Tábor sliboval být dramatickým už dávno před svým vlastním zahájením, nakonec však předčil očekávání. Mile nás překvapilo počasí (vůbec totiž během dní nepršelo, přehnalo se jen něco málo nočních bouřek), nezklamal pan správce (!), skoro jsme vydrželi nevlézt do husté vody bazénu, nicméně Spartakiádu jsme cvičili s chutí...

ZOO odolala našemu nájezdu parníkem! Kupodivu všichni, kdo měli na Rašínovo nábřeží namířeno, stihli naskočit ještě před tím, než kapitán zvedl kotvu. Nikdo též za jízdy nevystoupil, a tak jsme krátce po páté vkročili do areálu zahrady. Podle předem stanovených tras se pak jednotlivé týmy vydaly křížem krážem kolem krákorajících havranů, vyjících šakalů, hýkajících oslíků, výbušných pum a mlčících ryb. Na sedmou nás zadní branka zase ze zahrady vypustila, zčásti přímo do náručí maminek a taťků. Zbylé čekal ještě průchod Stromovkou, převážně do náručí tramvají. Akce se vydařila, důkaz v podobě několika fotografií je zde:

Dlouho očekávané se stalo skutkem: Aška se Stevem dovedli do úspěšného konce nelehkou práci na přípravě svěžího zdivadelnění textů Pavla Šruta "Příšerky a příšeři". Zápolila s nimi loňská přípravka - některým z nich tak svěží a vtipné básničky zůstaly, mnoho jiných se celá osmičlenná parta naučila a hlavně jim vdechla spoustu dobrých nápadů. Dodejme, že v představení účinkují Sidonie Borkovcová, Johanka Kozáková, Madla Podrazilová, Timea Pražáková, Johanka Sládková, Josef Kaňka, Štěpán Konečný, Vojta Lavička a Martin Sucharda, o výtvarné řešení se postarala Madla Rutová a "hudbičku" složil její bratr Adam Rut. Jak jsme už uvedli, scénář a režijní vedení mají na svědomí Aška Košťálová a Martin Steve Luhan. A kdy můžete "Příšerky a příšery" spatřit na vlastní oči? Třeba hned v pátek 1. června od 18 hodin na Jindřišské věži a v pondělí 4. června od 18 hodin v divadle Minor, spolu se Skácelovským představením "Poprchává".

Jak určitě z předchozích dvou čísel Dispressu víte, na přelomu března a dubna proběhla "mise" s pracovním názvem Brundibár Trip 2007. Jednalo se o cestu do Spojených států Amerických, konkrétně do New Yorku a Harrisburgu, na pozvání Českého kulturího centra v samotném centru New Yorku. Jelikož se nás spousta z vás ptá "jak bylo", rozhodli jsme se říct to i vám, kteří jste se (ještě) neptali. Hned na úvod bychom asi měli říct proč jsme vlastně do USA vycestovali. Prvním důvodem bylo pozvání na premiéru Brundibára v hlavním městě Pensylvánie, Harrisburgu. Představení to bylo vydařené, ale značně odlišné od našeho provedení.

Pokud si dobře vzpomínám na minulá představení, byla jiná. V "novém" představení Mikeše jsme mohli zhlédnout několik nových a prodloužených scén. Také bylo dobré, že se nemuselo na nikoho čekat, aby mohlo divadlo začít. Samozřejmě se (asi jako každé představení) neobešlo bez chyb; ř. od "sklerotického" Franty Kuldanů (Prokop Novák) až po záhadné kouzlo s létající botou (čaroděj Jan Tyl). Jinak bylo představení velmi zdařilé a povedené - samozřejmě nesmím zapomenout na tancující duo (Anna Věrtelářová a Jan Tyl). Mikeš byl jako každé představení doprovázen klavírem (Jiří Švorc) a klarinetem (Jan Tyl). Musím velmi pochválit ty, kteří v Mikešovi účinkují.

