Dětský pěvecký sbor Českého rozhlasu nově povede Věra Hrdinková
Věra Hrdinková působila 27 let ve sboru Bambini di Praga, nejprve jako sólistka a členka sboru, později jako pedagožka a sbormistryně.
Se sborem vystoupila v Evropě, Japonsku i Americe a jako sbormistryně vedla děti na koncertních zájezdech do New Yorku, Itálie, Francie nebo Německa.
V roce 2007 založila komorní smíšený sbor Carmina Bohemica, který se pod jejím vedením rychle vypracoval ve špičkové hudební těleso. Od 4. ledna vede Dětský pěvecký sbor Českého rozhlasu.
Máte už nějaké předchozí pracovní zkušenosti s Českým rozhlasem nebo Dětským pěveckým sborem Českého rozhlasu?
Protože jsem od 7 let zpívala ve sboru, kde působila PhDr. Blanka Kulínská jako sbormistr, v DPS Českého rozhlasu jsem občasně koncertovala a natáčela. Vzpomínám si i na spolupráci se SOČR a TOČR, kdy jsme jako děti doslova hltaly každé gesto dirigentů, kteří působili u těchto těles.
Raději nebudu vypisovat, jak dávno to je. Ostatně zdatný počtář si základní informace dokáže poskládat do rovnice. V letošním roce jsem například vedla sbor Carmina Bohemica, který spoluúčinkoval se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu na koncertu v Obecním domě. Spolupráce s rozhlasem pro mě byla vždy inspirativní a příjemná.
Co všechno obnáší práce sbormistryně DPS?
Asi takhle…. V první fázi sbormistrovské práce hledám vhodné notové materiály pro danou skupinu zpěváků a ty lepší se snažím dostat až do finálního výsledku, tedy koncertního provedení, případně zachycení zvuku a obrazu na různé nosiče. Sleduji tvorbu a činnost ostatních těles, nechávám se inspirovat. Čtu různé skladby mladých autorů a poté s nimi dlouze rozmlouvám.
Když mezi tím vším objevím něco životaschopného, začíná martyrium – zrealizovat to. Musím našlapovat kolem autora, také kolem zpěváků a hudebníků a musím všechny přesvědčit o tom, že to, co se právě učí z not zpívat, je vynikající dílo a že až vše nastudují, budou mít krásný pocit z dobře vykonané práce a z uměleckého počinu nedozírných výšin.
Při samotném nácviku nedávám pozor jen na správné identifikování not v zápisu, ale zároveň se musím starat o psychické blaho a pohodu během zkoušení.
Čili, Evička nemůže sedět vedle Mirky, protože se minulý týden nepohodly a tichý boj trvá, Klárce vadí barva hlasu Moniky a Monika chodí pozdě, takže s tím prostě musím počítat, že volná židle nesmí zůstat vedle Klárky atd. Následně si musím připravit několik oslavných básní na novou těžkou skladbu, abych dostatečně zaujala všechny zúčastněné.
Hurá, máme nazkoušeno! Zítra koncert v překrásném sále, všichni jsou v očekávání velké události. Ale pozor! Sólistka Petruška onemocněla… Co s tím? Rychle připravit sólistku novou, ale hlavně musím být její oporou, zpívá záskok. Uff. Den koncertu je tady. V kolik hodin můžeme do sálu? Jak vypadá předprodej lístků? Máme vytištěné programy? Naladěný klavír? Kustod má všechny informace? Už přijeli s praktikábly? Kam je složili? V kolik pouštíme diváky? Kde mám noty? Květiny pro účinkující jsou připravené? Kdo přijede později? Nebude divákům teplo? Vyvětráme? Už abych byla na podiu, tam si konečně odpočinu.
Na koncertě vše krásně plyne. Provedení všech skladeb na programu bylo bezchybné, procítěné, diváci nadšeni, potlesk nebere konce. Všichni přijímají gratulace. Autor spokojen, já na obláčku, šťastná, že i tentokrát vše vyšlo. Poslední divák odešel ze sálu… Sundávám noty ze stojanu… Další krásná práce za mnou a nové výzvy přede mnou.
Co sbor v novém roce čeká?
V novém kalendářním roce nás především čeká tvrdá práce. Ráda bych zvýšila počet zpěváků nejen v přípravkách. Připravujeme se na nábory ve školách, budou probíhat konkurzy. Základna sboru potřebuje posílit. Sbor má sedmdesátiletou tradici, která je zároveň závazkem. Dále budeme pokračovat ve spolupráci s pořadem Rádia Junior Notováníčko, který je věnovaný především dětem předškolního věku a dětem na 1. stupni ZŠ. Na jaře pozveme na koncert, jehož program je složený z děl českých autorů. Proběhne přenos do Euroradia.
Co Vás na práci s dětmi nejvíc baví?
Kromě toho, co už jsem popsala, jsou to neustálé výzvy a obrovská rozmanitost. Po některých zkouškách mi znějí v uších krásné tóny dětských hlasů, které se právě podařilo probudit ze zimního spánku. Říkám tomu, že děti rozkvetly. V rámci svých schopností a zkušeností se právě posunuly o krok dál. To je pro mě motor a velká satisfakce.
Co je podle Vás nejdůležitější proto, aby děti do sboru rády chodily a zpívání je bavilo?
Děti mají rády, když má jejich činnost řád, vyžadují ho. Pak mají také rády legraci, uvolnění a radost z vlastních pokroků. A na mně je, abych tyto dvě složky udržovala v rovnováze.
Chodila jste jako malá také do sboru? Co Vám to do života dalo?
Jsem sborové dítě se vším všudy. Od 7 let se sborovému zpěvu věnuji nepřetržitě. Nejprve jsem byla členkou a sólistkou sboru Bambini di Praga, od 18 let jsem učila na Škole sborového zpěvu při Bambini di Praga (celých 15 let).
V roce 2007, po mateřské, jsem založila ženský sbor Carmina Bohemica a dětský sbor Pražští Andělé. V současné době, protože aktivní zpívání mi velice chybělo, jsem členkou Kühnova smíšeného sboru. Sborová práce mě od malička učila disciplíně, ochotě neustále na sobě pracovat, také nezbytné dochvilnosti, přesnosti, pracovitosti, základům společenského chování, citu pro práci v kolektivu. Na koncertech, zájezdech, natáčeních, zkouškách jsem strávila tisíce hodin, ale ani jedné jsem nelitovala.
Co Vás naposledy opravdu hodně rozesmálo?
Vzhledem k věku a zaměření mých synů hokejistů (Jan 10 let, František 17 let, momentálně působící ve Švédsku, HC Frölunda Indians, reprezentant ČR U18), jejich vtipné komentáře čehokoliv, zejména mé osoby a mé práce. Občas se musím otočit, aby neviděli, jak se směji.