Rozhovor s národním koordinátorem digitalizace Zdeňkem Duspivou
Analogová tma nastane 11. listopadu roku 2011. Vypadá to sice jako titulek nového hollywoodského blockbusteru, ale ve skutečnosti se jedná o nařízení české vlády. Ta v pondělí schválila technický plán přechodu zemského analogového televizního vysílání na zemské digitální televizní vysílání, což zjednodušeně řečeno znamená, že máme konečně jízdní řád, podle kterého přejdeme z analogového vysílání na vysílání digitální.
Nařízení o technickém plánu přechodu by mělo za pár týdnů vstoupit v platnost, zůstává ale mnoho otázek a nejasných odpovědí. Hostem 20 minut Radiožurnálu byl v úterý 29. dubna člověk, který má digitalizaci jednoduše řečeno na starosti - národní koordinátor digitalizace Zdeněk Duspiva.
Pane Duspivo, co budou muset udělat ti všichni, kteří poslouchají 20 minut Radiožurnálu na analogových rozhlasových vlnách, aby je mezi půl šestou a šestou mohli i dále poslouchat?
Z hlediska rozhlasu je situace trošku jiná než v případě televizního vysílání. Nehrozí ukončení analogového rozhlasového vysílání v nejbližších letech. A je otázkou, jakou formou se na digitální rozhlasové vysílání přejde, kterou technologii provozovatelé včetně Českého rozhlasu zvolí. Z hlediska rozhlasového vysílání tu není až taková "hrozba" ukončení stávajícího způsobu příjmu.
Jinak řečeno, rozhlasové přijímače, které ladí analogové rozhlasové vlny, stále mohou zůstat v domácnostech. I po 11. 11. 2011 bude všechno tak, jak je dnes.
V každém případě. Do budoucna se samozřejmě bude do jisté míry stírat rozdíl mezi rozhlasovým a televizním vysíláním, protože digitální rozhlas má prvky obrazu v kombinaci se zvukem. Ta hranice mezi televizí a rozhlasem v budoucí éře se bude stírat.
Technický plán přechodu na digitální vysílání, co se televizního vysílání týče, je přijat. Znamená to, že vaše práce národního koordinátora skončila?
Určitě ne. Pro nás to znamená, že máme trošku přesně vymezené období, kdy budeme svou činnost vykonávat naplno: od období, kdy se bude zahajovat digitální vysílání až do toho data konečného vypnutí televizního vysílání. Je to důležitý krok, na který jsme čekali. On už jeden technický plán přechodu je, navázal na původní zákon, avšak stal se do značné míry neúčinným, nevymahatelným, protože právní konstrukce byla poněkud jiná. Současné řešení je již "vymahatelné". Je to jednoznačné řešení, jednoznačný harmonogram.
Vymahatelné bude ve chvíli, kdy všechny subjekty, které se budou účastnit na přechodu z analogu na digitál, k němu takříkajíc přistoupí. Přeci jen jde o nařízení vlády - a mohl bych před to dodat jen nařízení vlády.
Ano, přesto je to významný posun. Je to součást nového rámce pro digitální vysílání, který je účinný od prvního ledna letošního roku a který většinově přijal parlament v loňském roce. Je to legislativní řešení pro přechodnou dobu i jasná konstrukce, jak bude vypadat televizní vysílání v budoucnosti, jakým způsobem budou udělovány licence, jaký budou mít charakter. Součástí tohoto řešení byla nutnost přijmout právě tyto "podzákonné" normy. Kromě technického plánu přechodu ještě vláda odsouhlasila nařízení o zvýšení poplatků za využívání kmitočtů. To jsou ty zbývající části, které navazují na digitální novelu a kompletují podmínky pro digitální vysílání.
Jakým způsobem je podle vás technický plán přechodu vymahatelný?
Technický plán přechodu je vymahatelný na straně operátorů. On nehovoří primárně o televizích, je to plán pro operátory těch digitálních sítí, to znamená pro ty, kteří je budou stavět. Televize jsou v tomto systému uživateli těchto služeb, jsou zákazníky operátorů. Druhá část je určitý prvek dobrovolnosti, který jsme zopakovali z původních norem. To je reakce na fakt, že současné komerční televize mají jako součást svých licencí kmitočty. Abychom mohli přejít na digitální vysílání, potřebujeme využít i tyto kmitočty - to abychom mohli vystavět do budoucna šest celoplošných digitálních sítí. Protože nebyla jiná právní možnost s ohledem na prodloužené licence, s ohledem na všechna práva, která tyto televize nabyly, zvolili jsme ten princip dohody. Jinými slovy, znamená to, že budou dříve vracet kmitočty, které doposud užívají, přejdou na digitální vysílání a zároveň jako kompenzaci dostanou další televizní licenci.
Dlužno podotknout pro ty posluchače, kteří se digitalizací a tématem digitalizace příliš nezaobírají, že toto téma po českých luzích a hájích koluje už dlouhou dobu. V tématu digitalizace nás předbíhá například africká Nigérie a mnohé jiné státy. Dlouhé roky se říkalo, že televize Nova brzdí digitalizaci. Je tomu tak i teď?
Možná můžeme rozlišit dvě formy. Jedna je ta mediální navenek, a pak je samozřejmě ta skutečná. Je naprosto reálné a pravdivé si přiznat, že současným provozovatelům komerčního vysílání dosavadní situace vyhovuje a musí vyhovovat, protože mají poměrně dominantní pozici na trhu. Mají vlastně téměř monopolní přístup k reklamním financím na českém trhu, takže pro ně nějaký dobrovolný důvod k přechodu na digitální vysílání není. Digitalizace obecně znamená více programů, větší pluralitu, větší kapacitní technické možnosti, to znamená ...
...více těch, kteří budou ukusovat z toho reklamního koláče.
Přesně tak, i když samozřejmě v praxi to stejně vede - jako v řadě jiných podnikatelských činností - spíš k principu posilování silných. Nedělejme si iluze, že tady bude existovat sedmdesát nezávislých televizí. Určitě je pragmatická ta cesta, kterou ukazují zahraniční zkušenosti, že tady budou fungovat spíše multimediální domy, kde bude jeden provozovatel mít třeba několik programů, protože je to samozřejmě při těch synergických efektech výhodnější.
Mimochodem, když mluvíte o nějakém počtu nových digitálních vysílatelů, jaký je váš profesionální odhad toho, kolik nových sólových hráčů se objeví - a udrží?
To je druhá část otázky, kterou asi můžeme jenom tipovat. Rozhodně bych škrtl tu variantu sedmdesáti televizních programů v terestrickém vysílání. Myslím si, že to bude kolem dvaceti programů. Je otázka, jakým způsobem se všechny televize na digitálním trhu udrží, protože ten takzvaný reklamní koláč se kromě nějakých meziročních desetiprocentních nárůstů nějak nezvětšuje. Jinými slovy se ten koláč bude dělit na více menších dílků, takže i z toho vyplývá nějaký efektivní počet televizních programů. Druhou možností, která naváže na tu první etapu, která bude především ve formě neplacených televizních programů, je samozřejmě systém placené televize. Ale to, myslím, zatím není aktuální téma pro Českou republiku.
Kráceno, redakčně upraveno. Celý rozhovor si můžete poslechnout v MP3.
