Léčba Baziliškem, příběh Hany Mösnerové z Nového Malína
Bazilišek je pes. Hana Mösnerová je „Bobina“.Dohromady tvoří canisterapeutický tým, dvojku dobře známou po celém Šumpersku. Kojenecké ústavy, nemocnice, denní stacionáře, léčebny dlouhodobě nemocných, to jsou jen některá místa v nabitém diáři Hany Mösnerové, které nikdo v jejím okolí neřekne jinak než „Bobina“.
Psy milovala už jako dítě. Tato šestapadesátiletá, nakrátko ostříhaná energická dáma, dnes už sotva dokáže spočítat, kolik hodin prožila na různých cvičácích spolu se svými psy. Učila je poslouchat, pracovat, plnit příkazy. Tedy všechno to, co se na slušně vycvičeného psa patří. Když se pak před lety rozhodla, že bude podnikat, bylo jasné, že jedna z aktivit musí být „psí“. A taky že je – mimo jiné ostraha objektů s těmi správně vycvičenými psími hlídači. Jenže pak jednou na cvičáku potkala ženu, jejíž pes nechtěl ani kousat, ani lítat za zloději. Přitom byl inteligentní, pracovitý. Slovo dalo slovo a Hana hledala jiné využití. Našla canisterapii.
Tedy terapii při níž pomáhá speciálně vycvičený pes vedený proškoleným terapeutem. Canisterapie je jednoduše řečeno metoda, která využívá pozitivních emocí, které vyvolává pes u člověka. Má široké použití mimo jiné pomáhá navazovat kontakt s lidmi jinak obtížně komunikujícími, využívá se u lidí s mentálním handicapem, deprivovaných dětí, pacientů dlouhodobě upoutaných na lůžko. V řadě těchto případů, je totiž často potřeba povzbudit psychiku člověka. Může se tak podařit aktivovat i paměť, rozhýbat třeba motoriku i osvěžit myšlení. A pes je skvělým prostředníkem. Hana Mösnerová takového chlupáče má. Dokonce dva – pro canisterapii využívá bearded collie – Pinocia a Baziliška. Právě druhý z pejsků byl oním průkopníkem, s nímž Hana začala pracovat. Dodnes Baziliška neboli - Bazíka - jak mu říká - považuje za psa výjimečného. „Dávám mu svobodu, on dokáže pracovat sám. Já se od něho stále učím. Nevím, čím jsem si zasloužila takového psa,“ říká žena, která prožila i složité chvíle s těžkou nemocí. Není naivní, netvrdí, že pes dokáže zázraky a vyléčí nevyléčitelné. „Udělá vám dobrou náladu, odvede černé myšlenky, někdy to stačí,“ říká.
Natáčely jsme s Hanou Mösnerovou u ní doma v Novém Malíně, v domově pro obří smečku zvířat i lidí, kde jsme samy na sobě nechaly „pracovat“ Baziliška, doprovázely jsme ji při práci ve vikýřovické Duze – Středisku sociálních služeb, kde pracuje s mentálně postiženými lidmi, jindy jsme ji zase sledovaly při setkání se sympatickým Martinem, který trpí dětskou mozkovou obrnou. Sledovaly jsme ženu, která kamkoli přijde, způsobí malé pozdvižení. Lidi se na ní vrhají, hladí Bazíka anebo rovnou ji. Ona jim zase předává obrovskou dávku energie. Jak sama říká, v jejím věku už by nic nemusela, ale stále se učí – začala dělat muzikoterapii, chodí na zpěv, založila občanské sdružení Kamarádi otevřených srdcí a začala pořádat třeba plesy pro handicapované. Banalita. Možná. Ale jak říká paní Irena, maminka onoho sympatického mladého muže Martina– pro člověka, který je téměř dvacet čtyři hodin uvězněn doma, v regionu kde mnoho možností není, to je zjevení.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
