Každý včelař umírá hlúpý

Včelaři si mezi sebou říkají „příteli“. Když někomu uhynou po tuhé zimě včely, přátelé se mu snaží pomoci a mnohdy mu i zadarmo věnují nové roje. To aby včelařit nepřestal.

Nás včelařů je málo a musíme si pomáhat. Včelařím už 15 let, a když si někdy nevím rady, jdu za starými včelaři pro rozumy. Ještě nikdy se mi nestalo, že by si na mě neudělali čas.

Včelař nikdy nebude ovládat včely

„Kdo jednou ke včelám přičichne, už ho od toho nikdo neodradí. To je tak krásný koníček v této urychlené době. Na včelíně si odpočinete duševně i tělesně. Život bez včel si nedovedu představit,“ řekl mi jednou Bohuslav Toman, starý včelař z Ostravy Mariánských Hor.

„Ale včelař nikdy nebude ovládat včely, ale včely si vždy udělají to, co chtějí. Každý včelař umírá hlúpý," vysvětluje.

Med jako dar

O kousek dál, ve Výškovicích včelaří dnes 93letý Josef Janečka. Svůj první roj získal už v roce 1936: „Když jsem začal včelařit, to jsem ještě do školy chodil. Tehdy tady nebylo hodně včel a chleba s medem, taková pochoutka. Včely měl tenkrát jenom pan farář a někteří okolní sedláci.“

Med je doposud tou nejvíce přírodní potravinou, jakou dnes můžete mít. Včely ho shromažďují pro své přežití a nektar, ze kterého svůj dokonalý výtvor dělají, berou z čistých květů. Když někomu dáte darem sklenici medu od svých včel, pak mu dáváte to nejlepší, co doma máte.

Třiadevadesátiletý včelař Josef Janečka se svou dcerou a nástupkyní|foto: Artur Kubica

Meddědovo dědictví

Od doby, kdy si děda Janečka s bratrem pořídili své první včely, uplynulo už 80 let a on se každý rok těší, až mu na jaře zase včelky znovu vyletí. Ale už nemá tolik sil, chodí o berlích a staré úly předal své dceři.

Ta se do rodinné záliby pustila s velkou vervou a začala všechno stařičké včelařovo vybavení obnovovat. Koupila nové úly a minulý rok si dokonce pořídila elektrický medomed.

Cyklus Dobrá vůle poslouchejte každou sobotu od 18:30. Záznamy pořadu najdete po odvysílání v audioarchivu iRadio.