlá FM frekvence ponechat jako nejdůležitější a digitální vysílání brát pouze jako doplňkové.

Český rozhlas chce následovat skandinávské země. Podle ředitele odboru techniky ČRo Karla Zýky bude totiž DAB pro posluchače nesmírně výhodný - na rozdíl od kupř. mobilních sítí přinese univerzální dostupnost - tedy signál dostupný každému, který bude navíc kdekoliv naladitelný a bez poplatku. Což je základním principem veřejné služby. Další otázky v rozhovoru zodpoví právě Karel Zýka a vedoucí distribuce signálu ČRo Pavel Balíček:

Jak vlastně DAB technicky funguje a čím se liší od klasického analogového vysílání?
Karel Zýka: Princip je kouzelný v tom, že zatímco v analogu - pokud se potkaly dva signály nebo kmitočet z různých vysílačů - vzájemně se rušily, zvlášť, pokud byly blízko. U DAB se naopak signály nebo vlny, které se potkají nebo jsou blízko, posilují, protože se využívá jejich synchronicity.

Zatímco u analogového přenosu bylo třeba signály od sebe dostatečně vzdalovat, aby se nepotkaly a nerušily, u DAB je využit jeden kmitočet. A tam, kde dojde k jejich potkání, se naopak posílí. To je jeden z velkých přínosů DAB, signál totiž bude z hlediska příjmových vlastností dostupný ve vynikající kvalitě.

Digitální vysílání má ale také tu vlastnost, že pokud se posluchač dostane na hranici dosahu vysílače, signál se najednou ztratí...
Pavel Balíček: Asi hlavní rozdíl mezi analogovým a digitálním šířením je v tom, že to digitální šíření obsahuje nějaké protichybové a opravné kódy. Vzhledem k chybovému zabezpečení a používaným výkonům se dá říct, že i hranice kvalitního příjmu by měla být podstatně vzdálenější, než v případě analogového vysílače. Zjednodušeně řečeno, pokud třeba každý symbol vysíláme dvakrát, tak je větší pravděpodobnost, že ho jednou budeme dekódovat, než když ho vyšleme třeba jenom jednou.

Signál se šíří z vysílací antény vysílače podobným způsobem, jako v případě analogového vysílání. Vzhledem k použitému pásmu se ten signál částečně ohýbá. Šíří se za překážky, šíří se do budov. Je potřeba, aby ten přijímač, to rádio taky používalo nějakou přijímací anténu.

Jak je na to DAB oproti analogovému vysílání s kmitočty? Kolik stanic se vejde do jednoho multiplexu a kolik multiplexů na jeden kmitočet?
KZ: Dneska máme na jednom kmitočtu VKV jednu stanici. A v DAB - použijeme-li hodně velké zjednodušení - na jednom kmitočtu běží jeden multiplex, který ale může mít stanic celou řadu. Pokud bych se omezil na použitelnou kvalitu, tak typicky 16 stanic. Ale kromě toho bude obsahovat ještě velmi zajímavé datové služby, které mohou vytvořit doplněk k audioformátu.

Digitalizace má ale i své zaryté odpůrce, a to především z řad majitelů a provozovatelů privátních rádií, pro něž bude znamenat zvýšené náklady bez jakéhokoliv benefitu. Kdy se tedy skutečného digitálního vysílání dočkáme?
KZ: Český rozhlas bez ohledu na okolnosti chystá ostrý start už nyní: 6. srpna spustíme tzv. DAB Praha. Vysílání to bude sice experimentální, ale za plných technických parametrů. Velmi výkonný vysílač z pražské hlavní vysílací věže na Žižkově pokryje celou Prahu a část středních Čech, což bude 17 procent populace celé republiky. A pokryje ji signálem, který už bude signálem finálním a plnohodnotným. Takže si lidé budou moci vyzkoušet, jak to doopravdy hraje.