Neuvěřitelný příběh pilota RAF Josefa Koukala. Dokudrama Tichý hrdina s velkým srdcem
Jako zkušební pilot zalétal před válkou 12 prototypů letadel. Po obsazení Československa odešel do Anglie a bojoval v sestavě Britského královského letectva. 7. září 1940 byl jeho stroj sestřelen. Výbuch letadla přežil s těžkými popáleninami. Po dvou letech a 22 plastických operacích se vrátil zpátky do boje.
Josef Koukal se narodil 6. května 1912 v Jenišovicích u Vysokého Mýta v rodině zemědělců jako osmé z devíti dětí. Vyučil se automechanikem a roce 1929 se přihlásil do prostějovského leteckého učiliště, kde začal elementární výcvik.
Byl šikovný a nadšený, a tak ho čekaly ještě dva roky stíhací školy v Chebu. Po odsloužení povinných let se vyvázal z armády a získal místo zkušebního pilota v Mrázově továrně v Chocni. Tam zalétal 12 prototypů letadel a tam ho také zastihla okupace Československa.
Dostál přísaze
Rodinné poměry mu nedovolily odejít ze země ihned po příchodu Němců, kdy odešla většina jeho kolegů. Domovskou Luži opouští až v srpnu 1939 a nechává zde kromě rodičů i těhotnou manželku. Odešel do Polska. To se už chystalo na válku s Německem a o československé vojáky (a piloty především) mělo velký zájem.
Válka zastihla Koukala na výcvikové letecké základně v Deblinu. Intenzivní nálet si právě tady vyžádal první tři oběti mezi československými vojáky. Následuje útěk před Němci a pak před Rusy přes Rumunsko a Bejrút až do francouzského Agde. Dříve než stihl sednout do letecké kabiny, Francie kapitulovala a Koukal utíkal dál. Po výzvě Edvarda Beneše zamířil do Anglie.
Letadlo se vyrobí rychleji než pilot
V létě 1940 začala německá Luftwaffe s hromadnými nálety na Británii a českoslovenští letci byli vítanou posilou. V Anglii vznikly stínové letecké továrny a Britové byli schopni vyrobit více letadel než Německo. Ale neměli dost pilotů.
Josef Koukal absolvoval první let 21. srpna v řadách nově vzniklé 310. československé stíhací perutě na stroji Hurricane a už 3. září sestřelil německou stíhačku Messerschmitt Bf-110C. Osudným se mu stalo 7. září, kdy vyrazil proti početné skupině letadel mířící na Londýn.
Letěl 3 km bez padáku
Sestřelil sice jeden Messerschmitt, sám ale dostal zásah do nádrže a jeho letoun začal hořet. Nemohl se z něj dostat. Těžce popáleného ho vymrštil až výbuch, kdy se jeho Hurricane doslova rozpadl ve vzduchu. Koukal letěl ještě přes 3 km volným pádem, aby uhasil hořící kombinézu a aby oheň nepřepálil lanka padáku.
Otevřel až kousek nad zemí a přistál na ostrůvku Sheppey v ústí Temže. Po injekci morfia ještě sám nastoupil do sanitky, po příjezdu do nemocnice k němu ale už jen zavolali kněze, aby mu dal poslední pomazání. Jenže on neumíral. Naopak. Přicházel k sobě.
Uniforma se mu spekla s kůží
Odvezli ho do nemocnice Green Victoria k legendárnímu plastickému chirurgovi Archibaldu McIndoeovi, který během války proslul léčením popáleným letců a jejich navracením do života. Josef Koukal byl jedním z jeho prvních pacientů.
Byl popálený asi na 72 % těla. Na rukou a nohou měl černý krunýř, uniformu spečenou s kůží. Několik dnů ležel ve vaně napuštěné solným roztokem a ten krunýř mu za obrovských bolestí odstraňovali. Prodělal 22 plastických operací a kromě rukou a nohou měl uhořelá i oční víčka.
Málem uhořel znovu
Půl roku mu dávali jen mokré hadry na oči, aby mu nevysychaly, pak mu až přišili nová. V oku mu zůstaly dvě střepiny. Přesto chtěl znovu létat a i přes nesouhlas lékařů se mu to podařilo. V zimě 1943 usedl s ohořelým obličejem a pokroucenýma rukama opět do letadla.
