12. února  2007 v 15:18  rubrika: Kronika

Brémy mýma očima

V sobotu 27.1.2007 před desátou hodinou ráno se naše brémská výprava sešla se všemi svými zavazadly, nemocemi a snad i dobrou náladou v budově rozhlasu. Odjezd byl naplánován na desátou hodinu, ale náš "Dobrobus" se opozdil a tak jsme vyrazili od rozhlasu až kolem jedenácté. Po přejezdu hranic se kolem dálnice vyrojila spousta větrných elektráren, které pěkně dokreslovaly jinak ne moc zajímavou krajinu. Cesta byla dlouhá a tak jsme před brémský fotbalový stadion dorazili již za tmy okolo deváté hodiny. Z autobusu jsme vystoupili s písní Bejvávalo na rtech a po vyndání a rozebrání zavazadel z autobusu všichni odešli se svými rodinami do náhradních domovů. Po prvních nesmělých konverzacích si, myslím, každý své rodiny velice oblíbil

Cesta do Brém

DOWNLOAD (STÁHNOUT)

Je veliký rozdíl mezi pocity mými a někoho, kdo byl v cizině poprvé bez rodičů a musel se postarat sám o sebe. Když se vžiju do pocitů třeba Marušky a Josífka, kteří bydleli ve stejné ulici jako já a trávil jsem s nimi celkem dost času, tak jsem byl někdy i dost překvapený, jak celý pobyt s velkou bravurou zvládají. Ale nechci vyzdvihovat jenom "výkony" malých sourozenců. Myslím, že každý kdo zájezd do Brém absolvoval si vedl naprosto skvěle. I odezvy, které jsem zaregistroval z německé strany byly velice kladné. A proto chování skladatele a dirigenta v jedné osobě Stephana Reisse nebylo vždy na místě. To mě celkem mrzelo, protože když se všichni do jednoho snaží s maximálním úsilím o dobrý výsledek a jediný, kdo dobrý pocit z odvedené práce kazí, je člověk, který by se měl nejvíce zasadit o hezké zážitky s tím spjaté, je to škoda. Ale tohle nám přece nemohlo zkazit celý pobyt a tak aspoň já jsem svoje texty odzpíval a přečetl, vyslechl si Stephanovy výčitky a dál jsem se tím nezatěžoval. 

Peaceničky a Brundibár se velice líbily. Hráli jsme sice česky, převážně němečtí diváci tedy nerozuměli ničemu, ale tím spíše vynikl zpěv a akce v těchto představeních. Zažít úspěch bylo příjemné a "moje rodina" si moc pochvalovala krásné písničky a náš výraz. Toho jsem si moc vážil. 

Nevím jak ostatní, ale já jsem si tento pobyt moc užil. Odnesl jsem si z toho mnoho zkušeností, které se mi budou určitě hodit. Doufám, že to samé si z pobytu u nás odvezou v květnu i naši němečtí kamarádi z brémského sboru. 

Jeník Tyl 

Autor:  Jan Tyl