Petra Smolíková: Doufáme v co nejmenší počet pozměňovacích návrhů

Dostalo ministerstvo k dispozici nějaké pozměňovací návrhy k diginovele?

K nám zatím žádné materiály doručeny nebyly. Možná je to i z toho důvodu, že teprve dnes zasedá podvýbor pro mediální legislativu (jednání je neveřejné, pozn. red.) a zítra kulturní výbor a mediální komise.

Očekáváte nějaký zásadní zádrhel?

Celý přechod na digitální vysílání je problém. Všechny věci, které novela chce vyřešit a o kterých všichni doufáme, že budou vyřešeny v nějakém dohledném časovém horizontu, jsou problém už vzhledem k povaze věci, o jakou se jedná. Novela, která je teď na stole, je výsledkem jednání a doufáme, že se to projeví v legislativním procesu. Tedy, že pokud budou pozměňovací návrhy, tak jich bude co nejméně a zachová se konzistentnost předlohy.

Takže myslíte, že se plánované termíny projednávání dají stihnout?

Uvidíme ve středu odpoledne (po zasedání mediální komise sněmovny, pozn. red.). To budeme mnohem chytřejší. Ale pokud by to proběhlo standardním způsobem, jednání by tedy nebylo třeba přerušeno, tak je skutečně šance, že to druhé čtení proběhne tak, jak jsme si naplánovali. To znamená ještě na zářijové schůzi Poslanecké sněmovny.

V podstatě jediným veřejně známým pozměňovacím návrhem je ten, o kterém mluvila v rozhovoru pro ČRo Digital poslankyně Ivana Levá (KSČM). Chtěla by třeba změnit ustanovení ohledně digitálního fondu České televize. Nelíbí se jí, že by nakládání s prostředky z tohoto fondu měla kontrasignovat vláda. Mohla by projednávání zdržet například tato změna?

Celá novela je výsledkem jednání a je na ní politická shoda. I toto je určitě věc, která byla předjednávána, takže teď neumím dohlédnout, jaká komplikace by to mohlo způsobit. Myslím, že při vyjednávání s tím neměla problém ani Česká televize. Pokud paní poslankyně navrhne vypuštění tohoto institutu, z mého pohledu by to problém být neměl. Ale samozřejmě nemohu mluvit za celou politickou scénu.

V nejbližších letech nás čeká také přejímání aktualizované směrnice Televize bez hranic do našeho právního řádu. V jaké fázi se momentálně nachází její projednávání na evropské úrovni?

Projednávání se blíží ke konci. Teď bude dokončeno druhé čtení, a to formou společného postoje k návrhu. Tím pádem bude otevřen prostor pro dokončení druhého čtení v Evropském parlamentu. Počítáme, že začátkem příštího roku by směrnice byla publikována ve věstníku a začala by běžet dvouletá lhůta pro transpozici do českého právního řádu.

Politici, s nimiž jsme v poslední době dělali rozhovory, se obvykle shodli, že by si takto zásadní směrnice zasloužila implementovat v podobě úplně nového mediálního zákona, který by nahradil ten stávající. Jak se na to díváte?

Ve směrnici se mění předmět regulace. Kromě standardního televizního vysílání se objevuje pojem tzv. "nelineárních služeb". Předmět, který je regulován, se tedy poněkud rozšiřuje, a regulace jako taková bude odstupňovaná. Osobně se domnívám, že kvůli tomu, aby transpozice proběhla správným způsobem, a vzhledem ke změnám, které novelizace znamená, budeme asi uvažovat, že půjdeme směrem nového zákona.

Tento zákon by sjednocoval současné zákony do jednoho celku, nebo by byly zachovány speciální zákony o České televizi a Českém rozhlase, přičemž by je doplňoval nový mediální zákon?

Určitě bych nešla cestou slučování. Ta regulace se týká obsahu obecně. Nerozlišuje, jestli jde o obsah šířený veřejnoprávními provozovateli, nebo o obsah šířenými soukromými provozovateli. Neznamená to tedy sloučení s dalšími zákony z oblasti médií, to nikoliv. Spíše hovoříme o nahrazení stávajícího zákona novým.

Celá věc se dá samozřejmě řešit i novelou [současného zákona]. Poté, co bude text zveřejněn ve věstníku, začneme s legislativním procesem. A první legislativní krok bude analýza, zda je nový zákon potřeba, či nikoliv. Z hlediska legislativního by v daném případě bylo jednodušší napsat nový zákon. Těch změn je poměrně dost a jsou poměrně principielní s ohledem na předmět regulace. I s ohledem na to, že ten stávající zákon byl několikrát novelizován, bylo jednodušší zpracovat nový zákon.