U 312. bojové peruti tři měsíce a měl další těžkou nehodu, když se mu při přistání neotevřel podvozek. Kdyby ho letištní personál bleskově nevystříhal z kabiny, mohl uhořet znovu. Po pár měsících odešel od bojové služby a jako servisní pilot přelétával letadla.
Návrat domů po šesti letech
Ke konci války dokonce ještě absolvoval kurz létání na vícemotorových strojích. Do vlasti se vrátil společně s ostatními československými piloty v létě 1945. Po ukončení branné pohotovosti státu v prosinci téhož roku odešel do civilu.
V Chocni, kde působil před válkou, mu nabídli symbolické zalétání prvního poválečného Sokola. Tím ale jeho letecká kariéra skončila. V roce 1947 byl předvolán už jako major na vojenskou správu. Údajně mu řekli, že nemůže být pilotem ani důstojníkem československé armády, protože má pokroucené ruce a hlavně zohyzděný obličej.
Penzionovali ho jako válečného invalidu s mizerným důchodem 917 korun měsíčně. Vězení ale oproti mnoha spolubojovníkům ze západního odboje unikl. Přestože StB zosnovala několik provokací. Lákali ho v noci na tajná setkání nebo poslali anglicky mluvící provokatéry, kteří se vydávali za Angličany a žádali nocleh. Josef Koukal byl ale opatrný a StB ho časem nechala na pokoji.
Klub pokusných morčat
Josef Koukal byl ve dvou spolcích, tzv. Klubu morčat, který sdružoval popálené letce, a Klubu housenek, kde byli všichni, kteří vyskočili v boji z letadla padákem. Klub morčat z celého světa se scházel každoročně v září. Koukala zvali do Londýna pravidelně taky. Vždy jim odepisoval, že to vzhledem k politické situaci v Československu nepůjde.
V roce 1964 ho jeden z veteránů přijel pozvat osobně, a tak si Koukal přece jen zažádal o pas. Odmítli ho pro nedostatek času. Opět tedy napsal dopis s omluvou. Za několik dnů přijeli z StB v Hradci Králové, že je v zájmu vlády, aby letěl. Posadili ho do auta a večer byl zpátky i s pasem.
Vyznamenání pro hrdinu Josefa Koukala
Josef Koukal zemřel 23. prosince 1980 na infarkt. Podle internetové stránky Free Czechoslovak Air Force si krátce před tím v lavoru se studenou vodou umyl obličej, pak se postavil před zarámovanou fotografii doktora McIndoa visící na zdi v kuchyni. Díval se na ni asi minutu a pak se skácel k zemi.
Tehdy byl po krátkém období tání v roce 1968, kdy získal tituly zasloužilý vojenský letec i pracovník v leteckém průmyslu, opět v nemilosti režimu. Hned po roce 1989 byl in memoriam povýšen do hodnosti plukovníka a v roce 1996 dostal od prezidenta Medaili za hrdinství.
V říjnu 2010 navrhla vláda prezidentovi Václavu Klausovi propůjčit Josefu Koukalovi nejvyšší státní vyznamenání, Řád bílého lva. Současně kabinet Petra Nečase doporučil udělit Medaili za hrdinství dvěma žijícím veteránům východní fronty, odstřelovačce Marii Lastovecké a letci Václavu Djačukovi.
Nepřišlo to ani letos
Nakonec obdrželi Řád Bílého lva tito dva kandidáti. Podle tehdejšího hradního kancléře Jiřího Weigla, prezident Klaus vždy upřednostňoval vyznamenávání žijících veteránů. Josef Koukal nebyl ani povýšen do generálské hodnosti, ačkoli svaz letců podával návrh na ministerstvo obrany už v roce 1995.
A vyznamenán nebyl ani prezidentem Milošem Zemanem v říjnu 2017, přestože návrh podala Sněmovna i Senát ČR. Veskrze pozitivní stanovisko vyjádřil i Vojenský historický ústav, přesto prezident Zeman ocenil jiné hrdiny.
Na snímku z Londýna 1964 Josef Koukal (vpravo) s Angličanem Henrym Standenem při setkání členů Klubu morčat (morčata mají ve znaku na kravatách). Standen kreslil obrázky do knihy E. R. Mayhewové Letci s plastikou.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