Zdálo by se na první pohled, žže únor bude měsícem odpočinkovým, zvláště po náročném a pečlivě připravovaném zájezdu do Brém a následných šškolních prázdninách. Dokonce i Flegli si dovolili odjet do zahraničí, aby ve Francii pozdravili Michela Mazzilliho. Jenomžže ze slunečných Alp spadli rovnou pod ššedivou deku, jako většina z vás, do chladného, sychravého, únorového nepříjemna. Praha vššak skýtá jiné radovánky: nedělní generálka předznamenala pondělní natáčení v Rudolfinu koncertu, jakési nové formy výchovného pořadu o klasické hudbě. Český studentský orchestr nabídl tentokrát Beethovenovu Symfonii č.5 c moll, které se říká „Osudová“. V první části průvodce pořadem Petr Kadlec a dirigent Marko Ivanovič po kouskách velmi vtipně rozebrali jednotlivé věty symfonie a dimančata Vladanka Drvotová, Antonie Ivanovová, Jirka ŠŠvorc a Martin Luhan s mikrofony v ruce žžádali odpovědi na jednoduché či složžitější, někdy i šštiplavé otázky. Skladba zahraná v druhé polovině vcelku pak byla tisícihlavému studentskému davu srozumitelnější a přehlednější. V pondělí dopoledne byl koncert natočen Českým rozhlasem, dvěma šštáby České televize a i našši aktéři se činili a pořídili cenné nahrávky rozhovorů s moderátory, návšštěvníky a hráči orchestru. 2. dubna bude projekt pokračovat uvedením ŠŠostakovičovy Komorní symfonie a vy se můžžete přijít podívat na nedělní generálku 1. 4. v 15,00 do Rudolfina.

Jitro... co si vlastně představím, když se řekne slovo jitro? Mnozí z vás by možná řekli, že je to úplně to samé jako slovo ráno, ale já si to nemyslím. Jitro je pro mne krásný východ slunce a po- měrně dobrý začátek dne. Což se ale nedá říci o slovu ráno. Ráno je slovo ospalé, naprosto obyčejné a mně velice nepříjemné, protože musím vstávat. To, že se ráno musí vstávat, není nic zvláštního, avšak málokdo má rána taková jako já. Když zazvoní budík, tak TEDY vstanu (no, alespoň většinou ?). Po ránu jsem jako ,,vyvoraná myš". Doporučuji vám, abyste mi v tuto dobu neříkali nic důležitého, protože by to šlo mimo mne. Za těchto okolností je velmi těžké se: 1. nasnídat 2. umýt 3. obléct 4. učesat A ještě těžší je: 1. mít všechno učení 2. mít mobil 3. mít klíče A NEZAPOMENOUT SI DOMA HLAVU! Tak vám přeji hezká jitra a snesitelná rána. Anna Věrtelářová

V sobotu 27.1.2007 před desátou hodinou ráno se naše brémská výprava sešla se všemi svými zavazadly, nemocemi a snad i dobrou náladou v budově rozhlasu. Odjezd byl naplánován na desátou hodinu, ale náš "Dobrobus" se opozdil a tak jsme vyrazili od rozhlasu až kolem jedenácté. Po přejezdu hranic se kolem dálnice vyrojila spousta větrných elektráren, které pěkně dokreslovaly jinak ne moc zajímavou krajinu. Cesta byla dlouhá a tak jsme před brémský fotbalový stadion dorazili již za tmy okolo deváté hodiny. Z autobusu jsme vystoupili s písní Bejvávalo na rtech a po vyndání a rozebrání zavazadel z autobusu všichni odešli se svými rodinami do náhradních domovů. Po prvních nesmělých konverzacích si, myslím, každý své rodiny velice oblíbil

Cesta do Brém |    

Jak jistě mnozí z vás víte, zajelo si třicet členů souboru na výlet do Brém. Ten výlet nebyl ovšem jen tak ledajaký... Pokračuje Matěj Vějdělek