Brémy mýma očima
V sobotu 27.1.2007 před desátou hodinou ráno se naše brémská výprava sešla se všemi svými zavazadly, nemocemi a snad i dobrou náladou v budově rozhlasu. Odjezd byl naplánován na desátou hodinu, ale náš "Dobrobus" se opozdil a tak jsme vyrazili od rozhlasu až kolem jedenácté. Po přejezdu hranic se kolem dálnice vyrojila spousta větrných elektráren, které pěkně dokreslovaly jinak ne moc zajímavou krajinu. Cesta byla dlouhá a tak jsme před brémský fotbalový stadion dorazili již za tmy okolo deváté hodiny. Z autobusu jsme vystoupili s písní Bejvávalo na rtech a po vyndání a rozebrání zavazadel z autobusu všichni odešli se svými rodinami do náhradních domovů. Po prvních nesmělých konverzacích si, myslím, každý své rodiny velice oblíbil
Cesta do Brém
Je veliký rozdíl mezi pocity mými a někoho, kdo byl v cizině poprvé bez rodičů a musel se postarat sám o sebe. Když se vžiju do pocitů třeba Marušky a Josífka, kteří bydleli ve stejné ulici jako já a trávil jsem s nimi celkem dost času, tak jsem byl někdy i dost překvapený, jak celý pobyt s velkou bravurou zvládají. Ale nechci vyzdvihovat jenom "výkony" malých sourozenců. Myslím, že každý kdo zájezd do Brém absolvoval si vedl naprosto skvěle. I odezvy, které jsem zaregistroval z německé strany byly velice kladné. A proto chování skladatele a dirigenta v jedné osobě Stephana Reisse nebylo vždy na místě. To mě celkem mrzelo, protože když se všichni do jednoho snaží s maximálním úsilím o dobrý výsledek a jediný, kdo dobrý pocit z odvedené práce kazí, je člověk, který by se měl nejvíce zasadit o hezké zážitky s tím spjaté, je to škoda. Ale tohle nám přece nemohlo zkazit celý pobyt a tak aspoň já jsem svoje texty odzpíval a přečetl, vyslechl si Stephanovy výčitky a dál jsem se tím nezatěžoval.
Peaceničky a Brundibár se velice líbily. Hráli jsme sice česky, převážně němečtí diváci tedy nerozuměli ničemu, ale tím spíše vynikl zpěv a akce v těchto představeních. Zažít úspěch bylo příjemné a "moje rodina" si moc pochvalovala krásné písničky a náš výraz. Toho jsem si moc vážil.
Nevím jak ostatní, ale já jsem si tento pobyt moc užil. Odnesl jsem si z toho mnoho zkušeností, které se mi budou určitě hodit. Doufám, že to samé si z pobytu u nás odvezou v květnu i naši němečtí kamarádi z brémského sboru.
Jeník Tyl