Nicméně na druhou stranu víme, že mediální zákony jsou předmětem velkých diskusí. Naší ambicí bude čistě transpozice směrnice. Čistě z psychologického hlediska jde o to, aby jenom tento samotný fakt, že půjde o nový zákon, nekomplikoval transpozici. Je to totiž termínovaný proces, za dva roky ho musíme realizovat.

Spojilo by se s novým zákonem i řešení dalších problémů mediální scény, jako například nevyjasněná pozice IPTV?

Všechny problémy, které sebou nese existence nových typů nelineárních služeb, tímto budou vyřešeny, protože při tvorbě zákona bude nutné posoudit, která služba nelineární je a která není, a zda tedy spadne pod regulaci či nikoliv.

Dalším tématem souvisejícím s mediální problematikou je zákon o kinematografii. V jaké fázi norma v tuto chvíli je a co je v ní nového oproti tomu, co jsme slyšeli v minulých letech?

Z formálního hlediska se jedná o návrh nového zákona o kinematografii. Jako ministerstvo máme ambici nejenom zajistit pravidelné a alespoň v určitém rozsahu dostačující zdroje pro fond kinematografie, ale také nastavit kompetence fondu tak, aby byl zastřešujícím subjektem pro oblast kinematografie. Aby prováděl v co nejširší míře všechny činnosti, které co do podpory kinematografie ze strany státu v současné době fungují.

Ve srovnání s tím, co již bylo na stole, zůstává stejná forma Státního fondu na podporu kinematografie. To je první důležitá věc. Druhá věc: hovoří se o zdrojích financování tak, jak již všeobecně jsou známy, ale samozřejmě v různých modifikacích. (Původní varianta počítala s tím, že by do fondu odváděly část příjmů z reklam komerční televize, další příjmy by pak plynuly například od filmových distributorů a distributorů DVD a VHS. - pozn. red.) Ještě není jasné, jaké zdroje z těch, o kterých už se mnohokrát diskutovalo, zůstanou, a jaké nezůstanou.

Snažíme se, aby situace byla vyvážena tím, že by se stát do jisté míry zavázal, že bude garantovat v určitém rozsahu finanční prostředky pravidelně. Což je věc, která v těch předchozích novelách nebyla. A snažíme se z toho udělat normu tak, aby byla zastřešující pro celou oblast. To znamená i obecně pro pravidla v audiovizi, pro označování děl a podobně.

Počítá se s tím, že by do fondu putovala určitá suma ze státního rozpočtu, eventuálně nějaké prostředky z České televize? Nebo s přesnějším určením zdrojů počkáte až podle toho, jak dopadne diginovela?

Uvažuje se, jak jsem říkala, o tom, že by byl pravidelný přísun finančních zdrojů ze státního rozpočtu. Nebudeme to asi určovat v podobě procent ze státního rozpočtu, ale jako určitou částku, vyjádřenou třeba procenty ve vztahu k tomu, co by státní fond získal z ostatních zdrojů.

Kdo by měl o přidělování peněz z fondu rozhodovat?

Pokud by jedním ze zdrojů byly finanční prostředky od subjektů z privátní sféry, pak samozřejmě musí mít tyto subjekty své zástupce v radě fondu, která o těchto prostředcích bude rozhodovat. To je zřejmé a myslím, že na tom je všeobecná shoda. Zatím uvažujeme o tomto klíči, pokud by tyto zdroje v zákoně zůstaly. Jeden z návrhů je, že by členy rady jmenovala vláda, ale to myslím není tak podstatná záležitost. V každém případě navrhovateli členů by byly i subjekty, které budou přispívat.

Poslední otázka se týká odstupňovaného systému označování přístupnosti pořadů. Volá po něm například ministryně Džamila Stehlíková. Počítáte s tímto označováním v novele kinematografického zákona?

Nepočítá se s tím přímo do nového zákona. V něm se operuje s tím, že by regulace označování přístupnosti byla zachována zhruba ve stejném rozsahu jako je dosud. Nicméně ministerstvo kultury před několika lety dalo do veřejné diskuse návrh na zavedení tohoto systému. Mělo jít o systém v režimu spoluregulace, který by vzešel jak ze strany státní správy, tak ze strany dotčených subjektů. Tento úkol se nám nepodařilo splnit, protože ta diskuse se nijak nerozběhla. Ale máme to tu jako jeden ze svých úkolů a na celkové koncepci označování děl chceme pracovat tak, aby se nějakým způsobem zavedlo. Nikoliv ale formou regulace na základě zákona, spíše spoluregulace nebo autoregulace.