Pravidelný pořad ČRo 6 - Média v postmoderním světě - se věnoval změnám, které do mediálního prostředí zavádí nová evropská směrnice o audiovizuálních mediálních službách. Ta začala platit od 19. prosince minulého roku. Proč se nová směrnice zavedla? Co bude znamenat? O tom s moderátorem Václavem Žákem diskutovali hned čtyři hosté - náměstkyně ministra kultury Petra Smolíková, předsedkyně vysílací rady Kateřina Kalistová, výkonná ředitelka společnosti pro internetovou reklamu SPIR Kateřina Hrubešová a poslanec ODS Petr Bratský. Právě on je ve sněmovně zpravodajem zákonů, které směrnici převádějí do českého právního řádu.
Proč se vlastně ta norma přijímala?
Petra Smolíková: Pokud máme na mysli směrnici o audiovizuálních mediálních službách, tak se přijímala především z důvodu technologického vývoje a z důvodu toho, aby se srovnaly podmínky na trhu. Vysvětlím blíže. Jde o to, že přestáváme rozlišovat veškeré platformy, po kterých je možné šířit audiovizuální obsah, a v podstatě je potřeba srovnat soutěžení mezi subjekty, které poskytují takzvané lineární služby a které poskytují takzvané nelineární služby.
Ty nelineární služby, jak tady všichni víme, jsou služby takzvaně poskytované na vyžádání, ale chtěla bych tady zdůraznit, že se musí jednat o služby, které mají potenciál mezi sebou soutěžit. To znamená: jsou to služby srovnatelné a je to vlastně poskytování pořadů.
Ta základní filozofie změny, ať už tedy na evropské úrovni, i té, kterou musíme transponovat do našeho právního řádu, je v tom, aby se srovnaly konkurenční podmínky na trhu mezi poskytovateli těchto služeb. A samozřejmě nadále se zachovává i ten další účel a cíl směrnice, tj. ochrana spotřebitele, tedy adresáta těch služeb, které jsou mu poskytovány.
Došlo tam ještě k nějakým změnám? Ta dnešní směrnice novelizuje tak zvanou směrnici Televize bez hranic.
Petra Smolíková: Ano. Pokud bychom to měli rozdělit, tak pokud jde o ten předmět regulace, zavádí se audiovizuální mediální služby na vyžádání. Vedle toho se mění některá pravidla pro dosavadní televizní vysílání a to jsou vesměs změny liberálnější. Změkčí se pravidla pro poskytování reklamy a zavádí se nový druh obchodního sdělení, takzvaný product placement, nebo-li umístění produktu. To jsou asi v zásadě ty hlavní změny, které se týkají televizního vysílání.
Petr Bratský: Já bych paní náměstkyni ještě doplnil. Zároveň se tam stanovují alespoň minimální standardy, které by poskytovatelé služeb, kteří mají sídlo v Evropské unii, měli mít stejné ve všech zemích Unie. To jsou třeba standardy na ochranu mravního vývoje dětí a takové věci. To budou muset všechny státy plnit beze zbytku, respektive poskytovatelé služeb v nich.
Okolo směrnice se v tisku i v internetových médiích rozvinula živá debata. První otázka je, kdo na národní úrovni vlastně za implementování a dodržování směrnice odpovídá. Výkonná ředitelka SPIR Kateřina Hrubešová v tomto ohledu vyjádřila zklamání, že to je jenom Rada pro rozhlasové a televizní vysílání a není to ještě někdo jiný.
Kateřina Hrubešová: Když jsme diskutovali s ministerstvem kultury, tak jsme navrhovali víceméně od začátku naší diskuse, aby k tomu pozvali samoregulátora, aby byl zaveden systém samoregulace. Z našeho pohledu si myslíme, že je to daleko jednodušší a elegantnější řešení, protože regulace daných konkrétních služeb na vyžádání na Internetu bude vyžadovat od regulátora docela hodně práce. A je otázka, jak se mu to povede technicky a jestli je schopen vůbec monitorovat veškerý obsah, na který se vztahuje ten návrh zákona. To je jedna věc. A druhá věc je, že si, myslím, jako sdružení dovedeme udělat takzvaně pořádek na trhu.
Kateřina Kalistová: Co známe z jiných evropských zemí, tak tam v případě, že si určité odvětví chce vzít samoregulátora, tak se obrátí na regulátora, ten s ním spolupracuje na přípravě třeba etického kodexu. A tak podobně se to konzultuje. Pak vznikne samoregulátor a nadále spolu samozřejmě spolupracují. My jsme ale žádné oficiální sdělení z předsednictva SPIRu k dnešnímu dni nedostali. Tak jsem se rozhodla sama, v úterý jsme to odhlasovali, že pošleme oficiální pozvání předsednictvu SPIRu, aby se zúčastnili nějakého sezení s radou, kde si vyjasníme, co platí a co ne, co nás čeká a můžeme si nastínit další perspektivu spolupráce, to je vše.
Petr Bratský: Zákonodárci z toho mají radost, když vidí, jak to bude fungovat.
Petra Smolíková: Já se hlásím, abych také vyjádřila radost. Skutečně je to i v návrhu zákona tak, že se předjímá spolupráce rady se samoregulátorem. A je tedy velmi potěšující slyšet, že už to dokonce začíná dostávat konkrétní obrysy v chápání obou stran, což si myslím, že je to nejlepší, co může být pro tu oblast jako takovou. Také tady padaly otázky, proč tím regulátorem má být právě rada, proč to třeba nemůže být někdo jiný. Je to velmi jednoduché - z toho důvodu, že se jedná o regulaci stejného obsahu. Těžko si můžeme představit, že o nějakém porušení v rámci nějakého pořadu u jednoho provozovatele by rozhodoval jeden regulátor a a u druhého provozovatele buď jiný regulátor, anebo by to bylo v režimu samoregulace. To v podstatě není možné. Rada bude regulovat stejný obsah šířený, řekněme, jiným způsobem, ale musí být jakási předvídatelnost. A je logické, že kdo se tímhle zabývá, bude se tím zabývat i do budoucna. To jenom pro vysvětlení, proč tím regulátorem má být zrovna rada.
Kráceno, redakčně upraveno. Celý pořad si můžete poslechnout ze záznamu.
[