Být panovníkovi nablízku. Petrarca a pražský dvůr Karla IV.

Petrarcovy dopisy určeném mocným mužům i osobním přátelům jsou souborně označeny jako Familiares, s jasným odkazem na antické Familiares Ciceronovy, které Petrarca objevil v kapitulní knihovně ve Veroně. První z Petrarcových dopisů pro Karla IV. má letopočet 1351.

Vyzývá v něm budoucího císaře k sestupu na italské území, kde by se měl ujmout vlády nad světem římsko-německého císařství. Oba ale věděli, že sen o obnově Římského impéria je ztracen. Mocenské centrum bylo dávno přesunuto na sever od Alp, kdy se na dobu 32 let stala novým Římem taky Praha.

Osobní setkání Karla IV. a Petrarky

Přesto si Karel IV. vážil velkého italského učence i jeho kontaktů na papežskou kurii v Avignonu a politicky vlivné italské rodiny. Vzájemný vztah obou mužů umocnilo také osobní setkání během Karlovy první korunovační jízdy do Říma. Měli spolu strávit mnoho hodin soukromým rozhovorem.

V roce 1356 Petrarca navštívil Prahu, když konečně přijel na Karlovo opakované pozvání. Psal si také s pražským arcibiskupem Arnoštem z Pardubic, mužem číslo dvě pražského dvora, i kancléřem Janem ze Středy.

Unikátní Petrarkův dopis ženě

Logo|foto:Český rozhlas

Do Prahy přišel dokonce jediný známý Petrarkův list ženě. Adresátem nebyl nikdo jiný než nejvýše postavená Evropanka, císařovna Anna Svídnická, třetí manželka Karla IV. V květnu roku 1358 se totiž manželskému císařskému páru narodil první potomek. Bylo to děvče a zklamání bylo obrovské.

Stále totiž chyběl dědic a následník. Petrarca v dovedně stylizovaném dopise císařovnu utěšuje ze zklamání a přirovnává ji ke slavným Římankám, k mytologickým figurám. Dává jí naději na další šťastná narození. Po další dceři se o tři roky později narodil Václav IV.

Odpovědět může jen vězeň

Familiares jsou psány antickou latinou nejvyšší úrovně, a tak si v Praze lámali hlavu, kdo bude schopen v podobném stylu odpovědět. Na pražském dvoře totiž vládla latina středověká. Víme, že na první Petrarkův dopis odpověděl tehdejší privilegovaný Karlův vězeň, tribun lidu, Cola di Rienzo.

Pokusil se v Římě během avignonského papežství svrhnout vládu patricijských rodin a vyhlásit republiku, ale nakonec byl po návratu z Prahy davem zabit. Jak bylo rozhodnuto v osudí dějin, Řím se měl zanedlouho stát věčným sídlem papežů.

Listy pro Arnošta z Pardubic

Petrarca své listy psal i přepisoval s předpokladem ješitného učence, který ví o svých nezpochybnitelných kvalitách, že budoucí generace jeho dědictví neopomenou. I přes formální a obsahovou stylizaci jsou dopisy cenným zdrojem dobových informací i autorových vlastních úvah.

Protiavignonské listy, které se otevřeně a kriticky vyjadřují k osobám i praktikám tehdejšího papežského prostředí, jsou obsaženy ve sbírce Liber sine nomine. Ten, kdo měl být „pravdivými postřehy obdarován“, byl také pražský arcibiskup Arnošt z Pardubic, muž vzdělaný a znalý poměrů na italských univerzitách i ve městech.